Sociologie vědění: základní koncepce a paradigmata

Stanislav Hubik

Sociologie vedeni Zakladni koncepce a paradigmata

SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVi

Vydani knihy podpoi'ila Grantova agentura C R (grantov)' projekt reg. c. 403/95/0526). Recenzovali Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc. a PhDr. Ing. Radim Marada, PhD.

Vydalo SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVi, Praha 1999. Vydani prvni. Edicni fada Zaklady soci% gie, 5. svazek. R idi edicni rada ve slozeni Prof. PhDr. Ivo Mozny, CSc., Prof. PhDr. M iloslav Petrusek, CSc. a Doc. Ph Dr. Jan Keller, CSc. Odpovedne redaktorky Alena M iltova a Iva Pachtova

Navrh obalky a logo i'ady RudolfStorkan Vytiskl az servis - Ales ZapotockY, S lovinska 23, 1 0 1 00 Praha 1 0 Adresy vydavatelu: Alena Miltova, Rabyiiska 740112, Praha

4

JiN Ryba, U Narodni galerie 469, Praha 5

-

-

Kamyk Zbraslav

Adresa nakladatelstvi pro pisemny styk: postovni schranka 36, 1 56 80 Praha 5 1 6

Distribuce pro Slovensko: AF s.r.o.-distribUcia, Radvanska 1 , 8 1 1 0 1 Bratislava ©

Stanislav Hubik 1 999

ISBN 80-85 850-5 8-3

ZAKLADY SOCIOLOGIE

PRAHA 1999

OBSAH Predmluva k edicni rade ZAKLADY SOCIOLOGIE

7

Uvod

9

1.

Utvareni zakladu paradigmat sociologie vedeni

1 .1 Tfidy a moc - pocatky ideologickeho paradigmatu

17 18

1 .2 Pospolitost a organizace - pocatky svetonazoroveho paradigmatu 35 1 .3 Komunikace a jednani - pocatky interpretativniho paradigmatu 2.

Konstrukce paradigmat sociologie vedeni

52 69

2.1 Svetonazorove p aradigma (M. Scheler)

70

2.2 Ideologicke paradigma (K. Mannheim)

90

2.3 Interpretativni paradigma (A. Schutz)

109 13 1

Exkurz 3.

Komunikativni revize zakladu sociologie vedeni

145

3.1 Relativnost vyznamu zakladajicich vedeni (P. Winch)

147

3.2 P luralita metodologii zakladajicich vedeni (H. Garfinkel)

154

3 .3 Trojitost komunikace zakladajici vedeni (J. Habermas)

164

4.

Socialni konstrukce skutecnosti

177

(P. L. Berger a T. Luckmann) 5.

Sociologie vedeni a diskurs postmodernismu

197

Literatura

207

Rej strik j rnenny

215

Rej strik vecny

219

Pfedmluva k edicni fade ZAKLADY SOCIOLOGIE

Analyza povahy l idske spolecnosti a mechanismii jejfho fungovanf je zaIeZitost natolik komplexnf, ze kazdy pokus 0 syntezu se jevf jako krajne problematickY'o Nicmene, jednotlive oblasti sociologickeho poznanf prosly v prubehu poslednfho puldruha stoletf pfece jen vice ci mene kumulativnfm ryvojem. Konec dvac
Typ recoveho aktu

Hodnota platnosti

Typ recoveho jedmini

konstativni

pravdivost

konstativni

objektivni

regll/ativni

spravnost

regulativni

socicllni

expresivni

verohodnost

dramatllrgicke

sllbjektivni

Ackoliv tabu lka vybizi k chapani vyrazu v radcich jako obrazej icich rovnocenne jevy, n u tno zduraznit, ze Habermase jako sociologa zaj i­ maj i vlastne j e n dva radky: ty, kter@': uvozuj i vyrazy reglilativni a ex­ presivni. len regulativa a expresiva totiz mohou pouzivat ilokucnich casti promluv a j e n ilokucni casti prom luv mohou generovat interper­ sonalitu a socialne orientovanou racionalitu a j i opovidaj ici vedeni. Tak bude regulativni recove jednani vybavene ilokucnimi akty produ­ kovat a komun i kovat vedeni 0 spo/eenosti odlisne od vedeni 0 spolec­ nosti produkovaneho a komun ikovaneho konstativnim recovym jedml­ n im bez lokucnich aktu.

167

Jako pfiklad mohou poslouzit formu lace: ( \ ) " Spo/eenostje rozde/ena na tNdy vliJdnolicich a ovladanych " a (2) " Vefte mi (zaiil jsem to na vlaslni kllii), spoleenost je rozdelena na tfidy vIadnolicich a ovladanych ".

KOl1statovani ( I ) je i nterpersonalne (citove apod .) neutnllnim sde­ lenim, ktere neobsahuje i lokucni cast. Avsak peljorl7lalivlll7l (2) obsa­ huje ilokucn i cast, ktera dava konstatovani sl1Iysl, jenz je nepl'itomny ve formu laci ( I ). Smysl je tu dan onim " VeNe m i ", ktere zduraziluje osobni zkusenost, jejiz soucasti je citova vazba na prozitou m inulost. S ilokllcl1i castf se konstativum meni v apel a pZIsobi: nikoliv faktic­ kym obsahem, ale formou, ilokucne. Ved eni vytvarene pusobenim ilokuci Cnebo perlokllct) je j ine nez vedeni, jezje produkovano konslalivnil7li 10kucel7li. Totez ale muzeme fici 0 vedeni produkovanem expresivnimi akty a dramaturgickym jednanim. Obzvlaste u tohoto jednani zalezi na i lo­ kucnich, ale jeste vice na perlokucnich projevech, protoze jeho diem neni jen vytvofeni interpersonalniho vztahu, ale mnohem vic - na bazi tohoto vztahu jakozto pfedpokladu j de 0 vytvofeni urciteho vedeni o nas samotnych, 0 nasem subjektivnim svete. Proto zde hraj i zvlastn i roli perlokucni akty (i lokucn i j sou samozfejmou podminkou), ktere nej sou konvencem i . Ale nejen to. Pouzitfm i lokucnich a perlokucnich aktu v j ednani vuci j inym l idem muzeme dosahovat dIu, ktere jsme si vytyci l i . V takovem pfipade se ilokuce a perlokuce "chovaj i" jako technicke l1astroje slou­ zid k dosazeni cile. Habermas, d iky obj evum Wittgensteina a Austina, vidi paralelu mezi technologii (v materialnim smyslu) a fecovym akty jako i nstrumenty zvolene strategie jednani. Vidi paralelu mezi inslnl­ mentall1im jednanim vuci nesocialni realite a strategickym jednanim U ehoz soucasti j sou technologie fecoveho ovlivJl 0vani az manipulace) vuci socialni realite: oba typy jednani, instrumentalni i strategicke, j sou orientovany na dosazeni dIe, uspechu, ale jen jeden z n ich (stra­ tegicke jednanf) k tomu potfebuj e fecove akty (Habermas, 1. 1 981a: 384, 439). Naproti tomu jednani komunikativni, j ez je vzdy vybaveno feci, neni orientovano na uspesne dosazeni dIe, nybrz na dosazeni po­ rozumeni. Podobne jako Berger s Luckmannem i Habermas soudi, ze diky feci, recovemu jednani vytvarime ruzne konstrukce skutecnosti, ruzne sve­ ty. Tyto kOl1strukce odpovidaj i vyse uvedenemu sefazeni v tabulce:

168

- pomoei konstativ konstruuj eme objektivni svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se i'idi kriteriem pravdivosti, - pomoei regulativ konstruujeme soc ialn i svet a jemu odpovidaj iei ve­ deni, jeZ se ridi kriteriem spravnosti, a - pomoei expresi v konstrllujeme subjektivni svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se rid i kriteriem verohodnosti ; - pomoci regulativ a expresiv spojenych s ilokucemi a perlokucemi konstruujeme obj ektivn i svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se ridi kriteriem uci nnosti, oveI'ovanym kroky strategickeho jedmini. Krome toho nutno uvest j este ten typ jednani, ve kterem se spoj llj i c i kombinuj i nastroj e technicke s nastroji l'ecovymi (instrumentalni j ed­ nani se strategickym) a s Habennasem j ej oznacit jako leleologicke jednanf. Toto vsechno se dej e dvoj im zpusobem : beznou kazdodenn i komu­ nikaei (pfevazne feci) a zvlastnim procesem, ktery startuj e, jakmile se bezna komun i kace takfikaj ic zadrhne. Z nhnych duvodu - napfiklad neco zacne byt nesrozum itelne, tema je nejasne apod. V takovem pfi­ pade ucastnici komunikace s beznou komunikaei skonci a "pfechodne" se venuj i zvlastnimu zpusobu komuni kovani zvanemu diskurs. Co je to d i skurs, rekla nej lepe strukturalisticka semiotika: j edna se o znakory proces, ktery na rozdil od znakoveho sysleml/, daneho pa­ radigmaticky, fadi znaky :,yntagmaticky, to j est v heterofunkcnich opozieich (Barthes, R. 1 968). Diskurs zacina prave proto, ze paradig­ maticky urcovana komunikace docasne zklamala a j ej i ucastnici musi h ledat, jak dal: k tomuto hledani patfi i dilci nerespektovani systemo­ rych paradigmat (priklad: metafora) ve prospech syntagmat. Sam Ha­ bermas chape d iskurs jako tu formu komunikace, ve ktere se argu­ mentace tyka oneeh hodnot platnosti, ktere se staly problematiekymi a kvul i nimz se komunikace ,,zadrhla" (Hab ermas, J. 1984: 138.) Dis­ kurs je jakasi posledni moznost obnoven i bezne komunikaee skrze pre­ zkoumani naroku p latnosti. lelikoz ale do d i skursu vstuPllj i real n i l ide, ktefi jednak m luvi pravdu, jednak Izou, l ide, ktei'i j sou na strane jedne verohodni, ale n a druhe strane pokrytecti, neni ani diskurs absolutne j istou eestou k obnoveni komunikaee. M uze ji byt j edine v idealnim pi'ipade, tj . spl n i- l i vseehny podminky tzv. idealni reeove sill/ace Ha­ bermasem stanovene. Diskurs, ve kterem se vsiehn i jeho ucastnici chovaj i jako v i deal n i recove situaci, poskytuje vsem stejne sanee k vyj adi'eni, vsiehn i j sou v nem pravdomluvn i a upi'imn i. Diskurs dospiva - postupne, i krko-

1 69

lomne - k docasnemu konsensu, ktery znamemi obnoveni hod not plat­ nosti a jej ich uznimi, coz trva tak d louho, dokud standardni paradig­ maticky bezici komunikace neni opet zpochybnena: zadrhne-li se, opet nutno zacit beh d iskursu. Dosazeny konsensus nemusi ucastniky pine uspokoj ovat, ale j iny k dispozici nen i. Proto s dosazenym konsensem vetSinou zachazej i jako s idealnim konsensem. Hodnotam platnosti U ez byly v bezne komunikaci zpochybneny) od­ povidaj i typy diskursu: hodnote pravdivosti diskurs teoreticky, hod­ note !>pr6vnosti diskurs praklickY, hodnote wJrohodnosti pak tera­ peutick6 a esletick6 kritika Uez je de facIo rovnez diskursivni). - Hod­ note ziCinnosli ve strategickem, pfipadne teleologickem jednani odpo­ vida rovnez teorelickY diskurs. - Vsechny tfi typy rozumove fecove aktivity se spojuj i v jednom - v rozumnosti. Na rozdil od M. Webera, ktery nabidl dva typy rozumnosti, na nez mozno usuzovat h lavne z ucelove racionaln iho a hodnotove racional­ n iho jednan i, rozeznava Habermas tfi typy rozumnosti, na nez usuzuje ze tfi typu i'ecoveho jednani (konstativniho, regulativniho a reprezen­ tativniho) podle hodnot platnosti (pravdivosti, spravnosti, respektive verohodnosti) a odpovidaj icich svetu (objektivniho, socialniho potaz­ mo subjektivniho). Troj i i'ecove jednani cas od casu vyzaduje ti'i typy d iskursu (teoreticky, prakticky a terapeutickY). K tomu Habermas pfi­ pojuje dalSi typ rozumnosti, na ktery usuzuje ze (instrumentalne) stra­ tegickeho ci teleologickeho jednani s jeho vlastni hodnotou platnosti (ucinnosti) a pi'islusnym svetem (objektivnim), ktery obcas vyzaduj e n astartovani teoretickeho d iskursu. Kdo za tim vsim sly!;i tfi Kantovy kritiky (cisteho rozumu, praktic­ keho rozumu a soudnosti), slysi dobre. Na rozd il od Kanta vsak Ha­ berm as nepi'isoudi l primM ci dominanci praktickemu rozumu, ale ne­ cemu zcela j inemu - totiz inlersubjektivite vzajemneho dorozumeni, zalozene v komunikacnich aktech zivotniho sveta (Habermas, J. /984: 590-59/).

Vedeni je tedy podmineno Hem i zpusoby komunil