Velký sociologický slovník, svazek 2

V 11K j

sociologicky SID VN i K

Prace na tomto slovniku organizacne a redakcne zajiSfoval Sociologicky ustav Akademie vect CR s pomoci odbomiku z dalsich akademickych a univerzitnich pracoviSf v ceskych zemich i v zahranici. Vykonnd redakcni skupina Sociologickeho ustavu A VCR: vedouci: Jin Linhart t (1988-1990), Alena Vodakova (od r. 1990) dlouhodobi clenove: Vlasta Fiserova, Klara Goldsteinova, Ladislav Hrdy, Otilie Kaitmannova, Hana Mankova Redakcnf rada: vedouci: Miloslav Petrusek dlouhodobi clenove a nejblizsi spolupracovnici: Ivo Bayer, Michal Illner, Jaroslav Kapr, Jan Keller, Alena Miltova, Jifi Musil, Jin Nehnevajsa t, Jan Sedlacek, Zdenek Strmiska, Jan Vlaci! Bibliografickd spoluprdce: Vladislav Dudak, Jinna Moulikova, Alena Zdvofakova a pracovnici Filosoficke a sociologicke knihovny AV CR pod vedenim Frantiska Pospisila Technickd spoluprdce pi'i pocitacove pi'ipravi! Slovniku: pracovnici vypocetni laboratofe Ustavu teorie a hi storie vecty AV CR (do r. 1991) Lumir Gatnar, Michaela Proskova (od r. 1991)

UNIVERZITA KARLOVA VYDAVATELSTVf KAROLINUM PRAHA 1996

OBSAH

I.svazek Pruvodce slovnikem

..... 13

Tematicky heslar

..... 15

Seznam zkratek

..... 35

Slovnik A- 0

..... 37

II. svazek

© Hana Mafikova, Miloslav Petrusek, Alena Vodakova (za kolektiv), 1996 ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek) ISBN 80-7184-311-3 (soubor) ISBN 80-7184-164-1 (1. svazek)

Slovnik P - Z

.... 749

Biograficka pfiloha

... 1459

2. DALSI ZKRATKY, POU2IV ANIpatologie socialni.

Lin

pari a - (z portugaIS tiny , puvodne ale z tamilskeho paharija) - oznaceni nejnizsi -.kasty obyv. v jizni Indii, zabyvajicf se zemedelstvim, pochovavanim mrtvych a zneudujicfmi sluzebnymi cinnostmi. Pojem je vsak pouzivan v sirsfm slova smyslu: hovorove a nepresne jako oznaceni eloveka, ktery ziskal vyssi soc. postavenf, ale nechova se

zpusobem tomu pfimerenym. V s-gii zpopularizoval pojem p. M. Weber svou analyzou soc. podminek a dusledku hinduismu a dalsfch forem indickych mibozenstvi. PodIe neho je p. pffslusnikem opovrhovane, neprivilegovane, relativne bezpravne skupiny obyv., ktera je na zaklade omezene moznosti uzavirani snatku endogamnL Kontakt s vyse postavenymi skupinami je u ni vyloueen. Jedna-li se pfitom 0 cele etnicke skupiny, jako je tomu v Indii, hovofime o tzv. narodech p. Podle M. Webera se p. vyznaeuji nekterymi typickymi znaky obecnejsiho charakteru, ktere se netykaji pouze p. zijicfch na uzemi Indie. Napl'. kdyz Weber mluvi 0 "nabozenstvi pariu", rna na mysli takovy typ nabozenstvi, ktere vyzyva k trpelivosti a snaseni opovrhovaneho, bezpravneho a podfadneho soc. postaveni, jez je pouze pfedstupnem nebo pl'ipravou k pozdejsimu vyvyseni. Tato nabozenstvf majf radu spolecnych rysu, zejm. oeekavani mesiase ci vykupitele a viru ve znovuzrozenL Za nabozenstvi p. poklactal Weber take -.kresfanstvi. Eticky a nab. patos je typicky pro cely intelektualni zivot p. Tzv. intelektualismus p. je zameren proti -'spolecenskym konvencim a zaroven proti spo!. factu, 0 ktery se tyto konvence opiraji. Realne postaveni byvalych p. v indicke spolecnosti je stalym nametem -'indicke sociologie, byt kastovni system zde jiz neexistuje a byvalf p. maji pravne zarueena vsechna prava a povinnosti jako ostatni spo!. skupiny. A: pariah F: paria N: Paria I: paria. Lit.: Weber. M.: Gesammelte Aufsatze zur Religionssoziologie. Tiibingen 1966.

Much

par I a men t - (z fr. pariement == puvodne mluveni, rozpravka) - zakonodame teleso, pfedstavitel zakonodame slozky statni moci; jinak tez skupina osob zvolenych nebo jinak pfipojenych (jmenovanych), ktera rna moc del at nebo menit -'zakony. PUvodne se p. rozumelo kaMe shromazdeni raZll vfcemene slavnostniho, ve kterem se projednavala nejaka zalezitost. Ale jiz ve stfedoveku se pojem p. ustaluje ve dvou podobach - ang!. a fr. V Anglii mel p. jako ve vsech statech puvod v kralovske rade. Postupne ale prestal byt okruh ucastniku zavisly na kralove libovuli. P. svolany r. 1295 dostal jmeno "vzomy parIament" (the model pariament). Byly v nem zastoupeny tfi stavy. Ve 14. st. dochazi k rozdeleni na dYe komory (snemovny), homi (lordu) a dolni (obecnych), na principu zastupitelskem ("dobry parlament"). Soucasne vzrustala -'moc p., jeho vliv na statni spravu a kontrola vykonne moci, p. zacal zasahovat do kralovy zakonodame moci a postupne se ujima i zakonodame iniciativy. Postupne se prosazuje zasada, ze kralovi ministfi musi mit duveru kralovske rady. Rysuji se zasady parlamentni vlady. Tento

vyvoj byl zastaven poeatkem novoveku, kdy klesa polit. vaha p. a tvon se zaklady soueasneho postaveni p.: kral spolu s p. je svrchovanym panem ve state. Nasleduje spor p. s kralem - p. se domaha svobody slova, imunity proti zatceni, prava trestat pro urazku p., snemovna obecnych si osobuje povolovani bemi a rozhodovani 0 platnosti volebo Ze zapasu vychazi vitezne p., ale kral zustava "kralem v pariamentu" i po Velke revoluci. I fr. p. byl puvodne hlavne shromazdenim velmozu s poslanim poradnim ve vecech soudnfch, spravnfch i po lit. (curia regis), vedle velmozu zde ale byli i elenove prost!, jejichz okruh kolisal. Od poloviny 14. st. zobecnelo pro ten to sbor oznaceni p. Jeho organizace byla stanovena kralovskymi nafizenimi, jeho hlavou byl kral, ale postupem doby jen podle jmena. Kralovym zastupcem a sMem p. byl kanclel'. Clenove p. byJi puvodne jmenovani kralem, pozdeji nabyl p. jmenovaciho prava. Urad bylo mozno i koupit, ale pfedpokladem byly intelektualni a mravni schopnosti. Puvodne byl p. v Pal'izi, pozdeji vznikl v dalSich 13 mistech. V podstate zustaly p. soudnimi dvory s pravem protokolovat zakony, nafizeni a podavat namitky. Tim se staly strazci zak!. zakonu. Casem zkoumaly i zakony obecni a mezinar. smlouvy, nakonec mely i pravo vydavat obecna pravidla. Mnohdy se vyskytJy ostre spory mezi p. a kralem. P. se vsak nestaly sbory zastupitelskymi. Ang!. p. odpovidaji ve Francii generalni stavy, ktere zanikly r. 1914, stavy provincialni a shromazdeni notablu, ktere se udriely dele. I kdyz v dobach -'absolutismu byly p. jedinym korektivern, presto je revoluce smetla. Dnesni podoba p. se vyvinula z p. ang!., ktery se stal pl'edmetem vseobecne pozornosti evrop. politiku. V modemim pojetf je p. sborem zastupitelskym, reprezentaci -'naroda, tzn. ze vykonava prava puvodne pfislusejfci narodu. P. se ustavuje volbou, jejiz zpusob je uprayen zakony dotycneho statu. Pravni postaveni p. i poslancii. je upraveno ustavou. Poslanec je na volicfch pravne nezavisly, nebyla-li prijata zasada imperativniho mandatu. Nezastupuje jen volebni okres, ale i cely narod. V polit. ohledu je poslanec zavisly na voliefch ina -'politicke strane, k niz pfislusi. P. se muze skladat ze 2 komor (snemoven) nebo z komory jedne. Prvni komora se nazyva take poslanecka snemovna nebo dolni snemovna, druha senat nebo homi snemovna. Usneseni p. ve dvoukomorovem p. plati, kdyz se na nem shodnou obe komory. Ve vetSine statu je davana prednost prave soustave dvoukomorove. Dolni snemovna byva volena, homi byva zcasti vol en a a zcasti jmenovana, nebo cela volena (pro volbu do senatu byva omezen vek volicu i volenych). Pro snemovny by va stanovana rUzna delka funkcniho obdobi, takZe kaZda z nich zachycuje jinou naladu volicu. Pusobnost p. neni ve vsech statech 755

pastouska

parlamentarismus

stejml. Nekde je p. nejvyssim einitelem ve state (stat s parlamentni vladou), jinde je jeho vyznam mnohem mensi a zejm. dolni snemovna se stava instituei spiSe trpenou (USA). Vzajemny pomer oddelenych moei, zakonodarne, soudcovske a vykonne (podle Ch. L. Montesquieua), je obvykle dan ustavou. Vstavni prostfedky ve prospech moci zakonodarne a soudni jsou nasledujiei: 1. moc zakonodarna, spravni a autonomni je v zasade v rukou p., pricemz moci zakonodarne a soudni se pi'iznava co nejvice kompetence norrnotvorne a v kompetencnich sporech mezi moei vykonnou a ostatnimi dvema vladne tendence rozhodovat v jeji neprospech, moc zakonodarna rna monopol obecne norrnotvorby, z nehoz se cast kompetenei pi'ideluje soudum; 2. v nekterych republikach voH p. hlavu statu; 3. p. rna kontrolni pravomoc nad cinnosti vykonne moei; 4. moc zakonodarna se ucastni na tvorbe nekterych zavaZnych akru spravnich; S. vsechny soudy maji pravo zkoumat zakonnost nafizenL A: parliament F: parlement N: Parlament, Volksvertretong I: parlamento Lit.: Carre de Malberg. R.: Contribution a la Theorie General de l' Etat, vol. 2. Paris 1962; Clarke. M. V.: Medieval Representation and Consent: A Study of Early Parliaments in England and Ireland with Special Reference to the Modus Tenendi Parliamentum. New York 1964; Duverger. M.: Esquisse d'une Theorie de la Representation Politique. In: L'Evolution du Droit Public. Paris 1956; Leibholz, C.: Das Wesen der Repriisentation und der Gestaltswandel der Demokratie im 20. Jahrhundert. Berlin 1960; viz tez -->demokracie parlamentni, -->parlamentarismus, -->volby.

Bro

pari amen tarism us - vznikl z rozporu mezi spolecnosH a statem v dobe, kdy se v Evrope tvofily stredoveke staty, puvodne jako princip poradniho sboru, pak jako model -tparlamento. Mel spolecnosti umoznit kontrolu -tstato. P. v dnesni podobe se vyvinul z angl. parlamentu. V sirsim smyslu oznacuje p. vsechny polit. systemy, v nichz existuje shromazdeni volenych zastupcu, ktefi maji v teorii i praxi znacnou odpovednost zvl. ve vecech legislativnich a financnich, v uzsim smyslu se pojem uziva pro oznaceni systemu Velke Britanie (matka parlamentu) jako systemu nejlepe propracovaneho, na rozdH napr. od prezidentskeho systemu USA. P. se vyskytuje v monarchiich i republikach. Svrchovanost parlamentu je pokladana za nejdUleZitejsi zabranu vuei nebezpeci byrokraticke tyranie a soustfed'ovani moei a autority v jednech rukou. P. je rodovy pojem, ktery zahrnuje ruzne jevove formy. K jeho spravnemu porozumeni je tfeba uvest, ze: 1. existence zastupitelskych nebo "parlamentnich" zafizeni neznamena soucasne, ze se v dan em state jedna 0 parlamentni vladni formu; 2. parlamentarni vlada neni identicka s vladou kabinetni; 3. aby mohla byt vladni struktura kvalifikovana 756

jako parlamentni, musi vykazovat ureite rysy spolecne vsem jevovym formam, jd naopak nenalezame v jinych vladnich typech (vsechny varianty prave parlamentni vlady maji rysy uvedene v hesle -tdemokracie parlamentni). Ch. L. Montesquieuovo rozliseni 3 funkci statu vyustilo v prakticky pozadavek, aby kaZda z nich byla vykonavana samostatnym organem. Oddeleni moei bylo soucasne pokladano za podminku -tdemokracie. Existuje 6 typu organizace moci konstitucni demokracie, ale nektei'i autofi rozeznavaji 2 jako zakladni: prezidentsky system a system spolupusobeni legislativy a exekutivy (konstitucni monarchie a republiky evrop. typu podle vzoru Francie). Druhy system zna ruzne stupne od pfevahy moci vykonne (stredoevrop. monarchie) az po naproste sjednoceni moei v rukou parlamentu (parlamentni d~mo­ kraeie). Zalezi na tom, jak ustava nebo nepsane statni zfizeni zformuluje vzajemny pomer moei. K p. se vztahuji dye hlavni otazky: Jaky je vztah moci zakonodarne k jinym mocem?, Jake je slozeni a jake jsou procedury zakonodarneho telesa? Polit. kontrola je kritickym problemem parlamentni vlady. Jen v pravem p. oba nositele moei, vlada a parlament, maji opravneni ke kontrole, maji k dis poziei moznost kontroly a mohou ji skutecne vyuzivat. Veinnym prostfedkem parlamentu je stala moznost popohnat vladu k polit. zodpovednosti. Krajnim prostfedkem parlamentni kontroly je hlasovani 0 neduvefe nebo odpirani tohoto hlasovanL Nasleduje odstoupeni vlady, rozpusteni parlamentu a nove volby nebo zmena kabinetu. Na strane vlady je duraznym prostfedkem polit. kontroly parlamentu opravneni vlady k rozpusteni parlamentu a vypsani novych voleb. Roli rozhodciho mezi stranou nebo stranami, ktere jsou v opoziei vuci vlade a vladou samotnou, hraje suverenni volicstvo. Verdikt volicstva je vsak mozne jednoznacne zjistit jen v systemu dvou strano Prevaha poslanecke snemovny nad vladou se uplatnuje pouze v zemich s rozvinutym klasickym p. Vyraznym rysem moderniho p. je moc vladni a vykonne moei (prezidenta) rozpoustet parlament. Znakem tzV. nepraveho parlamentarismu je exekutiva rozdelena na dye casti. P. je dnes nejbeznejsim typem konstitucne demokr. vlady. V protikladu k vlade shromazdeni (napf. v byvale SOY. ustave) a k prezidencialismu jako k umelym produktum teorie vyrostl p. organicky a empiricky. Kdyz byly v Anglii revoluei odstraneny vysady koruny, vytvorily se pozvolna zasady parlamentni vlady: nejprve potrebovala kralova vlada - kabinet - podporu vetsiny parlamentu nebo alespon dolni snemovny, pak se zacala uskutecnovat po lit. odpovednost kabinetu vuci parlamentu tim, ze jeho clenove byli soucasne cleny parlamentu. Vyvojem vicemene nahodnym se vytvofilo misto minis-

terskeho pfedsedy (prvni kral v Anglii ze saske dynastie neumel ang\. a nekdo, vetsinou hlavni radce koruny, jej musel zastoupit) a nakonec se etabloval kabinet jako nezavisly a autonomni nositel moci. Ruznymi volebnimi reforrnami se vyvinula odpovednost kabinetu vuCi vuli volicu projevene ve volbach. Tak se vyvinul puvodni duaIismus v mocensky trojuhelnik. Fr. revoluce na parlamentni vlade jiz nic nezmenila. Po porazce Napoleona se Anglie stala pevnosti liberalniho konstitucionalismu. Po mirovych smlouvach uzavirajieich I. svet. valku, kdy nove staty versailleske Evropy pfijaly instituce inspirovane vice ci mene institucemi republiky, zaznamenal p. triumf. Pak podlehl rychle regresi na celem kontinente - nastala jeho krize. Prvni ranou byla bolSevicka revoluce v r. 1917, nasledovaly soc. a ekon. nesnaze v Italii a Nemecku a obcanska valka ve Spanelsku. Ve vetsine velkych zemi sveta se moc zosobnila v charismatickych vUdcich (Kemal Atatilrk, B. Mussolini, A. Hitler, F. D. Roosevelt, ldze! Pilsudski, Salazar, Franco). Prezident Roosevelt zakladal svoji autoritu na sveho druhu pfime demokracii. R. 1938 prikladaly parlamentnfm institueim vyznam jen skandinavske zeme, Ceskoslovensko, Holandsko, Belgie, Francie a Anglie. Po r. 1945, pres porazku fasismu, vznikly velke nesnaze. Spanelsko a Portugalsko zachovaly autoritafske vlady, ve vsech zemich stfednf ajihovych. Evropy, okupovanych nebo osvobozenych SOY. armadou, vznikly systemy -tlidovych demokracii, forrnalne zachovavajfci parlamentni rezimy, pfip. je dokonce zavadejici, zalozene vsak na absolutni nadvlade kom. strany ana sovetech, s jednotnou volebni kandidatni listinou, bez -topozice. Naopak zap. zeme zakusily novou systemovou zkusenost, ktera pres jine nedostatky mela pfinejmensim zasluhu na zachovani individ. svobod. I tyto zeme ovsem zaznamenaly nesnaze, spec. Francie a Italie. Jen spolkove Nemecko, kde mel podIe ustavy z r. 1949 prezident mnohem vice moei nez podIe ustavy vymarske, prozivalo stabilitu srovnatelnou s Anglii. Svoji ulohu zde sehraI maly pocet strano Ve Francii byla v r. 1958 uzakonena vyznamnejsi role prezidenta. A: parliamentarism F: parlementarisme N: Parlamentarismus I: parlamentarismo Lit.: Loewenstein. K.: Political Power and Governmental Process. Chicago 1957; Mertl. 1.: Jdeologie parlamentarismu a nase doba. In: Volebn{reformy, sv. 1. Praha 1933; Shotwell, J. T. ed.: Governments of Continental Europe. New York 1952; viz lez -->demokracie parlamentni, -->parlament, -->volby.

Bro

partik u laris m us viz komunita vedecka partnerstvi hos podarske viz partnerstvi socialni partnerstvi socialni - (z angl. partner, to z lat. partitio = deleni, rozdeleni) - forma spoluprace mezi zamest-

navateli a organizacemi zamestnancu v nadpodnikove oblasti. Mnohe -todbory davaji pfednost oznaceni hospodarske partnerstvi, jelikoz zastavaji nazor, ze zamestnavateJe a zamestnanci mohou byt partnery pfedevsim v hosp. sfefe, kde vznikaji spo1ecne hosp. problemy i zajmy. P.s. ci hosp. partnerstvi vyzaduje, aby konflikty partneru nebyly ani zastirany, ani zvelicovany. Reseni konfliktu probiha v takove poloze, ve ktere kazda z jednajicich stran si je vectoma toho, co muze od sveho partnera ocekavat. P.s. je jakymsi nepsanym zakonem, jemuz odbory pfipisuji stejny vyznam jako zakonne norme, i kdyz zustava spolupraci ciste dobrovolnou. Je tedy uznanim a ocenenim prava odboru na spolupusobeni a spolurozhodovani vekonom ice i ve spolecnosti. P.s. je mozne jen mezi rovnopravnymi partnery a v podmfnkach mocenske rovnovahy, zarucovane pravnim stavem a -tdemokracii. P.s. nemuze byt tedy pfipisovan vnejsi ideol., fil., pfip. eticky obsah (napf. v souvislosti s tfidnim bojem, chapanym jako usili o uplne znicene protivnika, apod.). V demokr. spolecnosti neni p.s. nic jineho nez mechanismus regulace a feseni vzniklych hosp. a soc. problemu. (Viz tez -tsmir socialni, -tdemokracie prumyslova.) A: social partnership F: partenariat social N: Sozialpartnerschaft I: partnership sociale HoV par v e n u viz zbohatlik pasport socialni - (z fr. passeport = pas, pruvodni list) - dokument shrnujfei standardizovanym zpusobem zak!. popisne vysledky soc. analyzy urCiteho spo!. utvaru, napf. prum. podniku, mesta nebo regionu. Je druhem -tsocialni zpravy. Tvofen je souborem udaju (hodnot ukazatelu) charakterizujicfch soc. situaci daneho utvaru (viz -tprofil socialni) a analytickymi komentari. Metodika p.s. je programem standardizovane soc. analyzy spol. jednotek prislusneho druhu. Pfedpoklada vyuziH udaju z evidence, statistiky a s-gickych setreni. A: social passport F: fiche sociale N: sozialer Pass, Sozialpass I: passaporto sociale Lit.: viz -->zprava socialni.

III

past chudo by viz minimum zivotni pastouska - tez pastuska - puvodne obydli obecniho pastyre, tzv. slouhy (obvykle maly dum se svetnici a chlevem, stojici bud' na navsi, nebo za vsi). Po zaniku obyceje spolecne pastvy hosp. zvirectva na obecnfch pastvinach ve 2. polovine 19. st. se z p. stalo obyd\i pro chudinu, reprezentujici jednoduchy system pece 0 chude na -tvesnici. Nektere obce stavely pro obecni chude i zvlastni dom757

patrilinearita

pasije veiijsou organickou komponentou zivota soc. ce\ku. V tomto smyslu ---'nemoc nelze stavet proti ---'zdravi, nebor jsou to komplementarni, vzajemne se osvWujici projevy bioI. i soc. zivota. I H. Pelc, M. P. Foucault a dalSi pi'istupuji k chorobe jako k soucasti zdravi a pi'irody same. Durkheim ---'chudoby. poukazoval i na nektere pozitivni funkce soc. patologicA: village poor-house F: bergerie, petite maison du serkych jevu. Obtiznost vymezovani patologickeho jednani viteur communal N: HirtenhiitteI: v soc. i bioI. sfere vyplyva z obtiznosti definovani ---'norLit.: Brot. 1.: Obydli chudych na vsi. vestnik C:esk~ho zemedelskeho mumality. Podle E. SyfiSi'owf porozumet podstate abnormity zea. 15,1942, c. 4; Stepan, L.: Chalupy, zemedelske a technicke stavby Iilogicky predpoklada mit jasno 0 normalite. Jeji pojeti vsak du na Chrudimsku. Pardubice 1987. Man rna povahu vice ci mene vhodneho operacionaIniho modelu nebo pracovni hypotezy. A. Cohen a jini zduraziiuji pas ij e viz mysterium i kult. urcenost soc. patologickych jevu a jejich promenliYost v case a prostoru (viz ---'relativismus kulturni). Na patent viz vymilez prelomu 20. st. byly mezi soc. patologicke fenomeny razeny paternalismus viz otec predevsim ---.kriminalita, sebevrazednost (viz ---.sebepaternalismus statni - snaha statu vystupovatjako vraida), ---'alkoholismus, ---.homosexualita ajine sexualni porucnik vlastnich ---.obeanu. Vznik p.s. spada do obdobi odchylky, ---'prostituce, ---'rozvodovost, prip. i ---'nezaknizeciho ---'absolutismu, kdy panovnik vystupuje jako mestnanost, ---.valka. Pozdeji k nim pi'ibyly predevsim spravce zeme a ochrance poddanych, ktery rna monopol narkomanie (viz ---'drogy) a ---.chuliganstvi. Prevazujici na reseni jejich problemu. Rozvoj p.s. souvisi s potlaco- popisnost prvnich praci 0 soc. patologickych jevech vedla vanim a odstraiiovanim instituci stavovskych, municipal- k namitkam, ze p.s. neni vM. disciplinou, ale jen sbirkou nich, zemskych, cechovnich apod., v jejichz ramci mohly soc. problemu a statist. prehledu. A. Podgorecki ji i dnes povazuje spiSe za eklektivni soubor problemu ruznych drujednotlive kategorie obyv. resit sve problemy do jiste miry samostatne. Proti p.s. je zameren odpor ---'obcanske hu deviaci, jejich determinant a funkci. Pokusy 0 vysvetlovani soc. patologickych jevu smerospolecnosti, ktera usiluje 0 omezeni statnich zasahu na minimum a 0 emancipaci soukrome iniciativy, spolkoveho valy v 1. polovine 20. st. k hledani pncin ve faktorech bioI., zivota apod. Na druhe strane jsou nektere projevy p.s. znac- v dedicne Ci vrozene zatezi (kriminalni antropologie), vlinou casH populace vitany, a to tehdy, maji-li podobu pe- vu rasy (genealogicke studie, teorie rasove nerovnosti), ve faktorech psycho\', jako jsou poruchy struktury osobnosti, covatelskych aktivit ---'socialnlho statu. A: state paternalism F: paternalisme etatique N: staat- extrernni psych. zateze, nesoulad mezi id, ego a superego (psychoanalyticka skola), v naucenem soc. chovani (teolicher Paternalismus I: paternalismo di Stato rie uceni, teorie napodoby) ave faktorech soc., zejm. v paLit,: Rosallvallon, P.: La crise de rEtat-providence. Paris 1981. Kel tologicke strukture rodiny a dalSich primamich skupin, ve vytvareni specif. subkultur a kontrakultur, v industrializapatogeneze viz nemoc ci, vlivu masovych medii, ve vzniku spolecnosti blahobytu, v koncentraci obyv. ve velkomestech apod. (teorie dip a to I 0 gi e so ci al n i - (z rec. pathos = utrpeni, vzruferencialni asociace, teorie natlaku, teorie zabran atd.). seni; logos =slovo, nauka, rec) - shrnujici pojem pro neV polovine 20. st. byla v p.s. aplikovana R. K. Mertonova zdrave, nenormalni, obecne nezadouci spol. jevy, tzn. spoI. teorie ---'anomie, operujici s typy pi'izpusobovani podle nebezpecne, negativne sankcionovane formy deviantniho pi'ijeti ci zamitnuti kult. definovanych cilu a institucionachovani, ale hlavne pro studium pncin jejich vzniku a exislizovanych prostredku kjejich dosazeni. Napr. kriminalni tence. Pojem p.s. zavedl do s-gie H. Spencer, hiedajici paCi prostitucni chovani bylo vysvetlovano akceptovanim ciralelu mezi patologii (chorobou) soc. a patologii (chorolu a soucasne odmitnutim legitimnich zpusobu jejich dobou) bio\', mezi bio\' organismem a spo\. organismem, sazeni, inovace, alkoholismus ci toxikomanie odmitanim jejich strukturami a funkcemi. Spencerovsky biologismus jak cilu, tak i prostredku (viz ---'retreatismus). S. Dinitz, je hlavni pricinou pozdejsiho zamitani pojmu p.s. a jeho R. R. Dynes a A. C. Clark vytvorili 5 zaki. typu soc. patonahrazovani pojmy ---'socialni deviace ci ---'socialni dezlogickych deviaci jako odchylek od normativniho radu organizace. E. Durkheim povazoval p.s. za vedu 0 cho(nab. Ci jine ideologie, pravnich norem, idealu fyzicke a durobnych a nepi'iznivych skutecnostech, Cinech, zpusobech sevni normality apod.). Aplikace teorie anomie v p.s. vychovani, jd se odchyluji od stanovenych norem, ale zaro-

kyo Potrebne vyctaje byly obvykle hrazeny z obecni pokladny, stravu ziskavala chudina chozenim "po stfide" podIe poradnich knizek a zebrotou. Hist. patfily p. mezi prvni vel'. stavby slouzici soc. licelum, resp. reSeni problemu

758

volala fadu vyhrad zduraziiujicich jak jeji jednostrannou orientaci na kult. a soc. faktory, tak obtiznou aplikovatelnost ve vyzkumech. E. Lemert, odmitajici vychazet z anomie jako jedineho zdroje soc. patologickych jevu, upozornil na to, ze je mnohdy velmi obtizne rozlisit mezi tim co je cilem, a tim, co je prostfedkem k jeho dosazeni, i n~ to, ze puvodni prostredek se muze postupne promenit v cit a ze to, co bylo zpocatku povazovano za konecny cil, se muze zmenit v cil instrumentalni ve vztahu k cili jinemu. Lemerr zavedl do studia soc. patologickych fenomenu pojem ---'stigmatizace. Jestlize se anornicka teorie orientuje na ciny nebo chovani oznacovane za deviantni (viz ---'deviace socialni, ---'sociologie deviantniho chovani), orientuje se teorie stigmatizace na nositele techto cinu a chovani. Pro p.s. je duleZite, ze deviantni neni jednani odchylujici se od normy, ale takove, ktere je za deviantni oznaceno (podle H. P. Beckera deviace neni kvalitou cinu ale dusledkem sankci sku piny uplatiiovanych vuci jedin~ ci). Teorie soc. stigmatizace se v teto souvislosti orientuje na studium situace, v niz doslo k oznaceni jedince za odlisneho, patologickeho, deviantniho, tedy k stigmatizaci, na reakci jedince a na zmenu chovani skupiny, jd stigmatizovala, k stigmatizovanemu. Pfedevsim jde 0 proces posilovani vMomi odlisnosti vytvarenim vlastnich hodnot a norem chovani, izolovanim se, uzaviranim se do skupiny "my jini" a prorazenim barier mezi "my" a "oni". Hiavni namitkou vuci teto teorii je, ze venuje malou pozornost pfiCinam stigmatizovani jedince a ze zavadi nove, z metodol. hlediska mnohem obtizneji kvantifikovate1ne kriterium reakce prostredi. Nedostatkem vetsiny dosavadnich pokusu 0 vysvetlovani pficin vzniku soc. patologickych jevu byl a zustava neintegrativni pfistup. Jejich vznik i existence je vyslednici souhry pusobeni faktorU bioI., psychol., soc., kult. i dalSich. A: social pathology F: pathologie sociale N: Sozialpathologie I: patologia sociale Lit.: Cohen, A.: The Study of Social Disorganization. In: Merton, R. K. ed.: Sociology Today. New York 1965; Dinitl, S. - Dynes, R. R. - Clarke, A. c.: Deviance. Oxford 1969; Durkheim, E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Foucault, M. P.: Psychologie a dusevni nemoc. Praha 1971; Lemert, E. M.: Human Deviance, Social Problems and Social Control. New York 1967; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1968; Pelc, H.: Soci:ilni lekafstvi. Praha 1937; Podgorecki, A.: Patologia zycia spolecznego. Warszawa 1%9; Syi'iSt'ovd, E.: Normalitaosobnosti. Praha 1972.

Fre pat ri arc hat - (z rec. pater = otec; arche = vladnu) typ spol. organizace, ve ktere ---'muzi hraji rozhodujici lilohu. V ramci evolucnich teorii pfedstavoval p. druhe stadium rane spolecnosti, nasledujici po ---'matriarchiitu. Na rozdil od matriarchatu, v nemz se pfedpokladala ..... promiskuita jako jediny vztah mezi muzem a zenou a vztah

matky a ditete jako jediny vztah ---'pHbuzenstvi, by] p. prezentovan jako spolecnost, kde muz - hlava rodu rna jediny pfistup k zenam a veskere soc. vztahy vyplyvajici z pribuzenstvi se vztahuji k ---'otci. Toto pojeti p. pfevzal F. Engels do sve teorie 0 vyvoji rodiny od L. H. Morgana a soucasne se objevuje u S. Freuda. Preneseni pojetf p. z oblasti polit. do oblasti soc. zpusobilo, ze otec jako vudci osobnost rodiny byl povazovan za uzurpMora veskerych pray na likor ostatnich clenu rodiny. Prestoze je p. etnologicky dokazan u mnoha spolecnosti, zameiiuje se casto jeho pojeti S ---'patrilinearitou. Prenesene se terminem p. rozumi pravidlo obsazeni nejake funkce nejstarsim nebo nejvazenejsim muzskym clenem dane skupiny nebo komunity (napr. patriarcha v nekterych cirkevnich organizacich). A: patriarchy, father-right F: patriarcat N: Patriarchat, Vaterherrschaft I: patriarcato Lit.: Freud,S.: Totem a tabu. Praha 1969; viz tet -->matriarcMt.

Jus pat r il i n ear ita - (z fec. pater = otec; lat. linea = cara, linie, pfibuzenska fada) - system ---'pokrevniho pHbuzenstvi, ktery pfedepisuje, ze zaki. genealogickym vztahem bude vztah po otcovske linii. Znamena to, ze dite bude navzdy spojeno se skupinou pfibuznych, ke ktere puvodem patfi jeho ---'otec. Spolecnosti, ktere vytvafeji v otcovske linii pokrevni skupiny, jako jsou ---'rod a .....klan, se nazyvaji patrilinearni. Vsichni clenove rodu nebo klanu se hlasi k pfedkovi z otcovy strany a vsechny soc. atributy, ktere identifikuji jedince ve spolecnosti, se pfenaseji vyhradne po otci. Otec predstavuje ohnisko vsech pfibuzenskych vztahu platnych pro jeho deti. P. tedy znamena, ze kazda osoba je pokrevne spojena s ostatnimi cleny kolektivu jak pfes matku, tak pfes otce, ale pouze vztahy pres otce nabyvaji soc. vyznamu. V patrilinearnim systemu dedi jedinec po otci nejen sve soc. postaveni a svou prislusnost, ale obvykle i dalSi soc., polit. a ekon. prava (tituly, Ufady, majetek, profesi atd.). Princip p. vsak nevylucuje dedicna prava po matce. Napf. u Yaku z Nigerie se majetek dedi po matce, ale pUda po otci, u Mundugumoru synove dedi po otcich, dcery po matkach. P. se vyskytuje u vetsiny pasteveckych narodu Afriky a Asie a prakticky u vsech evrop. narodu, kde existuje prima navaznost na fimske pravo. U zemedelskych a lovecko-sberacskych etnit se casto vedle p. vyskytuje take ---'matrilinearita. A: patrilinear descent system F: systeme, structure patrilineaire, patrilinearite N: Patrilinearitat, patrilineaIe Zurechnung I: patrilinearita Lit.: viz -->pfibuzenstvi, ->pfibuzenstvi pokrevni.

Jus 759

pedagogika patrilokalita

pat r il 0 k a I it a -(z fec. pater == otec; lat. lokalis == mistni) - pravidlo usidleni manzelu, ktere jim pfedepisuje zit v lokalni skupine rodicu manzela. Toto pravidlo patfi mezi mnoha, kterymi se fidi pi'ibuzenske vztahy -tpfirodnich narodu. Teor. existuje sedm moznosti usidleni, z nichz nejbeznejsi jsou tfi: -tmatrilokalita, kdy se manzele nastehuji k rodine zeny, avunkulat, kdy se usidli v rodine bratra matky zenicha (z hlediska novomanzela u stryce z matCiny strany); a kdy jde 0 tzv. preferencni snatek s kfizovou sestfenici (viz -tpfibuzenstvi nepokrevni) a p. System usidleni nemusi vzdy odpovidat pfedepsanym pfibuzenskym vztahum. Napf. na Trobriandskych ostrovech plati patrilokalni pravidlo usidleni, ale pfibuzenske skupiny jsou matrilineami a hlavni soc. autoritou je stryc - bratr matky zenicha. A: patrilocality F: patrilocalite N: Patrilokalitiit I: patrilocalita Lit.: viz -->matrilinearita, -->pfibuzenstvi nepokrevni.

Jus

patronymum vizjmeno p a u I i k ian i viz gnosticismus, manicheismus p a u per i z ace - (z angl. pauperisme, to z lat. pauper == ubohy) - proces, v jehoz prubehu dochazi k absolutnimu Ci relativnimu chudnuti casti obyvatel urcite spolecnosti. Proces masove p. doprovazel pocatecni faze rozvoje prumyslove revoluce a kulminace tohoto procesu v zemich zap. Evropy v 1. polovine 19. st. vedla zakladatele marxismu k myslenkove prolongaci tohoto trendu. Podle jejich pfedpokladu se mela stat postupujici p. stale sirsich vrstev obyv. jednim z rozhodujicich impulsu social. revoluce. Narust cetnosti a vyznamu stfednich vrstev, k nemuz dochazi zejm. od prve poloviny 20. st. ve vsech indu~tria­ lizovanych spolecnostech, tezi 0 masove p. vyvratil. V souvislosti s otazkou -tchudoby a -tbidy spojene se vzestupem dlouhodobe nezamestnanosti a s pfilivem imigrantu do vyspeJych zemi se dnes neuziva vyraz p., nybrZ vyraz marginalizace, ktery Jepe vystihuje vykofenenost a soc. bezbrannost tech, ktere chudoba vylucuje ze spolecnosti blahobytu. A: pauperization F: pauperisation, appauvrissement N: Pauperismus I: pauperizzazione Kel

pat rio tis m u s - (z fec. patriotes == rodak, krajan) - tez vlastenectvi - obecne znamena oddanost pospolitosti, k niz Clovek nalezi. Projevy tzv. lokalniho patriotismu jsou mnohem starsiho data nd modemi nacionalismus; v rozvinute podobe existovaly jiz v antice, kde tvofily soucast po- PC viz poCitac osobni citu kult. identity. Od 18. st. ziskava p. novy vyznam, ktery p ec e pes t 0 u n s k a viz vychova rodinna nahradni pfekracuje pouhou svazanost s rodnym krajem. Vlast (patrie) oznacuje ideal svobodne zeme, 0 jejichz osudech roz- p e c e soc i a I n i - specializovanymi institucemi a orgahoduji samotni obcane. Pocit vlastenectvi se kryje s poci- nizacemi realizovane cinnosti a opatfeni smefujici pfedetern svobody, pray, ale i stesti z toho, ze clovek naldi do vsim k pomoci (materialni, pravni, moralni, psychol. aj.) urCite pospolitosti. Voltaire vysvetluje vyznam slova vlast tern jedincum i skupimim a vrstvam obyv., ktefi: 1. se dojako "pospolitosti zajmu" sdilene svobodnymi obCany. Po- stali do stavu docasne i trvale tisne (vlastnim pficinenim jem p. je tak uzce svazan s pojmy -tsvoboda a -thuma- i v dusledku vnejsich okolnosti) v oblasti existencni, zdranita. Vsechny tyto pojmy pfitom vyjadfuji ruzne aspekty votni, vychovne apod.; 2. vykonavaji spol. roli ci neprotehoz procesu - osvobozeni obcanu ze jha absolutnich mo- fesionalni cinnost z hlediska spolecnosti obzvl. potfebnou, narchiL P. se stava vyrazem pro osvicene vd. mineni, kte- zasluhujici zvl. podpory Uako je matefstvi a vychova deti, re je prodchnuto zajmem 0 vel'. blaho a 0 humanni zako- sebevzdelavani apod.); 3. nezvladaji bezne soc. povinnosny (viz -tosvicenstvi). "Patriot" je altruistickym pfitelem ti (napf. rodicovske), resp. Ziji zpusobem, ktery ohrozuje svobody a lidskosti, myslenka nar. vylucnosti zde jeste ne- zdravotne i jinak je samotne i jejich soc. okoli. Prevenni patma. Postupne se vsak pojem vlasti zacina plnit emo- tivni funkce p.s. spociva ve vyhledavani takovych jevu, tivnim obsahem a patriotem se stava ten, kdo nezna nic ktere vytvareji Ci zvysuji naroky na p.s., a v predchazeni sladsiho, nez zemfit pro svuj -tnarod, ktery je vlasti. P. takovym jevum. Idea p.s. je posta vena na myslence -tsozacina slibovat tern, kdo jsou mu oddani, lepsi budoucnost, lidarity a -taltruismu, vyjadfuje vsak i potfebu a odponez jakou mohou ocekavat ostatni, a vyzaduje za to obeti. vednost spolecnosti, statu za uspokojivou soc. -tadaptaA: patriotism F: patriotisme N: Patriotismus I: patriot- ci vsech vrstev obyv. k zivotu v dane spolecnosti. P.s. je poskytovana bud na zadost jedincu, nebo je phdelovana tismo rozhodnutim opravnenych instituci (viz -tporadenstvi Lit.: Kohll, H.: The Idea of Nationalism. A Study in it~ Origins and Backgmanzelske a rodinne, -tporadenstvi pracovne profesround. New York 1944. Kel ni, -tprace socialni). Zakl. p.s. je dnes vetSinou zajistovana zakonnymi opatfenimi statu, ale muze byt delegovapat ron viz klientelismus, mecenas, vazalstvi

na na soukrome, nadacni, nab. a jine organizace. Koncepce p.s. je soucasti -tsocialni politiky (viz tez -tzabezpeceni socialni, -tjistoty socialni). A: social care, social assistance F: assistance sociale N: Sozialarbeit, Wohlfahrtsarbeit I: assistenza sociale Mar p e d ago g i k a - (z fec. paidagogein == vest chlapce, vychovavat) - veda 0 -tvychove a -tvzdelavani, kteni zkourna, popisuje a objasiiuje tyto procesy a cinnosti, zabyva se jejich cili, ukoly, predmetem, obsahem, prostfedky, metodami a organizaci. Vztahuje se k detem, mladezi i dospelYm. Vedle teor. reflexe a ved. vyzkumu vychovy byvaji p. oznacovany i pfedved. nazory na vychovu a nekdy i vychovna praxe. Clovek je "animal educandum" a vychova je mechanismem jeho zespolecensiovani a pfenaseni kultury, ktere zprostredkuje, a je podminkou existence a trvani spolecnosti. To predznacuje misto p. v soustave spo!. ved i jeji vztah k s-gii. Ve vyvoji pedagogickeho mysleni se vyskytuje rada vyzn. jmen: Platon, Quintilianus v antice, Augustinus Aurelius a Tomas Akvinskj se scholastikou pro stare kfesianstvi, Erasmus Rotterdamskj, Rabelais, M. E. de Montaigne a M. Luther pro humanismus, renesanci a reformaci. DalSi podnety pfinesli jezuite a -tpietismus. Krize a zlomy v evrop. mysleni te doby zrevolucionalizovaly p. Po starsich pokusech J. A. Komenskeho, J. Locka a myslenkach J. J. Rousseauovjch a J. H. Pestalowho i I. Kanta az J. F. Herbart zalozil p. jako vedu. Modemi ved. orientace p. sili s pozitivismem a s rozvojem psychologie a s-gie. Rozvoj p. je podporovan i rUstem naroku na vzdelani a nalehavosti i slozitosti soc. problematiky. Zprvu byla p. podrizovana psychologii, byla chapana pfimo jako aplikovana psychologie (zvl. pod vlivem J. S. Millova trideni ved), pak ji zv!. E. Durkheim a F. W. Znaniecki uvedli do tesneho vztahu se s-giL Durkheim v podstate ustavil -tsociologii vychovy jako spec. s-gickou disciplinu. Pozdeji byl vyvoj p. silne ovlivnen am. empir. s-gii. Zaklady experimentalni p. polozil E. Meumann zacatkem 20. st. Od te doby se take rozviji hnuti nove rychovy, reformni p.: E. Keyova, M. Montessoriovd, E. Cwparede kladou akcent na dite (pedocentrismus) a na svobodnou vychovu, J. Dewey vytvafi pragmatickou p. as G. Kerschensteinerem zduraznuje pracovni a -tobcanskou vychovu, vznika i psychoanalyticky smer v p. (A. Freudova), individ. psychol. p. (A. Adler), dynamicka p. (E. L. Thorndike). Jinym smerem uz drive pusobila kult. kritika F. Nietzscheho a pozdeji zvl. metodol. vychodiska W. Diltheye, ktery nevylucuje z p. normativnost, ale uvolnuje jeji zavislost na psychologii a etice. Dilthey ale hledi vic k celku a smyslu dusevniho zivota nez ke spo!.

vlivum. Fenomenologicka orientace uplatnuje v p. svou metodu. Podle M. Bubera je vychova "dialogicka", podle 1. Dreschera je to pomoc ph uskutecnovani lidskeho byti. V tomto proudu vznika i p. kultury (E. Spranger, T. Litt), p. existencialisticka (0. Kroh) a esencialisticka. Je tfeba uvest i fasistickou p. (G. Gentile, E. Krieck) a p. marx. (A. S. Makarenko). P. se vlastne zabyva zamemym a systematickym pusobenim na cloveka stirn, aby se zmenil v urcitem smeru. CHern techto zmen je jeho "dobro". Vychovne pusobeni je i mravni cin. Co se mysli cHern a dobrem, zavisi na spol.-hist. situaci. Vychova i p. ve svych koncepcich nesou silnou spo!. podminenost, proto se na pUde p. setkava -tsociologie a -tetika. P. je spojovana se svet. nazorem, nabozenstvim, politikou, ideologii i se zajmy ekon. a celkovou Zivotni praxL To vsechno oVliviiuje nejen cile, ale i metody vychovy. P. v soM nese pomeme silne normativni momenty, a proto se stava tak snadno pfedmetem kontraverzi a spo!. kritiky. V teorii p. existuji 2 zakl. orientace: 1. normativni, zakladajici p. predevsim na etice; 2. empir., ktera normativnost minimalizuje a zaklada p. spiSe na psychologii a s-gii a jejich vyzkumech. S-gie rna pro podobu soucasne p. velky vyznam. Nejen pro analyzu soc. podminek a funkce vychovy, ale take pro rozsireni teorie i praxe vychovy na siroke soc. prostredi a v durazu na tzv. funkcionalni pojeti vychovy na rozdil od intencionalniho. Hovofi se 0 "sociologizaci" p. K poznani vychovy v jejim celku slouzi -tmetoda historicka a -tmetoda srovnavaci. Komensky zavedl tzv. metodu synkritickou, ktera vede k poznani jednoho jevu z vlastnosti druheho. Mezi dalSi vyzk. metody a techniky patfi -tprime pozorovani, -texperiment, -tanalyza dokumenru, -tstatisticka metoda. Zvl. vyznam rna -tkasuistika, umoznujici kvalitativni analYzu. Vychozim konceptem p. je vlastne -tkultura. V jejim ramci je mozno uvazovat 0 vzdelavatelnosti cloveka, sebevychove, 0 vzdelavanych generacfch a sociokult. skupinach. Pro kazdou kulturu a spolecnost jsou typicke urCite vzdelavaci cesty a urCity vychovny styl, urcite normy ve vychove a vzdelavani, sleduji se urcite vzdelanostni cile a vychovne vzory. To vse vytvari urcity "vychovny ideal", ktery se podili na utvareni soc. charakteru, typickeho pro danou kulturu. Zkoumani teto podoby je spolecne p. a s-gii. P. rna svoji vnitfui strukturu. Uvnitf obecne p. je mozno vydelit spec. pedagogicke discipliny. Pedagogicka antropologie s vyzn. podilem kult. antropologie zkouma vychovne jevy v kooperacnim poli rUznych disciplin (biologie, psychologie, s-gie). Teorie vychovy se zabyva zamemym utvarenim -thodnotove orientace. Didaktika jako teorie vzdelavani a vyucovani analyzuje jejich obsah a metody. 761

760

percepce socialni

pedagogika resocializacni

Jsou i spec. didaktiky podle pfedmetu (napf. didaktika dejepisu) a typu skol (napf. didaktika matefske skoly). Dejiny p. a vychovy sleduji vyvoj pedagogickych teorii a vychovnych instituci i praktik. Srovnavaci p. porovnava narodni vzdelanostni systemy a studuje vztahy mezi nimi a spo!. strukturou (stoji blizko s-gii vychovy). Lze take rozlisit p. skolniho a pi'edskolniho veku, p. dospelych (viz ---'vzdelavani dospeIych, ---'andragogika) a gerontopedagogiku, tj. p. starsiho veku. Deti a mladd vyzadujici zv!. vychovnou peci jsou pi'edmetem zajmu specialni pedagogiky. Zv!. vyznam pro p. rna ---'psychologie, zejm. psychologie pedagogicka, vyvojova, osobnosti, ale i soc. psychologie. Ze spec. s-gickych disciplin jsou to vedle s-gie vychovy a ---'sociologie vzdelani take s-gie rodiny, mladde, kultury, volneho casu, ale i zkoumani soc. stratifikace, deviace, s-gicka demografie aj. Vztah mezi s-gii a p. byva pojiman ruzne. Nekdy je s-gie chapana jako normativni veda pro p. (P. Natorp, L. F. Ward, Ch. A. Ellwood) nebo jako zak!. veda pro p. (T. Geiger, A. SiemsenoVli- Vollenweiderova, O. G. Brim). F. W. Znaniecki zcela vtahuje p. do s-gie, kterou povazuje za teorii vychovy. Podle A. Fischera pedagogicke vztahy vystupuji ze soc. jako autonomni a p. se lisi od s-gie pl'edmetem, metodou i utvafenim pojmu; specif. pedagogicky vztah je vzdy 0 neco vice nez soc. struktura. Ve snaze pfedejit sporum hovoff Fischer radeji 0 pedagogicke sociologii jako o hranicni discipline. Nekdy je hranicni disciplina nazyvana sociologickou pedagogikou. Ph vsech slozitostech a rozdilech plati, ze p. a filozofii, psychologii a s-gii, ktere Idi v jejich zakladech, charakterizuje a spojuje spolecny existencialni zajem 0 ---,cloveka. A: pedagogics F: pedagogie N: Padagogik I: pedagogia Lit.: BlfikovskY, B.: Systemova pedagogika. Bmo 1992; Mia/aret, G.: Uvod do pedagogiky. Praha 1970; Pafizek. V.: Obecna pedagogika. Praha 1991; Singuie, F.: Pedagogicke smery 20. stolet!. Praha 1966.

Vym

pedago gika resociaIizacni viz resocializace p ed a go gika soc hil ni - byva chapana jako urCite stadium Ci smer vyvoje ---'pedagogiky, v nemz se klade duraz na soc. charakter vychovy, na jeji cile, na fakt, ze objekty i subjekty vychovy jsou nejen jednotlivci, ale ceIe soc. skupiny (skola, tfida, rodina). P.s. ale byla pojimana i jako pece 0 vzdelani sirokych lidovych vrstev, jako soucast "socialni" pomoci. Koncepce p.s. se zformovala v Nemecku v 2. polo vine 19. st. (P. Barth, P. Natorp). V ceskych zemich se ji venoval G. A. Lindner, v Polsku H. Radlinskd. Soucasna p.s. chce integrovat do vychovneho procesu vlivy sociokult. prostfedi. Cela spolecnost je ji prostfedkem vychovy, coz ji stavi do blizkosti s-gickeho 762

pojeti ---'socializace. P.s. ovsem zameme integruje jen vlivy odpovidajici vychovnym cilum. Institucemi vytvafejicimi vychovne prostfedi jsou ---'skoly, ---.kluby, zajmove organizace aj. Pfedpokladem vychovneho pusobenije vztah partnerstvi a komunikace. Cilem p.s. je usmernovat vlivy prostfedi tak, aby cloveku pomohly uvolnovat jeho ---'lidsky potencial a vest odpovedny zivot. To rna zlepsit fungovani spo!. vztahu, zdokonalit spo!. integraci. P.s. je spojena s koncepci celozivotniho vzdelavani a se ---'vzdelavanim dospelych. V urcitem smysluje toto pojeti reakci na liberalni individualismus ve vychove. P.s. stoji velmi blizko ---'socialni praci, casto se s ni prolina, ale jeji pl'istup vychazi z jinych fil. kol'enu. Soc. praci charakterizuje vetsi duraz na subjekt, na feseni jednotlivych pfipadu a castejsi psychologizace problematiky, p.s. klade duraz spiSe na objektivni aspekty soc. problemu. Pl'evlada u ni skup. prace, vyucovani, prace, hra, pfiklad, dohled. P.s. si klade spiSe dlouhodobe cile. Akcentovani terapeutickych momentu a komplexniho rozvoje osobnosti, ktere rna p.s. spolecne se soc. praci, je vyrazem pedagogizace zivotniho prosti'edi a rostouci pece 0 utvareni soc. vztahu ve mestech, ve vetsich soc. skupinach, mezi kult. odlisnymi skupinami apod. Uzke vztahy p.s. k s-gii plynou z durazu na vliv sociokult. prostfedi ve ---.vYchove a z pozadavku na analyzu tohoto vlivu (viz tez ---.sociologie vYchovy). A: social pedagogy F: pedagogie sociale N: Sozialpadagogik I: pedagogia sociale Lit.: Mollenhauer, R.: Einftihrung in die Sozialplidagogik. Berlin 1964; Schwendtke, A.: Worterbuch der Sozialarbeit und Sozialpadagogik. Hei· delberg 1980; Wroczyriski, R.: Socialna pedagogika. Bratislava 1968.

Vym

p edagogika sociologicka viz pedagogika, sociologie vychovy p e d era s tie viz homosexualita p ed i a tri e so ci a I n i - (z fec. pais = dite; iatreia = leceni) - spec. disciplina z oblasti ---'socialniho lekarstvi, ktera sleduje soc. pozadi zdravi a nemoci ditete nejen jako jedince, ale hlavne jako clena elementarni soc. skupiny, ---'rodiny. Zabyva se nejen studiem zdravotniho stavu jedincu, ale i rodin, ke kterym pfislusi, a sleduje komplex bio!. i soc. podminek jejich sirsi ---'socializace. V ramci tohoto zamereni studuje i relace fyzickeho, psych. a soc. zdravotniho stavu techto jedincu. P.s. se v kurative pokousi intervenovat nejen do jejich fyzickeho subsystemu, ale i do zivota rodiny, zejm. do postaveni ditete a strukturace roli i zpusobu zivota rodiny. Zaroven sleduje dusledky techto zasahu a zmen na chovani ditete v roli nemocneho, na lecbu, rehabilitaci a odstranovani stop nemoci i na jeho cel-

kovy Zivot. P.S. uziva jak individ., tak skupinove metody a postupy, spolupracuje s jinymi medicinskymi is nemedicinskymi disciplinami, jako jsou s-gie, psychologie, soc. psycho logie, soc. a kult. antropologie, pedagogika, pedagogicka psychologie, specialni pedagogika aj. A: social pediatry F: pediatrie sociale N: Sozialpediatrie I: pediatria sociale Lit.: DUllovskY. 1. - Eggers. H. a kol.: Soci:ilni pediatrie. Praha 1989; viz

tei ..... Iekarstvi socialni.

Kap p e d 0 fil i e viz homosexualita p e k I 0 viz Eden, raj a peklo p.elagianstvi viz hereze pen i z e - cokoli, co slouzi jako bezne phjimany prosti'edek smeny ci placeni. Vlastnosti a funkce p. jsou popsany v ramci teorie penez. Podle metalistickeho pojeti (Anne Robert J. Turgot, Nassau William) maji p. tu hodnotu, ktera odpovida hodnote jejich materialu (napi'. jejich obsahu zlata). Podle nominalistickeho pojeti se platidlo stava p. jen tehdy, kdyz je (statnim prohlasenim) vseobecne akceptovano. P. maji podobu: a) papirovych p. a minci, jejichz uzivani se rozsifilo, protoze jsou pohodlnym prostl'edkem smeny, jsou pl'enosne a lehce skladovatelne, b) bankovnich p., coz jsou seky, vypisovane na vklad v bance ci jine financni instituci. Podil bankovnich p. na celkovem mnozstvi transakci roste, zatimco podil papirovych p. a minci se stale snizuje. P. maji 3 zakl. funkce: jsou prostl'edkem smeny, ziictovaci jednotkou, uchovavaji hodnotu. P. jako finaneni transakce jsou v praxi spojeny s kult. ovlivnovanim, protoze se prostfednictvim smeny produktu vytval'eji nove vzorce chovani. Dochazi k difiizi zap. zpusobu zivota (zabava, napoje, oblekani apod.), ktera byva nekdy nazyvana kulturnim imperialism em. V sirsim smyslu se socializaeni funkce p. projevuje v nekolika vztazich: 1. Neutralizaci pfimych a bezprosti'ednich vazeb dochazi jak k individualizaci, tak k zespoleeensteni v tom smyslu, ze vznikaji nove, rozsil'ene formy soc. vazeb a zavislosti, nove donuceni ke koordinaci, k zacleneni a k phzpusobovani. Uvolneni bezprosti'ednich vztahu k bliznimu je nahrazeno vazbou na nezname a vzdalene. Soc.normativni vazby jsou nahrazeny funkcionalni zavislosti a uzsim propojenim na zaklade ---'zajmu. Dochazi k odosobneni povinnosti a zavislosti, nikoliv k jejich zruseni. P. mohou fungovat jen tehdy, kdyz vznikne men ova pospolitost jako iitvar, jehoz clenove subjektivne pocituji, ze path dohromady. Spojuje je duvera ve spo!. i'ad a strukturu, obecne v system, ktery zarueuje, ze budou moci p. pouzit. 2. V tradicnich spolecnostech existuje duvera v pospoli-

tost jako takovou. V pouzivani p. s uzitnou hodnotou se pi'esouva na duveru v hodnotu materialu, v pouzivani bankovek na duveru ve schopnosti systemu. Ta je tim vetS!, cim komplikovanejsi a nepfehlednejsi jsou funkcionalni vztahy a crm mene je individuum schopne ovlivnovat pmbeh udalosti. Duvera tedy neni zalozena na vedomoslech. P. jsou nejvyznamnejsim pfedpokladem spo!. zivota, protoze zivot v modemi spolecnosti muze byt jen stezi zalozen na neomezene znalosti rozhodujicich skutecnosti. Podle G. Simmela jsou p. nejkoncentrovanejsi a nejvyhranenejsi formou a vyrazem duvery ve statne-spo!. organizaci a i'ad. 3. Zatimco cas v tzv. primitivni spolecnostije vazan na pi'irozene a spo!. udalosti, v soueasnosti vznika abstraktni, linearni a neutralni pojem casu. Stejne tak se meni vztah k telesnosti. Styk prostfednictvim p. je sty kern bez telesnosti, v nem klesa vyznam telesne schranky, expresivnich vyrazu apod. A: money F: monnaie N: Geld I: denaro BaN, Bay

per c e p c e viz vnimani percepce en vi ronmentalni viz psychologie ekologicka percepce in terpe rsonalni viz percepce socialni per c e p c e soc hil n i - (z lat. percipere = pfijimat, vnimat) - zakl. aspekt ---'socialni interakce, vytvareni obrazu druheho cloveka (viz ---'imago). P.s. rna podstatny vliv na vyber ---'socialnich technik uplatnovanych vuCi partneru interakce. Je to nepi'esny termin, protoze tu nejde jen o ---'vnimani "toho druheho". Pfi vytvarenf jeho komplexniho "obrazu" se uplatnuje take ---'projekce a dotvareni (napl'. jeho iimyslu, povahovych rysu atd.) pomoci subjektivnich kategorizaci, ---'atribucl aj. P.s. je mozno v tomto interakenim smyslu chapat take jako testovani hypotez o druhem cloveku, partneru interakce. Rozdil ve vnimani veci a osob spoCiva pi'edevsim v tom, ze p.s. se snazi proniknout "pod kuzi", identifikovat motivy, hodnotit je. Je to p.s. v uzsim smyslu, tez oznaeovana terminem interpersonalni percepce. V sirsim smyslu znamena p.s. i vytvai'eni "obrazu" 0 spo!. institucich a organizacich, velkych a malych skupinach, resp. soc. determinovane vnimani vubec. Zak!. klfCi p.s. jsou: ---'jedmini interakcniho protejsku, u osoby jejf vyraz (zejm. mimicky), vzezfeni, obsah a zpusob i'eCi, dale ---'status (resp. socioekon. postaveni) a pl'ip. ---'etnicka pfislusnost (zejm. k etnicke minorite). Uplatnuje se ph tom "Iaickci psychologie", zalozena na pi'edsudcich, nespravnych zobecnenich atd. To vede k castym chybam v p.s., tj. k neobjektivnimu hodnoceni ovlivnenemu i'adou tendenci, jako je pi'ecenovani prvniho 763

periferie

perestrojka

dojmu (viZ-4"balo efekt"), metaforicka generaJizace (pine rty jsou napf. povaZovany za znak smyslnosti), "naivni logika" (sympatii vyvohlvajid objekty jsou povaZovany take za duveryhodne) aj. Za hlavni dimenze obrazu druM osoby jsou povazovany: "soc. dobry - soc. spatny", "inteligentni - neinteJigentni", "silny - slabY" a "aktivni - pasivnf" (S. Rosenberg, C. Nelson, P. S. Vivekananthan, 1968). Osobaje "zobrazena" jako vzorec k sote se hodidch vlastnosti a je vnimana jako komplexni struktura, ktera zahmuje take inkongruentni znaky a protiklady (E. F. Muel-

ler, A. Thomas, 1974). P.s. uzce souvisi se soc. zpracovanim informad, nyni relativne samostatnym tematem -4sochilni psycbologie, ktenl je pfevzala z psychologie kognitivnich procesu (information processing). V tomto smyslu muze byt p.s. chapanajako druh "socialni kognice", v niz se zpocatku silne uplatnoval vliv -4gestaltismu zduraznovanim pusobeni apriome danych scM mat (F. Strack, 1987). Tak se vytvafeji i zobecneni do urCitych kategorii osob, nositelu jiste spo!. role (ufednika, pruvodciho vlaku apod.). J. S. Brunner (1957) zduraznil, ze vnimani rna dva charakteristicke aspekty: selekci, ktera spoCiva v tom, ze ze vsech danych podnetu jsou vnimany a zpracovavany jen nektere, a interferenci, spocivajid v hledani vnimanych znaku a ve vytvareni nevedomych zaveru 0 vnimanem objektu. P.s. je silne zatezovana sUbjektivitou, takze v posuzovani teze osoby ci jineho soc. objektu ruznymi pozorovateli jsou znacne rozdily (napf. i v posuzovani inteligence tehoz zaka rilznymi uCiteli). Velke rozdily jsou i mezi laickym a odbomym psychol. posuzovanim. K tematu p.s. patfi i p.s. sebe sameho, problematika self-image, obrazu, ktery si jedinec vytvafi sam 0 soM samem. Zde se uplatnuje zejm. socialni zrcadlo, ktere vznika z vedomi toho, jak je clovek posuzovan jinymi lidmi, jak s nim druzi jednaji, co se o nem fika (D. J. Bern, 1972). Ph p.s. druhych osob je napadnejsijejich chovani a mene se uplatnuji situacni faktory, kddto u p.s. sebe sameho je tomu naopak (E. Jones, R. E. Nisbett, 1971). Podle G. H. Meada (1934) sve ja nachazime zobrazene v reakdch druhych lidi (viz -4jinY)· Podle R. L. Helmreicha (1972) opakovane prozivani situaci se zatezi snizuje sebehodnoceni. Byly vytvofeny ruzne teorie p.s., napf. ve vztahu k interakci (R. Tagiuri, L. Petrulio, 1958). Regulacni teorii p.s. vytvofili K. Skariynska (1981) a A. A. Bodalev (1970). SkarZ.V1iska chape p.s. jako "ziskavani orientace ve vlastnostech jinych lidi", ktera hraje duleiitou roli v regulaci vztahu cloveka k jeho soc. prostfedi. A: social perception F: perception sociale N: Sozialperzeption I: percezione sociale Lit.: Bem, D. 1.: Self-perception Theory. In: Berkowitz, L cd.: Advances in

764

Experimental Social Psychology, 2. sv. New York 1972; Schneider, D. J. _ Hastotf, A. H. - Ellsworth, P. c.: Person Perception Reading. Mass 1978; Skarivliska, K.: Spostrzcganie ludzi. Warszawa 1981; Tagiuri, R. - Petrullo, L eds.: Person Perception and Interpersonal Behavior. Stanford 1958.

Nak per est r 0 j k a - rus. termin pfekladany jako prestavba, oznacujid reformni program M. S. Gorbacova. Puvodne byla p. zamyslena pouze jako -4ekonomicka reforma, od r. 1987 zapoeala pfestavba celeho po lit. systemu. PUvodnim cHern p. bylo pfekonani hluboke krize SOY. ekonomiky (pokles produkce, krize v zasobovani a inflace) pomoci reformy administrativni redistributivnf ekonomiky, Pocatecni Gorbacovovy reformni plany mely tyto rysy: snizeni kontroly planovaciho aparatu nad ekonomikou a zvyseni autonomie podniku, samofinancovani podniku a zv9s eni ulohy zisku, liberalizaci zahranicniho obchodu, zproduktivneni ekonomiky, V po lit. oblasti bylo cilem p.: a) zasadni rozchod se -4stalinismem, ktery pro Gorbacova znamenal nekontrolovatelnou moc polit. aparatu a hosp, neefektivnost, b) posileni -4socialismu jednak zvysenfm jeho prestize v mezinar. mefftku, jednak zvysenim jeho akceptace u domadho obyv, (proto se Gorbacov zamefil na zvyseni efektivity ekon, systemu a zasadni zmeny v polito rozhodovacim procesu), c) zfetelny obrat v zahranicni politice, projevujici se vstficnou politikou vuci Zapadu, Gorbacov ovsem nemel v umyslu pfevzit zap, spo!. model. P. lze rozdelit do 3 fazi: 1. Na zacatku (1986) existoval a tzv. "koncepce zrychleni", ktera spocivala na strategii nove orientace investicni a struktumi politiky, CHern byla podpora pokrocile technologie, zvl. ve strojirenstvi. Do konce r. 1987 se tato koncepce opirala 0 dany adminstrativni system a jeho imanentni metody, jako jsou napf. disciplinami opatfeni; tato strategie se brzy ukazala jako nepruchodna, 2. Druhou fazi (1988-1990) lze pokladat za skutecny zacatek reforem stavajiciho ekon. systemu. Pfi zachovani puvodnich diu, tj. pfekonani neefektivnosti planovadho systemu, se pfistoupilo k modifikaci fizeni hospodarstvi. Planovana ekonomika meIa byt doplnena 0 prvky tdniho systemu, vertikalni struktury mely byt nahrazeny horizontalnimi smluvnimi vztahy mezi podniky a temto, stale jeste statnim podnikum, mel a byt zarucena vetsi autonomie, Plan mel bytdrasticky zredukovan a omezen na nekolik "dulditych" odvetvi. Vedle statem pevne stanovenych cen mely byt umozneny i volne ceny nebo cenove stropy, CHern reformy meJa byt smiSena ekonomika, 3. Zacatek tfeti faze Ize polozit mezi kveten a listopad 1990, kdy se pfedstavy 0 dlech p. zmenily natolik, ze byl postupne propagovan pfechod k trzni ekonomice. SmiSena ekonomika se mela stat pouze etapou v pfechodu k tomuto novemu cHi, ktera mela zajistit stabilni hosp. situaei

a zakl. potfeby obyv, po dobu transformace. Skutecna transformace ekon. systemu vsak zustala pouze na papffe a nebyla az do konce SSSR nikdy realizovana. Puvodnf program imanentni pfestavby, oznacovany nekdy za revoluci shora, v podstate ztroskotal a byl v r. 1990 (nekdy se uvadi konec r. 1989) zmenen na program gradualisticke tdni reformy a pote v prubehu I, 1990-1991 nekolikrat radikalizovan. Prubeh p. byl po celou dobu rozporuplny, coz bylo zpusobeno neduslednostf celeho programu, stfidanim fazf zrychleni a brzdeni, nutnosti kombinovat systemove zmeny a stabilizacni opatfeni ad hoc zazehnavajid krize, ktere redistributivni system znovu stabilizovaly, a sabotaznim pusobenim tzv. nomenklatury. Navic se stale menil cll p. - od technokraticke reformy k socialisticke (regulovane) trini ekonomice, aniz byly cilove trzni a vlastnicke struktury precizovany. Na pfesnem urceni diu vsak vzdy zavisi i strategie a tempo reforem. Vysledkem p. bylo nepochybne zpomaleni ekon, rustu, coz sarno 0 sobe neni negativnim jevem, ale bylo jim i rozvracene hospodarstvi a snizeni zivotni urovne obyv. Chaos v SOy, hospodarstvi vedl nektere autory (napf. M. S. Voslenskiho) k nazoru, ze p. vlastne ani nikdy nezacala, ze doslo pouze k dezorganizaci stareho systemu. Jini autofi poukazuji na to, ze akutni krize v zasobovani byla vytvarena dysfunkcionalitou specif, perestrojkove smfSene ekonomiky. P. ztroskotala na neslucitelnosti zasadni reformy pol it. a hosp. systemu se zachovanimjeho zakl. prvku, Pfesto v situaci, v niz se SSSR v r. 1985 nachazel, neexistovala vuci p. zadna realisticka altemativa, V tomto smyslu byla p. pfipravou radikalni polito a hosp. reformy a nikoliv, jak se nekdy soudi, slepou ulickou. Potlacenim srpnoveho moskevskeho puce a naslednym rozpadem SSSR v r, 1991 etapa p. skoncila a nektere nastupnicke staty SSSR pfesly k vicemene radikalni hosp, reforme, A: perestroika, restructuring F: perestroika N: Perestroika I: perestroika Lit.: Corbacov, M. S.: Pfestavba a nove mysleni pro nasi zemi a pro eely svet. Praha 1987; Samuelson, P. - Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha 1991; LOsch, D. - Steffen, 0.: Das Wirtschaftssystem der Perestroika. Hamburg 1991.

Bay

pe rfo rm ance j azykova viz gramatika transformacni, kompetence kulturni perfo rm ance socio kuItu rni - (angL slovo, z lat. per = pfe-, formare = tvofit) - oznaceni skutecneho jednani Iidi v konkretnim spoL a kult. kontextu. V jistem smyslu je p.s. protikladem, v jistem smyslu realizad -4kulturni kompetence, tj.lidske chopnostijednat v souladu s kult. gramatikou (kult. k6dy, znalostmi a normami), kterou sdi-

Ii clenove urcite spolecnosti. Podle F. M. Keesinga p.s. vystupuje v podobe -4sociokulturnich system", ktere pfedstavuji objektivni realizaci kult. kompetence v ruznych ekologickych prostfedich. RozdH mezi kult. kompetcnd a p.s. (sociokult. systemy) je mozne ilustrovat napf. na rozdilu mezi architektonickym projektem sidliste (kult, kompetence) a skutecnym sidlistem (sociokult. system) nebo mezi teorii prumyslove vyroby (kult. kompetence) a realnym fungovanim prumyslovych podniku (sociokult. system), A: sociocultural performance F: performance socio-culturelle N: soziokulturelle Performanz I: performance socio-culturale Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981. SOU

per i fer i e - (z fr, peripherie, to z lat. peripheria, to z fee. perifereia =obeh, okruh) - v urbanistickem vyznamu, ktery bere v uvahu i s-gie, je to okraj -4velkomesta nebo prumysloveho mesta, charakteristicky typickou zastavbou, nizkou hustotou obyv., znacnym podHem skladu a rilznych ulozisf, popf, budov slouzicich vyrobe, i urcitym podilem zemedelske i neobdelane pUdy, P. tvori pfechod mezi -4mestem a -4venkovem a muzeme ji chapat jako tu cast rurbanizovaneho uzemi (viz -4rurbanizace), ktera rna blize k mestu a jeho zpusobu zivota a by va take nejdrive mestern pohlcena. Na p. existuji enklavy tradicniho venkovskeho osidleni, obklopene mestskou zastavbou, vilove ctvrti, skupiny rodinnych domku, zahradkarske kolonie i rozptylena zastavba, Cast p. byva jen obcasne osidlena Ci navstevovana (zahradkarske kolonie, sklady, opustene cihelny apod.), je pod nizsi soc. kontrolou a pfitahuje rilzne protispoL zivly, Osidleni, bytovy standard i zivotni zpusob p. neni jednotny, netvofi uceleny typ, V rozvojovych zemich i v historii prum, zemi (v Ceskoslovensku napf. jeste v 30, L) se vytvafeji na p. rozsahle kolonie nouzoveho bydleni, casto z odpadoveho materialu a vetsinou bez zakl. komfortu (vodovodu, kanalizace), s nizkou hygienickou urovni, obvykle bez oficialniho povoleni. Tyto kolonie (v Africe nazyvane bidonvilly, v Lat. Americe favely) jsou typicke koncentraci nezamestnanych a negramotnych pfistehovalcu z venkova. vyznacuji se vysokou mirou porodnosti, kriminality, narkomanie, prostituce a alkoholismu a predstavuji pro velka mesta rozvojovych zem! slozity problem. S koncentraci asoc. a nepfizpusobenych Zivlu je mozno se na p. setkat i v evrop. mestech, problem vsak nedosahuje te zavaznosti jako v zemich rozvojovych, Dnes u velkych mest (i ces.) fada p. zanikla vystavbou -4sidlisf, velkych prumyslovych podniku a rozsahlych komunikacnich siti. Nova zastavba na okraji mesta 765

periodizace dejin

rna obvykle jiny charakter i rozmery, meni se i zivotni zpusob obyv. a pojem p. se pomalu, ale jiste stava hist. pojmemo A: periphery, outskirts F: banlieu, peripherie N: Peripherie, Vorstadt I: periferia Lin periodizace dejin - (z lat. periodus, to z rec. periodos = obvod) - rozcleneni dejinneho vyvoje do dilcich, vnitrne jednotnych casovych useku, period Ci ~epoch, podle urciteho jednotlciho hlediska. Pro vytvoreni jakekoli p.d. jsou nutne 2 zakl. predpoklady: 1. ustaveni souvisleho chronologickeho obrazu ~dejin jako celku anebo alespoi'i jiste jejich vyvojove nebo tematicke casti ci geogr. anebo jinak vymezeneho okruhu; 2. stanoveni celkoveho jednoticiho hlediska pro jejich vyvoj v case i prostoru. Vychodiskem pro p.d. muze byt bud apriomi historiozoficka nebo s-gicka konstrukce, pfi niz jsou jednotlive periodizacni mezniky odvozovany z povahy a dynamiky samotneho hist. deni. Oba tyto pristupy koexistuji vedle sebe a jsou od sebe mnohdy jen velmi tezko oddeIitelne a rozlisitelne. P.d. patfi mezi nejobtiznejsi ukoly ~histo­ riografie, neboi je vyrazem a dusledkem jiste interpretace ~dejinnosti. S prvnimi p.d. se setkavame jiz v pocatcich zaznamenavani hist. udalosti ve staroorientalnich stitech. V Egypte se od sklonku 2. tis. pr.n.!. pofizovaly zaznamy o ~udalostech, ktere byly cleneny podle vlMy jednotlivych panovniku (tzv. kralovske analy); poprve se tu vyskytl periodizacni princip, ktery se az do 19. st. n.!. stal jednim z nejuzivanejsich. Uplatnili jej i stan Rekove, jimz (pri neexistenci spolecneho kalendare) slouzil k datacnimu urceni udalosti doby vlMy nejvyssich uredniku v jednotlivych polis. V helenisticke dobe se zacalo uzivat jednotne casove urceni, opirajici se 0 seznamy vitezu na hrach v Olympii, sahajicich az k r. 776 pr.n.!. Rimane periodizovali sve dejiny obdobne: podkladem jim byly seznamy konzulu (fasti consulares), vedene na Kapitolu. Univerzalisticke, pro vsechny doby a vsechny narody platne hledisko pfinesli Izraelite, v jejichz pojeti (viz hist. knihy Stareho zdkona) je hist. deni urcovano a bezprosttedne rizeno svrchovanou Bozi vuli. Tuto ideu prejima pozdeji ~kfesfanstvi, ktere ji v dflech Eusebia Pamfilia (asi r. 265-340), sv. Jeronyma (asi r. 340-420) a Pavia Orosia (5. st. n.!.) spojuje s rimskou tradici. Inspiracnim zdrojem byla ~bible. Svet. dejiny se rozClei'iovaly do 6 svet. veku. Podle Isidora ze Sevilly (636) byla 1. vekem sveta doba od jeho stvoreni do potopy, 2. vekem doba od potopy do Abrahamova narozeni, 3. vek sahal do pocitku vlady krale Davida, jimz zacina 4. vek, trvajici az do babyl6nskeho zajeti. 5. vek konCi Kristovym umucenim, kterym zacina take posledni, 6. vek, jenz bude ukoncen po766

periodizace dejin slednim soudem, cimz se skonci cele lidske dejiny. Jinou p.d. pouzil P. Orosius: rozdelil svet. dejiny do 4 epoch podle 4 svet. monarchii - babylonske, makedonske, kartaginske a fimske. Origenes (185-254) jako prvni rozdelil dejiny podle 12 dennich hodin: na konci prvni ctvrte ve 3 hod. ptichazi Noe, na konci druhe v 6 hod. Abraham, na konci tfeti v 9 hod. Mojifs a v 11 hod. se narodil Jeffs Kristus. V prvnich dvou p.d. byly ruznymi autory stanovovany rozdilne mezniky jednotlivych epoch, pficemz stabilnim periodizacnim meznikem zustavaly udalosti spojene se zivotem Jeifse Krista. Kfestanske pojeti dejin je ve sve podstate dichotomicke - cele lidske ctejiny deJi do dvou hlavnlch epoch: pred Kristovym narozenim a po nem. Zpetne spocftane datum Kristova narozeni se take stalo v 6. st. n.!. pocitkem kfestanskeho letopoctu. Doba peed Kristovym narozenim se zprvu pocitala poctem let od stvoreni sveta; az v 17. st. pouzil J. B. Bossuet poWani "pred Kristem". Ve stejne dobe ale K. Cellarius dotvoeil trichotornickou p.d., jejiz zaklady polozili jiz viS. st. italSti renesancni humaniste zavedenim pojmu sttedovek. Cellarius rozdeIiI cele dejiny do 3 zakl. epoch: staroveku, stfedoveku a novoveku. Starovek ukoncil r. 324, kdy bylo preneseno sidlo rimskeho cisare z Rima do Konstantinopolu, koncem srredoveku mu byl r. 1453, kdy Konstantinopol dobyli Turci. Toto cleneni prevzal na konci 18. st. i J. Ch. Gatterer, ktery vsak posunul jednotlive periodizacni mezniky - starovek ukonCil zanikem zapadotimske ffSe r. 476 a stredovek objevenim Ameriky r. 1492. Tyto mezniky byly takfka obecne ptijaty a jsou uzivany dodnes. Trichotomicke cleneni je zakladem i mnohych dalSich p.d. G. B. Vico na zacatku 18. st. rozdelil vyvoj lidske spolecnosti do zvireciho, heroickeho a lidskeho stadia. Prvni obdobi historicky odpovida praveku a prvnim statnim utvarum az po anticke timske cisarstvi a spolecnosti v nem vlMnou (podobne jako mezi zviraty) "silni jedinci". Nab. mu odpovida doba ~pohanstvi. Heroicka doba spojena s krestanstvim pfinasi podfl na moci i "slabym", ktefi byli v prvnim obdobi jenom ovlMani. Ve sve soucasnosti nachazi Vieo pnznaky pocinajiciho veku lidskeho, v nemz se ve spolecnosti siri skutecna ~humanita. K vysoce spekulativnimu pohledu na dejiny dospela nem. klasicka filozofie, a to ptedevsim dflem G. W. F. Hegelo, ktery videl v dejinach sebepoznavaci proces objektivniho ducha, jehoz hist. nositeli jsou velke ~narody. Narody starovekeho Predniho vychodu uskutecnily prechod od ~barbarstvi do stadia rozumu, coz se v konkretni hist. rovine projevilo vlMou despoty. V nasledujicim, druhem stadiu dochazi k hlubsimu sebepoznani objektivniho ducha a jeho nositeli jsou klasicke anticke civilizace Recka a Rima; hist. vyrazem tohoto hlubsiho sebepoznani ob-

jektivniho ducha je vlada ~slechty. Konecne v germanP.d. podle L. H. Morgana, W. J. Perryho. R. Thurnwalskych narodech a pod vlivem kfesfanstvi dochazi objekda a jinych se ale prevazne tykaji vyvoje tzv. ~primitiv­ tivni duch sveho uplneho sebeuvedomeni a nastava vek nich spolecnosti. Podkladem pro dalSi skupinu p.d., ktera sku.tecne vselidske svobody, jehoz viditelnym dejinnym se objevilajiz v 19. st., se staly pojmy ~civiIizace a ~kul­ ~roJevem Je Velka fr. revoluce z r. 1789. Rozhodujici rotura. Napf. N. J. Danilevskij rozlisuje 12 kult. typu: egypth zde.hr~j~ instituce statu, jehoz nejdokonalejsi formou je sky, cinsky, asyrsko-babyI6nsko-fenicky, chaldejsky, konstIlucm ~monarchie a jeji nejlepsi realizaci je prusindicky, iransky, hebrejsky, tecky, fimsky, arabsky, gerky stat. 0 predstavu ~pokroku v lidskem vedeni se ve mansko-romansky cili evropsky, mexicky a peruansky sve p.d. opira A. Comte. Take on rozlisuje 3 zak!. stadia (smesuje pfitom pi'istup narodnostni a rasovy). Evrop. kult. vyvoje spolecnosti. Prvni bylo teologicke stadium, jemuz typ rna podle neho vystfidat typ slovansky, ktery v souve spo!. organizaci odpovida militarismus a v nemz je Jidborne synteze take dotvoti jednotlive prvky, ktere jednoske mysleni ovladano predstavou duchli a boM. Druhe je stranne rozvinuly kultury ostatni; sjednocujici ulohu pfistadium metafyzicke, v nemz je pficina veskereho deni hlepisuje Rusku. Nejvetsiho rozsrreni i vlivu nabyly koncepce dana v obecne pusobiclch idejich a jemuz pfislusi vlada pozdejsi, zejm. O. Spenglera aA. J. Toynbeeho. Vychazeji pravniku; je to obdobi charakteristicke svou kriticnosti a rez pl'edstavy vzniku, rozvoje a zaniku jednotlivych civilivol. duchem. neti, pozitivni obdobi je dobou individuazacnich okruhu nebo kultur, ktere misleduji po soM nebo lismu a hledani zakonitosti urcujicich podobu deni. Spo!. spolu koexistuji, a to bud nezavisle na sobe, nebo ph vzaodpovida tomuto obdobi industrialismus. jemnem ovlivnovani, pl'icemz se na zaklade setkavani s jiObdobne jako Comte reagoval na Hegelovu fil. sousta- nou civilizaci Ci kulturou dale rozvfjeji, nebo se naopak nivu i K. Marx. Vysel ptitom ze sveho studia kapitalismu Cl. Krajni stanovisko zastaval Spengler, rozlisujfci 8 velkych a za zaklad spo!. organizace i jejiho vyvoje oznacil vyr. kultur - egyptskou, indickou, babyl6nskou, cinskou, anzpusob, ti· urcitou variantu kombinace techniky a prac. sily tickou, arabskou, zapadni a mayskou. Soudil, ze tyto kulexistujici v jistem typu ekon. struktury. Podle tohoto kriteria tury jsou zcela uzavrenymi a vzajemne se neovlivnujicirozlisoval nekolik ~spolecenskoekonomickych formami systemy. Podle Toynbeeho vznikaji jednotlive civilizace ci, jez chapal jako teor. koncepty, jejichz pomoci lze ana- Uejichz celek tvoti lidske dejiny a z nichz 21 je hlavnich, lyzovat a popsat spolecnost v te fazi jejiho vyvoje, kdy je urcujicich) prostfednictvim hist. neopakovatelneho spojerozdelena do spo!. ttid. Marx hovoti na ruznych mistech nf "vyzvy" pfir. prosttedi a zpusobu jeho opanovani Jidsveho dfla 0 ruznem poctu formaci. Znama posloupnost 5, mi. Toynbee podepira svoji konstrukci velkym mnozstvim resp. 6 formaci - prvobytne pospolne, otrokatske, feudal- konkretniho hist. materialu a vychazi tak vstfic zakl. poni, kap. a kom., resp. predtim social. - se prakticky pre- zadavku, ktery na p.d. klade hist. veda a podle nehoz mukrYva s hist. fazemi vyvoje, pravekem, antickymi dejinami, si byt p.d. vyvozena z vlastni dynamiky a logiky hist. deni. stredovekem, novovekem a nejnovejsi dobou, a vznikla az Tento "empiricky pfistup" k p.d. geneticky vychazi z anv SOY. diskusich ve 20. a 30. !. (autoritativne byla vyslotickych a stl'edovekych chronologizacnich postupu. vena v brozure J. V. Stalina 0 dialektiekem a historiekem Temer univerzalni jednotkou p.d. se stalo stoleti. Od materialismu v r. 1938). Marxovo puvodni pojeti dejin by- jeho prosteho mechanickeho pojeti, v nemz je urcovano 10 v pods tate trichotomicke: ttidni spolecnosti predchazi Ciste matem. jako doba zacinajici r. 1 a koncici r. 100, se po_ epocha, v niz lidstvo zilo "ptirodnim zpusobem" a nerozstupne pfechazelo k jeho vymezovani jako doby ohranideleno do jednotlivych spo!. rrfd, a podobne i po prekona- cene dvema vyzn. udalostmi, oddelenymi od sebe zhruba ni ti'idni faze vyvoje dospeje lidstvo k harmonicke bez- dobou 100 let. B. Russell takto vymezil 19. st. lety 1814 ti'idni spolecnosti. Jak Comtovo, tak i Marxovo pojeti p.d. a 1914 a za procesy utvarejici jeho celkovy charakter oznajiz stoji na pomezi mezi historiozofickym a s-gickym pri- Cil usili 0 spo!. organizaci na jedne strane a soubeznou snastupem. hu 0 max. svobodu jednotlivce na strane druhe. O. Lorenz V 19. a 20. st. bylo vytvoreno nekolik p.d. vychazeji- na konci 19. st. povazoval stoleti za chronologicky vyraz cich ze s-gicke analyzy spolecnosti. Jejich spolecnym vyvzajemne duchovni i materialni zavislosti tti ~generaci, chodiskem je stanoveni urcitych soc. vazeb nebo kriterii, z nichz kazda vyplnuje dobu 33 let. Periodizace podle gektere jsou zkoumany ve svem vyvoji a promenach a najeneraci se stala velmi popularni a casto uzivanou, zejm. jich zaklade jsou stanovovany jednotlive faze vyvoje spov nem. a vubec stfedoevrop. oblasti. Uzival ji mimo tuto lecnosti. Mezi nejznamejsi patfi koncepce G. Simmela, oblast i J. Ortega y Gasset, ktery dobu jedne generace staM. Webera, P. A. Sorokina a T. Parsonse. Blfzko s-gic- novil na 15 let. Na nem. romantickou filozofii, rozlisujici kemu pi'fstupu stoji v poslednich dvou st. take etnologie. jednotlive epochy pod1e menicich se mentalit charakteri767

personalismus periodizace ceskych dejin Revue de la Synthese Historique, XL VI, 1926; Spengler, 0.: Untergang des

zovanych pomoci kategorie duch doby, navazal ve 2. poAbendlandes, I., II. Miinchen 1923; Topolski, J.: (1968) Metodologia historii. Iovine 19. st. K. Lamprecht. Kazdou epochu podle neho Warszawa 1973; Tovnbee, A. J.: Studium dejin. Praha 1995; Vico, G. B.: Nova veda. Praha 1991; Wolf, 1.: Kulturni a socia1ni antropo1ogie. Praha charakterizuje urCita psych. dominanta. Rane vyvojove faBeZ ze lidske spolecnosti jsou ovladany "symbolismem", jenz 1971. je vyrazem vladnouciho kolekt. vedomi a jemuz v organiperiodizace eeskych dej in - cleneni ceskych dezaci spolecnosti odpovida kmenove zfizeni. Symbolismus jin, ktere rna relativne dlouhou historii navazujici na doje vystfidan "typismem", pro nejz je pfiznacny princip verbove ~periodizace dejin. Prvni p.e.d. vytvofil Kosmas nosti a na nemz je vybudovan feudalni stat. Pozdne stfeve sve Chronicon Bohemorum. TIi knihy jeho kroniky jsou doveka spolecnost, jak ji reprezentuje tehdejsi mestska kulvylicenim ces. dejin ve 3 rozdilnych epochach: prvni potura, je tfetim vyvojovym stupnem, ktery Lamprecht nazyva pisuje dobu predkresfanskou, druha 1. 1039-1092 a tfetije "konvencionalismem". DalSi rozvoj mestske kultury, k nevypravenim 0 soudobych dejich. V souladu se stfedovemuz dochazi ve stfedni Evrope od 15. st., je provazen "inkym pojetim dejin je pro Kosmu nejvyznamnejsi udalosti dividualismem" a ten je konecne doplnen "subjektivisces. dejin pfijeti ~kfesfanstvi, ktere ovsem mylne klade mem". V nem se teprve pine probouzi nar. vedomi, a aby do r. 894. Teprve od teto doby jsou mu ces. dejiny "jiste"; se mohlo pine rozvinout, musi projit vsemi pfedchozimi co pfedchazelo, je ~epocha hodnotove nizsi a nelze take stadii soc.-psych. vyvoje. Lamprechtova p.d. na rozdil od pIne potvrdit historicitu udalosti, jez se v ni mely stat. Toostatnich tehdejsich nem. p.d., ktere vychazely z polit. deto dichotomicke cleneni zustalo v platnosti az do 19. st., jin, mela svuj zaklad v dejinach umeni au historiku narapficemz ale byla doba ~pohanstvi stale vice integrovazila na tuhy odpor. vana do celkoveho obrazu ces. dejin. Rozhodujicim kro20. st. pfineslo v hist. vede vetsi zdurazneni teorie i hlubkern k jeji pine integraci uCinil r. 1541 V. Hajek z Libosi pohled na hist. den!. Vice se studuji hist. procesy nez can svou Ceskou kronikou. Renesancne humanisticka jednotlive hist. udalosti a jejich souvislosti. Oboji vedlo historiografie rozsifila ces. historii 0 novou, dosud neznai k hlubsimu strukturalnimu pflstupu k p.d .. Namisto jedmou epochu, 0 predslovanske dejiny. Pro vsechny histonotneho a linearniho casoveho urceni se objevuji periodiriky v pfedved. obdobi ces. historiografie byly dalSimi pezacni principy respektujici mnohovrstevnatost hist. deni riodizacnimi mezniky jednotlive roky a vlady jednotlivych a jeho asynchronicnost. Nejznamejsi takovouto struktupanovniku. Podle jednotlivych panovnickych rodu perioralni p.d. vytvofil F. Braudel, vyzn. pfedstavitel ~skoly dizoval ces. historii D. Adam z Veleslavina ve svem HisAnnales. Stanovil trojdilne periodizacni schema, v nemz se torickem kalenddfi v r. 1590; Veleslavin take podle vzoru jednotlive casove struktury fadi hierarchicky podle delky stredoveke i humanisticke evrop. historiografie periodizotrvani svych cyklu. Prvni a nejdelSi period a rna tzv. "dlouval dejiny podle petisetlete periody odvozene z Platonohe trvani" (longue duree). Sem patfici hist. procesy vykava "svatebniho cisla". Novodobou koncepci p.e.d. vytvofil zuji dlouhodobou stabilitu (napf. klima, geogr. prostor, F. Palacky na podklade periodizace vyvoje ces. jazyka vyr. pomery, kult. systemy apod.). Mensi nemennost maa literatury J. Dobrovskeho, kterou pfevzal i J. Jungmann. ji procesy stfednMobeho trvani (napf. ume!. styly, liter. Take tato p.e.d. byla trojdilna: "stary vek" v ni zahrnuje zanry Ci m6dy); jejich stfednMobost je rozpoznatelna obdobi od dejinnych pocatku do r. 1403 (podrobneji se cleovsem jenom ve srovnani s procesy obou zbyvajicich cani do tfi fazi: do r. 895 je to doba pohanska, I. 895 az 1253 sovych rovin. Posledni, kratke trvanije casem konkretnich vyplnuje vlada slovanstvi a obdobi 1253-1403 naopak vlaudalosti a jednajicich osobnosti. Jine strukturalni period ida nemectvi); "vek stfedni" v 1. 1403-1627 je charakterizace vytvofili M. P. Foucault (viz ~episteme, ~archeo­ zovan ~mibozenskymi valkami a "vek novy" od r. 1627 logie vedeni), G. Dumezil pro dejiny nabozenstvi nebo do r. 1848 porobou ces. naroda. Ideovym zakladem tero T. S. Kuhn pro dejiny vedy. (Viz tez ~teorie vyvoje cykp.e.d. je Palackemu historiozoficka koncepce 0 trvalem licke.) "stykani a potykani se slovanstvi s fimanstvim a nemecA: division of history into periods F: periodisation de tvim". Na tuto p.e.d. navazovali prakticky vsichni ces. hisl'histoire N: Periodisierung der GeschichteI: periodiztorikove, byf jednotlive periodizacni mezniky nachazeli zazione della storia v jinych hist. udalostech. V. Novotny posunul pocatek stfedLit.: Braudel, F.: Histoire et sciences sociales: la longue duree. Annales niho veku az k r. 1246, pocatek nove doby vide! shodne 1958, C. 4; Guenee, B.: Histoire et Culture historique dans l'Occident mes PalackYm. J. Susta posunul prvni meznikjeste hloubeji, dieval. Paris 1980; HistorickV materialismus. Praha 1965; Kon, I. S.: Kriticky az do r. 306, J. ProkeS naopak pfesunul druhy meznik az nastin filosofie dejin 20. st~leti. Praha 1963; Masarrk, T. G.: (1913) Rusko a Evropa 1. Praha 1930; Parsons, T.: Spolecnosti - vyvojove a srovmik r. 1740. Nejvice se od Palackeho p.e.d. odchylil J. Pekar.

i

Take on rozlisoval v ces. dejinach starovek, stfedovek a novovek, ale jejich mezniky odvozoval na rozdil od Palackeho od promen ~umeleckych slohu. Starovek (do r. 1200) mu splyva s dobou romanskou, stfedovek (do poloviny 18. st.) vyplnuje doba goticka, renesancni a barokni, novovek cleni na dobu osvicenskou, romantickou a na soucasnost ci "nasi dobu". V prvni verzi teto p.e.d. (1914) jej vsak cleni jinak: na dobu osvicenstvi, revoluce a dobu FrantiSka losefa. Inspiraci k tomuto pojeti mu byl K. Lamprecht i videnska umeleckohist. skola, reprezentovana pfedevsim M. Dvohikem. S-gii (M. Weberem, ale hlavne ~skolou Annales) inspirovany J. SlaVIK vytvofil v 1. po 10 vine 40. I. dalSi trichotomickou periodizaci, nachazejici tentokrat v ces. dejinach epochu druzinnou, koncici na pocatku 13. st., feud~lni, jdouci do 18. st., a epochu moderniho ces. naroda. V prvni epose se rodi stavovske a hosp. rozvrstveni ces. spolecnosti, pro druhou je charakteristicka hierarchicka stavovska struktura odvozena z nabozenstvi, ktera je ve tfeti epose nahrazena modernim demokratismem a racionalismem, ktere spatfuji zdroj vladni i spravni moci v narode. Ve stejne dobe se ke strukturalnimu pojeti hist. deni dopracoval i F. Kutnar. Ceskoslovenske marx. dejepisectvi, opirajici se 0 stalinskou interpretaci Marxovy hist. teorie, vytvofilo svoji p.e.d. v 2. polovine 40. I. a v 50. 1. Prvni pokus tohoto druhu podnikl V. Husa v brozufe Epochy ceskjch dljin (1946) v souvislosti s kritikou pfedchozich periodizac!. Jemu je 1. epochou obdobi rodovych pospolitosti, vystfidane v polovine 12. st. epochou feudalni, v niz mizi v Cechach otroctvi. Tuto epochu deli do 4 etap: od poloviny 12. st. do husitske revoluce; od ni do roku 1620; od belohorske porazky do r. 1781; odtud do r. 1848. Burzoazni revoluce 1848 je mu pfechodem k epose kapitalismu, jet trva 100 let a jet je v (moru 1948 vystfidana epochou socialismu. Toto schema bylo dale propracovano v Prehledu ceskoslovenskjch dljin na konci 50. 1.; historicky pfesneji vsak bylo rozhrani mezi rodovou spolecnosti a spolecnosti feudalni posunuto do 10. st. Tato p.e.d. zustala zachovavana i ve vsech dalSich syntetizujicich dilech i v dejepisnych ucebnicich, stale vice se vsak pfihlizelo k vysledkum konkretniho hist. vyzkumu, p.e.d. se stavala i podrobnejsi a propracovanejsi. V souladu s celkovym pojetim dejin i samotne hist. vedy se tato p.e.d. stala zavaznou nejenom pro polit., ekon. a soc. dejiny, ale i pro jednotlive oblasti kultury a byla jen s nutnymi modifikacemi pfejimana jak pro dejiny literatury (viz Difjiny ceske literatury I-III, 1959-1961), tak i pro dejiny divadla (viz Dejiny ceskeho divadla I-IV, 1968-1983). Teprve hist. vyzkumy od konce 70. I. naznacuji moznosti novych pfistupu a vytvofeni noveho schematu periodizace ces. dejin.

A: division into periods of Czech history F: periodisation de I'Histoire tcheque N: Periodisierung tschechischer GeschichteI: periodizzazione della storia ceca Lit.: Bene§. Z: Kroniky dye 0 za10zeni zeme ceske ajejich misto v dejinich ceske historiografie. Philosol'hica et historica, 1984, C. 2; Belle.f, Pekarova periodizace ceskych dejin. Z ceskeho raje a Podkrkonosi. Bystra n. J. 1994; Huw, V.: Epochy ceskych dejin. Praha 1949; Pekar, 1.: 0 smyslu ceskych dejin. Praha 1990: Petrdii, 1.: Ke genezi novodobe koncepce ceskych narodnich dejin. Philosophica et historica, 1982, c. 5.

Z.:

BeZ perm is i v n ost viz norma per 0 n ism u s - latinskoamericka varianta ~populis­ mu, nazyvana tez justicialismem, spjata pfedevsim s pusobenim argentinskeho politika J. D. Perona, jeho manzelky M. E. Martinezove a cinnosti peronisticke strany Partido Perinista, zalozene v r. 1947. l. D. Peron prezentoval sebe samajako "vUdce Iidu bez kosil" a svuj program zalozil na heslech soc. spravedlnosti, ekon. nezavislosti a polit. suverenity. Charakteristickym rysem p. byla soc. politika opirajici se 0 valecnou konjunkturu. P. podporoval bytovou vystavbu, zlepsovani pracovniho zakonodarstvi, demokratizaci kultury a osvety, polit. prava zen, kultivoval rodinne svazky na zasadach kfesianskeho solidarismu. Praxi populismu obohatil Peron 0 dovedne vyuzivani pfitazlivosti obou svych manzelek a 0 tzv. loterii Evity (nazvane podle jeho prvRi zeny E. Peronove), v niz vyherce mel pravo na splneni jakekoliv soc. zamefene prosby. V ramci p. se rozvijely ideje 0 nacionalizaci zahranicniho kapitalu, uvahy 0 "tfeti ceste" mezi kapitalismem a socialismem v politice i ekonomice apod. Cinnost l. D. Perona je casto charakterizovana jako statni socialismus, nemarx. kolektivismus nebo nacionalisticky kapitalismus. Byla vsak pfedevsim odrUdou polit. mysleni zalozenou na ~statnim paternalismu a statnim intervencionismu. A: Peronism F: peronisme N: Peronismus I: peronismo Lit.: Mercier, V. N.: Autopsie de Peron. Le bilans du Peronisme. Gemb10ux 1974; Rommel, W: Peronizm - pr6ba oceny. Warszawa 1975.

Lin

per son a viz personalismus, psychologie analyticka personalismus - (z lat. persona = puv. skraboska, maska, osoba) - vlivny teisticky smer v soucasne filozofii, ktery vznikl v kontextu vyvoje kfesfanske teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladate1i am. p. jsou B. P. Browne aM. W. Calkins. P. navazuje na tradici protestantske teologie i na am. ~pragmatismus a jeho vyzn. pfedstaviteli jsou R. T. Flewelling, vudci osobnost tzv. kaIifornske skoly soustfedene kolem casopisu Personalist (ktery byl zalozen v r. 1920), a E. S. Brightman, vudci

vaci hodnoceni. Praha 1971; See, H.: La division de l'histoire en periodes.

769 768

pilotaz personalistika department) v org. struktufe 12 veJkych prumyslovych podniku v USA. Po 1. svet. vaJce se p. rozvijeJa v souvislosti s reakci sociologu a psychologu na taylorismus. Souvisela s F. W. Taylorovou koncepd "spravneho muze na spravnem miste", sF. B. Gilbrethovym usiJim 0 postizeni vykonu pracovnika, H. Fayolovymi zasadami spravy podniku a koncepci vychazejici z vyzkumu E. Maya. Zpocatku se p. vyvijela v ramci problematiky vM. organizace prace a -.vCdeckeho managementu. Zajem sociologu 0 problematiku p. vzrostl po 2. svet. vaJce, kdy byla p. uznana jako nezbytna Cinnost zajistovana a koordinovana specif.· utvary ve vyrobnich i nevyrobnich organizacich a kdy rostl zajem 0 vM. hIed ani nejvhodnejsich zpusobU a technik prace personalnich utvaru i vytvafeni podminek pro pracovni ochotu a aktivitu pracovnika, pro plneni jeho role v pracovni skupine. Pojeti p. a pfistup k ni je vyrazne ovlivnen spol. a ekon. situaci. V direktivne fizenem hospodafstvi byvalych social. statu pfevladalo administrativni pojeti p. ve spojeni s tzv. kadrovou politikou, zduraznejvyssi osoby. nujici hodnoceni pracovniku pfihlizejici pfednostne A: personalism F: personnalisme N: Personalismus k mimopracovnim a mimovykonnostnim kriteriim. ManaI: personalismo zerske pojeti p. zduraznuje zejm. podminky vzestupne proLit.: Knudson, A. S.: The Philosophy of Personalism. Boston 1949; Moufesni mobility, obmenu pracovnich kadru, vyberove pfijinier, E.: Le personnalisme. Paris 1971. Vel mani pracovniku, rozvoj a hodnoceni a zamestnanecke

osobnost tzv. bostonske skoly. Zakladatelem fr. p., ktery vznika na pUde katolicke teologie a je silne ovlivnen fr. -.existencialismem, je Ch. Renouvier. Hlavnimi pfedstaviteli fr. p. jsou J. Lacroix, J. Maritain a E. Mounier, zakladatel casopisu L' esprit (vychazi od r. 1932). Za hlavni nem. a rus. personalisty jsou povazovani W. Stern aN. A. Berd'ajev. P. lze vcelku charakterizovat jako teleologicky a pluralisticky smer, ktery je orientovan proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zakl. ontologickym a epistemologickym principem, sjednocujidm rozdilne smery v ramci p., je pojem osoby (persony), resp. -.osobnosti, jeZ znamena puvodne nejenom -'masku, ulohu a herce, ale i lidskou -.dustojnost. Tento vyznam byl zesilen v kfestanske teologicke tradici, kde rna bJizky vztah k pojmu "podstata". V tomto smyslu je v p. osoba interpretovana jako duchovni podstata -'cloveka, nejvyssi hodnota a zdroj vsech hodnot. Svet se sklMa z plurality osob a je projevem tvofive podstaty -'Boha jako

per son a lis t i k a - (z lat. personalis == osobni) - prace s lidmi, se zamestnanci vyrobnich i nevyrobnich -'pracovnich organizaci, zahrnujid zejm. pfijimani, rozmistovani na pracovni mista, hodnoceni, kvalifikacni pfipravu a pracovni motivaci. P. muze byt pojimana spiSe z hlediska personalni evidence, administrativy, -'spravy, nebo spiSe z hlediska -.managementu. Pferusta v aplikovanou vM. discipJinu vyuzivajici zejm. psychologii, s-gii a ekonomii. V soucasnosti se pfedmet teor. a praktickeho zajmu p. vetsinou cleni na: 1. metody naboru, vyberu a pfijimani pracovniku; 2. systemy pracovnich hodnoceni; 3. zpusoby vedeni lidi; 4. jejich pfevadeni na jinou praci; 5. vystupy ze zamestnani (pruzna zamestnanost); 6. planovani poctu a struktury pracovniku; 7. odbornou pfipravu a vychovu; 8. ovlivnovani -'pracovnich podminek; 9. -'motivaci pracovniku; 10. -.pracovne profesni poradenstvi; 11. rekvalifikaci. P. navazuje na tzv. personalni politiku a take na -.mzdovou politiku. Jako vM. disciplina se p. zabyva tef optimalizaci struktury a funkce personalnich utvaru, z jejichz praxe cerpa. Ze s-gickych a dalSich discipJin aplikuje pfedevsim poznatky s-gie prace, s-gie podniku, psychologie prace, teorie fizeni, ekonomie prace. Zrod p. spada do obdobi pfed 1. svet. valkou a souvisi s usilim prumyslovych podniku soustfedit problematiku fizeni prace a cloveka v pracovnim procesu do spec if. org. utvaru. V r. 1912 byla p. uznanajako referat (personnel

vztahy. A: personnel management F: management personnel N: Personalmanagement 1: gestione del personale Lit.: Handworterbuch der Betriebswirtschaft. Stuttgart 1960; lucius, M.: Personnel Management. Homewood, Ill. 1963; Pigors, P. - Myers, Ch. A.:

Personnel Administration. New York 1965; Ruzicka, l.: Personalni fizeni a psychologie. Praha 1970; Werther, W. B. - Davis, K.: Lidsky faktor a persona1ni management. Praha 1992.

Kant

pes t 0 u n viz vychova rodinna nahradni p e ti t i 0 p ri n ci p i viz dukaz pie tis m u s - (z lat. pietas == zboznost) - puvodne -'nabozenske hnutl na pude -'protestantismu v obdobi po tficetilete valce, usilujici 0 reformu cirkve a ozivenou praxi viry (proti jejimu intelektualne zuzenemu chapani). V situaci, kdy se tradicionalismus protestantske -.ortodoxie rozkladal pod vlivem racionalisticke kritiky dogmatu a sekularnich teorii moralky, chtel p. pfispet k obnove cirkve a ucinneho kfestanstvi, v nil, by zboznost jednotlivce byla ochranena pi'ed rozkladnym vIi vern osvicenstvi a sekularizace. Toto usili melo i svuj siroky spol. horizont, posIeze utop. razu, nekdy s prvky -'chiliasmu: zosobnenim viry v sirokych vrstvach obracenych Bozi milosti, jimz by se stay a povolani staly svatymi a jejichz prace by byla posvecena duchovnim rustem (G. Tersteegen), mela byt utvo-

fen a nova spolecnost s novou soc. a hosp. politikou. Nespr~ve~lnost mel a byt pfekonana bratrskou laskou a osvicena ~Iada s~ mela fidit pfikazy Bozimi a pokyny ..... bible. Fa~tIc~y ovs:m p: vytvafel spiSe ohranicena spolecenstvi, z mchz Jen ~e~tera vykonavala vliv timto smerem; jine se staly s~paratlstIckymi, odvracely se od svych drkvi, v nichz se neCltIly dostatecne vyslyseny, vyvijely se sektarsky a vel'. sou:.'lslostevm se spiSe uzaviraly. Pod vlivem -.mystik v,techto kruzich i protestantske "eremitstvi", kazuJ:Cl v~ru,pouze do sfery privatniho citu. Duraz na bezpro~tredm n:b. zk~senost jednotlivce spojoval p. se spirituahsmem~ stredo:,ekou mystikou, s "blouznivci" (mluvcimi tohoto smeru vbyh na~~. G. Arnold ci J. K. Dippel). Vetsinou se p. ovsem pOjll s pi'isne pojimanym biblismem kladoucim duraz na doslovne chapani Pisma CI'rke vm' p.' dO z, uraznoval -'pokani, obraceni, znovuzrozeni, posvecen~. J. Spener vyjadfil v programovem dile Pia desideClle ~e~orm.y v zitenzivneni biblickeho studia laiky, jeJIC~v akt~~lza:1 podle evangelicke zasady "vseobecneho k~ezstvi : "kf:st~nstvi cinu", ve zdrZeni se konfesionaln~ch sporu 0 uce~l, v ~o~centraci teologie na drkevni praXl se ~dokonalemm kazne. K realizaci techto myslenek postoup~1 ~. Francke, ktery zfidil dum pro sirotky a vz~~~avacl ustavy. Podobne centrum vytvofili 0 neco pozdeJi J. A. Bengel a F. Ch. Oetinger. Vedle iniciovani tohot? t~pu -'socialni prace vysly z p. take silne impulsy pro ~estanske ,-.misionafstvi, v nem.z se vyrazne uplatnila napr. d obnovena lednata bratrskd, zalozena' N.L. von Z'znzen or/em. Vliv ~rvotniho p. ustoupil sice osvicenstvi, ale v ~ ~'. s~. s~ dostavIia vlna neopietismu, posilena anglo-am. mlslJ.m~~ a probuzeneckymi hnutimi, ktera ovlivnila a ~vh;nu~e ~odnes r~zne cirkve. I v soucasnosti se projev~Je ruzny~1 formaml pomoci v soc. nouzi bez zasahu statmc~ org~mz.~ci., V ~odstate jde 0 druh nekatol. -'charity a ~ar.ov~n 0 JISt~ ,z~usob provadeni -'socialni politiky. A. pietism F: pletIsme N: Pietismus I: pietismo

vzm~!o,

oJ

v

:.za

•

P:

l!',

Lit:: Aland, K.: Pietismus und moderne Welt. 1974' B' IE' G schlchte des Pietismus. 1978. ' e) rout ler. .. e-

Ebe pi I ~ t nat ion - (z it. pilota, to z fec. pedotes == kormidelmk, a z avngl. nation == narod) - doslova -'narod jako u~azatelv~meru: sme~nik (termin se ale nepi'eklada), col, je n~rod, pnpadne .ze~e, spolecnost, stat, kultura i spo\. skup~na, vrstv~:.u n~ch~, se v pfedstihu projevuji tendence, ktere se, po~.deJl stavaJi obecnymi rysy epochy ci urCite faze ve .vY,~oJI spo!ecnosti. V mene obecnem, avsak beznejsim po~etI!e termm p.n. pouzivan v souvislosti se zmenou vyvOJ~vych trendu v dilcich oblastech spo\. zivota, napf. v ob~a~ demogr. c.~ovan!: Pojem byl zpopularizovan prave demografll na pnkladu vyvoje populace ve Francii

19. a 20., st., kte~ vyrazne pfedznamenal tendence, k nimz v,ostatmch zemlch dochazelo az s dlouholety'm zpozdemm (V' . dosud nedoslo). Princip sam se vsakj'v pnp. k mm pfedtim vyskytoval ve vedach 0 kultufe, v ~1~t~lo~ll, poht. ekonomii i s-gii. Z pfedchUdcu sociologu JeJ zreJme poprve vyuzil C. H. de Saint-Simon, ktery v r. 1820 model oval vyvoj fr. spolecnosti podle vzoru angl. revolu.ce. K.. Mar: v Ka~itdlu definoval Anglii take jako ~.n:, tJ. z.eml, v mz se vyvoJove procesy kapitalismu proJevII: neJ~yrazneji a odtud se pfenaseiy do jinych evrop. z~ml,. napr. do Nemecka. Modelovani soc.-ekon. ci kult. vyvoJ: ~odle.p.~. se pouziva i v -'prognostice. Bytje s VYU:ltI~ .pnnvc:pu p.n. spojena fad a slozitych metodo!. p~oblemu.' Je bezne.~~lik,ovan i v prakticke politice jako ~yr~z poht.,sympatlll realneho rozpoznani ulohy jednothvych ~eml ve sv~t. vyvoji. Napf. pro ces. politiky byla p.n. neJPrve Anghe (F. L. Rieger), pozdeji Anglie, USA v a Ne~e~k~ Preis)" ale i carske Rusko (K. Kramar), v. ~e~lvalecnem obdobl skupina zemi realizujicich tzv. dinglstlc~OU hosp. politiku, v polit. a kult. oblasti tez Italie a ~rancle, pozdeji opet Anglie a zejm. USA. Po r. 1948 se v ~esk?~~ovensku do role p.n. dostal programove SSSR, byt v ~llclC~ ~bla~techv(napf. technologie) musely byt v teto rol,l ~znavany 1 dalsi zeme, hlavne USA, Japonsko aj. Hled~m ,p.n. v hosp. oblasti je dUiezitou soucasti -'ekonO~I.cke ~eformy, i kdyz narazi na problemy ..... komparabIl,I~y ~ychoz!:h podminek. Z hlediska s-gie je idea p.n. vytvaremm zvlastniho typu -'kulturnlho vzoru pVred hl'd' , , po a a .-.napodobu a vede ke specif. jednostranne -'akulturacl. A: ~ilot nation F: pilote nation N: Pilotnation I: pilot nation Lin

dlou~o

umenl~

(!.

pi I ~~ a z, ~ (z it. pilota, to z i'ec. pedotes == kormidelnik) - ?ver~vam a hledani vhodnych variant -.vYzkumneho nastroJe pro -.terenni setfen" VetSinou se p. zjistuji reakc~ res~onv~e~tu ~a n~vrhovane otazky a usiluje se 0 optimahza~l ~zItych mdlkaci. P. je soucasti pi'ipravne vyzku.mne !'aze" resp. komplexnejsiho -'pfedvyzkumu (~oJmy predvyzkum a pilotaz se nekdy zamenuji). Provadl se obvykle na snadno dostupnem, malem a zfidkakdy repreze,nt~tivnim ,:,zorku respondentu. Jde-li 0 slozitejsi zkoumam uvedeneho typu, hovofiva se 0 pilotni studii. Ta se ca~to,b~izi -'metodologickemu experimentu, i kdyz s~ soust:ed,uJe na heuristickou stranku metody s cHern nal~zt optImalni zpusoby ziskavani udaju, a to nejen z hledl~e~ teor. a metod~l., ale take praktickych, org. apod. A. pIl~t study F: pilotage N: Pilot-Untersuchung I: pilotagglO Bur 771

770

plebs plaghlt A: language planning F: planification de langue N: Sprachplanung I: pianificazione linguistica

P I a g i a t viz eklekticismus p I a nova n i viz stat obchodni uzavfeny planovani ekonomicke - obecne mistroj r~cion~l~ ni pfipravy ekon. rozhodnuti a podklad pro. e~on. Jed~an~ ucastniku ekon. procesu - jednotlivcu, podmku, orgamzacl a statu. Pomoci p.e. rozhoduji, jak nejlepe vyuzit v~a~ne prostfedky. Koordinace ekon. procesu je uko.lem kazdeho ekon. systemu, kriteria a metody teto koordm.ace m~hou byt ovsem rozne a zavisi na danem hosp. a poht. s~ste~u. P.e. spolu s -ttrhem pam ke dvema hlavnim koord~~acmm formam. Obe formy ve sve Ciste podobe pfedstavuJl pouze idealne typicke konstrukce. V dane ekon?~ice m~ze ~fe,­ vaZovat system centralniho nebo decentralmho plan~v~m, tzn. kompetence muze byt principialne v rukou central~l~h statnich organu, nebo v rukou jednotlivych ekon. akt~ru. A: economic planning F: planification economl~ue N: okonomische Planung I: pianificazione economlca BaN

Lit.: Haugen. E.: Language Conflict and Language Planning. Cambr~ge. Mass 1966; Tauli. V.: Introduction to a Theory of Language Planmng. pp-

sala 1968.

planovani narodohospodarske - pojem ?Ouzivany pro -tekonomicke planovani na urovm ~statu, pro aktivni statni intervence do fi~eni ,n~ .. ekO~Omlky. ~.n. se zamefuje na dosaZeni hosp.-poht: ~llu, pko Je,ekon. rust, vysoka zamestnanost, cenova stablhta, r~v~ovaha pl~te~­ ni bilance apod. V uzsim slova smyslu ~yva p.n: sp~Jova­ no s praxi direktivne fizenych ekonomlk, zaloz~ny~h nya statnim vlastnictvi vyrobnich prostfedku a koordmacl veskere ekon. aktivity prostfednictvim centralnich plam1. Planovaci instituce v takovem systemu rozhoduji 0 ~om, ,c~ se bude vyrabet, 0 rozdelovani duchodu apod. Pla~ov~m jako soueast statni -thospodafs~e poli~iky, v p~dmm~ac~ tdni ekonomiky byva vseobecne oznacovano Jako ,,~n~l­ kativni". Existence -ttrhu neni indikativnim pl~no~amm zpochybllovana, trh je povazovan za zakl~d, ~o J~ho~ fungovani se zasahuje v nejnutnejsi mife. Indlkatlvm plan nerna donucovaci charakter, rna pouze charakter .doP~ruee: ni, k jejichz realizaci stat pouziva nepl'ime nastroJe menove, fiskalni, popf. duchodove politiky.. '. A: economic planning, macroecon~mlc ~Ia~mg F. .planification macroeconomique, plamficabon eco~o~lque nationale N: volkswirtschaftliche Planung I: pIaDIficazione dell'economia nazionale

planovani j azykove - vetSinou se jim rozumi ve~­ kera zamema a regulacni cinnost v oblasti vyvoje -tSPIsovneho jazyka, ktera se ale uplatiluje spiSe ph konstit~o~ vani novych spisovnych jazyku a ph j~jich ~platnovam v novych funkcich nez ph kultivovani Jazyk~ ~ dlou~ou spisovnou tradici, relativne pIne rozvityc~, stabl~lZovanyc~ a volne se uplatnujicich ve vsech funkclc~ ver. ~omum­ kace. Nekdy se misto pojmu p.j. uziva pOJem -tJazyk~­ va politika, ktery rna ale sirsi vyznam. V USA se te~m "language planning" vztahuje na aplikovanou -tS.OCIOlingvistiku nebo na normativnijazykovMu (V. ~aul!), n~­ zyvanou nekdy preskriptivni lingvi.stika, ktera se z~by­ va zkoumanim optimalnich podob Jazyka (na rozdll od lingvistiky deskriptivni, zamefene na pop~s ~ vyklad je~~ danych podob). CHern takto chapane~o p.J. J~ zpraco~a~l normativnich gramatik a slovniku zeJm. pro Jazyk.ove dlferencovana spolecenstvi (spec. v Indii, Kon.gu aJ.). Ob~ last p.j. rna dvoji vztah k s-gii: jednak jde. 0 Cl~~O~t: kt:,ra se muze opirat 0 s-gicke vyzkumy potfeby 1. vyu~lvam "predepsanych" podob jazyka ruznymi skupmaml poyul,ace a 0 predikci moznosti p.j. v menicich se s.oc. podmmkach, jednak s-gie muze zkoumat p.j. j~~o s.peclf. n~rm~tvo~ou aktivitu, ktera formalizuje a stablhzuJe spontanne vzmka~ " , J'azykove prvky, provMi jejich ucelovou selekcl JICI 1 y.) y (kodifikuje pouze nektere, jine se POkOUSl P?t aClt , prekonava urcite bariery ve vMomi lidi a provMl ?d~ad~ budouciho verbalniho chovani lidi veetne konfhktu s Jazykovou normou. P.j.lze chapatjako specif. soc. natlakov~u situaci. Existence p.j. mimo jine demonstruje, ze jazyk Je vyzn. soc. -tinstituci. V'

Buch, Hur, Vod

Lit.: Baumol. W. J. - Blinder. A. 5.: Economics-Pri~ciples and Policy. New York 1988; Sojka. M.: Dejiny ekonomickych teom. Praha 1991. K

em

p lanov ani socialni viz ukazatel socialni plano van i uzem ni viz urbanizace p I a ton ism u s - fil. smer a tradice v dejinach lidskeh~ mysleni obsahujici zaklady fady myslenkovych k~ncepcl veetne teorii spoleenosti. P. vychazi z celku nebo Je?no~­ livych slozek ueeni antickeho filozofa ~1a~on~ ~ dal.e Je ", Z"I'l prvkem p. J'e Platonova teone roZVIJl. dl\.. y ' IdeJI ", (rec. y Idea _ eidos = vid, jev, tvar, struktura), predpokladaJlcl, ze ~~~sly vnimatelne veci hmotneho sveta maji pravou ,pnelllU sveho byti, svych vlastnosti i vztahu ve v,zoro~ych, nemennych, transcendentalnich ideach. Plat~n ~o~~~.~ du~­ Iisticke koncepci jsoucna, v niz pfifkl pn~at nSl IdeJI, a 0 vecech hmotneho sveta soudil, ze jsou Jen napodob~­ ninami ideji, majicimi na nich "ucast". Nej;ryse kladl neJabstraktnejsi kategorie byti, ideje pravdy, krasna, s~ra;edl­ nosti a ideu dobra, dale ideje klidu - pohybu, totozneho -

ruzneho apod., ideje ruznych rodu a druhu (napf. zivoeicha, eloveka) i jednotli vych konkretnich pfedmetu. Takto polohl najedne strane zaklad eetnym pokusum 0 fil. zduvodneni ruznych forem -tnabozenstvi, na druhe strane rozvoji -tdialektiky. Na oba tyto aspekty pak navazuje p. Znaeny vyznam ve vyvoji p. mely i Platonovy poIit. spisy a nazory (viz -tteorie socialni anticke). Je ale mozno hovorit i 0 urCitych prvcich ei zdrojich p. pred Platonem, k nimz je tfeba poeitat zejm. eleatske ueeni 0 nemennem jednom, pythagorovske pojeti eisel jako podstat veci a usiIi Platonova ueitele Sokrata 0 vymezeni obecnych, zejm. etickych pojmu. Po Platonove smrti se p. rozvijel hlavne v jim zalozene athenske Akademii. Jeho nejvyzn. zakAristoteles (viz -taristotelismus) se vsak postupne od p. v mnohem odklonil a podrobil i kritice ueeni 0 ideach. Pod vlivem synkreticke filozofie Filona z Alexandrie se postupne dochazi k pfedstave, ze ideje nejsou samostatna jsoucna, ale myslenky bozf. K dalSi modifikaci p. dochazi ve 3.-5. st. n.l. v novoplatonismu (Ammonios Sakkds, Plotinos, Proklos Diadochos aj.). V procesu emanace, "vyzafovani" z "Jednoho", dochazi podle novoplat6nskych pfedstav jak ke zmnozeni, tak k postupne degradaci byti, ktere se opet "zbozstenim" k tomuto "Jednomu" vracf. Zaroven se vytvari pfedstava 0 tfech bozskych, rovnez sestupnych hypostazich: Jednom, Mysli nebo Slovu a Duchu. Vsechny tyto prvky byly vyuzity zejm. Aureliem Augustinem a Pseudo-Dionjsiem Areopagitou ke zduvodneni formujici se dogmatiky -tkfesfanstvi. Ideje, jejichz souhrn tvol'i tzv. myslitelny svet, Augustin pojima jako vzory veci v bozske mysli, podle nichz Buh tvofi tento svet. Pseudo-Dion_ysius, inklinujici k -tmystice, zduraznuje zejm. hierarchicke uspofMani vseho jsouciho (hierarchii nebeske odpovida pozemska). V ranem obdobi scholastiky se p. projevuje u Jana Scota Eriugeny, ktery ve svem hlavnim spisu 0 rozdelen{ pffrody pojima Boha - pfirodu ve smyslu novoplat6nskeho emanaeniho schematu ve etyfech formach: Buh jako ucinna pl'iCina, ideje jako vzory vseho existujiciho, jevovy svet nasich smyslu a realnych pfedmetu a Buh, k nemuz vse smefuje, jako ueelova pfieina. Ztotoznenim tvurce a tvoreneho dochazi temer k panteismu (jeho dilo bylo prohlaseno za kacifske). V ramci stfedovekeho sporu 0 univerzalie, tj. 0 povahu obecnych pojmu, se p. projevuje zejm. u predstavitelu stfedovekeho -trealismu, tj. utech filozofU, kteri pfedpokladali, ze obecne pojmy existuji realne, skuteene (universalia sunt reaJia), pred veci (ante rem) a ve veci (in re) jako ideje ei formy jednotlivin a ne jen po veci (post rem) jako abstrakce v mysJi, k nimz se doslo v procesu poznani jednotlivin. Ve 13. st. dochazi v reakci na recepci aristotelismu, kte-

ry se zdal ohrozovat kl'esfanskou viru, k novemu vyuziti p. v jeho augustinske podobe, a to zvl. u Bonaventury a lindficha z Gentu, ktefi dale rozvinuli tradieni kfesfanske pojeti ideji. I Tomtis Akvinskj, ktery se pokusil 0 syntezu adaptovaneho aristotelismu s kresfanskou veroukou, v techto bodech sve nauky navazal na p. i na Augustina a Pseudo-Dionysia. V pozdni scholastice, zejm. u lana Wycliffa, ale i u husitskych myslitelu, dochazi k oziveni p. i nauky 0 ideach v jejim heterodoxnim smyslu vcetne panteistickych tendenci. Zvl. v -thusitstvi se pravzorovy svet ideji stava zavaznym idealem, podle nehoz by se mela fidit "smysly vnimatelna" feudalni spolecnost. Novou kapitolu pfedstavuje p. v renesanci, kdy dochazi k autentickemu a celkovemu poznani Platonovych del. UZ Mikultis Kusdnskj pfekonava sestupny model novoplat6nskeho emanaeniho schematu, uvazuje 0 seberozvinuti absolutna, lidska pfirozenost - mikrokosmos je pro nej odrazern "velkeho sveta" a ke zbozsteni dochazi v procesu poznavani sveta. Vlastni renesaneni p. je spojen zejm. s G. Gemistiem Plethonem. V medicejske Florencii dochazi z iniciativy Marsilia Ficina ke vzniku nove Plat6nski akademie. Renesaneni p. pfedstavuje posledni ucelenou kapitolu ve vyvoji p. Dale lze hovofit spiSe 0 urCitych prvcfch ei vyuzivani p. v jednotlivych skolach: napf. u tzv. cambridzskych platoniku 17. st., u Ralpha Cudwortha aj., kteff pomocf p. polemizovali s novovekou filozofii, zejm. F. Baconem aT. Hobbesem. A: Platonism F: platonisme N: Platonismus I: platonismo Lit.: Beierwaltes. W. ed.: Platonismus in der Philosophie des Mittelalters. Darmstadt 1969; Friedltinder. P.: Platon, I-III. Berlin 1954-1960; KUbansky. R.: The Continuity of the Platonic Tradition During the Middle Ages. London 1950; Martin. G.: Platons Ideenlehre. Berlin 1973; Muirhead. J. H.: The Platonic Tradition in The Anglo-saxon Philosophy. London 1931; Novotn.v. F.: 0 Platonovi. I-IV. Praha 1948-1970; Ross. W. D.: Platon's Theory ofldeas. Oxford 1963.

Her pie b is cit - (z lat. plebiscitum = usneseni lidu) - typ lidoveho hlasovani, ktere rna na rozdil od -treferenda zpravidla konzultativni charakter. Casto se pouziva pfed rozhodnutim -tparlamentu 0 otazkach statniho uzemi, ufedniho jazyka apod. Pojmy p. a referendum se casto zamenuji, v USA se pouziva oznaeeni p. i pro pravne zavazna lidova hlasovanf. Na p. se Ize divat take jako na specif. -tvyzkum vefejneho mineni stirn, ze ziskane udaje vstupuji pfimo do procesu rozhodovani 0 statnich zalezitostech. A: plebiscite F: plebiscite N: Volksbefragung, Plebiszit I: plebiscito HeJ, Neh pie b s viz lid 773

772

pocitac plemeno mi a klasickymi teoriemi a pro s-gii je specif." z:, vl,as~e zadna z minulych teorii, pokud byla relcvantm castl.ved. komunity nekdy pfijata, neni natrvalo vyloucena z obJemu P 10 di vos t viz porodnost disponibilniho vecteni, pouze je nacas .odlozena ci zapo~ plod nos t viz malthuzhinstvi, porod, porodnost, rad menuta. Tim se vysvetluji renesance a remterpre.tace klasik~ rozeni a vyminini (v posledni dobe M. Webera, G. Simmela. a E. Durkhezp 10 d nos t d i fer e n c n i viz demografie sociologicka, ma). P.t. je metodo\. podepiran -tprinclpem komple: mentarity, rozvijenym v pfir. vedach ~ z~ti~ ~o~u~ne porodnost pi u r a li s m u sku It urn i vi~ ak,ulturace, kult~ra, a spiSe proklamativne apliko:anyu: na s-g~cke v~~enL Fak~ tic ita p.t. si vynucuje v s-gu znacnou mlru snasenl.lvostl kulturologie, pluralismus teoretIcky, vzor kulturOl a vecne kriticnosti. Opakem p.t. je teoreticky moms~us p lu ra lism us li b eralni viz korporatismus nebo monolitismus, ktery byva opiran 0 m!move~ni vhvy pi u r ali s m us pol i tic k Yviz levice - pravice, plu- az nasili. Metateor. diskusi k tematu u nas vedh v 80. \. D. Alijevovti, S. SzomoUinyi a M. :etruse~. . . ralismus teoreticky A: theoretical pluralism F: plurahsme the~Tlque N. thepluralismus teoreticky - pfip,ust~~i nebo exi~~ oretischer Pluralismus I: pluralismo teOTlCO tence plurality, vysvetleni je~noho a ~ehoz ~evu. V s-gu L't . AI"' vovd D' Americka sociol6gia. Bratislava 1985; Bryant, C. C. A.: odnlzi p.t. skutecnost, ze s-gle byla, Je a vzdycky bu~e I.: Ije. A' t'" London 1976''James W.: A Pluralistic Universe. LonSocIOlogy In cIOn. :. multiparadigmatickou soc. vedou (viz -tst~ukt~ra ~oCIO: don 1909; Petrusek, M.: Altemativni soclOlogle. Praha 1992. Pet logie paradigmaticka, -tparadigma ~?cl?loglc~e), c~z vyplyva z povahy soc. skutecnosti. ~OCtalOl ~ku~ec~ost ~e pi u tokracie - (z fec. plutos =bohat~tvi; kratos =mo~, totiz spec. tim, ze: 1. je pozorovateh a tedy I tV.urCl teone vlMa) _ doslova vlMa bohatych. Je ~o !edn~ :.~~rem vlanejen objektivne dana, ale ze je permanentne l~terpreto­ dy, kdy politicka moc je v rukou .n~z~mozneJs!c~ oso~, vana soc. -taktery; 2. tyto interpretace samy tvon doko~ce ktere rozhodujicim zpusobem ovhvnuJI ~ho~ statn:ch ~a­ podstatnou soucast soc. skutecnosti; 3. ~o~orovat~l a tv~~­ lezitostL V soucasnosti jsou za plutokratlcke ~.zna~ovany ce soc. reality je sam jeji soucasti. M.ozna plural!t~ odl:s- ty staty, v nichz nejmajetnejsi vrstvy obyv., cm~e v rozneho vysvetleni teze soc. skutecnostt tedy vy~ly~a n:Jen hodujicich odvetvich ekonomiky a sta~niho. apa~~tu, souz odlisnosti soc. postaveni ruznych pozorovatel~,!~ pred- stfecfuji ve svych rukou faktickou, praktlcky Jen tezk~ ko~­ poklMa -tsociologie vedeni, nebo z odlisnostt Je!lch fy.- trolovatelnou polit. moc. Obdobnou formou vlady Je zickeho vteleni, jak pfedpoklMa -tfenomenologle ~ m]. -toligarchie. . take H. Arendtovti, ale pfimo z ontologie soc .. sk~tecnos­ A: plutocracy F: ploutocratie N: Plutokratte, Geldti. P.t. je sice faktem (pluralita teorii pr?ste e~lstuJe?, k~e­ herrschaft I: plutocrazia Bub ry je vsak pfijiman nejednoznacne. V mtenClch s.ctent~s­ tickeho videni s-gie by bylo zMouci, kdyby s-gle spela k omezeni poctu explanacnich (teoreticky~h) sche~:t: a ~e­ po cit' 0 van i viz psychologie analyticka dy k redukci sveho faktickeho p.t., pr~toz~ to sved.cl 0 Jeoct a v e fej na - forma spo\. oceneni, poziti:,ni ,spo\. ji Udajne nevyzralosti jako vedy. To Je naz?r na~r. R. K. ~sankce poskytnuta jedinci, sku?i~~ .~i i~~~itucl ~t~tem, Mertonuv. Jini autofi poklMaji p.t. za spec If. proJe v plu- spo!. instituci, mistni komunito~, slrsl,cl U,ZSI -tvereJ?,os· kulturniho a take pluralismu politickeho,. ktera1Ismu , ti. Na rozdil od poct udelovanych v uzkem kruh~ ~~atel ry je pro rozvoj s-gie jako vedy nutny, nema-Ii se S-gl: sta~ a znamych (napt. ph rodinne oslave) jde ~ p.~. ve~smo,u statne, stranicky, ideo!. Ci jinak reglementovanou ve~~~, o hold oficialni, za ucasti publika. P.v. muze b~t.ud~lova­ zkusenost z vyvoje kom. zemi je v tomto ohledu varuJ1CI. na za Zivota jednotlivce, resp. v doM Cinnostl ~~st1tuce, Jeste jini autoh tvrdi, ze p.t. je dokonce n,ut~ou. metodo!. nebo ex post. V prvem pfipacte je formou.leglt:~l1zace normou: cim vice konkurujicich vysvetlem tehoz soc. fak- a -tsocialni aprobace soc. pozice a role (predev~~m, motu, tim pro rozvoj poznani lepe. Toto pojeti je v sou~~du censke) a muze za urcitych okolnosti na~ra~~vat Jme fors postmodemim videnim Paula K. Feyerabenda a dalslch: my spo\. legitimity (napf. ty, ktere vyplyvaJI z voleb, reNema-Ii se ovsem p.t. zmenit v prostou metodo!. anarchu ferenda, ver. diskuse), mnohdy zaklada i urCite vys~dy a nezavaznost, je nutne p.t. chapat ve smylu ~. G~ A. B?an- a privilegia. Pfijeti p.v. se pak chape jako jist? s~o!. z~va­ ta jako vysoce organizovany a permanen:ne zdu~od~ova­ zek, slib loajality. P.v. ajejim pfijetim se tak zcash n,a~lnuJe ny nesouhlas s existujicimi a navrhovanyml te~neml. , mechanismus -tspolecenske smlouvy. Prokazovam p.v. Vyvoj s-gie je permanentnim dlalogem meZl soudoby-

plemeno viz lid, rasa

o

je soucasti -tpnice S verejnosti, upevnovanim pozitivniho obrazu jednotlivce ci instituce ve vef. mineni, formou prezentace zivotnich vzorU. Spolu s -tpranyrovanim a dalsimi negativnimi spo!. sankcemi vytvari p.v. ve spolecnosti konkretni obraz zadoucich a nezadoucich struktur jednani, uznavanych Ci odmitanych hodnot, dobra a zla. Spontanni prokazovani p.v. urCitym osobam, institucim i symbolum je zaroven dukazem identifikace alespon casti vefejnosti s hodnotami, ktere tito lide, instituce a symboly pfedstavuji. Naopak ironizovani p.v., okazaly nezajem 0 ne, jejich odmitani apod. je symptomem nesouhlasu, popf. -tanomie, spojene obvykle s hledanim a adoraci jinych hodnotovych komplexu, pfip. prokazovanim p.v. reprezentantum -tkontrakultury.Oficialni prokazovani p.v. je -soucasti utvareni establishmentu. S jeho oslabenim upada i prestiz p. v. jim poskytnutych, mnohdy az k jejich bagatelizaci a k jejich odnimani osobam, ktere z noveho pohledu jiz nereprezentuji ty hodnoty a normy jednani, za nez byly pocty udeleny. K zvlast prudkym zvratum v nazoru na nove poskytovane i dfive udelene p.v. dochazi za -trevoluci, kdy se promenuje cely soc., polit. a kult. kontext p.v.: dfive udelene p.v. se mohou stat pfimo -tcejchy, ktere staveji pocteneho temef "mimo zakon". Proces udelovani a odnimani p.v. i zmeny v jeho pravidlech a ritualech pfedstavuji hodnotny zdroj informaci o -tpoliticke kulture spolecnosti, jejich polit. i soc.-kult. mechanismech. Hist. lze sledovat nejruznejsi formy p.v., z nichz nektere jsou velmi civilni a maio dramaticke (potlesk "na otevfene scene", pfedani diplomu, zapis do knihy cti, pfedani upominkoveho pfedmetu), nektere jsou ofici6zni, spojene s demonstraci souhlasu (napt. postaveni pomniku z daru sympatizujicich), jine hranici s davovou hysterii, pokusy 0 -tadoraci Ci svatofeceni a vrcholi v kultu osobnosti. P.v. mohou byt soucasti zavedeneho ritualu (napf. pravidelne udelovani vyznamenani k urCitemu datu), nebo mohou vznikat spontanne ci zdanlive spontanne na zaklade dovedne manipulace s masami. P.v. byIy a jsou poskytovany pfedevsim pfedstavitelum moci, viteznym vojeviIdcum, hrdinum, vectcum a umelcum, hvezdam show bussinesu. Duvodem p.v. muze byt i odpovedny vykon matefske role (vzorna vychova vice deti), mimofadny vykon v bezne profesi, pfip. fyzicky mimofadne namahava prace, ale i vypjata identifikace s urCitou ideologii, vedouci k boji za ni, oMtem az mucednictvi. P.v. jsou pfiznakem, casto vsak tez pfedpokladem ..... popularity. Je dejinnym paradoxem, ze fada p.v. je poskytovana az posmrtne, teprve v dobe, kdy spo\. vectomi rozpozna skutecny vyznam osobnosti ci instituce pro spolecnost nebo jeji relevantni cast. K vnitfnim kontradikcim -tverejneho mineni pam, ze hodnoty a ctnosti,

ktere uctiva ve svych idolech, v realnem zivote casto zahrnuje opovrzenim, nefidi se jimi, odmita je, coz je problem diskrepance mezi skrytymi a manifestnimi hodnotovymi orientacemi a kult. vzory. Udelene pocty v okruhu uzsi vefejnosti, napr. na pracovisti, mohou pusobit jako vyrazny pracovni motivacni faktor. I jejich mimejsi formy zvysuji spo\. -tprestiz a casto pfiznive ovlivni dalSi soc. mobilitu vyznamenane osoby. Ze s-gickeho hlediska se na udelovani p.v.lze take divatjako na proces pozitivnf -tstigmatizace, resp. -tlabellingu. A: public honour F: honneur public N: Offentliche Ehre I: pubblico onore Vod poe ita c - zafizeni, ktere slouzi ke zpracovani informaceo Samotny termin p. je vlastne zavadejici, protoze pocitani dnes nepatfi k nejfrekventovanejsim Cinnostem, ke kterym se poCitace pouzivaji. Pod pojmem p. si dnes implicite pfedstavujeme elektronicky cislicovy pocitac. P. je moho tfidit podle ruznych kriterii, z nichz zadne nevycerpava problematiku zcela a jejichz hranice jsou mnohdy nezfetelne. Uvedeme proto jen nektera, pro praci sociologa dulezita tfideni. Podle zpusobu zpracovani informace delime p. na analogove a cislicove (digitalni), pfip. tez hybridnL Analogove p. pracuji s informaci jako spojitou veliCinou a pouzivaji se proto zejm. k modelovani a simulovani procesu, kde dosahuji s nizsimi niliady vyssi pfesnosti (zejm. v oblasti reseni systemu diferenciaInich rovnic). Mimo ved. vyzkum se nektere jejich prvky aplikuji v oblasti automatizace a robotizace. Cislicove p. pracuji s inform aci jako s diskretni entitou, vyjadfenou fyzikalne jako stav. lednotkou takove informace je vzhledem k pfevladajicimu binarnimu principu binarni cis lice (binary digit), bit. Informace se pro potfeby zpracovani na cislicovem p. musi transformovat do podoby binamich cise!. Pfitom dochazf k urcite ztrate informace jednak nejednoznacnosti pfifazeni, jednak nutnosti zaokrouhlovat na pocet moznych binarnich mist, danych konstrukci pocitace, resp. jeho procesoru. Hybridni p. je obvykle realizovan jako cislicovy se samostatnou analogovou casH, na ktere se provadeji pouze modelovanf a simulace procesu. Nadale si bud erne vsimat pouze Cislicovych p., protoze jde 0 princip, ktery pfevazil a pronikl prakticky do vsech oblasti spo!. zivota. U Cislicoveho p. brzy dochazi k oddeleni programu, tedy souboru instrukci, podle kterych se informace zpracovava, od vlastniho procesoru, tedy zafizeni, kterym se informace zpracovava. Vydeluji se pojmy hardware (vlastni hmotne zafizeni poCitace, konstruovane jako system co mozna nejobecneji) a software (nehmotne programove vybaveni). Software jednak zprostfedkovava styk mezi jednotlivymi prvky systemu 775

774

pocitac poddanstvi hardware pocitace (tzv. systemovy software), jednak obsahuje instrukce pro reseni urCite lilohy uzivatelem (tzv. uzivatelsky software). Hardware i obe skupiny softwaru se v pnlbehu doby zdokonalovaly. Podle technologie pouzite ke konstrukci p. (a soucasne take podle tomu odpovidajicfmu stavu vyvoje softwaru) rozezmivame tzv. pocitacove generace. Nulta generace byla zalozena na elektromagnetickych rele, programovani bylo realizovano kfizovymi pfepojovaci. Nelze jeste hovofit 0 elektronickern p. Elektronky jako spinaci prvky pouziva az generace prvni. Reprezentantem teto generace je ENIAC, p., kterY se pouzival v am. valecnem projektu Manhattan. Skladal se jiz ze specializovanych modulu (scitacka, integrator ap.) a stal se vzorem architektury pozdejsich p. Programoval se ve strojovem k6du a jako medium pro prenos dat pouzival derne stftky. Druba generace p. je jiz osazena tranzistory, k programovani se zacina pouzivat jazyk symbolickych adres (assembler), vznikaji zarodky vyssich programovacich jazyku. Media pro pfenos dat jsou magneticka (pasky), oddeluje se operacni a hromadna pamet (prvni typ je realizovan feritovou pameti, druhy magnetickymi bubny, prouzky a disky).]iz v teto generaci se do cela vyrobcu p. dostava firma IBM. neti generace, vrcholici Systememl360 firmy IBM, prichazi s integrovanymi obvody a vymennymi magnetickymi disky. Nejvetsi inovace vsak prichazeji na strane softwaru. Objevuje se operacni system, program, ktery umozi'iuje oddeleni hardwaru p. zcela od uzivatele. Uzivatele nadale programuji v programovacich jazycich, ktere jsou nezavisle na konfiguraci hardwaru. Hardwaru jsou pfizpusobeny prekladace (kompilatory), ktere programy, napsane v programovacim jazyku (Algol, FORTRAN, COBOL aj.), preklMaji do strojoveho k6du p., resp. assembleru.Po prichodu treti generace, resp. Systemul360 se z vyroby p. stava velice rychle se rozsirujici prumysl, takZe se dalSi datovani stava nezretelnym, resp. neprehlednym. S prichodem ~osobnich pocitacu se objevuje take novy druh trideni p. Je to trideni podle velikosti, ktere se sice pouzivalo jiz dfive, ale ktere bylo spiSe jen klasifikaci uvnitf druhu. Nyni do neho vstupuje i jisty kvalitativni aspekt. Podle tohoto tfideni rozeznavame mikropocitace (osobni pocitace), dale vnitfne delene na p. desktop (na stul), laptop (na kJin), notebook (zapisnik - formatu tluste knihy A4) a palmtop (do diane); minipocitace; beine salove p. (mainframe) a superpocitace, vyznacujici se extremni rych10sH zpracovani a vetSinou vyuzivajici tzv. paralelni zpracovani dat. Z hlediska softwaru a interakce cloveka a p. dochazi s pl'fchodem osobnich p. k vyzn. zmene. Uzivanf p. pfestava byt domenou specialistu s rozsahlymi pfedbeznymi znalostmi 0 p. Typicky uzivatel osobniho p. toho

o p. mnoho nevi a cHern vyrobcu softwaru je vytvofit takove uzivatelske programy, aby tato neznalost nebyla handicapem, ale spiSe pfednosti, aby znalost omezeni nesvazovala tvurcf potencial uzivatele. Ovladani p. se stava intuitivnim, z puvodniho pfevazujiciho ovladani z klavesnice ve forme zadlivani pfikazu z tzv. pfikazoveho [adku se preferuje pouzivani "mysi" nebo jineho polohovaciho zafizeni, programy s uzivatelem komunikuji prostrednictvim obrazku (ikon) ci oken (windows). Zacina se prosazovat multitasking (moznost zpracovani nekolika uloh soucasne), programy se integruji do baliku, mohou si vymenovat data ph zachovani jejich integrity. Nove programy zacinaji vyuzivat moznosti multimedii (obrazje dopli'iovan zvukem, obrazky jsou animovane, pouziva se zobrazeni fotografii apod.). Prevrat ve vyvoji softwaru, moznost pracovat s p. i bez znalosti programovani, umozi'iujici mimochodem vzhledem k existenci rozsahleho sortimentu herniho softwaru pristup k p. i detem v pfedskolnim veku, je minimalne srovnatelny s prevratem v technologii, ne-Ii vyznamnejsi, a dusledky tohoto prevratu nas z vetSi casti teprve cekaji. Kvalitativni zmena, ke ktere doslo s pfichodem osobnich p., je techno!. zalozena na mikroprocesoru, col. je integrovany obvod vysoke integrace, obsahujici prakticky najednom Cipu (desticka z kfemiku nebo jineho polovodice velikosti fMove 1 cm3) cely p., resp. jeho hlavni komponenty. To, ze je mozne pomoci mikroprocesoru provadet sirokou skalu ruznych operaci v zavislosti na jeho naprogramovani, vedlo k jeho masovemu rozsifeni a nasazeni. Je totiz levnejsi masove vyrabet pomerne maly sortiment technologicky narocnejsich programovatelnych mikroprocesoru nez siroky sortiment maloseriovych jednoucelovych integrovanych obvodu, byt techno!. jednodussich. Diky mikroprocesoru se vlastne princip p. vyskytuje takfka ve vsech oborech lidske cinnosti. Namatkove jmenujme telekomunikace, spotfebni elektroniku (jak pro domacnost, tak pro volny cas), polygrafii, medicinu, automobilovy prumysl, zabezpecovaci a automatizacni techniku, sport - vedle tradicnich domen, jako je veda a vyzkum, vojenstvi, kosmicky prumysl, prospekce a tezba surovin a dalSi. Masove rozsireni zejm. osobnich p. vede k tomu, ze se p. stava i spo!. fenomenem. Roste prumysl vyrobku navazujicich na provoz pocitacu v domacnostech i na pracovistich. Dochazi k vyzn. zmenam v organizaci prace, v kvaIifikaci pracovniku (pocitacova gramotnost), v pfenosu informaci (elektronicka posta, telefax, videokonference, celularni telefony atd., ale i elektronicka sazba, databanky), v peneznictvi (magneticke a opticke kreditni karty a seky), ergonomii a medicine (problematika osvetieni, vy-

zarovanf, staticke e1ektriny, jednostranneho namah