Velký sociologický slovník, svazek 1

VEl K Y

sociologicky S l 0 VNi K

Pnice na tomto slovniku organizatne a redaktne zajmoval Sociologicky ustav Akademie ved CR s pomoci odbornikii z dalsich akademickych a univerzitnich pracovisf v teskych zemich i v zahraniti. Vykonnd redakcni skupina Sociologickiho zistavu A VCR: vedouci: Jil'i Linhart t (1988-1990), Alena Vodakova (od r. 1990) dlouhodobi tlenove: Vlasta FiSerova, Klara Goldsteinova, Ladislav Hrdy, Otilie Kaitmannova, Hana Mafikova Redakcni rada: vedouci: Miloslav Petrusek dlouhodobi tlenove a nejblizsi spolupracovnici: Ivo Bayer, Michal Illner, Jaroslav Kapr, Jan Keller, Alena Miltova, Jifi Musil, Jifi Nehnevajsa t, Jan Sedlatek, Zdenek Strmiska, Jan Vlatil Bibliografickd spoluprdce: Vladislav Dudak, Jii'ina Moulikova, Alena Zdvol'akova a pracovnici Filosoficke a sociologicke knihovny A V CR pod vedenim Frantiska PospiSiia Technickd spoluprdce pfi pocitacove pffprave Slovniku: pracovnici vypotetni laboratoi'e Dstavu teorie a historie vedy AV CR (do r. 1991) Lumir Gatnar, Michaela Proskova (od r. 1991)

UNIVERZITA KARLOVA VYDAVATELSTVf KAROLINUM PRAHA 1996

OVODEM Existuji dva zpusoby odpovedi na casto kladenou otazku, co je sociologie: prvnim zpusobemje nekolik obecnych vet (ze je to veda 0 spolecnosti, 0 spolecenskych vztazich, 0 socialni struktui'e nebo skupinach atd.), z nichz se tazajici rnnoho nedozvi, a druhy pak spociva v odkazu na pi'islusnou solidni ucebnici nebo zakladni slovnik oboru. Tuto druhou odpoved maji po ruce vsechny etablovane vedy a mozna uz proto nejsou jejich pi'edstavitele vsetecne dotazovani, 0 cern ty jejich vedy vlastne jsou a k cemu slouzf. Nase sociologie doposud de facto nema ani solidni ucebnici ani moderni slovnik, tedy kompendia, ktera by snesla srovnani s tim, co je v nasi dobe - doM slovnikoveho a encyklopedickeho boomu - ve svete k dispozici. Prvni nas slovnik, oznaceny v nazvu Maly, vysel v roce 1970 jako produkt doeasne, kratinke politicke liberalizace, vysel vsak zmrzaceny normalizacnimi zasahy: nektera hesla byla vypustena, nektera zkracena, nektera pi'epracovana, nektera publikovana bez uvedeni autoru. A pi'ece i tento oklesteny slovnik slouzil dvema generacim sociologu a nepi'imo tak dolozil, ze slovnikova aktivita neni aktivita nadbytecna. Dnes je ale beznadejne nepi'istupny a - pi'ipusfme - v mnoha ohledech take beznadejne zastaralY. Druhy slovnik vysel v nedavne doM pod nazvem Sociologickj slovnik (B. Geist, Victoria Publishing, a.s., Praha 1993) aje dilem ryze individuaInim, col. se obrazi ve vyberu hesel i ve zpusobu zpracovani. Vysly take Slovnik ekonomie a socialnich ved (E. w. A. Edition) a Blackwellova Encyklopedie politickeho mylleni (Proglas, Jota 1995), ktere se s nasim slovnikem castecne pi'ekryvaji, ale pouze tematicky, nikoliv zpusobem zpracovani. Pi'edkladame tedy ceske vei'ejnosti - nejenom sociologicke obci, ale vsem zainteresovanym laikum, vzdelanciIm a pi'edevsim studentum humanitnich oboriI - tento novy slovnikovy pokus. Neni to slovnik elementami ajiste vzdelani a obecnou orientaci pi'edpoklada. Nazvalijsme jej Velkjm sociologickjm slovnikem ze dvou duvodiI: za prve se svym rozsahem i koncepci skutecne i'adi ke slovnikiIm, ktere se blizi spiSe male encyklopedii nez vykladovemu terminologickemu slovniku, za druhe jsme jej chteli nazvem odliSit od zmineneho Maliho sociologickeho slovniku z r. 1970 i Sociologickeho slovniku z r. 1993.

*

© Hana Mai'ikova, Miloslav Petrusek, Alena Vodakova (za kolektiv), 1996 ISBN 80-7184-164-1 (1. svazek) ISBN 80-7184-311-3 (soubor)

S iniciativou vypracovat novy sociologicky slovnik, ktery by odrazel stav vedeni v teto oblasti, priSel v r. 1988 Jif( Linhart, ktery projekt nejen prosadil, ale pi'edevsim vtiskl koncepci slovniku jeho zakladni ideu nebyt pouze informaci 0 skolach, smerech, koncepcich a pojmech, ale byt soucasne i pokusem 0 pojmove (slovnikove) uchopeni sveta, v nemz zijeme, s jeho reaIiemi, tedy institucemi, socialnimi hnutimi, specifickymi problemy, osobitym vyrazivem atd. Nas slovnik chce byt - a snad i ve svem vyslednem tvaru je - jednak zcela standardnim slovnikem, v nemz lze najit vse podstatne, co se v oborou sociologie udalo od jejiho ustaveni (a do znacne miry i pi'ed nim), slovnikem, ktery s maximalni odpovednosti vypovida 0 stavu oboru pocatkem 90. let 20. stoleti, a jednak velmi nestandardnim slovnikem, ktery nema (pokud se nam podai'ilo zjistit) analogii v zadnem podobnem slovnikovem dile. Snazi se totiz vypovidat 0 soudobe spolecnosti samotne, nejen 0 vede, ktera chce spolecnost svymi specifickymi prosti'edky uchopit - pops at a vysvetlit. V tomto smyslu je Velkj sociologicky slovnik take svedectvim dramaticke doby pi'echodu nasi spolecnosti do noveho casu. Slovnik zacinal nabyvat koncepcni podoby (heslal', struktura a rozsah hesel, zastoupeni souvisejicich oboru, proporce realii a "ciste vedy", vyber literatury atd.) na sklonku minuleho reZimu. Od sameho pocMku byl koncipovan jako dilo znacne svobodomyslne, autorsky tym zahrnul mnohe osobnosti do te doby z oboru exkomunikovane, ulitby ideologickym bozstvum byly minimalni a mely nezi'idka kuri6zni podobu (spocivaly 5

napr. v konstatovani "problemem se marxisticka sociologie zatim nezabyvala" nebo "marxisticke reseni problemu je znacne odlisne"). Listopadovy prevrat se na slovniku projevil jinak a daleko dramaticteji nef tim, ze se provedlo nekolik minimalnich skrtii: koncepci jsme menit nemuseli, ale v cele rade tematickych celkii se nabizely dalSi, naprosto nove pohledy a bylo treba do slovniku zahrnout celou radu novych realii. Vztahuje se to k podstatne easti hesel tykajicich se sociologie politiky a politicke vedy, ekonomie a ekonomickeho zivota, nabozenstvi, ekologie, kultury aj. A navic se otevrela stavidla oboru i statni hranice a objevila se literatura, 0 niz jsme sice nezfidka vedeli, ale kterou jsme fyzicky nemeli k dispozici. Nahle jsme meli nove slovniky a encyklopedie, ueebnice, monografie, bibliograficke prehledy a nove casopisy. Ocitli jsme se v mensi informacni explozi. 0 tom, zda a jak se nam ji podafilo zvladnout, se ctenar presvedci sam. Velky sociologicky slovnik by ovsem nikdy nespatfil svetio sveta, kdyby se jeho idea i provedeni nesetkaly s plnym porozumenim vetSiny sociologicke verejnosti a take reditelii noveho Sociologickeho zistavu Akademie ved CR Jifiho Musila a pozdeji Michala Illnera, kteri v letech 1990-1993 podporili pi'ipravu slovniku samostatnym pracovnim tymem, prostorami i financemi. VetSina koordinaenich a redakcnich Cinnosti byla provedena ve jmenovanem ustavu, v ramcijeho vyzkumnych projektu, s pfispenim akademickeho grantu (v letech 1991-1992).

* Vypracovat slovnik je ukol vdecny a lakavy, protoze takove dilo na dlouhou dobu vyznamne poznamenava pi'islusnou oblast lidske intelektualni aktivity (v tomto smyslu jde take 0 ukol mimoradne odpovedny, ktery prinasi prvky normativni a kodififkacni a ovliviiuje profesionalni pripravu nastupujici generace). Na druhe strane jde 0 Cinnost ve svem vysledku velice nevdecnou, protoze nejobvyklejsim tazanim nad jakyrnkoliv slovnikovym dilem neni, co v nem je a co je v nem dobre zpracovano, ale co v nem neni a jak spatne je zpracovana cast toho, co v nem je. Jsme si skutecne, nikoliv pouze zdvorilostne vedomi mnoha nedostatku, ci spiSe problemu naSeho slovnikoveho dila. Aniz by slo 0 obvyklou captatio benevolentiae, dovolime si na nektere upozornit: 1) Slovnik se snaii postihnout sociologii ve vsech jejich podstatnych dimenzich, tj. jeji slozku historickou (dejiny sociologie), teoretickou (zakladni koncepce, skoly, smery, paradigmata), metodologickou (obecnou metodologii, metodologii sberu a zpracovani dat vcetne statistickych postupii), konkretne vyzkumnou (specialni sociologicke discipliny, pokud mofno vsechny, veetne nejnovejsich), pojmoslovnou (zakladni terminologii veetne jejiho vyvoje a diferencovaneho uzivani) a do jiste miry i institucionalni. Je prirozene, ze se to nemohlo podarit v uplnosti a zcela bez chyb. Nezname vsak sociologicky slovnik (a meli jsme jich v rukou peknou radku), ktery by byl v tomto ohledu bez nedostatku. 2) Nasi ambici bylo postihnout sociologii v jejim aktualnim stavu, tj. ukazat nejenjeji historicky vyvoj a vykrystalizovane podoby 60. ei 70. let, ale take a predevsim to, eim zije soudoba svetova sociologie. S plnym vedomim, Ze dejiny sociologie tvon dobrou polovinu jejiho vecneho obsahu, jsme se pokusili proporci hesel stanovit tak, aby byly reprezentativne zastoupeny i koncepce a pnstupy nejnovejsi. V relativne kratkem case, ktery jsme si na pripravu slovniku stanovili (vedom~, chtejice predlozit verejnosti dilo co nejrychleji), jsme ovsem nemohli zaplnit informaeni mezeru nasi sociologie, ktera vznikala dvacet a nekde i ctyricet let. S nekterymi koncepcemi eeskoslovensti (a pozdeji cesti a slovensti) au tori proste vubec nebyli v kontaktu, v jinych pripadech byl kontakt nanejvys informativni a zprostredkovany. To se muselo na slovniku odrazit a my 0 tom samozrejme vime: piste 0 fenomenologicke sociologii, ktera u nas nefila, nebo 0 sociobiologii, ktera se u nas nepestovala, nebo 0 postmoderni sociologii, ktera u nas zatim neexistuje,o postmoderni doh
7

Dodatecne pi'ipojujeme jeste jeden problem, 0 kterem jsme na podzim roku 1993, kdyz jsme psali toto uvodni slovo, nevedeli: Velkj sociologickj slovnfk se podarilo vydat az ti'i roky po jeho dokonceni, a proto ponekud zestarl drive, nez spatril svetlo sveta - nez se dostal do rukou Yam, ctenarum. Tento nepredvidany handicap jsme se pokusili alespon castecne odstranit tim, ze jsme v ramci moznosti doplnili hesla i Biografickou pfilohu 0 novejsi, zejmena cesky psane publikace. Vzhledem k rozsahu slovniku a pocetnemu tymu autorU vsak nebylo temer mozno provest inovace hesel. Jakkoliv zelime toho, ze se Yam slovnik nedostal do rukou zcela "cerstvY" a ze nebylo mozno provest jeho uplnou aktualizaci, domnivame se, ze neztratil pmiS ze sve informacni hodnoty: slovniky vcetne toho naseho se nepfSi pro okamzitou a prechodnou potrebu, obsahuji informace trvalejsiho razu, a jsou-li nutne, jak piSeme, poznamenany dobou, 0 ktere zaroven vydavaji sve specificke svedectvi, pak v rozmeru vetsim nez dvou, tfi let; krome toho zminena informacni mezera nasi sociologie nebyla do sud dostatecne vyplnena a zda se, ze potfeba dHa tohoto typu za posledni tri roky spiSe vzrostla nez poklesla. Dekujeme tedy nejen vsem autoriim, konzultantum, pfekladatelum, administrativnim a technickym pomocnikum za spolupraci, ale take nakladatelstvi Karolinum za to, ze se ujalo vydani tohoto rozsahleho dHa a zavrsilo tak nase mnoholete editorske usili. Yam, milym ctenarum, dekujeme za zajem a pochopeni. Tesime se na vsechny Vase podnety, pripominky a vecnou kritiku. Tento Velkj sociologicky slovnfk venujeme pamatce Jif£ho Linharta, ktery se naplneni sve ideje a sveho zivotniho snu nedozil.

V Praze v zan 1993 a v zan 1996 Miloslav Petrusek, Alena Voddkovd

8

SEZNAM AUTORLJ HESEL a znacek, kterymi jsou signovana jejich hesla

CESTt AUTORI Bakalar Eduard Baran Pavel Benes Zdenek Berka Karel Blahak Vlastimil Broklova Eva Broucek Stanislav Bubenik Jaroslav Buchtelova Ruzena Buresova Alexandra Burianek Jiri Capponi Vera Cikankova Marie Cvrcek Jarornir Czumalo Vladimir Cakrt Michal Cechak Vladimir Cermak Vladimir Cerrnakova Marie Cernousek Michal Cihovsky Jaroslav Denska Gertruda Drab Zdenek Drbohlav Dusan DuffekPetr Duffkova Jana Dvorak Jiri Dvorak Pavel Dvorakova Vera Dvorakova Vladimira Ebertova Aneika Efmertova Marcela Entler Eduard Fialova Ludmila Fiserova Vlasta Flek Miroslav Foret Miroslav Forst VacIav Freiova Eliska Frydrysek Milan Gal Fedor Gebertova Marie Gladkij Ivan Gregor Miroslav Havel Jiri Havelka Milos Havelkova Hana Havlik Vladimir

Bak Bar BeZ Ber Bla Bro BrS Bub Buch BuA Bur Cap Cik Cvr Czu Cak Cech CeV CeM Cer Cih Den Dra Drb DuP Duf DvJ Dvo DvV DVI Ebe Efm Ent Fia Fis Fie For FoV Fre Fry Gdl Geb Gla Gre Hav Haf HaH HaV

Havlova Jitka Herold Vilem Herzmann Jan Hefmanova Eva Holcik Jan Holy Ivan Hora Ladislav t Horak Petr Hornak Vilem t Horska PavIa Horsky Jan Horyna Bfetislav Hrdy Ladislav Hubacek Ondrej Hubinger VacIav Hubik Stanislav Hudecek Jaroslav Hudeckova Helena Hurkova Jirina IIIner Michal Izak Vratislav Jandova Lucie Jerabek Hynek Jezek Josef Jirak Jan Juston Zdenek Kabatek Ales Kabele Jifi Kalibova Kveta KamarytJan Kansky Alois Kapr Jaroslav KaraJan Karabec Zdenek Karola Josef Kasalova Hana Kasparova Ludmila Keller Jan Kemenyova Irena Klikova Dagmar KolafPetr Kolafsky Rudolf Komarek Miroslav Komarkova Riizena Konopasek Zdenek Kostelecky Tomas Kotacka Lubomlr Koratko Petr

Hal Her HeJ HeE HJa HoI HoL Hor HoV HoP HoJ HoB Hrd HuO HuV Hub Hud HuH Hur III Iza Jan Jef Jez Jir Jus Kab Kal Kal Kam Kdn Kap Kdr KaZ Kar KaH Kas Kel Kem Kli KoP Kol Kom KoR Kon KoT Kot Kot'

Koudelka Ferdinand Kral Miloslav Kfivohlavy Jaro Kubickova Miluse Kucera Milan Kunc Jiri Kunst Petr Lamser Zdenek Lauber Josef Librova Hana Lindova Berenika LinekJakub Linhart Jiri t Lisa Ales Luptak Milan Luzny Dusan Macku Jan t Majer Ondrej Majerova Vera Major Ladislav Manas Jan Marada Radim Mares Petr Markusova Renata Mankova Hana Masnerova Jirina Materna Pavel Mateju Martin Mechurova Hana Mikova Zuzana Miks Frantisek Miltova Alena Mleziva Emil Moural Josef Mozny Ivo MrazMilan Mucha Ivan Mucha Jaroslav MUlier Karel MUlier Vladimir Musil Jiri Nagajova Jenka Nakonecny Milan Navarova Hana Nesterova Ludmila Neumannova Sarka Nosek Bedrich Nosek Jiri

Kou Krd Kfi Kub Kuc Kun KuP Lam Lau Lib LiB Lin Lin Lis Lup Luz Mac MaO MaV Maj Man MaR MaP Mar MaH Mas Mat MaM Mech Mik MiF Mil Mle Mou Moz Mrd Much MuJ MilK Mill Mus Nag Nak Nav Nes Neu Nos NoJ

9

Novak Miroslav Novak Tomas Pacl Pavel Papousek Dalibor Pavlik Zdenek Pavlincova Helena Pecka Emanuel Pemica Vladimir Petrusek Miloslav Piller Jan Plaminek Jii'i Poliakova Mahulena PospiSil Frantisek Potucek Martin Prochazka Vladimir Prochazkova Jitka Prorok Vladimir Purkrabek Miroslav Rabusic Ladislav Ransdorf Miroslav Rezler Lubomir Ruzicka Richard RybaJii'i Ryznar Ladislav Rehak Jan Sak Petr

NoM Nov Pdc Pap Pav PaH Pec Per Pet Pil Pia Pol Pos Pot Pro Prj PrV Pur Rab Ran Rez Rut Ryb Ryz Reh Sak

Savicky Ivan Sedlacek Jan SekotAles Schimmerling Hanus Schneider Milan Skopalova Jitka Sobotka Milan Sojka Milan Soukup Vaclav Steindl Rudolf Struska Vladimir Stfitecky Jaroslav Stupka Vaclav Suchankova Marie Susa Oleg Svitek Jii'i Svoboda Vladimir Samonil Vaclav Sanderova Jadwiga Siklova Jii'ina Silhanova Hana Simkova BJaguna Skaloud Jan Slechtova Jana Stedronsky Vaclav Stechova Marketa

Sav Sed Sek Schi Schn Sko Sob Soj Sou Ste Str Stf Stu Such Sus Svi Svo Sam San Sik Sil Sim Ska Sle Sti StM

Stepanek Zdenek Stulc Pavel Tomek Ivan Tomes Igor Uherek Zdenek Urbanek Eduard Vaclavu Antonin t Vajdova Zdena Vecemik Jii'i Velek Josef Viteckova Jana Vitek Karel Vitova Sarka Vlacil Jan Vodakova Alena Vodakova Olga Voracek Emil Votava Vratislav Vozenilek Jii'i Vrany Jifi Vymazal Jift Winkler Jii'i Wolf Josef Zich Frantisek Znoj Milan ZakJosef

StZ Stu Tom Tol Uhe Urb Vdc Vaj Vee Vel Vit ViK ViS Vld Vod VoO Vor Vot Vol Vra Vym Win Wol Zich Zno Zak

Mark Charles University of Massachusetts at Amherst, USA Markoff John University of Pittsburgh, USA Mesfan Pavol Slovenske ndrodne muzeum, Bratislava Mozo Rafael Santiago de Chille

MaCh

Mal

Mel

Moz

Nehnevajsa Jii'i t University of Pittsburgh, USA

Neh

Parusnikova Zuzana Cape Town, JAR

Par

Porket J. L. Eastcote, England

Por

Povolny Mojmir Larence University, Appleton, Wisconsin, USA

Pov

Restrepo Gabriel Universidad Nacional de Columbia Richter Rudolf Institut fur Soziologie, Wien Rosko Robert SociologickY ustav SA V, Bratislava

Res

Reznicek Ivo Philadelphia, PA, USA

Rich

Ros

Rez

Schenk Juraj Filozofickdfakulta UK, Bratislava Stanek Milan Ethnologisher Seminar, Universitat Curich Strmiska Zdenek Centre de recherches sur les societes I.R.E.S.C.O., Paris Suda Zdenek University of Pittsburgh, USA Szomolanyi Sona SociologickY ustav SA V, Bratislava

Sche

Sta

StZ

Sud

Szo

Poznamka: Heslo sociologie jugosldvskd korigoval a doplnil Andrej Stojkovic ze Zagrebu. Na podkladech pro heslo sociologie v Brazilii se podilely i Miranda Ribeiro a Vieira Deus. Heslo sociologie ve Venezuele bylo zpracovano z podkladu Gregoria Castra, heslo sociologie indickd podle stati indicke sociolozky Ratny Naidu (Dutty), heslo sociologie rumunskd z materialu poskytnuteho Sorinem Radulescu, heslo sociologie v Ghani z podkladu P. A. Twumasiho a heslo sociologie v Zimbabwe podle prace Diany Patel (tato heslajsou signovana redakcni znackou red.).

ZAHRANICNI AUTORI a jejich pusobiSte Andorka Rudolf BudapeSt'skd univerzita ndrodohospoddfskYch ved

And

Baum Rainer C. University of Pittsburgh, USA

BaR

Bayer Ivo Westfiilische Wilhelms Universitiit, Munster, BRD

Bay

Bayerova Natasa Westfiilische Wilhelms Universitiit, Munster, BRD Beilharz Peter La Trobe University, Australia Benjamin Geoffrey National University of Singapore Benkovic Peter Kabinet vyskumu tvorivosti SA V, Bratislava

BaN

10

Bei

BeG

Ben

Blaha Karel Vysokd vojenskd pedagogickd skola, Bratislava Brachet-Marquez Viviane El Colegio de Mexico, A.C. BuncakJan Ostav spoloeenskYch vied SA V, Bratislava Butora Martin FOCUS - Centrum pre socidlnu a marketingovu analyzu, Bratislava Butorova Zora FOCUS - Centrum pre socidlnu a marketingovu analyzu, Bratislava Disman Miroslav t York University, Ontario, Canada Doreian Patrick University of Pittsburgh, USA

Bid

Bra Bun

But

BuZ

Dis

Dor

Heitlingerova Alena Trent University, Ontario, Canada Kosaka Kenji Kwansei Gakuin University, Japan Krejci Jaroslav University of Lancaster, England

Hei

Kubat Daniel University of Waterloo, Ontario, Canada Lee Rance P. L. Chinese University of Hong Kong Levy R. Institut d'Anthropologie et de Sociologie, Lausanne Lovell Peggy A. University of Pittsburgh, USA

KuD

Kos

Kre

Lee

Lev

Lov

11

PROVODCE SLOVNfKEM

OBSAH

CO VSECHNO VE SLOVNfKU NAJDETE V uvodni casti: Tematickj hesldf, ktery yam pomuze orientovat se v obsahu slovniku podle tematickych oblasti, respektive subdisciplin sociologie a pfibuznych spolecenskych ved.

I. svazek Pruvodce slovnikem

13

Tematicky heslar

15

Seznam zkratek

..... 35

Slovnik A- 0

..... 37

II. svazek Slovnik P-Z

.... 749

Biograficka pfiloha

. . . 1459

V hlavni heslove casti: 2350 samostatne a kompletne vysvetlenych pojmu, tj. vykladovych, resp. textovych hesel (s ekvivalenty v anglictine, francouzstine, nemCine a italStine a vetsinou s doporucenou literaturou) a 1860 pojmu, ktere jsou opatreny odkazem na vykladova hesla, v jejichz ramci jsou castecne vysvetleny, a ktere nazyvame "vizovymi hesly" (uvnitr "matefskych hesel" na sebe upozomi zvyraznenym tiskem bez predznamenani sipkou). V rdmci hesel: klicove terminy a kategorie z oblasti obecne sociologicke teorie a obecne metodologie, metody a techniky pouzivane v sociologii a zcasti i v pfibuznych disciplinach (vcetne metod matematicko-statistickych), jednotlive komplexne pojate sociologicke smery, skoly, teorie, koncepce, jednotlive aplikovane sociologicke a pnbuzne discipliny a jejich kHcove terminy, historicky i aktualne vyznamne, respektive pnkladne (vetSinou sociologiijiz zkoumane a interpretovane) socialni tlkazy, problemy, uskupeni, hnuri apod., nektere "narodni sociologie", respektive sociologie jednotlivych (ne zcela vsech) statu. Upozorneni: Jactrem kazdeho heslajsou sociologicka, pfipadne dalSi vymezeni a (nebo) historie (uzivani pojmu, vyvoje smeru, discipliny). Charakter dalSich informaci zavisi na typu hesla. Seznam literatury na konci hesla obsahuje zejmena knizni publikace, vyjimecne i clanky z casopisu doporucene ke studiu problemu, jichz se dane heslo tyka (nejsou to vzdy prace, ktere jsou zrrunovany autorem v textu hesla, respektive z kterych pfi psani hesla cerpal; pfednostne jsou doporucovana novejsi vydani knih v ceskem jazyce a v tzv. svetovych jazycich) . Nekdy najdete za seznamem doporucene literatury jeste tituly doporucenych odbornych casopisu (pokud se jako celek, nikoliv svymi jednotlivymi clanky, vztahuji k tematu hesla). Celkovy rozsah hesla, respektive podrobnost inforrnaci, ktere obsahuje, zavisi na vyznamu hesla pro sociologii, na mife jeho vedecke rozpracovanosti a do jiste miry i na individualni autorske erudici a dikci.

V Biograficke pfz1oze: temer 2700 vectcu a odbomiku, pi'edevsim (ale zdaleka ne jen) sociologu, jejichz teorie a pojeti se vyskytuji ve vykladovych textech hesel. Upozorneni: Dozvite se, kdy se pfislusne osoby narodily, pl'ipadne kdy zemfely, kde pfevazne zily a pracovaly, obory a oblasti, kterymi se zabyvaly, pi'ipadne jejich vyznamne objevy, funkce. Hlavni duraz je ale kladen na jejich dilo, na vyber knih, ktere publikovaly. Pokud jde 0 osobu vehlasnou, najdete vetsinou i nejakou zakladni praci 0 jejim zivote a dile.

JAK VE SLOVNfKU HLEDAT 1. Hesla hledejte podle abecedy a substantiv! Hesla jsou uvedena v obvyklem ceskem abecednim razeni. V pnpade, ze je nazev hesla tvoren vice slovy, jsou slova pfeskupena tak, aby na prvnim miste bylo substantivum (respektive zakladni, urcujici substantivum); poradi zbylych slov tvoricich nazev hesla bud navazuje na zneni pi'edchazejiciho obecnejsiho pojmu (napr. po hesle skola sociologickd nasleduje heslo Skola sociologickd ndrodm) nebo zachovava pfirozenou hovorovou posloupnost (napr. sKola socidlnlch sysremu, nikoliv Skola systemu socidlnlch.) Vyjimku z uvedeneho pravidla pfedstavuji nazvy hesel, kterymi jsou cizojazycne pojmy, vlastni jmena zacinajici velkym pismenem a dalSi pojmy, u kterych pi'evraceni pofadi slov (substantiva a adjektiva) vyzniva velmi nepi'irozene. V takovych pi'ipadechje zachovane pi'irozene, v danem jazyce obvykle poi'adi slov, ale pokud nejde 0 cizi pojem nebo 0 vlastni jmeno, je takove heslo v uvozovkach. (Pfiklady: New Deal, Vfdenskj kruh, "sedd zona"). Pozor: Pravidlo neplati pro odkazy v textu hesel najina hesla! V textu hesel najdete tiskove zvyraznene nazvy jinych hesel slovniku s pfirozenym slovnim i'azenim a chcete-li heslo, na nez je odkazovano, najit,'musite si nejdi'ive v slovosedu odkazu pfedfadit substantivum pfed ostatni slova (az na uvedene vYjimky).

12

l3

2. Pojmy, ktere je zvykem pouzivat v origimilni cizojazycne verzi, hledejte jako hesla v teto cizojazycne podobe! V kaidem pfipade je druhy (cesky) tennin uveden hned na zacatku vykladu hesla a zaroven jej casto najdete jako "vizove heslo" (napf. vyklad hesla case study zacina uvedenim ceskeho ekvivalentu pffpadovd studie a krome toho existuje odkazove heslo pffpadovd studie viz case study). Jestlize se pojem vylozeny jako heslo pouziva zhruba stejne casto v ceske a cizojazycne verzi, je dana pfednost verzi ceske. Nekdy narazi arbitrarni rozhodnuti mezi ceskou a cizojazycnou podobou hesla na dobovou nebo oborovou promenlivost preference. Snahou bylo vybrat aktuaini verzi pouzivanou vetsi cast! sociologU. (Dany problem reprezentuje uvedeny pfiklad rozhodovani mezi hesly case study apfipadovd studie.) 3. Vysvetleni k tzv. vizovym heslum hledejte v textu vykladovych hesel, na nez viz odkazuje! Voditkem ph hledani takovych parcialnich vysvetlenije zesileny tisk nazvu hledaneho hesla v textu vykladovych hesel (bez pfedznaceni sipkou!). Souhrn parcialnich vysvetleni "vizoveho hesla" ziskany z ruznych vykladovych hesel nedosahuje ale stejne miry kompletnosti jako vykladova hesla. Pozor: Nazvy "vizovych hesel" jsou v ramci prislusneho vykladoveho hesla tiskove zvyrazneny vzdy jen jednou (vetsinou pri prvnim vyskytu nebo tam, kde je uvedena zakladni informace)!

4. Doplneni tzv. vykladovych hesel 0 dalsi informace a obsahove souvislosti hledejte v textu jinych vykladovych hesel podle pfedznamenanych sipek! Za sipkou uvnitf textu heslaje zesilenym pismem uvedeno heslo, v nemz muzete dalSi infonnace a souvislosti hledat. Pozor: Jako odkaz, tzn. zesilene vytisten a se sipkou, najdete takovy nazev v ramci jednoho a tehoz hesla pouze jednou (Pi'i prvnim nebo priznacnem vyskytu).

5. Pokud vas zajimaji jazykove kofeny nazvu hesla ciziho puvodu, hledejte je na zacatku vykladu hesla! Etymologie je zasadne uvadena hned za nazvem hesla, v kulate zavorce. Pozor: Jestlize etymologii v zahlavi hesla ciziho ptivodu nenajdete, vyhledejte podobne (obecnejsi, zakladni) heslo! (Napr. vysvetIeni jazykovych korenti slova teorie nenajdete u vsech hesel, ktera maji ve svem nazvu slovo teorie, ale pouze u zakladniho hesla teorie.)

6. Informace 0 vyznamnych osobach vytistenych v textu hesel zesiIenou kurzivou hledejte v Biograficke ph7oze! Osoby jsou v Biograficki pfiloze fazeny abecedne. Za kaidou polozkou (t.j. strucnou anotaci 0 zivote a dile dane osoby) jsou uvedeny nazvy vsech hesel, v niehZ je dana osobajmenovana. Pozor: Abecedne i'azena Biografickd pNloha tedy obsahuje pouze osoby jmenovane v heslech (nemusite v ni tedy nutne najit vsechny vyznamne osobnosti sociologie a pi'ibuznych vM), nikoliv ale vsechny osoby jmenovane v heslech, ale jen vyznamnejsi, znamejsi vMce (odborniky)! Mirou vyznamnosti a take vi'azenosti do kontextu sociologie, respektive ceske sociologie, se ridi i mira podrobnosti informaci 0 jednotIivych osobach zai'azenych do Biograficki pfilohy (mirne "nadhodnoceni" jsou tedy cesti sociologove).

7. Cizojazycne ekvivalenty nazvu hesel hledejte na konci textu hesel, pfed doporucenou Iiteraturou! Za pismenem A je anglicky ekvivalent, za F je francouzsky ekvivalent, za N ekvivalent nemecky a za I ekvivalent italskY. Pozor: Cizojazycne ekvivalenty nejsou vzdy doslovnymi pi'eklady nazvu hesla! SpiSe informuji 0 tom, podjakymi terminy mate v literature psane uvedenymi jazyky dane heslo hledat (v pripade, ze vhodny ekvivalent nebyl nalezen, je pouzito doslovneho prekladu, nebo je termin vynechlin).

8. Doporucenou Iiteraturu hledejte na konci hesel, za znackou Lit.: a za znackou Cas.:! Za znackou Lit.:jsou V abecednim fazeni podle autoru uvedeny knizni publikace a odbome statL Informace uvnitr jednotlivych anotaci jsou sefazeny takto: pfijmeni a iniciaiy kfestniho jmena autora (pfipadne autoru), nazev dila, rok a vetsinou i misto vydani; u stati ze sbomiku je vlozena jeste znacka In: a po ni nazev sbomiku, u stati z casopisu je uveden nazev casopisu a roenik (pfipadne i cislo). Pokud vas zajima i rok prvniho vydani dane knihy, najdete jej v nekterych pfipadech (ne vzdy) v zavorce pfed nazvem dila. Za mene casto se vyskytujici znackou Cas.: jsou uvedeny nazvy casopisu, pfipadne i roky, kdy zacaly byt vydavany (event. obdobi, v kterem byly vydavany). Pozor: Autory vyskytujici se za znackou Lit.: najdete v Biograficke pNloze pouze tehdy, kdyz se krome toho vyskytuji jeste v textu nejakeho hesla (pod Ie pravidla uvedeneho ad 6.). Zasadne ale nebyli autori doporucene Iiteratury prevlideni do Biograficki pNlohy, proto nejsou jmena v seznamech literatury uvlidene za hesly tiskove zvyraznena.

9. Pokud chcete zmit plna jmena autoru hesel, ktefi jsou za jednotlivymi hesly podepsani zkratkou, vyhledejte je podle techto znacek v Seznamu autoru hesel!

14

TEMATICKY HESLAR TEMA TlCKE SKUPINY HESEL:

1. Smery, skoly, teorie a koncepce sociologickeho a socialniho mysleni 2. Oblasti a discipliny sociologie

3. Pfibuzne spolecenskovedni oblasti a disci pliny a jejich zakladni smery 4. Terminologie jednotIivych tematickych okruhu sociologie (s pfesahem do pfibuznych disciplin) a) socUilni strukturace a diferenciace b) aUni, interakcni a regulativni socialni atributy, mechanismy, kompetence c) pohlavi, rodina, zivotni cyklus d) vjchova, vzdellini a povollini e) prace, technika, organizace a management f) zivotni styl a volnj cas g) socUilne ekologicki a geograficki dimenze, mesto a vesnice h) verejnost a verejne mineni ch) politika, ideologie, pravo, sprava i) socUilni hnuti, problemy, socUilni deviace a socUilnipolitika j) nemoc a medicina k) osobnost a psychika I) demograficke procesy a pf(stupy m) ekonomicke jevy a pf(stupy n) zivotniprostredi, ekologie 0) etnikum, narod, rasa p) kultura, civilizace q) nabozenstvi a magie r) umini a masova kultura s) jazyk a komunikace t) socUilni zmena a dljiny u) prognozovani budoucnosti v) sebereflexe sociologie a vldy vubec

5. Metodologie a) obecna metodologie a logika b) metodologie empirickiho vjzkumu c) matematicko-statisticki metody v sociologii d) statisticki a demograficki ukazatele a metody 6. Sociologie nekterych narodu a statu

SEZNAM HESEL PODLE TEMATICKYCH SKUPIN:*

1. Smery, skoly, teorie a koncepce sociologickeho a socialnlho mysleni akademismus agelicismus

antiscientismus antropocentrismus aristotelismus archeologie vedeni atomismus sociologicky

behaviorismus biologismus darwinismus socialni dejiny socialniho mysleni determinismus ekonomicky

* V Seznamu hesel podle tematickych skupin jsou pouze "vykladova", nikoli "vizova" hesla. Nektera hesla se vzhledem ke svemu charakteru vyskytuji ve vice skupinach nd v jedne.

15

detenninismus geograficky determinismus technologicky diferenciace sociologie difuzionismus eklekticismus emotivismus empiricismus empirismus empiricismus abstraktni epifenomenalismus esencialismus metodologicky etnometodologie evolucionismus existencialismus fenomenologie fourierismus freudismus funkcionalismus strukturalni fyzika socialni fyzikalismus fyziokratismus gestaltismus historicismus historismus holismus humanismus hyperempirismus dialekticky individualismus metodologicky instinktivismus interakcionismus interakcionismus symbolicky intuitivismus kartezianstvi konstruktivismus sociologicky kontingentismus konvencionalismus marxismus masarykismus materialismus dialekticky materialismus historicky mechanicismus merkantilismus modemismus monokauzalismus morfologie socialni naturalismus naturalismus pozitivisticky neoevolucionismus neomarxismus neopozitivismus new sociology nominalismus operacionalismus 16

organicismus pansociologismus paradigma sociologicke personalismus platonismus pluralismus teoreticky populacionismus postmaterialismus postmodemismus poststrukturalismus pragmatismus psychologismus psychosociologie racionalismus racionalismus kriticky realismus redukcionismus scientismus sociologie akademicka sociologie altemativni sociologie angaZovana sociologie biograficka sociologie dialekticka sociologie dramaturgicka sociologie existencialisticka sociologie feministicka sociologie fenomenologicka sociologie formalni sociologie humanisticka sociologie cMpajici sociologie interpretativni sociologie kognitivni sociologie komparativni sociologie konzervativni sociologie kriticka sociologie kvalitativni sociologie kybemeticka sociologie laicka sociologie marxisticka sociologie marxisticko-Ieninska sociologie matematicka sociologie nemarxisticka sociologie pozitivisticka sociologie radikalni sociologie reflexivni sociologie semikvantitativni sociologie systemova sociologismus stratometrie struktura sodologie paradigmaticka strukturalismus strukturalismus geneticky synkretismus

skola Annales skola demograficka skola frankfurtska skola geograficka skola chicagska skola koHnska skola mechanisticka skola organisticka skola rasove antropologicka skola sociologicka skola vedecka teorie komunikace teorie konvergence teorie kriticka teorie moci teorie odrazu teorie pohyblive hranice teorie pole teorie populacni teorie socialni anticke teorie sociaIni interakce teorie socialni smeny teorie socialnich siU teorie sociologicka teorie spolecnosti konspiracni teorie stredniho dosahu teorie vyvoje cyklicke typologie sociologickych pristupu utilitarismus utilitarismus axiologicky 2. Oblasti a discipliny sociologie biosociologie dejiny sociologie demoskopie dynamika socialni gerontosociologie makrosociologie a mikrosociologie metasociologie sociologie sociologie absurdity sociologie administrativy sociologie architektury sociologie budoucnosti sociologie bydleni sociologie cestovniho ruchu sociologie deviantniho chovani sociologie dHete sociologie dopravy sociologie dusevnich chorob sociologie ekonomicka sociologie emod

sociologie empiricka sociologie historicka sociologie hodnot sociologie hudby sociologie husitstvi sociologie jazyka sociologie jidla sociologie klinicka sociologie kultury sociologie literatury sociologie malych sku pin sociologie masove kultury sociologie mediciny sociologie mesta sociologie mladeze sociologie moci sociologie m6dy sociologie moralky sociologie nabozenstvi sociologie obecna sociologie organizace sociologie penez sociologie podniku sociologie politiky sociologie povolani sociologie prace sociologie prava sociologie pravni sociologie prlimyslu sociologie reklamy sociologie rekreace sociologie rodiny sociologie romanu sociologie sexuality sociologie socialnich hnut! sociologie sociologie sociologie sportu sociologie spotreby sociologie statu sociologie stranictvi sociologie teoreticka sociologie telesne kultury sociologie telesne vychovy sociologie trhli sociologie umeni sociologie valky sociologie venkova sociologie verejneho mineni sociologie vedeni sociologie vedy sociologie vojenstvi sociologie volneho casu sociologie vychovy

sociologie vytvameho umeni sociologie vzdeh'mi sociologie zemedelstvi sociometrie statika socialni zoosociologie a zoopsychologie 3. Pfibuzm! spolecenskovedni oblasti a discipliny a jejich zakladni smery alchymie anatomie politicka andragogika antipsychiatrie antropogeografie antropologie antropologie akcni antropologie aplikovana antropologie dialekticka antropologie ekonomicka antropologie evolucionisticka antropologie feministicka antropologie filozoficka antropologie funkcionalisticka antropologie fyzicka antropologie historicka antropologie integralni antropologie kognitivni antropologie kulturni antropologie lingvisticka antropologie mesta antropologie politicka antropologie pn\va antropologie psychologicka antropologie socialni antropologie strukturalni antropologie symbolicka antropomaximologie archeologie analyticka archeologie nova aritrnetika politicka astrologie axiologie biokulturologie civics dejiny dejiny pnrodni dejiny socialni dejiny socialnfuo mysleni demografie demografie historicka demografie potencialni

demografie regionalni demografie sociologicka demologie demometrie demonologie dialektologie difuzionismus duchovedy ekistika ekologie ekologie cloveka ekologie hlubinna ekologie kultumi ekologie socialni ekonornie ekonornie blahobytu ekonomie klasicka ekonomie neoklasicka ekonomie politicka ekonornie politicka nova ekonornie politicka radikaIni ekonomika nerovnosti ekonomika rodiny ekonomika vzdelani enviromentalismus epidemiologie eristika ergonomie esoterismus etika etika ekologicka etika kTesianska etika normativni etika vedy etiologie etnoarcheologie etnografie etnografie nova etnografie reci etnografie velkeho mesta etnologie etnomedicina etnopsychiatrie etnosemantika etnoveda etologie etologie socialni eubiotika eugenika exegetika felicitologie filozofie filozofie prakticka 17

filozofie praxe filozofie sociaIni filozofie techniky filozofie vedy fonetika fonologie frenologie futurologie geografie geografie lidskych sidel geografie obyvatelstva geografie politicka geografie socialni gerontologie globalistika gramatika gramatika generativni gramatika transformacni gynekologie socialni hagiografie heraldika hermeneutika hermetismus heuristika historiografie historiozofie human management human relations humanologie hygiena socialni ikonologie interdisciplinarita intralingvistika inzenyrstvi socialni inzenyrstvi systemove kameralistika keynesismus kinesika konfiguracionismus kontestetika kriminologie kultura a osobnost kulturologie lecitelstvi prirodni Iekai'stvi socialni lingvis tika lingvistika strukturaIni logika logika dialekticka logika vedy logistika ludistika management 18

management socialni managementvedecky marxologie inetaetika metasociologie metaveda metodologie vedy neolingvistika neopsychoanalyza okultismus onomastika ontologie Ostforschung paleoantropologie paralingvistika parapsychologie patologie socialni pedagogika pedagogika socialni pediatrie socialni politologie populacionistika poradenstvi poradenstvi manzelske a rodinne poradenstvi pracovne profesni prace socialni pragmatika jazykova pravo pravo statni praxeologie prognostika proxemika psychiatrie psychiatrie socialni psychoanalyza psychodrama psychohistorie psycholingvistika psychologie psychologie analyticka psychologie citii psychologie ekologicka psychologie ekonomicka psychologie humanisticka psychologie klinicka psychologie kultury psychologie obecna psychologie osobnosti psychologie penez psychologie prace psychologie self psychologie socialni psychologie spolecenska

psychologie transpersonalni psychologika psychometrika psychopatologie religionistika n!torika semantika semantika obecmi semiologie semiotika sexuologie sociobiologie sociofonetika sociolingvistika sociosomatika sovetologie synergetika teologie teologie osvobozeni teologie socialni teorie vedy teozofie teritorialita thanatologie transcendentalismus veda formalni veda neklasicka veda realna veda regionalnf vedy behavioralni vedy exaktni vedy hospodarske vedy humanitni vedy idiograficke vedy politicke vedy pravni vMy socialni viktimologie VOlkerpsychologie vzdelavani dospelych vyzkum budoucnosti Zeitgeschichte

4. Terminologie jednotlivych tematickych okrubU sociologie (s pfesahem do pribuznych discipIin)

a) socUilni strukturace a diferenciace: agregat socialni akter antagonismus

antagonismus tridni aristokracie delnicka atom socialni bida blahobyt boj ti'idni bratrstvo burzoazie bUrZoazie kompradorska centralita cirkulace elit clovek marginalni day degradace sociaIni dedictvi diferenciace socialni disent diskriminace socialni distance sociaIni domkar dyada dynamika sku pin ova elita gang gate keeper Gemeinschaft a Gesellschaft gentleman hierarchie reality hierarchie socialnf chalupnik inkonzistence statusu instituce intelektual inteligence interpenetrace izolat kariera kasta klan klientelismus kmen kolektiv kolektivita komuna komunita kovozemMelec krystalizace statusu lid limecky bile limecky modre limecky rUzove lumpenproletariat liiza

makrostruktura a mikrostruktura socialni maloburZoazie masa meritokracie mobilita socialni nacelnik nerovnost socialni nevolnictvi organizace otroctvi poddanstvi podruh postaveni sochilni privilegium proletariat proletarizace pi'ibuzenstvi piivod socialni reprodukce sochllni rod rodina rolnictvo rolnik sti'edni rovnost socialni sedlak segment rodu sit socialni skupina clenska skupina mala skupina natlakova skupina neformalni skupina primami skupina referencni skupina sekundami skupina spolecenska skupiny setkavani sousedstvi spolecenstvi tradicni spolecnost spolecnost bezti'idni spolecnost globalni spolecnost industrialni spolecnost informacni spolecnost komplexni spolecnost masova spolecnost modemi spolecnost obcanska spolecnost otevi'ena spolecnost postindustrialni spolecnost postmodemi spolecnost preindustrialni spolecnost preliterarni

spolecnost primitivni spolecnost samoobsluzna spolecnost tajna spolecnost technetronni spolecnost tfidni spolecnost vojenska a spolecnost priimyslova spolecnost vykonova spolek spravedlnost socialni stabilita socialni stat stat minimalni stat stavovsky status status pripsany stav urozenych stavy strana politicka stratifikace socialni stratometrie struktura socialni system socialni "sedaz6na" slechta tfida ti'ida delnicka ti'ida druzstevnich rolnikii tfida nova ti'ida nova delnicka tfida 0 soM a ti'ida pro sebe ti'ida servisni ti'ida sti'edni ti'ida vladnouci ti'ida zahalciva vazalstvi vedomi tfidni vrstva

b) akin£, interakCni a regulativni socUilni atributy, mechanismy, role, kompetence: adaptace adorace agrese alokace socialni altruismus ambivalence sociologicka aprobace socialni askeze aspirace atraktivita socialni atribuce 19

autorita autostereotyp a heterostereotyp beranek obetni byti byti spolecenske cejch ctnost cinnost clovek clovek jednorozmerny clovek organizacni dar dMicnost socialni definice situace dehumanizace design dialektika pana a raba diskurs disonance kognitivni distance socialni donuceni diistojnost diivera dysfunkce egoismus rozumny entita entropie euforie socialni eufunkce euthanasie evalvace a devalvace existence exkluze socialni expektace funkce funkce latentni funkce manifestni harmonie hedonismus hodnota homeostaze homo sociologicus hra hra koalicni hrdina hry experimentalni hry psychologicke humanita charisma chovani chovani aberantni chovani kolektivni chovani navykove 20

chovani organizacni chovani preferencni chovani prosocialni chovani prostorove chovani protispolecenske chovani sexualni chovani spotfebni imago imperativ kategoricky imperativ moralni incest indi vidualismus indoktrinace infantilismus socialni infiltrace instituce interakce socialni internalizace intersubjektivita ja jednani jednani kolektivni jednani komunikativni jiny kapital kulturni kapital socialni klima socialni koherence skupinova koheze skupinova kolaborace kolektivismus kompetence kompetence kulturni kompetence socialni kompetice konflikt socialni konflikt experimentalni konflikt roli konformismus konsensus kontrola socialni konvence spolecenska kooperace korupce kritika kula laska Lebenswelt loajalita Ius trace maska mechanismus socialni mikrosvet

mimikry socialni moralka motivace rnravnost rnravy nadeje napodoba nasili negativismus nenasili norma norma moraIni obycej odcizeni odmena a trest odpovectnost optimismus socialni organizace organizace socialni orientace hodnotova otev1'enost a uzav1'enost postojova ovlivilovani pamei socialni poslusnost postoj potencial lidsky pot1'eby povest povinnost praxe preference prestiz prosti'edi socialni p1'atelstvi p1'edsudek racionalita realita socialni reciprocita reciprocita perspektiv regulace socialni regulativy sociokulturni relativismus eticky revoluce hlav a srdci revoluce sexualni revoluce ticha rezidua a derivace rezignace role rovnovaha socialni rozhodovani I'ad 1'ad socialni sankce

saturace situace biograficka situace mezni socializace socializace anticipujici socialni a spolecenske societalni solidarita solidarita mechanicka a organicka soupe1'eni experimentaIni spoluprace experimentalni stabilita socialni stereotyp strategie konfliktni svet socialni svoboda system socialni tabu techniky socialni teritorialita tolerance tolerance represivni tradice uceni socialni Umwelt vectomi kolektivni vectomi spolecenske vlastnost vycvik socialni vyroei vzor chovani vztah primami vztahy interpersonalni zajem zajem spolecensky zakon zakonitost zkusenost socialni "zlate pravidlo jednani" zvyk

c) pohlavi, rodina, zivotni cyklus: adopce antropologie feministicka cyklus rodinny cyklus zivotni detstvi dlouhovekost domacnost domov dospelost ekonomika rodiny emancipace

endogamie exogamie feminismus feminismus cesky feminizace femokracie gender gerontologie gerontosociologie heterismus heterogamie homogamie hospoda1'stvi rodinne incest konkubinat krize rodiny laska levirat manzelstvi matka matriarchat matrilinearita matrilokalita mezaliance mladez mladi monogarnie muz osm vekii cloveka otec ovdoveni patriarchat patrilinearita patrilokalita pohlavi politika rodinna polyandrie polygamie polyginie poradenstvi manzelske a rodinne porod potrat prace domaci promiskuita prostituce p1'ibuzenstvi p1'ibuzenstvi nepokrevni pI'ibuzenstvi pokrevni revoluce sexualni rodina rozvod sexualita skupina primarni

skupina svepomocna srnrt silatek socializace sociologie ditete sociologie mladeze sociologie rodiny sororat soukromi souziti nesezdane stamuti sta1'i stav rodinny terapie rodinna vdovstvi vek vychova rodinna nahradni vztahy rodinne zrani socialni zena zeny v sociologii zivot

d) vjchova, vzdikini apovoltini: abiturient absolvent analfabetismus andragogika cech ekonomika vzdelani kvalifikace nadani odliv mozkii pedagogika pedagogika socialni politika skolska potfeby vzdelavaci profese profesionalismus profesionalizace 1'emeslo sebevzdelavani socializace sociologie povolani sociologie vychovy sociologie vzdelani soustava vzdelavaci student stupnice kvalifikacni skola uceni uceni socialni 21

ucen uCitel vychova vychova obcanska vychova vedecka vzdelanec vzdelavani vzdelavani dospelych zak

e) prace, technika, organizace a management: automatizace batismus brainstorming clovek organizacni delba prace demokracie prumyslova design determinismus technologicky DPOaSPO druzstevnictvi efekt hawthornsky ergonomie filozofie techniky fluktuace "formalni organizace a neformalni struktura" funkce manazerske goodwill hospodafstvi rodinne hospodafstvi rodinne zemedelske human management human relations humanizace prace charakter prace chovani organizacni industrialismus industrializace informace informatizace iniciativa pracovni intelektualizace prace inzenyrstvi systemove kolektivizace zemedelstvi kultura prace management management socialni management vedecky manazer manufaktura marketing metoda incidencni

22

metoda inscenacni modernizace nezamestnanost oblasti nejistoty obsah prace organizace organizace prace organizace pracovnf organizace stabni personalistika podmfnky pracovni podnik poradenstvf pracovne profesnf pozice pracovni prace prace domad prace fyzicka a dusevni prace rozdrobena prostfedi pracovni pfemisteni diu psychologie prace piida reforma pozemkova reklama revoluce neoliticka revoluce prumyslova revoluce vedeckotechnicka refim pracovni robotizace rozvoj vedeckotechnicky slofitost prace societa pracovni sociologie organizace sociologie podniku sociologie prace sociologie reklamy sociologie zemedelstvi spokojenost pracovni spolecnost technetronni spolecnost vykonova spolurozhodovani pracujicich sprava stroj struktury organizacni styl manazersky synektika systemy rizeni automatizovane technika technizace prace technokratismus technologie teorie vykonove motivace teorie X, Y, Z, A

testy konjunkturni vynalez vyzkum trhu zakaznik zakladna materialne-technicka zlepsovatelstvi j) zivotni styl a volny cas: amater askeze bida blahobyt bydleni byt cas volny cinnost zajmova domacnost domov dovolena DPOa SPO harmonie homo ludens hra humanismus maly chatafeni intimita kalokagatie kanibalismus kaZdodennost kinesika klub konvence spolecenska kvalita zivota ludistika mejdan necessismus olympismus otazka bytova podminky zivotni potlach potfeby poti'eby kulturni potfeby vzdelavad prumysl volneho casu pust rekreace rotarianstvi rytifstvi sberatelstvi service club sidliSte skauting sloh zivotni

snobismus sociologie bydleni sociologie cestovniho ruchu sociologie jidla sociologie m6dy sociologie rekreace sociologie sportu sociologie telesne kultury sociologie telesne vychovy sociologie volneho casu sociosomatika Sokul sousedstvf spolecnost konzumni spolecnost samoobsluzna spolek sport spoti'eba spoti'eba masova spotfeba prestizni standard zivotni stereotyp zivotni styl styl zivotni stylizace svatek tela tramping turnerstvi woodcraft zabava zakazy alimentarni zbohatlik zpusob zivota zpusob zivota konzumni

g) socUilnl ekologicki a geograficke dimenze, mesto a vesnice: aglomerace antropogeografie antropologie mesta bestia triumfans bydliste desurbanizace determinismus geograficky ekologie cloveka ekologie socialni emigrace etnografie velkeho mesta genius loci geografie geografie lidskych sidel

geografie obyvatelstva geografie politicka geografie socialni geopolitika hustota zalidneni chovani prostorove komplex ekologicky komunita konurbace krajina mapa mentalni mena mechanicka mesto metropole metropolizace Middletown migrace mobilita prostorova obcina obec pastouska periferie p61 rozvoje poloha geograficka pravidlo 0 pofadi a velikosti procesy socialne ekologicke prostor socialni prostfedi geograficke regionalizace rurbanizace sidlo sociologie mesta sociologie venkova sousedstvi studie komunitni suburbanizace teorie centralnich mist urbanismus urbanizace usedlost veda regionalni velkomesto venkov vesnice vymenek

h) verejnost a vefejne mineni: afera angazovanost vefejna anonymita arbitr briefing cejch

demagogie demagogie socialni demokracie demokracie participacni demokratizace demonstrace demoskopie des inform ace evergetismus fama glastnost hladina nazorova Hyde park iluze socialni informovanost iniciativa obcanska klaka klepy kompetence komplex Herostrata labelling mineni mineni vefejne mitink nazor neposlusnost obcanska obcan ombudsman osobnost popularni ostrakismus ostuda vefejna plebiscit pocta vei'ejna pomluva popularita populismus povest prace s vefejnosti pranyi'ovani propagace propagace od ust k us tum propaganda propaganda sociologicka publicita referendum retorika samosprava samosprava mistni senzace skandal skandalizace smlouva spolecenska sociologie vefejneho mineni

23

spirilla mlceni spolecnost obcanska stereotyp septanda vec verejna vectomi mozne verejnost vyzkum verejneho mineni zajem verejny

ch) politika, ideologie, pravo, sprava: absolutismus agrarismus an archie anarchismus anarchokomunismus antagonismus tfidni austromarxismus autarkie autokracie autonomie bolSevismus byrokracie centralismus demokraticky coil system cinnost politicka delegace moci demagogie demarchie demokracie demokracie a autoritarismus demokracie bUrZoazni demokracie lidova demokracie parlamentni demokracie participacni demokracie prlimyslova demokracie socialni demokracie zapadni despocie delba moci diktatura diktatura proietariatu disent dogmatismus doktrina dopolavoro elitismus demokraticky etokracie eurokomunismus eurosocialismus fasismus fasismus cesky 24

femokracie garantismus glasnost homo politicus ideologie imperialismus instituce pravni klika koalice komunismus komunismus vectecky kontrarevoluce konzervatismus korporatismus kryptomarxismus kultura politicka laboretismus legislativa legitimita leninismus Leviathan levice - pravice liberalismus lobby logokracie maccarthismus machiavelismus mafie marxismus-leninismus marxologie mobokracie moc monarchie nacismus nasili nazor svetovy neofaSismus nepotismus New Deal nookracie "nova levice" "nova pravice" oligarchie oportunismus opozice organizace paramilitaristicka osobnost autoritarska osobnost dogmaticka panstvi parlament parlamentarismus patemalismus statni perestrojka

peronismus plebiscit plutokracie politika politologie populismus porota povstani pravo pravo statni PRES jurisprudence procesy politicke protekcionismus prevrat statni puc rebelie referendum reformismus restaurace revizionismus revoluce burzoazni revolta rezim politicky rovnovaha moci samosprava samosprava mistni smlouva spolecenska socialismus socialismus cesky socialismus druzstevni socialismus fabiansky socialismus gildovy socialismus katedrovy socialismus realny socialismus samospravny socialismus skupinovy socialismus svedsky socialismus tini sociologie moci sociologie politiky sociologie prava sociologie pravni sociologie statu sociologie stranictvi sociologie vaIky sovetologie spolecnost beztridni spolecnost masova spolecnost obcanska spolecnost otevrena stalinismus stat stat absolutisticky

stat minimalni stat moderni stat narodni stat obchodni uzavreny stat policejni stat pravni stat sociaIni stat stavovsky status quo strana honoracni strana masova strana politicka strategie politicka syndrom konzervativni system pravni teorie miru teorie moci terorismus totalitarismus tradicionalismus trockismus "treti cesta" "teeti vlna" ultramontanismus urad valka vectomi pravni vecty politicke vecty pravni volby vUdcovstvi vUdcovstvi charismaticke yule k moci vzdelavani politicke vztahy mocenske zakonodarce znalost prava "zelezny zakon oligarchie"

i) hnuti, problemy, socialni deviace a socidlni politika: AIDS alkoholismus an archie anomie antisemitismus asimilace beatnici bida cejch Cercle social cara bidy delikvence

deprivace relativni deti ukryte deviace primami a sekundarni deviace socialni dezintegrace socialni dezorganizace socialni diagnostika socialni diskriminace socialni drogy emancipace eskapismus falanga feminismus feminismus cesky galerka gang genocida HAKATA hereze hippies hnuti hnuti abstinentske hnuti ekologicke hnuti komunitni hnuti mirove hnuti nabozenske hnuti odborove hnuti protestni hnuti socialni holocaust homosexualita chaos chartismus chovani aberantni chovani protispolecenske chudoba chuliganstvi industrial iredenta izolace postizenych izolace socialni jistoty socialni karbonari kibuc kriminalita kriminologie krize krize demograficka krize ekologicka krize rodiny mafie minimum zivotni Mlada Evropa

Moynihanova zprava nacionalismus nadace findhornska nadclovek narcismus nemoc neposlusnost obcanska nerovnost socialni nezamestnanost normalita obet odbory Odd Fellow ostrakismus otazka agrami otazka romska otazka socialni otazka zenska otazka zidovska pacifismus parazitismus socialni paria partnerstvi socialni patologie socialni pauperizace pece socialni politika natalitni politika populacni politika rodinna politika socialni polosvet poradenstvi poradenstvi manzelske a rodinne poradenstvi pracovne profesni prace socialni prava lidska pravo na praci pravo na soukromi pravo na stavku pravo na zivot pravo volebni problem socialni program socialni prohibice promiskuita prostituce psychologie self punk rasismus resocializace retreatismus rozvodovost sebevrafda 25

skinheadi sluzby socialni smir socialni sociologie deviantniho chovani sociologie socialnich hnuti spravedlnost socialni Squareville squatei'i stat socialni stavka stigmatizace sikanovani Taize vandalismus viktimologie vrstvy deklasovane vykoris!ovani yuppies zabezpeceni socialni zlo banalni

j) nemoc a medicina: AIDS antipsychiatrie epidemiologie etnomedicina etnopsychiatrie eubiotika eugenika euthanasie farmacie socialni gynekologie socialni hygiena socialni choroby socialni invalidita lecitelstvi pi'irodni lekarstvi socialni nemoc nemocnost opora socialni patologie socialni prevence psychiatrie psychiatrie socialni psychologie klinicka psychopatologie public health sexuologie skupiny setkavani smrt sociologie dusevnich chorob sociologie mediciny syndrom Lazaruv

26

syndrom Proustuv thanatologie zdravi zdra votnictvi zivot

k) osobnost a psychika: afiliace akomodace apetence archetyp asertivita autoprezentace brain-washing common sense depersonalizace deprivace duse ego emoce empatie facilitace socialni felicitologie freudismus frustrace homo duplex charakter id identita individuum inhibice imaginace instinkt intelekt a inteligence inteligence socialni intuice kompenzace kreativita kvocient inteligencni libido mechanismy obranne mimikry socialni neopsychoanalyza nevedomi nevedomi kolektivni odcizeni osobnost osobnost autoritai'ska osobnost bazalni osobnost dogmaticka osobnost marginalni pamer parapsychologie

percepce socialni podminovani podvedomi pojem mentalni projekce projekce podprahova prozitek pi'irozenost psychoanalyza psychodrama psychologie psychologie analyticka psychologie humanisticka psychologie obecna psychologie osobnosti psychologie self psychologie transpersonalni psychologika psychometrika psychopatologie puerilismus reaktance regrese psychicka resentiment saturace sebehodnoceni seberealizace sebereference sebevedomi stereotyp dynamicky stimulace strach stres sublimace submise substituce superego svedomi sympatie - antipatie stesti temperament testy inteligence testy osobnosti testy projektivni testy psychologicke testy schopnosti testy znalosti transgrese ustanovka vedomi vnimani vytesneni

I) demograficke procesy a pHstupy: analyza demograficka analyza kohortni bilance obyvatelstva cyklus rodinny cyklus zivotni demografie demografie historicka demografie potencialni demografie region:Hni demografie sociologicka demologie demometrie detstvi dlouhovekost domacnost emigrace evidence obyvatelstva exploze populacni generace chovani demograficke klima populacni krize demograficka malthuzianstvi manzelstvi matrika mena mechanicka mena pfirozena migrace mikrocensus mladez miMi muz nadeje doziti nemoc nemocnost obyvatelstvo obyvatelstvo bydlici obyvatelstvo pritomne optimum populacni ovdoveni paleodemografie pohlavi pokoleni politika natalitni politika populacni populace populacionismus populacionistika porod porodnost potrat potratovost

prameny demografickych dat projekce populacni prelidneni pyramida vekova registry statisticke reprodukce demograficka revoluce demograficka rodina rozvod rozvodovost fad rozeni a vymirani scitani lidu sit demograficka smrt snatecnost snatek stamuti stamuti demograficke stari statistika demograficka stav rodinny struktura demograficka skola demograficka tabulky zivota teorie populacni udalosti demograficke ukazatele demograficke umrtnost vdovstvi vek vrstevnici vyzkum demograficky zakony populacni zena zivot

m) ekonomicke jevy a pHstupy: akumulace venalni anarchokapitalismus aukce bankrot bohatstvi cena dane determinismus ekonomicky diferenciace mzdova disparita distribuce pi'ijmova dotace duchod duchod niirodni ekonomie ekonomie blahobytu

ekonomie klasicka ekonomie moralni ekonomie nedostatku ekonomie neoklasicka ekonomie politicka ekonomie politicka nova ekonomie politicka radikalni ekonomie pi'ikazova ekonomika druM ekonomika neformalni ekonomika nerovnosti ekonomika rodiny ekonomika socialne tdni ekonomika trzni ekonomika smiSena ekonomika vzdelani externality faktory vyrobni GNP hodnota ekonomicka hodnota pracovni sHy homo consumens homo oeconomicus chovani spoti'ebni inflace infrastruktura investice kameralistika kapitalismus kapital kapitallidsky keynesismus konkurence konzumerismus kfivky Engelovy laissez faire marginalismus meritokracie merkantilismus metoda kup6nova monetarismus monopol mzda neomerkantilismus nezamestnanost penize planovani ekonomicke planovani niirodohospodai'ske pojiStovnictvi politika hospodarska politika mzdova privatizace produktivita prace

27

psychologie ekonomicka psychologie penez reforma ekonomicka renta reprodukce pracovni sHy samozasobitelstvi sektor hospodarsky sfla pracovni sluzby socialismus tdni sociologie ekonomicka sociologie penez sociologie spotfeby sociologie trhU sociologie zemedelstvi spolecnost samoobsluzna sponzorstvi spoti'eba spoti'eba masova spoti'eba prestizni stat obchodni uzavfeny stat socialni strategie domacnosti teorie ekonomickeho rUstu teorie hospodarskeho cyklu teorie mezniho uzitku teorie rozdelovani trh trh cerny trh prace trh prace vniti'ni uverovani vecty hospodafske vlastnictvi vlastnik zakon nabidky a poptavky zakony Engelovy zamestnanost zemedelstvi znarodneni "zelezny zakon mzdovY"

n) iivotn{prostfed{, ekologie: antropocen6za biocen6za biodiverzita biosfera dira oz6nova efekt sklenikovy ekofakt ekologie ekologie hlubinna ekosystem 28

environmentalismus etika ekologicka katastrofa ekologicka komunikace ekologicka krajina krize ekologicka noosfera politika ekologickli princip obezi'etelnosti prosti'edi zivotni pi'iroda psychologie ekologicka rovnovaha ekologicka rozvoj trvale udrzitelny spolecnost rizikovli stabilita ekologicka zemedelstvi alternativni 0) etnikum, ntirod, rasa: Abendland antisemitismus asimilace budoazie narodni diaspora etnicita etnikum etnocentrismus etnografie etnologie etnonymum evropanstvi ghetto holocaust charakter narodni jazyk narodni klan kmen krajane melting pot mensina nacionalismus narod narody pi'irodni Ostforschung otazka ceska otazka romska otazka zidovska patriotismus pilot nation primitiv pi'edsudky narodnostni pi'islusnost etnicka rasa

rasismus Romove sionismus stat narodni sovinismus tlupa "tfeti svet" vlilka kolebek VOlkerpsychologie Zide

p) kultura, civilizace: akulturace analogie termodynamicka antropologie kulturni antropomorfismus barbarstvi biokulturologie civilizace civilizovanost dedictvi kulturni dezintegrace kulturni divosstvi ekologie kulturni enkulturace etnoarcheologie etnografie etnografie nova etnologie etnovecta fatalismus kulturni folkl6r HRAF inovace kulturni jadro kulturni klima kulturni kompetence kulturni komplex kulturni konflikt kulturni konstrukt kultury kontakt kulturni kontext extrasomaticky konvergence kulturni kultura kultura a osobnost kultura archeologicka kultura genericU kultura lokalni kulturologie materialismus kulturni mezera kulturni oblast kulturni ohnisko kulturni

okruh kulturni performance sociokulturni potencial sociokulturni prvek kulturni relativismus kulturni superorganismus symbollity system sociokulturni sok kulturni temata kulturni typ kulturni univerzalie evolucni univerzalie kulturni uroven kulturni vektory kulturni vzor kulturni zmena kulturni

q) ntiboienstv{ a magie: adorace alchymie anglikanismus animismus antinorniste apokalypsa askeze astrologie ateismus ateismus vedecky bible blaienost bohosluzba brahmanismus bratrstvo buddhismus bUh celiblit cirkev carodejnice deismus dekalog demonologie demytologizace denominace diakonie dogma duchovenstvo duse ekumenismus encykliky papezske entelechie eschatologie esoterismus

etika ld'estanska etika protestantska evangelikalismus evangelizace exkomunikace farnost fetisismus fundamentalismus fundamentalismus islamsky gnosticismus hagiografie hereze hermetismus hierarchie cirkevni hilelismus hinduismus hnuti nabozenske hi'ich husitstvi charita chasidismus chiliasmus chrlim inkvizice islam judaismus kabbala kacif kalvinismus katolicismus katolicismus socialni klerikalismus knez konfirmace konfucianismus konverze kouzelnik ki'est ki'estanstvi kult kult mariansky kult predkii kultrozumu llimaismus luterstvi magie manicheismus mazdaznan mens ina nabozenska mesianismus milosrdenstvi misionarstvi modlitba

monoteismus mysterium mystika mytologie mytus nadpfirozeno nauka cirkve sociaIni nabozenstvi nabozenstvi neviditelne nabozenstvi obcanske nabozenstvi pozitivisticke nabozenstvi svetske nesmrtelnost obet obfad obfad iniciacni obfad pohfebni okultismus ortodoxie papez pietismus pohanstvi poUni polyteismus posvatne a profanni pout povera pravoslavi predestinace protestantismus providencialismus puritanismus piist raj a peklo reformace religionistika religiozita ritual fad feholni Satan satanismus sekta sekularizace schizma sociologie husitstvi sociologie nabozenstvi soud bozi spiritismus spolecnost tajna saman tabu taoismus teofilantropie 29

teokracie teologie teologie osvobozeni teologie socialni teozofie totem valka nabozenska vina vira vizionafstvi vypravy kfizove wotanismus zakazy alimentami zazrak zednal'stvi zen buddhismus zoroastrismus zpoved

r) umeni a masovd kultura: akademismus artefakt autorstvi avantgarda umelecka beatnici biedermeier bohema dadaismus dekadence Devetsil futurismus genius hodnota autotelicka ikonologie ikonosfera klaka komunita umelecka kontrakultura kultura masova Kulturkampf lartpourlartismus LeF lykantropie manyrismus mecenas minowismus Mlada Francie originaiita osveta poetismus politika kulturni pop music poueby kulturni 30

psychologie kultury publikum romantismus sci-fi sloh umelecky sociologie architektury sociologie hudby sociologie literatury sociologie masove kultury sociologie romanu sociologie umeni sociologie vytvarneho umeni styl stylizace subkultura subkultura mladeze surrealismus umelec umeni uniformita vkus s) komunikace ajazyk: absurdita analfabetismus antropologie lingvisticka behaviorem bilingvismus centralita dialekt dialektologie dialog diferencial semanticky etnografie feci etnonymum etnosemantika fonetika fonologie gramatika gramatika generativni gramatika transformacni gramotnost heraldika hypoteza Sapirova-Whorfova indexikalita interference jazykova intralingvistika jazyk jazyk matersky jazyk narodni jazyk observacni jazyk spisovny jazyk teoreticky

jazyk vedy jednani komunikativni jednotka jazykova jmeno kompetence kulturni komunikace komunikace ekologicka komunikace masova komunikace neverbalni komunikace socialni kultura jazykova labelling lingvistika lingvistika strukturalni maska mluva jevistni neolingvistika norma jazykova obsah sdeleni onomastika omzka jazykova paralingvistika planovani jazykove politika jazykova pragmatika jazy kova Prafsky lingvisticky krouzek pl'islovi psycholingvistika retorika sdeleni vykonove semantika semantika obecna semiologie semiotika slang sociofonetika sociolingvistika sociologie jazyka stigmatizace symbol teorie komunikace variantnost jazykova zvast t) socidlni zmena a dejiny:

antropogeneze antropologie evolucionisticka archeologie vedeni avantgarda bellum omnium contra omnies cas socialni dejinnost dejiny

t

I I

I

dejiny pl'irodni dejiny socialni dejiny sociAlniho mysleni disekvilibrium pl'erusovane ekvilibrium pl'erusovane emergence episteme epocha evolucionismus formace spolecenskoekonomicka fylogeneze genotyp gradualismus historicismus historiografie historiozofie historismus hQminizace homologie inovace konec cloveka krize pokroku neoevolucionismus neofilie ontogeneze Ostforschung osvicenstvi periodizace dejin peridizace ceskych dejin pokrok puc revolta revoluce revoluce demograficka revoluce hlav a srdci revoluce neoliticka revoluce permanentni revoluce prumyslova revoluce sexualni revoluce ticha revoluce vedeckotechnicka rozvoj trvale udditelny rozvoj vedeckotechnicky smysl dejin spolecenstvi tradicni spolecnost industriaIni spolecnostinformacni spolecnost komplexni spolecnost konzumni spolecnost masova spolecnost moderni spolecnost otevl'ena spolecnost postindustrialni

spolecnost postmoderni spolecnost preindustrialni spolecnost preliterarni spolecnost primitivni spolecnost technetronni spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova spolecnost vykonova teorie vyvoje cykIicke tradice typologie spolecnosti udalost vyvoj Zeitgeschichte zmena kulturni zmena revolucni zmena socialni

u) prognozovdni budoucnosti: Arkadie brainstorming "cerna schranka" dystopie Eden Eldorado futurologie metoda delfska metoda kfizovych interakci metoda sinekticka modelovani globaIni pilot nation predikce presentismus problemy globalni profetismus prognostika progn6za progn6za bez prekvapeni progn6za explorativni progn6za normativni progn6za podminena progn6za prul'ezova progn6za socialni progn6za varovna progn6za zpetna Rimsky klub scenare budoucnosti sci-fi sociologie budoucnosti strom cilu strom vyznamnosti svet standardni trajektorie

trend trend mnohonasobny trend obalovy trend vedouci trendy sekularni "ueti vlna" utopie vizionarstvi vyzkum budoucnosti

v) sebereflexe sociologie a vidy vubec: absolutizace akademismus analyza metodologicka anarchismus metodologicky antiscientismus Camelot projekt efekt svateho Matouse eklekticismus encyklopediste esencialismus metodologicky etika vedy experiment metodologicky falzifikace filozofie vedy finalizace vedy hodnoceni v sociologii individualismus metodologicky interdisciplinarita invisible college komunita vedecka logika vedy metafyzika metasociologie metaveda metoda vedecka pluralismus teoreticky politika vedni reflexivita scientismus sociolog sociologie sociologie sociologie vedeni sociologie vedy skola vedecka veda veda formalni veda neklasicka vedarealna vedyexaktni vedy humanitni vedy idiograficke 31

vedy socUilni Vidensky kruh 5. Metodologie

a) obecmi metodologie a logika: algoritmus analogie analyza a synteza analyza funkcionalni analyza kauzalni analyza metodologicka axiomatizace balik pfirucniho vedeni bezespomost celek a cast citace bibliograficka dedukce definice definice deskripci definice operacionalni dekonstrukce dialektika dtikaz ekonomie mysleni empirie epoche eristika exaktnost exegetika explanace explikace fakt fakt socialni falibilismus finalita formalizace generalizace hypostaze hypoteza intencionalita jazyk observacni jazyk teoreticky jazyk vedy jev sociaIni kasuistika kategorie kategorie socialni kauzalita kauzalita socialni klasifikace koeficient humanisticky komparabilita

32

komparace komplexita konceptualizace kontext zdtivodneni konvencionaIismus logika logika dialekticka logika objevovani logika vedy logistika metoda metoda vedecka metodologie model modelovani kauzalni objektivita objev operacionalismus paradigma paradigma sociologicke pojem poznatek pozorovani princip komplementarity principia media proliferace pfistup systemovy redukcionismus struktura teorie termin primitivni totalita typ idealni typologie verifikace

b) metodologie empirickeho vjzJcumu: analyza dokumentti analyza kontextualni analyza obsahova analyza sekundarni analyza ~ocialni site anekdotalismus anketa anonymita arch zaznamovy archiv archiv dat case study data data mekka a tvrda data primami

{

definice operacionaIni definice situace deskripce diferencial semanticky dichotomie dokumentace obrazova dotaznik psychologicky dotaznik zvukovy dotazovani dotazovani pocitacove efekt bumerangovy efekt radiace efekt tazatele efekt vyzkumny empirie etalon experiment experiment metodologicky expert expertiza faze vyzkumna film sociologicky focus groups fotografie sociologicka garfinkeling generalizace "hal6 efekt" harmonogram vyzkumny instruktaz tazatelti interpretace interview interview ohniskove interview skupinove interview standardizovane introspekce jednotka mereni kasuistika klic k6dovy koder k6dovani komparabilita komparace komputerizace kritika pramenti mereni metoda analyticka metoda autobiograficka metoda binarnich kontrastti metoda biograficka metoda exploracni metoda genealogicka metoda geneticka metoda historicka

metoda srovnavaci metoda statisticka metodologie sociologicka metody expertni metody sociologicke metody sociometricke nastroj vyzkumny objekt vyzkumny operacionalizace otazka filtracni otazka otevrena otazka polootevrena otazka projektivni otazka uzavrena pilotaz pocitac pocitac osobni populace zajata pozorovani prime prameny historicke preference procedura experimentaIni procedura komparativni procedura monograficka procedura statisticka procedura typologicka procedura vyzkumna program vyzkumny projekt vyzkumny promenna endogenni promenna kontextualni predmet vyzkumu predvyzkum priprava dat reliabilita respondent rozpocet casovy schema vykladove sit tazatelska snimek casovy sociogram sociometrie standardizace status sociometricky strategie vyzkumna setfeni dotaznikove setfeni omnibusove setfeni panelove skalovani tazatel technikyexpresivni techniky projektivni techniky sberu informaci

teren vyzkumny testy inteligence testy osobnosti testy projektivni testy psychologicke testy schopnosti testy znalosti typologie validita validizace vyzkum aplikovany vyzkum diagnosticky vyzkum empiricky vyzkum hodnot vyzkum chronologicky vyzkum komparativni vyzkum konkretni sociologicky vyzkum kontrolni vyzkum longitudinalni vyzkum orientacni vyzkum retrospektivni vyzkum terenni vyzkum verifikacni zakon Brillouintiv zaznam dat znak zprava vyzkumna

c) matematicko-statisticki metody v sociologii: analyza dat exploracni analyza dat konfirmacni analyza dat rychla analyza dat statisticka analyza diskriminacni analyza drah analyza dvourozmeme statisticke rady analyza faktorova analyza implikacnich struktur analyza kanonicka analyza kauzalni analyza korespondencni analyza kovariancnich struktur analyza latentni struktury analyza latentnich trid analyza regresni analyza rezidui dekompozicni analyza rozptylu analyza rozptylu vicerozmema analyza seskupovaci analyza spojenych mereni analyza statisticka mnohorozmema

analyza statisticke rady analyza vetvenych interakcnich struktur bod inflexni carkovani cetnost data data primarni explanace statisticka extrapolace hodnota extremni hypoteza statisticka charakteristiky kvantilove charakteristiky momentove chi kvadrat chyba smerodatna chyba vyberova index korelace index statisticky inference statisticka interakce statisticka intervaly spolehlivosti intervaly spolehlivosti simultanni koeficient determinace koeficient linearni korelace koeficient parcialni determinace koeficient parcialni korelace koeficient vicenasobne korelace koeficient vnitrotridni korelace koeficienty asociace koeficienty poradove korelace koeficienty statisticke korelace korelace kanonicke korelace neprava korelace skryta metoda hlavnich komponent metoda paroveho srovnani metoda statisticka metody matematicko-statisticke metody neparametricke metody parametricke model statisticky modely logaritmicko-lineami modely logitove odhad bodovy odhad intervalovy opora vyberu pomer korelacni procesy stochasticke programy pocitacove pro spolecenske vedy randomizace

33

reprezentati vita rozhodovani rozklad statisticky rozlozeni norrnalni rozlozeni statisticke retezce Markovovy samovyber shoda statisticka schema znamenkove simulace skalogram Guttmanuv socware soubor vyberovy soubor zakladni SPSS setfeni vyberova skalovani mnohorozmerne tabulky kontingencni tabulky nahodnych cisel tabulky statisticke taxonomie teorie front teorie grafU teorie her teorie katastrof test statisticky testovani statistickych hypotez testovani statistickych hypotez simultanni velicina velicina nahodna verohodnost vyber dvou(vice-) fazovy vyber komplexni vyber kv6tni vyber metodou snehove koule vyber pravdepodobnostni vyber prosty nahodny vyber fizeny vyber se stejnymi pravdepodobnostmi

34

vyber skupinkovy vyber spontanni vyber stratifikovany vyber systematicky vyber vicestupnovy vyber zamemy vybery geograficke zakony velkych cisel zavislost statisticka

d) statisticke a demograficke ukazatele a metody: analyza demograficka analyza kohortni bilance obyvatelstva ciselnik statisticky demografie potencialni demometrie evidence obyvatelstva matrika mikrocensus norrnativ socialni pasport socialni prameny demografickych dat profil socialni pyrarnida vekova registry statisticke scitani lidu sit demograficka statistika demograficka statistiky ukazatel ukazatel socialni ukazatel statisticky ukazatel synteticky ukazatele demograficke vyzkum demograficky zprava socialni

6. Sociologie nekterych mirodu a statu

SEZNAM ZKRATEK

sociologie americkli sociologie belgicka sociologie britska sociologie bulharska sociologie ceska do r. 1948 sociologie ceska v I. 1948-1994 sociologie cinska sociologie francouzska sociologie indicka sociologie italska sociologie izraelska sociologie japonska sociologie jugoshivska sociologie kanadska sociologie mad'arska sociologie mexicka sociologie nemeckli sociologie nizozemska sociologie Noveho Zelandu sociologie polska sociologie rakouska sociologie rumunska sociologie ruska a v Sovetskem svazu sociologie singapurska sociologie skandinavska sociologie slovenskli sociologie spanelska sociologie v Australii sociologie v Brazilii sociologie v Ghane sociologie v Hongkongu sociologie v Chille sociologie v Kolumbii sociologie v Zimbabwe sociologie ve Svycarsku sociologie ve Venezuele

1. ZKRATKY POUZIV ANE africky ajine americky anglicky antroplogicky a podobne asijsky a tak dale belgicky biologicky britsky casopis ceskoslovensky cesky demograficky demokraticky delnicky dialekticky ekonomicky empiricky eventualni evropsky filozoficky finsky francouzsky geograficky hebrejsky historicky holandsky hospodai'sky idealisticky ideologicky individualni italsky kapitalisticky katolicky kolektivni komunisticky kulturni

afr. aj. am. angl. antropol. apod. asij. atd. belg. bioI. brit. cas. csl. ces. demogr. demokr. deL dial. ekon. empir. event. evrop. fil. fin. fro geogr. hebr. hist. hoI. hosp. ideal. ideol. individ. it. kap. katol. kolekt. kom. kult.

kupi'ikladu kvantitativni kvalitati vni latinsky literami literatura leta (20. leta apod.) mad'arsky marxisticko-leninsky marxisticky matematicky materialisticky maximalni metodologicky mezinarodni mimo jine minimalni naseho letopoetu nabozensky napnklad narodni nemecky obyvatelstvo organizacni politicky polsky popi'ipade pi'ed Kristem po Kristu pi'ed naSim letopoctem psychicky psychologicky prirodni pripadny respektive

v HESLOVE CAST! I V BIOGRAFICKE PRILOZE kupi'. kvant. kval. lat. liter. lit. I. mad'. m.-1. marx. matem. mater. max. metodol. mezinar. mj. min. n.l. nab. napi'. nar. nem. obyv. org. polito pol. popi'. pi'.Kr. poKr. pi'.n.l. psych. psychol. prir. prip. resp.

revolucni rakousky rok rusky recky sevemi skupinovy slovensky socialisticky socialni sociologie sociologicky sovetsky specificky specialni spolecensky statisticky stoleti svaty svetovy spanelsky svycarsky tak zvany technicky technologicky teoretiCky to jest to znamena umelecky utopicky vei'ejny vectecky vychodni vyzkumny vyznarnny zakladni zapadni zejmena zvlaste

revol. rak. r. rus. i'ec. sev. skup. slov. social. soc. s-gie s-gicky SOy.

specif. spec. spol. statist. st. sv. svet. span. svyc. tzv. tech. technol. teor. tj. tzn. umel. utop. vei'. vect. vych. vyzk. vyzn. zakl. zap. zejm. zvl.

35

Abendland

2. DALSf ZKRATKY, POUZfVANE POUZE V BIOGRAFICKE PRfLOZE

arabsky australsky brazilsky cinsky dansky hlavni indicky izraelsky jugoslavsky kanadsky katedra narozeny nedokonceny nizozemsky orientovany otazka posrnrtny pracoval, pracovni

arab. austral. brazil. cin. dan. hI. indo izrael. jugosl. kanad. kat. nar. nedok. nizozem. orient. ot. posrnrt. prac.

prezident problem, probiematika profesni protestantsky pnimyslovy predseda predstavitel preklad, prekladatel prelozil puvod, puvodni redakce, redaktor rumunsky reditel specializovany (i speciaIni) spoluautor

prez. probl. prof. protest. prum. preds. predst. prekl. prel. puv. red. rumun. red. spec. spoluaut.

spolueditor spolupracovnik spoluzakladatel studoval, studujief sefredaktor svedsky univerzita vedl, vedouef vydal, vydavatel vypracoval vytvofil zabyvajici zalozil zakladatel zamereny znamy zpracoval

spolued. spoluprac. spoluzakl. stud. sefred. sved. univ. ved. vyd. vyprac. vytv. zabyv. zal. zaki. zamer. zn. zprac.

Pozmimka: Zkratky plati pro jednotne i mnozne cislo, pro vsechny rody a piidy; v pfipade pridavnych jmen plati i pro odvozena pfislovce; mohou se vyskytnout i ve slozenych slovech (celosvet., nenab., neved. apod.). Krome uvedenych zkratek se mohou vyskytnout ustalene zkratky mer (sec, m, km, aj.), statu apod. DalSi zkratky pouzite v jednotlivych heslech jsou v danych heslech vysvetleny nebo jsou soucasti citace literatury. V seznamech literatury na konci hesel se objevuji zkratky obvykle v bibliografickych anotacich (nejcasteji: dil, svazek... d., vol., sV., Bd.; editor, editori ... ed., eds.; v (sborniku) .. .In:; cislo (casopisu) ... c.).

36

Abe n d I and - (nem. termin doslova znamenajici "zeme na zapade") - pojem uzivany bud jen v geogr. smyslu pro zeme lezici v zap. casti Evropy, resp. sveta, nebo i k vyjadreni spoiecneho duchovniho dMictvi, spolecne kult. ci civilizacni hist. linie techto zemi. V puvodnim pojeti byly A. nebo take Zapadem mineny zeme zap. Evropy, vetSinou vcetne uzerni stfedni Evropy zabrnujicibo Cechy, Polsko, Uhry. Pozdeji se za A. zacaly povazovat i zeme sev. Ameriky. Pojem A. tedy neni shodny s pojmem Evropa (viz -.evropanstvi). Zeme, ktere jsou soucasti A., maji spolecne alespon zakl. rysy socialniho, polit. a hosp. usporadani. lejich identita, souvisejici s uvedenymi zemepisnymi hranicemi A., je dana kult. historii. V zasade je A. "dMicem" zapadonmske nse. leho zaki. vkIady jsou rimske -.kresfanstvi (pozdeji zvane "katolicke") a kult. a soc. aktivita germanskeho kmene Franku, kten se s touto kfesfanskou linii ztotoznili. A. je protikiadem "Vychodu", "Orientu". Hranice mezi temito dvema svety byla silne pocifovana ve stredoveku jako rozdil mezi zap. linii kfesfanstvi a ortodoxnim kresfanstvim Byzance Ci oblastmi ovladanymi islamem. Duchovni jednota A. se vyvijela s pokresfanstenim rimskeho typu a s tim spojenym sirenim latiny jako spolecneho jazyka uredniho i jazyka nabozenstvi, vMy a umeni. Pro pozdejsi romantizujici historiky, pfedevsim nemecke, je stfedoveka idea jednotne i'ise kfesfanskeho sveta zosobnenim hodnot A. Tyto hodnoty vznikaly zejm. v obdobi stfetavani, neustale konfrontace Zapadu s Vychodem, kfesfanstvi s islamem. lednota A. ale nikdy nebyla uplna. Vnitfni napeti mezi moci svetskou (cisafstvim) a duchovni (cirkvi) bylo zdrojem hledani a prosazovani novych forem zivota a bralo na sebe nejniznejsi podoby. Zfetelne novy obsah pojmu A. je spojen s renesanef a s pocatkem novoveku. V zemich zap. Evropy se krome noveho umeni a vM. poznatku objevuji nove formy hosp. a polit. zivota: obchod, bankovnictvi a mestske

demokracie. Zmeny se rychle sm z mest it. severu, predevsim z Florencie. Prosazuje se nova etika prace, meni se vztah lidi k zivotu, jejich orientace ve svete. Dynamicke prvky noveho A. nalezaji vyjadfeni i v pronikani do jinych teritorii ve snaze po hosp. a polit. ovladnuti sveta i po jeho pfizpusobeni zivotnimu stylu A. Tato kult. expanze je specif. typem -'akulturace. V nejnovejsi dobe se hovon 0 tzV. amerikanizaci, kterou lze chapat i jako pronikani pfetvorene nejdynarnictejsi vnitfni linie A. z Ameriky zpet na vychod, i do zemi puvodniho A. Pojem A. se stal znamym nejen diky obdobi -'romantismu, ktery jej ideaIizoval, ale i diky ve 20. let 20. st. velrni ctenemu dilu Oswalda Spenglera Untergang des AbendLandes (Zanik Zapadu), jehoz prvni svazek vysel tesne po l. svet. valce (r. 1918). SpengLer vymezuje 8 hist. obdobi - kultur, z nichz posledni nazyva A. (viz -.teorie vyvoje cyklicke). Soucasny A. vsak pro nej uz neni idealnim stavern, protoze rna pfiznaky rozkladu, koncentrovane v pojmech technika, demokracie a plutokracie. SpengLer odlisuje -'kulturu a -'civilizaci, pficemz upadek A. vidi v tom, ze nad "kulturou" vitezi "civilizace". Vola po novych hrdinech, pozdeji po diktatorovi. SpengLerovo deformovane videni A., ktere v podstate vychazi ze soc. darwinismu, patfilo k duchovnim zakladum -.nacismu. Dnesni stoupenci ideje A. zduraznuji jeho puvodni kfesfansIcy hodnotovy zaklad a stavi jej do protikIadu ke konzurnni orientaci zivotniho stylu. V tomto duchu lze ideu A. zafadit do proudu postmaterialistickeho videni sveta. Pro vyse zminene zeme stfedni Evropy, ktere byly puvodne i'azeny do A. a v poslednim pulstoleti prosly hist. peripetii posunu na Vychod, se zacatkem 90. 1. otevfela mj. otazka a moznost navratu do Evropy Ci na Zapad, do A., resp. do kult., hodnotoveho prostoru pfedstavovanemu temito pojmy. A: West F: - N: Abendland 1:Lit.: Johnson. P.: Dejiny 20. stoleti. Praha 1991; Lissner. I.: Wir sind das Abendland. Olten Freiburg 1967; Spengler. 0.: (1918) Untergang des Abendlandes. Miinchen 1959; Weber. M.: Kulturgeschichte als Kultursoziologie. Miinchen 1963.

Much, Vod

abe ran t viz chovani aberantni a bit uri e n t - (z lat. abiturus = ten, ktery hodla odejit) - student posledniho rocniku stfedni skoly, ktery jiz odmaturoval. A. lze chapat take jako pfislusnika skupiny -'absolventu stfednich skol ukoncenych maturitou. Vetsinou se ale za skupinu a. povaZuji ti, kdo ukonCili tutez stfedni skolu ve stejnem roce a stejne triM. V soucasne dobe pozbyl termin a. sveho spec if. charakteru, pouziva se zridka (hovoi'i se napr. 0 abiturientskych kursech, setkani abiturientu apod.). V ces. s-gii proved I vyzkum a. ve 30. 1. Z. Ullrich. Z liter. zpracovani jsou znamy sjezdy a. 37

absolutismus

jako zvl. situace, na nichZ Ize studovat zmeny v soc. chovanl a v sociometrickych vazbach pi'islusniku male pfuozene skupiny po kratsim Ci delSim obdobi po absolvovani skoIy, pote, co prosli ruznymi mobilitnimi drahami, ne vzdy odpovidajicimi roHm a pozicim v puvodni skolni skupine. A: school leaver, high school graduate F: bachelier N: Abiturient I: ex alunno, ex allievo, diplomato CeV absolutism us - (z lat. absolutus =nezavisly, dokonaIy, uplny) - hist., s-gicky a kulturologicky pojem oznacujici: 1. typ feudalniho ci rane burZ. statu charakterizovaneho silnymi centralizacnimi tendencemi a intervencionismem do hosp. sfery i zivotniho zpusobu obyv.; 2. typ vlady zalozeny na svrchovane moci panovnika, vliidnouciho pomoci byrokratickeho aparatu, policie, pi'ip. militantnich nab. organizaci a osobne vybranych a jmenovanych ministru, pi'ezivajici az do 18. a 19. st., kdy byl nahrazovan konstitucni monarchii ci republikanskymi rezimy; 3. zivotni sloh zaloieny na hist. a zivotnim optimismu, na pi'edstave, ze lidske schopnosti jsou neohranicene a vsemocne, a proto je mozne je bez obav realizovat ve svete vedy, politiky, techniky i kaidodenniho Zivota a objevovat tak vlastni dimenzi lidstvi (pojem a. v tomto smyslu uzil K. Barth, ktery jej ztotoznil v zasade s osvicenstvim 18. st., takove chapani a. se vsak vyskytuje jen sporadicky); 4. protiklad radikalismu v politologickem slova smyslu, jak jej zavedl v knize Die Vier Parteien (1844) F. Rohmer, ktery jej vymezil jako dogmaticke Ipeni na tradici, jako absolutizaci zivotnich i polit. struktur; a. spolu s radikalismem u nej pi'edstavoval zensky prvek v politice a stranictvi, na rozdil od -*liberalismu a -*konzervatismu, spojovanych spiSe s muzskym prvkem; reprezentoval mu tez "vrtosive stai'ectvi" proti "jinosstvi" polit. radikalismu, Rohmer zi'ejme ale poprve upozornil na i'adu shodnych rysu pravicoveho a levicoveho extremismu (pokud se levicovy extremismus ztotozni s radikalismem a extremismus pravicovy sa.). VetSinou se ovsem pojem a. uzivajen v prvnich dvou uvedenych vyznamech. Klasickou zemi a. byla Francie 15. a 16. st., dale Spanelsko Filipa 1I., alzbetinska Anglie i habsburske soustati 17.-18. st. Zvl. typ a. pi'edstavoval tzv. osvicensky absolutismus, charakteristick,Y snahou dynarnizovat spol. a ekon. rozvoj na zaklade osvicensky orientovanych soc. reforem. Krome mensich statu se osvicensky a. prosazoval zejm. v Prusku Friedricha Velikeho, v Rakousku Marie Terezie a loseJa II. a v Rusku Katefiny Velike. Pro posledni faze a. se nekdy uziva pojem neoabsolutismus, ktery je v Rakousku obvykle ztotoznovan se jmeny kanciefe Metternicha a ministra vnitra Bacha. Tento pojem navazuje spiSe

38

absurdita

na polit. vyznam slova a., jehoz soc. zakladna i metody jeho intervence do hosp. zivota se vsak od klasickeho a. jiz vyrazne lisi. Klasicky a. vychazel z ideo I. pi'edstav, ktere zcasti navazovaly na ideje barokniho -*katolicismu (span. pfedstavy 0 tzv. jedine monarchii, podlozene splynutim boziho a lidskeho i'iidu, cirkve a statu, absolutizujici vyznam i'adu, legitimity ceremonielu a cti v zivote jednotlivce i statu), zcasti na renesancni, rane burZ. mysleni, zejm. it. a angl. provenience (Dante, N. Machiavelli, T. Hobbes). Hosp. ideologii a. byl -*merkantilismus, pozdeji tez -*fyziokratismus a -*klasicka ekonomie. Radikalnim popi'enim a. byla ideologie Velke fr. revoluce a dilo l. l. Rousseaua, byi ideol. pretence a. byly i pote teor. vyjadfeny zvl. legitimismem, -*tradicionalismem a -*ultramontanismem. Etos a. vyplyval z boje proti feudalni polit. i hosp. rozdrobenosti, z koncentrace nar. sil (alespon ve Francii a v nekterych dalSich statech), z posileni prvotni akumulace apod. K. Marx, ktery a. hodnotil (pokud jde 0 jeho klasickou fazi) v zasade pozitivne, spojoval jeho vznik se situaci, kdy stare feudalni stavy zanikaji a stfedoveke mesianstvo dovrsuje svuj pferod v moderni burZoazii. Protoze feudalove ani mesiane nejsou schopni dosahnout pi'evahy, muze statni moc brat alespon chvili roli zprostfedkovatele zdanlive nezavisleho na spol. silach. V obdobi a. doslo k vyraznym zmenam i v soc. struktui'e. Z mocne -*slechty se stali dvofane, popf. vojaci, vznikla nova vrstva byrokratu, z nichZ cast se stala "slechtou v talarech", do hosp. i polit. zivota pronikly mocne skupiny bankeru a prnmyslnikU, vznikly i rozsahle skupiny sedlaku, kap. hospodai'icich na vlastni pUde. Ve stfedni a vych. Evrope vsak vznikalo i tzv. druM -*nevolnictvi, pnpoutavajici rolnika k pUde a posilujici vztahy osobni zavislosti na vrchnosti. Dlouhodobym efektem a. ve sfei'e soc. i v oblasti ideologie byl ovsem vznik byrokratickych zpusoM fizeni spolecnosti, vznik -*byrokracie jako spol. stavu, nedemokr. polit. kultury (patronaze, policejniho statu apod.), etatistickeho spolehani na stat a jeho zbozneni, tedy prvky, ktere nalezly masovou oporu i pozdeji, napi'. ve statnim socialismu ci ve faSistickem state. A: absolutism F: absolutisme N: Absolutismus I: assolutismo Lin

a b sol uti z ace - metodol. postup pi'i vystavbe teorii nebo explanacnich schemat, ktery pi'ecenuje nebo nadmeme zobecnuje ulohu jednoho vykladoveho principu nebo objektivni roli jednoho cinitele Ci faktoru v kauzalnim i'etezci. Ackoliv se a. objevuje i v pi'ir. vedach, ve spol. vedach, zejm. v s-gii, psychologii, ale i ekonomii, se s ni setkavame velmi casto, a to obvykle v prvni vyvojove fazi nekterych smeru nebo myslenkovych orientaci. Ve snaze upo-

zornit na ulohu urciteho cinitele nebo aspektu soc. nebo psych. skutecnosti se nekdy vedome, jindy podvedome nadsazuje az dramatizuje jeho vyznam: v ---'psychoanaIyze role zazitku z raneho detstvi nebo detske sexuality, v ---'behaviorismu role pozorovatelneho chovani a pravdepodobnosti obdobne reakce na podobny stimul, ve -*strukturalnim funkcionalismu pozitivni funkce vznikIych soc. instituci ve vztahu k soc. systemu jako celku, v ---'marxismu determinujici uloha vyrobnich vztahu apod. DalSi vyvoj jednotlivych koncepci vetSinou vede k oslabeni, liberalizaci puvodniho radikalismu, spocivajiciho prave na a., jak 0 tom svedci napf. vyvoj fenomenologicke s-gie, transformace klasicke psychoanalyzy v humanistickou psychoanalyzu, mertonovska revize tradicniho funkcionalismu atd. A. je obvykle vyzn. rysem vystavby redukcionistickych koncepci vseho druhu (viz tez -*redukcionismus) . A: absolutization F: absolutisation N: Absolutisierung I: assolutizzazione Pet a b sol v e n t - (z lat. absolvere =dokonCit, dokonat) nekdy take graduant - byvaly ucastnik vzdelavaciho procesu urcite ---'skoly, skoleni, kursu, ktery je pi'edepsanym zpusobem a ve stanovene dobe ukonCiI. Status a. urcite skoly reprezentuje urcity stupen i kvalitu vzdelani a stava se pfedpokladem k nastupu vymezenych profesnich a mobilitnich drah nebo tento nastup alespon usnadnuje. Sam o sobe zak:lada ale urcitou -*prestiZ, coz je markantni zejrn. u a. tradicnich, vehlasnych skol. Zatimco vyzkumy a. ucebnich oborn ci stfednich vyberovych skol jsou malo pocetne, pati'i vyzk. aktivity zamei'ene na a. vysokych skol k nejfrekventovanejsim v i'ade zemi vcetne CR. Vetsinou se sleduji profesni, pfip. i zivotni drahy rnznych skupin a., jejich pozice v zamestnani, pfijmy, mira a typy fluktuace v ramci vystudovaneho oboru i za jeho hranice apod. Zname s-gicke vyzkumy v zahranici provadeli napf. A. H. Halsky (Velka Britanie) a U. Teichler (SRN). A: graduate F: ancien elevees lettres; diplome N: Absolvent I: ex alunno, ex allievo, diplomato Lit.: Teichler. 0.: Der Arbeitsmerht fiir Hochschulabsolventen. MUnchen 1981.

CeV a b s tin e n t s t v i viz alkoholismus, hnuti abstinentske absurdita - (z lat. absurdus =nevhodny, nesmyslny) - v beznem vyznamu rozpornost nejakeho tvrzeni se zdravym rozumem nebo s empir. fakty, nemoznost, nesmyslnost, protismyslnost, falesna naladenost, nesoulad. Problemem vztahu mezi smyslem a a. v logickem, lingvistickem a semantickem kontextu se zabyvali mj. A. Papp,

M. Schlick, 1. Lyons, W. V. O. Quine, E. Grodzinski aj. Pojem a. rna dlouhou fil. tradici, ktera se obvykle odvozuje od prosluleho vyroku nepravem pnpisovaneho patristickemu filozofovi Quintu Septimu Tertullianovi (2.-3. st. n.l.): credo quia absurdum (vei'im, protoze je to absurdni). Tertullianus udajne vedome vyzyvave vuci nepi'Melum ki'esianske viry napsal, ze se ki'esiane nestydi za to, ze se syn Bozi narodil, ackoliv je to hanba, ze je ti'eba vent, ze syn Bozi zemI'el, ackoliv je to nejapne, a ze pohi'ben vstal z mrtvych, coz je jiste, ackoliv je to nemozne. Tertulliansky iracionalismus nachazi pi'ime pokracovani v dile S. A. Kierkegaarda, ktery tvrdi, ze ki'estanska viraje vlastne zalozena na vife v absolutni paradox, ktery spociva v tom, ze Buh se narodil, a v dile rus. existencialisty L. 1. Sestova, podle nehoz je jedine prave vychodisko tam, kde pro lidskou mysl vychodisko neni - k cemu by nam v opacnem pi'ipade byl Buh? Podle Sestova se clovek obraci k Bohu jen proto, aby ziskal to, co je nemozne, protoze s tim, co je mozne, si poradi sam. Sestov zaloiil svou "filozofii zoufalstvi", vylozenou pfedevsim v knize ApoJeoz bezpocvennosti (1905), na tezi, ze nic nemuze ospravedlnit a. vyjimecnosti naSi existence. Sestovova filozofie a. a zoufalstvi se opira pi'edevsim 0 F. M. Dostojevskeho Zdpisky z podzem£, kde je podobna filozofie vlozena do ust Kirilovi, jednomu z brdinu Besu. Podle nej je svet imanentne zly a nesmyslny a jedinou moinou reakci na svet bez Boha, v nemi se kazdy muie Bohem stat, je -*sebevrazda. U Kierkegaarda vede a. sveta k paradoxu, ktery se projevuje spojenim vecneho, bozskeho s casnym, historickym, u Sestova k zoufalstvi, u Dostojevskeho k sebevraide. Tento motiv rozvinul A. Camus v polemice se Sestovem, ale i s K. laspersem a E. Husserlem. V jeho fil. koncepci, vyjadi'ene zejm. v Mytu 0 Sysifovi (1942), hraje a. klicovou roli: svet je absurdni, a. neni mimo svet, neni mimo lidsky rozum a pocit a. konci teprve smrti. Svet sam 0 sobe neni rozumny, absurdni je konfrontace iracionality sveta s lidskou touhou po jasnosti. A. vyplyva vZdycky ze srovnani, neni pi'itomna v jednotlivych elementech, ktere se porovnavaji, ale je vyslednici rozporu nebo vzdalenosti mezi nimi. Clovek je nucen zit ve svete, kteremu nerozumi a ktery si neni schopen osvojit; odtud pak vyplyvaji pocity zoufalstvi a rezignace. Camus se vsak snazi zduvodnit, ze absence -*nadeje, ktera je pi'irozenym dusledkem a. sveta, neni totozna se zoufalstvim, ze trvala negace neni totozna s rezignaci a ze vedo rna nespokojenost se svetem neni totez co mladicka nespokojenost. A. podle Camuse nabyva smyslu tehdy, kdyz se ji vedome celi vzpourou. Metafyzicka vzpoura proti a. sveta, ktera se podstatne lisi od soc. ---'revoluce, zaklada podle Camuse ---'svobodu. Cela fil. koncepce, je39

acedia

jimz jadrem je pojem a., nutne stavi gnoseologicke i ontologicke otlizky do pozadf a za jadro filozofovani poklada eticke rozvahy, jez maji vyvodit vsechny mravni dusledky z faktu a., o~jektivniho ---.chaosu a nesmyslnosti sveta. U Camuse, podobne jako u Dostojevskeho, vede a. k sebevratde, v jinych existencionalistickych koncepcich je a. spojovana s poeitem cizoty (M. Heidegger), stavem vrzenosti do sveta (J. P. Sartre), s mysteriem lidske existence a jeji nepruhlednosti (G. H. Marcel). Zvl. variantou fil. a. je pojeti span. filozofa M. de Unamuna, ktery v praci Del sentimo trdgico de la vida (Tragicky pocit zivota) z r. 1913 formuluje tezi, ze trag icky pocit zivota, ktery je vlastne veene totozny se zazitkem a. sveta, je konstitutivnim rysem eloveka, protoze nikdo nezduvodnil, ze by clovek mel byt bytostne vesely. Vyplyva z toho, ze clovek rna vedomi, ktere je chorobou (podobny motiv nachazime take u Kierkegaarda). To, co cloveka odlisuje od zvii'at, neni rozum, ale pocit a yule pi'ezit svou ---'smrt, touha po nekoneenosti a po neomezenem trvani v case. Problem a., nesmyslnosti, tragiky lidskeho zivota nezustal omezen jen na ---'existencialismus, ale vstoupil take do psychologie, psychiatrie a s-gie (viz ---.sociologie existencialisticka). Napi'. V. E. Frankl mluvi 0 tzv. nedelni neur6ze, ktera vyplyva z toho, ze cloveku v dobe, kdy je oprosten od prace a katdodenniho starani, vstupuje do vedomi pocit prazdnoty a nesmyslnosti zivota. Tema a. sveta a lidske existence je pi'edmetem zajmu literatury a liter. vedy; jako prototyp liter. zobrazeni a. se uvadi Proces od F. Kafky. Specifikum a. spociva totiz v tom, ze pocit nesmyslnosti a nesrozumitelnosti sveta neni dan primitivnosti, jednoduchosti a neinformovanosti cloveka, ktery se ocita v ---'mezni situaci, ale tim, ze pocit a. proziva clovek informovany a vzdelany. Nikomu, ani soudcum, ani hlidacum, ani vezenskemu knezi, ale ani obetovanemu Josefu K., vsak nejen neni znamo, 0 co v procesu jde, ale nikdo z nich se na to ani neptli. J. Janousek v r. 1972 uvaiuje o pocitu a. v souvislosti s promenami modemich spoleenosti, v nichz se prokazatelne projevuje rust pocitu ztrAty smyslu Cinnosti a prozivani a bezvyznamnost se jevi jako nemoc modemiho eloveka. Janousek odvozuje prozitek a. jednak z konfliktu mezi zmenenymi objektivnimi podminkami zivota a nezmenenymi, stabilnimi a rigidnimi normami a hodnotami a jednak z toho, ze pi'estavaji fungo vat vniti'ni hodnotove regulativy, coz oslabuje schopnost eloveka orientovat se ve vnejsim svete a vede k pocitu zahlcenosti svetem. Tim Janousek mj. anticipuje nektere ideje, ktere pozdeji formulovala ---'sociologie absurdity, ktera se fenomemem a. zabyva prave v techto souvislostech. Pocity a. jsou u soudobeho cloveka umocnovany existenci rozsahlych a anonymnich byrokratickych

40

afera

struktur, existenci ---'rozdrobene prace (G. P. Friedmann), nemoznosti aktivne zasahovat do rozhodovacich procesu, stale rostouci slozitosti modemi vedy a techniky, ale taky rychlym rozpadem tradicnich hodnotovych struktur, oslabenim vlivu nab. a etickych regulativu soc. chovani, rustern anonymity v nepi'ehlednych sidelnich celcich atd. V umeni, zejm. liter., se a. krome existencialistickeho ztvarneni objevuje v poloze absurdniho, resp. eemeho humoru (viz tez ---'surrealismus). A: absurdity F: absurdite N: Absurditiit I: assurditil Lit.: Camus, A.: Le My the de Sysiphos. Paris 1942; Camus, A.: L'Homme revolte. Paris 1949; Grodziriski, E.: Zarys teorii nonsensu. Wroclaw 1981; Janousek, J.: Soci{llne psychologicke pojeti normality. In: Syfist"ova, E. a kol.: Normalita osobnosti. Praha 1972; Royce, J. R.: The Encapsulated Man. 1964; Unamuno y Jugo, M. de : Tragicky pocit zivota v Iidech a v mirodech. Bratislava 1992.

Pet ace d i a viz retreatismus acta sanctoru m viz hagiografie a d apt ace - (z lat. adaptatio = pi'izpusobeni, to z pi'edpony ad a aptus = vhodny) - proces a vysledek procesu zmen v chovani, ve struktui'e spoi. skupiny, v soc. organizaci nebo v kultui'e, pi'ispivajici k pi'eziti, fungovani nebo udriovani rovnovahy se soc. a pm. prosti'edim. Obecneji a. oznacuje schopnost individua nebo skupiny pi'eiit v danem soc. a pi'ir. prosti'edL Pojem a. byl do s-gie pi'evzat z biologie, kde rna pomeme pi'esny, i kdyz podle subdisciplin ponekud diferencovany vyznam. PodleJosefa CharVIita se adaptovat dokaze vse zive a bioI. uspech kterehokoliv druhu vcetne cloveka zavisi pi'edevsim na jeho schopnosti pi'izpusobit se okoli. V s-gii termin a. pi'evzaly nejprve ---'organisticke skoly, ktere pracovaly s analogii spolecnosti a iiveho organismu; dnes se tento pojem pouziva bez techto bioI. konotaci. VYzn. roli hraje pojem a. v koncepci Gabriela TarOO, ktery rozlisil 3 zaki. soc. procesy, z niehz kazdemu venoval spec. dno: 1. opakovani neboli ---'napodobu (Les lois de ['imitation, 1890); 2. opozici Ci rozpor (L' opposition universelle, 1897); 3. a. (La logique sociale, 1895). Termin a. je duleZitou soucasti pojmove vybavy zejm. funkcionalistickych a strukturalistickych teorH (v psychologii J. Piaget, v s-gii Robert K. Merton, ktery rozliSuje 5 zpusobU a. na ---'anomii: konformitu, inovaci, ritualismus, unik, rebelii. Efektivnost a. v soc. prosti'edi zavisi na i'ade faktoru, zejm. na ---'socialnim uceni. Nekdy se termin a. pouziva jako synonymum pojmu adjustace, kterym se v am. s-gicke terminologii rozumi stay rovnovahy, harmonie s vnejsim prosti'edim. Opakem a. je maladaptace, opakem adjustace je maladjustace.

A: adaptation F: adaptation N: Adaptation I: adattamento Lit.: Charvat, J.: 2ivot, adaptace, stress. Praha 1970.

Pet adaptace kuIturni viz ekologie kulturni adikce viz drogy a dj us t ace viz adaptace, akomodace, funkcionalismus strukturalni administra ti V a viz sprava adolescence viz detstvi, mladi ado p c e - (z lat. adoptio = pi'ijeti za vlastniho, odvozeno od adoptare = pi'ibirat) - obecne osvojeni, pi'ijeti nekoho nebo neceho za vlastnL V legislative jde 0 pi'ijeti navrhu zakona, jinak (bezneji) se a. rozumi formalni nebo neformalni akt, kterym dospely jedinec, manielsky par nebo skupina lidi, ---'rod pi'ijima za vlastni nespnznenou osobu a poskytuje ji tim status a prava pokrevniho potomka, clena skupiny, rodu. Dnes je a. jednou z forem ---'nahradni rodinne vychovy, vedle pestounske pece a opatrovnictvL Adoptujici pi'ebira povinnosti i pniva bioI. rodicu ditete, definovane vetsinou pravni normou (Zdkonem 0 rodine). Zpusobilost k osvojeni provei'uje vetsinou specif. statni instituce, tzn. ie a. podleha spo\. kontrole. Vyskytuji se 2 varianty, resp. stupne a.: bud se meni jen pi'ijmeni ditete na pnjmeni osvojitelu, nebo jde 0 tzv. nezrusitelne osvojeni,. kdy se do matriky narozenych vpisuje namisto jmena bIOI. rodieu ditete jmeno jeho osvojitelu. Soc. smyslem a. je zaCleneni osob, ktere ztratily svou primamf soc. skupinu (vetsinou rodinu), do nahradnf skupiny stejneho typu, umoznujici normaIni prlibeh ---'socializace jedince. Pomoci a. se vetsinou zaroven utvai'i ci dotvai'i rodina tim ze je doplnena 0 chybejiciho elena. Problemem a. j~ ---'adaptace osvojeneho na nove prosti'edf (zejm. u starsich jedincu) a nekdy i adaptace elenu rodinne skupiny na jeho pi'ichod. Dnesni velky zajem 0 a. deti ve vyspelych zemich souvisi s poklesem porodnosti pi'i soucasnem zvyseni snateenosti a s rustem hodnoty ditete v emocionalnim zi vote lidL A: adoption F: adoption N: Adoption I: adozione Lit.: Marmier, M. P.: Sociologie de l'Adoption. Paris 1969.

Mar ado rae e - (z lat. adoratio = vzyvani boha) - nejvyssi projev ucty, vzdavani poet pnslusejicich ---.bohUm. Jako soucast nab. ---'kuitu rna a. pi'edepsane formy ---'rituaIu, vetsinou pokleknuti, uklonu, pi'ip. dotknuti se celem zeme. Tyto zpusoby se pouzivaly u pi'edki'esianskych nabozen-

stvi napi'. v antice a jsou typicke i pro monoteisticka nabozenstvi vcetne kfesianstvi. Ritual se vykonava pfed 01tatem, obrazem, sochou nebo jinym kultovnim pfedmetern, ale i pfed knezem v roli zastupce Ci prosti'ednika boha. A. implikuje dobrovolne podi'izeni se, pokoru, ---'poslusnost. Jiz ve starem Recku a Rime se podobne projevy nejVYSSi_ ucty podavaly i cisai'um jako zbozstelym osobnostem. Slo nejen 0 zvyrazneni soc. hierarchizace, ale i 0 snahu vytvoi'it velkou a specif. soc. distanci vrcholu hierarchie od jejfho zbytku. Ideje bozskeho puvodu kralu se objevovaly pomerne easto a zminene ritualni ukony se pozdeji stavaly vyzadanou konvenci pi'i styku s vyzn. cirkevnimi i svetskymi hodnostili. Pojem a. je dnes beine pouzivan k vyjadi'eni silneho "zboinovani" v podstate kohokoliv a cehokoliv. Silne citove vylevy mohou byt rovnez provazeny a. objektu lasky. Ze s-gickeho hlediskaje a. max. pi'iznanim ---'autority urCite osobe, pnp. je projevem vlivu charismaticke osobnosti. V podstate je a. demonstrativnim pi'iznanim nadpi'irozene vYjimeenosti. Je obsaiena i v kultu osobnosti nekterych modernich ideologii, resp. v jejich extremnich realizaenich podobach (viz tei ---'nabozenstvi svetske). Na a. lze pohHiet take jako na zvI. druh jednosmerne komunikace, ktera je nicmene spojena s oeekavanim odezvy - projevu pi'izne, podpory, ochrany. Symbo!icky byvaji takove projevy vyjadi'eny "poiehnanim" (verbalizovanym i pomocf gesta). A. je organickou soucasH ---.modlitby. Muze byt provazena extatiekymi stavy. Je pi'iznanim existence kontrastu ---'posvatneho a profanniho, a to i v nenab. iivote. A. sexualniho objektu, matei'stvi apod. lze povaiovat za prvky tzv. ---'neviditelneho nabozenstvi. A: adoration F: adoration N: Anbetung, Adoration I: adorazione Lit.: viz ..... mibozenstvi neviditeine, ..... socioiogie nabozenstvi.

Vod afe k to van 0 s t viz stylizace a fer a - (z fr. affaire = vec, zaleiitost, obchod, take valka, souboj, soudnf pi'e, nepffjemnost) - nepi'fjemna, nekoho kompromitujici, vei'ejne nebo polovei'ejne projednavana udaIost, odhalujici vetsinou hrube poruseni spoi. norem, hodnot a zasad, spojena alespon u easti vei'ejnosti s intenzivnim zazitkem dysforie (viz ---'euforie socialni). Zname a. se tykaji vesmes tzv. nejvyssich kruhli, tedy vyzn. politiku, podnikatelu, ume1cu, vedcu, vei'. einnych osob. Sve a. vsak maji i organizace, zavody, mensi mesta, vesnice i rodinne (pi'ibuzenecke) kolektivity. A. se tykaji napi'. spionaze, zpronevery, korupce, nevery, sexualnich Ci jinych aberacl. Muze jit 0 chovani, ktere je beine poklactano za "chovani v norme" (napf. pi'ileiitostna nevera), za ureirych 41

afera Dreyfusova

agregat socialni

okolnosti vsak vede ke -tskandalu, vzbuzuje -tsenzaci a preriista v a. K tomu, aby se ze skandalu stala a., je obvykle treba, aby nejaka soc. skupina (zajmova Ci natiakova) mela zajem na kompromitaci urcite osoby Ci za ni stojici skupiny (napr. vlady) a aby i -tverejne mineni bylo dostatecne citlive na ten typ'soc. problemii, jejichz zavaZnost a. odhaluje. A. je tedy vesmes (ve svem makrospol. vyznamu) nastrojem polit. nebo skup. boje, jeji efekty maji polit. dosah a meni pomer sil i obsahy vel'. mineni. Vyznamne a. se staly pojmy a symboly. Vystupuji v historii pod samostatnymi jmeny, napr. Dreyfusova afera, lrangate; z ces. historie je znama tzv. hilsneriada, v niz aktivne vystoupil T. G. Masaryk proti obvineni Zidii z praxe ritualnich vrazd. A. vedou ke krystalizaci a restrukturaci vei'. mineni, nebof diky siroke publicite vetSina lidi zaujima k a. konkretni postoj. Pro osoby, jichz se ryka, rna a. obvykle vazne nasledky, vede i k -tostrakismu. 8-gicky zajem 0 a. se sousti'ed'uje zejm. na jejich soc. diisledky a na zamery osob, ktere a. vyvolavaji. A. ale nejsou prozatim pi'edmetem systematictejsi s-gicke analYzy. A: scandal, sensation F: affaire, scandale N: Affare I: caso Lin afera Dreyfusova viz afera, senzace afiliace - (z lat. afiliatio = pfibuzenstvi) - tez afiliance, doslova pi'ijeti, odbome pi'atelske a akceptujici otevi'ene soc. chovani, ktere se navenek projevuje vyhledavanim pi'itomnosti druhych lidi, snahou po spolupraci a po verbalnim i neverbalnim soc. kontaktu, -tsocialni komunikaci. Opakem a. je hostilita, ktera vyjadi'uje v soc. chovani nepi'atelstvi, odmitani spoluprace a soc. kontaktii. A: affiliation F: affiliation N: Affiliation I: affiliazione

KoR agelecismus - (z i'ec. agele = skupina, mnoistvi)termin, ktery zavedl E. Benoit-Smullyan v r. 1948 pro skutecnost, ie spolecnost je realitou sui generis (zvlastniho druhu), odlisnou od individui a jejich proste sumy, specif. organismem kauzalne pi'edchazejicim existenci jedince. A. vychazi z pi'edsvMceni, ktere bylo v modemi doM poprve formulovano fr. tradicionalisty L. G. A. de Bonaldem a J. M. de Maistrem, ie soc. skupina determinuje a konstituuje individua, ze je zdrojem kultury a vsech vyssich hodnot a ze stay spolecnosti ani jeji zmeny nejsou urcovany pi'animi a viiH jedincii. Podle nekterych autorii (napr. prave Benoita-Smullyana) je a. vedle pozitivisticke metodologie konstitutivni slozkou -tsociologismu, jehoz pocatky jsou spojeny se jmenem E. Durkheima. A: agelicism F: agelicisme N:Agelizismus I: agelicismo 42

Lit.: Benoit-Smullyan, E.: The Sociologism of Emile Durkheim and His School. In: Barnes. H. E. ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; Martindale. D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

Sed a g it ace viz propaganda a g 10m era c e - (z lat. agglomerare = seskupovat, shlukovat, davat do klubka) - seskupeni nekolika vzajemne tesne propojenych -tsidel, uzemne, ekon. a soc. funkcne, v nemi je jedno sidlo dominantni a tvori centrum; byva to vetSi -tmesto, resp. misto s velkym a vyzn. pnim. komplexem. A. vznika v diisledku atraktivity a aktivity tohoto centra, ktere ovliviiuje, usmernuje a pfip. i deformuje vyvoj -tobci ve svem sousedstvi a zpusobuje jejich postupne sriistani. To se vetSinou jevi jako rozsirovani centralniho mesta 0 jeho blizke i vzdalenejsi okoli, a proto se hovori 0 "mestske aglomeraci". A. neni zpravidlajednotkou spravni, administrativne to byva fada utvarii riizneho radu. Hranice a. jsou casto vytvareny "prechodnou zonou". Vymezovany byvaji ruzne, napr. pi'erusenim souvislosti mestske zastavby, snizenim -thustoty zalidneni, podilu nezemedelskeho obyv., zmenou fyziognornie zastavby, poklesem podilu obyv. dojiZdejiciho za praci do centra apod. Urceni blizkosti ci vzdalenosti aglomerovanych sidel od centra je relativni a neni pouze prostorovou zalezitosti. VYzn. roli zde hraji "psychologicke" dimenze prostoru (viz -tchovani prostorove) (napf. na ruskem uzemi povazuji za a. komplexy obci vzdalenych 50 km, v ces. zemich jde vetSinou 0 vzdalenosti do 10 km. Zavislost aglomerovanych sidel na centru je vyv:iZena znacnymi vyhodami: vyuzivaji jeho vetSich pracovnich pi'ilezitosti i vzdelavacich instituci, dopravni a informacni infrastruktury ijinych sluieb (beine zajisfovanych velkymi mesty i ve svem okoli) a maji moinost podilet se najeho kult. aspol. zivote. Nektera aglomerovana sidla pi'ebiraji obsluine funkce pro celou a •. V teto souvislosti se 0 nich hovofi jako 0 "satelitnich mestech", "noclehamach", vikendovych sidlech, univerzitnich mesteckach apod. 8 pojmem a. uzce souvisi pojem megalopolis, ktery zavedl J. Gottman. Je to pas uzemi, kde probehla rozsahla -turbanizace a vytvoi'ily se giganticke a. a -tkonurbace. Megalopolis tvoi'i az milionova mesta navzajem na sebe navazujici, obklopena rekreacnimi sidly a dalSimi mensimi mesty. Pojem a. se v literatufe nepouiiva jednotne. Pro nektere au tory je nadi'azeny pojmu konurbace a pi'edstavuje proste svazek mest (v tomto pojeti vystupuje i ve statist. a demogr. rocenkach OSN). Problemem je take to, ie urCite "aglomerovani" lze vysledovat i u nemestskeho osidleni, v uzemich s vysokou hustotou sidel bez jednoho vyrazneho mestskeho centra. Pouha prostorova souvislost sidel vsak

nevytvai'i propojenost hosp. a kult. Klasicke a. najdeme u vetSiny soucasnych velkych mest na svete. Napf. Praha rna tento charakter (zahmuje asi 100 v minulosti samostatnych mestskych a venkovskych sidel). Vyvoj puvodnich mestskych a. casto pferostl i v administrativni pi'ipojeni malych sidel k centru. (Viz tez -tgeografie Iidskych sidel, -tsociologie mesta). A: agglomeration F: agglomeration N: Agglomeration I: agglomerato Lit.: Gottman, 1.: Megalopolis, the Urbanised N. E. Seabord of the United States. New York 1961; Hampl, M. - GardovskY, V. - Kahnl, K.: Regionalni struktura a vyvoj systemu osidleni CSR. Praha 1987; /wanicka-Lyra, W.: Delimitacja aglomeracji wieikomiejskich w Polsce. Warszawa 1969; Mumford, L.: The Future of the City: Megalopolis as Anti-City. Architectural Record, 12, 1962.

HeE a g r ari s m us - ( z lat. agrarius = polni, to z lat. ager = pole) - politicky a socialne hosp. myslenkovy proud a prakticka doktrina, podle nii jsou -tpuda a -tzemedelstvi zakladem fungovani nar. hospodarstvi a cele spolecnosti. A. lze chapat take jako typ agrarni politiky usilujici 0 dominanci zemedelstvi a jeho soc. struktur ve spoleenosti. A. je relativne ucelenou ideologii. Zdiiraziiuje vyznam pudy a prace na ni pro iivot naroda a lidstva vubec, zemitost a iiry vztah rolnikii k piide, davajici jim udajne vetSi kompetenci k viidcovstvi v narode nei obyv. mest, ktei'i se odcizuji pfirode a pfirozenemu iivotu, ztraceji telesne zdravi a dusevni a mravni rovnovahu. Zemedelstvi je pod Ie a. zdrojem hmotneho i duchovniho pokroku. Zivotni fad rolnika je i'ad tuhe kazne, skromnosti, mravni rovnovahy a vHdne souhry pi'ir. a Jidskych sil. Podle a. jsou rolnici obrodnou silou naroda. A. vznikl v 2. polovine 19. st. v Nemecku jako reakce na hlubokou agrarni krizi. Odtud se sml jako reakce na nove postavenou -tagrarni otazku do ostatnich evrop. zemi. Znacneho vyznamu dosahl pi'edevsim ve stredni a v jihovych. Evrope (napi'. bulharsky Zemide1skY svaz vlMI po 2. svet. vaJce ai do mimofadne krvaveho fasistickeho puce). A. nikdy nebyl ideologicky jednolitym hnutim, jeho politicke postoje se pohybovaly od extremni pravice az po umimenou levici. V ces. zemich se zformoval v uceleny myslenkovy a polit. proud v prubehu agrami krize v 1. 1880-1890. Neutesene soc. ekon. pomery vedly ces. rolniky k organizovani vsech rak. zemedeJcii k jednotnemu agramimu programu. Konference rak. rolniku ve Vidni v r. 1890 navrhla program rolnickeho hnuti pro cele Pl'edlitavsko, ktery se stal v podstate programem ices. rolnictva. Priikopnikem byJ rolnik i lidovy myslitel A. Stastny z Padefova, ktery vydal v r. 1891 v Tabofe prvni rolnicky program v Rakousku. V r. 1896 bylo zaloieno Sdruzen{ ceskYch zernede'1cT1 a v r. 1899 vznikla zvl. polit. strana, strana agrarni, pod pfedsed-

nictvim S. Kubra. Ve vseobecnych volbach v r. 1907 se ces. a. definitivne ustavil ve vlivnou polit. stranu. Ze 108 poslancu ces. delegace ziskala agrarm strana 28 mandatu a stala se tak nejsilnejsi ces. stranou. Filozofie a. v polit. podobe agrami strany (nazvane po r. 1918 Republikdnskou stranou zemlde1skeho a malorolnickeho lidu) vyzn. ovliviiovala csl. polit. iivot aZ do 2. svet. valky. A. Svehla razil koncepci solidarity zajmu vsech rolnikii-vlastnikii i namezdnich delniku podle hesla "venkov - jedna rodina". Po SvehloVl! smrti (1933) ces. a. degeneroval, po 2. svet. valce nebyla cinnost agrami strany obnovena, pokusy obnovit ji po r. 1989 nebyly jednoznacne uspesne. Nejde 0 tuzemskou specialitu, agrarni strany ztratily (s vyjimkou Bulharska) svou moc po cele Evrope v souvislosti s poklesem poetu zamestnancu v zemedelske prvovyrobe. 80udoba hnuti zemedelcu v ES nejsou jii organizovana na principech a. V liter. tvorbe se a. jevil jako idealizace venkovskeho iivota. 8tal se zakladem liter. smeru ruralismu. Celkove a. vedl ke zmirfiovani rozporu na venkove a v zemedelstvi a ovliviioval dobovou -tsociologii venkova a -tsociologii zemedelstvi. A: agrarianism F: agrarisme N: Agrarbewegung I: agrarismo Lit.: Cesar, 1. - Cern.'!, B.: 0 ideologii ceskoslovenskeho agrarismu. CeskY casopis historicky, VII, 1959; Frankenberger, 0.: Agrarismus. Praha 1923.

Lam

agre ga t s ocililni- (z lat. grex = stado) - mnozina osob, ktere jsou spojeny fyzickou ci geogr. blizkosti, mezi nirniZ vsak nedoslo k systematicke interakci, takZe netvofi jeste -tspolecenskou skupinu. Jsou to napi'. lide bydlici v jednom sidlisti nebo v jednom velkem panelovem dome, ktei'i se osobne obvykle ani neznaji, nebo studenti jednoho vysokoskolskeho rocniku, ktefi se schazeji jen na nekterych prednaskach ve stejne posluchame apod. Prostorova blizkost sarna vsak je diileiirym pi'edpokladem vzniku -tsocialni interakce, takie a.s. nebo jeho vetSi Ci mensi cast se miiie promenit v soc. skupinu. Podobne jako -tsocialni kategorie je a.s. predstupnem skupiny. Zvl. druhem a.s. je -tdav, ktery se vsak krome prostorove blizkosti vyznacuje jeste dalsirni znaky. Vyznam a.s. v posledni dobe roste primo umerne rUstu objektivniho vyznamu ekologickych faktoru a mire rozpoznani jejich soc. vyznamu. Tak napf. crowding se na existenci soc. a.s. primo vaie. Kdo vlastne pojem a.s. do s-gie zavedl, to se da obtizne zjistit, ale v ucebnicove literature se beine uiiva. 1. A. BUiha pouziva termin agregace pro spojeni lidskych by tosti, tzv. pluraIu (termin E. E. Eubancka) na zaklade prostorove blizkosti. A: social aggregate F: agregat social N: Sozialaggregat I: aggregato sociale 43

agrese

agrese

Lit.: Bldha, I. A: Sociologie. Praha 1968; Eubanck, E. E.: Concepts of Sociology. New York 1932; Lundberg, G. A. ed.: Sociology. New York 1968.

•

Pet

a g res e - v s-gickem a soc. psycho!. smyslu chovani, ktere vedome a zameme (intencionalne) poskozuje druheho, ublizuje mu, zpusobuje mu utrpeni, omezuje ho a misilne mu brani ve vykonu cinnosti, ktere chce vykonavat. Jednoducha definice je stejne obtizna jako volba mezi teoriemi, ktere se snazi a. vysvetlit, protoze pojem a. predmetne uzce souvisi na jedne strane s .......misilim a zlem a na druhe strane s neutralnejsimi pojmy jako je ....... donuceni a ....... moc. V zasade existuji 3 typologicky odlisitelne teorie a. 1. Teorie vrozeneho sklonu (tendence) k a.: tuto orientaci nejvyzn. reprezentuje Freudova psychoanalyticka koncepce, ktera je zalozena na predpokladu existence dvou soupeficich instinktu v lidske osobnosti - Erotu a Thanatao Thanatos se obraci vne osobnosti a meni se v a. Toto pojeti, ktere Freud navrhl ve 20. !., vsak nebylo psychoanalytiky obecne pfijato. Sporne je to, zda a. je synonymem destruktivity nebo jen reakci na ruzne zivotni frustrace, ito, je-Ii a. pudem uspokojujicim vlastni instinktivni cile nebo pouze energii, ktera slouzi Egu, umoznuje pfekonavat ruzne zivotni obtize a dosahovat vytcenych cilu. V psychoanalyze nejde 0 fil. diskusi povahy a. - zda je clovek dobry, nebo zly, protoze klinickym pozorovanim se da dokazovat pfitornnost a. u kazdeho jedince. Problemem zustava, co jedinec s dispozici k agresivite udela, zda ji potlaci (pak se a. muze obnitit proti nemu v podobe ruznych neurotickych pfiznaku), nebo zda ji projevi (a tim zproblematizuje interpersonalni vztahy). A. Ize pozitivne vyuzit v zivotni kariefe tam, kde je jism mira a. nutna, nebo ji sublimovat v podobe cinnosti ume!., tvofivych, humoristickych atd. Kulturologicke interpretace psychoanalyzy ukazuji, ze vyvoj civilizace je vlastne dlouhodobou kultivaci agresivnich pudu, jejich pfemenou v sublimaci nebo tzv. pfesmerovani. Pud a. se take velmi silne projevuje ve sve prevracene podobe, v silne vyvinutem svMomi a v pocitech viny, potfebe trestu a intenzivnich depresich, v krajnim pfipade i v suicidalnim chovani. Na soc. urovni muze byt agresivni potencial jedince posvecovan bojem za spravnou ideologii, proti etnickemu nepfiteli, v honbe za obetnimi beranky: a. se tak meni ve straSlivou sHu bez pocitu viny. Pozoruhodne jsou promeny agresivniho pudu v souvislosti se sexualitou. Patologicky se a. spojuje s masochismem a sadismem, vznikaji pfipady moralniho masochismu, v nichz se clovek nadmiru obvinuje a vyhledava takove mezilidske situace, v nichz selhava a je blamovan. V posledni dobe je intenzivne rozvijena psychologie narcismu, v nil. se mluvi 0 tzv. narcistickem vzteku. S-gicky 44

vyzn. inovaci freudovske teorie a. formuloval E. Fromm ve svych pracich 0 zlu a lidske destruktivite. PsychoanaIyticke teorie patfi k obecnejsi skupine teorii, ktere jsou nekdy oznacovany jako energeticke a ktere pfedpokladaji existenci specif. energie ci energetickeho potencialu produkujiciho Ci vyvolavajiciho a.: vysoce agresivne disponovana osobnost produkuje mnoho agresivni energie a neni schopna ji rozdelit na male davky nebo najit katarzni zpusob jejiho vyuziti Ci projevu. Vyznam katarze je znam od dobAristotelovych (dobre umeni produkuje silne emoce, ktere jsou vlastne potencialne agresivni, a ty pak rozklada do stavu pohody a smireni) a dodnes existuji vyzn. teorie a., ktere s pojmem katarze pracuji. Experimentalne ovefoval energetickou teorii a. R. R. Sears (1961), ktery zkoumal takto energeticky disponovane deti a zjistil, ze energeticka dispozice vyusfuje jak v antisocialni a., tak v prosocialni a. (napf. donucovani k doddovani pravidel). Dnes energetickou teorii sdili z vyzn. teoretiku jen Rollo May. Vyzn. je teorie vrozene a. od Konrada Lorenze, rozvinuta v kontextu etologickych studii (viz ....... etologie). Vnitrodruhova a. zajisfuje v pfirozenych podminkach optimalni pocet jedincu v danem teritoriu. Aby nedochazelo k jejimu zneuziti, vyvinuly se nejruznejsi ....... ritmily, ktere slouzi k presmerovani a. najine, nikoliv nebezpecne cile. Z ritualizace a. je mozne vysvetlovat i spo!. fad jednotlivych iivoCiSnych druhti, zpusoby jejich namluv, soupefeni 0 samice, vzajemna stadni pospolitost a pozdravne ceremonialy. Lorenz ale take ukazuje, ze clovek ztratil schopnost zabrzdit a. ve chvili, kdy souper signalizuje, ze se vzdava. Barnett dokazal, ze tuto schopnost zvirata skutecne maji. Ke skupine teorii pfedpokladajicich vrozenost dispozice k a. patti dnes predevsim .......sociobiologie, ktera a. poklada za jedno ze svych klicovych temat. 2. Teorie reaktivni: vysvetluji a. jako odpoved na soubor vnejsich nebo vnitfnich (internalizovanych) podnetu. Z techto teorii je nejproslulejsi teorie frustrace - agrese, vypracovana J. Dollardem aj. Podle ni je a. reakci na .......frustraci. Radikalni verze frustracni hypotezy predpokladala, ze kazda a. je vzdycky dusledkem frustrace a ze kazda frustrace vzdycky vede k a. V teto radikalni podobe byla frustracni teorie sice odmitnuta, v umirnene verzi je ale nadale velmi vlivna a dokonce (podobne jako psychoanalyticka teorie) vstoupila do bezneho vMomi. Frustrace, ktera vyvolava a., zavisi na motivaci, tedy na intenzite potreby dosahnout blokovaneho cile, na stupni blokovanosti cHe a na poctu jiz predtim blokovanych pokusu jej dosahnout. Frustracni hypoteza upozomila na s-gicky vyzn. jev pfenosu objektu a.: a. je puvodne zamerena proti zdroji a., tedy proti tomu, kdo blokuje dosazeni cile, je-li vsak blokator dosti sHny nebo neni-Ii znam, orientuje

se a. k nahradnimu objektu, k tzV ........obetnimu berankovi. K teoriim, ktere vaii a. na vnejsi podnet, patfi koncepce analyzujici roli provokace a osobnost provokateru. Louis Berkowitz (1965) ukazal, ze stupen a. zavisi nejen na sHe vnejsiho podnetu, ale i na osobnostnich dispozicich toho, kdo je k a. provokovan. Typologicky Ize kombinovat situaci, ktera muze a. vyvolavat, s typem osobnosti, takze muzeme napr. vydelit osobnosti s vysokym agresivnim potencial em, ktere reaguji na silnou podnetovou situaci, frustrovane osobnosti se slabym potencialem, ktere nejsou schopny adekvatne reagovat na situaci (tj. vyprovokovane a. celit, postavit se.zlu na odpor), nemotivovane agresory, ktefi sami vytvareji situace, v nichz projevuji vlastni agresivitu (napr. vandalove), aj. 3. Teorie pokladajici a. za formu soc. nauceneho chovani: a. neni podle nich ani vrozena, ani neni pouze reakci na vnejsi podnet ci skupinu podnetu, ale je naucenym vzorcem soc. chovani, naucenym zpusobem reagovani na urcity soubor vetSinou opakujicich se situaci. A. Bandura (1973) empir. a dokonce experimenalne dolozil vyznam tfi cinitelu po uceni se a. vzorcum chovani: averzivni zkusenost (zkusenost s podnetem, ktery potencialne vyvolava agresivni reakci, pocemz averzivni podnet nemusi nutne vest k frustraci, vzdycky vsak vyvolava emocionalni napeti), pfedvidane zisky z agresivniho chovani a pozorovani jinych (ie-Ii jejich agresivni chovani odmenovano, trestano ci nepovsimnuto: pozorovany agresivni model chovani, ktery je soc. odmenovan, vyvolava realnou a.). Bandura odmita hypotezu 0 pozitivni roli katarze, spiSe pfedpoklada opak (iednou projevena a odmenena a. zvysuje tendenci k agresivnimu chovani a katarze je vlastne urnirnenou, soc. kontrolovanou nebo tolerovanou formou projevu a.). V tomto kontextu byly experimentalne zkoumany vi ivy masmedialni prezentace nasili na vyvolavani realneho agresivniho chovani. Hicks (1968) dolozil, ze videny model a. se muze opakovat az po mnoha mesicich, ze tedy existuje mozny casovy odstup mezi videnym a realizovanym nasilim. Metodo!. nejasnosti a take tlak komercnich firem a zabavniho prumyslu vedou k tomu, ze existuje silna skupina autoru, ktei'i sdileji a prosazuji katarzni model prezentace a. v masovych mediich (a. videna v mediu nabrazuje ci kompenzuje a. realnou). Nicmene je dolozeno, ze nasili v mediich zvysuje schopnost videt nasili a utrpeni bez pnivodnich emoci, ze tedy vede k banalizaci nasili, k a., dokonce i k smrti (na jedne strane smrt vyhnana z rodiny a odsunuta do nemocnic a domovu, na druhe strane banalizovana medialni smrt, ktera znemoznuje pochopeni podstaty smyslu smrti). V zasade samozfejme plati, ze osobnost koriguje vliv videne a. (osobnosti kulturni a vychovou k a. nedisponovane nevyhledavaji pre-

zentaci nasili, stejne jako nevyhledavaji situace davove, ktere aktivizuji tendence k a.). Caste sledovani medialne zprosti'edkovane a. vede k castejsimu agresivnimu chovani, protoze provokuje osobnosti nezrale, mravne a kult. zanedbane a maladaptovane k napodobe. PO studiu a. byly zkoumany vlivy rady dalSich soc. okolnosti a kontextu, nejen masovych medii, napf. anonymity ve velkem meste a snizene neformalni kontroly, dezindividualizace (uniforma anonymizuje a dezindividualizuje, tedy jakoby snima odpovMnost za a., podobnou roli v preliter. spolecnostech hraly ....... masky), tzv. crowdingu, tj. prilisne koncentrace lidi na uzavrenem prostoru (crowding vede k rustu a.), snizene urovne komunikace ve velkych mestech v souvislosti s redukovanym chovanim v soc. roIi (absence komunikace vede k a.) atd. Tradicne jsou zkoumany vztahy mezi a. a davovou situaci: agresivni chovani je v ....... davu castejsi a pravdepodobnejsi. Byly zkoumany take specif. formy a., jako je ....... vandalismus, ktery P. G. Zimbardo typologizoval na dobyvacny (niceni telefonnich budek, penel.nich automatu), takticky (slouzi k dosal.eni jineho cile, napc. upozornit na sebe jine), ideol., mstivy, zabavny a zlostnY. V kontextu analyzy a. se objevuje take tema zla, ktere soc. psychologicky definuje Smolser (1971) jako situaci, v nil. sila, nasili a jine formy donuceni pcekracuji institucionalni a moralni hranice. V teto souvislosti byl formulovan s-gicky problem soc. posveceni, pozitivniho sankcionovani zla (ieho legalizace, ba dokonce legitimizace). Podle Smolsera dochazi k paradoxu rozumu: tyz lidsky rozum, ktery je schopen formulovat nejvyssi mravni zakony, je soucasne schopen vysvetlit a zduvodnit zlo a pcemenit je verbalne v dobro. Totalitni rez.imy jsou zalozeny na ideologii, ktera dezinterpretuje zlo a posvecuje nasili jako legitimni prosti'edek dosahovani a uddeni moci. V teto souvislosti vnesla do uvah 0 a., nasili a zlu vyzn. s-gicky podnet Hannah Arendtowi svym konceptem ....... banalniho zla. Vyzn. roli v posiiovani a. hraje tzV. skup. mysleni (groupthink), tj. specif. typ mysleni osob, ktere jsou pevne vzajernne spojeny. Groupthink vytvafi iluzi uplne bezpecnosti, ochoty ke krajnimu riziku, vede ke skup. racionalizaci a., spoluvytvari pocit nezpochybnitelne viry ve vlastni moralku, stereotypizuje neptitele jako slabocha, idiota, zloCince, parazita, menecennou bytost atd., vytvan silny vnitfni tlak na cleny, vede k autocenzufe a posiluje iluzi jednomyslnosti rozhodnuti zejm. ve vecech moraine pochybnych. V poslednich letech se prosazuje stale silneji tzV. neoasocianisticka kognitivni teorie a. (napi'. L Berkowitz, 1984; R. A. Baron,D. E. Byrne, 1987), podle nil. averzivni udalost nebo zkusenost vyvolava negativni vniti'ni pocity a stavy (otravenost, zlobu, hnev), jef aktivizuji tendenci bud 45

f

akuIturace

agres.ivita

k a., nebo k uteku (vyhnuti se). Obe altemativy vsak nejprve projdou vnitfnim kognitivnim procesem a teprve v jeho dusledku jedinec reaguje a. nebo utekem. Duraz na kognitivni faktory spojuje a. pi'imo Ci nepi'imo s urovni inteligence, vzdeiekologie. ->noosfera.

Lam

biosociologie -1. disciplina, ktera udajne vzniklaci vznika na rozhrani biologie a s-gie a snaii se ustavit teorii a vyzkum soc. zivota nejen eloveka, ale i subhumannich zivoeichU, a demonstrovat propojeni bioI. procesu s procesy soc. interakce; 2. nepresne, ale dosti obvykle (v adjektivni forme) oznaceni pro s-gicke koncepce, ktere se snaii vysvetlit soc. chovani eloveka predevsim bioI. einiteli. V prvnim vyznamujde 0 disciplinu spiSe fiktivni, realne existujici -tetologie, -tekologie a v posledni dobe -tsociobiologie funkci hypoteticke b. totiz jiz davno realne pini. B. se nespravne a mylne ztotoznuje se sociobiologii. V druhem vyznamu jde 0 koncepce, ktere reprezentuje v klasicke s-gii napf. biosoc. hypoteza ms.-fr. sociologa J. V. de Robertyho, v novejsi s-gii studie P. L. van den Bergheho 0 -tagresi a -tteritorialite aj. Soudoba s-gie venovala biologii pomeme malo pozomosti a vyuziti jejich poznatku rozhodne neodpovida dynamickemu rozvoji tohoto obom. Studie A. Mazura je seri6znim pokusem vyuzit a s-gicky interpretovat vysledky neuroendokrinologie, existuji biosociologicke prace, ktere tema biologickeho v soc. a humannim popularizuji a nekdy az nepfimerene atraktivizuji (napf. L Tiger, R. Fox, R. Ardrey, u nas je znama D. Morrisova Nahd opice, ktera k tomu, co lze oznaCitjako b., evidentne pam). A: biosociology F: biosociologie N: Biosoziologie I: biosociologia, sociologia biologica Lit.: Kunkel. J. H.: Sociobiology versus Biosociology. The American Sociologist, 12. c. 2; Mazur. A.: Biosociology. In: Short. J. F. ed.: The State of Sociology. London 1981; Roberty de. J. V.: Nouveau programme de sociologie. Paris 1904; Sorokin. P. A. : Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Tiger. L. - Fox. R.: The Zoological Perspective in Social Science. Man, I., 1966. c. I.

Pet

b i r m 0 van i viz konfirmace

bisexualismus viz homosexualita b i s 0 ci ace viz kreativita b I a hob y t - vyraz pro takovy stav spoleenosti, jeji casti nebo rodiny, jednotlivce, ktery umoznuje v nadbytku uspokojovat vsechny potfeby. Ve spol. utopii tohoto druhu veri! K. Marx, kdyz hovoril 0 spoleenosti, v niz spol. bohatstvi potece proudem a bude dostupne kazdemu podIe jeho potteb. Pragmatietejsi vize rna podobu statu blahobytu, jenz rna garantovat vsem obeanum uspokojeni vSech zakl. potteb a dustojnou zivotni uroven (viz -tekonomie blahobytu). Problematicnost realizace i teto uspornejsi varianty vede k tomu, ze namisto 0 b. se hovon v politice 0 prosperite spolecnosti, tedy 0 vizi, ktera jiz neobsahuje pnslib hojnosti pro vsechny. Idea prosperujici spoleenosti omezuje b. pouze na ty, kdo se 0 nej zaslouzi budto vlastnim usilim, anebo zrozenim do jistych vrstev spoleenosti. Jak upozoriiuje napr. D. Riesman, idea b. je tlzCe spojena s ideologii -tkonzumniho zpusobu zivota. Konzumni b. je nezbytnym pi'edpokladem prosperity vyrobnich a obchodnich [rrem a pam k hlavnim predpokladum stability systemu parlamentni demokracie. Ideologie konzumniho b. neni pripravena reflektovat zjiSteni ekologu, ze dalSi rust b. nelze zajisiovat v prostredi s omezenymi pm. zdroji a s omezenyrni schopnostrni absorbovat zplodiny vznikle zpracovavanim techto zdroju. V teto situaci ohrozuje setrvavani na pnslibu konzumniho b. perspektivu udrzitelneho a stabilniho hosp., soc. a polit. usporadani moderni spolecnosti. A: affluence, abundance F: aisance, bien-etre N: Wohlstand I: benessere Lit.: Riesman. D.: Wohlstand woftir? Frankfurt a.M. 1973.

Kel

b I a zen 0 s t - vyraz pro maximalni -tstesti, v nab. smyslu pro pozivani nebeskych radosti (v kfesianstvi) ei dosazeni nirvany (ve vych. nabozenstvich), coz je stay bez starosti a utrap a bez fyzickych bolesti, versinou oeekavany po smrti. B. je chapana jako odmena za pozemsky zivot zity podle pravidel nab. viry. V judaismu, kfesianstvi, islamu i v nekterych dalSich nabozenstvich je uspokojenim vsech potreb cloveka, kdezto v buddhismu, hinduismu a dalSich vych. nabozenstvich je naprostou absenci poueb. V kfesianstvi je posmrtna b. podminena vykoupenim, spasou. Pfedstava veene b. je pro venci utechou, pomaha jim snMet utrpeni a kfivdy zivota, nekdy i kvietisticky, smifuje je s danym spol. [adem. Tento prvek pasivity vzdy popuzoval spol. revolucionare. Dosazeni nebeske b. jiz na zemi se objevuje v -tutopii (misto idealniho zivota se vetsinou nazyva -tEden). Lidska touha po spravedlnosti vy131

boj Hidni

Blut und Boden

vazuje vizi vecne b. vizi odplaty za zivot v hlichu, kterou je vecne utrpeni v pekle (viz tez ---'raj a peklo). Touha po pozemske b. je obecne povazovana za silny vnitfui motivacni impuls lidskeho jednani. V ---'psychoanalyze vystupuje jako princip slasti, je ovsem spojovana s pudovou silou ---'Iibida, zatimco ulohou ---'superega jako instance moralky je korigovat a potlacovat tuto touhu. Tradicne se ale uvaiuje i 0 vyssi, dusevni b., vznikajiei z prekonani sebe sarna. (Viz tez ---'hedonismus, ---'stesti, ---'utilitarismus.) A: happiness, beatitude F: gloire eternelle, beatitude N: Gliickseligkeit I: beatitudine Vod, VoO Blut und Boden viz puda bod in fl ex n i - (z lat. inflexis ohybani) - bod na prolozene regresni kfivce, v nernZ se menijeji smer. Na kfivce muze bytjeden i vice b.i. Napr. tzv. U-kfivka rna 2 body,l-kfivka 1 bod, logisticka knvka 2 body. Nalezeni b.i. je velmi dulezite pro interpretaei sledovane casove ci jine zavislosti a bezne se uziva i pro prognosticke ucely, v extrapolacnich ulohach. (Viz tez ---'analyza regresni.) A: inflect point F: point d'inflexion N: Inflexpunkt I: punto di inflessione Lin bog 0 milo v e viz hereze, gnosticismus, manicheismus b 0 hat s t v i - takovy objem nedostatkovych statku, ktery nelze vycerpat beznym uzivanim. Napeti mezi kontrolou hmotnych statku, tedy b., a moei ve smyslu kontroly osob prochazi dejinami a tvon osu stratifikacnich schemat s-gie (viz ---'stratifikace socialni). Zvl. pote, kdy v dusledku prevladnuti peneznich forem smeny ziskalo b. generalizovanou penezni podobu, stava se dominantnim zdrojem ---'moci. Tento posun odpovida prechodu od tradicni spolecnosti, v niz zpravidla b. bylo distribuovano podle silocar mocenskych vztahu, ke spolecnosti modemi, v niz se pomer mezi b. a polit. moei obraci. Kontrola b. ve forme produktivniho kapitalu se stava jadrem distribuce moei v nejsirsim smyslu. Pokus realneho soeialismu zvrAtit pomer mezi b. a mod a vytvont relativne tech. vyspelou verzi tradicni spolecnosti byl jen epizodickY. DalSi zvysovani kontroly nad spolecnosti prostrednictvim kontroly toku hmotneho b. narazi na ekologicke limity. Premena samotne pi'irody v nedostatkovy statek v dusledku prumyslove vyroby statkii konzumnich vytvonla kvalitativne novy problem prir. b., jehoz reprodukce a akumulace mohou byt jen stezi vyuzity k mocenskym cHum. Snahy 0 zachranu prir. b. se tak dostavaji do rozporu jak se snahou kontrolovat pomoei akumulovaneho kapitalu vztahy mocenske, 132

tak se snahou podrobit distribuci hmotneho b. direktivni regulaci z pozic polit. moci. A: wealth F: richesse N: Reichtum I: ricchezza Kef b 0 hem a - (z fr. slov boheme, bohemien, pouzivanych pro oznaceni eikanii, ktefi udajne pnsli do Francie z tech, nazyvanych la Boheme) - piivodne neorganizovana ---'umelecka komunita, vyznacujici se nonkonformni myslenkoYOU atmosferou, deviantni soc. poziei a nekonvencnim, vystrednim zivotnim stylem s prvky zamemeho epatismu i soc. revolty inspirovane utop. socialismem a ---'anarchismem. Postupem casu se vefejnosti ustalil pojem "bohem" spiSe ve vyznamu soc. role, charakterizovane predevsim vystrednim zpiisobem chovani a nekonvencnim zivotnim stylem. Ztratil se piivodni akcent na soc. revoltu a vazba na kolekt. aktivitu. Bohem se posleze stal prototypem ---'umeice jako takoveho. Hist. je pojem b. spjat pi'edevsim s tzv. druhou generaci fr. romantikii, ktera se aktivizovala po r. 1830. B. predstavuje vypjatou, soc. exhibicionistickou mentalitu i atmosferu ---'romantismu teto doby, jiz oprostenou od nanosu sentimentalismu. V teto souvislosti se hovon 0 tzv. klasicke b., ktera vyrostla, jak se casto uvadi, z odporu proti tzv. cervencove monarchii, byla propojena s hnutim ---'Mlada Francie a jejimi charakteristickymi predstaviteli byli bousignoti (z fro bousin = ramus, kraval), programove popouzejiei "mesiaky" zejm. noenimi vytrinostmi. Tito bobemove byli vetSinou republikani, ale zaroveii se staveli do aristokraticke p6zy hrdeho, nezavisleho umeJce, ktery se neucastni prace polit. klubU a spolku. Paffzska b. se koncentrovala v urcitych ctvrtich mesta, kterym dodavala osobit9 raz (naposledy to byl v 80. I. 19. st. Montmartre). Pro prvni obdobi byly typicke tzv. cenacle (krouzky) vytvarene kolem silnych neformalnich autorit, jako byli P. Borel, G. Nerval a T. Gautier. Prislusniei b. casto pochazeli z dobre situovanych mesianskych rod in a nekdy se i zivili jako urednici. Pozdeji pfibyval pocet chudych zacinajieich umeJcii a studentu, kten do Pame pfichazeli z venkova a nezffdka umirali v mladem veku na tuberkul6zu nebo sebevraidou (tzv. prokleti, cemi romantici). Podle A. Hausera jsou prislusniei b. po r. 1848 primo soucasti proletariAtu a vyvoj b. je procesem emancipace umeIcu od strednich vrstev. Ale pocit spo!. vydedenosti b. vyznel spiSe v programu ---'Iykantropie a ustil nejen do hnuti ---'umelecke avantgardy, ale i do ---.Iartpourlartismu a ---'dekadence. Pokleslou ang!. formou b. je dandismus, ulpivajici na povrchnich vystrednostech v odivani a chovani, zduraznujici aristokratickou vylucnost a svetactvi. :livotni styl a osudy b. se staly uz v 2. polovine 19. st. oblibenym liter. nametem. Nektere romany (zejm. Ztracene iluze H. de Balzaca) jsou

stejne jako vzpominkove prace hlavnich predstavitelu b. (H. Murger: V:vjevy ze Zivota bohemy, 1851; 1. Valles: Vzpurnfci, 1866 aj.) zaroven zajimavymi s-gickymi studiemi. A: bohemia F: boheme N: Boheme I: boheme Lit.: Bdsnici panzske bohemy. Praha 1984; Hauser, A.: The Social History of Art. New York 1958.

Vod

b 0 h 0 s I u z b a - obecne rozsrreny typ nab. ---'obradu, kte-

ry je vyzn. soucasti nab. ---'kultti a spociva ve specif. skladbe ritualnich ukonu, ktere maji slouzit k navazani kontaktu s ---'bohem, resp. kjeho (vetSinou hromadnemu) uctivani, vzyvani. Jako synonymum b. se pouziva termin liturgie (z rec. leiturgia = vel'. sluzba), coz je ale dnes v presnejslm pojeti uzsi termin pro formalne pevne stanovene casti b., pro pravidla jejiho postupu. Smyslem b. by va zvysit kolekt. ucinek individ. ---.modlitby a posilit symbolicke ukony zpntomil.ovani boha, coz zaroveii upeviiuje nab. viru. PUdorys b. se objevuje jiz v ---.mysteriich. B. rna pomeme presne stanoveny postup, dramaturgii. Vede ji vetsinou ---'knez, ale sve role maji vsichni zucastneni. Je to specif. pi'ipad kolekt. chovani, ktere probiha na verbalni i neverbalni urovni a pi'esahuje be:znou ucelovost; pntomne rna pi'ivest k povzneseni mysli nad starosti vsedniho dne (viz tez ---.posvatne a profanni), ke katarzi, k nalezeni mista vlastni individuality v nadindividualni rovine, v nekterych nabozenstvich pak vubec k pi'ekonani individuality. Navic rna b. integrujiei spol. ucinky, vytvafi specif. typ soc. vazeb, je nastrojem soc. kontroly. Ucast na b. je v i'ade nabozenstvi povinna. V kfesianskem svete se postupem casu b. stala take pravidelnou spol. udalosti, moznosti k ziskani spol. informaci, navazani spo!. kontaktu. Take se stala ---'spolecenskou konvenci, s cimz souvisi urcite otupeni smyslu pro mysterium, na nemz je liturgicky obi'ad de facto postaven. Zpusob chapani i provadeni b. je vyraznym rozlisovadm znakem ruznych nabozenstvi i smeru a sekt uvniti' jednoho a tehoz nabozenstvi, coz souvisi i stirn, ze b. je soucasU procesu institucionalizace nabozenstvi. Napi'. ---'katolicismus nebo ---'pravoslovi rozvinuly magicky ritual podpoi'eny hudbou, zpevem, bohate zdobenymi oltafi, sochami, mesnimi rouchy, vuni kadidla apod., coz vytvai'i speeif. atrnosferu kostehi. Katol. "mse svata" je jakymsi kolekt. vyvrcholenim individ. pffpravy na kontakt s Bohem. Jejim vyzn. pi'edstupnem, ktery neni soucasti obradu, je oCisteni od hlichu neboli ---'zpoved'. Pi'i b. dochazi k eucharistii, symbolicke promene chleba v telo a vina v krev lef.fse Krista; "svatosti pi'ijimani" tela Kristova je pak dovrsene spojeni s Bohem a dochazi ke katarzi. Duleiitou soucasti mse je spolecna modlitba. V katolictvi existuji ale

i jine typy b. nei mse svata - napr. "bohosluzba slova", kfizova cesta, sveceni apod. Protestantismus vidi v magickem chapani b. nebezpeci predstavy, ze se pomoei lidskeho jednani da Bozi moc ffdit, a proto za zakl. motiv b. povazuje projeveni ucty k Bohu, oddanosti a naslouchani. V souvislosti s tim posouva protestantismus pojeti knezstvi, zatlacuje do pozadi roli kultovnich predmetu a zdobeni. B. nekterych sekt maji sve zvlastnosti, ktere vyplyvaji z posunu v dogmatickem zaklade verouky. Spol. vyznam b. spociva take v tom, ze provazi nektere vyzn. momenty ---'zivotniho cyklu cloveka, zejm. narozeni (---.krest), uzavirani ---'snatku, ktere katol. nabozenstvi pi'etvari ve "svatost manzelstvi", a ---'smrt, kterou doprovazi "zadusni msi" (mensi soc. vyznam rna inieiacni obi'ad bii'movani ci ---'konfirmace, provazeny slavnostni b.). V monoteistickych nabozenstvich se b. odehrava vetSinou, i kdyz ne nutne, na stabilnim miste a jejim pi'isti'esim byva ---'chram, ktery je i centrem osidleni a spo!. zivota. V kresianskem nabozenstvi se k nemu vaze fara a k ni ---.farnost. I kdyz vyznam b. i chramu a famosti poklesl s procesem ---'sekularizace, uchovala se i'ada kult. tradic odvozenych od b. a nab. zivota vubec. A: service, mass, worship F: liturgie, office N: Gottesdienst, Messe I: funzione religiosa, Iiturgia Lit.: viz ->obi'ad, ->ritual, ->sociologie nabozenstvi.

Vod

b ohoveda viz teologie b 0 j 0 z i v 0 t viz darwinismus sochilni, skola rasove antropologicka, valka boj tfidni - jeden ze zakl. pojmu mater. pojeti dejin K. Marxe a F. Engelse, pro nez pi'edstavoval zakl. hybnou sHu dejin. V marx. pojeti je ---'socialni stratifikace v zasade dichotomicka ci bipolarni. V kazde hist. epose (viz tez ---'spolecenskoekonomicka formace) proti sobe stoji ffida vykonsfovatelu a ffida vykoi'isiovanych, z nichz prvni si pi'ivlastiiuji vysledky prace te druhe. Tyto dYe ---.tfidy spolu vedou boj 0 velikost a formu podHu na vysledeich vyrobni cinnosti, vyusiujici v boj 0 zmenu ---'socialnfho radu, tj. zpusobu vyroby a rozdelovani jejich vysledku. Ke zmene vyrobniho zpusobu dochazi ---'revoluci. Tak napi'. pi'echod od feudalismu ke kapitalismuje v ramci marx. teorie chapan jako vysledek boje mezi zemedelskou aristokraeii a rodici se burzoazii. V marx. pojeti se pi'edpoklada, ze vyvrcholi proletarskou revoluci, jejiillZ konecnym cHern je ---'beztfidni spolecnost. Pod pojmem b.t. soucasnych zap. spolecnosti se casto chape ekon. konflikt mezi ti'idami; v marxismu jde vzdy 0 tzv. boj mezi praci (tj. tridou namezdnich pracujfcich) a kapitalem (tj. 133

brahmanismus

bolSevismus

ti'idou kapitalistu) 0 vysi mzdy, pracovni podminky, SOC. zabezpeceni, hosp. politiku statu apod. A: class struggle F: lutte des classes N: Klassenkampf I: lotta di classe Lit.: viz ->pro1etariat.

San b 0 Is e vis m u s - (z rus. bolSij = vetsi, praslov. zak!. bol organizacni forma, strategie a taktika -tleninismu a -tstalinismu, nekdy take oznaceni pro soy. -tkomunismus. V literature je b. casto ztotoznovan s leninismem nebo stalinismem. B. lze chapat jako proces rusifikace evrop. komunismu. ledna se spiSe 0 hist. fenomen, mene 0 ucelenou teorii. Nazev vznikl na 2. sjezdu ruske soc. demokraticke strany, kdy Leninovo levicove kfidlo ziskalo nallodnou a jedinecnou vetSinu po hlasovani. Od te doby se oznacovalo "bolsevici" (tj. vetsina), coz pfeslo do nazvu strany po definitivni roztrZce s menseviky v r. 1912. B. se zpravidla deli do nekolika etap: 1. od zalozeni strany do Rijnove revoluce 1917; 2. obdobi konsolid ace soy. moei, tedy vaJecny komunismus, NEP a zaclitek prosazovani stalinske diktatury do r. 1934-1935; 3. stalinismus s kolektivizaci a industrializaci vcetne 2. svet. valky a vytvofeni SOy. mocenskeho bloku do r. 1953; 4. proces "destalinizace" do r. 1964; S. neostalinismus do nastupu M. S. Gorbacova v r. 1985. Periodizace je problematicka, ale odpovida zhruba prubehu institucionalizace soy. moci v Rusku. Uchopeni moei v i'ijnu 1917 bylo podminkou pro to, aby idea komunismu byla postupne identifikovana s praxi SOY. politiky. Tato politika postupne pi'izpusobovala teorii potfebam obrovske, izolovane a v podstate zaostale zeme. V tomto procesu byly zap. a kosmopoliticke hodnoty, bezesporu obsazene v -tmarxismu, postupne nahrazovany takovymi prvky rus. tradice, ktere navazovaly na podfizenost individua spolecnosti a vladci. B. je tedy speeif. SOY. formou marxismu, v sirsim pojeti i vladnim systemem a ideologii ostatnich soeia!. statu, pokud pfevzaly SOY. doktrinu. Tato rusifikovana odnoz komunismu se vyvinula do podoby totalitniho rdimu (viz -ttotalitarismus) s podi'izenim vsech vrstev obyv., organizaci a instituci mocenskym nastrojum vladnouci spicky. B. byl nejprve revo!. teorii a praxi, ktera se orientovala v prakticke politice na bezpodminecne uchopeni moei a pouzila k tomu teorii, podle niz -tburZoazni revoluce pferoste v prolebifskou revoluci. Soucasti b., ktera ponejvice cerpala z leninismu, jsou teorie kom. strany jako -tavantgardy, koncepce -tdiktatury proletariatu a -tdemokratickeho centralismu. Na tomto zaklade se vyvinula strana kadroveho typu a diktatorsky spo!. fad. Pod-

= silny, velky) -

134

statnymi znaky b. jsou zestatneni pozemku a prumyslu, ktere nemusi byt stoprocentni, ale zahrnuje podstatnou cast produkce, dale planovite provedena industrializace spojena s alfabetizaci (v zemich s nizkou gramotnosti) a zpocatku i s rustem zivotni urovne obyv. ve vetsine zemi. Tato uroven vsak nikdy nedosahla standardu vyspelych zap. zemi a dokonce se za nim stale vyrazneji opoZdovala. Soucasti b. je rovnez radikalni pi'emena vsech polit., spo!. a kult. instituci, jakoz i stupnujici se teror vuci polit. opoziei, ktery se postupne rozsifuje na cele obyv. Protoze b. nebyl schopen splnit utopicke sliby, kterymi bylo legitimovano uchopeni moei, zmenilo se v prubehu casu zklamani v cynicke zbozneni moci a prazdnou propagandu. Pfes vsechny polit. peripetie (stalinismus, destalinizace a neostalinismus) se postupne zvysovala moc a privilegia nomenklatury, rostla korupce a klesala legitimita rezimu. B. byl prostfednictvim 3. intemacionaly (Kominterny) rozsifen i na ostatni kom. strany a stal se jejich teorii a praxi. V jejim ramci si bolSeviei Cinili narok na vylucnou interpretaei marxismu a dogmatizovali mezinar. kom. hnuti. Po smrti J. V. Stalina a ideo!. rozchodu mnoha zap. kom. stran se SSSR se termin b. postupne z kom. ideologie vytrace!. Od r. 1968 byla idea b. nahrazena tzv. Breznevovou doktrinou, tj. pravem SSSR na vojenskou intervenci, pokudje kdekoliv ohrozen "socialismus" SOY. typu. A: Bolshevism F: bolchevisme N: Bolschewismus I:bolscevismo Lit.: viz ->leninismus. ->stalinismus.

Bay

b ousignoti viz bohema b ni h man ism u s - jedno z nejstarsich -tnabozenstvi s propracovanym hierarchickym sp0!. systemem a vzory zivotni drahy cloveka. V prubehu dlouheho dejinneho obdobi (zacinajiciho zhruba 10001. pf.Kr.) se vytvoi'ilo ve staroveke Indii a melD fundamentalni vyznam pro vyvoj indicke kultury a spolecnosti. B. prodelal mnoho podstatnych zmen, a proto existuji rozpory pi'i urcovani jeho hist. ohraniceni i pfi jeho vymezeni. Navazoval na starsi polyteisticky nab. system, ktery vznikl po expanzi arijskych kmenu na in dicky poloostrov smiSenim klasicke indogermanske mytologie s rozruznenymi a malo znamymi pfedstavami puvodniho obyv. Plodem teto syntezy jsou i nejstarsi pamlitky arijske duchovni kultury, vedy, nazyvane Rgwfd, Sdmavid, Jadzurvid, Atharvavid, majici primami dulditost pro vsechny dalSi indicke nab. systemy. lsou to texty pi'edevsim nab. hymnu, mytologie a ritualnich pravide!. Vedy byly pro davne Indy podobnym kult. pojitkem jako napi'. homerske rukopisy pro staroveke Reky nebo starozakonni knihy pro Izraelity. Polozily zaklad prvnimu

soc. rozdeleni obyv. Indie. Vsichni Arjove meli naslouchat textum ved a nabyti jejich znalosti bylo branD jako pfijmuti Ci "zasveceni" do arijske spolecnosti, do komunity plnopravnych lidi. Bylo to druhe zrozeni clovekazrozeni do spolecnosti. Proto se Arjove nazyvali "dvojzrozenei" a byli pojimani jako vznesenejsi oproti podroben emu puvodnimu obyv., kteremu byl naopak pi'istup k vedam zakazan. Na konci tohoto vedskeho obdobi se rodi b. Vznikaji tzv. brahmanske texty a pozdeji texty upanisad. B. rozvinul jiz di'ive naznacene rozdeleni indicke spolecnosti do 5 -tkast (varen). Nejvyssi byli brahmani (knezi a vzdelanecka elita), dalSi ksatrijove (bojovniei a valecniei), nasledovali vajsvove (obchodnici a i'emeslnici neRterych profesi) a jako nejnizsi varna sudrove (provozovatele nekterych femesel, lide vykonavajici podi'adne prace). Zcela "na dne" spolecnosti byli tzv. "nedotknutelni", coz byli cizinci a potomci puvodnich obyv. Tito lide byIi vlastne bez kasty, tzn. nebyli soucasti spolecnosti, a pouhy styk s nimi poskvrnoval. Kasty se mezi sebou nesmely misit, a to ani manzelstvim. Popsane spo!. rozvrstveni s drobnymi modifikacemi trvalo prakticky az do 20. st. V modemi Indii je sice kastovnictvi zakonem zruseno, jeho doznivani a dusledky jsou ale dodnes soc. problemem. V nab. systemu b. ve vrcholnem obdobi vystupuji do popi'edi prvky -tmagie a -trituruu. Zatimco di'ive meli vsichni dvojzrozeni na zaklade poznani ved v pods tate rovny vztah k boMm, nyni se obcovani s nimi a ovladnuti ritualu a magie stava vysadnim pravem knezske vrstvy. Brahmani se rychle vydeluji z ostatni spolecnosti a zacinaji se povazovat za bohy. V brahmanskych textech se formuje take znama teorie reinkarnace, typicka pro indicke mysleni. Tato teorie opakovaneho rozeni a umiranije zalozena na tzv. karmanskern zakone. Karma je uceni 0 skutkove odplate, ktere ideologicky podklada jak reinkamacni teorii, tak i spo!. rozvrstveni na vamy. Nade vsim vesmirnym fadem vladne zakon kauzality, nikoli bohove, a moc vykonaneho skutku pfinasi podle sve povahy odmenu nebo trest. KaZdy skutek Ci dej je zarovei'l. pficinou i nasledkem Cinu Ci deju jinych. ledine, co cloveka provazi kolobehem neustalych rozeni, umirani a novych zrozeni,je zakon skutkove odplaty. Svuj vlastni osud si clovek pi'ipravuje sam. Podle brahmanskych teorii se narodi znovu v takove spo!. vrstve a podminkach, jake si zaslouzil svymi skutky a zasluharni v minuIem zivote. Pro ziskani zasluhje nejpodstatnejsi zivot podle i'adu neboli dharma, spravne plneni spo!. a nab. povinnosti. Tim ziskava indicke flcivilizace.

Kre coil system - (z am. anglictiny, kde coil =smycka, spirala) -Ize pi'elozit jako korytai'eni, kofisteni, rabovani, kofistnicky system, vetsioou se vsak nepi'eklada - takove pojeti -tpolitiky, ktere chape volebni vitezstvi jako prosti'edek k obohaceni jednotlivcu, polit. stran a s nirni sympatizujicich organizaci, odboru ajednotlivcu. -tVolby a polit. boj jsou pojimany jako obchodni transakce; tomu odpovida i -tprace s verejnosti, -treklama apod. Dosazeni moci (jakymkoIi zpusobem) je signalem k mnohostranne obmene i'idicich struktur i beznych zamestnancu, v hospodai'stvi i politice se prosazuji rodinne klany apod. (viz -tnepotismus). Politika je ovladana "bosy", ktei'i pi'edem dohaduji obsazenijednotlivych polit. a hosp. vlivnych pozic. Beznym nastrojem politiky jsou -tkorupce, protekce i likvidace nepohodlnych osob, nezavislych novinaru, neuplatnych politiku, odborarskych vtidcu apod. c.s. se vyvinul ze starsiho systemu tzv. patronaze v polovine 19. st. v USA. Boj s nim tam tvoi'i dulezitou soucast nar. tradic. Pro velkou cast westernu i del tzv. nezavisle soc. zurnalistiky je boj proti c.s. ustfedni zapletkou. Uplatnoval se zde jak na centraIni Urovni, tak v lokalni politice. Ani v Evrope vsak neni tento system -tpoliticke kultury neznamy. Podle J. Mertla (1931) prvky c.s. existovaly v cinnosti polit. stran i za pi'edrnnichovske republiky. Dnes jej nalezame zv!. v rozvojovych zemich. Jeho prvky vsak prostupuji v ruzne mii'e politiku vsech zap. zemi i tzv. postkom. zemi (viz tez -tmafie). c.s. muze byt uplatnen i na urovni podniku nebo jakekoliv jine organizace ci instituce. 150

A: coil system F: coil-systeme N: coil system I: coil system Lin colbertismus viz merkantilismus

c row din g viz agregat, agrese

vzhledem k pi'edmetu, ke kteremu se vztahuji (napi'. marxismus chape spravedlnost "ti'idne", kfesianstvi potlacuje lasku erotickou a vyzveda lasku k bliznimu apod.), nektere jsou naplnovany ruznymi dobovymi obsahy (napi'. statecnost, oddanost apod.) a nabyvaji nebo ztraceji na vyznamu (napi'. rytii'skost, manzelska vernost atd.). Vyznam te ktere c. je take posuzovan podle okamzite spo!. situace (napi'. za valky se bojovnost implikujici agresivitu stava dulezitou c., zatimco v obdobi miru muze byt charakterizovana az jako nectnost; za urCitych okolnosti se jista mira spoi'ivosti, normalne povazovana za c., muze nazyvat skrblictvim, coz je nectnost). Do posuzov{mi c. se tedy zapojuje situacni a kult. kontext (viz tez -trelativismus kulturni). V jistem smyslu moralni kodex kafde spolecnosti a doby sestava vlastne ze souboru, resp. skaly c., ktere jsou vedle spo!. pozice a spo!. uspechu kriteriem -tprestize. Tzv. moralni krizi Ize pak charakterizovatjako vseobecny ubytek, znehodnoceni tradicnich c., nebo (pi'ip. zaroyen) jako dosazov{mi di'ivejsich nectnosti na mista c. V dnesni dobe se za krizove c. casto oznacuji: -tposIusnost, poctivost, -todpovednost, pokora. Z hlediska -tpsychoanalyzy vetsina techto c. souvisi s ulohou -tsuperega a v tomto smyslu nejsou c. autentickym projevem. Vznikaji v podstate pod vnejsim, ideo!. t1akem. Jejich extremni projevy vytvareji vzory chovani, ktere tento tlak zesiluji. Nedostatek vzoru c. a vytvareni vzoru nectnosti oslabuje moralni citeni spolecnosti. C. jako fi!. kategorii se zabyva -tetika, jako soc. vytvorem, indikatorem a zaroven kriteriem soc. chovani -tsociologie moraIky,jako nab. normou -tsociologie nabozenstvi. A: virtue F: vertu N: Tugend I: virtu Vod

c t nos t - pozitivni moralni vlastnost, atribut moralniho jednani a zaroven moralni hodnota, ktera muze mit ruzny konkretni obsah. Jejim opakemje "nectnost" ci "nei'est". Specifikovana c. muze vystupovat jako -tmoralni norma, tedy pozadavek a kriterium jednani zaroven, a jako -tvzor chovani. PIaton hovon 0 4 hlavnich c.: moudrosti, statecnosti, spravedlnosti a umirnenosti. Tyto c. spojuje s krasou a se -tstestim, jejich spolecna pfitornnost zarucuje zivotni -tharmonii. Za hlavni kfesianske c. jsou tradicne povazovany -tvira, -tnadeje a -tlliska. V podstate jsou c. vsechny hodnoty, ktere Ize pi'ipsat lidem a ktere maji nejaky soc. pozitivni smysl, tzn. prospivaji bliznim, spolecnosti, pusobi ve smeru zachovani zivota, pi'ekonani obtizi, usnadneni komunikace, rozvijeji duchovni zivot. Nektere hodnoty jsou vsak z tohoto hlediska zarazovany ruznymi spolecnostmi, ideologiemi Ci nabozenstvimi rozdilne, i protikladne (nap!'. v sekularizovane spolecnosti pi'estava byt vira c.), nektere jsou relativizovany

cyklus rodinny - (z lat. cyclus, to z i'ec. kyklos = kruh, pravidelne se opakujici zmena) - rozmezi existence rodioy naplnene posloupnosti a vazbou podstatnych rodinnych udalosti a z toho vyplyvajicich situaci a zmen, kterym se -trodina musi pfizpusobit, rna-Ii uspesne fungovat, naplnovat cile jednotlivych svych clenu i cUe spolecenske. C.r. je vymezen delkou existence rodiny, nikoliv jednotlivce, ktery se muze ucastnit vice c.r. pod Ie toho, v kolika rodinach behem sveho zivota zije. Ale jeho individ. -tzivotni cyklus zacina vyzn. rodinnou udalosti, narozenim, a konci smrti, ktera take casto vyrazne ovlivnuje existenci rodiny. Tyto uvodni a konecne -tdemograficke udalosti lidskeho zivota se svou bio!. determinaci vymykaji moznostem lidskeho pusobeni, i kdyz ne uplne. Zanedbateine neni, ze clovek doby paleoliticke se dozil v prumeru 19,9 let, clovek sti'edoveky 28,1 let a soucasny 70 let. Delka a moznosti naplneni zivotniho cyklu i c.r. se tedy nesporne zmenily diky celkovemu kult. a civilizacni-

common sense - (ang!. vyraz znamenajici doslova zdravy rozum) - vychazeni z praktickych soudu a hodnoceni, postavenych na empir. zkusenosti, bez vlivu vedomosti a znalosti ziskanych studiem ci skolnim vzdelanim. Do filozofie pojem c.s. zavedl T. Ried v 18. st. Tento oponent D. Humeova agnosticismu povazuje c.s. za instinkt, vrozenou schopnost vsech lidi, iracionalni (intiutivni) zdroj zakl. pravd. Pozdeji mezi tyto schopnosti zafazuje dalSi vrozeny princip - mravni smysl, tj. schopnosti rozeznavat dobro a zlo. C.s. je nadi'azen rozumovemu poznani, ale muze byt zavadejici (na zaklade kazdodenni zkusenosti nelli napi'. pochybnosti 0 tom, ze slunce obiha kolem Zeme, ze Buh neni, protoze ho pi'ece nikdo nikdy nevidel apod.). Lide se c.s. s oblibou dovolavaji, kdyz chteji prosadit svoje nazory a mohou argumentovat pouze empir. zkusenostmi. V psychologii a s-giije c.s. nekdy uzivan v puvodnim smyslu jako "vox populi", ke kteremu je dobre pi'ihlizet pro jeho racionalne empir. jadro, jindy spiSe v pejorativnim smyslu s durazem na problematicnost soudu vychazejicich z povrchni empirie a opirajicich se nekdy 0 -tpredsudky, -tpovery apod. A: common sense F: sens commun N: common sence, gesunde Menschenverstand I: senso comune Nov, Cap COW

so ci 0 log Y viz human relations

mu vyvoji. V podminkach davne, malo diferencovane spolecnosti se jednotliva stadia c.r., tak jak je dnes chapeme, nemohla vubec rozvinout. Za svuj krarky zivot lide nestacili zplodit vice deti, ani se jim nemohli dostatecne venovat, nedovedli je casto ani k dospelosti. I moznosti rozchodu paru byly mensi, Ii de absolvovali mene c.r., neobjevovaly se problemy nechteneho osameleho zivota. Rozhodujici byl prostor a cas nekompromisne urceny narozenim, ktere uvozovalo vstup do jednoho c.r., dosazenim fyzicke dospelosti, ktere bylo pi'esne stanoveno a znamenalo zacarek dalSiho c.r., a koncici smrti, ktera znamenala vystup z c.r. nebo jeho ukonceni. Dnes je fazovani c.r. podle vyzn. udalosti velmi cetne a variabilnL Vyzn. roli muze v zivote jednotlive rodiny sehnH udalost zcela nahodna, ktera se pi'i pohledu zvnejsku jevi jako okrajova, nedulezita. Delka i prubehjednotIivych konkretnich c.r. zavisi na vekove struktui'e rodiny ana dalSich bio!. a soc. pi'edpokladech jejich clenu i na jejich individ. pohnutkach identifikace s rodinnymi rolemi, pfijeti obecne ocekavanych vzoru chovani a vykonavani tomu odpovidajicich aktivit. Mezi vyzn. mezniky c.r. se vetsinou zai'azuje: uzavi'eni -tmanzelstvi (jako obvykly nutny pi'edstupen Ci zacarek c.r.), pi'eruseni ekon. aktivity zeny z duvodu gravidity, narozeni prvniho ditete (jako fakticky poCatek c.r.) a pak kafdeho dalSiho ditete, vstupy deti do skolniho zafizeni, jejich ukonceni povinne skolni dochazky, rozhodnuti 0 jejich profesi nebo dalSim studiu, ukonceni vyuceni nebo studia deti, ukonceni reprodukcniho cyklu rodiny, event. navrat zeny do zamestnani, odchody deti z rodiny, pfip. jejich navraty k rodicum jako dospelych clenu rodiny, postupny odchod partneru do duchodu, pocatek jejich souziti jiz bez deti, smrt jednoho z partneru, pocarek zivota zbyvajiciho partnera 0 samote nebo v jine rodine (coz se de facto nachAzi jiz mimo popsany c.r.). Takto by va clenen bezny uplny c.r. spojeny s existenci jedne rodiny, kterou zaklada jeden manzelsky par. Tradicnim ukoncenim takoveho c.r. je bud smrt jednoho z partneru, nebo odchod (smrt) posledniho z deti. Zbytek rodiny (pi'ip. tzv. neuplna rodina) muze jakoby dozivat puvodni cyklus (napi'. osamela matka dovede deti do stadia dospelosti a jejich odchodu z domova), anebo muze zacH novy c.r. - nejcasteji novym snatkern ovdoveleho partnera. Obdobna situace jako po -tovdoveni vznika po -trozvodu. Jsou to analogicke mezniky c.r., ale rozvod vetSinou pi'erusi c.r. v ranejsi fazijeho napineni a (jak ukazuji statistiky) velrni casto nasleduje otevi'eni c.r. s novym partnerem. V tomto novem smysiu ale casto "dobihA" cyklus puvodni, vazany na pi'etrvavajici cast rodiny. Nektere body c.r. jsou dany legislativne a rodina je musi respektovat. J sou to napf. stanovene hranice

151

cyklus Hvotni

je znat a chapat a proziva je na pfikladu osob ve svem bezprostfednim okoli, zpravidla nejprve v rodine, pozdeji v dalsich spo!. skupinach a institucich, v nichz pus obi. Jsou to role rodinne, ale zeasti i pracovni aj. C.z. je fazovan prave okamziky zivotnich roli, resp. zivotni situace. V techto bodech se stl'etava obecna zkusenost se zcela ojedinelymi prozitky, individ. dispozice k orientaci na urCite hodnoty formujici cile zivota s vlivem vzdelani, talent a schopnosti ztezujici nebo usnadnujici dosaieni zivotnich cilu se spo!. okolnostmi a podminkami, ktere jsou jednotlivci dany stejne jako plynuti jeho bio!. zivotniho casu. Na rozdil od -trodinneho cyklu, vztahujiciho se k udalostem rodiny, c.z. se vaze na jedince a jeho bioI. aspol. pl'edpoklady k zivotu, k dosaieni a proziti jeho moznosti. Je zjevne, ze c.z. je podminen a fixovan zejm. bioI. vekem - v obecne rovine -tnadeji doziti, ktera se meni v case i kult. prostoru. Tim Ize vysvetlit nejen podobnosti v c.z. lidi, ale i rozdilnosti osudu jednotlivcu v ruznych typech spolecnosti. Hromadne zmeny chovani jednotlivcu a c.z. zpusobuji novodobe valky, behem nichz se individ. zivotni drahy (jako jednotlive linie c.z.) v mnohem pfipodobnuji. Objevuje se napl'. nutnost hromadneho odkladu narozeni deti, zmeny profesi, vynucena mobilita aj. Byva narusena a znejistena ocekavana kontinuita zivotniho chodu ve vsech uvaiovanych liniich (zejm. profesionalni a rodinne). Zpochybneni zivotnich perspektiv, nenaplneni ocekavanych zivotnich mOZnosti se ovsem stalo beznym jevem moderniho zpusobu zivota a neni vylouceno, ze uz hraje v jeho pruMhu primami ulohu, stale vice se vyznacujici derytmizaci a disharmonii. To vede k uvaham, zda jednotna, obecna koncepce fazi c.z. neni uz jen klasickou pojmovou s-gickou abstrakci, pl'ilis zjednodusujicim schematem, ktere uz nebude vyhovovat potl'ebam budouci spolecnosti. Clenenim c.z. se zabyva ovsem i psychologie, ktera vychazi z ontogeneze a jednotlive zivotni faze vaze na psych. i fyziologicka vyvojova stadia (viz -tosm veku cloveka). S-gie vetSinou uvaiuje 0 sirsich etapach, ktere se pl'ekryvaji s docasnou stabilizaci urCitych soc. statusu a roll. Nejbezneji je cleneni c.z. na detstvi, dospivani, dospelost a stafi. Tyto faze jsou odlisne chapany tzv. tradicnimi spolecnostmi a spolecnostmi modernimi, na coz poukazal napi'. fro historik Philippe Aries. Typickym pfikladem je Lit.: viz --> cyklus zivotni, --> rodina. faze -tdetstvi. Zatimco v dfivejsich dobach bylo na dite Fif pohlizeno jako na maleho dospeleho cloveka, ktery se od dospelych nemel odliSovat ani ode vern a mel potlacovat c y k Ius z i v 0 t n i - rozmezi jednoho lidskeho zivota, spontanni, nedospele projevy, moderni spolecnosti pl'iznaly resp. sled veskerych podstatnych zivotnich zmen a udadetstvi nejruznejsi specifika. Dite take prestalo byt zavislosti, ktere jej charakterizuji. C.z. zahmuje vsechny klicoIe jen na sve rodine a na jeho vychove se zacala vyzn. pove body socializaeniho procesu jednotlivce, postupne pfedilet skola i dalSi spo\. instituce. Zmenily se vyrazne i cibirani novych roli i opousteni roli starych. Nektere nove tove vazby mezi rodiCi a detmi a zejm. vzrostly naroky na role clovek uz pl'ed tim, nef je pl'evezme, pozoruje, uci se

dospelosti, zacatku a konce povinne skolni dochazky, odchodu do duchodu apod. (konkretni hranice se mohou ovsem znacne lisit v jednotlivych zemich, a to v tech, ktere fadime k jedne kultufe). Pojem c.r. je pouzivan fadou spo!. vect (s-gii, psychologii, demografii, historii aj.), je ovsem pouze gnoseologickou abstrakci, zjednodusujici spec if. rysy jednotlivych rodin. Podle c.r. se vytvar'eji typologie rodiny. Nejcasteji pouzivana vypada asi takto: 1. rodina pfed narozenim prvniho ditete, resp. faze bezdetneho manzelstvi s otevl'enou moznosti i ocekavanim narozeni deti; 2. rodina v obdobi, kdy jsou vsechny deti mladsi 10 let; 3. rodina ve fazi, kdy cast deti je mladsi a cast starsi 10 let; 4. stadium rodiny, kdy jsou jiz vsechny deti starsi 10 let; 5. stadium postupneho odchodu deti z rodiny (kdy zene byva 40-45 let, dnes i mnohem mene z duvodu nizsiho poetu deti v rodine a easneho ukonceni reprodukeniho cyklu); 6. stadium "zbytkove rodiny", kdy bud jeden z partneru jiz nezije nebo vsechny deti ziji mimo svou orientaeni rodinu. Podobne typologie opodstatnuje zjisteni, ze chovani jednotlivych rodin je v mnoha ohledech pfekvapive shodne. Podle demogr. statistiky se pfilis nelisi ani vek uzavirani prvniho i dalSich manzelstvi, ani prumemy vek matky pl'i narozeni prvniho ditete, intervaly mezi narozenim dalSich deti, vekova hranice a delka trvani manzelstvi od chvile, kdy konei reprodukcni proces v rodine, doba trvani manzelstvi pl'ed pl'ip. rozvodem, tendence k uzavirani novych snatku po rozvodech v ureitem veku apod. Ve vyvoji jednotlivych zemi existuji ovsem rozdily (napl'. v prumernem snatkovem veku, v odkladu narozeni prvnich deti nebo v "baby boomu" atd.). Vyzkumy take prokazaly, ze velmi dulezite pro fazovani c.r. jsou vnejsi podminky rodinneho zivota, dane celkovym polit., ekon., spo\., resp. kult. vyvojem. C.r. se jevi jako vysledek pusobeni mnoha, casto i neoeekavanych vnitfnich i vnejsich faktoru (viz tez -tpolitika rodinml). Proto se v ramci s-gie touto kategorii zabyva nejen -tsociologie rodiny, ale i vyzkumy soc. struktury, zivotniho zpusobu, volneho casu, soc. roli, spo!. a kult. zmeny, mezilidske komunikace apod. A: family life cycle F: cycle de famille N: Familienzyklus I: ciclo di famiglia

152

carkovani

cas, ve kterem ziskava dite potfebne formalni vzdelani. Fazi dospivani uvazuje pouze moderni spolecnost. Je neurCita a problematicka, protoze fyzicke dospivani postupuje rychleji nez -tzrani socialni. I obdobi -tdospeIosti rna v moderni spolecnosti sve vazne problemy. Vetsi svoboda v individ. rozhodnutich a zaroven vetSi individ. zodpovectnost vyvolava napeti a obtize. Tzv. krize stredniho veku je stale castejsi a vede prave k destandardizaci c.z. Obdobi -tstafi (tzv. tfeti vek) neni rovnez prozivano tradicnim zpusobem. Pfibyva lidi dosahujicich vyssiho veku i Iidi osamelych, cozje dusledek -tdemograficke revoluce (viz tez -tstarnuti demograficke) i zavaznych zmen v rodine a v pozadavcich na profesionalni zivot. Tfeti vek, jak se obdobi stafi nazyva, je dnes spojen i se zcela novymi postoji k prozivani. Muze byt novou fazi ve vzdelani jednotlivcu, pfinest nove aktivity provozovane nezavisle na nutnosti obstaravat obzivu pro sebe nebo pro rodinu. Prodluzovani prumerne delky zivota v mnoha zemich a zlepsujici se moznosti vykonavat aktivity, ktere byly dfive spojovany vyhradne s mladim, vUbec zpochybnuji tradicni fazovani c.z. Lide jiz zdaleka nedodduji pravidla a normy chovani vhodne jen pro urCity vek. Stale casteji a bez ohledu na vek zaklactaji nove rodiny, jsou sexualne aktivni, sportuji do vysokeho veku a nove pokusy 0 dosazeni kariery realizuji ve veku, kdy se drive uz premyslelo jen o pfichodu smrti. Stale casteji take vykonavaji zamestnani nad stanovenou vekovou hranici, i kdyz z ruznych duvoduo To ovsem velmi komplikuje standardni vymezeni jednotlivych zivotnich fazi i sarno pouziti pojmu c.z. v s-gii. Pfispiva k tomu i jina vazba c.z. na rodinny cyklus. Jednomu c.z. uz casto neodpovidaji dye zakl. rodiny (ta, do ktere se clovek narodi, a ta, kterou sam zalozi), coz patfilo k ideaIum starsich ruraInich a snad i pocatecnich industriaInich spolecnosti. Celkove se zda, ze lide, vectomi si vsech moznych necekanych prir. i spol. zmen (katastrof i priznivych nahod), ktere narusuji kontinuitu a perspektivu lidskeho zivota, stale vice naplnuji sve pl'edstavy 0 zivote v kazdodennich aktivitach nez v cilenem a rytmizovanem c.z., i kdyz potfeba casoveho i prostoroveho presahu individ. c.z. nemizi. Prvni je obsazena v pl'etrvavajicich nab. vizich posmrtneho zivota, druha v nadejich vkladanych do potomku. A: life course, life cycle F: cycle de vie N: Lebenszyklus I: ciclo di vita Lit.: Lowenthal. M. F. - Thumher. M. - Chiriboga. D.: Four Stages of Life. San Francisco. Washington. London 1976; viz tez --> osm veku cloveka, -->rodina.

Fif

car a bid y - pomyslna hranice v -tzivotni urovni, oddelujici zachovani -tzivotniho minima a existenci pod timto minimem, tedy zivot v -tbide. To, kudy je vedena c.b., je podmineno geogr. polohou, stupnem ekon. a kult. rozvoje i zpusobem stanoveni zivotniho minima v konkretni zemi. K zamezeni propadu pod c.b. se vytvareji zachranne -tsocialni site. Stat brani propadu pod c.b., resp. snazi se minimalizovat pocet osob pod touto hranici zarukami min. mzdy, min. duchodu, soc. davkami, ochranou bydleni, ustavni soc. peei, nemocen.skym zabezpeeenim apod. K tomu pfistupuji opatreni ria urovni obci a mest: vytvareni pracovnich pi'ilezitosti, doplnkova pomoc rodinam s detmi, poskytovani levnejsiho stravovani, nouzoveho bydleni apod. (Viz tez -tchudoba, -tbida, -tpolitika socialni, -tzabezpeceni sociaIni, -tslufby socialni.) A: poverty line F: ligne de la misere N: Armutsgrenze, Elendslinie I: linea della poverta Kou car a z i v 0 t a viz sit' demograficka car k 0 van i - postup rucniho kvant. vyhodnoceni empir. materiaIu, s jehoz pomoci se zjisiuji frekvence cetnosti pozorovani pfislusejicich jednotlivym bodum (intervalum) skaly mel'eni. Pfi c. se vyuzivaji 2 zakl. postupy: 1. kazdy vyskyt pfislusne hodnoty (nebo kombinace hodnot) se vyznaci earkou do prislusneho policka pfipravene tabulky, ktera odpovidajedno-, dvou- ei vicerozmememu rozdeleni cetnosti sledovanych znaku. Kazdou patou earkou se vodorovne skrtaji predchozi ctyfi (I, II, III, III/); 2. postup doplnovani ctverce, ktery je v literatul'e uvacten jako mene chybovy (. , .. , .:, ::, ..... ). C.je postup vhodny pro operativni vyhodnoceni mensich setl'eni (l'adove desitky po-

153

carodejnice

cas socialni

zorovani a desitky promennych). VetSi rozsahy je vhodnejsi zpracovavat pomoci vypocetni techniky, ktera vyrazne snizuje namahavost zpracovani dat, ale take je od urcite velikosti datoveho souboru vyhodnejsi z hlediska casove narocnosti, chybovosti, ale zejm. z duvodu moznosti realizovat na zaznamenanych datech slozite statist. postupy. Se vzrUstajicim rozSffenim osobnich poCitacu klesa i vyuzivani carkovaciho postupu pfi analyze s-gickych dat. I pro male soubory je vyhodnejsi vyuzivat dostupne poeitacove zpracoviini. A: hatching F: hachures N: Streichliste-Fiihrung, Schraffierung I: -

FoV

ca ro d ej nice - osoby (obvykle starsi zeny), jimz jsou pfipisovany nadpfirozene schopnosti a v nekterych pnpadech i schopnosti pusobit na lidi, jejich majetek a na zvifata skodlivymi a niCivymi kouzly, ale i znalosti bylin jako tajemnych leCivych prostfedku, schopnosti vestit atd. Pojem c. je kult. a hist. velmi diferencovan, ve vsech kulturach vsak existuje. U afr. cemosskych kmenu to byly napf. obavane konzske "Iusungu", u starych Reku a Rimanu povestne strigy, lamie a sagae (puvodni lat. nazev pro c.). Jiz r. 777 z[fdil Karel VelikY "hrozny tribunal Veheny" pro potirani c. v Nemecku, ktere bylo zakotveno i v pravnim kodexu Lex Saliea (kolem r. 900). Tehdy vsak slo spiSe o svetske pravo pod pohansk)'m vlivem. Obraz strigy, "nocniho zenskeho strasidla", popsal jiz Ovidius (Fasti V/'). Ki'esianska cirkev by~a k podobnym zpravam dlouho zdrzenliva, az od 13. st.;doslo k obratu. V pojeti stredoveke -tinkvizice byl obraz c. spojovan se "zloCinem magie" (crimen magiae), resp. "maleficia", zlocinem poskozovani druhych lidi, a demonolog J. Bodin (1580) definoval c. jako zeny, ktere se skutecne a vedome snaii provadet skod!iva kouzla (maleficia) za pomoci dabla (viz tez -tmagie, -tdemonologie). Krute pronasledovani zacalo bullou Summis desiderantes affeetibus papeze lnoeenee Vlll. z r. 1484. V Evrope a pozdeji i jinde pfivedlo na hranice statisice (podle nekterych odhadu ai nekolik mili6nu) zen a skonCi10 ai koncem 18. st. Procesy byly vedeny podle povestneho Kladiva na carodejniee (Malleus maleficarum) z r. 1487 inkvizitoru H. lnstitorise a J. Sprengera a byly spojovany s krurym mucenim. Nektefi etnologove spatfuji ve fenomenu carodejnictvi evrop. variantu samanismu (viz -tsaman), jini v nem spatfuji pozustatky pohanskych kultU (M. Murrayovd). Za c. vsak byly casto take povaiovany bylinarky a "vedmy". Sexualni aspekt carodejnictvi (povestne orgie "sabbatu", nocni schuzky carodeju a c.) vedl nektere psychoanalitiky k tomu, ze vysvetlovali pronasledovani c. inkvizici jako "neurotickou reakci sexuaine frustrovanych knezi", coz podporovala i prohlaseni nekterych inkvizitoru, ze zenaje bytost stojici mezi zviretem a muzem (J. Bodin), 154

jakoz ito, ze "kladivo" je zamefeno vylucne proti zenam v roli c. a ze obsime pojednava 0 jejich sexualnich stycich s -tdablem. Liter. zpracoval toto pojeti S. Przybyszewski. Uspokojivy s-gicky vyklad "honu na carodejnice" nebyl dosud podan, i kdyz nechybi fada rUznych pokusu 0 vysvetleni tohoto fenomenu. Zfejme souvisi s virou v moc d'abla, ve stfedoveku velmi rozsifenou, ktera je druhem -tpovery. Boj proti c. byl stejne projevem strachu jako prostfedkem upevi'iovani ideal. vlivu -tcirkve, angazovala se v nem ale i svetska moc. V pronasledovani c. se uplatnili se stejnou krutosti jak katol., tak protestantsti teologove. Objev "carodejnickeho evangelia", ktery ucinil Ch. E. Leland v r. 1899 v Italii, a zejm. dilo M. Murrayovi (1921) vedly k oziveni zajmu 0 c. a ke vzniku kultickeho hnuti Wieea (keltske slovo pro carodeje), ktere se velmi rozsifilo zejm. v Anglii a v USA a v jehoz cele stoji "vrchni carodej" a "kralovna carodejnic". Ritualy tohoto hnuti obsahuji prvky ruznych pohanskych kultu, zejm. "Velke Matky" a hnuti sarno je jednou z forem uteku k iracionalismu. Lidove c. lze nalezt v Evrope jeste dnes, napf. v jiZili Italii. V lidovych zvycich je vzpominka na ne uchovana tzv. palenim c. ve "filipo-jakubske noci" (noc z 30. dubna na 1. kvetna), kdy Udajne byvaly kdysi pofadany sabbaty (v lese pry tou dobou rozkvetalo magicke zlate kapradi). C. hraji roli v fade mistnich -tpovesti. Oznaceni c. se pouziva take v pfenesenem pejorativnim vyznamu, vetsinou k symbolizaci zla, krutosti, osklivosti a take zaludnosti, prohnanosti a neproniknutelnosti. A: witch F: sorciere N: Hcxe I: strega Lit.: Biedermann, H.: Hexen. Graz 1974; Cave, J. - DuMond, M. A.: Carodejky a carodejnictvi. Praha 1993; KoC[, J.: Carodejnicke procesy. Praha 1973; Murray, M.: (1921) The Witch Cult in Western Europe. Oxford 1963; Sindeldr, B.: Hon na carodejnice. Praha 1986. Nak

cas viz cas socialni, filozofie vedy, prezentismus, iivot cas so ci a I n i - pojem pouzivany ve dvou vyznamech, resp. souvislostech: 1. jako lidske (skup., spol., soc. podminene a urcene) prozivani, vnimani, uvectomovani, mefeni a pouzivani casu (manipulace s casem), ktery je obvykle konvencne oznacovan jako cas astronomicky, fyzikalni Ci chronologicky; 2. zmena nebo pohyb urciteho soc. ci sociokult. fenomenu (udalosti) ve vztahu k jinym soc. udal os tern, ktere jsou vzaty jako vztazne (referencni) body. Prvni vymezeni vychazi z pfedpokladu, ze s-gicky je v pods tate lhostejne, zda "ontologicky", tedy "realne" existuji rUzne casy (cas astronomicky, fyzikalni, bioi., psychol., hist. a c.s.), ci zda jde pouze 0 ruzne mody existence nebo jen zpusoby interpretace tehoz objektivniho casu: s-gie sarna se k tomuto problemu nedokaze zavazne vy-

jadfit, protoze diskuse 0 casu, ktere otevfela zejm. moderni fyzika, jsou mimo jeji odbomou kompetenci. S-gicky je vsak navysost relevantni, ze rUzne spolecnosti s casem diferencovane nakladaji a k casu se odliSnym zpusobem vztahuji, odliSne jej nejen mefi, ale i emocionalne prozivaji. Jak z hlediska psychologie, tak i s-gie je podstatne, ze v soc. kontextu dostava cas smysl tim, ze se uvazuje 0 jeho velikosti, mnozstvi, omezenosti, dostatku ci nedostatku, dostupnosti, rychlosti ci pomalosti jeho plynuti, 0 jeho smeru atd. Poprve na vyznam casu jako s-gicke kategorie upozomil E. Durkheim a durkheimovska skola. Tito autofi poukazali na to, ze c.s. je spol. produktem, je strukturovan podle rytmu soc. Cinnosti a je pferusovan v zavislosti na rozdHu mezi sakralnim a svetskym (-tsvatky vmiSeji do plynuti c.s. diskontinuitu). Durkheim pochopil take kval. povahu c.s. Vyzn. Durkheimuv zak M. Halbwachs uvedl koncept e.s. do souvislosti s pojmem -tsocialni pameti. Pred Durkheimem se tematem casu s-gicky zabyval K. Marx. Lze dokonce rici, ze kategorie c.s. je svym zpusobem u Marxe klicova, ackoliv tema je exponovano zcela jinak nez u Durkheima a termin c.s. je pouzit jen sporadicky. Marxova teorie spolecnosti totiz ve vsech svych zakl. tezich vlastne stoji na kategorii c.s., a to takto: a) tfidni formace jsou zalozeny na tom, ze vetSina lidi nema disponibilni cas kjinym nez pracovnim a obstaravacim aktivitam, proto je vzdelani, produkce kult. statku a participace na rizeni vysadou privilegovanych vrstev a vladnoucich tfid, b) kapitalismus spociva na produkci nadhodnoty, kteraje de facto nezaplacenym casem najemni pracovni sHy, c) podle Marxova vyjadfeni v Rukopiseeh Grundrisse je tajemstvim kapitalismu tajemstvi strukturace a nova organizace casu (tema zruseni rolnickeho cyklickeho casu ajeho nahrazeni lineamim casem prumyslove vyroby rozvinul pozdeji (L Mumfort!), d) kapitalismus usiluje 0 zniceni prostoru casem (urychlenim komunikace). Podobnou roli pfisuzuje Marx parove kategorii -tsocialniho prostoru. Cela pomarxovska a pfeddurkheimovska s-gie 19. st. byla pod vii vern tfi ideji, ktere ovlivnily pojeti casu obecne a budouci koncept c.s. ideje -tpokroku, evolucni teorie (viz -tevolucionismus) a -thistorismu. Pojem "historickeho casu" byl pro 19. st. analogicky stejne vyzn. jako pojem c.s. pro 20. st. Nejvlivnejsimi s-gickymi koncepcemi c.s. jsou koncepce Pitirima A. Sorokina (rozpracovana ve 30. 1. ve spolupraci sR. K. Mertonem) a G. Gurvitche. Sorokin s Mertonem ve stati z r. 1937 navrhli vyse uvedenou definici c.s. (sub b)) a zduraznili, ze c.s.: 1. neni kontinualni (je dan rytmem kolekt. zivota); 2. jeho pocitani a prozivani zavisi na typu soc. skupiny (jiny je cas lovcu, jiny cas pastev-

cu); 3. je kval. (siastne a nesiastne dny); 4. vyzaduje stanoveni pociitku; 5. neni nekonecne delitelny; 6. jeho casti nejsou stejne dlouhe, neplyne stejne rychle. Tvorba kalendaru je spol., skup. podminenou aktivitou (krome znamych navrhu na zmeny kalendare, ktere provedla Fr. a posleze i rus. revoluce, budiz zminen navrh Comtuv, ktery pracoval s 13 mesici pojmenovanymi podle 13 osobnosti-

MojZise, Homera, Archimeda, Caesara, Pavia, Shakespeara, R. Descarta, Danta, Guttenberga, Karla Velikeho, Bedfieha ll. a Biehata). Podle Sorokina a Mertona je c.s. produktem potreby synchronizovat soc. Cinnosti a proto je bazi c.s. "astronomicky cas": astronomicky cas je z tohoto hlediska soc. sekundami, primami jsou lokalni c.s., ktere bylo nutno synchronizovat pomoci invarianty astronomickeho casu. Sorokin pozdeji rozvinul v kontextu sve vlastni teorie koncepci trojrozmemeho c.s., jehoz slozky odpovidaji jednotlivym stadiim jeho cyklicke predstavy vyvoje (aeternitas: ideacni cas, aevum: idealisticky cas, tempus: bezny cas). Gurviteh ve sve koncepci multiplicity c.s., vylozene v r. 1963, rozliSuje osm druhu c.s.: cas dlouheho trvani, Istivy, nevypocitatelny, cyklicky, retardovany, altemujici, pfedbihajici a explozivnL Kaidy druh c.s. spojuje s nekterou z tzv. hlubinnych urovni soc. skuteenosti, pfedevsim vsak s konkretnimi soc. skupinami a typy -tglobalnich spolecnosti. Gurvitchova typologie je vlastne vyslednici smiSeni nekolika pohledu - individ. prozivani casu (inspirace H. Bergsonem), tradicniho rozliseni casu cyklickeho a lineamiho a dlouheho a kratkeho (inspirace W. Jamesem) ajeho vlastni typologicke konstrukce tzv. totalnich soc. jevu. Razantni odmitnuti uvazovat v kategorii c.s. pfinasi fr. -tstrukturalismus, ktery zdurazi'iuje prioritu synchronie (analyzy koexistujicich jevu) nad diachronii (zkoumani evoluce, vzniku, vyvoje). Tomuto pnstupu odpovidala ijista ahistoricnost am. -tstrukturalniho funkcionalismu (T. Parsons). Podstatne nove pohledy na e.s. vnesl do s-gie existencialismus pojmem socialni situace, A. Schutzova fenomenologie pojmem -tbiograficke situace, J. Ortega y Gasset konceptem lidske situace, -tctnometodologie durazem na -tindexikalitu, E. Goffman svou dramaturgickou koncepci (ve vsech pfipadech jde oproti durkheimovske tradici 0 vyraznou subjektivizaci c.s.). Naopak variaci na durkheimovske tern a jsou P. L. Bergerovy a T. Luckmannovy uvahy 0 soc. konstrukci c.s., ktere v ponekud odlisnem kontextu nachazime take v systemove teorii N. Luhmanna. Tematem c.s. se zabyvali a zabyvaji mj. C. Javeau v Belgii, G. Pronovost v Kanade, P. F. Bourdieu aM. Eliade ve Francii, T. Banaszezyk, B. Szaeka a A. Pawelezynska v Polsku, R. Strassoldo v Italii aj. Tema c.s. je s-gicky aktualnim tematem, protoze se v nem 155

cas volny

cinnost

odrazeji problemy akce!erovanych soc. zmen a promeny v prozivani casu v modemi a zejm. postmodemi spolecnosti. Proto je tema c.s. a soc. prostoru soucasti prakticky kazde postmodemi diskuse. Pro s-gicka studia C.S. jsou velice vyzn. studie hist., ktere tema casu zkoumaji mj. z hlediska prozivani a interpretace kategorie casu v rozmanit)ich sociokult. a dobovych kontextech (J. L. Le Goff, F. Braudel, A. J. Gurevic aj.). Koncept C.S. se objevuje take v ruznych konkretnich vyzk. kontextech, napi'. ve vyzkumu soc. mobility a zmeny obecne, .....casovych rozpoctu, ..... volneho casu atd. Nove pohledy na C.S. pi'inasi ..... biograficka sociologie. V Cechach se problemem C.S. zabyva J. Subrt, vyzn. monografli zpracoval ces. exilovy sociolog Jift Kolaja. A: social time F: temps social N: Sozialzeit I: tempo sociale Lit.: Banaszczyk, T.: Czas jako kategoria spo!eczna. Wroclaw 1981; Durkheim, E.: Les formes elementaire de la vie religieuse. Paris 1925; Eliade, M.: Le myth de l' eternel retour. Paris 1967; Gurevic, A. J.: Kategorie stl'edoveke kultury. Praha 1978; Gurvitch, A. G.: La vocation actuelle de la sociologie, vol. II. Paris 1963; Kolaja, J.: Social System and Time and Space. An Introduction to the Theory of Recurrent Behavior. Pittsburgh 1969; Le Goff, J. L.: Kultura stfedoveke Evropy. Praha 1991; Pawelczyliska, A.: Czas cz!owieka. Wroclaw 1986; Pronovost, G.: The Sociology of Time. Current Sociology, 37, 1989, c. 3 (zvl. cislo); Sorokin, P. A. - Merton, R. K.: Social Time. A Methodological and Functional Analysis. American Journal of Sociology, 42, 1937, c. 5; Sorokin, P. A.: Sociocultural Causality, Space and Time. Durham, N.C. 1943; Subrt, J.: Kategorie casu v sociologii. In: Sociologicktftexty. Praha 1993.

Pet cas v 0 I n y - obecne cas, v nemz clovek nevykonava cinnosti pod tlakem zavazku plynoucich ze spo!. ..... delby prace nebo z nutnosti zachovani sveho biofyziologickeho ci rodinneho systemu. Definice C.V. jako casu, ktery zbyva po splneni pracovnich a nepracovnich povinnosti, byvaji oznacovany jako kvant. Ci rezidualni (zustatkove). Vedle nich existuje take i'ada pokusu 0 urceni C.V. pomoci nejake jeho vyzn. vlastnosti (definice kval. Ci normativni) obvylde je to subjektivne svobodna volba cinnosti v c.v., jejich bezprosti'edni neutilitamost, pl'itomnost pi'ijemnych prozitku a ocekavani apod. UZ v tomto zakl. rozliseni se do jiste miry odrazi dvoji vychozi pfistup k chapani tohoto jevu, znamy vlastne uz od dob Aristotelovych, ktery ve sve Etice Nikomachove zduraziluje vyznam C.V. (schole) pro jedince (jako Cinnosti, pfinasejici mu nejvyssi vniti'ni blaho, a ztotozilovane proto s rozjimanim), zatimco v Politice podtrhuje spiSe jeho soc. roli (pfedevsim jako prostoru pro vel'. cinnost). C.v. v jeho soucasnem slova smyslu vytvoi'il ovsem az ..... kapitalismus. V nem ziskava c.v. 3 zasadni odlisnosti ve srovnani s pl'edchozim obdobim: a) je individuaJizovany, clovek jim disponuje relativne samostatne (na rozdH od primitivnich spolecnosti, v nichz 156

cas prace i cas oddechu jsou podi'izeny jednotne kolekt. kontrole obvyk!e formou nab. reguJi); b) je vseobecny, tyka se pl'evazne vetsiny clenu spolecnosti (na cemz nic nemeni ani skutecnost, ze v pocatku kapitalismu bylo dosazeni ale spoil min. existence C.V. umozneno az soc. boji o uzakoneni a postupne zkracovani enormne dlouhe pracovni doby); c) je postaven do protikladu k pracovni dobe, ktera ve spojeni s prodejem ..... pracovni sHy vystupuje vuci cloveku jako cas "pro cizi". Vzajemny vztah pracovniho casu a c.v., problemy skutecne ..... svobody individua v C.V. (zejm. v modemi spolecnosti) a v neposledni l'ade i moznosti pl'ekonani vyse uvedeneho protikladu tvol'i dodnes zak!. osu fi!. a s-gickeho teor. badani v teto oblasti. Vedci se v zasade shoduji na ti'ech funkcich e.v., ktere zaroveil mohou slouzit i jako hierarchizacni mel'itko hodnoty jeho vyuziti: clovek v C.V. jednak odpociva, jednak vyhledava .....zabavu a venuje se ji a konecne zde take rozviji svou vlastni osobnost. Ze spo!. hlediska Ize tyto funkce vyjadl'it jako fyzickou a psych. regeneraci pracovni sHy ajako osvojovani Ci aktivni spoluvytvai'eni kultury v sirokern vyznamu. Konkretni naplilovani techto funkci (tedy struktura cinnosti v c.v., ktera tvofi hlavni naplil empir. badani v teto oblasti) se vsak samozi'ejme u ruznych jedincu i soc. skupin znacne ruznL Zavisi jednak na sirsich soc. podminkach, determinujicichjak celkovy rozsah c.v., tak obecnou dostupnostjednotlivych foremjeho realizace, jednak na individ. soc.-demogr. charakteristikach jedince (jeho pohlavi, veku, rodinnem stavu, vzdelani, pracovniJll zal'azeni, vysi pi'ijmu atp.). V modemich spo!ecnostech muzeme take hovofit 0 ruznych rytmech c.v., tj. 0 jeho vicemene pravidelnem vyskytu z hlediska denniho (byva zde pod vlivem pl'evazujici prvni prumyslove smeny vetsinou sousti'eden do nekolika podveeemich a vecemich hodin), t)idenniho (dvoudenni vikendy), rocniho (dovolena), pl'ip. celozivotniho. Rovnez toto kriterium podstatnym zpusobern ovliviluje naplil C.V. i vnejsi nabidky kjeho vyuzitL Informace 0 realnem rozsahu a struktui'e c.v.lze ziskat zejm. technikou .....casoveho snimku. Jeji soucasti jsou zatim nejednotne pokusy 0 podrobnejsi vniti'ni kategorizaci aktivit C.V. Obvykle se rozlisuji napl'. komplexy osobnich zalib, komplexy fyzickych aktivit, komplexy aktivit spojenych se stykem s kult. hodnotami Ci se spo!. kontakty, plochy necinneho odpoCinku apod. V ces. zemich disponuje v soucasne dobe ekon. Cinny obyvatel v prumeru asi 30 hod. C.V. tydne; zhruba ti'etinu tohoto casu venuje sledovani televize. (Viz take ..... prumysl volneho casu, .....sociologie volneho casu.) A: free time, leisure time F: temps Iibre, loisir N: Freizeit I: tempo Iibero

Lit.: Goodale, T. L. - Witt, P. A. eds: Recreation and Leisure. Issues in an Era of Change. Oxford 1985; Kaplan, M.: Leisure. Theory and Policy. New York, London, Sydney, Toronto 1975; Kelly, J. R.: Leisure. Englewood Cliffs, N.J. 1982; viz tez .... sociologie volnt!ho casu.

Pdc casovani deti viz klima populacni c e led' viz podruh, rolnictvo "c ern a s c h ran k a" - obecne system, jehoz vstupy a vystupy jsou znamy, neni vsak znama jeho vnitfni organizace. Do s-gie pronikl tento pojem z teorie ..... modelu a modelovani (zv!. kybemetickeho). Pouziva se v pfipadech, kdy pfedmetem zkoumani je objekt (soc. jev, proces), jehoz vnitfni struktura je mimo nimec zajmu vyzkumnika, at uz pro nedostatek vychozich poznatku, nebo pro omezene metodo!. moznosti (existujici metody jsou vetSinou vhodne jen pro analyzu vstupu a vystupu), nebo pro speciflka zadani vyzk. ulohy. Zkoumat nejaky soc. objekt jako "c.s." znamena soustfedit se na pravidla transformace vstupu ana vystupy bez hlubSiho pruniku do mechanismu techto transformacL V procesu zkoumani "e.s."se ovsem stava, ze ztraci puvodni "cern" - vyzkumnikovi se zacina objevovat jeji struktura. "C.s." tedy muze postupne "sednout", az se muze uplne vyjasnit do podoby "bile schranky". A: "black box" F: "boite noire" N: ,,schwarzer Kasten" I: "scatola nera" Gdl c e t nos t - pocet nebo podil vyskytu nejakeho jevu. Absolutni C. je: a) pocet vyskytu nejakeho jevu za specifikovanych podminek a v urcitem casovem rozmezi (resp. casovem urceni), b) pocet vyskytu nejakeho jevu pi'i opakovanych realizacich nahodneho pokusu (za nahodny pokus lze povazovat i realizaci presne urcenych podminek v realnych procesech). Relativni C. vyjadfuje podil vyskytu jevu z mozneho poctu vyskytu (r = min, kde m je pocet vyskytu jevu a n je pocet situaci, ve kterych mohl jev nastat, pfip. pocet objektu, u nichz mohl byt jev zaznamenan). Relativni C. se tez vyjadfuje v procentech jako JOO(mln)%. Rozlozeni cetnosti je soubor absolutnich nebo relativnich C. pro uplnou soustavu vzajemne se vylucujicich jevu (ve vyzk. praxi jde 0 tl'idy klasifikace, us pofadane nebo kvantifikovane klasifikace nebo 0 tfidni intervaly ciselne promenne). A: frequency F: frequence N: Haufigkeit I: frequenza

Reh c inn 0 s t - specif. lidska forma chovani zamefena obvykle k dosaZeni nejakeho cile. Podle Z. Strmisky je C. v nejsirsim smyslu kazde chovani nebo proces, pokud jsou

funkcne zamereny; proto se bezne rnIuvi 0 e. stroje, srdecni c., pracovni c. apod. V uzsim smyslu vsak jde 0 aktivni vztah soc. subjektu (individua nebo skupiny) k vnejsimu prostfedi, soc. a pi'ir., ktery pfedpoklada stanoveni cile, pouziti urcitych prosti'edku k jeho dosazeni a vWiinou take pravidla, jirniz se tento aktivni proces ridi. V nekterych fi!. koncepcich c. se zduraziluje subjekt-objektovy vztah jako zaklad a pl'edpoklad c. V s-gii se vedou definicni, zcasti vecne zduvodnene spory 0 rozliseni pojmu e., .....chovani a .....jednani. Dvojice pojmu chovani a c. je pod Ie Stebbinse rozlisitelna tak, ze chovani oznacuje reakci organismu na mentalni, fyziologicky nebo bioI. stay, ktera nema pfimou vazbu na vedomi, mysleni a interpretaci tohoto stavu, zatimco je bytostne soc. aktivitou, protoze je aktem vedome vule, je zalozena na soc. naucenych a osvojenych zpusobech mysleni, cHeni a jednani, ktere umoziluji zvolit takovy akt, ktery je dane situaci z hied iska aktera nejpi'imefenejsi. Zatimco pojem chovani poukazuje spiSe na podobnosti mezi clovekem a subhumannirni zivocichy, pojem zduraziluje rozdily mezi nimi. Klasicka s-gie byla vyrazne orientovana na problem c., proto take uVaZovala 0 vedach soc. a humanitnich, zatimco nektere smery modemi s-gie (zejm. novopozitivisticke orientace) poukazuji na vyznam reaktivnich forem a zpusoM chovani, a uvazuji proto spiSe 0 vedach behavioralnich (G. A. Lundberg). Jiz v klasicke s-gii se ve vztahu k chapani c. vytvorily dYe tradice. Prvni je reprezentovana K. Marxem a jeho pojmem ..... praxe, pfip. E. Durkheimem a jeho pojmem .....socirunlho faktu (e. je soc., strukturalne determinovana a prostor pro svobodne rozhodovani je proto relativne maly), druha M. Weberovym durazem na smysluplnost lidske cinnosti ci jednani. Podle M. Webera lze lidskou c. pochopit jen tehdy, jestlize rozumime vyznamum, jez jsou c. pl'isuzovany, a smyslu, ktery do c. akter vklada prosti'ednictvlm motivu. Porozumeni c. umoziluje posleze jeji kauzalni vysvetleni. Weber rozlisuje ti'i typy c.: afektivni c., ktera vyplyva z individ. emocionalnich stavu a je reakci na konkretni situaci v konkretnim case, c. tradicni, ktera je zalozena na ustalenych zvycich, obycejich a stereotypech, a c. racionalni, ktera je spjata s jasnym vedornim cile a uvahou 0 prostfedcich k jejich dosazeni. V dejinach s-gie se posleze ustalila dichotomie s-gie orientovane k analyze soc. makrostruktur, v niz se soc. c. vaze pfedevsim na kolekt. subjekty a soucasne se zduraziluje soc. puvod a determinace C. individ. soc ...... akteru (holisticke a deterministicke pojeti, jakkoliv T. Parsons mluvi 0 voluntaristicke koncepci), a s-gie orientovane ke studiu .....spolecnosti, jez je pojata jako produkt vedomych lidskych aktivit a smysluplneho jednanL Prvni typ pi'edstavuje ..... marxismus temer

c.

c.

157

cinnost politicka

cinnost

ve vsech svych varian tach, nejvypjateji pak L. Althusserova koncepce strukturalniho marxismu (ale take s-gicka koncepce Parsonsova), druhy typ -tsymbolicky interakcionismus, -tfenomenologicka sociologie a zejrn. -tetnometodologie. Byly uCineny vyzn. pokusy tuto dichotomii mezi makrostrukturalne a akcne orientovanou s-gii prekonat. Prvnim z nich je vlastne dilo samotneho Maxe Webera, v nemz se spojuji pohledy a analyzy zretelne makrostrukturalni s durazem na smysluplnost lidskeho jednani. Z novejsich pokusu pak jde 0 teorii Paula Willise, zejm. vsak 0 tzv. teorii strukturaceAnthony Giddense. V Giddensove pojeti se objevuje koncept duality struktur, jimz se vyjadfuje myslenka, ze struktury nemohou existovat nezavisle na c., ale ani c. nemohou byt vykonavany bez stabilizovanych struktumich ramcu. Systematicke, zejm. opakovane c. produkuji struktury a struktury umoziiuji vykon c. Elementarnim a srozumitelnym pfikladem, na nemz se dualita struktur da demonstrovat, je Giddensova reinterpretace znameho rozliseni jazyka jako systemu (langue) a recijako cinnosti (parole): kaZdym recovym aktem oZivujeme jazykjako stabilizovanou strukturu a davame ji zit (nemluveny jazyk se stava mrtvym jazykem), predpokladem recoveho aktuje vsak existence nadindivid. struktury, ktera existuje nezavisle na recovych aktech. Vyzn. a ve 20. st. nejvlivnejsim pfinosem pro s-gicke zkoumani c. je dilo Tacotta Parsonse, ktere je z vetsi casti zasveceno prave analyze c.: od zkoumani c. v klasicke s-gii (Weber, Durkheim, Marx, V. Pareto) a ekonomii (A. Marshall) prechazi Parsons k tomu, ze svou teorii c. svaze s teorii -tsocialniho systemu (1951) a nakonec se pokusi o prunik do jinych oboru, zejm. do ekonomie (ve spise Economy and Society). Parsons definuje c. jako proces probihajici v systemu akter-situace, ktery rna motivacni dUlezitost pro individ. aktera, nebo v pripade kolekt. akteru pro kaZde individuum, jez je soucasti dane kolektivity. Vykon c. je spojen se satisfakci ci gratifikaci (odmenou) nebo s vyhnutim se deprivaci (trestu). Tak je u Parsonse, jako konec koncu v kazde teorii c., spojena c. s -tpotrebami: teorie c. je obvykle soucasne teorii potreb, a to potfeb individ. (v pripacte individualisticke, weberianske tradice) nebo societalnich (v pfipade tradice strukturalni a metodo!. kolektivisticke). U Parsonse je c. spojena se ctyrmi zak!. societalnimi ci systemovymi funkcemi, a to s uddenim modelU ci vzorcu kontroly, s integraci systemu, s dosahovanim a realizaci kolekt. cilu a s adaptaci na vnejsi, predevsim fyzikalni prostfedi. Podobne je v jinych, predevsim ovsem konfliktualistickych koncepcich spojena teorie c. s teorii moci: v krajni formulacije kaZdy system soc. cinnosti soucasne systemem moci (koordinace, kooperace a organizace lidskych cinnosti vyzaduje pyrami158

dalni strukturaci s centrem moci a i'izeni), a pak se teorie soc. c. nutne meni v s-gii politiky a s-gii organizace. Tato orientace je dosti vlivna ve fr. s-gii, zejmena v akcionalismu Alaina Touraina. Tourainova teorie i vyzk. praxe jsou primo prototypem toho, co jiny fr. sociolog Louis Quesnel nazval makros-gickou analyzou Cinnosti. Touraine operuje ve svem akcionalismu (ktery usti v teorii s-gicke intervence jako vedomeho, planovaneho a s-gicky fundovaneho vstupu do soc. reality) se 6 zak!. pojmy: historicitou, systemem dejinnych Cinnosti, tridnimi vztahy, institucionalnim systemem, soc. organizaci a soc. hnutim. Prostrednictvim techto zak!. pojmu chce vysvetlit nejen soc., resp. spolecenskou cinnost, ale predevsim vytvoi'it ambici6zni teorii -tsocialni zmeny. Louis Quesnel zajimave systematizoval zakl. premisy kaZde s-gie c., jez lze shrnout (a komentovat). 1. V evrop. kult. tradici rna c. pi'ednost pi'ed necinnosti, je preferovana i v hodnotovem zebricku. Tato premisaje hist. i prostorove nesamozi'ejma (je totiz evrop. ci evropsko-am.) a modemi (srovnej kontemplativni orientaci stredoveku, akcent na pozitivni a smysluplnou neCinnost v nekterych asijskych nabozenstvich atd.). 2. Vedenije preferovano pred nevedenim a zejm. ignoranci. Odtud vyplyva pozadavek ved. vedeni a racionality, ktery se promita do temer kazde teorie c. Velkym problem vetsiny teorH c. je proto problem vztahu jeji racionalni a iracionalni komponenty (tzv. Paretuv problem). V teto souvislosti nutno take zminit Althusseruv koncept teor. praxe (vychazejici z marxovske tradice) jako typu c., ktery je specif. pro tradicni intelektualy (jejim opakem je prakticka teorie, ktera je specif. pro modemi technokraty). Intelektualni praxe je take vyznarnnou soc. c. zejm. z hlediska svych realnych a potencialnich dusledku. Tomuto tematu venoval J. Fourastie samostatnou praci Les conditions de l' esprit scientifique (1966). 3. Problem soc. c. je take problemem vztahu determinismu a indeterminismu, protoze prave v tomto kontextu se problem svobodne yule projevuje nejnapadneji. Teorie c. lze pak delit na spinozovske (svoboda je pouze neznalost skutecnych pricin) a popperovske (neni absolutniho determinismu). 4. Analyza C. rna v sobe prvek previze, pi'edvidani, a to na urovni teor. i prakticke: v kaZde c. obvykle musime anticipovat take jeji vysledek. Zkoumani soc. C. by tedy melo byt take analyzou jejich nezamyslenych dusledku, jez R. K. Merton oznacil terminem -tlatentni funkce. Optimisticka predstava, ze soc. c. jsou vetsinou svrchovane racionaIni (podle formulace G. Bachelarda je c. aplikovanym racionalismem) a usH tedy take ve svrchovane pozitivni efekty, byla vyvracena celou hist. a zejm. novodobou zkusenosti lids tva. 5. S-gie c. by nemela byt hodnotici aktivitou: smyslem s-gicke analyzy neni posuzovat

konkretni aktivity z hlediska ideo I. a polit. programu ci utop. vizi, ale zkoumat jejich zaclenenost do celku soc. systemu nebo jejich smysluplnost z hlediska aktera (v zavislosti na pozici, kterou pro analyzu c. volime). Je ovsem pfirozene, ze solidne fundovana teorie c. je pouzitelna pro kaZdou po lit. praxi a v ramci kazdeho polit. systemu. 6. Lze pfipustit, ze s-gicka zkoumani Co by mohla vest k navrhUm optimalizace lidskych aktivit asi v tom smyslu, jak je navrhuje -tpraxeologie. Studium c. rna tak nejen aspekty ryze kognitivni, ale i prakticke (studium praxe vyustuje v navrhy praktickych doporucenO. Tento krok vsak neni pro s-gii obecne zavazny aje odlisne akcentovan v jednotlivych pnstupech k s-gii jako vede a k jejim funkcim. Nepochybne nejvyzn. k analyze soc. c. prispela s-gie prace, organizace, politiky a soc. hnuti vcetne tech odnozi tech to disciplin, ktere jsou vyslovene prakticistni povahy (napr. teorie -thuman relations). K temto optimalizacnim a praxeologickym studiim je nutne vyuzit metodo!. aparat soudobe s-gie, zejm. jeji kvant. odnoze. Zda se rozumne rozlisit tzv. makros-gii c., kteraje orientovana na kolekt. subjekty a spolecnost jako system a strukturu, a mikros-gii c., kteni se orientuje spiSe na studium kazdodenni interakce individ. akteru. Toto cleneni odpovida jak tradici, ktera se pfi studiu soc. c. usmlila, tak soucasnemu paradigmatickemu cleneni vnitrnich zajmu s-gie. Soucasne umoziiuje navrhnout reseni do jiste miry specif. ces. terminologickeho sporu, jak eventualne odlisit c. a jednani: Co je spiSe terminem makrostrukturalnim, jednani spiSe mikrostrukturalnim (jedinec jedna, soc. hnuti jsou Cinna). Toto rozliseni je samozrejme veci pripadne budouci konvence, ale nepostrada vecny smysl a je v zasade v souladu s jazykovym citenim. V ces. s-gii se teorii c. nejsystematiCteji zabyval Emanuel Chalupnj, jehoz 3. svazek 4. dilu nedocenene a monumentalni Sociologie je cele venovan prave soc. Co Chalupny opira svUj s-gick)' system 0 tezi, Ze predmet s-gie, jimz je civilizace cili kultura, se ski ada ze tn prvku: Cinitelu, Co a vytvoru, kaZdy s-gick)' jev pak je bud tim, ci onim, nebo jejich kombinaci. Chalupny zduraziiuje, ze c. jsou jevy stejneho radu jako cinitele a vytvory a maji proto stranku objektivni a subjektivni, jsou vsak promenlivejsi, rozmanitejsi a rnnohotvamejsi, a proto s-gickemu studiu pusobi take vetsi nesnaze. Chalupny navrhuje nekolik klasifikaci c., z nichz za svrchovane aktualni lze pokladat rozIiSeni c., ktere udduji zivot a ktere se spojuji se spec. vytvory (hospodareni s ekon. institucemi, politizovani s politkou atd.), a c., ktere meni zivot tvofive a tim umoziiuji vyvoj. Toto Chalupneho cleneni anticipuje dichotomickou klasifikaci, ktera se inspiruje praci J. Ortegy y Gasseta Meditacidn de la tecnica (1939) a vychazi z praci A. Giddense a pol. psy-

chologa lozeJa Kozieleckeho (0 czlowieku wielowymiarowym, 1988) a kterou u nas navrhl M. Petrusek, totiz cleneni na C. repetitivni s dominantni funkci reprodukcni a C. transgresivni (metaforicky oznacovane jako vaseii prekracovat hranice a vlastni omezeni). Krome toho Chalupny deli c. na telesne a dusevni, skladebne (pozitivni) a protikladne (negativni), zejm. vsak na praci a zabavu ana tzv. akce (tj. C. v zasade shodne s pozadavky zachovani druhu) a fikce (produkty ryze kult. tvofivosti). Duraz polozeny na rozliseni prace a zabavy je pozoruhodny proto, ze v souvislosti s uvahami 0 prechodu modemich spolecnosti ve spolecnosti postmodemi se nezridka zduraziiuje, ze tradicni paradigma prace je postupne nahrazovano paradigmatem volnt!ho casu s jinou dominantni aktivitou, jiz je spotfeba (A. Hellerova, Z. Bauman aj.). V Chalupneho teorii C. jsou obe komponenty predvidave analyzovany velmi rovnovazne: krome prace Chalupny zkouma hru, sport, zabavu, zejm. tanec, a volny cas. Ve formulacich sice dobove podminena, ale rozhodne neprehlednutelna je pozomost, kterou venuje Chalupny tomu,jak organizaci prace i volneho casu v nedilne jednote manipuluji oba totalitni systemy jeho doby - nacionalni i stalinsky socialismus. Spec. prace leona Fourastieho na toto tema 40 000 heures (1961., ces.1969) byla napsana aZ cele ctvrtstoleti po

Chalupnem. V byvaIem SSSR se teorie c. rozvijela pomeme zajimave pouze v kontextu psychol. (L. S. Vygotskij, A. N. LeontJev, G. M. Andrejevova), v s-gii a filozofii se cinnostni princip deklaroval, ale realne badatelske vysledky (Kagan aj.) byly zanedbatelne. Dokonce i velmi nosna Marxova myslenka 0 vztahu poznani a prakticke C. (spo!.-hist. praxe jako kriterium pravdivosti poznan!) byla degradovana na ideol. slogan, ackoliv zap. marxismus s touto ideou jisty cas pomerne efektivne pracoval. U nas se zabyval psychologii C. zejm. ve vazbe na soc. komunikaci J. Janousek, s-gicky byly analyzovany predevsim pracovni C. a C. ve volnem case. A: activity, action F: action N: Tatigkeit I: attivitil, azione Lit.: Chalupn:v. E.: Sociologie IV.3.: SochUni cinnosti. Praha 1941; Janousek. J.: Spo1ecnA cinnost a komunikace. Praha 1984; Leonfjev. A. N.: Cinnost, vectomi. osobnost. Praha 1978; Parsons. T.: The Structure of Social Action. New York 1937; Parsons. T.: The Social System. New York 1951; Parsons. T. - Shils. E.: Toward a General Theory of Action. New York 1951; Parsons. T. - Bales. R. - Shils. E.: Working Papers of the Theory of Action. New York 1953; Strmiska. z.: Cinnost. In: Maly sociologicky slovnik. Praha 1970; Touraine. A.: Sociologie de l'action. Paris 1961.

Pet

cinnost kuIturne vychovna viz osveta c inn 0 s t po Ii ti c k Ii - naplii specif. regulativnich funkci -tpolitiky vyskytujici se na ruznych spol. urovnich a re159

cinnost politicka

sici ruzne typy problemu. C.p., kteni se zakhida na kognitivni orientaci, se zpravidla rozviji na dvou urovnich: a) konkretniho empir. poznavani, obvykle intuitivniho charakteru, schopneho postihnout charakteristiky situace, pfitomnych akteru, moznych reseni existujicich problemu atd., b) vicemene rozvinutych ideol.-intelektualnich konstrukci. Polit. praktikove se casto vyznacuji pomeme vysokou urovni intuitivniho poznavani, jez slouzi jako nastroj omezenym cHum. -tIdeologie nepfedstavuje v polit. orientacich jen "falesne vedomi", i kdyz se jim take stava. Ideologie plni konstitutivni polit. aspol. funkce tim, ze kombinuje a syntetizuje prvky poznavacich orientaci se zajmovymi a hodnotovymi orientacemi a spojuje je se spol. vztahy (existujicimi nebo moznymi), vymezuje situacne podminene zajmy sku pin a spolecnosti, vztahuje je k hodnotam a pomefuje vzajemne jedny druhymi; urcuje vahu zajmu podle jejich vztahu k hodnotam a hleda hodnoty schopne otevfit nove horizonty Cinnosti a uspokojovat platne zajmy (je proto jednostranne a nespravne spojovat termin ideologie vyhradne s negativnimi konotacemi, nesmi se vsak zapominat na potfebu jeji kognitivni kritiky). C.p. se casto spojuje se znacne protikladnymi orientacemi, pokud jde 0 zamerenost subjektu, hodnotove orientace a zajmove orientace. Mnozi teoretikove myslenkove Iinie od G. W. F. Hegela k soucasnym funkcionalistum v ni vidi pfedevsim sferu obecnych zajmu obcanu, nebo dokonce zajmu vselidskych, zatimco stoupenci konfliktualisticke s-gie vidi v pol it. strategiich kvitesenei tfidnich nebo skup. zajmu a polit. sferu pokladaji za oblast umoznujici probojovani techto zvl
grafie.

Vod

demografie prehistoricka viz paleodemografie demografie regionalni - (z lat. regio = hranice, svet. strana, kraj) - soucast -tdemografie zabyvajici se studiem demogr. procesu z hlediska regionaInich podobnosti a rozdHu. Jeji zamereni i metody se lisi podle toho, zda jsou regiony vymezeny v ramci jednoho statu nebo jsou tvoi'eny skupinou statu, zda jsou homogenni nebo komplexni (viz -tkomplexita), zda se jedna 0 administrativnijednotky (viz -tregionalizace) apod. D.r. uzce souvisi s -tgeografii obyvatelstva a jeji vysledky mohou byt vyuzity mj. tez v regionalni geografii, regionalni sociologii, pi'ip. v s-gii lidskych sidel. 183

demokracie a autoritarismus

demografie socbllni

A: regional demography F: demographie rt!gionale N: Regionaldemographie I: demografia regionale Lit.: viz -->demografie.

Pav

de m 0 g r a fi e soc i a I n i viz demografie sociologicka de m 0 g r afi e soci 0 log i cka - tez demografie socialni, resp. sociodemografie - je chapana trojim zpusobem: 1. jako hranicni disciplina mezi --4sociologii a --4demografii, ktera se zabyva studiem soc. predpokladu a dusledku demogr. procesu, a to jak v obecne poloze --4demograficke reprodukce, tak na urovni konkretniho --4demografickeho chovani; 2. jako soucast demografie soustredujici se pouze na studium mikrourovne demogr. procesu, tzn. demogr. chovani jednotlivcu, rodiny, pfip. jinych kolektivit uzce s nim svazanych (napr. pfibuzeneckYch systemu, skupin vrstevniku, komun apod.), k cemuz pati'i i studium --4popnlacnlho klimatu a postoju lidi a instituci k otazkam porodnosti, umrtnosti, snatecnosti atd; 3. jako soucast demografie, resp. --4demograficke statistiky, zabyvajici se tzv. diferencnim sledovanim jednotlivych demogr. procesu, tzn. jejich sledovanim podle soc. znaku: nejbeznejsi je zjisiovani tzv. diferencni plodnosti, ale sleduje se i diferencni umrtnost, nemocnost, snatecnost. D.s. v poslednim uvedenem vyznamu je soucasti tzv. diferencni sociologie, ktera se koncentruje na zjiSiovani rozdilU mezi jednotlivyrni soc. skupinami (predevsim soc. vrstvami, velkymi profesnimi skupinami, teritorialnimi jednotkarni, etniky, narody a narodnostmi) a vyhodnocuje je optikou soc. rovnosti a spravedlnosti. Pojem d.s. i jeho synonyma v uvedenych rozlisenich a aplikacich lze nalezt predevsim v kontinentalni demografii. V anglosaskych zemich byva demografie jako takova povazovana za s-gickou disciplinu a podobne hranicni pojmy tedy pozbyvaji smyslu. A: sociological demography F: demographie sociologique N: soziologische Demographie I: demografia sociologica Vod demokracie - (z rec. demos =lid; kratos =sila, vlada) - puvodne jedna ze ti'i forem polit. spolecenstvi nacrtnutychAristotelem. Koncem 80.1. 18. st. se v Nizozemi pouzival termin "demokrate" jako protiklad k "aristokratum"; tento vyznam se behem jednoho st. vzil po cele Evrope a Sev. Americe. Aristokrate byli povazovani za nositeIe soc. poradku organizovaneho kolem rodovych hierarchii, korporaci s charakteristickymi pravy a privilegii a obvykle kolem krale (viz --4slechta, --4stav urozenych), demokrate byli ti, ktefi navrhovali ruzne formy rovnopravnosti a lidove kontroly vlady. Slo tedy 0 d. jako opo184

zicni hnuti k aristokratickemu poradku, ktere se ale od Sev. Ameriky po Polsko lisilo v odpovedich na otazky, kdo rna byt povazovan za --4lid, jak rna byt projevena yule lidu a jak uvest v soulad prava jedince s pozadavky kolektivity. Presny vyznam pojmu d. byl od pocatku predmetem znacnych polemik. Zpocatku se parlamentni autority (zejm. ty, ktere se vyvinuly ve Velke Britanii) stavely proti d., zvl. proti prime ucasti lidu na vlade podle predstav J. J. Rousseaua. V 19. st. byly za ustfedni institucionalni prostredek k uskutecneni d. povaZovany pravidelne --4volby mocnych zastupitelskych organu. Nadale se vsak rozvijela konkurencni pojeti d., casto vyjadrovana kritikou nedostatku --4parlamentu jakozto organu lidove moci. Do poloviny 19. st. polit. levice v Evrope podporovala egalitami kritiku existujicich demokr. koncepci a praktik. Sve pozadavky pozdeji shmovala pod terminy "skutecna", "socialni", "lidova" nebo "pevna" d. Slo 0 to, zda parlamentni instituce jsou podstatnou soucasti "skutecne" d., nebo zda jsou jeji inherentni prekazkou. Soc. vedci se snazili vyjadfit ruznorodost koncepci d. presnejsim jazykem. V soucasnosti se v obsahu tohoto pojmu zduraznuje volebni mechanismus a fungovani zastupitelskych institucL D. neni vztahovana ani k urcite soc. ti'ide, ani k individ. distribuci bohatstvi a kultury, ale je chapana jako soubor procedur urovnavani --4socialnich konfliktii. Demokr. polit. system je ten, ve kterem: 1. vsichni, kdo maji oficialni polit. --4moc, jsou odpovedni volicum bud pfimo, nebo na zaklade faktu, ze byli ustanoveni zvolenyrni funkcionafi; 2. zvoleny parlament rna znacnou legislativni a deliberativni odpovednost; 3. vsichni dospeli, ktefi nejsou oznaceni jako mentalne nebo moraine nezpusobili, predstavuji volicstvo; 4. volby se konaji v castych intervalech, nekonaji se pod natlakem a nejsou prilis poznamenany podvody; 5. existuje dostatecml uroven obcanskych svobod, zahrnujici nejenom pravo vyjadfit ustne nebo pisemne sve nazory, ale take moznost tvorit nove --4politicke strany, ktere by kandidovaly ve volbach. To, zda volebni vitezstvi bude na strane pracujicich nebo vlastniku, zda vysledkem bude soc. rad vice nebo mene egalitami, zda polit. kultura vyvolava u vladnich cinitelu respekt nebo je provokuje, jsou zajimave otazky, jez ale nejsou soucasti definice d. Popsany institucionalni komplex ovsem neni povaZovan za ideal. Napr. Robert A. Dahl jej nazyva polyarchii. Poj pojmem d. maji lide na mysli velmi ruzne egalitni nebo participacni elementy, coz zpochybiluje konsensus 0 definici d. Vyvinuly se take institucionalni upravy, ktere byly pokladany za nove ztelesneni d. Soucasne vymezeni d. obsahuje atributy, ktere nejsou platne pi'ilis dlouho. Napr. do 19. st. bylo znacne omezeno --4volebni pravo majetkovymi pozadavky, do 20. st. bylo omezeno na muze, do 20. st. hra-

Ii v mnoha zemich znacnou roli mocnari, ktefi nebyli odpovedni volicum. Dodnes jednotlive rezimy akceptuji nektere demokr. prvky, zatimco jine odmitaji, cimz se vytvareji mnohotvame smesice d. Napoleon III. uskutecnoval --4plebiscity se vseobecnym hlasovacim pravem, pozdni carove svolavali deliberativni organy, ph volbach v Mexiku nikdy nesouhlasi soucet hlasu, Jizni Afrika rna sice volby, v nichz soutezi vice stran, a vyzn. parlament, ale vylouCila vetsinu obyv. z hlasovaciho prava, nekolik stredoam. statu rna sice volby prezidenta a kongresu, v nichz spolu souperi vice kandidatu a stran, ale take armady, ktere nespadaji pod prezidentskou moc. Studium forem "pseudodemokracie" a "sernidemokracie" je jednou z nejvetsich vyzev pro utvareni teorie demokracie, resp. pro --4sociologii politiky dneska. (Viz tei --4demokracie a autoritarismus, --4demokracie parlamentni, --4demokracie zapadni aj.) A: democracy F: democratie N: Demokratie I: democrazia Lit.: Dahl, R. A.: Democracy and its Critics. New Haven 1989; Demokratie. In: Brwzner, O. - Conze, W. - Koselleck, R. eds.: Geschichtliche Grundbegriffe. Stuttgart 1972-1984; Diamond, L. -lim, J. -lipset, S. M.: Democracy in Developing Countries. Boulder 1988; Hennet, G.: Aux frontieres de la democratie. Paris 1983; lipset, S. M.: Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore 1981; Palmer, R.: The Age of the Democratic Revolution. A Political History of Europe and America, 17(1)-1800. Princeton 1959-1964.

Mal

demokracie a au toritarismus - (z lat. auctoritas = zaruka, jistota) - koncepce protikladnosti a konfliktnosti dvou koexistujicich --4politickych kultur. S-gicke vyzkumy ukazuji, ie pro --4demokracii se jeji stoupenci vyslovuji z nekolika duvodu, ktere zpravidla uvadeji v ruznych kombinacich. Demokracii pokladaji za system, ktery dovoluje kaZdemu svobodne se vyjadfovat a take hajit ucinne vlastni zajmy. V jejich ocich demokracie zmirnuje a zmekcuje vztahy mezi rizenymi a ridicimi tim, ie nahrazuje jednosmemou podrizenost oboustrannou zavislosti, i kdyz tyto vztahy zustavaji nesymetricke. Pfitom demokracie, alespon ve sve reprezentativni forme, umoinuje uchovat urCity stupen koncentrace moci, ktery je k fizeni spolecnosti potrebny. Demokracie je soucasne mechanismem, ktery stimuluje \Isili 0 vykonu demokr. --4elit a zajistuje, aby z kandidatu na volene polit. funkce byli vybrani ti, ktere spolecnost nejvice ocenuje. Demokracie otevira sirsi prostor ve sfere ver. Cinnosti, Cini lidi spoluzodpovednyrni za vlastni osudy, je vyrazem respektu k lidske osobnosti (zajimave svedectvi 0 vztazich am. kvalifikovanych delniku k am. demokracii pfinasi R. Lane, 1962). Ve vsech zduvodnenich demokracie se uplamuji myslenky, ktere jsou vyjadreny v nektere z teorii demokracie: utili-

taristicky pfistup je urcujici pro J. Benthama a J. S. Mil-

w, aspekt demokracie jako svobodne souteze 0 moc podtrhujeJ. A. Schumpeter (1942,1946), z neoutilitaristickych pfistupu vychazeji a 0 modely racionaIniho chovani se opiraji R. A. Dahl a C. E. Lindblom (1953), a take A. Downs (1957), na meze platnosti utilitaristickych pristupu ana potrebu normativniho fungovani demokracie upozomuje 1. Plamenatz (1973). Odpurci demokracie zpravidla uvadeji, ze system demokr. rozhodovani je nakladny, neproduktivni, malo uCinny, ze pfijata rozhodovani jsou zpravidla neorganickymi komprornisy rozchazejicich se a nesluCitelnych zajmu, ze demokr. volba nevybira politiku, ale potlacuje schopne osobnosti, demokr. charakter rozhodovani je zdanim, skutecna moc v demokracii neni v rukou lidu a jeho zastupcu, politikove sleduji jen sve vlastni a skup. zajmy a nezastavuji se ani pfed korupci. Teor. kritiky demokracie prinasi zejm. --4marxismus. V jeho dorninantnim proudu se zduraznuje vliv skutecnych soc. podminek, v nichz lide iiji a ktere jim udajne znemoznuji samostatne se ucastnit polit. iivota a zpusobuji, ie "formalni demokracie" nebo "cista demokracie" je iluzornL Tato kritika schematizuje nebo primo prehliZi vyvoj soc. vztahU v modemich vyspelych spolecnostech, ktere dovoluji ucinnou polit. participaci. Krome toho je marxismus velmi malo citlivy k normativnim regulacim v modemich spolecnostech: jestlize normativni rad neresi sam vsechny problemy, institucionalizace normativnich pravidel (napr, kedu demokracie) je nicmene zcela nezbytnou podminkou prosazeni progresivnich --4sociatnlch zmen. Problem spo!. zmen vsak neni mozne zvladnout nasilnym pusobenim na situacni podminky. Hist. zkusenosti potvrzuji, ze podcenenim nebo poprenim normativnich, hodnotove legitimovanych pravidel, oprenych 0 univerzalisticke hodnoty a --4lidska prava, se modernim spo!ecnostem otevira cesta ke katastrofickemu vyvoji. Obhajci demokracie pripousteji moine nedostatky konkretnich demokr. systemu a uznavaji, ze mezi nirni existuji podstatne kvalit. rozdily; jsou vsak presvedceni, ie proti nedostatkum demokracie lze bojovat jen demokracii. Pfikladem tohoto pristupu je --4demokraticky elitismus. Problemem je spojeni demokracie s prosperujici ekonomikou a se stabilitou moci; tim se zabyva ve svych uvahach a analyzach S. M. Lipset (1959) a to take je jedno ze steiejnich temat G. A. Almonda as. Verby. Stale demokracie od nestalych a od diktatur v Evrope a nestale demokracie a diktatury od stalych diktatur v Lat. Americe rozliSuje S. M. Lipset. Za stale demokracie poklada zeme, v nichz demokr. system trval od konce 1. svet. valky a v nichz totalitami protidemokr. strany nedosahly v obdobi poslednich 25 let. 20 % hlasu ve volbach (pod Ie techto kriterii by se napr. Francie neradila 185

demokracie a autoritarismus

nejen na konci 50. let, ale ani v 90. 1. mezi stabilizovane demokracie; mela by na to nadeji ph zachovani soucasneho stavu veci 0 deset let pozdeji). Stabilita demokracie ve smyslu vylouceni pfechodu od demokracie k autoritativnimu systemu je centralni otazkou pro vsechny demokr. pfistupy. Tato pozadovana stabilita rna vsak ruzny smysl v zavislosti na priori tach, na nichz je po lit. system zalozen, a na typu zmen, jez stabilni polit. system umoznuje nebo vylucuje. Na koncepce elit a koncepce elitismu a na analyzy stability demokracie navazuji nektere uvahy, ktere se zabyvaji problemy "neufiditelnosti" nebo obti'lne fiditelnosti soudobych spolecnosti. Nekten teoretikove a ideologove spatruji pficinu dnesni krizove situace predevsim v nekompetentnich zasazich lidi, v nadmernych a nepfimei'enych po'ladavcich soc. hnuti a v ustupnych populistnich taktikach politiku. Po'laduji proto vetSi vliv autoregulativnich mechanismu a trhu a mensi vliv zasahU libovolneho charakteru. Zastavaji nazor, 'le urcite omezeni pole, na ne'l se demokracie aplikuje, je podminkou pro jeji stabilitu (M. Crozier, S. P. Huntington, J. Watanuki, 1975; D. Bell, 1976). Demokracie zi'ejme nemu'le pi'ipustit libovolne zasahy do spol. rizeni a racionalita tohoto rizeni je pro ni 'livotne vyzn. otazkou. Rovne'l struktura demokr. instanci a metody jejich rozhodovani se nemohou libovolne menit podle subjektivistickych prani. Lze vsak pochybovat, 'le by programove omezovani demokracie bylo nejlepsi cestou k jejimu posileni a k jeji obrane. Minimum demokracie neni pro demokracii optimemo Omezovani je zvhis( nebezpecne v demokraciich, ktere nejsou jeste stabilizovany, v nich'l opati'eni sledujici pevny vykon moci, bez ohledu na demokr. po'ladavky, mu'le snadno sklouznout k autoritativnim nebo diktatorskym praktikam. 0 demokr. spolecnostech se casto hovofilo jako 0 ostrovech v moi'i autoritativnich a diktatorskych systemu. Postaveni demokracie ve svete se znacne zlepsi10 tim, 'le velke demokr. zeme se od konce 50. 1. stabilizovaly a pi'estaly byt "labilnimi demokraciemi" (Francie 1958, Nemecko, Japonsko), 'le vyzn. zapadoevrop. zeme se demokratizovaly od 2. poloviny 70. 1. (Spanelsko, Portugalsko, Recko), 'le v i'ade rozvojovych zemi se prosadiIy urCite demokratizacni tendence, i kdy'l v fade z nich se tii'li s autoritativnimi a diktatorskymi vlivy. Velky krok vpred v demokr. vyvoji ve svete pi'edstavuje zhrouceni SOY. bloku na pi'elomu 80. a 90. 1., ktere otevira cestu moznemu demokr. vyvoji ve vsech di'ivejsich evrop. spolecnostech SOY. typu. Autoritarismem neni samozrejme mysleno jakekoliv respektovani -tautorit, jeZ je v pods tate pro spo1. 'livot nezbytne, ale naroky na moc, ktere nejsou fundovany demokr. principy nebo odbornymi kompetencemi nebo ji-

186

demokracie lidova nymi legitimovanymi vztahy v ramci demokracie. Autoritativni tendence v soudobych spolecnostech cerpaji svou silu pfedevsfm z obti'lnosti ukolu, pi'ed nimi'l se tyto spolecnosti nachazeji, z castecnych neuspechu demokracii, ktere se sna'li tyto ukoly plnit, z existence pomerne pocetnych marginalnich skupin, ktere se na vysledcich spo!. vyvoje dostatecne nepodileji, z celkoveho napeti a nejistot, ktere ph rychlem spo1. vyvoji vznikaji, z potfeby kompenzovat pocity osobni slabosti ucasti na hnutich oslavujicich kult sHy jako hlavni hodnotu, z iluzi, 'le jedine rozhodne pou'litf sily mu'le spo1. problemy vyi'dit. Soc.-psycho1. aspekty autoritarismu jsou pi'edmetem znamych a uspesnych vyzkumu -tautoritarske osobnosti (T. Adorno a spoluautofi, 1950), ktere zalo'lily novou vyzk. tradici, v ni'l stale uspesne pokracuji. V obdobi po 2. svet. vaice vychazely autoritativni tendence v polit. sfei'e predevsim z nedemokr. extremni levice; koncem 20. st. ohro'luji vyvoj -tzapadnich demokracii take skupiny nedemokr. extremni pravice, ktere jsou pomeme pocetne zv1. ve Francii a Nemecku, ale existuji i jinde. Extremni nedemokr. pravice je vetSinou xenofobni, kvazi-rasisticka, nesnasenliva, je vsak zpravidla diferencovanejsi, dovede se zmocnit pro propagandisticke cile realnych spol. problemu. V nekterych svych projevech a proudech je navenek mene nekult. ne'l byla extremni pravice fasisticka. Proto pi'edstavuje pro vyvoj demokracie v nekterych zemich vaznejsi nebezpeci, ne'l se obvykle soudi. Nebezpeci pro vyvoj demokracie v soucasnych postkom. spolecnostech pi'ichazi nejen od otevrenych autoritativnich smeru, ale i od polit. proudu, ktere smesuji demokr. a autoritativni pnstupy a navazuji na postoje vytvorene v pi'edchozim nedemokr. vyvoji. Tyto tendence se projevuji zejm. v pi'iliSne koncentraci a centralizaci moci, v nedostatecne delbe moci jednak mezi statnimi a nestatnimi instancemi, jednak uvnitf techto instanci, v podhzovani ruznych forem polit. fizeni, v nedostatecne pluralizaci elit, v rozchodu a napeti mezi institucionalizovanyrni principy a neformalnimi zpusoby jednani, v obavach lidi pIne vyu'livat obcanska prava atd. Proto je pfesna volba typu demokracie hlavni osou soucasneho polit. vyvoje tech to spolecnosti. A: democracy and authoritarianism F: democratie et autoritarisme N: Demokratie und Autoritiit I: democrazia e autoritarismo Lit.: Crozier, M. - Huntington, S. P. - Watanuki, 1.: The Crisis of Democracy Report on the GovemabiIity of Democracies to the Trilateral Commission. N.Y. 1975; Plamenatz, 1.: Democracy and Illusion, An Examination of Certains Aspects of Modern Democratic Theory. London 1973; Sartori, G.: Democrazia e definizioni. Bologne 1958; Schumpeter, 1. A.: Capitalisme. socialisme et Mmocratie. New York 1942.

StZ

demokracie burzoazni - oznaceni vztahujici se v ideologii -tmarxismu-Ieninismu najednu z forem tzv. bur'loazniho statu, vyznacujici se vseob. volebnim pravem, rozdeJenim moci, svobodou osobnosti, soudnim systemem, systemem volene mistni samospnivy aj. V m.-1. ideologii je d.b. na jedne strane hodnocena pozitivne, a to pi'edevsim ve srovnani s pi'edchazejicim feudalnim zi'izenim, na druhe strane jsou demokr. instituce podrobovany kritice jako omezene a formalni (napi'. rovnost v polit. oblasti je v rozporu s nerovnosti ekon. apod.). Pojem d.b., resp. jeho etymologie, vyjadi'uje tzv. ti'idni pi'istup ke konceptu -tdemokracie, odmitnuti jejiho obecneho, "nadti'idniho" chapani. Obsahuje predpoklad vyu'livani vyhod demokracie pouze jednou (vladnouci) tfidou. Zaroven m.-1. ideologie neskryva, 'le za urcitych okolnosti mu'le byt fada demokr. instituci tzv. d.b. vyu'lita kom. stranou a jejimi aktivisty pro pripravu revo1. zmen. Podle zminene ideologie je d.b. jako takova urcena k zaniku. A: bourgeois democracy F: democratie bourgeoise N: biirgerliche Demokratie I: democrazia borghese Mil demokracie funkcionalni viz socialismus gildovy demokracie hospodarska viz demokracie prumyslova, demokracie socialni demokracie industrialni viz demokracie prumyslova d em 0 k r aci e ko m u n istic k Ii viz demokracie lidovli demokracie konsensualni viz rezim politicky de m 0 k r a ci e Ii d 0 v a - nazev pro statni organizaci nekolika zemi sti'edni a vychodni Evropy a Asie po 2. svet. valce. Tehdy se rozliSovaly dye koncepce -tdemokracie vubec: formalni (politicka) zduraznujici individualismus, a materiaIni (hospodai'ska ci socialni), zduraznujici tfidni pojeti, -tkolektivismus, -tsocialismus. Odtud pojmenovani d.l. (take "pokrokova demokracie", "sovetska demokracie"). D.l. zahrnuje nestale prvky, ktere Ize tezko anaIyzovat. Komunisticka demokracie je chapana jako "politicko-ekonomicka" demokracie. Je nesnadne v d.l. klasifikovat terminy po lit. i mimopolit. vyznamu. Samotne pojmenovani vzniklo az po 2. svet. valce. Diskuse se omezuji na normativni kontext a opiraji se zvl. 0 normativne futuristickou demokracii. D.l. odolava empir. verifikaci, ponevadz kom. teorie obchazi strukturalni a proceduralni argumenty a operuje vylucne definici demokracie, ktera nemu'le byt vyvracena. D.l. byla podle teorif -tve-

deckeho komunismu pfedstupnem demokracie socialisticke, pi'echodnym typem mezi ni a -tdemokracii burzoazni. Vzesla z antifasistickeho boje lidu v dobe 2. svet. valky a z nar. a demokr. revoluce. I v terminech ved. komunismu je to pojem prakticky neuchopitelny. Formalne Ize d.l. popsat snad takto: uzavi'eny system vice stran, omezeny na strany, je'l se nezkomprornitovaly kolaboraci s fasistickymi rezimy, pi'ijimajici nektera zava'lmi spolecna a omezujici opatfeni; volby se konajf podle demokr. volebnich fadu, do nich'l jsou vsunuta opati'eni manipulujici vysledky, zejm. pokud jde 0 zai'azeni velmi mladych a pocetnych rocniku (v by val em Ceskoslovensku 18-20 let), omezeni kandidujicich subjektu (stran), omezeni vseobecneho volebnmo prava, jednokomorove parlamenty. V byvalem Ceskoslovensku spada d.l. do obdobi, kdy kom. a social. strany hlasaly demokracii a ziskavaly masy vyvlastnovanim velkeho kapitalu a pnimyslu, velkych zemedelskych hospodai'stvi, jejich'l majitele se v nekterych pi'ipadech kompromitovali kolaboraci, pnp. byli nem. a madarske narodnosti. Pi'evzetim moci pi'evratem v unoru 1948, novou ustavou a novym volebnim fadem s jednotnymi kandidatnimi listinami byl ten to system zbaven nejpodstatnejsiho rysu demokracie, totiz moznosti svrhnout vladnouci garnituru -tvolbami. Po unoru 1948 se zduraznuje jako podstata re'limu -tdiktatura proletariatu. Masove cistky posilily jeji "ti'idni" charakter, ve skutecnosti slo 0 diktaturu jedne strany, je'l ovladala spolecnost prostfednictvim uplatnovani "vedouci ulohy strany". Postupne se "diktatura proletariatu" obn1tila i proti stfednimu a drobnemu vlastnictvi. Vyvoj probihal v peripetiich a vyvrcholil v tzv. socialisticke demokracii, podle kom. ideologu v nejvyssim typu demokracie, ktery se vyznacuje polit. formou social. statu, vladou pracujicich s vedouci roli kom. strany. System jedne strany byl podporovan tzv. pfevodovymi pakami (v Ceskoslovensku Ndrodnf fronta, jeji'l soucasti byly spolecenske organizace, ROH). Z polit. demokracie byly zachovany jako instituce povinne volby, je'l pi'estaly byt volbami: jednotne kandidAtky neumoznovaly temer cele obdobi ani volbu mezi dvema rUznyrni kandidaty te'le strany. Po obdobi masovych cistek se jednalo vlastne 0 potvrzovani miry strachu obyv. z reZimu . .510 o -tplebiscit: vyjadfeni ana ci ne reZimu. Pokud jde o -tvlastnictvi, melo tei formy: spo!., dru'lstevni a osobni (osobni u'livani). 0 osudech vlastnictvi rozhodovala kom. strana, je'l se diky vladni roli prosadila do vsech rozhodujicich organu. VetSina obyv. se promenila v zamestnance. Puvodne deklarovana prava (jako pravo na praci) se zmenila v povinnosti nebo byla omezena posuzovanim tfidniho obsahu spravneho -tsvetoveho nazoro atd. Rozdeleni moci a tvorba odpovidajicich organu (parla-

187

demokracie parlamentni

demokracie prumyslova

mentu, vlady a prezidenta) i jine formy byly sice zachovany, ale diky vladnouci uloze kom. strany ztratily sviIj vyznam. A: people's democracy F: democratie populaire N: Volksdemokratie I: democrazia popolare Lit.: Kardely. E.: Le ROle du citoyen dans notre systeme politique et economique. Questions actuelles du socialisme, vol. XXII. Paris 1954; Towster. 1.: Political Power in the U.S.S.R. New York 1948.

Bro

demokracie parlamentni - jeden z typiI -tdemokracie, jehoz zakladem je Montesquieuovo rozliseni t[i funkci -tstatu - zakonodame, vykonne a soudcovske, s pozadavkem, aby kazda z nich byla vykonavana samostatnym organem (viz tez -tdeIba moci). D.p. preferuje ve vzajemnem vztahu moei zakonodame a vykonne legislativu. Podle vzajemnych vztahiI techto organiI existuje sest typiI organizace moei konstitucni demokraeie viIbec. D.p. je jednou z nich a rna nasledujici struktumi rysy: 1. clenove vlady jsou soucasne poslanci -tparlamentu; 2. vladu tvori vUdcove -tpoliticke strany, prip. -tkoalice stran, ktera ziskala vetSinu, a mezi vhldou, parlamentern a vedenim strany existuje personalni unie; zarovei'i jsou vsak tyto instituce funkcne nezavisle; 3. v cele vlady je premier nebo prezident, ktery rna mnohem vetSi vysady a prava nez jeho kolegove ve vlade nebo v parlamentu; je-li v cele vlady premier, je urad nejvyssi hlavy statu oddelen od uradu sefa vlady; 4. vlada vykonava moc potud, pokud reprezentuje vetsinu v parlamentu; 5. vlada se deli s parlamentem 0 pravo cinit polito rozhodovani; teor. rna parlament moc zakonodamou, vlada moc vykonnou (parlament pfijima zakony na popud vlady); 6. -tparlamentarismus funguje jako system vzajemne kontroly vlady a parlamentu. V jine klasifikaci je d.p. jednou ze dvou forem reprezentativni demokracie (vedle prezidentske demokracie). Jina klasifikace od sebe oddeluje reprezentativni a zastupitelskou demokracii. Prvni je demokracii liberalniho obdobi, kdy jeste nebylo vseobecne volebni pravo. Po jeho zavedeni se meni v demokracii zastupitelskou ("Ie representant" ci "der Vertreter" na rozdiI od "Ie depute" a "der Abgeordnete"). Mnohe ustavy demokr. statiI jsou smisenim riIznych forem demokracie. Tak ustava Svycarska a jeho kantoniI je spojenim prime a neprime demokraeie. V nem. ustave z r. 1919 (Vymarska republika) byla reprezentativni demokracie dopinena plebiscitnimi prvky. Ve Franciije smiSena forma prezidentske a reprezentativni demokracie. Podstatnou roli u vsech forem reprezentativni demokracie hraji polito strany. A: parliamentary democracy F: democratie parlementaire N: Parlamentsdemokratie 1: democrazia parlamentare 188

Lit.: Bryce, J.: Moderni demokracie, sv. I, II. Praha 1927; Cosnell, H. E.: Democracy: The Threshold of Freedom. New York 1948; Hennens, F. A.: Democracy or Anarchy? A Study of Proportional Representation. 1941; Loewenstein, K.: Political Power in Governmental Process. Chicago 1957; Miller, W. E. - Stokes, D. E.: Constituency Influence in Congress. American Political Science Review, 56, 1963; Smith, T. V.: The Legislative Way of Life. Chicago 1940; Wahlke, J. a kol.: The Legislative System: Exploration in Legislative Behaviour. New York 1962; viz tez -+parlament, -+parlamentarismus.

Bro

demokracie participacni - (z lat. participare = sdiIet, mit ucast) - tez demokracie ucastnicka, demokracie prima - typ -tdemokracie zalozene na primem (ucastnickem) rozhodovani obcaniI. Mechanismus rozhodovani je jednim z kriterii, kterym se od sebe analyticky rozliSuji riIzne polit. systemy. Ve vsech demokr. polito systemech rozhoduje 0 platnosti jednotlivych navrhovanych reseni vetSina obcaniI. Ale tam, kde se tak deje cestou zvolenych reprezentantiI, zastupciI, na nez je delegovana pravomoc rozhodovat jmenem obcaniI, jde 0 demokracii zastupitelskou, resp. 0 -tparlamentni demokracii. Tam, kde si obcane tuto zakl. polito moc ponechavaji a primo se ucastni rozhodovani, je takovy zpiIsob nazyvan primou demokracii nebo ucastnickou demokracii nebo d.p. Jako hist. pi'iklad pi'ime demokraeie se nejcasteji uvadi atensky stat doby Periklovy, v 5. st. pi'.Kr. Tento stat spravoval snem, ktery se schazel pfiblizne kafdych 10 dniI na atenskem namesti a pi'imo zde prijimal poti'ebna rozhodnuti. Pozdeji se vznikem slozitejsich utvariI, s riIstem populace a s narocnejsim rozhodovanim bylo stale obtiznejsi splnit podminku pi'ime fyzicke ucasti obcaniI a zajistit jejich poti'ebnou informovanost. Dnes je tento pozadavek naopak snadne splnit vzhledem k vyspele komunikacni technice. Pocet osob podilejicich se na rozhodovani neni vsak primo umemy kvalite reseni. V pripade d.p. jde predevsim o polito efekt, spocivajici v tom, ze pravo na ucast v rozhodovani je urCitou pojistkou proti mocenskemu monopolu vladnoucich elit (viz -tmeritokracie, -toligarchie). Nejcasteji se d.p. uplatt\uje v lokalnich spolecenstvich, kde se rozhodnuti bezprostfedne dotyka vetsiny obcaniI, navrhovane aIternativy jsou prehledne a relativne snadno komunikovatelne. Nastrojem zde by va -treferendum, resp. -tplebiscit. Pfiznivym efektem ucastnickeho rozhodovani je aktivizace obcaniI a take poskytnuti testu jejich odpovMnosti. DiIlezite je rozlisovat stupne d.p. a formy ucasti na d.p. Existuje skala moznosti od pocAtecniho shromazdovani informaci 0 stavu problemu pres zjisiovani postojiI obcaniI az k organizaei realne ucasti riIznych slozek -tverejnosti. Participace miIze spocivat ve shromazdeni nazoriI, postojiI, pripominek nebo miIze.mit povahu "veta", miIze znamenat i prijeti rozhodnuti, ktere je pro pravomocne Cinitele zavazne. V prakticke politice moder-

nich statU se nejcasteji uziva kombinace obou zpiIsobiI rozhodovani, tj. parlamentni demokracie a d.p. A: participatory democracy F: democratie it participation N: direkte Demokratie I: democrazia partecipativa Lit.: Janda, K. - Berry, 1. M. - Goldman, J. - Huff, E.: The Chalenge of Democracy. 1990; Kapr, J.: Co je to demokracie. Praha 1991.

Kap

demokracie podnikova viz demokracie prumyslova demokracie prumyslova - tez demokracie industrialni, v rozsirenem smyslu demokracie podnikova pojmy tykajici se usporadani pravomoci na priImyslovem pracovisti, zpravidla spojene s rizenim podnikiI a nekdy i sJejich vlastnictvim. Je nutno odlisit d.p. od tzv. hospodarske demokracie, ktera oznacuje spiSe snahu po rovnomernejsim rozdeleni nar. diIchodu v industrialnich spolecnostech. Ustfedni myslenkou d.p. je ucast zamestnanciI na sprave zavodiI. Tato ucast miIze mit riIzne formy podle toho, v jakem socioekon. systemu se uplati'iuje. V obou hlavnich typech priImyslove ekonomie, ktere jsme az dosud poznali - soukromovlastnickem, regulovanem trhem, a verejnevlastnickem s centralnim planovanim - ziIstala vsak d.p. spiSe vyjimkou nez pravidlem. Jen pomeme male procento zavodil na Zapade a jen nektere zeme byvaleho kom. bloku uskutecnily d.p. v praxi. Zap. varianty zahrnuji celou radu kombinaci ucasti na rizeni a podilu na vlastnictvi. Existuji pripady, kde zamestnanci spolurozhoduji, ackoliv nemaji zadny vlastnicky narok, nebo kde spolurozhoduji a pritom jako kolekt. vlastniei nesou riziko ztraty, nebo kde jsou sice spoluvlastniky, ale nerozhoduji, protoze rizeni zavodiI je svereno placenym odbornikiIm. Social. varianty kladly diIraz na ucast pracujicich na rizeni, tj. na urcovani hlavnich hledisek a zasad vyroby a planovani. Vlastnicky titul tam nehral pfilis diIlezitou roli, coz souviselo s celkove nejasnou definici social. majetku a jeste nejasnejsim odlisenim majetku statniho od majetku druzstevniho. Jako priklad d.p. v zap. zemich je tfeba uvest na prvnim miste formu apIikovanou ve Svedsku, jejiillZ prototypem je organizace vyr. procesu a spravy v automobilovych zavodech Volvo. Sirsi a vseobecnejSije soustava zavedena v byvale NSR. Vztahuje se totiz na vsechny podniky s urcitym min. poctem zamestnanciI, nejen na pracoviste priImyslova. Je zakotvena ve zvl. zakone 0 spolurozhodovacim pravu (das Mitbestimmungsrecht). Toto pravo je nejucinnejSi v oblasti personalni politiky (vliv na prijimani, propousteni a povysovani zamestnanciI), ale vztahuje se i najine ridici pravomoci. Uskuteci'iuje se prostfednictvim zavodnich rad, volenych osazenstvem, s vylucovanim zamestnanciI majicich podil na fizeni diky sve-

mu zafazeni v administrativni struktufe. D.p. tohoto typu byla vyzkousena i ve Velke Britanii a ve Spanelsku (ne v celostatnim mefitku), jakoz i v jihoam. republice Peru (soc. orientovany vojensky rehm v 70. 1.). V zemich byvaleho SOY. bloku platila myslenka d.p. za ideal. uchylku, za anarchosyndikalismus, a jako takova byla vehementne potirana. Svym diIrazem na ucast pracujicich na fizeni jako forme -tsamospravneho socialismu uvadela totiz v pochybnostjednak marx. dogma 0 vlastnictvi jako hlavni charakteristice spol. systemu (cinila rozdil mezi majetkem a kontrolou), jednak leninskou poucku o vedouci uloze strany (vytvarela autonomni ohniska rozhodovaci moei). Pro tento spor bylo pi'iznacne, ze d.p. se ze vsech social. zemi rozvinula pIne pouze v Jugoshlvii po jeji roztrZce se SSSR. Behen docasneho uvolneni po XX. sjezdu KSSS v r. 1956 s prineipem d.p. na chvili experimentovalo take Polsko a Madarsko. Plan na zavedeni delnicke spravy zavodiI v Ceskoslovensku byl vypracovan r. 1968, ale byl pi'ekafen SOY. vojenskou intervenci v srpnu tehoz roku. V pripade Jugoslavie je zajimave, ze zavodni rady, hlavni organy d.p., se fizeni podniku v beznem slova smyslu neucastnily. Angl. vyraz "workers management" nevystihuje docelajejich povahu. Del. vybory (zavodni rady) vystupuji spiSe v roli, ktera v soukromovlastnickem systemu pi'islusi spravnim radam akciovych spolecnosti. Rozhoduji pouze 0 celkove politice podnikiI, tj. 0 investicich, vyr. programech a rozdeleni zisku. Najimaji a propousteji profesionalni i'editele, ktei'i pak maji na starosti kazdodenni chod v zavodech. TviIrci a zastanci jugoslavskeho modelu d.p. poukazuji na to, ze pi'edstavoval primy socialismus, na rozdiI od centralne i'izeneho a planovaneho systemu sOV., v nemz vidi variantu statniho kapitalismu. V dane hist. situaci Jugoslavie od 50. 1. se vsak tento model setkaval s celou fadou prekazek, z nichz nejvaznejsi pi'edstavoval totalitni charakter polito aparMu, jemuz i po zavedeni d.p. ziIstala pravomoc v makroekon. otazkach (zdaneni, urokova mira, smenny kurs dinaru atd.).Podniky ve vlastnictvi delnikiI a spravovane delniky nebyly tedy skutecne nezavisIe ve svem rozhodovani. V tom byl urCity paradox, protoze system zavodnich rad mel byt podle svych parametriI diIlezitym krokem na ceste ke kom. spolecnosti a k postupnemu odumirani statu. Pokud jde 0 samu zasadu d.p., ai jiz v ramci soukromeho nebo vel'. vlastnictvi vyr. prosti'edkiI, ekon. -tliberalismus sousti'eduje svoji kritiku na negativni ucinky d.p. v oblasti podnikatelske odpovednosti a motivace jednotlivciI poverenych fizenim zavodiI. Podle tohoto nazoru schazi v d.p. dostatecne silna hrozba prime osobni ztrMy v pfipade chybnych rozhodnuti. Proti tomuto tvrzeni stoji nazor, ze dobfe fizene podniky v majetku zamestnanciI by 189

demologie

demokracie zapadni

nemely fungovat hufe nez podniky patfief soukromym vlastnikum. V trZnim hospodarstvi by mely mit spiSe vyhodu, protoze k jejich ekon. pfefiti neni bezpodminecne nutne, aby maximalizovaly zisk, takze v dobach ostre konkurence a nizkych cen by se mohly spokojit se zachovanim pracovnich mist jako hlavnim vytezkem, coz je nemyslitelne v pripade akciove spolecnosti. Hist. zkusennost vsak tuto hypotezu nepotvrzuje. D.p. rna dost dlouhou minulost. Podniky, ve vlastnictvi nebo spoluvlastnictvi zamestnancu, fizene nebo spolurizene zamestnanci, existovaly jiz v ranych dobach ---'industrializace. Skoncily vesmes neuspechem. Je ovsem mozne, ze liberalni kritika nepostihuje prave slabiny d.p., ktera je patrne neslucitelna s nedostatkem polit. ---'demokracie. Je mozne, ze polit. demokracie musi d.p. spiSe predchazet, aby se d.p. vubec mohla stat soc. uznanym cilem. A: industrial democracy F: democratie industrielle N: industrielle Demokratie I: democrazia industriale Lit.: Adires, I.: Industrial Democracy-Yugoslav Style. New York 1971; Berger, P.L.: To Empower People. Washington 1977; Bernstein, P.: Workplace Democratization. Kent, Ohio 1976; Hunnius, G. - Barson, D. - Case, J.: Workers Control: A Reader on Labor and Social Change. New York 1973; Sabel, Ch.: Work and Politics. Cambridge, Mass. 1982.

Sud d e m 0 k r a c i e p rim a viz demokracie participacni demo kr acie reprezen ta ti vn i viz demokracie pariamentni, elita, rezim politicky demokracie socialisticka viz demokracie Iidova demokracie socialni - v ces. zemich zpravidla oznaceni polit. strany, ale ve svet. literatufe casto charakteristika spol. soustavy, demokr. vladni formy, pfi niz je ustavne a institucne zajiStena ochrana soc. slabych. Jde zejm. 0 komprehenzivni zdravotni a starobni pojisteni, peCi o rekvalifikaci v ---'nezamestnanosti, svobodu ---'odboru a pravo na ---'stavku (zpravidla modifikovane s ohledem na uzivatele soc. a jinych vel'. sluzeb), danovou progresi (procento zdaneni stoupa s vysi pnjmu) a usmemovani financni politiky ke zvyseni zamestnanosti. Nekdy se tez pod pojem d.s. zahmuje tzv. hospodarska demokracie. A: social democracy F: social-democratie N: Sozialdemokratie I: socialdemocrazia Lit.: Holden, B.: Understanding Liberal Democracy. Oxford 1988; Keane, J.: Public Life and Late Capitalism. Cambridge 1984.

Kre demokracie ucastn icka viz demokracie participacni demokracie zapadni - demokr. systemy v zapadoevrop. a severoam. spolecnostech, ktere jsou zalozeny pfe190

devsim na volebnich mechanismech urcujiefch zpusoby konstituovani polit. reprezentace (viz ---.demokracie, ---'volby, ---'demokracie parlamentni), na uznani a respektovani ---'lidskych pray, na ---.pravnim state a delbe moci mezi statem a nestatnimi organizacemi a uvnitr statnich organizaci. Pfedpokladaji rozvinutou komunikaci mezi statnimi instancemi a ---'obcanskou spolecnosti a stalou konfrontaci mezi mocenskou elitou a ---'opozici. Fungovani techto demokr. systemu se opira take 0 experty z roznych oboru pri vypracovani navrhu rozhodnutf i pri instrumentalnim rozhodovani. Jde 0 spravni, tech., polit. a kult. odbomiky, jejichz cinnost se oznacuje jako ruzne ,,-kracie" - vedle byrokracie se hovofi 0 technokracii, politokracii, kulturokracii. Nekdy se cinnost techto slozek odpoutava od finalit demokr. fizeni a sleduje rozne partikularismy, nelze jim vsak proto pfisuzovat jen pejorativni yYznam Ge treba rozlisovat mezi jejich nezbytnym funkcnim poslanim a moznymi negativnimi deformacemi). D.z. lze charakterizovat odkazem na "vuli lidu", kteraje v nich urcujicim zakonem, phcemz tato charakteristika neni postacujici. Tyto demokracie, oznacovane zpravidlajako "liberalni", jsou zalozeny na univerzalistickych hodnotach a nemohou odhliZet napf. od pray mensin ajakkoliv absolutizovat vuli vetSiny. Koncepci d.z. je vice a jsou s nimi spojena ponekud odlismi ocekavani. Velmi castaje orientace na zachovani stavajiciho modelu demokr. systemu a hledani moznosti, jak tento system zlepsit, napf. institucionalnimi upravami vetsiho ci mensiho rozsahu a zdokonalenim cinnosti vsech zucastnenych slozek. V dnesnich d.z. existuji silne tendence k rozsifeni a prouhloubeni demokracie, k jejimu zintenzivneni v polit. sfefe, k silnejsi komunikaci mezi zvolenymi polit. reprezentanty a obcany, k vetsimu vlivu polit. aktivistu na uzavfemi gremia polit. prominentiI ve stranickych a statnich organizacich. Soucasne tyto proudy pozaduji zavedeni prvku demokracie do hosp. i'izeni podniku a domahaji se ucasti na i'izeni v ruznych obi as tech spol. zivota. Uvedene tendence vychazeji z urcitych hodnotovych a zejm. moralnich postulatu, ale zduvodnuji se casto take funkcnimi potfebami fizeni. Nejvyzn. inovace a iniciativy ve vyvoji d.z. nepfichazeji v soucasnem obdobi od vrcholnych polit. instanci a jejich pfedstavitelu, ale spiSe od nekterych slozek obcanske spolecnosti, ktere se snazi vydobyt si prostor pro vlastni intenzivni a nezavislou spol. cinnost a pro prosazeni hodnotovych zfetelu (spiSe nez zvl. zajmu), ktere nejsou ve stavajicich polit. strategiich vladni moci ani opozice dostatecne zastoupeny. Zvl. iniciativni jsou v tom to smeru soc. a pol it. hnuti noveho typu, napf. hnuti za lidska prava, hnuti proti rasismu, humanitami hnuti, hnuti proti valecnym kontliktum, ekologicka hnuti apod.

Jsoujednak prohloubenim soc. a polit. Cinnosti zalozenych na tradicni institucionalni zakladne, jednak pfedstavuji techto cinnosti protivahu a v urCitych smerech i altemativu jejich strategii. Polit. instance a organizace tak dostavaji partnera, ktery pro sebe nic nezada, ale hlasi se ke sve obcanske zodpovednosti a domaha se feseni dulefitych opomenutych ot:izek. Soc. hnuti noveho typu tezi z novych forem komunikace ve svete; jsou si voooma toho, ze hledani novych feseni a prosazeni se v prosti'edi masove komunikace a ve vel'. mineni jsou prvnimi podrninkami uspechu. V demokr. spolecnostech je obtizne dlouho vzdorovat opravnenym a uskutecnitelnym pozadavkum: vliv se stava mocnejsi nef moc. Otevfenymi zustavaji otazky do jake miry tato soc. hnuti odpovidaji podminkam soucasnych zap. spolecnosti a do jake miry a v jake podoM se budou moci rozvijet v novych postkom. demokraciich. Temito problemy se zabyvali napf. A. Touraine (1973, 1978, 1980, 1981, 1984) a Z. Hegedus (1989). A: western democracy F: democratie occidentale N: westliche Demokratie I: democrazia occidentale Lit.: Eurobarometre, commission des communautes europeennes. Bruxelles 1990; HegedUs, Z.: Social Mouvements and Social Change in Self-Creative Societies: New Civil Iniciatives in the International Arena. International Sociology, 4, c. I; Lane, R.: Political Ideology: Why the American Common Man Believes What He Does. N.Y. 1962; Mermet, G.: Euroscopie, les Europl!ens: Qui sout-ils? Commentpensent-ils? Paris 1991.

StZ

demokracie zastupitelska viz demokracie parlamentni, demokracie participacni de m 0 k rat i z ace - obecne procesy, ph kterych vznika nebo se znovu obnovuje ---'demokracie. S-gie 0 ne projevuje zajem aZ od 80. 1. 20. st. V 50. 1. mel srovnavaci yYzkum demokracii tendenci zamefovat se na strukturalni podminky podporujici demokr. instituce, phcemz nektefi vedci tihli ke zdurazneni ekon. struktur, nekten zduraznovali vyvojove faktory a jini vyzdvihovali kult. hodnoty. Od 60. 1. vedl vyvoj soc. ved i realnych polit. podminek k omezeni struktunilnich modelu: 1. nektere prom. a ekon. vyspelejsi zeme Jizni Ameriky, jez byly ve shode s modelem, pod Ie ktereho ekon. vyvoj umoznuje a podporuje demokracii, sokovaly nastolenim vojenskych rezimu nebyvale brutality; 2. pokracujici nedemokr. charakter vych. casti Evropy nebyl nikdy dobfe objasnen existujicimi teoriemi a smeroval spiSe k vysvetleni ad hoc; 3. peclivy vyzkum (casto provadeny vedci z Lat. Ameriky) stale vice vyvolaval pochybnosti 0 adekvatnosti proste dichotomii "demokraticky - nedemokratickY" vzhledem k realnym polit. uspofadanim, jef smesovaly demokr. prvky s prvky autoritai'skymi; 4. severo am. s-gie si v 70. 1. znovu osvojovala hist. dimenzi z klasicke evrop. s-gie a vylucny zajem

o soucasne struktury zacal byt povaZovan za neadekvarni; 5. dusledkem tohoto staronoveho smyslu pro historii, zvysene citlivosti k nahodnym prvkum soc. zivota a jiste skepse vuci teoriim kladoucim pfiliS velky duraz na strukturaIni omezeni vznikaly pokusy vytvoht teorie polit. procesu; 6. soc. vedci pozorovali dramatickou vlnu d. ve svete, jez zacala v 70. 1. v jizni Evrope, rozsifila se v 80. 1. do JiZni Ameriky a zcela pfekvapive skoncovala s kom. rezimy v Evrope v r. 1989. Proud udaiosti, strategie a taktika dosahovani demokracie byly pi'edmetem kazdodenni konverzace dnve, nef se staly objektem ved. zajmu. Zamefeni na procesy zmen prozrazuje, ze demokracie je spiSe komplexni konfiguraci prvku nez prostou dichotomii "vsechno nebo nic". Zatimco pravomoci zvolenych instituef, mira volebniho prava, svoboda projevu, vytvafeni opozice a poctivost volebnich procesu jsou alespon v nekterych zemich autenticke a extenzivni, nebylo obvykle dosazeno efektivni kontroly vojenskych instituci a demokr. nzeni ekonomiky. Bezny scenai' porozumeni procesum, ktere zlepsuji demokracii, se pfiliS opini 0 program. Studie procesu prokazuji roznost cest, ktere se empir. objevily v minulosti, resp. od konce 2. svet. valky: demokracie spoluvytvafena viteznymi armadami (Japonsko), zrozena z rozhovoro 0 zakl. orazkach v i'adach velmi odlisnych polit. stran (Spanelsko), vznikla z nepokoju obklopujicich semirevol. pfevrat autoritafskeho fAdu (Portugalsko). Je pravdepodobne, ze studium d. jako procesu, kterym si demokracie razi cestu vpred, bude nadale pokracovat, protoze pokracuje proces sam, a to na mnoha mistech naSi zeme. A: democratization F: democratisation N: Demokratisierung I: democratizzazione Lit.: Ash, T. G.: The Magic Lantern. The Revolution of 89 Witnessed in Warsaw, Budapests, Berlin and Prague. New York 1990. Diamond, L. Linz, J. J. - Lipset, S. M.: Democracy in Developing Countries. Boulder 1988; Lipset, S. M.: Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore 1981; 0 'Donell, W. G. - Schmitter, P. - Whitehead, L: Transitions from Authoritarian Rule. Baltimore 1978; Seligson, M. - Malloy, J. ed.: Authoritarians and Democrats: Regime Transition in Latin America. Pittsburgh 1978;

Mal

de mol 0 g i e - (z fec. demos = lid, logos = rozum, vooeni, nauka) - veda 0 ---'obyvatelstvu. Tento termin, ktery doporucil misto ---.demografie v r. 1871 nem. statistik Ch. L E. Engel, se vsak neujal (podobne jako ---'populacionistika). Mel naznaCit symetricnost s pojmy, jako je biologie, s-gie apod., a zduraznit vedeckost oboru, tedy to, ze nejde 0 pouhy popis procesu, ale 0 zkoumani jejich podstaty. Termin d. pouzival napf. G. von Mayr. A: demology F: demologie N: Demologie I: demologia

Pay 191

deprivace

demometrie de mom e t ri e - (z rec. demos = lid, metreo = merit) studium demogr. procesu postavene na vyuziti matem. statistiky. D. muze byt povazovfma za jednu z metod ---'demografie, za obdobu biometrie v biologii (v analogii k ni zrejme vznikla), ekonometrie v ekonomii, psychometrie v psychologii (nikoli sociometrie v s-gii). Svedsky demograf H. Hyrenius (1966) pouzil termln d. v souvislosti s demogr. modely a povazoval jej za synonymum matematicke demografie. D. rozpracoval W. Winkler. A: demometry F: demometrie N: Demometrie I: demometria Lit.: Winkler, W.: Demometrie. Berlin 1969.

Pav

de m 0 n i viz demonologie demonologie - (z ree. daim6n = bozstvo) - nauka 0 demonech, kteri jsou v soustavach ruznych ---'nabozenstvi chapani jako zle sHy, V kfesfanske tradici jsou ztotoznovani s d'ably, padlymi andely (Ch. Heris, 1925). Bohatou d. meli stari Babyl6ilane a prvni demonologicky system vytvoril vII. st. byzantsky ucenec M. Psellos. D. pak byla rozvijena hlavne ve srredoveku karol. teology (Delriem, Sinistrarim, de Lancrem aj.). Du!ezitou roli hrala zvl. v babyl6nsko-chaldejskych nab. predstavach, kde jsou demoni chapani jako pfir. sily primiSejici ruzna nestesti, nemoci atd. D. se objevuje i v hinduismu, judaismu, taoismu a jinych nab. systemech i v ruznych systemech okultnich nauk, zejm. v ---'kabale a ve stredoveke ---.magii (H. C. Agrippa z Nettesheimu: De occulta philosophia), ktera produkovala i r(lZne prirucky pro styk s demony (tzv. grimoary). Vznik viry v demony ad. souvisi s magickym pojetim sveta, tj. s prvobytnou magii, zejm. pak s projekci ---'strachu do ruznych prir. jevu a s jejich personifikaci, resp. animizaci (viz tez ---'animismus). A: demonology F: demonologie N: Damonologie I: demonologia Lit.: Petersdorff, L. von: Damonologie, sv. I-II. MUnchen 1956, 1957.

Nak demonstrace - (z lat. demonstrare = verejne ukazovat) - v polit.-s-gickem smyslu kaZdy projev ci akt jednani na podporu nejake osoby, myslenky, veci nebo naopak namireny proti nim. Pro d. je typicka jista okazalost a napadnost. Ide 0 akt, ktery rna za cH vel'. projevit urcite mineni, postoj nebo mlzor. V uzsim pojeti se d. rozumi vystoupeni urciteho poctu lidi ve vel'. mistnosti ci na vel'. prostranstvi k projeveni spolecneho smysleni. Demonstrujici se projevuji bud provolavanim hesel, zpevem, nebo pouhou mlcenlivou pfitomnosti. V kazdem pripade je d. druhem m'itlaku, vetSinou polito Muze jit 0 spontanni ne192

bo organizovanou akci (vetsinou urCitou ---'natlakovou skupinou, ---'hnutim). Atributy vetSich vel'. d. jsou vlajici prapory, odznaky a transparenty nebo i podpisove akceo Demonstrujici projevuji svoji duveru Ci neduveru k polit. Cinnym osobam, vlade, prezidentu, vyjadruji svuj souhlas Ci nelibost s jejich postupem. D. mohou realne zasahnout do polito zivota zeme, opakovane d. mohou pi'ivodit pad vlady nebo odstoupeni polit. Cinitele, prosadit urcity vladni cin (postup). Ucastnici d. casto vel'. proklamuji hosp. pozadavky a cile, ekologicke pozadavky, prava mensin, odpor vuci valce apod. D. mohou byt pokojne, ale i nasilne. A!espon na kratkou dobu vytvareji vedomi souna!ezitosti ucastniku. Isou typickym pfipadem projevu davoveho chovani (viz ---'dav). Iako zvl. forma d. jsou v ces. prosti'edi chapany manifestace: jsou to slavnostni pokojna masova shromazdeni spojena s polito projevy a s pruvody. Termin d. rna ijine vyznamy: oznacuje postup,jimz se pomoci dukazovych prosrredku zalozenych na nazoru dokazuje teze z pi'edpokladu; pi'i vykladu Ci vyucovani se d. nazyva predvedeni veci, ph pitve predvedeni casti tela; v pravni praxi je d. popis pripojeny k pravnimu fizeni; ve vojenstvi je d. operaci, ktera rna zakr)'t vlastni zamer, odvest pozomost ci nahnat strach nepfiteli (tzv. d. vojenske sHy). A: demonstration F: manifestation N: Demonstration I: dimostrazione, manifestazione Ryb

puvodne z teologickych koncepci interpretujicich ---'bibli v souladu se svetskou zkusenosti soucasneho cloveka, resp. s momentalni urovni ved. poznani. Klasicky ten to program formuloval R. K. Bultmann ve studii Das Neue Testament und die Mythologie (Novy zakon a mytologie) z r. 1941, kde doporucuje oddelit realne vypraveni od symbolickeho obsahu, ktery povaZuje za psychol. komponentu vztahu Cloveka k Bohu. D. spociva ve dvou postupech svym zpusobem protikladnych: 1. ve zbavovani mytu jejich symbolicke hodnoty a v doslovnem chapani (dobovem nebo soucasnem) vypravenych prlbehu; 2. v popreni realneho zakladu mytu, v jeho odsunuti do ryze fantazijni, neskutecne polohy. Tak jako se vytvareni mytu ucastni konstituovani ---'kolektivniho vMomi, tak se tohoto procesu ucastni i d .. V jistem smyslu je na d. postavena ---.sekularizace, v jinem smyslu ---.vMa. V oblasti badani 0 spolecnosti sehrala urcitou demytologizujici ulohu ---'sociologie. Bezne se povazuje soucasna doba za dobu d., ale pl'ehlizi se, ze vznikaji "modemi myty", napr. v oblasti politiky, konzumniho chovani, ekologie apod. (viz tez ---.nabozenstvi obcanske, ---'nabozenstvi svetske, ---'nabozenstvi neviditelne). D. stejne jako vytvareni novych myru rna svuj nezastupitelny dobovy prinos pro formovani spol. vedomi i pro poznani. A: demythologization F: demythifier N: Entmythologisierung I: demitizzazione Vod

demoskopie - (z i'ec. demos =lid; skopeo =pozoruji) _ vyzkum hromadnych, masovych jew; termin navrhl S. C. Dodd v r. 1946. Pojem byl uzivan pi'edevsim v NSR, kde vznikl pod vedenim E. Noelleove v r. 1947 v Allensbachu Institut for Demoskopie. Sarna Noel/ova neCini v podstate rozdH mezi pojmy d. a ---.vYzkum verejneho mineni, chape je ale jinak, nez je hezne v ces. podminkach. Za d. oznacuje statist.- psychol. metody zkoumani a pozorovani hromadnych jevu, ktere nezbytne pouzivaji vyberova serreni a standardizaci postupu zjisfovani dat. Do d. zahmuje i soc. statistiku, ---.marketing, empir. vyzkum vedomi; naproti tomu census ci referendum za cast d. nepovazuje. A: demoscopy F: demoscopie N: Demoskopie, Umfrageforschung I: demoscopia

denominace - (z lat. denominare = nazvat, pojmenovat) - institucionalizovany nab. utvar, resp. samostatne organizovana kfesfanska ---.cirkev, pi'edevsim protestantska. V am. s-giije d. nekdy pl'esneji specifikovanajako zvl. typ nab. organizace, vetSinou mensi, avsak odlisene od ---'sekty, bez jejiho separatistickeho charakteru, s profesionalne pl'ipravovanym duchovenstvem. Typicky je pro d. tez zajem 0 sekulami otazky (sekty jsou vuCi sekulami spolecnosti nepl'izptisobive). D. vznika bud tak, ze ptivodne male a organizacne jednoduche skupiny se rozrustaji a stavaji se strukturovanejsirni, prochazeji procesem posunu od neformaIni k formaIni, institucionalizovane podobe, nebo vznika obracenym zpusobem, diferenciaci sirSich cirkevnich struktur. Zduraznuje selektivni vyber clenstva a otazky duchovni obrody. S-gicky je vyzn. otazka soc. zdroju denominalismu. R. Niebuhr si vsima vyznamu nacionalistickych a rasistickych ideji pro vznik cemosskych d. Institucionalizaci d. chape jako pi'izpusobovani ki'esfanstvi urcitemu systemu lidskych hodnot. T. F. Hoult vysvetluje denominalismus jako dusledek populacnich procesu, ktere vystavuji lidske spo!ecenstvi vlivu novych kult. hodnot. Denominacni nab. struktura odrazi soc. diferenciaci a nab. formou vyjadi'ene a kult. podminene ---'hodnotove orien-

Lit.: Noelle, E.: (1963) Vyzkum verejneho mineni. Praha 1968.

Tom demytologizace - (z i'ec. mythos = vypraveni; logos = slovo, uceni; pi'edpona de = od) - snaha zbavit urcite hist. udalosti, vypraveni 0 osudech lidi, interpretaci vyznamu ritualnich obradu apod. nanosu ---'mytU, tedy v podstate snaha 0 popi'eni ---.mytologie jako relevantni formy vykladu Jidskych Cinu a formy poznani. Tento pi'istup je znam

tace. Podle T. Parsonse jsou d. v am. spolecnosti vyrazem toho, ze nabozenstvi se stava stale zretelneji soukromou zalezitosti jedince. A: denomination F: denomination N: Denomination, Glaubensgemeinschaft I: denominazione Lit.: Niebuhr, R. N.: The Social Sources of Denominationalismus. New York 1929.

Kas. Such depersonalizace - (z lat. persona = osoba a zaporne pi'edpony de) - doslova odosobneni, odbome nespecif. soubor pi'iznaku (syndromu) pl'esvedceni 0 ztrate vlastni osobni identity, spojeny s chronickym pocitem neskutecna, odlisnosti od ostatnich, dojmem, ze se clovek vytratil ze sveta, s absolutnim ---'odcizenim. Soucasti syndromu d. je i pocit neskutecnosti okolniho prostl'edi: vsechno se jevi jako zvlastni, nerealne, pomyslne, nepevne. Nektere definice zduraznuji temer snovy charakter prozivani bdeleho stavu, kdy se nevnimaji realne kontury sveta, ale jejich iluzivni a nekdy i halucinacni zabarveni. V teto souvislosti je ale presnejsi hovoi'it 0 derealizaci, protoze d. je spiSe pocit neskutecnosti vlastniho ---'ja. DalSimi pruvodnimi a charakteristickymi pnznaky d. jsou: apatie, emocionalni prazdnota, obtize ve vyjadrovani, nesnaze s organizaci myslenek, pocit vypnhdnenbsti. Mezi specifictejsi pi'iznaky d. lze i'adit zavrate, pocity rozkolisanosti okoli a strach ze ztraty sebekontroly na verejnosti. I castecna d. pus obi komunikacni a adaptacni potize v jakekoliv spolecnosti nebo skupine. A: depersonalization F: depersonnalisation N: Depersonalisation, Entpersonlichung I: depersonalizzazione Lit.: Diagnostic/ry a statisticky manual dusevnich poruch Americke psychiatricke spolecnosti (3. revize). Praha 1989; Mysliveeek, Z: Obecna psychiatrie. Praha 1959; Myslivecek, Z: Specialni psychiatrie. Praha 1961.

Cer de p ri v ace - (z lat. privatio = zplosteni, nedostatek neceho a zaporne predpony de) - nepresne dlouhodoba -.frustrace, zbaveni neceho, stav bez neceho, nedostatecne uspokojovani porreb. Opakem je ---'saturace. Na rozdH od frustrace nejde 0 blokovani moznosti uspokojovat aktualni poti'eby cloveka, ale 0 dlouhodobou nemoznost saturovat urCite zaki. porreby, a to bud uplne, nebo v nedostatecne mire. Vedle bioI. a fyziologicky danych poti'eb mohou byt deprivovany i porreby slozitejsi, soc. a kult. zakotvene, napr. poti'eba smysluplne budoucnosti, potreba kontaktu s jinymi lidmi (viz napr. ponorkova nemoc); tim se zabyva ---'psychiatrie a s-gie dusevnich chorob. D. se projevuje typickym deprivacnim syndromem, zahmujidm spec if. schemata chovani, jednani a prozivani, ktery vznika v ontogenezi jedince s jinak normalnirni psych. a so193

determinismus ekonomicky

deprivace kulturni

matickymi dispozicemi, pokud nejsou dlouhodobe naplnovany jeho zakl. psych. potfeby. Nejcasteji se hovofi o psych. d. v detstvi, vyvolane nedostatecnou nebo negativni soc. zkusenosti v obdobi rane -t socializace (nezadoucimi vzory vychovy ci nepnznivou hrnotnou situaci rodiny). Tato d. se nekdy nazyva hostilitou, matefskou deprivaci, citovou karenci, soc. oligofrenii, pseudoslabomyslnostL Z. Matijcek zavedl v r. 1967 pojem psychicke subdeprivace pro stav osobnosti ditete zpusobeny hostilnim postojem rodicu ve zdanlive funkcni rodine. Projevuje se pfedevsim u deti z nechtenych tehotenstvi, ale pnCiny mohou byt i jine. Pojem d. se uziva i v jinych souvislostech. Termin deprivace socialni oznacuje situaci, v niz dochazi k trvalemu neuspokojovani tech zakl. potfeb, ktere za normalnich okolnosti vedou k utvareni a zachovani osobnostni identity. S-gicke koncepce odvozene z teorie psychosoc. d. pfedpokladaji, ze pouze dostatecnou saturaci zakl. duchovnich a soc. potfeb je mozne utvaret a zachovat integrovanou, prosoc. orientovanou a za sve ciny zodpovednou -tosobnost (viz tez -tdeprivace relativni, -tprava lidska). Pojem deprivace kulturni je vztahovan k situaci, kdy rodina (nahradni vychovna pece) neni schopna poskytnout detem takove motivacni a lingvisticke stimuly, znalosti a zkusenosti, ktere by jim umoznily obstat ve vzdelavacirn systemu, popf. v kaZdodennirn zivote. Jde obvykle bud' 0 kult. zanedbanost, nebo 0 dusledek pusobeni spec. kult. vzorU, na nez spoleenost, resp. vzdelavaci system nejsou pfipraveny. A: deprivation F: deprivation N: Deprivation I: deprivazione Mar deprivace kuIturni viz deprivace de p ri va cere I a ti vni - (z lat. relativus, od relatio = vztah) - s-gicky koncept formulovany S. A. Stoufferem (1949) a rozvinuty R. K. Mertonem (1957), kterym se rozurni stay, kdy clovek hodnoti svou zivotni situacijako nepfiznivou ve srovnani se zivotnf situaci jinych lidi nebo skupin. D.r. muze byt vyvolana referend na zivotnf standardy jine -treferencni sku piny nebo jedincu uvnitf teze -tclenske skupiny. Podrninkou vzniku d.r. je -tfrustrace v urCite oblasti, napf. v oblasti ekon. potfeb (viz -tbida). Stay d.r. nastane i tehdy, kdyz se deletrvajici trend zvysovani -tzivotni urovne zastavi nebo zvrati. (Viz tez -tdeprivace.) A: relative deprivation F: deprivation relative N: relative Deprivation I: deprivazione relativa Lit.: Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1957; Stouffer, S. A. at all: Studies in Social Psychology in World War II, sv. I. The American Soldier: Adjustment during Army Life. Princenton 1949.

Mar

194

deprivace senzoricka viz brain-washing de p ri v ace soci alni viz deprivace de p ro leta riz ac e viz proletarizace depu ta tnictvi viz domkar de rea Ii z ace viz depersonalizace derovani dat viz zaznam dat des i g n - (z lat. designare =oznacovat, pfedurCit) - pojem vyskytujici se ve dvou vyznamech. l.Ve specif. s-gickern vyznamu pouziva tento termin F. A. von Hayek ve sve fil.-s-gicke koncepci. Stavi proti soM tzv. extended order, tj. pfirozene vznikly fad zalozeny na dlouhodobem vyvoji, ktery je nezamyslenym dusledkem jednani a ktery je opfen 0 pfedevsim mravni dlouhodobe intergeneracne pfedavane praktiky a zvyklosti, a fad umele konstruovany, ktery je vyslednici vectomeho tvarovanL V teto souvislosti pouziva termfn d., jfillZ vyjadfuje vedomou intenci tvofit urcity -trad. Koncept d. tak spada do kontextu Hayekorych uvah 0 racionalnfm konstruktivismu, jehoz poCatky Hayek hleda ve Francii v Ecole polytechnique a jehoz dalSf vyvoj spojuje pfedevsirn s tradici comtovske s-gie a marxovskeho i nemarxovskeho -tsociaIismu. Vira, ze jsme schopni predem naplanovat optimalni variantu soc. chovani a racionalne a spravedlive rozdelovat statky, je podle Hayeka absolutne iluzomf a je vyrazem zneuziti rozurnu a osudove pychy, jiz lidstvo trpi od osvicenstvi a Fr. revoluce. 2. V uzsim smyslu se pojem d. a odvozene pojmy designovani, tvarovani, utvareni, formovani pouzivaji v s-gii -tinstituci a -torganizaci. Pfedpoklada se, ze je mozne a funkcni navrhovat na zaklade s-gickeho vedenf urcite optimalni formy a struktury org. systemu. 0 vyznarnu d. v ramci sve obecnejsi teorie racionalni rekonstrukce spolecnosti uVaZuje James S. Coleman, ktery se dornniva, ze zak!. rolf s-gie v budoucnosti bude prave navrhovani optimalnfch d. organizaci, instituci a soc. prostfedL A: design F: design N: Design I: design Lit.: Hayek, F. A. von: The Counter-Revolution in Science. Studies in the Abuses of Reason. Glencoe, Ill. 1952; Hayek, F. A. von: The Fatal Conceit. The Errors of Socialism. London 1988; Coleman, 1. S.: The Rational Reconstruction of Society. American Sociological Review, 58,1993, c. I.

Pet deskripce - (z lat. descriptio = vykres, popsani, vylfceni) - v s-gii popis, resp. konstatovanf vyskytu jevu, jeho vlastnosti, projevu apod. D. by va bezprostfednim vysledkern -tpozorovani, jednoduchou informaci 0 situaci, stavu nebo prubehu deje. Znakem vect. d. je systematicky, cflevedorny postup. Prakticky je d. vzdy selektivni, ale

ved. d. by nemela byt selektivnf nahodile, mela by zachycovat postacujici mnozstvi prvku vyzn. z hlediska vyzk. die a ty prezentovat jako uspofadany informativni pfehled nebo pfinejmensimjako plasticke vyliceni udalosti, situaceo Mela by se pfidrZovat zjistenych faktu, i kdyz se stava vychodiskem tfeba i pro s-gickou esej. Neobsahuje ovsem zduvodneni, analyzu vazeb, vyvozeni dusledku. Nekdy se hovon 0 deskriptivnim vyzkumu, ktery byva povazovan trochu nepfesne za nejjednodussi typ vyzkumu, protoze jeho cilemje pouha d. (tento charakter mivaji terenni pmzkumy, tzv. -torientacni vyzkumy, -tpredvyzkumy). D. je charakteristicka pro -tease studies (viz tez -tprocedura monograficka), kde rna pfevazne kvalitativni raz a celostni charakter. Systematicka d. ovsem vyzaduje solidni teor. vykladovy ramec. Specif. typem d. je statist. popis (viz -tmetoda statisticka). Nejcasteji se d. zamefuje na frekvenci, proporce, pofadi, tendence a relace. D. muze byt pfedstupnem dalSi analyzy, explanace, interpretace. A: description F: description N: Beschreibung I: descrizione Lit.: viz ""vYzkum sociologicky.

Bur des poe i e - (z fec. despotes =pan) - typ polit. systernu -tstatu, jehoz vladcem je "despota", coz byl v historii cestny titul, ktery pouzivali dsafi Vychodonmske fiSe pro sve syny a pozdeji tez pro guvemery jednotlivych provincii imperia. Tento titul zavedl ve 12. st. Alexius III (Angelus). Ovsem dopravni prostfedky a komunikacnf sfte ve stfedoveku se vyznacovaly takovou pomalosti, ze guvemefi provincii meli moznost stat se samovladci (viz -tautokracie) a zneuzivat sve moci, coz casto vyvrcholilo vladou tyranskou, tyranii (i kdyz teor. to nutne neni). Cestny titul "despota" se tedy postupne promenil v charakterizaci absolutniho vladce, tyrana. Modemi despotisrnus rna sve pfedstavitele v -tdiktaturach a v totalitnich reZirnech, v nichz jednotlivec anebo mala skupina sami sebe postavi nad jakekoliv ustavy a -tzakony (v tradicnich despotick)'ch rezimech ovsem takove instituce vubec neexistuji). Funkce exekutivy, administrace i pravniho (soudniho) fadu nejsou nijak diferencovany v tom srnyslu, ze vladaf (despota) rna jedine, resp. konecne slovo pri veskerem rozhodovanL Termin "despota" se tez pouzfva pro jednotlivce, ktery se vyznacuje krutosti a arbitramosti rozhodovani a ktery rna pritom moznost sve podfizene (at uz forrnalne nebo neformalne) donutit, aby jednali podle jeho rozkazu. A: despotic rule F: despotisme N: Despotie I: dispotismo Neh dete rmin ism u s architek ton icky viz sociologie architektury

determinismus ekologicky viz ekologie cloveka determinismus ekonomicky - (z lat. determinare = urcovat, vymezovat, ohranicovat) - pfedstava, podle ktere je veskery vyvoj ve spolecnosti urcen potfebarni a vysledky ekonorniky. Obvykle je spojovana s -tmarxismern, je to vsak predstava vetsiny ekonomti. D.e. je rozSffen v obecnem povedomf jako neurcita idea, ze nejdfive je tfeba zajistit materialnf potfeby, a tudiz podfizovat veskere deni ekonornice jako zdroji prostfedku k uspokojovanf potfeb. S tim souvisi nazor, ze jednani cloveka je urceno jeho ekon. postavenim. Oproti stredovekemu pojeti -tchudoby jakozto bezpravnosti (chudy na pravo, nikoliv majetkern) postupne prevlada koncepce odvozovani pray z rnajetku, ktery jediny rnMe zajistit nezavislost jednanf cloveka. Za ang!. revoluce probfhala diskuse, zda pfiznat polit. prava sluzebnictvu a pozdeji namezdnim pracovnikum wbec. Slo 0 prakticky predpoklad, ze pan muze ovlivnit jednani osob ekon. na nem zavislych. Z tehoz duvodu se aZ do zavedeni vseob. volebnfho prava proklamuje pozadavek rnajetkoveho volebniho censu. Prvni projevy d.e. jsou zaznamenany v literatufe konce 17. a zacatku 18. st. v souvislosti s -tmerkantilismem, rustem nakladu na armadu a politikou absolutistickeho statu - zejrn. ve Francii, ale i v Rakousku aj. J. B. Colbert se misto na tradicni vybirani dani zameril na podporu rozvoje ekonomiky a rnarsalek Montecucoli prohlasil, ze k va1ce je treba penez, penez a zase penez. U fr. osvicencu se pojeti meni a usti v pozadavek -tlaissez faire, ktery obhajuje svobodu podnikani jako predpoklad blahobytu statU i narodu. Jde 0 reakci na vyvoj v Anglii od -tprumyslove revoluce, kdy se zasady priority ekonomiky vuci ostatnim sferam zivota stavaji sarnozrejmosti. Protoze se jedna 0 ekonorniku nastupujiciho kapitalismu, jevi se zasada rentability podnikani (racionalni alokace nedostatkovych zdroju) jako zaklad veskereho lidskeho jednanf (maximalizace slasti, minimalizace strasti). Toto pojeti se automaticky objevuje v -tklasicke ekonomii (u A. Smitha, D. Ricarda, T. R. Malthuse aj.) a pfenasi se do fil. smem (viz J. Benthamuv -tutilitarismus, pozdeji -tpragmatismus). V tomto pojeti v podstate trva d.e. dodnes. V prubChu 19. st. se d.e. stal oficialnfm zakladem politiky (viz napr. Napoleonova kontinentalni blokada, nazor sira C. Rhodese 0 nutnosti provadet imperialni politiku k zajisteni soc. rniru opatfovanirn odbytisi zboZi, doktrina Lebensraum). Reakci na zasady priority ekon. chovani je -tromantismus. Vedle nej se objevuji tendence hurnanizovat spolecnosti pfi akceptovani d.e. (c. H. Saint-Simon, R. Owen, F. M. Ch. Fourier) nebo uzivat ekon. zasady ke zduvodneni pozadavku zrneny spo!. pomem (spravedlnostjako ekon. zasada v pojeti ricardovskych socialistu a F. Lassala). 195

determinismus geograficky

detstvi

Zv!. smerem v tomto proudu je marxismus. Ve svem puvodnim pojeti K. Marx neodvozuje chovani lidi od majetku, ale od povahy jejich prace. Z toho vyplyva znama teze 0 zavislosti povahy ekon. a v konecne instanci i ostatnich spo!. vztahu na povaze vyrobnich si!. Nesvobodu chovani odvozuje Marx od nesvobodne, odcizene prace. Pozdeji vsak vsechnu praci v oblasti materialni vyroby prohlasil za nesvobodnou a v souvislosti s tim zcasti pfijima tradicni d.e. Rozpor obou pojeti patfi k zak!. rysum cele jeho ekonomie. Marx. linie odvozuje nutnost spo!. zmeny z bezprostfednich pozadavku hosp. prosperity. Pfichazi s koncepci racionalni organizace ekonomiky (pfekonani anarchie ve vyrobe planovitosti), na ktere lze postavit spolecnost prosperujici po vsech strankach (nejen ekon., ale i kult.). Extremni podoby nabyva tato koncepce ve -tstalinismu, ktery vyhlasuje tzv. zakon planoviteho a proporcionalniho rozvoje. Rubem teto koncepce je odvozovani vsech spo!. neduhu z tvrdeho prosazovani hosp. zajmu (viz napf. tezi maoismu 0 imperialistic kern vykofisiovani tfetiho sveta). Tyto postoje jsou bllzke standardnimu nemarx. d.e., zejm. te jeho linii, ktera klade duraz na racionalni uspofadani ekonomiky jako na cestu feseni vsech spo!. problemu (napf. pozadavek na vytvofeni "noveho svet. hosp. fadu"). Proti ni vystupuje zduraziiovani nicim neomezovane svobody podnikani jako zdroje veskereho spo!. pokroku. A: economic determinism F: determinisme economique N: Wirtschafsdeterminismus I: determinismo economico Lit.: Engels, F.: Vyvoj socialismu od utopie k vede. In: Marx, K. - Engels, F.: Vybrane spisy. Praha 1954; Hobbes, T.: (1651) Leviathan, neboli 0 podstate znzeni a moci statu cirkevniho a obCanskeho. Praha 1941; Marx, K.: (1844) Ekonomicko-filosofickerukopisy. Praha 1961; Marx, K.: Kapitall. Praha 1954; MichMk. K.: Ekonomie a fetiSismus. Praha 1965; Ricardo, D.: Zlsady politicke ekonomie a zdaneni. Praha 1956.

Vra

determinism us geograficky - pojeti spolecnosti, podle nehoz urcujici ulohu hraji geogr. podminky, tj. podnebi, vlastnosti pUdy, vertikalni a horizontalni clenitost zemskeho povrchu, velikost a smer toku i'ek, ostatni vodstvo, flora, fauna a nerostne bohatstvi. Prvky d.g. se objevovaly jiz u nekterych starovekych myslitelu, ale rozvinutou a systematickou podobu ziskal aZ v 18.-19. st. Pfispeli k tomu. zejm.: J. Bodin, Ch. L. Montesquieu, J. G. Herder,E. Burke,A. Ferguson, V. Cousin aH. T. Buckle. IdeoI. uloha d.g. nebylajednoznacna. Vysvetlovani spol. jevu pficinami geogr., tj. materialnimi, bylo pfes zjednodusene chapani v danedobe povazovano za pi'istup pokrokovy. Polit. vyuziti nekterych stranek d.g. ve spojeni s jinymi teoriemi vsak vedlo k tzv. -tgeopolitice, k nacistickemu pozadavku Lebensraumu. V 19. st. byl d.g. teor. vychodiskem -tgeograficke skoly v s-gii a z nekte196

rychjeho pfedpokladu vychazela pozdeji tzv. ekologicka, resp. -tchicagska skola, ktera se konstituovala ve 20. I. 20 st. v USA. Proti d.g. stoji nazor, ze civilizace, ktere se vyvijeji v rozdilnych geogr. podminkach, jsou si casto znacne podobne, a naopak, mezi civilizacemi se stejnymi nebo velmi podobnymi geogr. podminkami jsou velke rozdily. Krome toho zmeny techto podminek probihaji ve srovnani s tempem spoI. vyvoje znacne pomalu a jsou samy ovlivneny lidskou cinnosti. Vzajemnou podminenost pfir. procesu a lidske Cinnosti exponuje v novem svetie koncem 20. st. tzv. -tekologicka krize, resp. hrozba gloMIni -tekologicke katastrofy. A: geographic determinism F: determinisme geographique N: geographischer Determinismus I: determinismo geografico Lit.: Bultman, G.: Friedrich Ratzel. Stuttgart 1977; Harvey, D.: Explanation in Geography. New York 1969; Lewthwaite, G. R.: Environmentalism and Determinism: A Search for Classification. Annual Ass. American Geography, 56, 1966; viz tel. ->prosti'edi geograficke.

Sed

determinism us technologicky - nazor, ze pro vznik forem spo!. zivota a pro jejich zmeny je rozhodujici -ttechnika a svebytny nist tech. systemu, nebof jakekoliv soc. a prakticke problemy mohou byt postupne pfevedeny na tech. problemy a feseny tech. prostfedky. V podstate jde 0 pfeceneni ci absolutizaci vlivu techniky a nedoceneni ulohy ostatnich soc. a praktickych faktoru, vcetne vztahu vlastnictvi. Nedocei\uje se take relativni autonomie techniky a jeji prakticka podminenost i kontrola. D.t. rna mj. podobu stanoviska, ze kterakoli techno!. zmena s sebou pfinasi urcitou zmenu socialni nebo ze jakykoli tech. vykon je bezprostfedne praktickY. D.t. je spojovan s rozvojem velkeho pnimyslu. V s-gii i dalSich vMach je jadrem teorii technokratismu, -tindustrialni spolecnosti ci -tspolecnosti postindustrialni, ale i specif. koncepce -tkulturni mezery apod. D.t. kritizuje fada sociologu (poeinaje C. W. Millsem), futurologu, ekologU apod. K urcite revizi d.t. dospivaji i nektefi jeho dfivejsi zastanci (D. Bell aj.), ktefi hledaji soc. limity techno!. rozvoje (viz tez -tspolecnost rizikova). A: technological determinism F: determinisme technologique N: technologischer Determinismus I: determinismo tecnologico

Efm, RitZ

d et i uk r y t e - pfeklad ang!. pojmu hidden children zidovske deti zachranene za 2. svet. valky pfed smrti tajnym umistenim v kfesfanskych rodinach. Byl to jeden z pouzivanych zpusobu zachrany vedle ukryvani v klasterech, sirotcincich, nemocnicich apod. Pokusy 0 zachranu se lisily v case, v jednotlivych zemich i regionech. Motivy lidi, kten

si k soM braIi zidovske deti, byly rUzne. VetSinou slo 0 snahu pomoci, vyskytiy se vsak i duvody zistne. Zachranci -tZidu se vystavovali velikemu riziku. Kdyz byly ukryty prozrazeny, stalo to deti i jejich zachrance casto zivot. Nekdy byly deti vychovavany, aniz vedely 0 svem puvodu, nekdy jim to zachranci utajili i po valce a odmitli je vydat pfibuznym. Deti, kterym rod ice zahynuli v koncentracnich taborech, po valce zaZivaly nova traumata. Na uzemi byvaleho Ceskoslovenska se d.u. vyskytovaly nejvice na Slovensku. Ze s-gickeho hlediska je pfipad d.u. pi'edevsim velmi specif. a komplikovanym projevem lidske -tsolidarity v mezni zivotni situaci. D.u. jsou krome toho zv!. skupinou, ktera se posleze, v dospelem veku a v mirovych podminkach, integrovala a dnes organizuje nizne akce, a to v jednotlivych zemich i na mezinar. urovni. V r. 1991 se v New Yorku uskutecnilo prvni mezinar. setkani d.u., ktereho se zucastnilo 1600 osob z 28 zemi sveta. Bezprostfednim popudem k tomuto setkani byl dokumentami film M. Abramowitzove a E. Hoffenbergove s nazvem As If It Were Yesterday (Jako by to bylo vcera). Tento film je historii belg. zidovske odbojove skupiny, ktera zachranila 4 tisice deti. Naplni skupin d.u. a ucelem svet. setkani bylo mj. dokumentovat a zachovat pro soucasne i budouci generace hruznou hist. zkusenost, vyzvednout roli zachrancu Zidu, prozkoumat psycho!. aspekty a dusledky ukryvani v detstvi. Vysledkem tohoto svet. setkani bylo zalozeni samostatne instituce Hidden Child Foundation se sidlem v New Yorku. A: hidden children F: enfants caches N: versteckte Kinder I: bambini nascosti Den detstvi - prvni a urcujici etapa -tontogeneze cloveka, ktera rna bioI., psych. a soc. kvality. Vymezuje tzv. detskou populaci, ktera tvon integrovanou soucast kafde spoleenosti a pfitom specif. spol. skupinu, jejiz postaveni v konkretni spolecnosti, podminky existence i typ interakce s populaci dospelych zavisi na kult.hist. kontextu. D. je elementem organizovaneho zivota spolecnosti a podJeha zmenam jako kterykoliv jiny soc. jev. Hranice d. je pohybliva, af je d. chapano bio!. nebo soc. Urcovani d. biol. -tvekem je hezne i v s-gii pfijimano jako zakladni Psychologie i s-gie cleni obdobi d. do nekolika etap podle vyvojoveho stupne, ktery vetsinou zahrnuje jak bioI., tak osobnostni a socializacni kriteria (viz -tosobnost, -tsocializace). Obecne se pouziva napf. tato etapizace: 1. prenatalni obdobi (9 mesicu pfed narozenim); 2. obdobi novorozenecke (do 1 mesice po narozeni); 3. kojenecke obdobi (do I roku po narozeni); 4. obdobi batolete (1. az 3. rok hvota); 5. vek pfedskolni (3. az 6. rok hvota); 6. vek skolni (od 6. do 14., resp. 15. let), ktery se dale deli

na mladsi (6. az 10. rok zivota) a starsi (11. az 15. rok zivota) a pfekryva se jiz s pubescencL S-gie casto cleni d. na 4 zakl. obdobi, ktere se lisi zejm. strukturou Cinnosti: 1. do 2 let jde hlavne 0 bio!. adaptaci, vytvareni senzomotorickych schemat a jejich interiorizaci; 2. od 2 do 6-8 let je to obdobi rozvoje feci, obrazotvomosti, napodoby, pouzivani symboliky; 3. od 6 do 8 let, nekdy az do 11-13 let, probiha rozvoj schopnosti mysleni v oblasti formalni 10giky, abstrakce, konstruktivni hry (velkou roli pfi tom hraji skupiny -tvrstevniku a skola); 4. v navazujicim obdobi do ISlet veku (tzv. pubescence, resp. rana adolescence) fyziologicke zmeny vyvolavaji zmeny v systemu emocionalnim i soc. Etapy d. diferencuji pi'istup kjeho studiu. Spo!. akceptace fenomenu d. a jeho poznani jsou ovsem neoddelitelne od historie spolecnosti, od jeji kultury, soc. uvectomeni (pod Ie P. Ariese a dalSich). Pozomost venovana d. jako soc. kategorii, detem jako soc. skupine a diteti jako specif. roli v -trodine i ve -tspoleenosti je uzce spjata se vznikem modemiho statu a modemi rodiny, s oddelenim deti od sveta prace a s jejich zai'azenim do institucionalizovaneho vychovne vzdelavaciho systemu (souvisi s tim rozvoj skolstvi, zajis{ujiciho pi'ipravu na zivot v dospelosti). Hodnota direte se meni v modemi dobe a souvisi s procesem -tdemograficke revoluce. Nad ekon. a prestizni slozkou zacina pfevaZovat slozka emocionalni. DUe uz se nechape tolik jako dalSi skutecmi ci potencialni vydelecne Cinna osoba v rodine, ani jako dMic majetku, pokracovatel rodinne tradice, ale jako blizky, bezmocny tvor potfebujici peci a lasku, ktery rodicum, resp. ostatnim clenum rodiny tento pfistup reciprocne vraci. Privatizace zivotniho zpusobu rodiny a snaha pomoci detem pfi vstupu do sveta dospelych a fada dalSich faktoru vedly k tomu, ze se d. a -tdospelost zacaly vyrazneji oddelovat. Pfitom ale bylo d. vzdy chapano relativne, ve vztahu ke koncepci dospeleho jedince, ktery ovsem v soM nosi "obraz sveho detstvi". D. je povazovano za pfechodnou fazi, ktera konCi integraci ditete do spolecnosti dospelych. I kdyz se ale kaZde dUe stava posleze dospelym clovekem, fenomen d. pfeziva jako trvala soucast spolecnosti. Naplni teto kategorie, jejimi soc. specifikami a take jeji soc. emancipad se zabyva -tsociologie ditete. Pfestoze se na d. pohliZi vicemene jako na pnpravnou fazi zivota cloveka, jsou aktivity a role deti ve spolecnosti stejne vyzn. jako role a aktivity dospelych. D. a dospelost jsou dva neoddelitelne strukturalni elementy -tzivotniho cyklu i -tzpusobu zivota. Spolecnost nemuze poznat sebe samu, jestlize neporozumi zakonitostem d., a soucasne nelze poznat svet d. bez znalosti historie a zvlastnosti kultury dospelych. Deti sice ziji v podminkach, ktere vytvoi'ili dospeU, ale tyto podminky pfetvafeji i svou vlastni cin-

197

devalvace

deviace socialni

nosti, interpertuji je svym vlastnim zpusobem, a tim aktivne participuji na zivote spolecnosti. V soucasne dobe se meni pnstup k chapani d., jeho zakl. paradigma. Uvazuje se 0 detske -tkompetenci a nezavislosti (napf. L. Alanen, 1. Qvortrup). Ochranna funkce dospelych nad detmi by va interpretovana take jako ochrana zajmu dospelych a prostfedek kontroly detske populace. D. je pojimano jako soc. -tstatus, vyzn. komponenta -tsocialni struktury. Krome toho jde casto 0 zavaZny soc. problem. Hovon se 0 pravech wiete. V r. 1989 Valni shromdfdeni Organizace Spojenych ndrodit schvalilo Vmluvu 0 prdvech ditete jako uceleny soubor pravnich norem pro zajiSteni pnznivych zivotnich podminek a rozvoje deti v jednotlivych statech. Tuto umluvu podepsalo celkem 71 statu vcetne Ceskoslovenska. Jeji ratifikace a z ill vyplyvajici zavaznost plneni zakl. pray ditete ze strany statu je povaZovana za zaklad ochrany deti, jejich zdravi, vzdelani, zivotnich podminek a celkoveho rozvoje. A: childhood F: enfance N: Kindheit, Kindesalter I: infanzia Lit: Alanen, L.: Rethinking Childhood. Acta Sociologica, I, 1988; Aries, P.: Centuries of Childhood. A Social History of Family Life. New York 1%2; Kon, 1. S.: Rebjonok i oMcestvo. Moskva 1988; Matljcek, Z. -Langmeier, J.: Pocatky naseho duchovniho zivota. Praha 1986; Piaget, J. -Inhelderovd, B.: Psychologie ditete. Praha 1970; Sandstrom, C. 1.: The Psychology of Childhood and Adolescence. New York 1966; Stone, L. J. Church. J.: Childhood and Adolescence. Harmondsworth 1966.

Nav de V a Iv ace viz evalvace a devalvace. Devetsil - (nazev vytrvale leCive byliny kvetouci najafe, ktera symbolizuje mIMi, nezdolnost a protest proti pfecivilizovanosti) - sdruieni mlade levicove orientovane generace zacinajicich ces. umeIcu, pfedstavitelu mezivalecne -tumelecke avantgardy. Program a cinnost D. pi'esahovaly sferu umen!, vyrazne dynamizovaly cely kult. zivot 20. 1. a ovlivnily i dalSi generace. PUvodni USD (UmlieckY svaz Devltsil) byl zalozen v Praze r. 1920 na bazi -tspolku (s cinnymi a pi'ispivajicimi cleny). Prvnim pi'edsedou byl V. Vancura, druhym 1. Honzl, ale dusi organizace po celou dobu jejiho trvani byl K. Teige. Ucelem bylo propagovat "mlade umeni" (predevsim vlastnich clenu) prednaskarni, vystavarni, akadernierni, publikacerni, divadelnirni predstaveillrni, koncerty, tanecnirni zabavarni apod. a uddovat kontakt s prfuuznymi korporacemi domacimi i cizimi. D. mel pomerne prisne stanovy - spolkova jury schvalovala pfihlasky na zaklade predlozenych praci a kontrolovala vel'. vystoupeni svych clenu (sankcionovala publikovani v pravicovem tisku, vylucovala za plagiatorstvi, ucast na vyrobe kyce apod.). Ideovy program byl zakotven v prohlasenich, umel. manifestech a teor. statich. V prvnich letech se D. hlasil k zajmum proletariatu, k mys198

lence soc. revoluce a ke -tkolektivismu, distancoval se od pravicovych hnuti mlMde, od formalismu a civilismu, mel velmi blizko k -tmarxismu a ke -tkomunismu. Propagoval tzv. proletarske umeni (nove lidove umeni v pojeti A. V. Lunacarskiho). Prvni programove prohlaseni D. vyslo v Prafskim ponde/( (1920), teor. state byly publikovany v Neumannovu Cervnu, v Proletkultu, v Capkove Musaionu, v brnenske Rovnosti, ve sborniku Umelecki besedy Zivot. V r. 1922 byl vydan sbornik Devetsil. Druhe obdobi (zhruba od r. 1923) bylo postaveno na -tpoetismu a provazeno nazorovym rozchodem s proletai'skym umenim (odesli 1. Wolker a A. M. Pisa, pi'isel V. Nezval). Cinnost D. se rozsirovala a zaroven specifikovala - divadelni sekce zalozila Osvobozeni divadlo (1925), samostatnou bohatou cinnost vyvijel ARDEV (sekce architektu), vlastni koncepci vytvareli maIm (artificielismus). Vznikl BmenskY Devetsil jako pobocka praZskeho D. (1924-1927), jehoz vyzn. teoretiky byli B. Vaclavek, A. Cemik a 1. B. Svrcek (casopis Disk, Pdsmo a sbornik Fronta). Ve tretim obdobi (konec 20. 1.) se sdruzeni jiz znacne nazorove diferencovala, doslo k tzv. generacni diskusi a k individualizaci aktivit na ukor kolekt. cinnosti. USD se zmenil ve Svaz modemi kultury Devetsi/, ktery vydaval ReD (Revue Devetsilu, 1927-1931), neseny duchem ucelnosti, modernosti, konstruktivismu. Na pi'elomu 30. 1. se D. prakticky rozpadl; vetSina jeho clenu se aktivne zapojila do -tLeFu. Do ces. kult. historie se D. zapsal jako ojedinely a zrejme posledni pl'ipad vysoce aktivniho, iniciujiciho kult.-umel. -thnuti s sirokou a promenlivou clenskou zakladnou, ktere dokazalo po dobu celeho desetileti tvurcim zpusobem rozvijet jednotny program ponechavajici dostatecny prostor pro individ. aktivity a ktere vytvofilo vzor dobre fungujici neformalni -tumeIecke komunity, postavene na pomerne rigidnich etickych normach. A: - F: Neuf forces N: Neuenkraftwurzel, "Devetsil" I: Lit.: Avantgarda znama a neznama, sv. 1.,2 .• 3. Praha 1970, 1971, 1972; Honz(k, K.: Ze zivota avantgardy. Praha 1963; Nezval, V.: (1959) Z meho zivota. Praha 1990.

Vod

deviace nega ti vni a pozi ti vni viz deviace socialni deviace

0

bj ek ti vni viz deviace socialni

deviace primarni a sekundarni - (z lat. deviatio = odchylka, uchylka) - rozliseni zavedene do s-gie a soc. psychologie E. Lemertem v uzke vazbe na tzV. etiketizacni teorii (viz -tlabelling). Za primami deviaci Lemert poklada poruseni pravidla nebo normy na zaklade puvodniho podnetu, impulsu ci soc. situacniho, psycho1. nebo fyzio-

logickeho zdroje (napr. abuzus alkoholu jako reakce na smrt blizke osoby nebo na soc. sestup, jako zpusob vyrovnavani se s dlouhodobym psych. pretizenim nebo s endogenni depresi apod. - viz -talkoholismus). Sekundami deviace je dusledkem reakce individua na oznaceni, etiketizaci jeho chovani jako chovani deviantniho. Individuum na toto oznaceni nebo na tuto soc. typizaci muze reagovat altemaci vlastni identity, rekonstituci vlastniho ja a promenou sebepojetL Sekundarni deviace je vlastne zdvojenou reakci: je reakci aktera na reakci vefejnosti na jeho primarni deviaci. Tato "druha reakce" se muze stabilizovat, stereotypizovat a vest k akceptaci deviantni role. Lemertova teorie byla v zasade obecne pfijata, ale kritizovan byl fakt, ze vyznam primami deviace pro vznik deviantniho chovani je -znacne podcenen a ze se nepfedpoklMa moznost zmeny aktera, jeho -tresocializace a zejm. moznost aktivni, soc. organizovane obrany proti vzniku sekundarni deviace. A: primary and secondary deviance F: deviation primaire et secondaire N: primiire und sekundiire Devianz I: devianza primaria e secondaria Lit.: Lemert, E. M.: Human Deviance, Social Problems and Social Control. New York 1967.

Pet

deviace socialni - poruseni nebo podstatna odchylka od nektere soc. -tnormy chovani nebo od skupiny norem; nerespektovani pozadavku, ktere na individuum nebo skupinu klade urCita norma nebo soubor norem; alternativni forma chovani k predepsane, popr. vseob. akceptovane norme. S-gicke pojeti deviace je podstatne sirsi nez pojeti pravni nebo eticke. D.s. je totiz narusenim kterekoliv soc. normy, nejen normy sankcionovane pravne, nab. nebo moraIne. D.s. nelze ztotoznovat s trestnou cinnosti, ktera je pouze jednou z jejich forem, ani s protispo1. chovanim, i kdyz vetSina forem soc. chovani pokladanych za deviantni tuto povahu obvykle rna. Pojem d.s. se zacal vseobecne pouzivat v am. a brit. s-gii ve 40.1., dfive se pouzivaly specifictejsi nebo naopak neurcitejsi terminy, jako -tanomie, -tsocialni patologie, -tsocialni dezorganizace apod. D.s. zahrnuje samozfejme take vsechny tyto procesy, pojem sam rna vsak mene vyrazne hodnotici konotace: z hlediska d.s. se za soc. patologicke pokladaji jen vysoce spol. nebezpecne formy deviantniho chovani. V zap. s-gii se bezne rozlisuje tzv. negativni a pozitivni deviace, aby se postihlo, ze kazda odchylka od normy je deviaci, tedy nejen poruseni a nedodrieni normy, ale take jeji pfehaneni a dovadeni do krajnosti. Z tohoto hlediska jsou za d.s. povazovany stejne tak -tchudoba jako nadmeme -tbohatstvi, stejne tak porusovani pravidel etikety jako jejich pfehnane, krajni dodriovani, stejne tak -talkoholismus jako militantni abstinentstvL Podle G. A.

Lundberga je dodriovani kazde konkretni normy za beznych okolnosti rozlozeno podle modelu tzv. -tnormalniho rozlozeni, pficemz na jedne strane je situovana negativni, na druhe pozitivni d.s., na okrajich pak extremni chovani, ktere je v pripade negativni d.s. obvykle stihano take trestne nebo jinym stejne pfisnym systemem --'socialni kontroly. Protoze zadna norma nebo skupina norem neni nikdy dodriovana uplne pfesne a vsemi lidmi stejne, existuje v kazdem spolecenstvi nepsany tolerancui limit, ktery je variabilni v case. Jednotlive skupiny a kultury se lisi rozsahem soc. chovani, ktere spada do oblasti tolerancniho limitu, napf. tolerance vuci konzumu alkoholu silne koHsa od pi'isneho zakazu sankcionovaneho nab. a pravni normou az po shovivavou a soc. nebezpecnou lhostejnost k alkoholickemu aMzu. Podobne je tomu ve sfere sexualniho chovani, kde zejm. v souvislosti s industrializacnimi a urbanizacnimi procesy, sekularizaci spolecnosti, masovym zavedenim antikoncepce, emancipaci atd. se tolerancni limit znacne rozsil'il. Dnes ve vazbe na -tAIDS se vsak v urCitych soc. skupinach tolerancni limit naopak zuzuje. Ve vychodoevrop. s-gii se pojem doS. zacal uZivat v 60.1., nejprve v Pol sku, pozdeji v byvalem SSSR a v jinych zemich. Koncept pozitivni d.s. vsak obecne pfijat nebyl, napr. v SOY. s-gii V. N. Kudrjavcev, V. S. Nersesjanc aj. tvrdili, ze negativni a pozitivni d.s. neldi na teze ose, takZe nemohou byt posuzovany z hlediska jednoho a tehoz normativniho systemu. 1. I. Gilinskij, B. Kutyrev aj. naopak s pojmem pozitivni d.s. beine pracovali. D.s. Ize klasifikovat a typologizovat podle ruznych hledisek, zejm.: 1. podle oblasti soc. zivota, v niz d.s. vznika (ekon., polit., pravni, mravni aj.); 2. podle povahy sankce, jiz je poruseni normy stihano (od trestni sankce po vnitroskupinoYOU, napr. v podobe omezene komunikace, -tostrakismu, bojkotu); 3. podle stupne rozsifeni; 4. podle soc. skupin a kategorii, v nichz je nejfrekventovanejsi (napf. kriminalita "bilych Hmecku", delikvence mladistvych apod.). Nektefi au tori maji za to, ze ne kazde chovani, ktere se odchyluje od normy, je mozno pokladat za deviantnL Koncepce tzv. objektivni deviace, ktere zduraziluji rozhodujici roli faktu poruseni normy (marxismus, strukturni funkcionalismus, pozitivismus), obvykle pozaduji splneni dalSich podminek, aby slo 0 deviace v s-gickem smyslu, zejm.: a) opakovatelnost, tj. urcitou stabilitu objevovani se v casovych a teritorialnich fezech, b) hromadnost, tj. distribuci ve vetSich skupinach populace, c) soc. zavaznost, tj. relevanci, ktera je danemu chovani pfisuzovana v dane kulture, spolecenstvi nebo skupine, d) podobnost nebo identitu priCin, tj. podobnou etiologii, ktera umoziluje predikci vyskytu daneho druhu d.s. Koncepce, ktere zduraz199

dezinformace

dezintegrace socialni

nuji ulohu soc. percepce a hodnoceni urcitych forem chovimi, z nichz nejvlivnejsi jsou tzv. etiketizacni teorie (viz -+labelling), pozaduji spiSe analyzu interpretacnich procedur, ktere se k d.s. vztahuji. Konecne koncepce tzv. -+radikalni sociologie poukazuji na vyznam procesu tvorby norem a kauz.Hniho fetezce vznikajiciho mezi normotvornym aktem, interpretaci normy, porusenim normy a interpretaci faktu objektivni d.s. Pro pochopeni d.s. je skutecne podstatmi znalost samotnych norem. VetSina norem totiz neni form.Hne fixovana, ba mnohe se obtlZile verbalne vyjadfuji, takZe studiu d.s. musi nutne pfedchazet studium normativniho fadu na ruznych strukturnich urovnich spolecnosti. Kazda soc. norma je vybavena nejakou -+sankci, to znarnena, ze sarna predpoklada moznost sveho poruseni. Kde neni norma, neni deviace, ale i naopak - kafda norma deviaci predpoklada. Protoze normativni systemy se mnohdy vzajemne prekryvaji (tentYz druh nebo forma chovani jsou kryty rUznymi normativnimi systemy, napf. sfera sexualniho chovani je kryta normami rnravnimi, nab., obycejovymi, ale i estetickymi a castecne pravnimi), muze jeden typ deviantniho chovani znarnenat prekroceni nekolika norem soucasne. D.s. muze byt take zkoumana z hlediska svych zakl. komponent, jimiz jsou hodnotovy system, normativni system, soc. instituce, system soc. vztahu a osobnost aktera. Potencialni zaklady a mozne pnciny d.s. je totiz nutno hledat nejen v osobnosti devianta, ale take v deformovanem hodnotovem systemu, v nedostatecnem soc. konsensu, ve faktu paralelni existence dvou nebo vice altemativnich normativnich systemu, v disfunkcich soc. instituci a v povaze interpersonalnich, mezostrukturalnich i makrostrukturalnich vztabU. D.s. vznika take v dusledku zastaralosti normativniho systemu, -+kulturni mezery mezi akcelerovanym tech. a ekon. vyvojem a retardovanym vyvojem v oblasti hodnot a norem. Na vyznam tohoto jevu poukazuje rada autoru, kteri se zabyvaji krizovymi fenomeny v modemich spolecnostech. Z hlediska aktera muze byt vznik d.s. kauzalne podminen geneticky, mentalni nedostatecnosti, rodinnym prostfedim, prubehem -+socializace a biografickou drahou. JednotIive soc. psychol. teorie d.s. zduraznuji obvykle jeden z techto elementu jako klicovy. Studiem d.s. se zabyva rada vednich oborU, vzdy ze sveho specif. hlediska, napr. pravo, etika, estetika, ale i etnografie, kult. a soc. antropologie aj. V ramci s-gie se ustavila a institucionalizovala sarnostatna disciplina -+sociologie deviantniho chovani. A: social deviance F: deviation sociale N: soziale Devianz I: devianza social a Lit.: viz .... sociologie deviantniho chovan•.

Pet 200

dezinformace - (z fr. desinformation, to z lat. dis = zaporny odlukovy vyznam, informare = utvaret mineni) obecne jakakoliv zkreslena, falesna -+informace, pouzivana s cHern ovlivnit jednotlivce i urcitou skupinu lidi urcitym zadoucim zpusobem. Vetsinou jde pfedevsim o vzbuzeni dobreho ci spatneho dojmu 0 nejake osobe, udalosti, dHe, jednani apod. v zajmu polit., ideal. i ryze soukromem. D. je casto zamefena k ovlivneni -+vefejneho mineni. Muze byt s takovym zamerem jiz vytvorena, muze ale vzniknout nahodne nebo pro jiny ucel, ktery nemusi byt desinformacni (nap£. pokud je zpusobena vytrzenim urCiteho sdeleni z puvodniho kontextu, resp. jeho zasazenim do jineho kontextu). Ve slabsi, naznakove podore je d. pouzivana i v reznych typech -+komunikace, je soucasti -+propagace nebo polit. boje. Jiirgen Habermas definuje d. jako systematicky prekrucovanou komunikaci a nazyva ji take pseudokomunikaci, produkujici system nedorozumeni, ktery pusobi falesnym dojmem konsensu a jako takovy neni rozpoznatelny a desifrovate1ny. Mira a pripustnost urciteho typu d. je dana -+moralnimi normami te ktere spolecnosti, skupiny, profese. Jako soucast vojenske taktiky je d. znama jiz ze staroveku. Indicka Arthasastra (321-296 pi'.Kr.) radi princovi, ktery si pfeje vyhrat v boji nad neprateli, aby do neprlitelskeho vojska nasadil sve tajne agenty, kteri budou rozsii'ovat reci 0 nevybnutelne porazce princovych protivniku. Termin d. se zacal pouZlvat v obdobi po 2. svet. valce pro falsovane materialy, ktere mely oklamat cizi armadni a zpravodajske agenty. Misto d. se pouzival puvodne vyraz decepce (podvod, klam), pod kterym se skryvaly akce nebo sene akci, jimiz byly zarnerne manipulovany budouci udalosti. Podle nekterych zap. autoru se termin d. rozSifil v 70. I. z rus. slova "desinformacija", ktere SOY. spisovatele pouzivali jako pfeklad angl. misinformation. Ale uz v 50.1. bylo zalozeno pn KGB oddeleni pro d. Dnes jsou rozlisovany ruzne typy d. Napf. podle in tenzity a zpusobu projevu se hovori 0 d. pasivni a aktivni. Prvni spociva v zatajeni nejakeho faktu, vynechani casti informace pri komunikaci, navozeni mylneho dojmu, coz bylo napr. v oblibe v csl. masmediich v poslednim obdobi kom. statu ph informovani 0 ekonomice zap. kap. statu, pi'i liceni zivota disidentu atd. Druhy typ d. spoCiva ve falzifikaci nebo v pnme Izi Ci podvodu, pi'icemz se vetsinou predklada falesna informace spolu s nejakym pravdivym tvrzenim; takto byva napi'. dezinformovano obyv. prohravajici strany 0 situaci na fronte prohravajici strany. Podle casove posloupnosti Ize odlisit d. planovanou a naslednou. Klasickym pnkladem prvni je klamna serie planovanych operaci Velke Britanie za 2. svet. valky (Fortitude a Normandie). Druhy typ se pouziva ve vnitfni domaci politice

statu a spociva ve zverejiiovani pozmenenych fakt po ukonceni urCite udalosti. Napi'. v ramci volebniho boje jsou publikovany nahodne vznikle fotografie protivnika z jeho minulosti, jakoby svedcici 0 kompromitujicich stycich s polit. nepfijatelnou osobou apod. Podle cHu a prostfedkii se vydeluje d. strategicka, nazyvana take d. globalni, ktera pouziva prostfedky slouzici "konecnemu cili", jenz je pojiman bud jako zachovani daneho konsensu, nebo jako nastoleni kval. noveho uspofadani pomoci revoluce. Strategicke d. byly dosud hlavni vyzbroji tzv. velkych -+ideologii. Pod pojmem takticka d. se vetSinou skryvaji dezinformacni prostfedky operativniho charakteru, ktere v dilcich, postupnych krocich prakticky naplnuji strategicke cile protivnika. . Detekce dezinformacnich praktik navazuje na zpiisob, jakym se d. pi'ipravuji z faktickych informaci, ana pfedpoklad psychol. pusobeni na pnjemce. Pouzivaji se tyto postupy: a) i'azeni pravdivych a nepravdivych informaci vedle sebe stirn, ze ty druhe jsou obtizne oventelne, zatimco ty prvni jsou notoricky znarne a lehce provei'itelne; pfijemce si informace propoji a povazuje je za jednu pravdivou informaci; b) stylizace castecne nepravdivych a castecne pravdivych informaci, ktera rna vest k tomu, aby cela zprava vyznela nehodnoverne a pfijemce ji proto odmital jako nepravdivou; cHern je odvratit pozomost od pravdive informace (takto podavana d. urcena protivnikovi mufe zmast i vlastni ver. mineni) - hovon se 0 "zpetnem Uderu" (blow back); c) zvei'ejnovani hodnovemych, pravdivych informaci tak, aby je pnjemce pokladal za lzive; vyuziva se pi'itom rigidniho mysleni nebo zuzene percepce a upevnuje se mylny postoj pfijemce (stava se to casto u novinarskych interpretaci kabinetnich umluv politikiI). Detekce d. vyzaduje znalost celkove strategie protivnika a ovei'eni fakt z vice nez jednoho zdroje. Mohou se vyuzit i metody s-gickeho vyzkumu, pi'edevsim -+vyzkumu vefejneho mineni v oblasti pusobeni masmedii, vyzkumiI ctenarsk)'ch postoju v oblasti, kde se dana d. nachazi. D. je trvalym rysem valek a politiky. Jeji moznosti vzrustaly stech. zdokonalovanim prosti'edkiI meni informace. Pati'i mezi nastroje polit. manipulace. Podle Alexandra Kleina je kazda d. stejne jako kafdy podvod prevzetim moci. Osoba, ktera je oklamana Ci desinformovana, je redukovana na figuru, je symbolicky anulovana, zatimco podvod je docasne mocny. Mechanismy vzniku i pusobeni d. se stavaji prirozenym predmetem zajmu s-gie komunikace a s-gie politiky. A: disinformation F: desinformation N: Desinformation I: disinformazione Lit.: Backstok. N.: Cointelpro: The FBI's Secret War on Political Freedom. New York 1975; Bo/(, S.: Secrets: Concealment & Revelation. Oxford 1986;

Brown, A. c.: Bodyguard of Lies. New York 1975; Shelter. R. H. - Godson. R.: Dezinfonnacija: Active Measures in Soviet Strategy. Washington D.C. 1981.

Neu dezintegrace kulturni -(zfr. des integration = rozpad, rozklad) - rozpad a zanik funkcniho usporadani -+artefaktu, -+sociokulturnich regulativil a idejf, ktere tvoi'i osobity, jedinecny a neopakovatelny charakter urcite -+kultury. D.k. je spjata s disfunkci a rozkladem kult. instituci, ktere pi'estavaji plnit sve ukoly, as oslabenim formalnich i neformalnich mechanismiI -+sochilni kontroIy. Pruvodnimi znaky d.k. jsou cetnejsi projevy deviantnmo chovani, kolisani hodnotovych kriterii, destabilizace normativniho systemu a zvyseny vyskyt vzoru chovanf odchylujicich se od norem dane kultury. Zdrojem d_k. mohou byt evolucni kult. zmeny, -+akulturace a -+migrace, -+ekologicke katastrofy, radikalni polit. zmeny a vlekle polit. krize, piIsobeni reformatorskych hnut!, velke nerovnomernosti ve vyvoji jednotlivych oblasti kult. systemu atd. Nove integrace muze byt dosafeno revitalizaci puvodni kult. konfigurace na puvodnich nebo novych zakladech, vybudovanim kvalitativne noveho kult. uspoi'adani, postupnou asimilaci do jine kultury, coz ve svych dusledcich vede ke ztrate p~vodni a k pi'ijeti nove kult. identity. A: cultural disintegration F: desintegration culturelle N: kulturelle Desintegration I: disintegrazione culturale Sou dezintegrace socialni - proces naruseni strukturalni ci funkcnijednoty, smerovani k celkovemu rozpadu, event. zaniku soc. skupiny, soc. systemu. Pn d.s. prestavaji fungovat instituce, platit soc. vztahy, normy, vzorce chovani, na nichz spocivala pi'edchozi integrace. Ze soc. psychol. hlediska je d.s. takovy stav, kdy jedinci ztraceji spojeni se skupinou, soc. zavazny pocit sounalefitosti s ostatnimi (Fairchilo). V s-gii byva vsak d.s. chapana take jako dusledek procesu -+socialni diferenciace. V s-gii rodiny byva d.s. nekdy ztotoziiovana se -+socialni dezorganizaci. R. Konig oznacuje jako d.s. zmenu pomeru rodiny ke spolecnosti, pri ktere se snizuje stupen soc. integrace. Procesy d.s. nelze hodnotit vylucne negativne, nebot jsou nezbytnym pi'edpokladem vzniku noveho celku, nove jednoty. D.s. nelze pi'esne definovat, protoze neexistuji obecne uznana a srovnatelna kriteria pro optimalni stay socialni integrace. Ale proces rozpadavani Ize rozpoznat snadneji nef mnohoznacne integrativni prvky a mechanismy, ktere podle K. Mannheima spolecnost poti'ebuje v procesu sveho vyvoje, formovani, utvareni pro umocneni a ozrejmeni smyslu spolecneho zivota. Pojem dezintegrace ve spojeni s pojmy integrace a diferenciace pouziva 201

dezorganizace socialni

diakonie

obecna teorie systemti. V psychopatologii znamemi tento pojem stay rozpadu osobnosti. A: social disintegration F: desintegration sociale N: soziale Desintegration I: disintegrazione sociale Lit.: Konig, R.: Materialien zur Soziologie der Familie. Bern 1966; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1984; Mannheim, K.: Mensch und Gesellschaft im Zeitalter des Umbaus. Darmstadt 1958.

Much dezo rganizace socialn i-v obecnem a ponekud tautologickem vyznamu podstatne naruseni soc. --+organizace, --+socialniho fadu; ve specifictejsim vyznamu oslabeni, naruseni nebo rozklad konkretniho normativniho l'adu a --+vzorti chovani v dane spolecnosti nebo vetsi soc. skupine. Uplna d.s. rozklada sice soc. system jako celek, ale nerozklada nutne v~echny jeho jednotlive slozky. Pod pojmem d,s. se rozumi nejen vysledek procesu rozkladu soc. fadu, ale take proces sam. Jak ukazujeA. K. Cohen, d.s. se tyka dvou tfid soc. objektu: socialnich --+cinnosH, ktere se vykonavaji podle pravidel, jez tvofi nejaky celek, fad, organizaci, a --+spolecenskych skupin, ktere mohou existovat pouze potud, pokud Ize vysledovat jejich vlastni identitu (vedomi "my") a pokud jsou schopny vykonavat spolecne Cinnosti. D.s. pak znamena jednak rozklad pravidel spolecnych cinnosti, jednak ztratu identity skupiny a nezpusobilost skupiny vykonavat spolecne cinnosti. V umirnenejsim vyznamu a pravdepodobne take jako prvni pojem d.s. pouzili W. 1. Thomas a F. W. Znaniecki ve 4. svazku klasicke prace The Polish Peasant in Europe and America (1920), kde d.s. rozumeji pokles vlivu existujicich pravidel soc. chovani na jednotlive cleny skupiny. V podobnem vyznamu pouziva pojem d.s. take 1. C. Herzler (1946). Jini autofi spojuji d.s. pfedevsim s procesy soc. zmeny na jedne strane a individ. deviacemi na strane druM. Vlastni, svebytnou koncepci d.s. vypracovala --+chicagska skola, ktera fesila zajimave dilema, kdyz byla nucena empir. konstatovat znacnou diverzitu kult. vzorcu a realneho chovani v am. spolecnosti, soucasne vsak sdHela teor. pfedstavu, ze zakladem existence fadu a rovnovahy ve spolecnosti je --+konsensus, ktery je zalozen na konformnim chovani. Realna diverzita kult. vzorcu a soc. chovani potom nutne ohrozuje rad, a je proto chicagskou skolou pokladana dokonce za projev Ci produkt .--+socialni patologie. D.s. podle pfedstavitelu chicagske skoly vyvolava deviantni chovani, a to predevsim proto, ze normativni fad nutny pro "normativni" chovani neprostupuje vsemi urovnemi spolecnosti, zejm. nevstupuje do jejich nejnizsich urovni. Chicagska skola empir. i teor. rozpracoval a zejm. sou vis lost mezi d.s. a teritorialni organizaci spolecnosti a prokazala nektere souvislosti mezi prostoro202

YOU lokalizaci soc. sku pin, jejich pohybem v soc. prostoru a stupnem delikvence, narkomanie, sexualnich deviaci a jinych soc. patologickych jevu, ktere indikuji d.s. (c. R. Shaw a H. Mackay, 1929 a 1942). Jista archaicnost pojmu d.s. a zejm. jeho definicni vagnost a obsahova nejednoznacnost vedou k tomu, ze je tento pojem postupne vytlacovan presnejsimi terminy, jak tradicnimi (napr. --+anomie), tak novejsimi (napf. --+socialni deviace, --+deIikvence), ackoliv samozrejme nejde 0 synonyma. Na systemove urovni by va d.s. provazena --+socialni dezintegraci; nekdy oba pojmy vyznamove splYvaji. A: social disorganization F: desorganisation sociale N: soziale Desorganisation I: disorganizzazione sociale Lit.: Cohen, A. K.: The Study of Social Disorganization. In: Merton, R. K. ed.: Sociology Today. New York 1965; Rock, P. - Mcintosh, M. eds.: Deviance and Social Control. London 1974; Shaw, C. R. - Mackay, H.: Juvenile Delinquency and Urban Areas. Chicago 1942; Turk, A.: Criminality and Legal Order. London 1969.

Pet dezurbanizace - (z fr. pfedpony des = od; z lat. urbanuo = mestsky) - v soucasne doM prevazne oznaceni pro procesy, ktere jsou opakem --+urbanizace v demogr. a geogr. slova smyslu. Jde 0 zastaveni rustu poctu obyv. --+mest, zejm. --+velkomest, ale take celych metropolitnich regionu, a 0 zastaveni ubytku poetu obyv., pop. 0 rust poctu obyv. v malych mestech, ve venkovskych obcich a venkovskYch oblastech. Pojem d. byl v rninulosti pouzivan take v jinem, programovem pojeti, jako jedna z koncepei zadouciho vyvoje osidleni. V souvislosti s usilim formulovat programovou koncepei social. rozvoje osidleni ve 20.1. vetsina SOY. urbanistu zduraznovala potfebu decentralizace osidleni, kterou oznacovali rovnez pojmem d. SOY. urbaniste, vychazejice z myslenek K. Marxe a F. Engelse 0 rovnomemem rozmisteni prumyslu a obyv., vypracovali jiz po r. 1918 fadu uzemnich planu velkych sov. mest - Moskvy, Leningradu, Baku, J aroslavli, Jerevanu, jejichZ ustfedni myslenkou byla aktivni deglomerace. Decentralizacni povahu mela i rada pozdejsich uzemnich planu Moskvy. Dezurbanizacni koncepce pfevladaly i v pozdejsich SOY. teor. pracich v 2. polovine 20. 1., ktere zdurazi'iovaly nutnost odstraneni velkomest a rozvoj stredne velkych mest formou "mest-komun" a "agromest". Dezurbanizacni koncepce byly odmitnuty v r. 1931 v souvislosti s nastupem industrializacnich procesu. Soudoby pojem d. se jako volny pfeklad am. vyrazu counterurbanization, zacal pouzivat v odborne literature v 2. polovine 70. 1. Prvni jej pouzi! patme am. geograf B. J. L. Berry v praci z r. 1976, ktery jim oznaci! nove jevy ve stehovani obyv. v USA v 1. 1970-1975, ktere se lisily od trendu pozorovanych jeste v obdobi 1960-1970. Podle am, sta-

tistik se v prubehu 60.1. zastavil rust velkych mest ajejich metropolitnich regi6nu, ktere zacaly od zacatku 70. 1. ztracet obyv. zejm. v dusledku --+migrace. V ponekud pozmenene a mirnejsi podobe probihaly obdobne trendy i v nekterych zemich zap. Evropy. Soucasti nove situace bylo take zastaveni vylidnovani tradicnich depopulacnich oblasti. Podrobnejsi analyzy struktury migracnich proudu vsak poukazaly na to, ze velkomesta ajejich regi6ny jsou stale cHern pfistehovalectvi mladsich ekon. aktivnich obyv., kdeito venkovske oblasti jsou spiSe cHern starsich lidi. K hlavnim pfiCinam d., zejm. ubytku obyv. velkych mest a mestskych --+aglomeraci, pam zmeny struktury pracovnich pfileiitosti spojene s ustupem tradicnich prumyslovych odvetvi, jako jsou tezba uhH, tezka metalurgie, tezka chemie a strojirenstvi, a naopak rust sektoru sluzeb. To vse vede k rychlemu ubytku lidi pracujicich v prumyslu. D. jako statist. fenomen je pl'edevsim dusledkem zanikani starych prumyslovych mestskych uzemi, tj. v Evrope prumysloveho pasma sahajiciho od Porufi pfes jizni Belgii a sev. Francii ai do stfedni Anglie, v USA uzemi, ktere se rozprostira na severovychodu od Nove Anglie az k Chicagu. Soucasti d. v tomto smyslu je vsak take rust novych prum. odvetvi a poctu obyv. v novych lokalitach - casto v malych, nekdy ale i ve velkych mestech. Paralelni zanik tradicnich prum. mest a regi6nu a rust novych prumyslovych lokalit a regionu je oznacovan pojmem polarizace. Je pravdepodobne, ze procesy d. jsou systemovou soucasti tech fazi urbanizacnich procesu, kdy je jiz dosaieno znacne vysokeho stupne urbanizace. V prvnich fazich Ize pozorovat pfedevsim koncentraci obyv. do samotnych jadrovych mest a fada autoru oznacuje tuto fazi jako centralizacni. V dalSich fazich urbanizace se zvysuji tempa rustu okrajovych a pfedmestskych z6n mest a vylidi'iuji se jadrova mesta. Pote nasleduji faze vylidnovani nejen jadrovych mest, ale i pfedmesti a v fade pfipadu i celych metropolitnich oblasti, jak je tomu napf. u LondYna. Rostou pak pfedevsim vnejsi perifemi z6ny metropolitnich regionu, pfip. uzemi vne techto regionu, ktera maji venkovskY charakter, nikoliv ze soc. ekon. a s-gickYch hledisek, ale ve smyslu statist. klasifikaci, ve kterem pak Ize d. chapat jako tzv. deglomeracni soucast vyssich fazi urbanizace. Nejnovejsi analyzy poukazuji na to, ze procesy deglomerace nejsou tak vyrazne, jak se pfedpokladalo ke konci 70. I., a bylo by proto nevhodne soudit, ze jsou pocatkem radikalniho obratu ve vyvoji systemu osidleni, smefovani k vseobecnemu rustu venkovskych sidel a uzemi. V byvalych social. zemich a take v Ceskoslovensku, zvl. pak na Slovensku, pfevladaly koncentracni procesy, i kdyz se zpomaloval nebo zastavoval rust jadrovych mest a nekterych metropolitnich regionu.

A: counterurbanization F: desurbanisation, des-urbanisation N: Desurbanisation, Entstlidterung, Counterurbanisation I: deurbanizzazione, controurbanizzazione Lit.: Berry, B. 1. L.: Urbanization and Counterurbanization. Beverly Hills 1979; Frisbie, W. P. - Kasarda, 1. D.: Spatial Processes. In: Smelser, N. 1. ed.: Handbook of Sociology. Beverly Hills 1988; Goldzamt, E.: Urbanistyka krajow socjalistycznych. Warszawa 1971; Musil, 1.: Urbanizace v socialistickych zemfch. Praha 1977; Perry, R. - Drewitt, K. - Browl/, B.: Counterurbanization. Norwich 1986.

Mus d h arm a viz brahmanismus, buddhismus d i a gn os ti ka s oci a In i - (z fec. diagnosis, to z dia = napfic, gnosis = poznan!) - obecne rozpoznavani spol. problemu, resp. koncepce, teorie a metody takove Cinnosti. Vysledkem d.s. je soc. diagn6za, ktera obsahuje popis symptomu a identifikaci jejich pficin (Cinitelu). Pfibuzny pojem "sociologicka diagnostika" pouziva H. L. Zeiterberg (1967) pro popis jakehokoliv pfedrnetu nebo problemu zkoumani pomoci omezeneho poCtu definic nebo dimenzi. D.s. se tYka predevsim s-gie aplikovane na problematiku --+socialni pece. Diagnostikovano je obvykle rodicovske zanedbavani vychovy ditete, pfip. nedostatecna pece 0 dite v rodine vubec, problemy osamele zijiciho nemocneho stareho cloveka, problemy spo!. minority (napf. obCanu cikanskeho puvodu), jedincu nebo skupin s antisoc. chovanim apod. Zakladem d.s. je rozpoznani Cinitelu a podstaty pfipadu, jeho identifikace jako --+socialniho problemu (v uvedenem uzsim slova smyslu). Zpusob reseni problemu rna vychazet z vysledku diagnozy. Je to bud' stanoveni dohledu, nebo odneti zanedbavaneho ditete rodicum a jeho umisteni ve vychovnem zafizeni, korekce podminek rninoritni skupiny, ktera rna vest k jeji reintegraci, stanoveni programu --+resocializace osoby po navratu z vezeni apod. Na navrh zpusobu "socialniho leceni", resp. socialni terapie pak navazuje prislusny soc. zasah, ktery muze probihat dlouhodobe, vetSinou pfi prubezne kontrole jeho efektivnosti. Pfedmetem d.s. vsak mohou byt i socialni pomery v organizacich vyrobniho a jineho typu, poskytujici podklady pro rozhodovani v procesu fizeni socialnich systemu. A: social diagnostics F: diagnostic social N: Sozialdiagnostik I: diagnostica sociale Lit.: Lamser, V.: Zivotnf beh a sociaJnf situace cloveka: Dvod do socialnf diagnostiky. Praha 1972.

Nak

diagram Lexisti V viz sif demograficka d iach ro nie viz cas socialni d i a k 0 n i e - (z fec. diakonia = sluzba) - organizovana pomoc nemocnym a chudym, obdoba --+charity. Pojem byl

203

dialektika pana a raba

dialekt

pouzivan puvodne v ranem kfesfanstvi. Udajne uz apostolove si vybirali pomocniky, hlavne pro oblast charity, ktefi se nazyvali diakoni nebo jaheni. Existovali i diakonky, svobodne zeny a vdovy venujici se peci 0 nemocne a chude. Termin diakon je dodnes v karol. cirkvi synonymem jahna, coz je nejnizsi stupen sveceni, a pojem diakonka se pouziva pro zeny s teologickym vzdelanim jahna. V 30. I. 19. st. se nove objevil pojem d. v ramci -tprotestantismu jako nazev ustavni pece 0 stare, nemocne, choromyslne; protestantske -tmisionarstvi jej pouziva i pro skoIy, kazatelske stan ice apod. Pod timto nazvem vznikala muzska -tbratrstva (tzv. bratrske do my) a take zenske sbory zabyvajici se zminenymi sluzbami. Prvni domov luterskych diakonek zalozil v Nemecku v r. 1836 T. Fliedner; na Slovensku vznikl u evangelicke eirkve augsburskeho vyznani v Bratislave v r. 1891 a existoval i jeho ces. protejsek. Clenkami zenskych sboru se mohou stat vdovy nebo svobodne zeny po zkusebni lhUte a slozeni slibu poslu~nosti. Nejde 0 -tfeholni fad, ale nektere rysy takoveho spolecenstvi diakonicke sbory maji. Csl. diakonicke spolky byly v 50. 1. 20. st. stejne jako feholni fMy zlikvidovany statni moei. A: deaconry F: diaconat N: Diakonie I: diaconia Vod d i a I e k t - (z fec. dialektos = rozhovor) - rez nareei - , zemepisne (teritorialne) vymezitelny soubor jazykovych prostfedku, ktere slouzi jako nastroj dorozumivani pouze casti naroda, a to jen v oblasti Mzneho denniho styku. Je to vicemene ustalena mistni obmena -tnarodnlho jazyka. Mistni d. se vydeluji vlastnostmi hlaskoslovnymi, lexikalnimi a gramatickymi. Napf. ces. mistni d. se tradicne deli do 4 zakl. skupin, ktere se odlisuji vyvojem samohlasek i (y) a u: 1. ces. d. v uzsim smyslu, ktery za ne dosazuje ej a ou (mlejn, mouka); 2. stfedomoravske (hanacke) d. dosazujici e a 6 (mien, moka); 3. vychodomoravske, ktere je zachovavaji (mlyn, muka); 4. slezske (lasske), ktere je zkracuji (mlyn, muka). Mistni d. jsou vysledkem dlouhodobeho vyvoje, dochovavaji stare hranice mezi staty, feudalnimi celky, kmeny, -tetniky; v soucasne dobe ale vii vern migrace obyv., pusobenim skol a masovych komunikacnich prostfedkU postupne mizi. Vedle d. mistnich existuji d. soc. a profesionalni, oznacovane jako -tslangy, argoty, pfip. iargony. S-gii a soc. a kult. antropologii zajimaji d. pi'edevsim jako projevy -tsubkultur spojene se specif. rysy -tzpusobu iivota pfislusnych spolecenstvi, jejich pozici v sidich nar. celcich ci kulturach. Stirani rozdilu mezi d., pfip. vytvareni tzv. interdialektii (nadnafecnich utvaril), probiha vzdy v urCite navaznosti na proces -takulturace, resp. je jeho soucasti. Pro s-gii jsou d. uka204

zateli pomeme jemnych dimenzi -tsocialni struktury a jejiho vyvoje, jejich studium umoznuje odkryt skryte podobnosti, komunikacni vazby, diferenciacni a integracni tendence, ktere se jinak obtizne zjistuji. Mizeni d. nebo naopak jejich odolnost a stabilizace, event. vznik novych prvku d. Ize povaZovat za spec. indikatory -tsociaIni zmeny. V ramci lingvistiky se d. zabyva -tdialektologie, resp. socialni dialektologie, ktera prave vzhledem k charakteru pi'edmetu sveho zkoumani integrovala nektere s-gicke explikace a metody zkoumani. A: dialect F: dialecte N: Dialekt I: dialetto Lit.: viz ->dialektologie.

Buch, Vod d i a Ie k ti k a - (z i'ec. dialektike, od dialektos =rozhovor) - puvodne v i'ec. filozofii "umeni rozmlouvat", ktere udajne rozvinul Zenon z Eleje ve svych aporiich. V klasicke podoM se ale nachazi u Sokrata a Platona, zejm. v DialoZlch, kde se jevi jako metoda diskuse, jejimz cilem je dobrat se pravdy konfrontaci protikladnych stanovisek. V tomto smyslu chapali d. take sofiste, ktefi ji vsak podi'izovali svemu pojeti -tretoriky a -teristiky a snazili se jeji pomoci "ucinit slabSi duvod silnejsim" Ci vyvolavat "zdani pravdivosti u nepravdiveho". U Aristotela rna pojem d. v zasade dvoji vyznam: jako umeni vyvracet (nepravdive) soudy a jako umeni induktivnim zpusobem nalezat vychozi pi'edpoklady apodiktickych soudu. Pomerne siroce byl pojem d. chapan ve sti'edoveke, zejm. scholasticke filozofii. Byl uzivan jak k oznaceni -tlogiky (jako vMy o spravnem mysleni), tak k oznaceni -tontologie ci -tfdozofie vubec. Sti'edoveka arabska filozofie pouzivala pojem d. podobne jako Aristoteles pro odhalovani logicky nespravnych soudu (Avicenna, Averroes). Ve vreholne scholastice vsak pojem d. znamenal ucene disputace, v nichz se melo prosti'ednictvim konfrontace stanovisek "pro a proti" (pro et contra) a "ano a ne" (sie et non) dospet k postizeni pravdy Ci podstaty diskutovaneho problemu. V novoveke filozofii nabyva pojem d. zcelajinych urceni. Pro I. Kanta je "Iogikou zdani", nebof dospiva k poznatkum tim, ze bez ohledu na zkusenost uvadi jiz zname pojmy do urCitych (novych) vztahu. Transcendentalni d. oznacuje Kant kritiku dial. zdani, tj. tech soudu, ktere vypovidaji 0 "veci 0 sobe" (ding an sich), ackoliv jde pouze o "jevy". Jiny smysl ziskava pojem d. ve filozofii Fichtove a zejm. Hegelove. Fichte byl zi'ejme prvni, kdo pouzil dialekticke triMy "these-antithese-synthesa" (v Grundlage der gesamten Wissenschaftlehre), i kdyz v ponekud jinem vyznamu nd Hegel, v jehoz filozofii je d. jednou ze zakl. dominant, imanentnim principem sebevyvoje, absolutni ideji, zdrojem vyvoje pojmu. D. jako metoda

pozmini je pak chapana jako schopnost rozumu uchopit pojem, ideu (pi'edmet) v jednote mnohostrannych protikladnych urceni. D. je zde uzce spojena s myslenkou univerzalnosti a vseobecnosti vyvoje, jehoz imanentnim zdrojem je jednota a sti'etavani protikladu. V Hegelove dile Ize nalezt rovnez hlavni rysy d.: univerzalnost vyvoje, jeho zdroj v jednote a boji protikladu, pi'echod kvantitativnich zmen v novou kvalitu a negaci negace, neboli znamou "triadu". V Hegelove d. maji vsak vyzn. misto i takove pojmy, jako "zprostfedkovani" ci "pi'ekonani rozporu". V fade studii se k dejinam d. pi'ii'azuji vsechny myslenky tykajici se vyvoje i projevu protikladu Ci rozporu. V tomto smyslu jsou prvky d. obsazeny jak ve stare cinske filozofii, tak v novovekem fil. mysleni. Dulezite rnisto zaujima d. v marx. filozofii, jak je patrno jiz z nazvu -tdialekticky materiaIismus. K. Marx v mnohem navazuje na Hegelovo pojeti d., i kdyz i'ika, ze jeho vlastni dial. metoda se od Hegelovy nejen lisi, nybd je jejim pfimym opakem (viz Kapitdl). Hegelavu d. oznacuje za d. pojmu, ideji, tj. ideaJistickou, zatimco svoji charakterizuje jako explikaci realnych spol. procesu, jako d. materialistickou. Marx. filozofie vyvinula zejm. v poslednich desitiletich znacnou snahu 0 uspofMany vyklad d. ve forme systemu principu, zakonu a "parovych kategorii". V marx. literatui'e se setkavame s pojmem "objektivni dialektika", coz je d. pfirody, pojimana jako vniti'ni princip vyvoje objektivniho, materiaIniho (na subjektu nezavisleho) sveta a "subjektivni dialektika", ktenije Vclzana na Cinnost (vMomeho) subjektu, tj. cloveka, spolecnosti. Skepticky vztah k objektivni d. rna napr. G. Luluics a vetSina filozofU sdruzenych na pi'elomu 60. a 70. I. kolem casopisu Praxis. Marx. filozofie nebyla ale jedina, ktera se hlasila k Hegelove d. Pfimo na ni navazovalo it., fr., nem. i ang!. novohegelianstvi. Pojem d. jako akceptovani univerzaInosti vyvoje, sti'etavani ci pfekonavani protikladu lze nalezt u -tfrankfurtske skoly, zejm. v pracich M. Horkheimera aT. W. Adorna (Dialektika osvlcenstvl, 1947; Negativnl dialektika, 1966). Aplikace principu d. je zde uzce spojena s "kritickou teorii spolecnosti", smei'ujici k postulaci nutnosti zmeny, zruseni toho, co zrusit lze. Pi'edstavitele teto "skoly" byli v nem. s-gii kritizovani (napt. R. Konigem, H. Albertem) prave za "dialektickou" konfUznost nekterych vychozich pojmu. Vagnost Ci viceznacnost pojmu v dial. mysleni byla pomeme casto kritizovana zejm. pozitivisticky a nepozitivisticky orientovanymi vMci. Dejiny a rozvoj d. jsou pfedmetem pece mezinar. Spaleenosti pro dialektickou filozofii, ktera byla ustavena pocatkem 80. let a sdruzuje pi'edevsim stoupence vseeh interpretaci Hegelovy d., ale i ostatni myslitele klonici se k principum moderniho vyvojoveho mysleni.

A: dialectic F: dialectique N: Dialektik I: dialettica Lit.: Hegel, C. W. F.: Logika Bratislava 1989; Wetter, C. A.: Dialectical Materialism. London 1958; Zeleny, J.: Ovahy 0 dialektice. Praha 1983.

Cech d i a I e k ti k a fe min is tic k a viz sociologie feministicka dialektika negativni viz skola frankfurtska d i a I e k t i k a pan a a r a b a - vzorec pro vyklad individ. -tsebevedomi, intersubjektivity a nejpuvodnejsiho spol. vztahu, ktery pouhl G. W. F. Hegel ve svem dile Phiinomenologie des Geistes. Jdte ne lidsti lvorove se sti'etnou v boji 0 uznani vlastni svrchovanosti a dustojnosti, ktere sami druhym odpiraji (podle J. G. Fichta je uznanim konstituovana intersubjektivita). Sti'et, ktery je zalozen na procitnuti antropogennich tvorU k lidske urovni hvota, vrcholi v boji na zivot a na smrt, v nemz jedno individuum setrva na svem pozadavku navzdory nebezpeci ztraty zivota, zatimco druhe se vzda. Tak vznikne vztah pana a raba, nejpuvodnejsi spol. vztah, ktery nedovoluje, aby se lide navratili k zivocisne urovni zivota. Z hlediska smyslu celeho procesu jde vsak 0 ne zcela naplnene sebevedomi na obou stranach. Pan, ktery pohrdl zivotem a nuli nyni raba k praci pro uspokojeni vlastnich poti'eb, piedstavuje heroicko-parazitni sebevedomi, rab, ktery se v okarnziku smrtelne uzkosti vzdal, avsak dospel duchovne rovnez k lidskemu sebevedomi, pi'edstavuje sebevedomi pracovni a produktivni. Zatimco panske sebevedomi neni schopno dalSiho vyvoje, je rab tvurcem materialnich statku i nositelem vnitfniho lidskeho vyvoje: uci se kazni (coz je vyssi lidska hod nota nez panovo jednorazove pohrdnuti zivotem), nabyva zkusenost 0 samostatnosti vnejsich veei, ale i 0 moznosti jejich utvareni, a posleze dochazi k pi'esvedceni, ze urcujicim prineipem svetaje idealni princip, ktery spati'uje ve vuli pana. Druhou slozkou jeho sebevMomi je ovsem uspokojeni z vlastniho dila, taue jeho sebevMornije rozporne ("nestastne sebevedorni"). Posleze dochazi k tomu, ze vztah "pan - rab" se obraei, protoze pan se stane vice zavislym na rabovi nez rab na panovi. Proto dochazi nutne k zrovnopravneni raba. Jako dulezity motiv Hegelovy Phiinomenologie des Geistes prosla d.p. a r. ruznymi fazemi oeeneni. Zatimco Hegeluv zak ajeho pozdejsi nastupce v Berline G. A. Gabler ji ve sve Kritik des Bewusstseins neopomenul uvest a K. Marx na jejim zaklade vyslovil tezi, ze Hegel postihuje praci jako podstatu cloveka a dejin (Ekonomicko-filozoficke rukopisy), byla jiz pro nasledujici generace zapomenuta. Na jeji vyznam poukazal opet az A. Kojeve v prednaskaeh proslovenych v I. 1933-1939, ktere vysly pod nazvem Introduction a La lecture de Hegel. 205

dialektologie

diferenciace socialni

A: master-thrall dialectic F: dialectique du maitre et de I'esclave N: Herr-Knecht-Beziehung I: dialetica del servo e del padrone Lit.: Becker, w,: Idealistische und rnaterialistische Dialektik. Das Verhaltnis von Herrschaft und Knechtschaft bei Hegel und Marx, Stuttgart 1970; Gloy, K.: Bernerkungen zurn Kapitel "Herrschaft und Knechtschaft" in Megels'Phanornenologie des Geistes, Zeitschrift fUr philosophische Forschung, 1985,

Sob

dial ek to 10 gie - samostatmijazykovedni disciplina zabyvajici se -tdialekty, s vlastni puvodni metodikou, kten1 se vytvofila ve 2. polovine 19. st. z jazykoveho zemepisu (J. Gillieron). V ces. d. mela v,Yzn. ulohu tzv. bmenska skola, spojena se jmeny B. Havranka a F. Travnic'Ka a soustredena kolem dialektologicke komise pi'i Matici moravski, Tato komise zalozila edicni radu pro vydavani monografii 0 homogennich narecnich jednotkach i vetsich oblastech. Systematicky jazykove zemepisny pruzkum nai'eei ces. jazyka se poeal soustavne rozvijet po 2. svet. valce. Ze vsech odvetvi -tlingvistiky se d. povaZuje za s-gii nejblizsi, a to jak pro uzkou vazbu dialektu na soc. charakteristiky etnickych spolecenstvi, tak pro vyuzivani podobnych metod a postupu vyzkumu (pozorovani v terenu, dotaznikove seti'eni, interview). V soucasne dobe se hovori 0 "sociologicke etape" studia nareci, protoze se pi'echazi od popisu jazykoveho projevu starsiho venkovskeho obyv. k popisu jazyka osob diferencovanych generacne i soc., pi'icemz se pozomost sousti'ed'uje zejm. na vyzkum mestske mluvy a na pi'echod puvodnich dialektu v nadnarecni utvary neboli interdialekty. Z durazu na soc. dimenze vzniku a vyvoje nareci se vyvinul i relativne samostatny obor "socialni dialektologie". Je vymezovan zkoumanim soc. pfiznakov,Ych jazykovych utvarU (vrstev), zjisfovanim jejich vzajemnych vztahu a v sidim aspektu i studiem vyvoje jazyka v souvislosti se spo\. vyvojem. Jako termin se socialni dialektika objevila ve 40. \. 20. st., a to zejm. u H. Kuratha. Vedle nej se vyskytoval i termin zvlastni dialektologie", kterymi byly zpravidla mineny " profesni mluva, -tslang a argot. A: dialectology F: dialectologie N: Mundartforschung 1: dialettologia Lit.: Bllic, 1,: Zaklady ceske dialektologie; Kurath, H.: Handbook of the Linguistic Geography. New York 1939.

Buch

d i a log - (z i'ec. dialegesthai =rozmlouvat spolu navzajem) - nejrozvinutejsi forma rozhovoru, vnimanajako sled na sebe reagujicich vyroku v pi'ime i'eci, ktere se lisi od pouheho vecneho informovani reflexi subjektivnich postoju, nazorii, hodnocenL Je to spec. forma verbalni -tkomunikace, provazena verSinou urcitym osobnim zaujetim. 206

V bezne mluve se slovo d. pouziva tradicne k oznaceni rozhovoru jednajicich osob (hercu) na scene divadla. D. byva povazovan za profesionaini dovednost Ci umeni sveho druhu. Podle T. Slamy-Cazacu se d. deti lisi od bezneho rozhovoru jednak vetSi pozomosti venovanou tomu, co druhy fika, jednak formulovanim odpovMi s ohledem na to, nac se druhy pta. J. Janousek definuje d. jako situaci, kdy clovek sdeluje neco 0 necem druhemu cloveku, ajako protikI ad monologu, cozje "vest i'ec sam", ale take "mluvit jen sam pro sebe" (samomluva). Janousek diagnostikuje 2 stranky d., ukolovou (tematickou) a interakcni. V d. se jednak projevuji, jednak utvareji a pi'etvareji -tinterpersomilni vztahy. Je tedy duleZitou slozkou -tsocialni komunikace a jeho zvladnuti je podminkou vykonu urCitych profesnich i jinych spo\. roll. G. M. Andrejevova fika, ze ~. je specif. druhem rozhovoru s naslednou smenou komumkacnich roli, v jejimz pruMhu se odhaluje smysl recoveho sdeleni, dochazi k obohaceni a rozvinuti informaci. Kvalita d. zavisi na otevrenosti spoluhovoi'icich k sobe navzajem a na jejich snaze po spolupraci. Dovedeni r~z­ hovoru do podoby takoveho d. neni snadne. Byly dIagnostikovany nasledujici ptekazky tohoto usili: 1. nesplneni ukolovych podrninek (kaZdemu z ucastniku jde 0 neco jineho); 2. nesplneni interakcnich podrninek (kaZdy z ucastniku se ddi stmule sveho postoje, nechce jej za zadnou cenu zmenit); 3. nesplneni vztahovych podminek (chybi vyssi mira vzajemne duvery a ochoty ke spolupraci); 4. obavy z otevirani se druhemu (ze zneuziti takove situace); 5. falesne pi'istupy k reseni obtiznych otazek, projevujici se projekci, introjekci, represi, svalovanim viny ~a druhe neboli jeji extemalizaci, racionalizaci atd. (VIZ -tmechanismy obranne); 6. simulace a disimulace (pi'edstirani a zastirani, zatajovani, maskovani); 7. neucta Ci nedostatek vzajemne ucty mezi partnery a s tim spojene obavy ze snizeni sebe-hodnoceni; 8. snaha jen 0 ryze vecnou formu vedeni rozhovoru, odpor k subjektivnim sdelenim; 9. snaha vyhnout se ratifikaci sebepojeti (vyhybani se poznani, za koho mne partner d. poklada). Z psych. faktorii pusobi na dokonalost d. zralost osobnosti, odvaha k otevtenemu jednani, ukaznenost, mravni vlastnosti ucastniku i samotne interakce atd. Z hlediska soc. psycho\' je hodnota d. spatfovana v tom, ze v nem clovek dozrava jako -tosobnost a jako zrala osobnost se v nem muze projevit. V d. se vzajemne vztahy bud' prohlubuji smerem k pratelstvi, nebo se naopak stavaji povrchnejsimi, partnefi se odcizuji soM navzajem. V dialogickem setkani s.e ~e v~­ tvai'eji podminky k tvoi'ive cinnosti, d. je nastroJem mspIrace. Schopnost vest d. je podminkou ucasti v kvalitni diskusi, ktera je vlastne chapana jako rozvinuta forma d. s vice nez dvema ucastniky. Specif. pi'ipadem je d. odbomy ci

ved., ktery by mel potlacovat ryze subjektivni, nezduvodnene nazory, ale nemel by byt zamenovan za pouhou vymenu in formaci. Ocekava se od nej pfisnejsi dodrZovani pravidel -tlogiky, zaroven ale pi'itomnost heuristickeho momentu (viz -theuristika). A: dialogue F: dialogue N: Dialog, Zwiegesprach I: dialogo Lit.: lanousek. 1.: Spolecna cinnost a kornunikace. Praha 1984.

Kfi

d i asp 0 r a - (z tec. diasponi = rozptyleni, rozeseti) - termin oznacujici v helenisticke a i'imske dobe zidovske vyste-

hovalce z Pales tiny a jejich potomky, ktefi zili ve vetSim ci menslm poctu v mestech a osadach pi'edevslm v,Ych. Suedamoi'i. Zacatek d. je v r. 721 pi'.Kr. po dobyti Samarie a v r. 586 pr.Kr. po pactu Jeruzalema. Od r. 135 se jiz 0 d. nernluvi, protoze vsichni -tZide byJijiz rozpt,91eni a vstup do Jeruzalema jim byl zakazan. Od vytvoi'eni statu Izrael (15. 5. 1948) se opet zacal pouzivat terrnin d. k oznaceni asi 12 mil. Zidu zijicich mimo izraelsky stat. V sirsim smyslu se tento pojem uziva i pro jine narody (napi'. Armeny). Ze s-gickeho hlediska jsou Zide zijici v d. mensinovymi etnickymi spolecenstvimi s pomeme intenzivnim vedornim soumilezitosti, hist. kontinuity a vazby na puvodni etnicke uzemi. (Viz tez -totazka zidovska, -tsionismus.) A: diaspora F: diaspora N: Diaspora I: diaspora Buch did a k ti k a viz pedagogika diferenciace mzdova - (z lat. diferre = odchylovat, Mit se) - rozdily V mzdach odrazejici rozdily v kvalifIkaci, schopnostech a vykonu pracovnikU i rozdily v podminkach jejich prace. Z analyzy nabidky a poptavky na -ttrhu prlice vyplyva, ze mzdy jsou relativne vysoke tam, kde je poptavka vysoka a nabidka nizka, zatimco na trzich s nizkou poptavkou a vysokou nabidkou jsou relativne nizke. Poptavka po praci je odvozena od poptavky po produktu, ktery -tpracovni sila vyrabi. Nabidku prace ovlivnuje mnozstvi praceschopne populace, pracovni podrninky, atraktivnost jednotlivych zamestnani a pozadavky na pi'edchozi odbomou pripravu a vzdelani, popi'. moznost vstupu do -tprofese. VerSinou tam, kde jsou lide vystaveni rizikovym faktoriim a nepfijemnym pracovnim podrninkam, lze dostat vyssi mzdu. V teto souvislosti se hovoi'i 0 tzv. kompenzujicich rozdilech ve mzdach, ktere slouzi ke kompenzaci nepeneznich rozdilU mezi profeserni. Vyssiho pHjmu dosahuji take pracovnici v profesich, kterym pi'edchazi dlouha doba odbome pfipravy (viz -tkvalifikace). Diferenciace existuje i v ramci zamestnani se stejnymi pozadavky na odbomou pfipravu a predchozi vzdelani, a to pod-

Ie mnozstvi a kvality pracovniho vYkonu. DalSim faktorem pusobicim na d.m. je mobilita pracovni sHy a to, ze adaptacni procesy na pracovnim trhu probihaji pomalu ve srovnani s trhy ostatnich -tvyrobnich faktoru. V ramci jednotlivych profesi i mezi profesemi samymi muze byt d.m. vysledkem mzdovych vyjednavani -todboru. Duvodem d.m. muze byt i diskriminace riiznych skupin obyv. (podle rasy, pohlavi apod.). Nekdy se pojem d.m. stavi do protikladu k pojmu mzdova nivelizace a oba jsou interpretovany ve vztahu k pracovni motivaci nebo k pojmu -tsocialni spravedlnosti. Vysoke mzdy mohou byt dusledkem urcitych spo\. -tprivilegii. Velka rozpeti mezd mohou podle okolnosti pusobit motivacne i demotivacne. Pi'i posuzovani d.m. je ti'eba pi'ihliZet k celkove mzdove urovni. Soc. tlaky vetsinou zvedaji dolni hranici mezd na uroven -tzivotnmo minima, a tim de facto snizuji d.m .. RozdH v mzdach mezi geogr. regiony posiluje -tmigraci za praci a pi'inasi i'adu dalSich soc. dopadu. Trvalejsi vysoke mzdove ohodnoceni prace v urCitych profesich zvysuje atraktivitu pi'islusnych oboru vzdelani a ovlivi'iuje i skolskou politiku. A: wage differentiation F: disparires de salaires N: Lohndifferenzierung I: differenziazione salariale ut.: Baumol, W. J. - Blinder, A. S.: Economics - Principles and Policy. 1988.

Kem

diferenciace socialni - pojem chapany ve dvou vyznamech: 1. Je to proces, v jehoz ramci nektere aktivity doposud spojene s jednou soc. -tinstitucl jsou V dusledku specializace postupne vykonavftny nekolika institucerni, clmZ se zvysuje sloZitost a heterogenita spoleenosti. D.s. je nekdy zamenovana s -tdelbou prace obecne. Nicmene, pojem d.s. se uziva zejm. v souvislosti se -tsocialni zmenou. Neobejdou se bez nej teorie a uvahy srovnavajici industrialni spolecnosti se spoleenostrni pi'edindustriaInimi. V klasicke s-gii 19. st. se v teto souvislosti vyvoj spolecnosti casto pi'irovnaval k evoluci zivych organizmu, v niz dulezitou roli sehrala specializace organu. Typickym pi'edstavitelem teto koncepce je H. Spencer, ktery soc. evoluci chapal jako proces, v nemz se soc. systemy, podobne jako organizmy v procesu postupne vnitfni diferenciace a integrace adaptuji na sve prosti'edi. Diferenciace struktur je v tomto pojeti nezbytnou podminkou pi'eziti celku, pi'icemz dusledkem zvysujici se miry specializace je vetsi vzajemna zavislost a integrace casti. Typickym prikladem procesu d.s. je pi'esun nekterych vychovnych funkci, ktere puvodne plnila rodina, na specializovane vychovne a vzdelavaci instituce. Evoluce spolecnosti v tomto pojeti probiha od jednoduche homogenity ke slozite heterogeniteo D.s. je rovnez dtilezitym pojmem struktumiho funkcio207

difuzionismus

diferenciace sociologie

nalismu, zejmena v dile T. Parsonse. 2. Druhy vyznam pojmu d.s. se vaze na vysledek uvedeneho procesu, fixujiei po urcite obdobi spolecenskou delbu pnice a vydelujiei jednotlive segmenty ~ociaIni stratifikace. V tomto smyslu je pojem d.s. vlastne synonymem pojmu socialni stratifikace v jeho sirsim vyznamu. A: social differentiation F: differenciation socile N: soziale Differnzierung I: differenziazione sociale Lit.: Collins, FB.: Herberta Spencera filosofie soubornl'l. Praha 190 I; Par· sons, T.: Spoleenosti. Vyvojove a srovnllvaci hodnoceni. Praha: 1971; Smel· ser N J . Social Change in the Industrial revolution. London 1959. _

, ."

San

diferenciace sociologie - vniti'ni deleni "'sociologie na skoly, smery, hnuti, paradigmata. Pojem "'sociologicka skola se obvykle pouziva pro skupinu sociologu, kteri jsou ve vzajemnem pfimem ci alespon zprostfedkovanem osobnim kontaktu, komunikuji tedy navzajem, fesi shodnou vyzk. problematiku, sdileji vychozi teor. orientaci a zakl. metodol. principy, opiraji se 0 tytez respektovane autority a obvykle se kolem jedne konkretni zijiei autority soustfeduji nebo na jeji odkaz programove navazuji. S-gicka skolaje specif. pfipadem "'vedecke skoly. Je vetSinou vazana nejen na tema, metodu a teor. princip, ale pfedevsim na misto a osobnost: prazska s-gicka skola na Prahu aJ. Krtile, bmenska skola na Bmo a 1. A. Bltihu, "'chicagska skola na Chicago a R. E. Parka atd. Podobne je tomu v psychologii, kde je znama napi'. lipska skola spjata s W. Wundtem, wtirzburska skola tzv. Ciste psychologie, zenevska skola J. Piagetova apod. Existence s-gicke skoly nemusi byt vsak ocenovana pouze pozitivne, protoze ustaveni skoly muze vest k sebepfecenovani, ke snizeni autokritiky, dokonce k aroganci a nesnasenlivosti, k nekriticke adoraci "Mistra" atd. Jestlize skola expanduje, prekracuje misto a instituci a vyzn. ovlivnuje cast ved. komunity daneho oboru, meni se ve smer. Smer v sociologii muze vzniknout i jinak nez jen ze s-gicke skoly, ale je obvykle, ze jeho vznik a rozsifeni je spojeno s konkretni osobnosti ci skupinou osobnosti, tedy i s konkretnim mistem. Tak se T. Parsonsova teorie postupne promenila ve strukturalisticky smer, etnometodol. skupina, 0 niz se mluvilo jako 0 "sociologicke sekte", pfekrocila zap. pobfezi USA a vazbu na H. Garfinkela a promenila se v uznavany smer atd. Jestlize smer expanduje z jednoho konstituovaneho vedniho oboru, v nemz puvodne vznikl, i do jinych oboru, je vhodne mluvit 0 intelektualnim hnuti. Napf. fenomenologie se promenila z ciste fil. smeru v "'hnuti, ktere ovlivnilo s-gii, psychologii, estetiku atd., podobne strukturalismus ovlivnil jazykovedu, s-gii, psychologii, estetiku, etnografii atd., psychoanalyza se z terapeutickeho nastroje zmenila pfes freudovskou sko208

lu a posleze smer v psychologii v intelektualni hnuti, ktere poznamenalo dejepisectvi, s-gii, lingvistiku atd. Nejobecneji se obory vniti'ne diferencuji podle "'paradigmat. Zatimco skoly, smery i hnuti sdileji vzdycky jedno zakl. paradigma, nemohou tedy byt vnitfne paradigmaticky diferencovany, do tehoz paradigmatu lze zahmout skoly a smery, ktere se nekdy vzajemne pokladaji dokonce za neslucitelne. Podminkou pfislusnosti ke skoIe je take vedomi pfislusnosti k ni, coz 0 smeru plati jen castecne (existuji neomarxiste, ktefi se sami takto neoznacuji, podobne funkcionaliste, strukturaliste apod.) a 0 paradigmatu vubec ne. Schematicky Ize rozdily mezi s-gickymi skolami, s-gickYmi smery a intelektualnimi hnutimi zobrazit takto:

skola smer intelektualni hnuti paradigma

osobnost

mlsto

cely vMomi pi'islusnosti obor

jine obory

xxx xxx

xxx

xxx xx

xxx

x

xxx xxx

xxx x

xxx x

xx

zaci soc. zmeny apod. D.s. signalizuje zmeny v obecnych "'postojich, "'hodnotovych orientacich. Pro s-gii je to podpuma metoda, pouzivana napf. po studiu soc. diferenciaei, verbalniho podminovani postoju, variability vyznamu vybranych kategorii hodnot, emoei apod. v ruznych kult. prostfedich, miry standardizace a rigidity stereotypu apod. Metodika d.s. byla vicekr:it provefena. V byvalem NDR se 0 jeji bezne vyuzivanf zaslouzil Feldes, v byvalem Ceskoslovensku ji pop sal J. Janousek (1968). A: semantic differential F: differentiel semantique N: semantisches Differential I: diferenziale semantico Lit.: Janousek, 1.: Soci.Hni komunikace. Praha 1968; Osgood, Ch. E. - Sud, G. - Tannenbaum, P.: The Measurement of Meaning. Urbana 1957.

Kfi d i fu z e viz difuzionismus, urbanizace difuze inovaci viz inovace d i fu z e k u It urn i viz dedictvi kulturni, kultura, vzor kulturni, zmena kulturni

A: differentiation of sociology F: differentiation de la sociologie N: sociologische Differenzierung I: differenziazione della sociologia Lit.: Mulins, N. C. - Mulins, J. c.: Theories and Theory Groups in Contemporary American Sociology. New York 1973; Szack;, J.: 0 szkolach naukowych. Studia socjologiczne, 1975. C. 4.

Pet diferencial seman ticky - (z lat. dis = roz-, fero = nesu) - doslova rozdil ve vyznamu slov (viz ...semantika), ale termin se pouziva pro metodu, kterou se tento rozdil zjistuje. Lide jsou vyzvani, aby pfipisovali urcitemu pojmu upfesnujici pfivlastky. Mezi dvema protikladn~mi pfivlastky se vytvili sedmistupnova skala. Pfivlastky neJsou vybrany nahodne, ale "'faktorovou analyzou, kterou jako prvni provedl eH. E. Osgood (odtud tez oznaceni "Osgooduv semanticky diferencial"). Mapuje se tak vlastne semanticky prostor. V Osgoodovepojeti rna tfi dimenze: 1. hodnoceni, pohybujici se od extremu "dobry" po extrem "spatnY", pfip. v rozmezi "krasny - osklivY" nebo "Cisty _ spinavY" apod.; 2. intenzitu, ktera se pohybuje mezi "silny - slabY" nebo "velky - maly"; 3. aktivnost, sledovanou mezi extremy "aktivni - pasivni", "rychly - pomaW' apod. Vyznam urciteho pojmu je pak slozen ze sk6ru hodnoceni, potence a aktivity. Pomoei d.s. je mozno zjiStovat odliSnosti v chapani urCiteho pojmu ruznymi skupinami populaei, pfip. zmeny v pojeti pojmu v prubehu casu, po reali-

d i fu z ion ism u s - (z lat. diffusis = prolinani) - smer v soc. a kult. antropologii, etnografii, etnologii a archeologii, ktery na pfelomu 19. a 20. st. vystfidal "'evolucionismus a v prvnich desetiletich 20. st. vyrazne ovlivnil vedy 0 cloveku a kulture. Pfi studiu "'kultury se zacal zduraznovat prostor proti casu, konkretnost vyvoje proti abstraktne stanovenym stadiim, migrace etnik a difuze kult. prvku proti univerzalni evoluci celeho lids tva. V teto souvislosti vystoupila do popfedi zejm. problematika "'akulturace a ustfednimi pojmy se staly kategorie dif1ize a "'migrace. Zatimco pojem migrace vyjadfuje pohyb obyv. z jedne oblasti do druM, difUze byla chapana jako proces pfedavani nejruznejsich produktu lidske cinnosti mezi ruznymi kulturami, jako Sireni kult. prvku z jedne spolecnosti do druhe. Za zakladatele teorie mig race a difUze v antropologii a etnografii byvaji povaZovani nem. antropogeograf F. Ratzel a jeho zak, tvurce modemi nem. afrikanistiky, L. Frobenius (viz tez "'antropogeografie). Jako jedni z prvnich upozomili, ze po vyzkumu kultury je nezbytne venovat pozomost takovym faktorum, jakymi jsou kult. kontakty narodu v minulosti, pfesidleni, hustota obyv. apod., nebot to vse muze vest k objasneni mechanismu kult. vyvoje. V dobe nejvetSiho rozkvetu d. se zformovaly tfi zakl. difuzionisticke skoly. 1. Am. variantu d. reprezentovala v prvnich dvou desetiletich 20. st. skola historismu F. Boase, k niz patfili C. Wissler, R. H. Lowie,A. L. Kroeber aj. Boas ostfe vystupoval proti pokusum koncipovat teorii kultury jako fil. nebo logicky system zalozeny na spekulaci. Pfi studiu kultury rozpracoval pfisne empir. metody, ktere jedine mo-

hou podle jeho nazoru slouzit jako zaklad konzistentni a ved. teorie. Boas a jeho zaci kladli duraz na induktivni vyzkum promen jedinecnych a specif. "'kulturnich prvku v case a prostom a na zaznamenani jejich casove a Prostorove posloupnosti. KaZdy sociokult. jev byl chapan jako vysledek hist. udalosti, ve kterych hraji rozhodujici roli procesy difuze a modifikace kult. prvku. Jednotlive kultury byly povazovany za komplexy geogr. determinovanych a mechanicky spjatych kult. prvku. V koncepci "'kulturni oblasti (cultural area) zavedl d. klasifikacni princip, podle nehot byly tfideny kult. prvky ve vztahu k urcitemu geogr. uzemi. Podle Wisslerova schematu je kazda kult. oblast tvofena kult. centrem s nejvetSi hustotou typickych kult. prvku a kult. okrajem, kde se tyto prvky ztraceji a prolinaji se sousednimi kult. oblastmi (tedy centrem a periferii). Koncepci kult. oblasti Wissler dale rozvinul hypotezou casove perspektivy (age area), podle ktere existuje primy vztah mezi vzdalenosti, rozsifenim a stafim kult. prvku. Tato teorie vychazi z pfedpokladu, ze kult. prvky inklinuji k tomu, aby se rozSifovaly ze sveho zdroje stejne vsemi smery. Z techto duvodu je castejsi vyskyt kult. prvkli starsich nez rnIadsich, ktere nemely cas se rozsmt. Za centrum kult. oblasti a soucasne jeji nejstarsi bod je potom pokladano nejvetSi seskupeni kult. prvku. Pfestoze byl am. d. na sklonku 20. I. kritizovan pro svoji jednostrannost a plochy empirismus, byl silnym stimulem pro vznik cady novych smeru v kult. antropologii. Nejvyrazneji se jeho vliv odrazil v "'konfiguracionismu, ktery vznikl ve 30. I. rozvinutim Boasovych metodol. vychodisek v dilech jeho zaku. 2. V Evrope rozvijeli koncepci d. pl'edevsim pfedstavitele nem.-rak. skoly ... kulturnich okruhu F. R. Graebner, B. Ankermann, W. Schmidt, W. Koppers, ktefi bezprostfedne navazali na dilo F. Ratzela a L. Frobenia. Skola kult. okruhU vytYcila jako zakl. ukol etnologie rekonstrukci hist. kontaktu lidi a studium rozsifeni kult. prvku z jedne kultury do druM. Zakladatel teto skoly Graebner vypracoval polycentrickou koncepci dejin kultury. Podle jeho nazoru zili lide na pocatku dejin v malych skupinach, pravdepodobne nekde v Asii. Tyto puvodni pospolitosti, izolovane a zbavene moznosti vzajemneho kontaktu, vytvomy fadu specif. kult. okruhU (Kulturkreise). Teprve se vznikem a moznosti rozvoje kult. kontaktu v prubehu stoleti doslo k dalSimu kult. vyvoji, ne vsak tvofivym rozvijenim jednotlivych kult. elementu, ale pfedevsim prostfednictvim jejich difuze a migrace obyv. V obdobi stehovani narodu se kult. prvky a jejich komplexy rozsifily po celem svete, kde navrseny na sobe daly vzniknout kult. vrstvam. Vyzkumy kultury proto musi smefovat k rekonstrukci puvodnich kult. vrstev a zachytit stupne jejich 209

dira ozonova dichotomie

rozvoje a chronologickou posloupnost v dejinach. Metodol. se predstavitele skoly kult. okruhii opirali 0 tzv. "kriterium formy", vztahujici se k podobnosti mezi zkoumanymi kult. objekty, a "kriterium rnnozstvi", ktere postihuje pocet techto podobnosti. Vyuziti techto klasifIkacnich principii jako nastroje vM. analyzy podle Graebnera umoznuje identifikovat ohniska invence, drahy migrace a difuze, a tak provest pomerne presnou rekonstrukci dejin kultury. Vliv skoly kult. okruhii se neomezovaljen na sti'edni Evropu; nem. d. pronikl do Belgie (G. van Bulck), Francie (P. de la Boullaye), Svycarska (G. Montandon) a Argentiny (J. ImbeUoni). Ponekud jinou variantu d. vypracovali predstavitele angl~helioliticke skoly (W. H. R. Rivers, G. Elliot Smith, W. J. Perry), kten pi'edlozili monocentrickou koncepci dejin kultury. Vychozim bodem helioliticke teorie kultury je pi'edpoklad, ze ne-Ii vsechny, urcite vetSina slozek srarych civilizaci rna sviij piivod ve starovekem Egypte. Diky obchodu se zlatem, perlarni a jinymi cennymi vecmi udajne Egyptane prozkoumali Asii a pi'es ostrovy v Pacifiku pronikljejich vii v az do Sti'edni Ameriky. Proto nalezneme na celem svete takove kult. prvky, jako jsou megaliticke stavby, mumifIkace, kralovska diistojnost apod. Anglicane na rozdil od nem. a am. difuzionistu nerozpracovali pi'isna metodo!. kriteria, na jejichz zaklade by bylo mozne urCit skutecny puvod a casoprostorove vztahy mezi podobnymi kult. prvky. G. E. Smith ajeho kolegove hledali diikazy pro sve hypotezy ve vsech oblastech lidske kultury u nejruznejsich narodii sveta. Pi'ilis siroke mei'itko pfedpokladanych kult. kontaktu se tak stalo jednou z nejslabsich stranek ang!. d. Zavedeni novych exaktnich metod a technik vyzkumu vedlo k revizi tradicnich difuzionistickych koncepci. Soucasne se ukazuje, ze teorie migrace a difUze, pokud nejsou uzivany jednostranne k vysvetieni vsech kult. zmen, ale pouze nekterychjevu a procesii, mohou byt ucinnym nastrojem studia kultury. A: diffusionism F: diffusionnisme N: Diffusionismus 1: diffusionismo Lit.: Graebner, F. R.: Methode der Ethnologie. Heidelberg 1911; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Schmidt, W.: The Culture Historical Method of Ethnology. New York 1939; Smith, G. E.: Dejiny cloveka. Praha 1938; Waligorski, A: Antropologicznakoncepcjaczlowieka. Warszawa 1973; Wissler, c.: Man and Culture. New York 1923.

Sou

dichotomie - (z rec. dicha =na dvakrat, tome =fez)princip cleneni jevu, vlastnosti na dva kvalitativne odlisne stavy, ktere mohou byt dvema castmi urCiteho kontinua nebo binami opozici (v prvnim pfipade jde nap!'. 0 rozdeleni skaly veku na 2 stejne useky, v druhem pripade 0 rozdeleni populace na muze a zeny). V empir. vyzkumu se

hovon 0 dichotomicke promenne ci dichotomickem -tznaku. Nekdy se rozlisuje "Cista" d., ktera rna podobu nominalniho znaku se dvema altemativami, a "umela" d. ordinalnich Ci kardinainich znakii, ktera se pouziva napi'. pro zjednoduseni situace ph experimentalni procedui'e nebo ph komparaci (skupiny se redukuji na dye), jako jednoduchy algoritmus dimenzionalni analyzy, ale take napf. jako zaklad typologie v rovine teorie (viz napi'. F. Tonniesovo rozliseni -tGemeinschaft a Gesellschaft). A: dichotomy F: dichotomie N: Dichotomie I: dicotomia Bur dik tatura - (z lat dictatura = samovlada) - v modemim uziti tennin nahrazujici vyznamy nekdejsi tyranie Ci -tdes- . pocie. V I'imskem pravu slo 0 institut mimoi'adnych pravomoci pro jednoho z obou konzulii, jemuz se dostalo oznaceni diktatora, na doporuceni senatu k I'eseni vyjimecne situace vnejsiho nebo vnitfniho ohrozeni. Ui'ad byl omezen na sest mesicu a diktfltor skladal ucty tern, jimz vlad!. Od Sully a pozdeji Cae sara zacali diktatoi'i vydavat zakony. D. ztratila tenninovany mandat i omezeni I1stavou. Analogicky k piivodnimu vyznamu se dnes v ustavnim pravu i'ady zemi uziva vyrazu "ustavni diktatura" pro instituty umoznujici docasne omezit obcanska prava, cinnost zastupitelskych organu apod. v pi'ipade pi'esne specifikovanych mimoradnych okolnosti a koncentrovat moc v jedinem organu individ. nebo kolegialnim. Pejorativnfch konotaci zacal termfn nabyvat za Napoleona, zejm. pak za Napoleona III., ale jeste S. Bolivar nebo G. Garibaldi se Madem diktatora honosili. Spanelskou a latinskoam. variantou diktatora se stal "caudillo" (doslova vudce), ktery poziva duvery lidu v dobach ztraty diivery v parlamentnf instituce. V podminkach Lat. Ameriky se d. stala do urcite miry hodnotove neutralni, a to jako jeden p61 kontinua polit. rezimu : dictadura - dictablanda (mekka diktatura) democradura (tvrda demokracie) - demokracie. V Evrope byl na konci 19. ana pocatku 20. st. pojem d. uzivan jako kriterium k definici polit. systemu, ktery neguje vladnuti na zaklade konsensu. Teorii d. nejpodrobneji rozpracoval Carl Schmitt (1921), ktery rozlisil d. suverenni a komisafskou. S odvolanim na Ch. L Montesquieua, J. J. Rousseaua a G. B. Mablyho definuje situaci vedouci k suverenni d. jako snahu zrusit stavajici I'ad a ve jmenu lidove suverenity vytvoI'it novou ustavu. Nejde tedy 0 "diktaturu ustavni", nybrz 0 d. dovolavajici se ustavodame moci lidu. "Komisarska diktatura" se tyka ustavene moci a vznika k zachrane ohrozeneho stavajiciho zfizeni; nemiize menit ustavu ani zakony, ale miize pozastavit uCinnost ustavy a pfijfmat veskenl opatreni k obnoveni poradku se suverenni intervenci do

obcanske spolecnosti. Bezpodminecna poslusnost komisai'ske diktatui'e je docasnou cenou za ochranu pred vnitrnimi Ci vnejsimi nepI'ateli, kterou by ve vyjimecnych situadch parlament nedokazal zajistit. V novejsich pracich (K. Loewenstein) pI'evlada diiraz na postaveni diktatora nad zakonem, omezeneho vahou sveho personaiu, nikoli vsak ustavnimi zabranami ani odpovectnosti. V souladu s timto trendem vyhraiuje Juan J. Linz tennin d. pro prozatimni vladu vzniklou v krizovem obdobi, ktera se neinstitucionalizovala a pi'edstavuje zlom vzhledem k institucionalnim pravidliim pi'evzeti a vykonu moci, vlastni predchozimu reiimu, at byl demokr., tradicni nebo autoritarskY. Bezne je pojem d. vztahovan i na polit. strany a spojovan s -ttotalitarismem. Specif. tenninemje -tdiktatura proletarilitu. A: dictatorship F: dictature N: Diktatur I: dittatura Lit.: Duverger. M.: De la dictature. Paris 1%1; Friedrich. c. J. - Brzeziriski, Z: Totalitarian Dictatorship and Autocracy. New York 1967; Linz, J. J.: To· talitarian and Authoritarian Regimes. In: Greenstein, F. I. - Polsby, N. W. edS.: Handbook of Political Science. Reading, Mass. 1975; Moore, B. Jr.: Social Origins of Dictatorship and Democracy. Boston, Mass. 1966; Neu· mann, F.: The Democratic and the Authoritarian State. Glencoe 1957; Sartori, G.: The Theory of Democracy Revisited. New Jersey 1987. Schmitt, c.: Die Diktatur. Berlin 1964.

DV1, Kun dik ta tura p roletariatu - tennin uzivany K. Marxem a F. Engelsem, i kdyz jen zridka a nesystematicky (zejm. na okraji uvah 0 revo!. hnuti 1848 a PafiZske komune 1871), ktery Marx v Kritice gothajskeho programu defInuje jako obdobi revo!. premeny mezi kap. a kom. spolecnosti, jemuz odpovida take polit. prechodne obdobi, v nemz stat nemuze byt nicim jinym nez revo!. -tdiktaturou proletariatu. Koncept d.p. je podlozen societalnim pojetim moci jako ti'idni nadvlady, dosahujici za prumysloveho kapitalismu krajniho rozstepeni mezi obcanskou spolecnosti a statem, ktere Ize prekonat jen odstranenim parazitniho statu piisobenim jedine ti'idy - priimysloveho -tproletariatu - schopneho realizaci svych zajmu realizovat zajmy vsech. U V. l. Lenina zdiivodnujiciho nutnost revoluce v Rusku je pojeti statu jako nastroje utiaku jedne tffdy druhou rozsiI'eno na jakykoli stat a z d.p., defInovane jako novy typ statni moci, jejimz nejblizsim modelem je Pafizska komuna, je uCineno zak!. kriterium revo!. mysleni. Podle Lenina je marxistou jen ten, kdo rozsifi uznani -ttfidnlho boje ai k uznani d.p •. Dale je d.p. chapana jako hlavni zaruka pi'ed restauraci moci kapitalistu a statkaru po vitezne revoluci. V 70. a 80. !. byl tento termin z programii nevladnoucich kom. stran vesmes vypousten nebo byla zdiiraznovana jeho soc. zakotvenost s distanci od jakehokoli nasili. A: dictatorship of the proletariat F: dictature du pro-

Ietariat N: Diktatur des Proletariats I: dittatura del proletariato Lit.: Balibar, E.: Sur la dictature du proletariat. Paris 1976; KaUfsky, K.: The Dictatorship of the Proletariat. London 1924; Lenill, V. I.: Stat a revoluce. Vybrane spisy II. Praha 1958; Marx. K.: Kritika gothajskeho progra· mu. In: Marx, K. - Engels, F.: Spisy, sv. 19. Praha 1966. DVl, Kun

d i k ta tu r a to ta Ii tn i viz totalitarismus d i k t at 0 r viz diktatura d i I e m a ve z n e viz hry experimentalni, sociologie trhu, spoluprace experimentalni, strategie konfliktni d ira 0 z 6 nova - pojem, ktery se vzil pro oznacovani oblasti v dolni stratosfere, ve ktere je oproti dlouhodobemu prlimeru vyzn. snizena koncentrace oz6nu. Vrstva,s nejvyssim obsahem oz6nu, ktera se nachflzi v dolni stratosfere pi'ibmne ve vyskach 15 az 30 km (tzv. ozonosfera), rna zasadni vyznam pro -tbiosferu. Branf pronikanf tvrdsfho ultrafialoveho zareni (zejm. zareni s vlnovou delkou oko10 200-300 nm), ktere je nebezpecne pro velkou cast pozemskych organismii (u lidi zpiisobuje mimo jine rakovinu kiize), do nizsich vrstev atmosfery ana zemsky povrch. V teto vrstve neustale vznika a zase zanika oz6n (plyn tvoreny tfiatomovymi molekulami kysliku 03) ph reakcich, pro nez je nutne pnive ultrafialove zareni uvedenych vlnovych delek, ktere je ph techto reakcich pohlcov{mo. Za normalnich podminek jsou reakce, pri kterych oz6n vznika a zanika, v priblizne rovnovaze, a celkove mnozstvi oz6nu v ozonosfere kolisa okolo urcite prumeme hodnoty. Tento rovnovazny stay je v posledni dobe zavaine porosen v souvislosti s pi'itornnosti tzv. freonu vatmosfere. "Freony" je obchodni nflzev pro latky, ktere se v nekolika poslednich desetiletich pouzivaji v chladicich a klimatizacnich zafizenich a jako napln do aerosolovych pripravkii ve sprejich. Freony reaguji s oz6nem v atmosfere a s velkou pravdepodobnosti jsou odpovedne za destrukci oz6nove vrstvy a vznik d.o., ktera byla v 80. I. objevena nad Antarktidou, kde jsou vzhledem ke spec if. proudenf vzduchu najaI'e a v zime pro ubytek oz6nu v dolnf stratostBe nejlepsi podminky. Vyskyt d.o. vsak neziistava omezen pouze na antarktickou oblast, jak prokazalo vyrazne snfzenf obsahu oz6nu nad sev. Evropou prave v lednu r. 1992. D.o. je pfikladem ekologicke hrozby, ktera snad nejvice phnutila lidstvo zabyvat se problematikou -tekologicke krize. V r. 1987 byl pI'ijat tzv. Montrealskj protokol, v nemz se signatari zavflzali snizit do r. 1998 vyrobu nejnebezpecnejsich freonu 0 50 %, a v r. 1989 dalSi protokol v Helsinkach,jehoz signatafi (zastupci 81 stati'!) se zavazali freony z vyroby i spoti'eby uplne vyloucit do r. 2000. Ani to ovsem nemusi znamenat odvraceni hrozby d.o., mj. i pro

211 210

disaptibilita

dlouhodobe pretrvavani freonii v atmosfere (u dvou nejznamejsich freonii je to 60, resp. 130 let) i s ohledem na skutecnost, ze se jich jen za poslednich 30 let dostalo do atmosfery podle odhadii 17 mil. tun. I po liplnem preruseni vyroby a spotreby freonii miize tedy smrtonosny proces destrukce ozonosfery pokracovat. Do s-gickych kontextii pojem d.o. pronika jako jedna z nejvaznejsich globalnich hrozeb existenci lidske spolecnosti, souvisejici s globalni ekologickou krizl. S-gii zajima predevsim, jak se tato hrozba si1'i a jak ji spolecnost a jednotlive skupiny reflektujl. A: ozone hole F: trou d'ozone N: Ozonloch I: buco dell' ozono Pia dis apt i b iI it a viz invalidita disciplina sociologicka viz sociologie disek viii brium pferusovane - (z lat aequilibriurn =rovnovaha, to z aequus =rovny; libra =vaha; des = ne) - vyvojova teorie navazujici na koncept -tprerusovaneho ekvilibria v podminkach turbulentniho, rychle se meniciho a nejisteho prostfedi, pro nez je charakteristicka trvala nerovnovaha, diskontinuita. Radikalni a rapidni zmeny jsou stfidany kratkYmi obdobimi relativniho klidu a stability. Zmeny a nahle mutace jsou pnjimany jako norma a trvale prizpiisobovani se stava bezne. Inovace a zmeny jsou charakterizovany jako: 1. procesy interni, vyvolavane uvnitf spol. litvaru chapaneho jako otev1'eny system (ide o pojeti "permanentni revoluce"); 2. procesy simuitanni, kdy zadna zmena neni definitivni a stabilita neni zadoucim stavem. Priibezne probiha proces pokusii a omylii, dochazi k vnitfnimu soupe1'eni a ke konfliktiim, pn nichz postupne a radikalni zmeny a inovace mohou koexistovat. Takovyto system vyzaduje otev1'enou a neformalni -tkomunikaci, decentralizovane systemy rozhodovani a diverzifIkovane zdroje. Soucasne je vsak casta existence vlivne vladnouci skupiny, ktera rozhoduje intuitivne, iracionalne a zkusenostne; jeji kvalita rozhoduje 0 lispechu a prefiti. Dualita rizeni a autority plodi konflize a protiklady, avsak paradox a nejednoznacnost jsou soucasne znaky vysoce efektivnich spoleeenstvi. Podvojnost vede k flexibilite. Disekvilibrium je pojimano jako normalni stav a chapano jako pnlezitost. Prostfedi preje vizionarum, intuitivnim typiim, zkusenosti a vysoke inteligenci. A: punctuated disequilibrium F: desequilibre intermittent N: unterbrochenes Ungleichgewicht I: disequilib rio punteggiato Lit.: Cameron. K. S.: Effectiveness as Paradox: Consensus and Conflict in Conceptions of Organizational Effectiveness. Management Science, 32,1986, C. 5; Eldredge. N. - Gould, S. J.: Punctuated Equilibria: An Alternative to Phyletic Gradualism. In: SchopfT. J. ed.: Models in Paleobiology. San Francisco, CA 1972; Page, R. A. Jr. - Wierrsema, M. F.:

212

diskurs

Entrepreneural Strategies and Radical Innovation: A Punctuated Disequilibrium Approach. The Journal of High Technology Management, 3, 1992, C. I; Schumpeter, J. A.: Capitalism, Socialism and Democracy. New York, 1975; Weick, K.: The Social Psychology of Organizing. Reading, MA 1979.

Cak

A:dissident movement, dissent F: dissidence N: Dissent I: dissenso

A: social discrimination F: discrimination sociale N: soziale Diskriminierung I: discriminazione sociale

Lit.: Havel, v,: (1978) Moe bezmocnych. In: Havel, V.: 0 Iidskou identitu. Praha 1990; Precan, V, ed.: Charta 77. Bratislava 1990; Precan, V.: Kultivacni a prilzkumny vyznam Charty 77. In: v.Vvoj Charty. Kti1n 1981.

Lit.: Allport, G. w.: The Nature Prejudice. Cambridge 1954; Balock, H. N.: Toward a Theory of Minority Group Relations. New York 1967; Strzelewicz, W. ed.: Das Vorurtei1 a1s Bi1dungsbarriere. 1965; viz tez ->antisemitismus, ->menSina.

Sik dis e n t - (z lat. dissentire = nesouhlasit, byt odchylneho smysleni, Ci dissidere = odchylovat se, lisit se, neshodovat se) - odvozeno od angl. disenters, coz byl nazev protestantii nepatficich k anglikanske cirkvi; pozdejsi nejsirsi smysl tohoto pojmu zahrnovallidi odchylujici se od pi'evladajiciho zpusobu mysleni Ci zivotniho stylu, nesouhlasici s oficialnim nazorem ci stanoviskem (polit. strany, cirkve). Pojem d. se stal take synonymem pro nonkonformni postoje. V prubehu 70. 1. 20. st. se toto oznaceni ustalilo pro nezavisle obcanske postoje v totalitnich kom. zemich, kde byla vyloucena moznost legalni polit. -topozice. Charakteristickym rysem tohoto d. byla soustavna aver. obhajoba obcanskych a -tlidskych pray, kritika totalitniho rezimu a diisledkii jeho piisobeni na spolecnost, aktivni obcanstvi zahmujici spoluodpovMnost za obecne pomery, obhajoba principu nedelitelnosti -tsvobody a -tsolidarity s kaidym, kdo je omezovan ve svych obcanskych a lidskych pravech. Z takovych postoju jednotlivcii a skupin vznikaly obcanske iniciativy (pol. KOR, ces. Charta 77, Vybor na obranu nespravedlive stihanych neboli VONS), ktere svou aktivitou vytvarely predpoklady pro rekonstituci obcanske spolecnosti. V byvalem Ceskoslovensku se od podzimu r. 1987 vytvarela cela struktura nezavislych iniciativ: krome Charty 77 a VONS vznikla Demokratickd iniciativa, Hnuti za obcanskou svobodu (HOS), Ceske deti, CeskoslovenskY HelsinskY vybor, NezdvisLe mirove sdruzeni (NMS), Mirovy klub lohna Lennona, Spolecenstvi prdtel USA, Polsko-ceskoslovenskd solidarita, Kruh nezdvisLe inteligence, Klub za socialistickou pfestavbu Obroda a dalSi, z nichz mnohe zasahovaly vei'ejnost svymi samizdatovymi periodiky (od ledna 1988 to byly zejm. Lidove noviny). Soucasti d. byly nezavisle aktivity karol. laikii i knezi (petice za nab. svobody z r. 1988 a Desetileti duchovni obnovy) a podpisova peticni akce Nekolik vet, vyhlasena v cervnu 1989. D. za pomoci exilovych sku pin a zahranicnich sdelovacich prosti'edku (zejm. Radio Svobodnd Evropa, Hlas Ameriky a BBC) ovlivi'ioval vei'. mineni v Ceskoslovensku a pomahal pi'ipravit zhrouceni rezimu. V listopadu 1989 se aktiviste d. vyzn. podileli na formovani reprezentace obCanske spolecnosti, stali se patei'i prvnich iniciativ (Obcanske forum a Verejnost' proti ndsiliu) ve velkych mestech a v prvnich mesicich antitotalitni revoluce rozhodujicim zpusobem ovlivi'iovali zpiisob pi'echodu od totalitarismu k pluralitnimu polit. systemu.

diskrimin ace raso v a viz rasa, rasismus diskriminace socialni - (z lat discriminare = rozdelovat, rozlisovat, od discrimen = pi'ehrada, vzdalenost) - fakt a zpiisob omezovani nebo poskozovani urCitych -tspolecenskych skupin v jejich pravech a narocich. Plivodne se d.s. projevovala jako omezeni nebo odmitnuti pray urCite kategorie obyv. pro pohlavi, rasu, narodnost ci nabozenstvi (viz -trasismus). Skryte byvaly pridruzene diivody hosp. a polit. D.s. se opira 0 -tpredsudky a -tstereotypy, ktere se mohou stat i zakladem konsensu pravicove radikalnich hnuti, mohou byt ale i diisledkem levicovych ideologii a projevovat se jako litisk a likvidace "nepi'atelskych tfid" a skupin obyv. (viz tez -tnacionalismus, -tantisemitismus, -tdisent). D.s. muze mit charakter statni, ofIcialni, nebo charakter lokalni, nelegalni, neformalni. D.s. spociva v zamernem znevyhodneni urcitych subjektii vytvarenim nerovnych hosp., polit., pravnich podminek. Casto brani v rozvijeni vlastni svebytne kultury, v pnstupu ke vzdelani, ve vykonu povolani a v seberealizaci. KaZde soc. znevyhodneni se miize promenit v diskriminaci, tedy v zamerne vnejsi omezovani moznosti a realizace potfeb. D.s. miize vest k -tsocialni degradaci, ale take k -tsocialni exkluzi a v extremnich pnpadech ai ke -tgenocide. Za d.s. byva take povazovano staveni a uddovani barier -tsocialni mobility. Marx. teorie spojuje d.s. s konceptem -tvykofisfovani proletariatu. Proti d.s. zen vystupuje -tfeminismus. Nekdy se hovofi 0 d.s. soc. handicapovanych ei "slabych", jako jsou stan lide, zdravotne postizeni, rodiny s malymi detmi apod. Vnimani zejm. mirnejsich forem d.s. je vazano na pojeti -tsocialni rovnosti a -tsocialni spravedlnosti. Jako d.s. je nekdy vnimana i silna -tsocialni kontrola (napi'. prima cenzura) nebo pravidla udrZovani vef. poradku. Problem d.s. je tradicne problemem vsech -tmensin, a proto jednim z vyzn. principii demokr. pravnich radii je jejich pravo branit se proti nl. Mezi nastroje teto obrany pati'i napr. moznost predlozit stiznost na d.s. tisku, ve vef. diskusi, zakladat specif. -thnuti, organizace. Vznik -'odborti lze povazovat za reakci na d.s. a dnes za prevenci proti nL Reseni konfliktii, k niffiZ v dusledku d.s. dochazi, spada do oblasti -tsocialni politiky. Ve skandinavskych i jinych zemich je specif. instituci v teto oblasti -tombudsman.

Much, Vod dis k u r s - (z lat. discurrere = rozbihat se, promlouvati, mluvit) - promluva, projev, i'ec, rozprava. Pro i'ec. sofIsty znamenal d. umeni disputovat, pro Sokrata zkoumani pojmu, u Platona je to jeho dial. metoda (vylozemi v sedme knize Ostavy), u Aristotela sylogismus (Prvni Analytiky, 1,1). Ve smyslu metodickeho uvazovani ucinil ve filozofii znamym tento pojem R. Descartes r. 1637 ve sve knize Discours de la methode (Rozprava 0 metode). V soucasne dobe je d. chapan jako usporadany soubor vet 0 danem predmetu, konkretni podoba vedeni. NejradikaInejsim zastancem pojmu d. v tomto smyslu je M. Foucault. Podle neho je d. anonymni, nema subjekt ci autora v beznem slova smyslu. D., ktery je typicky pro urcitou -tepisteme, prostupuje vsemi jejimi ved., liter., umel. a dalSimi dily. Snazime-li se jej poznat, nejsou pro nas jednotlivi auton, objevitele, myslitele, vedci dulezitL Ve zkoumani d. nevystupuji jako tviirci, nybrl jen jako uzivatele d. dane epochy (viz tez -tarcheologie vedeni). lako anonymni celek vsech vypovedi, mluvenych a psanych, miize byt d. popisovan jedine tak, jak se jevi, aniz by by 10 nutne hledat za jeho ruznymi dilcimi podobami jakykoli skryty smysl nebo zamer. Popis d. tedy neni totozny s -tdejinami, s analyzou mysleni, ktere se d. jevi jen jako alegorie vyjadfujici nejaky skryt)' smysl (podle Foucaulta) ci jako -tsymbol pro skryty smysl (M. Serres). Diilezite je stanovit podminky existence daneho d., jeho meze a ureit vztah, jaky event. rna k jinym typiim d., ukazat, jake formy vypovedi vylucuje a zavrhuje. Popis d. se tedy snaii stanovitjedinecnost vypovedi, jeji misto, vztah k jinym vypovedim. KaZda spolecnost (receno s Foucaultem) svou produkci d. kontroluje, vybira, organizuje a rozdeluje podle ureitych procedur. Jednou z nich je zakaz, jinou je odrnitani ci mlcenl. Analyza d. vsak rozeznava i'adu dalSich procedur kontroly a vymezeni, ktere piisobi jakoby zevnitf d. sameho. Prave zde se pojeti d. jako anonymni, temer autonomni (byf i hist. pojate) produkce a sebereprodukce vedeni styka dosti lizce s koncepcemi revoluce ve vede T. S. Kuhna nebo epistemologickeho i'ezu G. Bachelarda, ktei'i zdiirazi'iuji vyznam necekaneho zvratu, a tedy i diskontinuity v dejinach lidskeho poznanl. (Viz tez -tveda, -tsociologie vedy, -tsociologie vedeni.) A: discourse F: discours N: Diskurs I: discorso Lit.: Foucault, M.: Diskurs, autor, genealogie. Praha 1994; FOllcault, M.:

213

d istribuce p fij mova

diskuse

L'arcMologie du savoir. Paris 1969; Foucault. M.: L'ordre du discours. Paris 1971.

Hor dis k use viz dialektika, dialog, eristika disonance kogniti vni - (z lat. disonantia, to z dissonare = nesouzvueet; z lat. cognitio = pozm'ivani, znalost) - neshoda, inkonzistence mezi niznymi postoji a pi'esvecteenimi tehoz jedince nebo mezi jeho postojem a realnym chovanim. Pojem d.k. zavedl v r. 1957 Leon Festinger pro oznaeeni situace, v niz si jedinec uvectomuje rozpornost mezi postoji, pi'esvecteenim nebo souborem informaci, kteryrni disponuje a ktere sdili, a novyrni informacemi, jez k nemu pi'ichazeji a tykaji se teze veci. D.k. vyvolava negativni emocionalni stav, ktery jedince motivuje k tomu, aby jej odstranil nebo minimalizoval. Snaha odstranit d.k. je tim silnejsi, eim kognitivne rozpracovanejsi jsou postoje a pi'esvMeeni, ktere se dostaly do konfliktu. Redukce d.k. muze byt dusledkem zmeny jednoho z pi'esvecteeni ei postoju nebo dusledkem takove reinterpretace nove informace, ktera ma jedince utvrdit v nazoru, ze rozpor je pouze zdanlivy, protoze informace, postoje a pi'esvMeeni se vlastne tykaji odlisnych veci. Motivujici vliv d.k. se projevuje take pfi pnjmu informaci - jedinec se vyhyba informacim, ktere nejsou v souladu s informacemi dosavadnirni, nebo nove informace ignoruje a naopak si pamatuje vsechny ty informace, stare nebo nove, ktere potvrzuji puvodni pi'esvMceni a postoj. K.d. se obvykle objevuje v situacich vynuceneho soc. styku a v kontaktech s osobami podstatne odlisnych nazoru. Mechanismus redukce k.d. zmenou postoje, ziskavanim stvrzujicich informaci a minimalizaci vyznamu kognitivniho konfliktu je velmi dulefitym soc. procesem jak na urovni kaZdodennosti, tak na urovni polit. zivota, ekon. chovani atd. Festingerova hypoteza byla provei'ovana i'adou empir. vyzkumu. A: cognitive dissonance F: dissonance cognitive N: kognitive Disonanz I: dissonanza cognitiva Lit.: Festinger. L.: A Theory of Cognitive Dissonance. Evanston, Ill. 1957.

Pet dis par it a - (z lat. disparatus =nestejnomemy) - v ekonomii se tento pojem pouziva k vyjacti'eni nepomeru mezi vniti'ni a vnejsi kupni silou meny, nerovnosti v platebnich a cenovych podminkach. Pojem d. je velmi casto pouzivan v -+zemedi;}stvi jako vyraz nepomeru mezi cenami zem. a prum. produktu (tj. cenova d.) a mezi odmenami v zemMelstvi a prumyslu (mzdova d.). Soucasne se hovon 0 d. zivotnich a pracovnich podminek v zemMelstvi a na venkove, coz je ot:izka pro -+sociologii zemedeIstvi

214

a -+sociologii venkova. Analogicky se hovoi'i 0 d. mezi tezkym prumyslem a obchodem apod. A: disparity F: disparitc N: Disparitat 1: disparita Lam dis ta nce socialn i - (z lat. distantia = vzdalenost, rUznost) - v puvodnim s-gickem vyznamu mira vzajemneho porozumeni ci neporozumeni mezi dvema osobami, osobou a skupinou nebo skupinami, navzajem projevovana v podobe -+pfedsudkti (nebo jejich absence) a v dalSieh ruznych konkretnieh formach chovani. Pojem zavedli puvodne R. E. Park a E. W. Burgess v kontextu svych soc. ekologickych uvah a analYz. Rozlisovali 2 procesy Ci tendence souvisejiei s d.s.: pfibHzeni (approach) a vyhnuti se (avoidance). S.d. vznika tehdy, jestlize pi'evlactne tendence k vyhnuti se soc. kontaktu. Pojem d.s. se objevuje take ve formalni s-gii G. Simmeln a zejm. L. von Wieseho, pro nehoz byl rust d.s. podstatnym kriteriem rozliseni mezi soc. skupinarni, masou, abstraktnimi kolektivitami atd. Pojem d.s. metodol. zakotvil E. S. Bogardus, ktery navrhl skalu d.s., nekdy pi'imo oznaeovanou jako skala Bogardusova. Ta byla pozdeji nekolikrat modifikovana, ale obvykle se aplikuje pomoci 7 vyroku (od "vstoupiti do manzelskeho svazku", "pracovati na jednom pracovisti" az po "fyzicke vyhnani"). Mei'i soc. vzdalenost mezi soc. skupinami (puvodne zejm. mezi skupinami etnicky odlisnymi). Prosti'ednictvim -+sociometrie vstoupil pojem d.s. do -+socialni psychologie, kde vsak byl vyznamove dale modifikovan. D.s. je zde zkoumana pi'edevsim jako prostorovy cinitel, ktery vyzn. ovlivnuje soc. chovani (viz tez -+chovani prostorove). Edward T. Hall zkoumal problem prostorove vzdalenosti v rUznych kulturach a rozlisil4 odlisne zony soukromeho prostoru: 1. intimni distanci, v niz komunikujeme a interagujeme s lidrni nejblizsirni (18 palcu); 2. personalni distanci (od 18 palcu do 4 stop) pro komunikaci s prateli a znamymi; 3. d.s. (4-12 stop) pro relativne formalni komunikaci, ktera nepi'edpoklacta fyzicky kontakt; 4. vel'. distanci (nad 12 stop) pro odliseni mluvcilio od publika. Velmi podrobne se problemem d.s. v soc. psychol. souvislostech zabyvali napi'. Leon Festinger, Stanley Schachter, Kurt W. Back aj. V s-gii se vsak pojem d.s. pouziva take v metaforickem vyznamu, zejm. uvazuje-li se 0 vertikalni d.s., tj. 0 soc. vzdalenosti mezi vrstvarni, tridami a skupinami, ktera je zalozena na odlisnosti soc. statusu, prestize, autority, moei a bohatstvi. Metaforicky i realny vyznam pojmu se vsak v nekterych pi'ipadech navzajem pi'iblizuji. Nektei'i autofi dokonce uvafuji o tom, ze jedna z podstatnych odlisujicich charakteristik celych -+globiilnich spolecnosti spociva v tom, jaky typ a mira d.s. v nich pi'evlactaji. Take soc. instituce uvniti' glo-

balnieh spoleenosti se lisi stupnem formalizace d.s. V poslednich desetiletich pojem d.s. pi'estal byt v literature pouzivan, a to dokonce i v kontextech vyzkumu soc. stratifikace a mobility. Prave v tomto kontextu byl u nas pojem d.s. pouzit ve vyzkumu soc. stratifikace esl. spoleenosti v r. 1967 (P. Machonin a kol.). A: social distance F: distance sociale N: soziale Distanz, sozialer Abstand I: distanza sociale Lit.: Bogardus. E. S.: Introduction to Social Research. Los Angeles 1963; Hall. E. T.: The Hidden Dimension. New York 1966; Machonin. P. a kol.: Ceskoslovenska spoleenost. Bratislava 1969; Park, R. E. -Burgess. E. W: Introduction to Science of Sociology. Chicago 1924.

Pet distribuce pfijmova - v zasadeje sledovana ve dvou dimenzich, tzV. funkcni a osobni. Funkcni distribuci se rozumi rozdeleni pnjmu mezi hlavni -+vyrobni faktory, ktere pi'edstavuji pUda, prace a kapital. Zajem 0 tzv. osobni distribuci vyplynul ze zjistene inkonsistence mezi normalnim rozdelenim nekterych individ. charakteristik (vyska, vaha) a sikmym rozdelenim pi'ijmu. Podle pi'edpokladu by mely byt normalne rozlozeny i schopnosti, ktere svym multiplikativnim pusobenim vedou k vychyleni d.p. (ability theory). Stochasticke teorie uvazovaly navie i vliv nahody a stesti, ktere rovnez mohou po kratkem case vest k vychyleni distribuce, i kdyz pocMecni podminky jsou stejne. Podle teorie M. Friedmana vznikaji rozdily na zaklade individ. volby kafdeho jedince, nebot pri vstupu do zamestnani se rozhoduje mezi rizikem spojenym s budoucim vyssim pi'ijmem a jistotou spojenou s pnjmem nizsim, avsak okamzitym - vetS ina lidi voH jistotu a tim i nizsi pi'ijmy. Teprve teorie -+lidskeho kapitalu poskytla "behavioralni" zaklad pro explikaci d.p. a rychle nahradila pi'edchozi, pi'iliS jednoduche a mechanieke pi'istupy. Altemativne k tomuto nejvice rozsii'enemu pi'istupu, ktery je stejne jako pi'edchozi vyrazne "individualisticky" (opira se pouze 0 charakteristiky jednotlivcu, tj. sleduje pouze stranu nabidky), se objevily i pi'istupy "strukturalisticke" (berou v uvahu sirsi kontext zamestnani ci soc. situace, tj. uvazuji hlavne hledisko poptavky). Podle teorie lidskeho kapitalu vychazi -+produktivita prace z jednotiiveho pracovnika, ktery ji muze zvysovat na zaklade sveho vzdelani a kumulovane pracovni zkusenosti. Protoze investice do vzdelani jsou hlavni determinantou produktivity prace, vraceji se jedinci ve vyssim vydelku a spolecnosti ve vyssim produktu. Variabilita individ. pi'ijmu je tak funkci variability vzdelani, zkusenosti a miry jejich navratnosti (J. Mincer, B. R. Chiswick). Protoze pi'edpoklad dokonaleho fungovani -+trhu prace, kterym by byli zamestnavatele informovani 0 kvalite pracovnich sil, je stefi udrzitelny, a take protoze pi'ima

vazba mezi vzdelanim a produktivitou prace je tezko prokazatelna, pi'echazeji nektei'i autofi k optice nabidky a pi'edklactaji jina vysvetleni v teoriich filtru (K. J. Arrow) ci signalu (A. M. Spence). Kritikove teorie lidskeho kapitalu tvrdi, ze vzdelani neposkytuje odbome znalosti a dovednosti, nybrf je pouze prosti'edkem socializace jedince. Vzdelani tak sice pffmo nezajis(uje vyssi produktivitu prace, plni vsak zavafne informacni funkce (screening device) Ci poskytuje "credentials" pro zamestnavatele, ktei'i podle jeho urovne usuzuji na schopnosti, adaptabilitu a disciplinovanost potencialnich pracovniku. Timto zpiisobem Ize mnohem lepe vysvetiit napi'. neustaly pokles difereneniho pi'ijmoveho prinosu vzdelani pi'i zvysovani poctu absolventu. Individualistieky pi'istupuje k vykladu pi'ijmovych rozdilu i stratifikacni smer (viz -+stratifikace socialni), kde je "nabidkova" strana charakteristik jedince obohacena o promenne indikujici jeho soc. piivod a kde je take propracovana kategorie "profesniho statusu", sledovaneho jako kvant. hierarchicke umisteni na kval. homogenni vertikale. Na rozdH od teorie lidskeho kapitalu se nepi'edpoklacta jednoznacna vazba mezi vzdelanim a vydelkem, naopak je zduraznen nevycerpavajici charakter modelii. RozSii'eny strukturalisticky pnstup pi'edstavuje tzv. model konkurence pracovnich mist (job competition model), podle ktereho jsou vydelky spjaty mnohem vice s pracovnimi pozicemi nef s jedinci. K valifikaci pro tyto pozice je teprve ti'eba ziskat v praci (on-the-job training), zamestnavatel vsak oeekava od vzdelanejsich osob lepsi schopnost ucit se, coz zlepsuje jejich pozici ve "fronte zajemcii" o misto. Pi'ijem jednotlivce je tak dan dvema sadami faktoru, z niehz prvni urcuje strukturu pracovnich mist v ekonomice a druhajeho relativni pozici ve fronte. Pracovniei konkuruji nikoli 0 vysi mzdy, nybrf 0 naklady kvalifikacni pi'ipravy, pricemz uroven vzdelani informuje zamestnavatele 0 pravdepodobnych rozdilech techto nakladii (L. C. Thurow). Produktivita prace nevychazi z pracovni sHy, nybrz z pracovnich mist a pi'edevsim pak z intenzity investovani do jejich tech. vybaveni (0. E. Williamson). Je to tedy institucionalni struktura trhu prace, ktera generuje vydelkove rozdHy, pi'icemz hierarchie pozie a d.p. jsou k sobe invariantni. Neomarx. variantu strukturalistiekeho vykladu reprezentuje teorie E. O. Wrighta, ktery vysvetluje pi'ijmove rozdily predevsim tfidni pi'islusnosti. Riizne teorie d.p. jsou testovany tzv. pi'ijmovymi funkcemi, coz jsou zpravidla regresni modely 0 rUznem rozsahu zavislych promennych, pomoci kterych je izolovan eisty efekt vybrane promenne (napi'. vzdelani, pohlavi), je mei'ena mira navratnosti vzdelani (rate-of-retum analysis), jsou sledovany ruzne interakce apod. Analyzy se realizuji jednak na datech individ. (mzdy jedincu Ci pi'ijmy do215

distribuce statisticka

dokumentace obrazova

macnosti), jednak na datech za regiony, profese nebo i zeme. A: income distribution F: disparites des revenus N: Einkommensverteilung I: distribuzione del reddito Lit.: Chiswick. B. R.: Income Inequality. New York 1974; Millcer, J.: Schooling, Experience and Earnings. New York 1974; Thurow, L. c.: Generating Inequality. New York 1975; Williamsoll, O. E.: Markets and Hierarchies. New York 1975; Wright, E. 0.: Class Structure and Income Determination. New York 1975.

Vee dis tr i bu ce s ta tis ti ck a viz rozlozeni statisticke dis t rib u c ion a lis m u s viz lingvistika strukturalni distrofie socialni viz euforie socialni dite viz cyklus nvoW, detstvi, ekonomika rOOiny, matka, mladez, otec, pediatrie sochllni, pfibuzenstvi, pfibuzenstvi pokrevni, rodina, sociologie ditete, sociologie rychovy, terapie rodinna, rychova rOOinna n3hradni d i v a c i viz publikum d i v 0 sst v i - nejranejsi, dnes jiz neexistujici stadium vyvoje lid. spolecnosti. V tomto smyslu uvedl termin do antropol. literatury L. H. Morgan. Po d. nasledovala podle neho dalSi dye obdobi: -tbarbarstvi a -tcivilizace. Pro d. je charakteristicka nejprimitivnejsi soc. organizace zalozena na absolutni -tpromiskuite, jedinym definovanym pi'ibuzenskym vztahemje vztah matky a ditete, otec je neznamy. Tech.-ekon. uroven spoleenostije velmi nizka, spolecnost se orientuje na sber divoce rostoucich plodin a primitivni loy zvei'e. Morgan se domnival, ze d. zmizelo davno v praveku, a proto ho nelze etnologicky prokazat. Existence d. v podobe popsane Morganem se vsak dnes povazuje za zcela nemoznou. Lidskou spolecnost provazeji od sameho pocatku zakl. soc. instituce, -trodina, zakaz -tincestu. Teorie L. H. Morgana 0 ti'ech stadiich vyvoje lidske spolecnosti vyrazne ovlivnila peedstavy napi'. K. Marxe, F. Engelse, S. Freuda 0 ranych fazich soc. organizace lidstva. A: savagery F: etat sauvage, sauvagerie N: Wildheit I: stato selvaggio

Lit.: Auerhahll, J.: Dlouhovekostjako hromadny jev. StatistickY obzor, Praha 1935; Matiegka, J.: Filosofie somaticko-anthropologicka. Praha 1935; Musil, J.: Pfispevek k otazkam dlouhovekosti. In: Demograjick.V sbornik. Praha 1959; Rosset, E.: Proces starzenia sie Iud no sci. Warszawa 1959; Sauvy, A.: Hranice !rYani lidskeho iivota. Demograjie, 1969.

Pav do b r 0 a z I 0 viz moralka, raj a peklo, sociologie moralky, teorie socialni anticke do b rocinnost viz milosrdenstvi

Lit.: Morgall, L. H.: Ancient Society. New York 1877.

Jus d lou h 0 v e k 0 s t - nepi'esna charakteristika vetSinou vztahovana k vyskytu vetSiho poetu osob dozivajicich se vysokeho -tveku na nejakem uzemi, v urcite -tpopulaci. Byva chapana i jako dlouhodoby SOC. cil, hist. jako urcita forma vitezstvi Cloveka nad pi'irodou, jejiz maximalizaci je -tnesmrtelnost. Souvisi s delkou zivota, resp. s -tnadeji doziti a rychlosti stamuti. Pi'irozena neboli bioI. del216

ka lidskeho zivota neni jednoznacne urcena. Na zaklade analyzy -tumrtnosti a zejm. z funkci umrtnostnich tabulek je ale mozno urcit modalni neboli normalni delku zivotajako modus poetu zeroi'elych v dospelem veku. Je podobny u vsech populaci bez ohledu na uroven jejich umrtnosti a pohybuje se mezi 75 a 80 lety. Se zlepsovanim umrtnostnich pomeru se k nemu pi'iblizuje nadeje doziti neboli prumemy vek zeroi'elych. Rychlost stamuti se vztahuje k bioI. a psych. zmenam, ktere probihaji u kaideho jednotIivce, nektere uz od narozeni, nektere od veku dospelosti. Nekdy je d. vztahovana k max. deIce lidskeho zivota. Vzdy se objevovaly zpravy 0 lidech, ktei'i se dozili vysokeho stai'i. Tyto zpravy pochazeji vetSinou z oblasti, kde evidence narozeni a urnrti neexistuje nebo je velmi nedokonala. Z pravdepodobnostnich funkci urnrtnostnich tabulek vyplyva, ze dozit se veku vyssiho nei 110 let je vysoce nepravdepodobne. Ve vyspelych zemich pi'ipada na 1 mil. obyv. pi'iblizne 10 osob starsich 100 let (ale v Azerbajdzanu se uvadf 840, v Gruzii 510, v Armenii 330 osob starsich 100 let na 1 mil. obyv., cozjsou Udaje nepravdepodobne). Nejstarsi osoby, ktere zeroi'ely na uzemi byvaleho Ceskoslovenska v poslednich desetiletich, nebyly starsi nez 107 let. Podobna situace je i v ostatnich evrop. zemfch s dobrou evidenci -tpfirozene meny. Zlepsovani urnrtnostnich pomeru zatim nevede ke zvysovani max. hranice lidskeho Zivota, ale k tomu, ze se stile vice lidi doziva pi'irozene delky zivota. Max. prodlouzeni lidskeho veku je idealizovany cil, jehoz realne soc. dusledky jsou zvaiovany pouze na Urovni sci-fi. Zatim se ukazuje, ze i mime zvysovani nadeje doziti navozuje fadu soc. i ekon. problemu (viz -tdemograficke smrnub'). A: longevity F: longevite N: Langlebigkeit I: longevitit

dog m a - (z fec. dogma = mineni, vynos) - puvodne to, co je uznano jako pravda nebo pravidlo jednani. D. neni poznatek ziskany kritickym vykonem rozumu a ovei'eny, nybrf dany a pote potvrzeny soc. -tsankcemi. Ve filozofii se d. spojuje s pozicemi tzv. ctvrte plat6nske akademie (Filon z Larissy, 150-79 pi'. n. 1.). V kfesianstvi jsou d. chapany jako pravdy dane zjevenim, jako veroucne formulace zalozene na -tbibli a uznane autoritou -tcirkve;

systematicky se jimi zabyva dogmatika. Nab. i magicke -tkulty jsou postaveny na d. a na -tritualu. V pi'enesenem smyslu je d. vychodiskem -tdogmatismu. A: dogma F: dogme N: Dogma, Glaubenssatz I: dogma Hub dogma tika viz dogma dog mat ism u s - ustmuly zpusob mysleni, postojovy syndrom lpeni na uzavi'enem fiI., polit., nazorovem systemu (viz -totevrenost a uzavrenost postojova) i forma jednani ve shode s takovym zpusobem mysleni a takovymi postoji, projevujici se nejcasteji v nab. a polito sfei'e. V nabozenstvi je d. spojen s virou v -tdogmata a v jejich neporusitelnost, byva spojovan s -tortodoxii. Ve filozofii napi'. I. Kant vymezuje d. jako kazde mysleni, ktere se neopira 0 pi'edbeznou kritiku poznavacich schopnosti lidskeho rozumu. V historii filozofie je proti d. staven -tempirismus. V po lit. praxi, ale i v beznem zivote lze d. charakterizovat netoleranci, postojovym konzervatismem, strachem pi'ed novymi myslenkami, ulpivanim na dosazenem vyvojovem stupni i uctou pi'ed autoritami reprezentujicimi pi'islusnou doktrinu, uzavi'eny nazorovy system. D. miva rysy patemalismu, pi'ip. etatismu. Soucasti d. je i ospravedlnovani jakehokoliv jednani v duchu "dogmatu", resp. v jeho prospech, ajednostranny ai sluzebny vztah k jeho uplatnovani v praxi. D. je spojovan s -tkonzervatismem v psychol. i pol it. smyslu, nevylucujicim voluntarismus, subjektivismus v rozhodovani a avanturismus v polit. praxi. V marx. teorii del. hnuti se d. chape jako nekriticke a nedial. mysleni s apologetickymi rysy ve vztahu ke skutecnosti. D. jako lpeni na dilech klasiku m.-I., chapanych jako souhm hotovych, vecne platnych poucek, ktere mohou byt aplikovany na jakekoliv problemy, byl kritizovan jiz v obdobi II. intemacionaly, ale charakteristicky je pi'edevsim pro stalinske obdobi ve vyvoji SSSR i dalSich statu. Pro pozdejsi obdobi oznacovane jako obdobi stagnace bylo podle nekterych SOY. sociologu typicke propojenf dogmaticke interpretace marxismu s -ttechnokratismem a -tbyrokratismem (viz tez -tsyndrom konzervativni). V dejinach marx. myslenf byva d. staven do protikladu k -trevizionismu a obojf je kritizovano jako deviace. A: dogmatism F: dogmatisme N: Dogmatismus I: dogmatismo Urb do k t r ina r s tv i viz doktrina, oportunismus do k t r ina - (z nem. Doktrine, to z lat. doctrina, to z docere = ueit se) - puvodne ueeni nebo teorie, precizne ajednoznacne forrnulovane poucky a zasady pro jednani a orien-

tace v urCitem problemu. Nap£. tzv. Monroeova doktrfna je poselstvf am. prezidenta 1. Monroea z 2. 12. 1823, ktere odmitlo evrop. vmesovani do am. zaleiitosti a am. do evropskych a stalo se zakladem am. izolacionismu. Dnes se termin d. pouziva vetsinou v negativnim smyslu, jako odmitave hodnoceni systemu takovych poucek, teorie Ci polit. programu, ktere se pro svou staticnost az nezivotnost, spomost Ci uzavrenost, neschopnost falzifikace a adaptace na nova fakta prokazujf jako odcizene realite. V teto souvislosti se hovori 0 doktrinarstvi. Jako doktrinaf se oznacuje fanaticky stoupenec nejake teorie, bez ohledu na to, at' uz je prokazana a platna nebo ne. Fr. historik G. Guizot je otcem pejorativniho pouziti slova d. pro teoretizujidho, pedantickeho a uceneckeho politika. A: doctrine F: doctrine N: Doktrin I: dottrina Lit.: Bracher, K. D.: Zeit der Ideologien. Miinchen 1985.

Hat

dokument historicky viz analyza dokumentii, archeologie vMeni, kritika pramemi dokumentace obrazova - (z lat. documentum = nauceni, pi'iklad, doklad, svedectvi) - v s-gii i jinych spo!. vedach zpusob shromaidovani grafickych, fotografickych Ci z filmove technologie nebo z technologie elektronickeho obrazu vychazejfcich materialu (obrazovych dokumentu), ktere ilustrujf nebo dokazujf obrazovym zaznamem, tj. "dokumentujf" urcite soc. skutecnosti. D.o. zkoumane jevy bud ovefuje, potvrzuje a verifikuje, nebo je popisuje a ilustruje. Umoznuje pi'eklenout rozpor mezi abstraktnosti a obecnosti vedeckeho jazyka (s-gickych kategorii, matem. symbolu a vyjadfeni) a bezprosti'ednosti a smyslovou nazomosti zivota sameho. V fade pffpadu kombinace obrazu a slovniho doprovodu navozuje uplnejsi pochopenf obsahu soc. akd a situaci, peip. jejich profiti, zpetne evokovani. Znazomuje dynamiku, popf. proporce popisovanych soc. jevu a procesu. Ucastni se -tneverbalni komunikace, vstupuje do -tikonosfery, ktera nabyva stale vetsiho vyznamu. D.o. je soucasti moderniho jazyka vedy a ved. prace. Je zalozena pi'edevsfm na vyuziti fotografie (viz tez -tfotografie sociologicka), filmu nebo videa. Metodoi. vyznam d.o.: a) je podkladem pro -tobsahovou analyzu a tvorbu -ttypologii, b) usnadnuje praci pfi -tkategorizaci, k6dovani soc. jevu, c) navozuje pfedstavu konkretniho soc. prostfedi, zvysuje citlivost vuCi detail urn tohoto prosti'edi, d) zvefejnuje zdroje sociologovy inspirace a imaginace. A:visual documentation, photogaphic documentation F: documentation iconographique N: Bilddokumetation I: dokumentazione iconografica

217

domacnost donuceni Lit.: Collier, 1. R.: Visual Antropology - Photography as a Research Metod. New York 1967; Ligocki. A.: Czy istnieje fotografia socjologiczna? Krak6w 1987; Mateju, M. - Linhart, J.: Fotografie a sociologie. Uplatneni fotografie v sociologickem vyzkumu. Sociologicky casopis, 25, 1989, C. 2.

Lin

do mac nos t - fyzicky vymezeny, institucionalizovany, obydleny a usporiidany prostor a zaroven skupina lidi, kteni jej obyva, spolecne v nem hospodari a provadi radu spolecnych cinnosti vazanych na tento prostor. D. je bezne chapana jako rezidencni a ekon. jednotka. K jejimu vymezeni nestaci ani pouze spolecne bydleni, ani pouze spolecne hospodareni. D. neni synonymem pojmu ---.byt ani pojmu ---'rodina, i kdyz se dnes vetSinou na byt vaze a skupina lidi, ktera ji tvori, je nejcasteji rodina, bud nukleami, nebo rozsrrena - take to vsak miize byt vice rodin, clenove rodu nebo jina skupina osob, ktere se sdruzily v zajmu preziti, na ochranu svych spolecnych zajmii a pro usnadneni realizace urcitych cinnosti; casto dnes d. tvoi'i i samotny dospely jedinec. Podle T. Parsonse vznikla d. z realnych potreb staleho usporadani kazdodenniho vsedniho zivota v pribuzenskem systemu. Svym ucelem je d. protikladna prostoru vymezenemu pro spo!. ritualy, svatky a obrady, coz je prostor verejny, zatimco d. je prostorem soukromym. Hist. vznikla d. z pudu sebezachovy a potfeby mit vlastni teritorium. D. ovlivnuje prostorove chovani lidi ajejich reprodukcni chovani. Vymezeny prostor d., at je to jeskyne, chyse, chatrc, nebo rodinny domek, byt, garantuje realizaci a elementami chod skup. cinnosti, jako je priprava jidla, spanek, odpoCinek aj. V d. se casto odehravaji i pracovni aktivity, zajiStujici alespon zcasti obzivu jejich clenii, takZe d. miize byt i jednotkou vyrobni (viz tez ---.hospodarstvi rodinne, ---'ekonomika rodiny). Z hlediska s-gickeho je diilezite znat i vybavenost domacnosti, tj. skladbu predmetii a veci, ktere jsou v d. pouzivany k zajisteni jejiho chodu i k traveni ---.volneho casu jejirni pnslusniky. Uroven a charakter vybavenosti jsou dany stupnem ekon. rozvoje spolecnosti, soc. diferenciaci a zivotnim stylem. Zaroven jsou vysledkem individ., resp. skup. zpiisobu a miry prejimani ---'kulturnich vzorU z blizsiho i vzdalenejsiho soc. prostredi a vlastnich modifikaci odvijejicich se od osobnich hodnot, vkusu apod. Moznost individ. ztvameni vybaveni i chodu d. z ni vytvan autonomni "vnitrosvet", k nemuz se vaze pocit ---'soukromi a ---'domova. Celkove plati, ze nakladnejsi vybava d. zpravidla znamena i vyssi spo!. postaveni d. nebo rodiny. V hist. priirezu Ize sledovat riist narokii na vybavenost d. i jejich spojovani se soc. postavenim a soc. prestizl. Vzhledem k tomu, ze Ize najit poziistatky predmetii, ktere tvofily soucast fyzickeho prostredi lidi, je mozne provest hist. rekonstrukci vybavenosti d •. Z ni se pak vetsi-

nou proviidi rekonstrukce rodinnych i dalSich spo!. vztahu. Ale i pri zkoumani postaveni a zivota soucasne rodiny se vetSinou postupuje od zkoumani d. Z jeji velikosti, soc. slozeni, vybavenosti, prijmii atd. se usuzuje na charakter rodiny. Vybavenost d. je i diilezitym indikatorem soc. mobility. Dnes je casto ukazkou tzv. demonstrativni spotreby. Hlavnim soc. poslanim d. stale je poskytovat ochranu nedospelym, starym a nemocnym cleniim domestikovane skupiny, vyrovnavat soc. handicapy nesobestacnych, prip. spo!. znevyhodnenych osob. Pocty a struktura d. se zjistuji pri ---'sCitanich Iidu, ---'mikrocensech a riiznych dilcich priizkumech. V ces. zemich se jiz tradicne statist. zkouma tzv. bytova domacnost (BD), coz je soubor osob trvale bydJicich v byte. Je to jednotka, poole niz se zjistuje uroven bydleni a vybaveni. Pozdeji zavedena "hospodarici domacnost" (HD), definovana jako soubor osob, kten5 bydli trvale v jednom byte a spolecne hradi naklady na bydleni, vybavenost, stravu aj., je zjistovana deklaratome; sleduje se podle ni zivotni uroven. Od scHani v r. 1961 se pri studiu poctu a slozeni d. vychazi z tzv. censove domacnosti (CD) jako nejmensi kolektivity osob spojenych spolecnym bydlenim, hospodarenim a prfbuzenskymi vztahy. CD se cleni na d. uplne rodinne, neuplne rodinne, viceclenne nerodinne a d. jednotlivcii. Do rodinnych d. pati'f krome manzelii a deti nebo jednoho rodice s ditetem (detmi) take daISi jednotlive osoby, ktere s nirni bydli a spolecne hospodai'f, nikoli vsak pOOnajemnici. Bytove d. se skliidaji z jedne nebo vice hospodaricich d., ty zase z jedne nebo vice censovych d.. Ve vetSine pripadii jsou vsechny tri druhy d. totozne (BD = HD = CD), zbyle osoby v byte se zarazuji podle zapisu o hospodareni (podle dat scHani lidu z r. 1991 bylo 84 % CD totoznych s BD a 97 % totoznych s HD). Censove d. casteji samostatne hospodai'i nei samostatne bydli. Vetsinu censovych d. tvori d. rodinneho typu (napr. v ces. zemich v r. 1991 bylo uplnych rodin 62 %, neuplnych 11 % ad. jednotlivcii temer 27 %). A: household F: menage N: Haushalt I: menage, nucleo domestico Lit.: Dasgupta, P.: Poverty. Resources and Fertility - The Household as a Productive Partnership. London 1992; Marschal, C. - Arber, S. eds.: Families and Households - Division and Change. London 1992.

Fis, Kuc

domacnost by to va viz mikrocensus do m k a r - drive uzivane pojmenovani obyvatele ---'vesnice, ktery vlastnil pouze obydli, prip. nepatmou vymeru poli nebo zahradku. Vyznam pojmu d. se ponekud menil s dobou a mistem a ruzni autori jej vykladaji riizne. Nekdy byli za d. povaZovani i vlastnici drobnych hospodafstvi

o vymere do 3 az 4 ha. Pojem se znacne prekryva s oznacenim ---'chalupnik nebo baracnik (termin z pozdejsi doby). V nekterych oblastech se vyskytovalo pojmenovani "dvoraci" (viz nazev vsi "Pohlesti Dvoi'aci"), ti ale pracovali na statcich ("dvorech"), zatimco d. ne. Za feudalismu byli d. a chalupnici povinni vykonavat tzv. rucni robotu na rozdil od ---'sedlaku, kteri muse Ii robotovat s potahem. Koncem 18. a pocatkem 19. st., kdy doslo k nebyvalemu vzestupu poctu drobnych ---'usedlosti, se d. a chalupnici stali velmi pocetnou skupinou vesnicke komunity. Nektere velkostatky v te dobe zaviidely instituci depumtnictvi, kterou si zajiStovaly dostatek pracovnich sil a ktera spocivala v tom, ze bezzemkiim byly pronajimany male vymery pUdy a casto pro ne stavely i domky. Tito bezzemci se nazyvali dominikalnimi d., a byla-li jim dana k osidleni i pUda obecni nebo rustikalni, nazyvali se d. obecnirni Ci rustikalnimi. I kdyz rozvoj vyroby po zruseni ---'poddanstvi v r. 1848 vyzadoval spiSe zvetsovani vymery zemedelskych hospodarstvi, dochazelo v praxi (za pOOpory nove pnivni soustavy z 1. 1868-1869, ktera umoznov ala volnou deIitelnost piidy) k procesu tfiSteni piidy a ke zvysovani poctu zemedelske chudiny, k niz byli d. pocirani. Na rozdil od zamoznejsich sedlakii nemeIi d. dostatek prostredkii k zavadeni mechanizace a modernich metod hospodareni. Jejich nizka zivotni u£Oven byla jednim z hlavnich soc. problemu ces. vesnice na sklonku feudalismu i pozdeji. D. casto dojizdeli do mest za praci jako tzv. kovorolnici (viz ---'kovozemedelec) ajejich deti uz opoustely venkov natrvalo. Pojem d. ztratil vyznam po ---'kolektivizaci zemedelstvi. A: cott(i)er, cottager F: proprietaire d'une petite maison familiale et d'un minimum de terre N: Hausler Lit.: JanouSek, E.: Historicky vyvoj produktivity prace v zemedelstvi v obdob! pobelohorskem. Praha 1967; Krofla, K.: Dejiny selskeho stavu. Praha 1949; viz tez ->sociologie venkova.

Man

domov - vice mene uceleny obraz okruhu blizkych, znamych lidi svazanych s hmotnym p£Ostfedim, ve kterem clovek delSf dobu pobyval (s by tern, domem, krajinou), naplneny pocitem sounalefitosti, zazemi, bezpeci. D. je vyjiidrenim emocionalniho vztahu cloveka k jeho nejblizsiInu svetu, osvojenim tohoto sveta, jeho humanizaci, intirnizaci. Dimenze d. i velikost okruhu, ktery zahmuje, jsou silne subjektivni, stejne jako samotna potfeba d., touha po d., stesk po d. apod. Potreba d. byva hist. spojovana se zduraznenim lidske individuality, jejim vymanenim z kolektivistickeho, totalitniho stfedovekeho sveta (vizl. Locke, T. Hobbes). Nektefi autori (F. Faust, M. Heidegger, O. F. Bollnow) charakterizuji d. jako kategorii "ukrytelnosti", symbol posledniho utociste osamoceneho, odcize-

neho cloveka. D. je ovsem i pravni termin. Z hlediska pravni filozofie se kolem d. vyskytuji tfi okruhy problemu: domovske pravo, popreni pravni zavaznosti dohod 0 transferu a vlastni teorie prava na domov, vcetne snah konstruovat je jako institut mezinar. prava a spojit jej s pnivern na sebeurceni. Z hlediska s-gie lze urcit ti'i sfery, v nichz se d. rozviji: biologickou, jazykove uvedomovaci a regionalni (w. Brepohl). Pojem d. provazi cloveka od detstvi. Nejdfive se vyviji v ---'rodine: clovek je do d. zrozen, prostfednictvim rodiny prejima jazyk a hodnoty spoluvytvarejici pocit d. Pak do formovani d. vstupuje ---'skola, ktera okruh d. potvrzuje a zcasti rozSifuje, miize ale vyvolat prvni konflikt s tradicerni a hOOnotami rOOinneho d. Pocit piivOOniho d., vazaneho na rodinu, resp. rodny dum, jeho okoli, rOOnou ---'obec, okolni ---.krajinu si vetsinou clovek zachova cely zivot, i kdyf si v dospelosti obvykle vytvari novy vlastni d. Ten se formuje pod ruznymi soc. vlivy tradie, zvyklosti, ziskaneho postaveni, soc. interakci. Uplatiiuje se pfitom napodoba, prejimani vzorii, ale i snaha zvyraznit vlastni individualitu. Jako bezprostfedni d. je vetsinou vnimana ---.domacnost, v nif clovek zije, okruh jejich clenii, jeji ---'zivotni styI, vnitfni vztahy, atmosfera. K tomu pfistupuji vazby na ufsi a sirsi ---'sousedstvi, vesnici ci mestskou ctvrt, mesto, kraj, zemi. D. lze chapat velice siroce, casto je spojovan s pojmem vIast (viz ---'patriotismus). Silna vazba na d. se uz ale dnes uVaZuje spiSe v hist. a liter. souvislostech. Zivot v soucasne spolecnosti je spojen se zmensujici se vazanosti na jedno misto. ---.Migraci ziskava clovek behem fivota vice d. a vnima tedy tento pojem mene osudove. Nad citovym vztahem k lokaine vazanemu d. pfevaZuji jine soc. a casto hlavne ekon. motivy (pfi volbe mista pobytu, rozhodovani 0 tom, kde bude clovek fH). Podle W. Moebuse je d. transportabilni, neni fixovan, stabilni. Nemeni se ovsem pouze vyznam mista, ale i spo!. okoli, do nehoz clovekjako do sveho d. vstupuje ajehof interakce vytvan pocit d. Pomerne vysoka mira prostorove mobility uvolnuje sousedske vztahy, ktere hraji stale mensi ulohu v zivote cloveka i ve vnimani d. Perimetr d. se zuzuje na byt, rodinne pfislusniky, maly okruh nejblizsich znamych. A: home F: foyer, chez soi, son propre pays N: Heimat I: casa, patria

w.:

Lit.: Bol/now, O. F.: Neue Geborgenheit. Stuttgart 1955; Brepohl, Heimat und Heimatgesinnung als sociologische Begriffe und Wirklichkeiten. In: Das Recht auf die Heimat. Vortrage. Thesen. Kritik. Miinchen 1965; Zygulski, K.: The German Conception of Fatherland and Social Reality. Polish Western Affairs, 1960, c. 1, 2.

Mas don u c e n i - kategorie popisujici okolnosti ---'jednani, ktere nebylo realizovano podle vlastnich preferenci jed-

218 219

dopolavoro

najiciho. V nejsirsim vyznamu je d. opakem dobrovolnosti, znamena podfizeni se cizi vuli, ale tez napf. sile neosobnich -tnorem a pravidel, s nimiz se jednajici zcela neidentifikuje. Pojem d. implikuje existenci odporu ci alespoi'i vnitI'niho nesouhlasu. V uzsim smyslu byva d. ztotozi'iovano s -tmisilim, ktere je ve skutecnosti pouze krajnim projevem d. Skrytejsi formy d. mohou mit podobu podrobeni se obecne UZllavane -tautorite, v podminkach moderni spolecnosti napf. veL autorite. Mezni formu d. pfedstavuje manipulace, tedy d. skryte natolik, ze nevyvolava nesouhlas tech, ktefi se mu podI'izujL Manipulace je proto povazovana na nejucinnejsi formu d. a spolu s tlakem vef. mineni je siroce pouzivana napf. v polit. propagande a v obchodnich reklamach. V obou pnpadech d. operuje s udajne skutecnymi zajmy tech, na nez pusobi a jejichz preference jsou modelovany. Skryte formy d. realizovane na vysoke profesionalni urovni problematizuji moznost skutecne svobodne volby, na coz upozori'iuji zejm. kritici -tmasove spolecnosti. Jinou uCinnou formou natlakuje "hrozba donucenim". Na tomto principu spociva napf. statni moc. Hrozba d. je zpfitonulovana existenci ozbrojenych organu statni moci. Smyslem politiky je minimalizovat otevI'ene nasili a d. a zaroven ovladnout organizaci, ktera hrozbou d. legalne disponuje. Klasicka analyza mznych forem symbolickeho d. je obsazena v teorii legitimace M. Webera. Ulohu inteligence pfi provozoyam symbolickeho nasili zkouma nejnoveji P. F. Bourdieu. FunkcionaIni s-gie naproti tomu ve sve teorii donuceni zduraznuje blahodamost normativnich donucovacich tlaku jak pro integritu spolecnosti, tak vzhledem k normalite individuL A: coercion, compulsion F: contrainte, coercition N: Zwang I: coercizione, costrizione Kel do pol a v 0 r 0 - (z it. dopo =po, lavoro =prace, tj. "po praci") - fasisticka organizace zajisiujici vyuzivani -tvolneho casu nejsirSim vrstvam obyv. Je to soucast fasisticke soc. politiky plnici pI'evazne pacifikacni, naborove a indoktrinacni funkce. Organizace Opera nazionale Dopolavom byla zalozena v r. 1923. Poskytovala svym clenum ruzne vyhody, zejm. slevy na draze pfi zakoupeni vstupenek do divadla, na koncerty a sportovni utkanL Podporovala tez -tzajmovou cinnost, zvl. zahrMkaI'eni, sport, turistiku a ochotnicke divadlo. Clenstvi bylo pnstupne vsem s vyjimkou polit. podezI'elych. Organizace podlehala pfimo generaInimu tajernnikovi fasisticke strany, v provinciich pak provincnim vUdcum. Byla organizovana jak pod Ie uzemniho, tak podle oboroveho principu. Podle vzoru d. byla zalozena tez nacisticka organizace Kraft durch Freude. Fa220

dotace

sisticka politika podpory volneho casu byla v mezivaleenem obdobi siroce komentovana z ruznych pozic (u nas ji napL ocei'ioval mj. E. ChalupnY). Soucasna s-gie volneho casu nevenuje d. jiz velkou pozomost, je studovano vetsinou v ramci s-gie -tfasismu. D. vychazelo z ideologie -tkorporatismu a bylo nastrojem -tsocialni demagogie a manipulace s nejsirsimi vrstvami. A: dopolavoro F: dopolavoro, "apre Ie travail" N: dopolavoro, Opera Nazionale Dopolavoro I: dopolavoro Lit.: viz -+faSismus.

Lin

do p r a v a viz sociologie dopravy do s pel 0 s t - etapa -tzivotniho cyklu, mezi -tmladim a -tstarim. Je nejdelSi, s-gicky ji vsak nelze pl'esne vymezit, neboi z mIMi vystupuje pozvolna a z hlediska jednotlivych stranek zralosti cloveka (bioI., psych., soc.) nerovnomerne. Totez platf 0 pfechodu mezi d. a starim. Z pravniho hlediska se v CR za dospele povaZuji Iide, ktel'i dosahli 18 let veku, neboi tim nabyJi pravni subjektivitu. Rovnez demografove (V. Srb, M. Kucera, L RuzicKa) uvazuji 0 dospelem obyv. od 18 let vyse a hranici mezi d. a starim stanovuji na 60 let, kdy podle dosud platne pravni upravy zacina u muzu duchodovy vek. Vychozim znakern d. bylo vzdy dokonceni bioI. stavby organismu a dosaZeni plnych zivotnich sil a schopnosti. D. clovekaje vsak pl'edevsim vymezovana sociokult. znaky a tudiz se urceni jejich hranic Jisi hist. i teritorialne, nehlede k tomu, ze i bioI. zralost se posouva, mj. v dusledku kult. (civilizacnich) zmen. V archaickych spolecnostech, kde neexistovala etapa mladi a do d. pfechazeli mladijedinci pnmo z detstvi, byla hranice d. kolem 12 let veku. Od antiky az do novoveku bylo nutne pro uznani d. dovrSeni 21 let veku jedince. V Rime byl mlady clovek pfijat do vel'. zivota ve 21 letech, ale skutecne plnopravnym obcanem se stal aZ v 25 letech, kdy obdrzel "veniam aetatis". Take ve stfedoveku byl vek 21 let jistou hranici - rytil' byval v tomto veku pasovan a l'emeslnik ci obchodnik se obvykle podroboval mistrovske zkouSce a byl pfijat do cechu (V. Prlhoda). V 19. a 20. st. se vek, kdy je clovek pokladan za dospeleho, ponekud snizil, pfedevsim v dusledku pl'iznani volebniho prava a dalsich pray mladym lidem. V moderni spolecnosti jsou pfechody mezi mladim a d. i mezi stafim a d. znacne mlhave. Za dospeleho byva povazovan clovek, ktery je schopen bioI. a sociokult. reprodukce, vytvaI'i hodnoty, ktere umoziiuji zivot jemu samotnemu i osobam, ktere jsou na nem zavisle. D. je casto spojovana s relativni ustalenosti psychofyzickou i soc. Pro d. je pI'iznacna vyrovnanost opirajici se 0 kompaktnejsi a konzistentnejsi system Zivotnich hodnot a cilu, 0 zazite

role a kontinualni pozice. Zivotni zkusenosti vedou do- nosti. Praha 1971; Mom.y, I.: Modemi rodina. Bmo 1990; Parsons, T.: Amespeleho cloveka k vetSi uvazlivosti, obezI'etnosti, k vetSi rican Sociology. New York 1968; PNhoda, V.: Ontogeneze lidske psychikyo Praha 1967. odpovednosti pfi rozhodovani, mohou ale take vest k saKab molibosti, nazorove stagnaci a ke stereotypnimu a kondo s p i van i viz cyklus zivotni, osm veku cloveka, zrazervativnimu jednanL I. S. Kon pfipomina, ze d. vystupuni socialni je jako jista urcitost pouze v porovnani s "beztvarosti mladistveho neklidu". V pods tate je vsak i d. vzdy nedo- dot ace - (z lat. dotatio, od dotare = opatfit darem, vekoncenym a nehotovym procesem, ktery muze byt stejne nem) - vetsinou se tak nazyva platba vlady firme nebo dynamicky, hledajici a rozporuplny jako mladi. domacnosti, ktera poskytuje, resp. spotfebovava urcitou Nektefi sociologove, napf. T. Parsons as. N. Eisen- komoditu. D. jsou druhem statniho zasahu do trZniho mestadt, chapali d. ponekud staticky jako vysledek procesu chanismu. Tyto zasahy slouzi ke zpomaleni nebo k vyI'azeni uceni se soc. roHm, jejichz syzetem jsou hodnoty a normy trzniho procesu, jestlize se z po lit. hlediska zda, ze tento odpovidajici soc. pozici a kult. milieu. R. F. Inglehart, proces vede k soc. krizi. CHern je zeslabit vliv zmenene R. G. Dahrendorf, M. Brake a v ces. zemich napf. J. Alan preference nebo tech. pokroku na zamestnanost v urCitych a L MoZnY naznacuji, ze snaha dospivajicich byt v opozi- odvetvich, regionech, pfedevsim ve velkych podnicfch. ci a chovat se jinak nez dospeH neni pouze necim dopro- Vlada napf. poskytuje d. na potraviny domacnostem s nizvodnym, co konci spolecne s mlMim, ale pl'evazne se jed- kymi duchody, caste jsou i d. firmam produkujfcim zena 0 hied ani nove podoby d. v kontextu vyvojovych zmen medelskou produkci. D. snizuji -tcenu statku a sluzeb pro moderni spolecnosti. Pro d. je charakteristicke, ze je "pro- spotfebitele, a tim se zvysuje poptavka. V pnpade exportduktivnim obdobim". Clovek v d. produkuje hodnoty po- nich d. dochazi naopak ke zvysovani cen na domacim trhu. tI'ebne k zivotu a reprodukuje i sam sebe v podobe svych Bezne je poskytovani d. prostfednictvim dai'ioveho systepotomku. Osou zivota dospelych jedincu se stavaji -+pra- mu. D. firmam jsou pruvodnim jevem vysoce rozvinutych ce a -trodina. I kdyz d. nelze pl'esne ohranicit, jedna se trznich ekonomik i pfesto, ze je znam negativni dopad na o obdobi pfiblizne ctyficeti let. Nektefi autol'i (E. H. Erik- soutezivost a funkcnost trZniho mechanismu. Pncinou je son, V. PrIhoda aj.) i s ohledem na bioI. procesy rozlisuji rostouci interakce mezi ekon. zajmy velkych firem nebo tfi stupne d.: 1. ranou d. (pfiblizne do 30 let veku), kdy se vyzn. odvetvi hospodafstvi s instancemi statu. D. podnijeste tvofive diferencuji telesne tkane, psych. schopnosti kum vznikaji, jestlize nejsou naklady v urcitych odvetvfch a soc. vazby (V. PNhoda nazyva toto obdobi anaplastic- kryty vynosy (napf. v zemedelstvi nebo v ocelal'skem pmkym); 2. obdobi po 30. roce zivota (obdobi kataplasticke), myslu v Evropskem spolecenstvt) a tato odvetvi jsou dokdy nastupuji a postupne sili procesy involucniho charak- statecne polit. organizovana tak, aby mohla vytvol'it natern, i kdyz zde jeste dominuje dusevni i fyzicka vyrovna- tlakovou skupinu (-todbory, pmmyslove -+lobby apod.). nost vykonnosti; 3. obdobi po 45. roce veku, kdy zacinaji Stat pomocf d. poskytuje temto hosp. subjektum vyhody byt patrne dusledky kataplastickych procesu, vykon zpra- a chrani je pfed -tkonkurenci. Pro dotovane podniky nevidla ochabuje a v souvislosti s hormonalnimi a jinymi fy- existuje dostatecny popud k racionalizaci a k odstraneni ziologickymi zmenami (klimakterium) se casto vyrazne neefektivnich kapacit. Tento intervencionismus musi byt meni vzhled a chovani jedince. Na hranicich d. a stan (po zpravidla zaplacen z dani obyv. Skutecnou pficinou d. je 60. roce zivota) se prohlubuji involucni procesy do te mi- snaha pusobit proti relativnimu zhorseni pnjmu v urCitem ry, ze si zpravidla vyzaduji zmenu zivotniho stylu (ukon- odvetvL Tento duvod nelze zpravidla otevI'ene pfiznat, ceni pravidelne ekon. aktivity). I kdyz d. je nejobsahlejsi a proto se argumentuje zajistenim pracovnfch mist, stratea velmi promenlivou zivotni etapou, v porovnani s mla- gickych odvetvi (napf. v oblasti energetiky) nebo vseobecdim i starim je ji venovana pomerne mala pozornost. Je to ne podporou domaci produkce proti zahranicni konkurenci. patrne dana i metodologicky, neboi sledovani zivotnich NakJady na d. maji zpravidla tendenci stoupat, coz postupne drah v d. je narocne a vyzaduje rozpracovani biografic- vede, diky enormnimu zatizeni statnfch rozpocru, ke snaze kych metod, ktere jsou zejm. v ces. s-gii dosud vyuzivany odstranit je nebo aspoi'i omezit. Prosadit politiku snizeni jen sporadicky (viz 1. Alan). d. je vsak vetSinou velmi obtizne, zvl. jestlize by tim byly A: adulthood, maturity F: maturite, age mur N: Reife, dotceny zajmy velkeho poetu volicu nebo vyzn. spol. skupin. Pubertat I: maturita A: subsidy F: dotation, subvention, credits N: Dotation I: dotazione Lit.: Alan, J.: Etapy zivota oeima sociologa. Praha 1989; Berger, P. L. Luckmalln, T.: The Social Construction of Reality. London 1967; Erikson, E. H.: Childhood and Society. New York 1950; Kon, I. S.: Sociologie osob·

Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kem 221

dotazovani pocitacove

dotaznik

dotaznik viz dotazovani, nastroj vyzkumny, setreni dotaznikove dotaznik Eysencku v viz dotaznik psychologicky, testy osobnosti dot a z n i k PAR I viz otec dotazn ik ps y ch 0 10 gic ky - vyzk. technika zalozena na popisu sebe sarna, na tom, jak se clovek vidi v zrcadle otazek. Nejcasteji se pomoci d.p. zjist'uji rysy -*osobnosti pomoci postoju, nazoro, zajmu, subjektivni hodnotove orientace Cloveka; zkoumaji se tedy vedome postoje a struktura osobnosti, na rozdH od -*projektivnich testu, ktere sonduji nevedome procesy. Zkuseny interpret ovsem i z d.p. vycte hlubSi nebo utajovane sklony osobnosti. CHern d.p. je sledovat jednu nebo vice komponent osobnosti, pficemz kazdy rys osobnosti je charakterizovan urcitym poctem otazek (vetSinou 10-20), na ktere sledovana osoba odpovida altemativni volbou (ano - ne). Neexistuji ani dobre, ani spatne odpovedi. Otazky podobnych charakteristik jsou zpfehazeny a jejich hlubsi vyznam byva disimulovan jejich znenim. Obsahova korespondence otazky se sledovanym rysem osobnosti byva odkryvana metodou -*faktorove analyzy. Aby se zabranilo vedomemu klamani, byvaji ve struktufe dotazniku zabudovana i takova tvrzeni, ktera odhaluji sklon respondenta k zamemym falzifikacim a zjist'uje se tzv. Izi-sk6re. Mezi nejpouzivanejsi d.p. patfi Eysenckuv dotaznik (EOD), sledujici skalu neuroticismu a skalu extraverze-introverze, dotaznik R. B. Cattelluv (16 PF), sledujici 16 dimenzi osobnosti, aj. (viz tez -*testy psychologicke). D.p. je na rozdil od dotazniku pouzivanych vetsinou v s-gickem -*dotaznikovem setreni pfi zkoumani postoju vysoce standardizovanym vyzk. nastrojem. D.p. se aplikuje v nekterych specif. s-gickych vyzkumech jako dopliiujici nebo validizacni technika. A: psychological questionnaire F: questionnaire psychologique N: psychologischer Fragebogen I: questionario psicologico Cer dotaznik zvuko vy - tez fonotest - spec. pomucka verbalniho dotazovani, resp. -*interview, ktera se pouziva pfi zkoumani hudebnich zajmu, orientaci, preferenci, potfeb a vztahU. Specifikum d.z. spociva v tom, ze adekvatne zvolena kratka (zpravidla minutova) auditivni (pfip. i vizualni) ukazka dopliiuje a konkretizuje dotazy tak, aby si respondent mohl snaze ucinit pfedstavu 0 hudebni realite, na kterou je dotazovan a k niz se rna vyjadfit. Zasadni metodol. problemy d.z. tkvi prave ve vhodnem vyberu ukazky a v jejich indikacnich schopnostech: 1. mela by reprezentovat hlavni charakteristicke prvky urciteho hu222

debniho smeru, stylu a zamu, pfip. konkretni tvorby ci interpretacniho projevu; 2. tyto indikacni schopnosti by mely byt v max. koncentrovane podobe obsazeny prave v kratkem zvolenem useku nahravky. Oba pozadavky s ohledem na mnohost a tvurci promenlivost hudebni tvorby i interpretace jsou znacne narocne a diskutabilnL D.z. se zatim pouziva pfedevsim v pedagogickem vyzkumu hudebnich orientaci a znalosti zaku ve skolach, lze jej vsak povaZovat i za dopliiujici techniku empir. vyzkumu v ramci -*sociologie hudby. A: sound-recording questionnaire F: questionnaire sonore, phonique N: Audio_Fragebogen I: questionario audio-registrato Lit.: Holas. M. - Vdiiovd H. - Duzbaba. 0.: Metody a techniky vyzkumu v hudebni vychove. Praha 1987; Prikryl. V.: Zvukovy dotaznik. In: Hudebnf sociologie a hudebni vychova. Praha 1982; Shuler. R. - Gabrie. c.: Psychology of Musical Hability. London 1981.

For dot a z 0 van i-v s-gii zakl. a nejcastejsi zpusob sberu in formaci. Pouziva se i v psychologii, v kult. a soc. antropologii, v pedagogice, managementu, marketingu, prognostice, demografii, poradenstvL Pro s-gii je to zejm. zaklad techniky -*interview a -*dotaznikoveho setreni, pfip. -*ankety. Toto vyuziti rna pomerne dlouhou historii - pokusy 0 d., spojene s aplikaci matem.-statist. metod, se objevily jiz koncem 18. st. v Anglii, v USA bylo prvni d. uspofiidano zacatkem 19. st., v dalSich evrop. zemich v polo vine 19. st. D. spociva v kladeni otazek pi'edepsanym zpusobem vybranym osobam, tzv. -*respondentUm. Otazky odpovidaji zameru vyzk. akce a metodol. pravidlum formulace a jsou uspofiidany do pfehledneho a pokud mozno pfirozeneho celku. V zasade rna d. dodrZovat pravidla: 1. logicka; 2. soc. psychologicka (platici pro neproblemovou -*komunikaci); 3. metodicka (tykajici se konkretniho tech. zpusobu aplikace d.); 4. semanticko-pragmaticka (vymezujici a konkretizujici obsah a funkci otazek); 5. lingvisticka, resp. sociolingvisticka (tykajici se spomych formulaci a formulaci vhodnych pro dotazovanou skupinu populace). Pro techniky d. byly vyvinuty rozne druhy otazek, napf. -*ornzky otevrene, -*ornzky uzavrene, -*ornzky polootevrene, otazky dichotomicke, altemativni, identifikacni, -*ornzky projektivni atd. Soucasti d. mohou byt i slozitejsim zpusobem uspofiidane otazky, napf. skaly, -*psychologicke testy, baterie polozek. Spravnost formulace dotazu Ize ovei'ovat v dopliiujicich metodo!. setfenich, resp. v -*predvyzkumech a -*pilotazich prostfednictvim metodickych dotazu, ktere sleduji, zda otazka zjist'uje skutecne dany jev (coz je typicka ornzka obsahove -*validizace), co vse indikuje odpoved, zdaje respondent schopen

ci ochoten na otazku odpovedet, zda je otazka jednoznacna, zdaje vhodna z hlediska soc. komunikace, neklade extremni pozadavky na pamet dotazovaneho, je srozumitelna vsem dotazovanym, neni sugestivni, pfilis abstraktni, zda pocet altemativ odpovedi (u uzavfene otazky) je vycerpavajici apod. Uspofadanijednotlivych otazek do struktury -*vyzkumneho nastroje je pak mozno ovefit prostfednictvim metodickych dotazu, sledujicich, zda jsou zahmuty vsechny potfebne otazky a naopak zda nejsou zafazeny otiizky nadbytecne, zda jsou otazky logicky uspofadany a zaroveii vhodne uspoi'iidany z hlediska prubehu d. a s pfihlednutim k jeho tech. realizaci, zda existuje moznost -*hal6 efektu, zda uvodni cast a vstupni otiizky jsou formulovany tak, aby vzbuzovaly zajem a ochotu dotazovaneho odpovidat, zda jsou pfipraveny dostatecne a jasne instrukce k odpovidani na dotazy, zda struktura otazek respektuje procesy narlistiini unavy, ubyvani pozomosti, uceni se apod. Pro ovefovani spnivnosti polozenych otazek mohou slouzit empir. indikatory odvozene z nespnlvnych odpovedi. Jde zejm. 0 tyto vlastnosti odpovedi: nelogicnost, mezerovitost a zkratkovitost, sablonovitost, heslovitost. Dale jde 0 nizkou variabilitu odpovedi spojenou s vyraznymi mody a polarizaci odpovedi, 0 vysoke procento odpovedi "nevim", vysoky podil odmitnuti odpovedi na danou otiizku, velke mnozstvi komentaru k otazce apod. Nastroji d. jsou zpravidla dotazniky nebo -*zaznamove archy. Formulare musi byt pfizpusobeny tomu, komu jsou urceny, tzn. bud respondentovi (u dotaznikoveho setfeni a pisemne ankety), nebo -*tazateli (pfi interview). V zasade obsahuji pi'esne nebo pfiblizne formulace vhodne sei'azenych otazek, pi'edznamenane alternativnosti odpovedi nebo vyznacena mista pro odpovedi, vetsinou kolonky pro ciselne -*k6dovani, doplnujici instrukce, orientacni graficke znacky (sipky apod.), pfip. misto pro poznamky. Zejm. formulare, ktere dostavaji pi'imo respondenti, maji byt opatreny uvodnim vysvetlenim ucelu vyzk. akce, celkoveho zpusobu vypliiovani, vyzvou k serioznimu pi'istupu a pi'ip. zarukou anonymity. K zakl. formularum byvaji pfipojeny pomocne karty se slozitejsimi opakujicimi se kategoriemi odpovedi, pi'ip. samostatne pokyny. Pfilohou formularu mohou byt take seznamy nazornych pi'ikladu, -*obrazova dokumentace, pi'ip. hudebni ukazky (u tzv. -*zvukoveho dotazniku). Formulafe pro d. museji byt pfehledne, zajist'ovat rychlou orientaci. Nemely by byt pi'ilis obsazne, coz odpovida pozadavku na unosne dlouhy proces d. (krome spec. seti'eni se uvadi jako max. hranice 1 hodina). Na d. se lze divat take jako na zvl. druh -*komunikace a -*socialni interakce. Tyto aspekty vstupuji do zmineneho posuzovani formulaci dotazu a jejich skladby.

Vzhledem k jejich pusobeni je nutno brat v uvahu i'adu psychol. i situacnich faktoru pi'i konkretnim projektovani dotazovaci techniky i ph vyhodnocovani jejich vysledku, napi'. vlastnosti komunikujicich, resp. ucastniku specif. kratkodobe ucelove interakce, tj. tazatele a (nebo) vyzkumnika (pokud vyzkumnik vstupuje do interakce s respondentem zprosti'edkovane pfes tazatele, je tfeba uvazovat i komunikaci mezi nim a tazatelem), pi'edpoklady jejich ovlivneni (viz zmineny hal6 efekt a tzv. -*efekt tazatele), u nekterych druhu rozhovoru i vlivy soc. okoH, vzdy vsak vliv spol. situace v dobe vyzkumu apod. Sledovani vsech techto vlivu je rovnez soucasti validizacnich metod. Specif. techniky d., jako je -*ohniskove interview, -*projekcni testy apod., jsou v techto ohledech zvl. naroene. A: interviewing, questioning F: interrogation, questionnement N: Befragung I: intervista Lit.: Grusin, B. A.: Vel'ejne mineni a jeho VYzkum. Praha 1972; Noelovd, E.: Vyzkum verejneho mineni. Praha 1967; Payne. A.: The Art of Asking Question; viz tel. --+metody sociologicke, --+techniky sberu informaci.

Dvo

dotazovani pocitacove - soubor technik, ktere vyuzivaji pocitac k -*dotazovani v ramci -*terenniho setreni a pro bezprosti'edne nasledujici operace s daty. Zahrnuji pofizovani dat s vyuzitim pocitace (CADI), telefonni pocitacove dotazovani (CATI), osobni pocitacove dotazovani (CAPI) a pocitacove dotazovani elektronickou postou (CAMI). CADI (Computer Assisted Data Input) je prenosem udaju od jejich zdroje do uspofadane podoby v pameti pocitace. Tento zpusob pofizovani dat nahrazuje sloziry a znacne chybarni zatiZeny postup klasickeho pofizoviini dat spojeneho s jejich -*k6dovanim, derovanim, pi'ezkousenim a ciStenim. Snahou je jednak usetfit adrninistrativni praci, jednak zkratit retez promen, jimiz data prochazeji, a tim snizit mnozstvi chyb, ktere dlouhy fetez operaci do dat vnasi. Hlavni zjednoduseni spociva v pfimem vstupu dat klavesnici do pocitace nebo terminalu. Tento vstup je doplnen volitelne naprogramovanou kontrolou pfipustnych k6du pro jednotlive -*znaky a jejich skupiny (baterie znaku). Vstup dat pomoci ctecich zafizeni puvodne vyzadoval opticke snimani zaznamu na spec. stitcich. Tuzkou bylo zacerneno okenko symbolizujici ciselny k6d nebo skupina okenek symbolizujici pismeno. Narocnejsi snimani napsanych cislic nebo pismen vyzadovalo jejich vyplneni cemou tuzkou pfedepsanym typem pisma do spec. cteciho formulare. Pro vetSi chybovost se od techto zafizeni upustilo. Nejnovejsi, a jiste ne posledni, zpusob cteni vstupnich dat snimacim zafizenim je pouziti tzv. scaneru, tj. pfidavnych zai'izeni poCitace vybavenych 223

drogy

dovednosti socialni

programem pro rozpoznavani obrazcu. Scaner snima tistene i psane pismo nebo grafiku a prevadi je pfimo do pameti poCftace. Umoznuje vyuzitf nejniznejsfch formatu vstupniho formulare. Scanery jsou bud' rucni, snimajfci mensi plochu, nebo celostrankove, snimajfci a prenasejicf graficky verne cele obrazove strany (pn pouzitf vhodnych programu bez chyb). CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) jako telefonni pocitacove -tinterview spojuje vyhody rychleho telefonniho spojeni se snadnostf ponzovani a kontroly dat pocitacem. Dotazovacf formular je pripravovan textovym editorem. Program postihuje cely prubeh dotazovacf situace, vsechny jeji varianty, filtry a kontroly. Tazatel jej pouziva tak, ze usedne pred pocitac, vytoci telefonni Cislo dotazaneho, pod Ie monitoru poCftace klade otazky a klavesnicf pocitace zaznamenava varianty odpovectf. Pfedem naprogramovane kontroly nepI'ekroCitelnych min. a max. hodnot jednotlivych znaku i logicke kontroly vazeb mezi hodnotami jednotlivych znaku umoznuji upozornit na chybu v okarnZiku, kdy ji jeste lze napravit kontrolni otazkou. Vysledny zaznam splnuje ihned po skonceni sberu dat podminky kontro1. Navfc je tazatel programem veden i slozitym bludistem filtracnfch otazek, takze je mozne pouzit daleko slozitejsi dotaznik nez pri klasickem dotazovani. Nevyhoda CAT! spociva v nedostupnosti pro ty domacnosti, ktere nevlastni telefon. CAP! (Computer Assisted Personal Interviewing) je osobni interview s pomocf prenosneho pocitace. Na rozdil od CATIlze pri nem zajistit reprezentativitu dotazovaneho souboru osob a zachovava vsechny vyse uvedene vyhody vyuzitf poCftace. Tazatel navStivi dotazaneho v byte nebo kdekoli jinde a zaznam rozhovoru provede na miste do prenosneho kuffikoveho pocitace (laptopu). Je-li systemem CAP! provaden rozsahly vyzkum, na nemz spolupracuje mnoho tazatelu, musi byt vsichni vybaveni prenosnymi pocitaci, coz je pomerne nakladne, stejne jako programove vybaveni pro tuto metodu sheru dat (napr. programem BLAISE, vyvinutym v 80. 1. v Nizozemi). Ale vysledky nekterych vyzkumnych akcf je treba znat kratce po sheru dat, coz umoznuje prave tento system. Sebrana zkontrolovana data mohou byt tentyz den v podobe datove matice spolehlive prenesena telefonem nebo elektronickou postou do ustfedi k centraInimu zpracovani a zakl. vysledky setreni mohou byt pri perfektni organizaci znamy tentyz den nebo nejpozdeji nasledujicfho dne. CAMI (Computer Assisted Mailing Interviewing) neboli poCitacove dotazovani elektronickou postou predpoklada vybavenost dotazovanych osob nebo institucf osobnim pocitacem a jejich zapojenim do telefonni elektronicke pocitacove site. Zatfm je mozne vyuzit tuto metodu pro 224

dotazovani spec. populace (napr. manazeru vetSfch firem, pracovniku vyzk. ustavu, univerzit apod.). Dotaznik s prosbou a pokyny pro jeho vyplneni lze zasilat elektronickou postou a vyplneny vracet stejnou cestou. Metody d.p. maji krome zI'ejmych vyse jmenovanych vyhod i jista omezeni. Nejsou vhodne pro situace s vysokou neurCitostf, pro zkoumani novych jevu, v nichz je adekvatnejsi pouzitf nestandardizovanych vyzk. technik. A: computer assisted interviewing F: questionnement d'ordinateur N: Computerbefragung I: intervista computerizzata, con computer Jef dovednosti socialni viz human relations, kompetence socialni do v 0 len a - blok souvisleho volna poskytovany zamestnavatelskou organizacf k ruznym ucelum, zejm. oddechove rekreativnim. Ucelem d. vsak muze byt i intenzivni lekarska pece, studium, prace v zahranici nebo v jine nez vlastni zamestnavatelske organizaci v ramci statu. Poskytovani mimoradnych d. se jako prostredek personalni prace vyuziva zejm. v tech pripadech, kdy je zadoucf, aby urcity zamestnanec byl vzdalen cinnosti organizace, neni vsak vhodne, aby v ni zcela presta! pusobit. Po dobu d. zustava zamestnanec ve stavu organizace, obvykle pobira plat i dalSi pozitky, ktere ze zamestnaneckeho svazku plynou. S-gicky je d. zkoumana predevsim v ramci -tsociologie volneho Casu, -tsociologie rekreace a -tsociologie cestovniho ruchu. Pravo na d. bylo prosazeno teprve nedavno. V ces. zemfch ziskali pravni garanci d. na zotavenou na prelomu 19. a 20. st. hornfci a nektere skupiny tzv. -tdelnicke aristokracie. Vseobecna uprava d. v deice 6-8 pracovnfch dnu byla pravne zakotvena az za prvni republiky a byla tehdejsimi reformisty (napr. E. Sternem) pokladana spolu s uzakonenou osmihodinovou pracovni dobou za snad nejdulezitejsi soc. reformu te doby. Po vaice doslo k rade uprav, ktere vetsine pracujfcfch zajistily d. v deice trvani 3-4 tydnu, nekterym skupinam i delSf (ucitelum, hornikum, zamestnancum v rizikov)'ch provozech). Pfedmetem s-gickeho komparatisticky orientovaneho zajmu jsou jednak pravni naleiitosti d. (jeji delka, moznost kumulace za nekolik let zpetne, zavislost na deice pracovni staze i typu zamestnaneckeho pomeru), jednak zpusoby jejiho vyuzivanf. Empir. vyzkumy dokladaji znacnou variabilitu traveni d., poCinaje rezignaci na jeji aktivni vyuziti (preference proplaceni dovolene zamestnavatelem, vybirani d. po drobnych castech apod.) pfes jeji naplneni vydelecnou cinnostf az po formy demonstrativni spotreby spojene zejm. s cestovanim do zahranici. V ces. zemich je typickou formou vyuzivani d. prace na zahrade a -tcha-

tareni. Zpusob vyuzitf d. je vyzn. symptomem rozvinutosti -tzivotniho stylu. A: holiday F: conge N: Urlaub I: ferie Lin D P 0 aSP 0 - zkratky kategorii "domaci pracovni okruh" a "spolecensky pracovni okruh", ktere zavedl R. Rosko v r. 1983 k oznaceni dvou komplementarnfch soc. prostoru, v nichz se realizuje uhm pracovnfch CinnostL DPO zahrnuje vsechny produktivni prace realizovane v ramci rodiny ci 10kaIni komunity (ar jiz pro vlastni potfebu ci pro trh), SPO pak cinnosti organizovane celospo1. (podnikem, monopolem, statem) v ramci celostatniho (mezink) trhu Ci centralne rizene ekonomiky. DPO a SPO jsou oddeleny i soc., nebor jsou zalozeny na odliSnych soc. strukturach a take se k odlisnym soc. strukturam obraceji. Svet DPO je svetem intimity a bezprostfednosti produkce i privlastnovani, svet SPO je naopak charakteristicky svou sloZitosti, zprostfedkovanostf a podmfnenosti. DPO v zasade odpovida naturaIni i zbozni malovyrobe, SPO velkovyrobe, jiz v oblasti spotreby odpovida zbozni nebo direktivni forma rozdelovani produktu vyroby. Obe formy produkce vstupuji v ruznych typech organizace spolecnosti do charakteristickych vzajernnych vazeb, pficeillZ v pruhehu dejin dochazi: a) k vydelovani stale vetSiho poetu produktivnfch Cinnostf z DPO ajejich prevodu do SPO, b) k posilovani spotfebniho a na rozvoj lidske individuality orientovaneho charakteru DPO. V predkap. spolecnostech je uloha SPO z hlediska bezprostredniho vyrobce velmi omezena, i kdyz casto je na ni zavisla i jeho vlastni DPO (napr. vystavba zavlazovacfch kanalu, polit. stabilita statu apod.). V modernfch spolecnostech vyrazne roste vyznam SPO, pficemz se soucasne diferencuje jeho vztah s DPO. Vyvoj tohoto vztahu muze mit i regresivni podobu, coz je evidentni z praxe -treruneho socialismu, v niz byly pro DPO stale pmnacnejsi 3 funkce: 1. kompenzacni (kdyz SPO nebyl schopen urcitou produkci realizovat); 2. absorbcne tezauracni (kdyz se lide v dusledku poruch soc. systemu reprivatizovali, koncentrovali svoje tvorive sHy a potence z makrospolecnosti do mikrosoc. azylu rodiny a DPO); 3. destrukcni (kdyz DPO zacinala fungovat ne jako systemovy nebo agregatovy doplnek SPO, ale na jeho ukor). Ruzne formy propojeni SPO a DPO spoluurcuji soc. postaveni jedince ve spolecnosti i uroven jeho vectomL Jevy oznacovane terminy DPO a SPO se castecne prekryvaji s obsahem pojmu druha a prvni ekonomika, individ. aspol. prace ci reprodukce zivota apod. Souviseji uzce pfedevsim s problematikou -tdelby prace. A: domestic and professional spheres F: cercle (sphere) du travail de menage et celui du travail social N: Haus-

arbeitsbereich und GeseUschaftsarbeitsbereich I: azienda familiare e impresa sociale

Ros

d raha ka uzalni viz analyza drah d r a h a z i v 0 t n i viz cyklus zivotni, osm veku Cloveka d r a z b a viz aukce drogy - (z nem. Droge, to z fr. drogue, to z arab. durana, to z perskeho dara = leCivo) -IAtky vyvolavajicf stav telesne ci psych. zavislosti u osob, ktere je uzivaji periodicky ci kontinualne. Libovolna psychotropni latka se muze opakovanym uzivanim stat d. Objevuji se stale nove a nove lAtky, na nez sijedinec muze vypracovat zavislost. Pro stav telesne a psych. zavislosti doporucila World Health Organization (WHO) v r. 1963 pouzivat termin drogova zavislost (drug dependance), a to pro vsechny druhy zavislosti vcetne -talkoholismu. Termin drogova zavislost nahradil starsi terminy jako toxikomanie ci narkomanie, ktere zahrnovaly jen zavislosti na urCitem typu d., i terminy adikce a drogova habituace, ktere zduraznovaly stavy fyziologicke zavislosti, resp. psych. komponenty. Drogova zavislost je definovana staticky jako stav, nikoliv tedy jako "sklon, touha ci nutkani" pozivat psychotropne pusobicf latky. To je vsak dnes jiz pokladano za nedostatek. Existuji i dalSi, operacionalne vymezene termfny, jejichz presne definice vymezuji ruzni au tori ruzne, napr. "ufivani, zneuzivani, naduzivani" (uzus, abUzus, misuzus). V rozsahle literatuI'e jsou konstatovany zavislosti na temer veskera psychofarmaka - problematika -tnavykoveho chovani je tedy znacne siroka. Farmakologicke pojetf zduraznuje specif. toxikologicke vlastnosti pnslusnych latek a pffCiny zavislosti hleda v lAtce samotne, pojetf antropol.-psychologicke povazuje za rozhodujicf predpoklad zavislosti ne chemicke slozeni latky, ale strukturu -tosobnosti, situacni a kontextove faktory pfflezitostf, napr. -tstres. Duleiitym pojmem v problematice drogove zavislosti je tzv. "tolerance": delSf pozivani d. snizuje uCinek stejnych davek, coz zpravidla vede k potfebe zvysovat davky. Tolerance vsak neznamena ovladnutf d., ale naopak podlehnutf ji. World Health Organization navrhla tuto klasifikaci drogove zavislosti: 1. alkoholo-barbituratovy typ: vedle nejcastejsiho alkoholu se vytvaff navyk na "uzkost rozpoustejfci" latky, tj. anxiolyticka sedativa, napr. diazepam ci meprobamat; 2. arnfetaminovy typ: d. s excitacnim ucinkern; 3. kanabisovy typ, tj. d. ziskavane z rostliny konopi sete, napr. haSiS a marihuana; 4. kokainovy typ; 5. halucinogenni typ: napf. mescalin, LSD; 6. opiatovy typ: opium a alkaloidy, napf. Alnagon, kdy se zavislost vytvofi uCinkern tiseni bolestf; 7. solvenciovy typ (tzv. "sniffing"): cha225

duchod

druhy

rakteristicky cichcinim prchavych hitek (toluenu, acetonu apod.); 8. tabakismus; 9. kofeinismus. U poslednich dvou typu se jedna spiSe 0 misuzus nef 0 klasickou drogovou zavislost. Ph odvykani a lecbe se casto rozviji tzv. abstineneni syndrom: rychle, do 24 hodin, se rozvijeji bourlive vegetativni a psychopatologicke reakce, vyvolane nedostatkem d. (nervozita, poruchy spanku, apatie, halucinace a bludy, deliria, vomitus, deprese a suicidalni tendence). Teorie patologickeho rozvoje drogove zavislosti jsou variabilni podle toho, jakou dimenzi zduraznuji. Mezi nejznamejsi psychosoc. teorie patfi: 1. teorie redukce tenze, ktera zahrnuje snizovani jak fyziologickeho, tak psych. napeti alkoholem Ci jinou d.; 2. teorie "moci", kterou vysloviI D. C. McClelland: alkohol piji lide, ktei'i touzi po moei, ale ve skutecnosti se cHi slabymi (po napiti se ve fantaziich cHi konecne potentni); 3. teorie se zduraznujici roll osobnostnich predispozic (i kdyz jsou problemy s empir. dukazy); 4. teorie uceni, predpokladajici, ze piti alkoholu Ci pozivani d. zpevnuje takove vzorce chovani, ktere zabezpecuji opakovany prisun anestetickych zazitku; 5. s-gicke teorie patogeneze drogove zavislosti, zduraznujici hlavne vliv rodiny v detstvi a dospivani (lide zavisH na alkoholu byli vychovavani ve statist. vetsim poctu pi'ipadu dorninantni --+matkou) a vliv adolescentnich part na vytvareni alkoholovych a drogovych zavislosti. Teorie alkoholismu vypracovane ve 40.1. (Bacon) vychazeji z predpokladu, ze slozitost modemich spolecnosti vyvolavl1 potfebu nejake integrativni funkce, ktera by ztlumila napeti a nejistotu v mezilidskych vztazich. Takovou funkci velrni dobre plni alkohol, zvl. pi'i rekreativnich Cinnostech, zatimco opacnou, dezintegrujici funkei rna alkohoI, ale i jine d., na pracovni a organizacni cinnost. Proto se kazda spolecnost snafi konzumaci regulovat. Systematicka regulace je ovsem problematicka, protoze alkohol casto prostupuje velke mnozstvi lidskych myslenek, organizaci, oslav, vzajemnych vztahu a ekon. transakci. Podle Durkheimovy teorie --+anomie alkoholismus a d. funguji jako spol. --+obranny mechanismus, ktery umoZlluje unik. Na tyto nazory navazuje teorie drogove ambivalence: drogova zavislost se vyviji tam, kde je clovek casto konfrontovan s dvojznacnosti a s paradoxnimi situacemi, plnymi nejednoznacnych vyzev a vyznamu. Etnograficka teorie na pi'ikladu ritualniho, konvivialniho a utilitamiho piti poukazuje na ruznorode antropol. vyznamy drogove zavislosti. Chovani intoxikovanych jedincu neni pokafde vyrazem odstranovani zabran, naopak, v ruznych spolecnostech se takovi jedinci chovaji ruzne. Existuji kultury, kde jsou intoxikovani lide velmi agresivni, jinde se oddavaji sexualni promiskuite a opet jinde jsou velmi ukazneni. Nejdukladnejsi psychol. popis geneze alkoholismu a drogove 226

zavislosti vubec pi'edkladaji psychodynamicke, hlubinne orientovane smery (hlubinna psychologie). V jejich pojeti je vlastne drogova zavislost jakesi periodicke dusevni onemocneni a zarovei'i neuspesny, opakovany pokus 0 lecbu, ktery pokazde selhava. Drogova zavislost se vyznacuje pi'edevsim hlubokou oralni zavislosti, ktera se projevuje i v oralnim charakteru individua, pasivitou, zavislosti, fantazijnim velikasstvim. Piti a pozivani d. funguje jako vyrazovy prostredek tezke hostility (viz --+afiliace). Bludny kruh drogove zavislosti ovsem take vystupuje jako cyklus pomale --+sebevraidy, coz ovsem zavisly jedinec nechcipe, protoze pozivanim d. regresivne, tj. pi'evazne v nevyspelych fantaziich unika od frustrujici skutecnosti. Z kaZde drogove zavisloti (vcetne dlouholeteho alkoholismu) existuji tfi mozna vychodiska: abstinence, psychoza a sebevrazda. Drogova zavislost z ego-psychol. hlediska pi'edstavuje pi'edevsim hlubokou zavislost oralniho charakteru na kdysi vsemocnych objektech, rodicich. Zakl. depresivni vyladeni jedince drogovou zavislosti byva zacloneno jeho popi'enim zavislosti. Skutecna povaha veci se vsak vyjevi af v abstinenci. Osobnost drogove zavislych jedincu se vyznacuje utlumenou ambici a slabymi ideaIy. Vetsinou byvaji silne nareisticky zranitelni (viz --+narcismus), touzi po chvale a uznani. D. nebo alkohol mohou mnohokrat fungovat jako narcisticke zrcadlo, ktere v navozenych fantaziich hoji utrpena psych. traumata. Psychol. pi'edstavuje drogova zavislost velmi nezralou Urovei'i oralniho erotieismu, kdy se stimuluje slastna zona orality ana prozitkove urovni se uvolfiuji inhibice, svedomi se rozpousti, hladina uzkosti se snizuje a nadchazi uspokojovani poti'eb ve fantazii. Nekdy k tomu phstupuje af mysticko-magicky pro zitek identifikace s pozivanou substanci. V pozadi ontogeneze drogove zavislosti je zpravidla hostilni, frustrujici matka v detstvi, od niz se jedinec svym zivotem s d. odklani. A: drugs F: drogues N: Drogen I: droghe LiL: Fenichel, 0.: The Psychoanalytic Theory of Neurosis. New York 1945; Goode, W. J.: Drugs in American Society. New York 1972; Sktila, J. a kol.: Zavislost na alkoholu a jinych drogach. Praha 1987.

Cer d r u h y viz jiny, role, teorie socialni interakce druZstevnictvi - forma svepomocne hosp. cinnosti, jejiz podstatouje zakladani spolecnych podnikU, tzV. druzstev. PUvodne slo pi'edevsim 0 sdruzovani do podniku, ktere poskytovaly urcite sluzby. Povinnosti clena druzstva by10 slozeni vkladu, pi'ip. dodavky surovin, odber zbozi, ukladani uspor atd. Druzstva clenum poskytovala mechanizacni prosti'edky, vyhody ph nakupu zOOzi a surovin, vyhodny uver apod. Cinnost druzstev se rozrostla v i'adu spe-

cif. forem. V ces. zemich melo d. charakter rozsahleho --+hnuti. Pozdeji bylo d. v byvalych social. zemich postulovano jako zvl. forma --+vlastnictvi a clenove zemedelskych druzstev, tzv. JZD, byli definovani jako --+tfida (viz tez --+trida druzstevnich rolnlku). Nejstarsi druzstevni teorie vyrostly na pude utopickeho socialismu a jejich autory byli R. Owen a Ch. Fourier. Za prvni skuteene druistvo byva povazovano Rochdalske druzstvo poctivych prukopniku, zalozene v r. 1844 tkalci v meste Rochdale v Anglii. V Cechach a na Slovensku spadaji nejstarsi pokusy 0 zakladani druzstev do poloviny 19. st. (v r. 1845 vznikl Gazdovskj spolok v Sobotisti na Slovensku, v r. 1847 Potravni a usporny spolek v Praze). Rozvoj trzniho hospodai'stvi navenkove a s nim souvisejici potfeba levneho uveru pro zemedelce vedla v posledni tfetine 19. st. ke vzniku "uvernich druzstev" podle zasad F. W. Raifjeisena - tzv. raifeisenek, jejichz ekvivalentem byly v oblastech s ces. etnikern "kampelicky" - pojmenovane podle iniciatora jejich vzniku F. C. KampeUka. Dosahly znacneho rozsii'eni, protoze jejich pr?voz byllevny (spravovali je dobrovolni pracovniei), phjiman!jejich uveru bylo pro zemedelce pohodIne a bezpecne (pusobily v malych oblastech, kde se clenove znali) a urokove sazby mohly byt nigi nd u jinych peneznich ustavu, protoze mely ze zakona odlisny rezim (napi'. nemely zdaneny rezervni fondy, zato vsak musely rozpoustet zisk). Zacala vznikat i druzstva zabyvajici se vykupem, skladovanim a zpracovanim zemedelskych produktu, obchodem se zemedelskymi plodinami a prumyslovyrni vyrobky potfebnymi pro vyrobu i spoti'ebu v zemedelskych zavodech apod. Hospodareni druzstev bylo v ces. zemich upraveno nejprve druzstevnim zakonem z r. 1873 (ktery mimo jine stanQvil zpusob rucen! clenu), zakonem 0 povinne revizi druzstev z r. 1903 a pozdeji v obdobi hv. prvni republiky dalSimi zakony. Po urCite stagnaci v doM 1. svet. valky doslo k dalSimu rozvoji d. Diky statni podpoi'e, dai'iovym ulevam apod., zajiSfovanym prosti'ednictvim polit. vlivu pi'edstavitelu druzstevnich svazu i jednotlivych clenu druzstev, rostl poeet i hosp. vyznam druzstev. Nova, pi'evazne zpracovatelska druzstva, vznikla v dusledku --+pozemkove reformy. Zalozenim ustfedniho druzstevniho svazu Centrokooperativu v r. 1921 se zlepsila koordinace Cinnosti jednotlivych druzstevnich svazu, ktere byly organizovany na principu uzemnim nebo narodnostnim (pi'edevsim u nem. mensiny), ale i podle pi'islusnosti k polit. stranam (hlavne u republikanske a lidove strany). Zemedelska uvemi, obchodni, elektrarenska, skladistni, lihovarska, mlekarska, susarenska i dalSi druzstva se stala vyzn. slozkou csl. hospodai'stvi. Na rozdil od pozdejsich JZD to byla dobrovolna sdruzeni, ktera se az

na male vyjirnky nezabyvala spolecnym obdelavanim pUdy. Vedle druzstev, jejichZ cinnost souvisela pi'edevsim se --+zemedelstvim, existovala i druzstva stavebni a bytova. D. melD i nezanedbatelny vyznam soc. a v urcitem smyslu i vychovny, nebo! jeho usti'edni myslenkou byla vzajemna pomoc mezi cleny druzstva i mezi druzstvy navzajem. V obdobi okupace bylo do organizace d. nasilne zasahovano, do druzstevnich organu byli dosazovani nem. urednici a hosp. cinnost druzstev se musela podi'idit potfebam valecneho hospodarstvi. Koncem 40. a pocatkem 50. 1. byla naprosta vetsina puvodnich druzstev likvidovana. Postupne byla zi'izovana druzstva noveho typu, ktera de facto ztratila puvodni svepomocny smysl a stala se druhem kolekt. hospodai'eni (viz --+kolektivizace zemedeIstvi). V 90. 1. dochcizi v zemedelstvi k transformaci JZD na druZstva vlastniku pUdy. Z hlediska s-gickeho je d. vyzn. faktorem vstupujicim do strukturace spolecnosti a zivotniho stylu lidi, vytvarejicim specif. typ --+solidarity a --+kooperace. Je pi'edmetem zajmu zejm. --+sociologie venkova a --+sociologie zemedelstvi. A: cooperative system F: cooperatisme, systeme cooperatif, systeme de cooperatives N: Genossenschaftswesen I: cooperativismo Lit.: Fernandes, R.: Ota Siks Mitarbeiterdgesellschaft und das ihr zugrundeliegende Menschenbild im Licht einer christlichen Sozialethik. Jahrbuch fUr christliche Sozialwissenschaften, 31,1990; Michalek, M. a kol.: Zemedelsti buditele. Praha 1937; Tficet let ceske zemedelske druzstevnl prace, pametnl spis OJHD. Praha 1928; Vilikovsq, V.: Dejiny zemedelskeho pnimyslu od nejstarsich dob aZ do vypuknuti svetove krise hospodarske. Praha 1936.

Man

d r u z s t v 0 viz druzstevnictvi, socialismus druZstevni d u c h do b Y viz periodizace dejin, smysl dejin d ucharstv i viz spiritismus d u c hod - obecny pojem oznacujici v soudobe ekonomii toky mezd, urokovych plateb nebo dividend ci jinych pi'ijmu jednotlivcu, domacnosti Ci zemi. D. muze mit povahu "vydelaneho" d., jako jsou mzdy a platy, neOO "nevydelaneho" d. z vlastnictvi majetku, jako jsou --+renta ci najernne, dividendy nebo uroky. Problematikou d. a rozdelovani d. ve spolecnosti se zabyvaji rUzne --+teorie rozdelovani. Soudoba ekonomie vychl1zi pi'evazne z pi'edstavy, ze rozdelovani d. ve spolecnosti odpovida pomeru meznich produktivit --+kapitalu, --+pudy a --+prace coby vyrobnich faktoru. Nerovnosti v d. by pak mely byt zalozeny na nerovnostech ve vlastnictvi --+vyrobnich faktorO. Nerovnosti v pracovnich d. v trzni ekonomice pi'evazne souviseji s podilem domacnosti na tvorbe statku a sluzeb. Nerovnosti spojene s existenci nevydelanych d. jsou zalo227

duchod narodni

dukaz

zeny na majetku domacnosti, ktery miize byt ziskavan dverna zpiisoby, a to usporami z "vydelanych" i "nevydelanych" d. nebo dMictvim. Zejm. dMictvi byva povazovano za soc. nespravedlivy zdroj d. Rozdelovani d. obecne je predmetem uvah 0 -'socialni nerovnosti a -'socialni spravedJnosti. K mereni nerovnosti v diichodech se pouziva Lorenzova krivka, jejiz pomoci se na grafu znazomuji pomema rozdeleni diichodii mezijednotlive skupiny obyv. (procentne rozdelene). Idealni diichodova Lorenzova kfivka by byla primkou svirajici s osou x uhel 45 stupilii; cim je skutecna Lorenzova kfivka vice odklonena od idealni 1.0renzovy kfivky, timje diichodove rozdeleni mene spravedlive. Ke zmirneni diichodovych nerovnosti slouzi prerozdelovaci procesy spojene s pfijmovou a vydajovou stranou statniho rozpoetu (progresivni zdaneni, transferove platby). A: income F: revenu N: Einkommen I: reddito

a to podle metodik zalozenych na marx. polit. ekonomii, jejichz zakladem je rozlisovani mezi tzv. produktivnimi Cinnostmi, ktere vedou ke vzniku materialnich statkii, a neproduktivnimi cinnostmi, mezi nez je zai'azovana vetSina -'sluzeb. Vysledky neproduktivnich cinnosti podle tohoto pojeti nevytvareji novou hodnotu, a do d.n. se nezapoCitavaji. Palcove pravidlo, tedy velmi hruby odhad, 1'ika, ze d.n. ziskany pod Ie marx. metodiky je u st1'edne vyspeIych zemi asi 0 25-30 % nizsi nez d.n. vypocitany metodikou statistik nar. uctii. A: national income F: revenu national; revenu d'Etat N: Sozial produkt, Nationaleinkommen I: reddito nazionale

Lit.: Baumol, W. J. - Blinder, A. J.: Economics. San Diego 1988; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1992.

Soj

Soj

d u c h 0 V ens tv 0 - hist. ryzn. spo!. skupina vyskytujici se prakticky ve vsech spolecnostech, se specif. rysy odvozenymi od typu -'nabozenstvi, p1'ip. -'cirkve. Ve st1'edoveke Evrope bylo d. jednim ze t1'i hlavnich spo!. -'stavu. Termin "duchovni" je pouzivan zejm. v kfesfanstvi a zdiiraziiuje, ze jde 0 duchovni osobu, duchovniho spnivce ve1'icich, "duchovniho pastY1'e". V -'katolicismu je "duchovni" synonymem -'kneze a d. synonymem kleru. Od ostatnich spo!. skupin se d. lisi specif. poslanim, s nimz souviseji zv!. pravomoce a rituaIni cinnosti, na ktere navazuje i ponekud odlisny zpiisob zivota. D. byva skupinou pevne strukturovanou, s p1'esne rozdelenymi rolemi, vetsinou s vyraznou a pomerne slozitou hierarchizaci (viz -'hierarchie cirkevni). Plati to zejm. pro cirkev rimskokatolickou, i kdyz jeji uspo1'adani doznalo jistych hist. zmen. Di'ivejsi slozite cleneni d. bylo po 2. vatikanskem koncilu nahrazeno jednodussim. Existuji 3 p1'edstupne duchovni sluzby: 1. lektor neboli ctenai' Boziho slova ph bohosluzbe; 2. akolyta, tj. p1'isluhujici pi'i bohosluzbe (nap1'. podava vencim sv. pi'ijimanf); 3. kandidMjahenstvi a knezstvL Vlastni clenove d. jsou t1'ideni rovnez do 3 stupilii: 1. jahen neboli diakon, ktery pi'i bohosluzbe cte evagelium, podava svate pi'ijimani, miize kftit, pohi'bivat, vest bohosluzbu slova (nosi stolu p1'es rameno, zki'izenou na boku); 2. knez, ktery udeluje vsechny svMosti, vyjimecne i svatost bi1'movani, ale nemiize posvetit platne dalSiho kneze; 3. biskup, ktery rna plnost knezske hodnosti, udeluje vsechny svMosti, 1'idi zivot ve sve diecezi, ucastni se koncilii, sveti kneze. Metropolita Ci arcibiskup je biskupiim nad1'izen v ohledu hierarchickem, nikoli vsak svatostnem. Nejvyssim biskupem je -'papez, ktery jmenuje biskupy a z nich kardinaly, kte1'i jsou obvykle v cele diecezi nebo

duchod narodni - ukazatel slouzici k mereni vykonnosti nar. hospodarstvl. Ve statistikach nar. uctii je to vlastne -.GNP vypoeitany diichodovou metodou, od nehoz jsou odeeteny odpisy ze znehodnoceni kapitalu (tzv. amortizace). Kdyz se zjisiuje GNP diichodovou metodou, sectou se vsechny platby fITem -'vYrobnim faktorum (prace, piida, kapital) a prictou se zisky firem ve zvolenem obdobi (zpravidla za rok). Platby fITem vyrobnim faktoriim maji povahu -'duchodu. Pri pouziti diichodove metody se zapocitavaji jako zdroje GNP, oznacovaneho rovnez jako "hruby narodni diichod", nasledujici diichody Ci naklady: mzdy a dalSi platy zamestnanciim, cisty urok, rentove diichody osob, nepi'ime dane z podnikani, odpisy, diichod firem mimo korporace a zisky korporaci p1'ed zdanenim. Aby ve vypoctu nedochazelo k duplicitam, nezapoCitavaji se mezi platby vyr. faktorum platby spojene s dodavanim meziproduktii. K vylouceni techto duplicit byla vypracovana metoda pfidane hodnoty. Pi'idana hodnota je rozdH mezi prodeji (trZbami) firmy ajejimi nakupy materialii, polotovarii a sluzeb od ostatnich podnikii. Metoda pi'idane hodnoty zajiSiuje, ze se do n.d. zapoCitavaji pouze ty naklady firem, ktere maji povahu plateb vyr. faktorum, ze jsou vylouceny vsechny platby jinym firmam. Jestlize se od GNP vypoeitaneho diichodovou metodou odectou odpisy ze znehodnoceni kapitalu, ziska se d.n., oznacovany rovnez jako "Cisty narodni produkt". Ten vsak Ize ziskat rovnez tak, ze se od GNP vypocitaneho produktovou metodou odectou odpisy. Pojem d.n. byl pouzivan rovnez ve statistikach centralne planovanych ekonomik zemi "realneho socialismu", 228

Lit.: Dornbusch, R. - Fischer, S.: Macroeconomics. New York 1991; Hall, R. E. - Tavlor, J. B.: Macroeconomics. N.X. Norton 1988: Konecny, B. Sojka, M.:· Modemi ekonomie. Praha 1991; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

pracuji ve Vatikane jako p1'edstaveni kongregaci a jinych statnich u1'adii. KardinaIove, pokud nep1'ekroci vek 80 let, voli papefe. Kato!. duchovni nefiji v manzelstvL Jejich -'celibat je odvozen z biblicke evangelni rady 0 cis tote a zacal existovat v hist. vyvoji jako radikalni prostredek proti -.nepotismu a deleni cirkevniho majetku. -tProtestantismus po svem hist. vystoupeni proti nekterym rysiim kato!. d. (viz tez -'reformace) odstoupil ve svych cirkvich, resp. -'denominacich, od p1'isne hierarchizovane struktury d., odmit! take bytostny rozdfl mezi knezem a laikem, coz se castecne projevilo i zcivilnenim zivotniho stylu d., zjednodusenim ritualnich ukonii i odmitnutim celiMtu. Ve vych. kfesianstvi vcetne rus. -'pravoslavi bylo d. vzdy vice podfizeno statni moci, coz se projevovalo tzv. cesaropapismem. Hist. dochazelo ale i k vystupnovani spo!. postaveni a moci d. v tzv. -.teokracii. Snahy d. ovlivnovat polit. zivot se nekdy oznacuji jako -'kIerikalismus. S-gie d. (resp. sociologie kneze) je diilezitou soucasti -.sociologie nabozenstvi. A: clergy F: clerge N: Klerus, GeistIichkeit I: c1ero Lit.: viz --+sociologie rnibozenstvi.

Kdn

d u c h 0 V e d y - vMy, jejichz p1'edmetem jsou duchovni utvary, funkce, procesy atd., ktere zkoumaji dusevni zivot, popisuji a analyzuji vytvory individ. a kolekt. ducha, vysvetiuji jejich vznik a vyvoj. Pokud posuzuji produkty lidskeho dusevniho zivota podle urcitych obecne platnych mei'itek, postupuji normativne. D. se zabyvaji jak psych. strankou, tak spo!. okolnostrni vzniku rytvoru dusevniho zivota, pficemz se pokouseji odhalit jejich strukturu a vyznam. V uzsim slova smyslu p1'edstavuji d. typickou nem. reakci konce 19. st. na pozitivismus. Maji vsak podstatne starsi dejiny. U D. Humea vystupuji jako moralni filozofie, u J. Benthama jako pneumatologie, u G. W. F. Hegela jako "Geisteslehre". J. S. Mill fadi mezi d. jizpsychologii, ethnologii, s-gii. W. Wundt povafuje jeste Sii'eji za d. ty obory, jejichz p1'edmetem zkoumani je -tCiovek jako uplny a myslici subjekt. Hlavnim p1'edstavitelem d. by I vsak W. Dilthey, ktery definoval d. jako celek vM, jejichZ p1'edmetem je hist.-spo!. skutecnost; ukolem d. je projevy takove skutecnosti "znovu prozit a myslenkove uchopit". Struktura teto skutecnosti rna teleologicky raz, produkuje hodnoty a uskuteciiuje urCite cfle. Jsou dusevnimu zivotu dany primarne, z nich je chapan smysl duchovnich vytvoru, zatim co smysl a ucel prir. utvarii je vysvetiovan kauzalne (prirodovMou). Diltheyovo pojeti d. vychazi z diisledneho novokantovskeho rozliseni pnr. ved a spo!. vM (H. Rickert), ktere melo v nem. spo!. vMach radu stoupencii (viz napf. K. Lamprecht, E. Rothacker,

E. Troeltsch aj.). Podstatne je, ze nem. d. chapou strukturu kafdeho dusevniho vytvoru jako "vykonnou souvislost", jako "uskutecneni objektivne hodnotoveho" (E. Spranger) a ze se tak pokouseji uniknout subjektivismu v nazirani kult., dejinnych a psych. skutecnostL Proto lze podle d. kult., dejinne, psychicke skutecnosti nejen popisovat, nybrZ i vysvetiovat. Hist. dane formy kultury chapou d. jako objektivovaneho ducha. Nauku 0 formach ducha vcetne jeho systematiky podava napr. E. Cassirer. Navzdory proklamovane snaze 0 objektivni vyklad duchovnich skutecnosti je vsak v samotne diltheyovske metode porozumeni obsazen obtizne korigovatelny sklon k subjektivismu. Na druM strane nelze p1'ehlednout vliv d. (zejm. Diltheye) na soudobou -'hermeneutiku. A: humanities F: sciences humaines, sciences de I'homme N: Geisteswissenschaften I: scienze dello spirito Lit.: Cassirer, E.: (1964) Philosophie der symbolischen Formen. Dannstadt 1977; Dilthey, W.: Einleitung in die Geisteswissenschaften, GesammeIte Schriften, sv. I. Leipzig, Berlin 1923.

Hor

d u k a z -logicky postup zduvodneni pravdivosti nejakeho vyroku na zaklade jinych vyrokii. V uzsim slova smyslu se 0 d. hovorijenom tehdy, dokazuje-li se pravdivost nejakeho vyroku. Dokazuje-li se, ze dany vyrok je nepravdivy, hovori se 0 "vyvraceni". Z hlediska -.Iogiky jsou ovsem oba postupy shodne. Vyrok, ktery se dokazuje nebo vyvraci, se nazyva tezi, ryroky, pomoci nichz se dokazuje nebo vyvraci teze, jsou pokladany za argomenty. Proces, jimz se dokazuje nebo vyvraci, se nazyva argumentace. Teze je argumentaci zdiivodnena aje tedy z argumentii odvoditelna, jestlize z nich vyplyva jakozto zaver usudku. P1'i dokazovani se vychazi z teze a hledaji se k ni vhodne argumenty, kdezto pi'i usuzovani se vychazi z premis a z nich se odvozuje zaver. Korektni d. musi spliiovat dYe podminky: logickou platnost odvozeni teze z argumentii a pravdivost argumentii. Teorie dukazu rozlisuje riizne typy a druhy diikazii. Podle zameru argumentace se d. deli na: 1. vecne, coz jsou d. logicky platne a obsahove pi'imerene, prokazuji-li pravdivost ci nepravdivost teze na zaklade zduvodnenych argumentii; 2. nevecne, uskuteciiovane v ruznych podobach a zamerene sofisticky - snazi se zdanlive prokazat pravdivost Ci nepravdivost nejake teze bez ohledu na vecne diivody (napf. odkazem na vlastnosti cloveka pi'edkladajiciho urCitou tezi, na jeho minulost, povest Ci presvedceni). Podle formy usuzovani se rozliSuje d. induktivni a d. deduktivni (viz -'dedukce). Podle zpiisobu argumentace se rozliSuje: a) primy d., ktery uvadi argumenty pro danou tezi primo j ako premisy, z nichz je pak teze vyvozena jako zaver odpovidajiciho usudku; b) nepfimy d., p1'i nemz 229

dynamika skupinova

diisledky jednani nezamyslene

se vyuziva zasady vyloueeneho ti'etiho a dokazuje se pravdivost teze tim, ze se vychazi z pi'edpokladu jejiho protikladu, 0 nerm se pak prokaze, ze je nepravdivy. Nepi'imy d. lze uskuteenit na zaklade nemoznosti opaku (ad absurdum) nebo na zaklade disjunkce (per exclusionem). V prvnim pi'ipade se poukazuje na absurdnost pravdivosti protikladne teze, a to bud s ohledem na nektery z argumentu, nebo s ohledem na jina, jiz dostateene prokazana tvrzeni, v druhem pnpade se vychazi z uplne disjunkce a misto toho, aby se dokazovala pravdivost jednoho elena, dokazuje se nepravdivost vsech ostatnich. Teorie d. rozlisuje tez ruzne nekorektni dukazove postupy Ci chyby: 1. bludny kruh neboli kruh v dukazu, circulus vitiosus, kde teze je implicitne nebo explicitne obsafena v argumentech; 2. pozadovani dukazoveho duvodu, petitio principi, kdy se uznava za argument trvzeni, ktere rna byt teprve dokazano ei vyvraceno; 3. argumentaci zalozenou na prvotnim omylu, na chybnem, spomem ei maIo pravdepodobnem argumentu; 4. nevMome ei vMome zameneni s jinou tezi pi'i neznalosti toho, co ma byt vyvraceno (ignoratio elenchi). A: proof, evidence, demonstration F: demonstration, preuve, temoignage N: Beweis, Evidenz I: prova, dimostrazione Lit.: Aristoteles: 0 sofistickych dlikazech. Praha 1978; Berka, K. - Rybovd, J.: Logika a metodologie pro zurnalisty. Praha 1988.

Ber diisledky jednani nezamyslene vizdesign,dysfunkce, efekt bumerangovy, funkce latentni, meritokracie, fad socialni, teorie spoleenosti konspiracni d ii s to j nos t - atribut vysoke spo!. ~prestiZe, ktery vyplyva bud z vyzn. ~role, nebo z formalne nezakotvletnikum.

HuV e t n i k urn - v zapadoevrop. tradici kult. definovane a diferencovane skupiny lidi. Ve stejnem vyznamu se pouziva pojem etnicka skupina (zejm. v anglosaske oblasti) nebo ff. vyraz ethnie, nekdy i pojem etnos (je preferovan napi'. rus. etnografy). Vserni temito terrniny se casto oznacuje narod, narodnost, narodnostni mensina, etnokonfesionalni skupina, kmen, coz je ovsem nepi'esne. E. nelze ztotoznit s -tnarodem ani s narodnosti, i kdyz muze nastat pfipad, ze vsichni pnslusnici jednoho e. jsou i pi'islusniky jednoho naroda a narodnosti. Napt'. ces. e. jsou Cesi vubec, ces. narod je soucasti ces. e. Pi'itomnost urcitych specif. rysu u casti urciteho e. umoznuje definovat tuto cast jako narod. F. Barth vymezuje e. (ethnic group) zhrubajako populaci s temito rysy: 1. pi'evazne je bioI. sebereprodukujici; 2. sdili spolecne zakl. kult. hodnoty, realizovane ve zjevne jednote v kult. formach; 3. tvoi'i jedno komunikacni a interakcni pole; 4. pi'islusnost k teto populaci (clenstvi v e.) se sarnoidentifikuje a je identifikovana jinymi, a vytvai'i tak kategorii odlisitelnou od jinych kategorii tehoz fadu. Jednoduse lze e. definovat jako souhrn lidi se spolecnou -tetnicitou, ktera je odlisna od etnicity jinych lidi. Stanoveni etnicity je vlastne konstatovanim, ze urCiti lide nebo skupiny Iidi tvori e. Kategorie e. nevyjadfuje konkretni org. formu etnosoc. jednotky ani jeji zafazeni v nejakem hierarchickem systemu. Zactne e. neni stopro-

centne homogenni z hlediska soc. a org. struktury, ale ani prostoru a forem existence. Dulezitymi znaky e. jsou ty, ktere pi'islusnici daneho e. sami povazuji za charakteristicke, za neco, co je odlisuje od jinych e. Svym zpusobem maji tyto znaky vetSi etnodiferencujici sHu nez charakteristiky zjistene napi'. etnografickymi vyzk. metodarni. V teto souvislosti se nekdy pouziva termin etnicke vectomi. Znacnou roli v nem hraje predstava 0 spolecnem puvodu, hist. osudech, a take pouzivani spolecneho jmena neboli -tetnonyma. Reprodukci svych etnickych pi'iznaku si e. udrzuje vlastni kontinuitu v case, i kdyz se meni formy polit. a soc. organizace jeho casti, meni se napi'. nabozenstvi, ideologie, hodnotovy system, vztahy k sousedum, vyviji se jazyk apod. Nektere tzv. druhotne etnicke pi'iznaky (napi'. alimentarni zvyklosti) mohou casem ztratit svou etnodiferencujici funkci. Formovani e. (etnicity, etnickeho vMomi) se nazyva etnogenezi. Pocatky etnogeneze konkretnich e. je velmi obtizne zachytit. Pocatky existence etnicky definovatelnych spolecenstvi se pi'edpokladaji od pi'elomu mezolitu a neolitu. Procesy etnogeneze probihaji stale ajsou propojeny se soc. a pol it. procesy. Toto propojeni vedlo napr. k formovani novodobeho naroda. Pi'i empir. zkoumani e. v case nastavaji zjevne problemy s jeho operacionalizaci. Etnicke pi'iznaky, ktere se berou v uvahu jako kriteria, by nemely byt zavisle na konkretni etnosoc. jednotce, jako je narod ci narodnostni mensina. Mely by byt dostatecne stabilni a diferencujici. Za nejvyzn., pomerne snadno operacionalizovatelny znak e. je povazovan -tjazyk (viz tez -tjazyk narodni), i kdyz existuji jazyky, kterymi mluvi vice e. (anglictina, arabstina, francouzstina, nemcina, spanelStina aj.), a naopak existuji vicejazycna e., nejcasteji bilingvisticka (napr. v Kanade, Indonesii, Vietnamu aj.). -tBilingvismus muze byt dokonce charakteristickym pt'iznakem urciteho e. Jazykje vhodnym znakem ke zkoumani i proto, ze obecne pIaU, ze se vyviji soucasne s e. Zanik jazyka pusobenim jineho e., ktere se v danem prostoru stane dominantnim, vede nekdy k -tasimilaci, k rozpadu etnicke kultury, e. jako takoveho, i kdyz spec. jazyk nekdy naopak e. pi'eiiva a tzv. narodni obrozeni potom zacina usilim 0 jeho obnoveni ve funkci etnickeho pi'iznaku. Druhym operacionalizovatelnym znakem e. je etnicke uzemi, coz je teritorium, ktere pi'islusnici e. povazuji za sve uzemi. Byva to oblast, ktera je kompaktne a dlouhodoM osidlena prislusniky urciteho e. nebo jeho rozhodujici casti. Muze to byt zaroven uzemi, na kterem doslo k zformovani e., resp. etnicity, i kdyz takovych pi'ipadu neni mnoho. Nekdy se ve vectomi prislusniku e. takova oblast uchovala, mivaji k ni citovy vztah, nazyvaji ji svoji "pravlasti" Ci "domovinou". Realne (ve vyzkumu) je ti'e-

277

etnoarcheologie

etnografie

ba brat v uvahu, ze vetsina e. se nevyskytuje v podobe jednoho kompaktniho uzavreneho celku, ale jako vice sku pin zijicich uvnitr i vne etnickeho uzemi. Tyto realne formy existence e.lze nazvat etnickymi spolecenstvlmi. Jsou to skupiny osob, ktere maji stejnou etnicitu, ale jsou soueasti ruznych etnosoc. utvaru a vnitrne jsou v nestejne mire a nestejnym zpusobem proorganizovany. Ruzna etnicka spoleeenstvi tehoz e. maji vedomi spoleene etnicity, ale vyznaeuji se vzajemnou prostorovou odloueenosti, resp. diskontinuitou. Napr. Cesi obyvaji ees. zeme (tj. ees. etnicke uzemi), ale vytvareji etnicka spoleeenstvi take na Slovensku, v Rakousku, Nemecku, Rumunsku, ve Francii, v USA, Kanade atd. Reprodukci etnickeho vedomi ees. etnickych spoleeenstvi zijicich mimo ees. zeme napomahaji ruzne regiomilni i nadstatni aktivity (viz -+krajane). Obecne plati, ze za urCirych hist. okolnosti se ureite etnicke spoleeenstvi muze stat narodem nebo narodnosti. Pojem etnicke spoleeenstvi by va ale chapan i jinak, napr. jako synonymum e., resp. etnicke skupiny ve vyse uvdenem sirsim vyznamu. A: ethnicum, ethnic group F: ethnie, groupe ethnique N: Ethnikum I: etnia Lit.: Barth, F.: Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Cultural Differences. Boston 1969; Broucek. S. - Cvekl. J. - Hubinger. V. - Grulich. T. - Kofalka. J. - Uherek. Z - Vasiljev. I.: ZaIdadni pojmy etnicke teorie. Cesky lid. 78. 1991. C. 4; Chalupn:~. E.: Povaha evropskych narodil. zejmena Nemcil. Praha 1935; Olson. J. S.: The Ethnic Dimension in American History. New York 1979; Themstrom. E. ed.: Harvard Encyclopaedia of American Ethnic Groups. Harvard 1980; viz tez ->etnicita.

HuV etnoarcheologie - (z lat archaelogia, to z rec. archaios = starobyly; logos = ree) - polohranieni disciplina vyu'Zivajici antropol. vyzkumy soueasnych lokalnich spoleenosti s cHern ziskat empir. material, ktery by umoznil rekonstrukci hist. kultur a pfispel k adekvatni interpretaci archeologickych pramenu. Pfestoze pojem e. uzil jiz v r. 1900 J. W. Fewkes, k utvareni e. jako relativne samostatne discipliny doslo az v prubehu 60. 1. 20. st. v souvislosti s rozvojem -+nove archeologie. E. zkouma fungovani sociokult. systemu z hlediska vztahii mezi materialni a symbolickou bazi kultury v kontextu konkretniho ekologickeho prostfedi. Zvl. pozomostje venovana tomu,jak se kult. normy, ideje a vzory chovani promitaji do materialni kultury dane spoleenosti, procesu jejich transformace z kontextu zive kultury do systemu -+artefaktU, se kterymi pracuje archeologie. Teor.-metodol. zaklady e. polozili zejm. L. R. Binford, M. B. Schiffer, D. N. Stiles, 1. E. Yellen, I. De Vore aR. A. Gould, kteri svymi pracemi stimulovaIi celou radu etnoarcheologickych vyzkumu jak spoleenosti predliteramich, tak -+spolecnosti modernich. Prestoze se soueasna e. i nadale nachazi ve stadiu utvareni 278

a hleda svoji specifiku, nepredstavuje pouze apIikaci antropol. metod v archeologii, ale svebytne orientovany pfistup, ktery vyrazne pfispiva k vysvetleni vzniku, vyvoje a fungovani hist. i soueasnych spoleenosti. A: ethnoarchaeology F: ethnoarcheologie N: Ethnoarchiiologie I: etnoarcheologia Lit.: Binford. L. R.: Nunamiut Etnoarchaeology. New York 1978; Gould. R. A.: Living Archaeology. Cambridge 1979; Kramer. C. ed.: Ethnoarchaeology: Implications of Ethnography for Archaeology. New York 1979.

Sou e t n 0 c e n t r ism u s - tendence poznavat, hodnotit, interpretovat vsechny zivotni jevy z perspektivy -+kultury vlastniho spoleeenstvi (etnickeho, nar., polit., nab.). Zajedine spravne, uZiteene a pravdive jsou povazovany hodnoty, normy a ideje te soc. skupiny, s kterou se jedinec identifikuje. Vlastni skupina vystupuje jako pozitivni etalon, jirnZ jsou pomerovany ostatni skupiny i vsechny spo!. jevy. Kultura, resp. -+zpusob zivota cizich spoleeenstvi jsou chapany jako odchylky od optimalniho stavu nebo dokonce anomalie. Pojem e. v tomto smyslu zavedl do spo!. ved v r. 1906 W. G. Sumner. Podle G. P. Murdocka je e. emociomilnim i intelektualnim zduvodnenim nadfazenosti vlastni soc. skupiny, zakladem etickeho dualismu, podle nehoz vse, co existuje a rna pozitivni vyznam pro spoleenost, je spojovano s vlastni skupinou, vse, co je nespravne a problematicke, je pfipisovano Cinnosti jinych, cizich skupin. Predmetem etnocentristickeho zbozneni muze byt jakakoli soc. skupina, instituce, organizace. E. je chaplin jako rys, vlastnost pi'islusejici jedinci, jeho mysleni a einnosti. Pokud se tento rys stane typickym pro skupiny a jejich vectomi, hovofi se 0 syngenismu (W. G. Sumner, C. H. Cooley, L. Gumplowicz). Oba pojmy vsak v praxi splYvaji. V historiografii a vedach pribuznych se pojmy e. a syngenismus obvykle neuzivaji a tento jev se vysvetluje v souvislosti s pojmy jako nar. ideologie, -+patriotismus apod. (etnocentricky orientovana miL ideologie je pak jen specif. pripadem). Konkretni empir. vyzkumy e. prokazaly realnost a univerzalni rozSifeni tohoto fenomenu a umoznily stanovit jeho soc. funkce ve spoleenosti. Je zrejme, ze e. predstavuje vyzn. mechanismus socialnl integrace, nebot podporuje vnitfni skup. soudruznost, prispiva k identifikaci jednotlivce s vlastni skupinou a jejimi hodnotami. Na druhe strane znesnadiiuje pfijeti cizich kult. prvkii a sliva se zdrojem konfliktii a netolerantnosti ph kontaktu s cizimi skupinami. Z tohoto hlediska je mozne mluvit 0 e. zakladnim, umimenem nebo agresivnim. Zakl. e. vznika jako zakonity produkt -+socializace a -+enkuIturace, identifikace osobnosti s vlastni skupinou a jejimi hodnotami, ktere se stavaji zakl. uhlem pohledu, z nehoz poznava a hodnoti okolni svet. Z hlediska dane

skupiny je zakl. e. funkeni, nebot pfispiva kjeji vnitfni integraci, sebeuvedomeni a odliseni od jinych skupin. Umirneny e. predstavuje tolerantni variantu tohoto hodnotoveho postoje. Pfipisuje sice hodnotam a normam vlastni kultury vysadni postaveni, pfipousti vsak take existenci altemativnich kultur, ke kterym rna snasenlivy vztah. Agresivni e. je nebezpeenou verzi. Zpravidla je ideal. vyhrocen a propaguje absolutni hegemonii vlastni kultury zalozenou na zasadni netolerantnosti k odlisnym kult. hodnotam, normam a idejim. Vystupuje easto v podobe vyhroceneho -+nacionalismu, -+rasismu nebo nab. fanatismu. V krajnim pi'ipade muze agresivni e. pi'enlst v krveproliti a valky. E. je nebezpeeny i ve vede, protoze stimuluje neobjektivni hodnotici pfistupy ke studiu soc. reality. Soc. a kult. antropologie 20. st. pfispela k odstraneni doktriny e. ze spol. ved pfi studiu mimoevrop. narodu a prosadila hledisko -+kulturnlho relativismu. A: ethnocentrism F: ethnocentrisme N: Ethnozentrismus I: etnocentrismo Lit.: Herskovits. M. J.: Cultural Relativism. Perspectives in Cultural Pluralism. New York 1973; Kurczewka. J.: Etnocentryzm a ideologia narodowa. Kultura i spoleczenstwo. 4, 1988; Sumner. W. G.: Folkways: A Study of the Sociological Importance of Usages, Manners, Customs, Mores and Morals. Boston 1906.

Sou, Lin etnografie - (z fec. ethnos = narod, graphein = popisovat) - popis etnicke skupiny (etnosu, -+etnika), narodopis. Pojem e. se stal trvalou soueasti pojmoveho aparatu ved 0 spoleenosti a kulture v prubehu 19. st. Vyuziti nachazel zejrn. tam, kde lidska spoleenost byla popisovana a klasifikovana na zaklade specifik ve -+zpusobu zivota a v -+kulture. Vyznamova konotace slova e. se v ramci jednotlivych vednich disciplin a skol vyrazne liSi. V ramci soc. nebo kult. antropologickych skol je pojmem e. oznaeovana: 1. odboma subdisciplina soustfedena na primami sOOr dat v terenu, zejm. ph vyzkumu malych, v urCirych oblastech kult. uzavrenych spoleeenstvi; 2. sOOr materialu 0 zpusobu zivota a kult!lre specif. spoleeenstvi a zakl. vyhodnoceni sebraneho materialu jako soueast sirsiho badatelskeho zameru (tzv. -+terennl vyzkum ajeho zpracovani); 3. liter. zpracovani vysledku vyzkumu, ve kterem jsou zduraznena specifika zpusobu zivota daneho spoleeenstvi (skupiny), pfip. je skupina porovnavana se srovnatelnym ekvivalentem (v ees. kontextu tzv. narodopisna monografie). Zaklady k pouziti pojmu v uvedenych vyznamech v soueasnych angloam. soc., resp. kult. antropologickych skolach polozil pfedevsim B. Malinowski, ktery pri aplikaci funkcionalisticke teorie zduraziioval vyznam terenniho vyzkumu a zueastneneho pozorovanL Obdobne konotace pojmu e. se objevuji i v dalSich vedach 0 elove-

ku a kulture. Napr. v archeologii je za e. oznaeovan sber materialu v "zivem" terenu, ktery umoznuje nachazet analogie k datum ziskanym klasickymi archeologickymi metodami. Takovyto kombinovany etnograficko-archeologicky vyzkum byva nekdy nazyvan -+etnoarcheologie (Kent, 1987). Obdobne je pojem e. uzivan v psychol. vedach, kde oznaeuje hloubkovy vyzkum malych kult., soc. nebo generaene vymezenych skupin ve spec if. prostredi. Ve vsech techto pojetich e. badatel v pfimem kontaktu popisuje kult. specifikum, kategorizuje je na zaklade srovnani s dalSimi badatelskymi vysledky 0 jinych skupinach Ci typech kultur (viz napf. R. Piddington, 1957, M. Herzfeld, 1989 aj.). V zemich, kde nasla sve pevne misto -+etnologie (napr. Francie, Spanelsko, Portugalsko, easteene Svedsko, Norsko atd.), se vyznamovy podtext e. posouva, jevi se spiSe jako odkaz ke sberatelstvi, muzeologii, vytvareni kult. dedictvi atd. (bez pejorativniho zabarveni). V ees. literature 19. st. nebyl pojem e. casto pouzivan, byl povazovan za synonymum ees. slova narodopis ajeho chapani se posouvalo k popisu -+narodu. Nejeasteji byla e. vysvetlovana jako nauka, jejimz predmetem je vlastni narod a "veskerajeho bytnost" (K. H. Otto, 1894). Obsah pojmu e. se v Cechach vyvijel v souvztaznosti s pojmy narodozpyt, lidopis (puvodne pou'Zivan jako prekladovy ekvivalent folkloristiky), kult. historie a -+antropologie. V praxi byly tyto pojmy libovolne zamenovany (vyjma antropologie) navzdory snaham presneji vymezitjejich obsah (viz napf. R. Kovdr, 1897). V priibehu 1. poloviny 20. st. se vymezeni e. ustalilo v podobe vyrazne odliSne od puvodniho vyznamu i nekterych prekladovych ekvivalentu, a to jako "lidoveda" (Volkskunde), s durazem na lidovou kulturu vlastniho etnika (etymologicky se blizi ke starsim vymezeni pojmu folkloristika), s odkazy na tradieni jevy hmotne a duchovni kultury a na jeji zkoumani jako hist. jevu v intencich historie kultury, "male historie" nebo dejin kazdodenniho zivota. Charakter popisnosti bez ambici na sirsi zobecneni a vytvareni vlastnich fil.-metodol. nahledu byl v praxi vetSinou zachovan, navenek se vsak disciplina deklarovalajako "veda", soueast hist. ved. Obdobny proces posunu vyznamu pojmu e. nastal i v dalSich statech (v riiznych obmenach v Polsku, Madarsku, Bulharsku, byv. SSSR atd.). V uvedenych statech, veetne Ceskoslovenska, lze sledovat potiZe s operacionalizaci pojmu a obeasne tendence redefinovatjej v souladu s menicimi se vyzkumnymi ambicemi lidi, kteri se timto oborem zabyvali. Vyzkumy soueasneho zpusobu zivota a kultury vlastniho etnika ukazaly, ze indikatory vyzkumu lidove kultury, na kterych byla specifika e.jako oboru postavena (odev, strava, bydleni a vybaveni domacnosti, rodinny aspol. Zivot, domacka vyroba, lidove umeni, lidove zvyky, obyce279

etnografie komunikace

etnografie feci

je atd.), lze sice pouZit u urCitych typti venkovskych pospolitosti, uz ale ne vzdy napr. pi'i vyzkumu v urbannim prostoru. -.Lid jako klicovy pojem e. se stale vice obnazoval ve sve relativnosti a neuchopitelnosti. Prace etnografa pi'i vyzkumu soucasne kultury se zacala priblizovat praci -'sociologa. Vse to vyvolalo sirokou teor. diskusi, do ktere z ces. badatelti nejucinneji zasahli V. Tumovti (1964) svym pokusem nacrtnout oblasti zajmu e. a -'sociologie aM. Stuchlfk s L Holjm (1964), kten se pokusili redefinovat predmet zkoumani e. ve prospech pospolitosti relativne ekon. a kult. uzavrenych. Pres urcity teor. prinos se ale vysledky techto diskusi odrazily v badatelske praxi velmi malo. DalSi redefinovani pojmu e. bylo nabidnuto a castecne i pi'ijato v 70. a 80. 1. v pracich J. V. Bromleje, kde e. vystupovalajako "veda 0 etnosu" (resp. etnikach). Do pozadi byla tehdy zatiacena otazka etnografickeho specifika (zejm. v oblasti materialni kultury) a naopak zdtiraznena oblast vedomi sounalezitosti dane skupiny. "Klasieka etnografie" tak ziskala renovovany hlavni predmet studia, ale zaroveil ztratila metodologii a zazite zajmove oblasti. V 90. 1. se e. jako nazev vedniho oboru v ces. prosrredi opousti a nahrazuje se etnologii. E. setrvava predevsimjako empiricka a muzeologicka disciplina, priblizuje se tedy ptivodnimu vyznamu a jeho prekladovym ekvivalenttim v zahranicnich literaturach. A: ethnography F: ethnographie N: Ethnographie, VolkskundeI:etnografia Lit.: Boas, F.: Kwakiutl Ethnography. Chicago 1975; Bromlej, 1. V.: Etnos i etnografija. Moskva 1973; Evans-Pritchard, E. E.: Social Anthropology. London 1951; Hers/wvits, M.: Man and his Works. New York 1952; Herzfeld, M.: Anthropology Through the Looking-Glass. Critical Ethnography in the Margins of Europe. Cambridge 1989; Hol,v, L. - Stuchlik, M.: Co je a co neni etnografie. CeskY lid, 51, 1964; Kent, S.: Method and Theory for Activity Area Research. New York 1987; Kovdf, E.: Narodopis a ukoly NSC. Ndrodopisn.V vestnik CS, 1, 1897, C. I; Kuper, A. ed.: Conceptualizing Society. London 1992; Prichard, 1. c.: The Natural History of Man. London 1843; Tumovd, V.: Etnograficke studium a sociologie. CeskY lid, 51, 1964.

Uhe etnografie kom unikace viz etnogratie reci etnografie nova - souhrnne oznaceni teor.-metodo!. orientace am. kult. antropologie, pro kterou je charakteristicka snaha zuzit pojem -.kultury tak, aby zahmoval mene a odhaloval vice, tedy vytvoi'it kategorii uzsi, vice specializovanou a teor. obsaznejsi. V protikladu k sirokemu pojeti kultury jako adaptacniho systemu, ktere bylo rozvijeno neoevolucionistickou antropologii a kult. ekologii, vznikla i'ada koncepci kultury jako kognitivniho nebo symbolickeho systemu. E.n. predstavuje radu principti, metod, technik a postupti, ktere vychazeji z predpokladu, ze jednotlive kultury jsou jedinecnymi systemy znalosti, 280

pojmti, kategorii, pravidel a organizacnich principti chovani, ktere si clovek osvojil jako clen urCite spolecnosti. Podle pi'edstavitelti e.n. znalost kognitivniho systemu, zejmena kategorii, jejichz prosti'ednictvim clenove dane spolecnosti vnimaji a interpretuji realitu, a vedomosti, ktere jim umoznuji adekvatne jednat ve standardnich situacich, umoznuje pochopit a pops at zkoumanou spolecnost i predikovat chovani jednotlivce v ramci daneho sociokult. systemu. V ramci e.n. se rozviji od pocatku 60. !. -'kognitivni antropologie, -'symbolicka antropologie, -'etnosemantika a -'etnoveda. Fi!. zdroje e.n. lze hledat jiz v dilech predstavitelti nem. novokantovskych skol (E. Cassirer), nem. a fr. hermeneutiky (H. G. Gadamer, P. Ricoeur), ang!. analyticke filozofie (G. Ryle, L Wittgenstein) a obecne semantiky. Diilezitou roli sehrala take nem. fenomenologie (E. Husser/), ktera v transformovane podobe prosrrednietvim dila am. filozofaA. Schulze v 60. 1. vyrazne ovlivnila am. humanisticky orientovanou s-gii (-'fenomenologickou sociologii, -'etnometodologii) i smery e.n. Rozhodujici vyznam pro konstituovani e.n. vsak melo tradicni sepeti am. kult. antropologie s -'lingvistikou. Diilezitou ulohu sehrala zejm. teorie lingvistickeho relativismu (-'Sapirova-Whorfova hyporeza) a koncepce -'generativni gramatiky a -.transformacni gramatiky N. Chomskiho. Vyzn. zdrojem e.n. byla take skola -.kultura a osobnost, zvl. prace A. F. C. Wallace venovane analyze vztahu mezi kulturou a kognitivni strukturou osobnosti. Na rozvoji e.n. rna sviij podiI i kognitivni psychologie (J. S. Brunner, G. A. Miller). Ke zformovani e.n. pfispela take nespokojenost nastupujici generace am. antropologti s vyzk. metodami tradicni antropologie. E.n. zuzuje pojem kultury na system znalosti, ktere clenove urcite spolecnosti uzivaji k interpretaci zkusenosti a podle nichz ndi sve soc. chovani. V centru zajmu e.n. je jak studium modelti lidskeho vnimani a mysleni v konkretnim kult. kontextu (kognitivni antropologie), tak vyzkum toho, jak jsou kult. symboly a vyznamy sdileny v procesu soc. interakce (symbolieka antropologie). Metodo!. sepeti s lingvistikou se projevuje uplatnenim komponentni analyzy a taxonomie. Predstavitele e.n. pi'edpoklactaji, ze jazykove struktury pnmo odrazeji principy, na niehz je zalozeno lidske mysleni, a proto zkoumaji nativni klasifikacni soustavy, ktere pi'islusnici mimoevrop. narodii pouzivaji k oznaceni rostlin, zivoCichti, barev, pnbuzensk}'ch systemti apod. (folk taxonomie). Vychazeji z predpokladu, ze existuje urcity pevny a omezeny soubor principti a pravidel, ktery vytvari spec if. kulturni gramatiku kaZde spolecnosti, zatimco fro strukturalni antropologie se snazi odhalit univerzalni struktury mysleni platne ve vsech spolecnostech. Spolecnym znakem, ktery spojuje rtizne

smery a skoly e.n., je snaha 0 vnitfni, tzV. ernickou deskripci kultury. "Emieke" a "eticke" studium kultury zavedl do antropo!. vyzkumti am. lingvista K. L Pike, ktery byl presvedcen, ze fonemicke a foneticke analyzy mohou byt vyuzity nejen ph studiu jazyka, ale take pri vyzkumu kultury. "Emic" je odvozeno z "phonemic" a predstavuje vnitfni, imanentni aspekt zkoumaneho sociokult. systemu, zatimco "etic" je odvozeno z "phonetic" a reprezentuje vnejsi aspekt zkoumane reality. Eticke hledisko, ktere je typicke pro tradicni antropologii, vede k pokusu 0 vybudovani univerzaIni typologie kultur, pficeffiZ dtiraz je polozen na vnejsi popis konkretnich kultur a jejich komparaci podle jasneho a pi'edem stanoveneho teor. schematu. Podle predstavitelti e.n. je vsak tento typ vyzkumti do znacne miry omezen zp'tisobem zpracovani empir. dat, pi'edevsim jejieh prevodem a prezentaci v podobe formalizovaneho jazyka vedy, vedoucim k deformaci autentickych kult. vyznamti. Proto take zastanci e.n. rozvijeji sirokou skalu metod a technik, ktere umoznuji vnitrni, tedy emickou deskripci kultury. CHern techto vyzkumti je pochopit a popsat sociokult. jevy z hlediska clenti zkoumane spoleenosti, v jejieh vlastnich pojmech a kategoriich. Pi'edmetem vyzkumu se stavaji nativnijazyky, phcemz aplikace ernickeho pristupu vyzaduje, aby sami clenove zkoumane spolecnosti vymezili vztahy mezi pojmy a kategoriemi a rekonstruovali jednotlive semantieke oblasti. Takto ziskana vychozi data jsou pak podrobena vicestupilove komponentni analyze. Predstavitele e.n. usiluji 0 stale vetsi vyuziti matemat. a lingvistickych metod ph studiu kultury. A: new ethnography F: nouvelle ethnographie N: neue Ethnographie I: etnografia nuova Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Loflin, M. - Silverberg, 1.: Discourse and Inference in Cognitive Anthropology. Hague 1978; Pike, K. L.: Language in Relation to the Unified Theory of the Structure of Human Behavior. Hague 1967.

Sou etnografie feci - zkouma funkce a modely recovych aktti v konkretni soc. situaci a kult. kontextu. CHern e.r. je vysvetlit zakonitosti volby urcite varianty recoveho chovani a odhalit pravidla, jimiz se rec ridi. Jako synonymum se casto pouziva pojem etnolingvistika, ktery byva ale chapan i sireji, jako zkoumani -'jazyka a -'kultury. Zaklady e.r. polozil v prtibehu 60. 1. 20. st. D. H. Hymes v opozici k tradicni -'sociolingvistice, jiz vyrykal, ze funkci reci studuje predevsim z hlediska vlastnosti, ktere jsou povazovany za univerzalni, a ignoruje vyzkum rozmanitosti recovych aktti v rtiznych spolecnostech i studium role reCi jako promenne veliciny v procesu -'socializace. Hymes navazal na tradice am. -'lingvisticke antropologie, zejm. na prace J. H. Greenberga a teorii lingvistic-

keho relativismu (viz -.hypoteza Sapirova-Whorfova), jejimuz rozpracovani a empir. verifikaci se venoval v fade svych terennich vyzkumti indianskych jazykti. Hymes povaZuje rec jednotlivych etnik a narodti za system, ktery plni v rtiznych kulturach rtizne funkce. Proto studoval i'ecove akty konkretnich lokalnich spolecnosti, analyzoval jejich jazyk a soc. faktory, ktere bezprostredne ovliviluji i'ecove chovan!. Vychazi z predpokladu, ze soc. vyznamy komunikovane jazykovymi prostredky jsou determinovany jak semantickym obsahem slov a vet, tak kontextem reCi, tvoi'enym soc. situaci a prosrredim komunikace, pravidly i'ecoveho chovani typickymi pro danou kulturu a statusem a rolemi jednotlivych mluvcich. Zv!. pozomost venoval Hymes jednotlivym slozkam a faktortim -'komunikace - komunikatorovi a komunikantu, komunikacnimu kanalu, zanru, forme, ucelu a emocionalnimu zabarveni reCi atd. Predmetem zajmu e.r. jsou i pravidla a normy -'neverbalni komunikace, ktere maji socioregulativni funkci, role -.kinesiky a proxemiky v recovych aktech, internalizace jazykovych a recovych dovednosti v detstvi a dospelosti, recove chovani v nestandardnich soc. situacich, vztahy mezi reci a ostatnimi aspekty lidske cinnosti aj. V centru zajmu e.r. je ale studium jazykove kompetence, ktera mluvcim umoziluje volit a uzivat jazykove prosrredky vhodne pro danou soc. situaci, a analyza kultumiho kontextu, jehoz znalost je nezbytna k adekvatni realizaci i interpretaci komunikacniho aktu. Hymes spolu s dalSimi pi'edstaviteli lingvisticke antropologie, zejm. K. L Pikem, R. Burlingem a F. G. Lounsburym, vyrazne pfispel k aplikaci metod -'Iingvistiky na studium kultury. Jeho snaha o interpretaci komunikacnich aktti z hlediska norem, hodnot a vyznamti zkoumane kultury (cozje tzV. emicky pristup ke studiu kultury) jej sblizuje s metodami, ktere jsou rozvijeny skolami -'nove etnogratie. Usili predstavitelti e.r. 0 vybudovani teorie i'eci jako systemu kult. chovani pi'ispelo ke zformovani etnogratie komunikace a vyrazne ovlivnilo studium vztahti jazyka, reci a kultury v soucasne am. -.kognitivni antropologii a sociolingvistice. Mezi nejvyzn. soucasne predstavitele e.r. pam mj. J. Sherzer, M. Saville-Troike, G. Calame-Griaule, Ch. O. Frake. A: ethnography of speaking F: ethnographie du langage N: EthnoIinguistik I: etnografia del linguaggio, etnolinguistica Lit.: Bauman. R. - Sherzer, 1.: Explorations in the Etlmography of Speaking. Cambridge 1974; Gumprez. 1. 1. - Hymes, D. H.: Directions in Sociolinguistics. New York 1972; Sapir, E.: (1949) Kultura, j~zyk, osobowosc. Warszawa 1978; Saville-Troike, M.: The Etnography of Communication. Oxford 1982; Vrhel, F.: Zliklady etnolingvistiky. Praha 1980; viz tez -+antropologie lingvistickli.

Sou 281

etnometodologie

etnografie velkeho mesta

etnografie velkeho mesta - zapadonem. varianta -tantropologie mesta. Tato teor.-metodo!. orientace se zformovala po 2. svet. valce jako reakce na omezeni tradieni hist. orientovane nem. etnografie. Pfedmetem vyzkumu e. v.m. je pfedevsim -tzpusob zivota a -tkultura obyv. velkych prumyslovych center, a to v hist. a strukturalne funkcionalnim kontextu moderni industrialni spoleenosti. Je to disciplina velmi blizka -tsociologii mesta. A: ethnography of the big city F: ethnographie de grande ville N: Ethnografie der Grossstadt I: etnografia della metropoli Sou e t n 0 lin g vis t i k a viz antropologie lingvisticka, etnografie feci, lingvistika e t n 0 log i e - (z fec. ethnos = narod; logos =fee, nauka) - veda zabyvajici se vyzkumem etnickych a kult. systemu v mezikult. a hist. perspektive. Pojem e. pouzil v r. 1787 E. Chavannes jako nazev nove vedni discipHny, ktera se zabyva klasifikaci ras. K dalSimu rozsifeni a zpopularizovani tohoto pojmu pfispel v prvni polo vine 19. st. A. M. Ampere, ktery v ramci sve klasifikace ved zavedl deleni e. na elementami a srovnavaci. E se pak zformovala jako relativne samostatna komparativni discipHna studujici kult. dejiny -tpreliterarnich spolecnosti z hlediska jejich rasoveho a etnickeho rozsifeni. V ramci jeji institucionalizace byly zalozeny prvni etnologicke spo!eenosti (Societe Ethnologique de Paris v r. 1839, Ethnological Society of New York v r. 1842, Ethnological Society of London v r. 1943), zaealy vychazet prvni odborne etnologicke easopisy v Nemecku, Svedsku a Italii. Poeatkem 20. st. je e. jiz akadernickou discipHnou. V soucasne doM zabrnuje siroke pole vyzkumu, ktere sdiH zejm. se soc. a kult. antropologii, etnografIi a s-gii. Od jejiho zrodu vsak v dusledku odlisnych terminologickych a vyzkumnych tradic v ruznych zemich vznika diferenciovany pfistup k vymezeni rozsahu a obsahu jejiho pfedmetu, jejich metod a cilu. V am. -tkulturni antropologii vystupuje e. spolu s -tetnografii jako subdiscipHna. Etnografie pfedstavuje empir. fazi vyzkumu, plni ukoly spojene se sberem, popisem a analyzou dat prostfednictvim terenniho vyzkumu, e. pote provadi zobecneni tohoto materialu v mezikult. a hist. perspektive. S tendenci povazovat e. za subdisciplinu antropologie se ale setkame i v brit. a fr. -tsocialni antropologii. Ponekud jina situace je v ostatnich zernich kontinentalni Evropy, ve kterych se model soc. a kult. antropologie pfilis neprosadil a komparativni vyzkumy rnimoevrop. kultur jsou nadale realizovany v ramci e. Nejednotne chapani pojmu e. a antropologie se promitlo i do 282

V tomto kontextu pak terapie neni zamefena jen na napraveni organicke poruchy a neryka se jen lecitele a pacienta, ale posiluje kohezi cele rodiny i sirsi kolektivity. Zatimco medicinsky model zdravi a nemoci je transkulturalni (vsichni, kten trpi stejne pojmenovanou chorobou, vykazuji stejne pfiznaky a zhruba stejne reaguji na terapii), e. si naopak vsima ruzneho vyznamu a smyslu, ktere mohou mit stejne pfiznaky v ruznych kulturach. E. povazuje nemoc i za behavioralni kategorii, a proto sleduje a interpretuje fyzicke akce, verbalni zpravy 0 vnitfnich stavech a vnimane zmeny jako soc. tvarovane vzorce jednani a --'symboly, ktere individuu umoziiuji orientaci v jeho relevantnlm svete. Zdysfunkce, -+funkce.

Pet e u g e n i k a - (z rec. eu = dobi'e, genikos = rodovy) - obor zabyvajici se ovlivnovanim genetickeho kmene lidskeho rodu ve snaze pusobit na ty faktory (geneticke i ostatni), ktere mohou ovlivnit fyzicky a dusevni vyvoj budoucich generaci. Nekdy se temer ve stejnem vyznamu uzivaji terminy genove inzenyrstvi (koncentruje se na zavadeni pozitivnich zmen) a genova terapie (zabyva se odstranovanim negativnich zmen). Za hist. predchUdce dnesni e. je povaZovan ang!. prirodovedec F. Galton, ktery chtel zlepsit geneticke vlastnosti pnstich generaci pomoci metod odvozenych z experimentalni genetiky, zejm. pokusu selekce jedincu (potencialnich rodicu), ktere byly zamereny ke zlepseni vlastnosti potomka i k vylouceni anomalii. Geneticka intervence pi'inasi mnozstvi soc. a etickych problemu a take moznosti zneuziti. V poslednieh letech se cela problematika rozvoje genetiky dostava do nove roviny, coz rna vliv na koncepce e.: 1. vyrazne se zvysily moznosti geneticke diagnostiky (geneticky k6d je mozno zjistit nejen studiem rodokmenti a rodinnou anamnezou, ale i vypracovanim chromoz6movych map); 2. vznikly nove techniky zjistovani odchylek jiz v rtiznych stadiich vyvoje plodu; 3. pocinaji se objevovat moznosti praktickych za287

evalvace a devalvace

eucharistie

sahli s ocekavanymi pozitivnimi ucinky pro zivot jedince a zprostfedkovane i pro zlepseni kvality populace. Tyto zasahy jsou provadeny nejcasteji v ramci zdravotnictvi a maji podobu: a) poradenstvi; b) lecebne preventivnich zasahu s cilem zabranit komplikacim a vyvojovym porucham; c) represe (antikoncepce, interrupce, vyjimecne sterilizace). Ukazuje se moznost chapat zdedene dispozice jako soucast (prvek) zdravotniho stavu cloveka a podle toho s nimi zachazet, tj. vhodnym zasahemje potiaCit, oslabit, preventivne branitjejich negativnim projevum v -tnemoci a naopak ty, ktere jsou urcitym potencialem -tzdravi, vhodnym zplisobem rozvijet. Stale vsak zustava cela serie vaznych problemu etickych, spojenych s otazkami, kdo stanovi, co je vhodne a co ne, s malou jistotou v pfedvidani soc. dusledku genetickych intervenci a v zamezeni zneuziti a podobne. A: eugenics F: eugenique, eugenisme N: Eugenik I: eugenetica, eugenica Lit.: Sills. D. E. ed.: International Encyklopedia of the Social Sciences. New York 1968.

Kap e u c h a r i s tie viz bohosluzba eu rokom unism us - termin, jimz it. tisk na zacatku 70. 1. oznacil souhm postoju nekolika zapadoevrop. kom. stran (pi'edevsim it., fr., span., angl., i'ec., take Nizozemi, Finska a Islandu, posleze i nekterych mimoevrop. zemi, jako Australie a laponska), ktere se v mezinar. politice shodovaly na distanci od mezinar. politiky SSSR a ve vniti'lli politice na hlubsi integraci kom. stran do demokr. polit. systemu a na odmitnuti ozbrojene cesty revoluce. Strany tento termin odmitaly aZ do poloviny 70. I. Ueste na porade kom. stran Evropy v r. 1976 se od nej distancovala span. i fr. delegace), pocatkem r. 1977 jej vsak pine pi'ijala kom. strana Spanelskajako soucast usili 0 svou legalizaci a fakticky jej akceptovaly i ostatni strany. V zahranicne polit. casti slo pfedevsim 0 kritiku odkazu bolSevicke revoluce z r. 1917, odsouzeni invaze vojsk Varsavske smlouvy do Ceskoslovenska v r. 1968, nesouhlas s postupem SOY. diplomacie, odsouzeni SOY. invaze do Afghanistanu a nasledne stanovisko it. kom. strany, ze pro evrop. levici je veskery inspiracni material bolSevicke revoluce jiz vycerpan. Teor. podkladem e. se mela stat knizka generalniho tajernnika kom. strany Spanelska Santiaga earrilfa Eurokomunismus a stdt (1977). lednim z dUiezitych prvku e. je revidovany pohled na vztah mezi legitimitou a legalitou revoluce. Carrillo neodsoudil nasilnou a nezakonnou revol. cestu V. 1. Lenina a L. D. Trockiho, ale oznacillegitimni, avsak nikoli legalni metody kom. revoluce za opravnene pouze v situacich nahleho a dramatickeho pfechodu 288

od agrami k modemi, tedy industriaini spolecnosti. Pro 2. polovinu 20. st. jsou ale podle neho tyto metody jiz zastarale a nepouzitelne. Kom. revoluce nyni neodstrai'iuje stat, nybrz se odehrava v jeho ramci a vylucne legalnimi postupy. V souladu s obecnou proklamaci nar., autonomni a specif. cesty k socialismu tyto strany reflektovaly zmeny v soc. struktufe 60. a 70. I., vedle tradicniho prumysloveho proletariatu se zamefovaly na drobne vlastniky, vlastnicka druzstva, dale decentralizaci a uzemni samospravu, dialog s cirkvemi, na ekologickou a zenskou problematiku a sirsi koalicni politiku ve prospech reforem. S celkovou krizi kom. hnuti od poloviny 80. I. se termin e. stal pouhou hist. referenci. A: Eurocommunism F: eurocommunisme N: Eurokommunismus I: eurocomunismo Lit.: Boggs. C. - Plotke. D.: The Politics of Eurocommunism. London 1980; Claudin. F.: Eurocomunismo y socialismo. Madrid 1977; Carrillo. S.: Eurocomunismo y Estado. Barcelona 1977; F onvieile-Alquier. F.: L' eurocommunis me. Paris 1977; Leonhard. W.: Eurokommunismus. Herausforderung fUr Ost und West. Munich 1978.

DVl, Kun

euromanazer viz manazer e u r 0 soc i a lis m us - reformisticka koncepce -tsocialismu prosazovana od 70. I. pfedaky Socialisticke internaciondly jako altemativa -teurokomunismu a pfedevsim tzv. -trealneho socialismu. E. mel sve zastance pi'edevsim v social. a soc. demokr. stranach Francie, Italie, Rakouska, Spanelska, Nemecka, Svedska, Danska, Holandska. Mezi hlavni pfedstavitele e. patfili O. J. Palme, W. Brandt a B. Kreisky. Strany hlasici se k e. by Iy v fade zemi stranami vladnoucimi nebo alespoi'i silne ovlivi'iovaIy polit. zivot ve sve zemi. Koncepce e. v zasade odmita leninske pojeti tfidniho boje, proletarske revoluce a diktatury proletariatu, hlasi se k systemu vice pol it. stran, k parlamentni demokracii. V soc. oblasti zdurazi'iuje myslenku -tsocialni spravedlnosti, nikoliv vsak uplne soc. rovnosti. Akcentuje regulovane soukrome podnikani, vicesektorovou ekonomiku a trzni mechanismy kombinovane s metodami pfime statni intervence, zahmujici tez urCite formy planovani. Velka pozomost je venovana redukci majetkovych rozdilu (pfedevsim formou dai'iovych systemu) a programum soc. zabezpeceni, zdravotni peci, ochrane zivotniho prostfedi, humanizaci prace. Soc. program e. se nejvice rozvinul ve Svedsku a proto se hovoi'i 0 -tsvedskem socialismu jako 0 jed nom z modelu modemi organizace spolecnosti, zalozenem na statnim intervencionismu, myslenkach welfare state, participativni -tprumyslove demokracii a -thumanizaci prace pfi zachovani soukromeho vlastnictvi a kontinuity tfidni struktury. Koncepce e. ucelove zhodnotila fadu ideol. momentu, ktere se jiz di'i-

ve vyskytiy v marxismu 1I. internaciondly, v ruznych formach -trevizionismu, labourismu, statniho socialismu ci -tkatedroveho socialismu, -tsocialismu gildoveho a -tsocialismu fabilinskeho. E. byl tercem kritiky marxistu i ideologu neokonzervativismu. A: Eurosocialism F: euro-socialisme N: Eurosozialismus I: eurosocialismo Lin e u t han a s i e - (z fec. eu = dobfe, thanatos =srnrt) - doslovne dobra -tsmrt, pfenesene usrnrceni z milosti. Vztahuje se obvykle k problemu usmrceni tezce nemocnych osob, na situace, kdy -tnemoc nebo nedostatecna geneticka vybava znemoZi'iuji snesitelny lidsky zivot i na te nejprimitivnejsi urovni. Ojedinele se vztahuje i na pfipady vel'. zneucteni, ztraty cti, tzv. socialni ci polit. srnrtijedinceo E. rna pak podobne jako -tsebevrazda zabranit zneucteni jedince, jeho rodiny nebo instituce, s niz je identifikovan. VetSinou je e. chapana bud jako vychodisko z tezke zivotni situace jednotlivce, nebo jako nastroj ochrany spolecnosti pfed naklady, resp. ohrozenim plynoucim z nemocneho, umirajiciho cloveka. Zatimco prvni hledisko je stale zvazovano lekafi, pravniky i sirsi vei'ejnosti a cast diskutujicich povazuje alespoi'i nektere formy e. za mozne, druhe hledisko je obecne zavrhovano, zvl. po zkusenostech s e. v nacisticke ti'eti i'm. A. Hitler jiz v Mein KampJpozadoval, aby spolecnost byla chranena pfed tezce nemocnymi, psych. narusenymi, deviantnimi a rasove necisrymi, aby narod nebyl zatezovan peci 0 tezce nemocne Ci dusevne chore. E. zde byla soucasti kvazieugenickych opatfeni a byla zneuzita k likvidaci polit. nepohodlnych osob a tzv. nizsich ras. Myslenka e. zde nabyla zcela zvracene a antihumanni podoby. Pravne je e. ve vetSine zemi neznamym pojmem. Pravo nezna smrt z milosti, pouze vraZdu, popf. zabiti. Motivace usrnrceni, souhlas s nim ci pfani nemocneho zemi'itjsoujen aspekty, ke kterym soud muze nebo take nemusi pfihlizet. Vedle pfime e., tedyzamemeho usrnrceni, existuji ovsem formy tzv. nepfime e., kdy lekaf, lekafsky kolektiv, popr. jina osoba neaplikuji vsechny prostfedky, ktere maji k dispozici, ponechaji vecern volny prubeh a v zasade tak urychli pfichod smrti. 1sou pfipady z etickeho hlediska jednoznacne, jsou vsak i pfipady rozporuplne, ktere pfedstavuji problem pro lekafskou etiku i pravni vedu. E. je stale diskutovanym problemem a venuje se ji fada vyzkumu vel'. mineni. Smrt ci zivot tezce nemocnych jedincu pfedstavuje ostatne i ekon. problem, jehoz makrospol. dusledky nejsou ani eticky bezvyznarnne. Napf.lze zvazovat, kolik penez a kvalifikovanych pracovnich sil na sebe vaze dlouhodobe umirajici, kolika osobam by mohl byt prodlouzen zivot, kdyby tyto prostfedky byly vlozeny do iecby nadejnejsich pfipadu

apod. Na druhe strane jsou s e. spjaty i vazne otazky polit., neboi existuje nebezpeci likvidace nepohodlnych jedincu pomoci e. prave takjako moznost zneuziti e. pro zistne cile pfibuznych apod. Z techto nebezpeci vychazeji prave stavajici pravni normy, ktere e. vetsinou zavrhuji. (Viz tez -teugenika.) A: euthanasia F: euthanasie N: Euthanasie I: eutanasia Lit.: Haskovcovd. H.: Rub zivota a lie smrti. Praha 1975; Steindl. R.: Kontinuita zivota. Praha 1987.

Lin

evalvace a deval v ace - (z lat. valeo, valere = miti cenu; pfedpona e- oznacuje jeji zvysovani, pi'edpona denaopak snizovani) - vyjadfovani ucty a vaznosti v -tinterpersonalnich vztazich (evalvace) v kontrastu k projevum neucty, nevaznosti, snizovani a ponizovani druheho (devalvace). Pfi skalovani projevu evalvace se na nejvyssi stupei'i dostaly ty, ktere byly vyjadfeny nasledujicim zpusobern: nekdo se rnne zastal tam, kde jsem byl nepravem osocen, kdyzjsem tam osobne pi'itomen nebyl; nekdo se osobne zasadil 0 to, aby se mi dostalo, co mi pam, a to v situaci, kdy on sam z toho muze mit nepi'ijernnosti; nekdo mne nenechal na holickach, kdyz jsem byl v jeho pfitomnosti nepravem obvii'iovan (zastaval se mne a snaZil se mne obhajit); nekdo se mnou jednal otevfene, nic neskryval a nezamlcoval (nemaskoval); nekdo mi dovedl velkoryse odpus tit a prominout a nikdy mi pfitom svou velkomyslnost nepi'ipominal. Lidem, ktefi takto evalvacne vuCi nam jednaji, se dostava pfivlastku: pi'atelsky, laskavy, zdvofily, taktni, uctivy, slusny, vsimavy, uznaly atp., pfip. v mirnejsi forme: citlivy, ochotny ke spolupraci, ochotny pomoci, velkorysy apod. Ukazuje se, ze jsme citlivejsi k tomu, co se dotyka nas v jednani druhych lidi, nezli k tomu, co se dotyka druhych, kdyz my jsme aktery. Evalvacni zhodnoceni je specif. typem -tvykonoveho sdeleni. Vyzkum devalvace ukazal, ze mezi "nejbolestivejsi" devalvacni projevy (mefeno subjektivne pocitem zahanbeni osoby, ktere jsou urceny) patfi ki'ive obvineni z ki'iveho svedectvi, obvineni bez moznosti hajit se, zneuziti duvery, neopodstatnene osoceni pi'ed druhymi lidmi, sikanovani, urazeni, hrube chovani, necitlivy a necitelny postup v jednani, vysmech, nedodrZeni "pravidel hry", pfedem stanovenych zasad jednani atp. Lidem, ktefi se takto devalvacne projevuji, se dostava nasledujicich pfivlastku: hruby, nadfazeny, nepi'atelsky, unlzejici, naduty, namysleny, pysny apod., v mimejsi forme pak: necitlivy, netaktni, nevsimavy, neuznaly, nelaskavy, Ihostejny (apaticky), nevdecny apod. Studiem e. a d. Ize doplnit a prohloubit s-gicke vyzkumy -tprestize, vztahu v -tmalych skupimich a nekterych soc. -troll, ale i vyzkumy moralniho jednani a -tvzoru chovani. 289

evangelikalism us

evidence obyvatelstva

A: evaluation and devaluation F: evaluation et devaluation N: Aufwertung und Abwertung I: valutazione e svalutazione Lit.: Kfivohlavv, J.: Jak si navzajem lepe porozumime. Praha 1988.

Kfi

evangelikalismus - (z i'ec. eu-angelia = dobre poselstvi) - vyzn. smer konzervativniho -tprotestantismu, v nemz Ize vysledovat 4 hlavni nab. tradice: 1. -tkalvinismus s jeho diirazem na predestinaci; 2. -tpietismus s diirazem na duchovni dokonalost; 3. metodismus s diirazem na osobni obraceni; 4. tradici biblicistickych skupin, protestujicich proti zpoehybiiovani objektivni spolehlivosti -tbible. Dnes je e. nejrozsii'enejsi v USA, kde pi'edstavuje specif. nesourody nab.-kult. fenomen, hluboce spjaty s teologickou tradici reform ace, s evrop. a pozdeji am. -tpuritanismem. Za evangelikalni protestanty se v 80. 1. oznacilo 33 % am. populace. E. reprezentuje svet. nazor dnesni am. -tstredni tridy. S-gicke vyzkumy ukazuji, ze am. e., rozSii'eny mezi belosskym obyv. (temei' 90 % evangelikaIii jsou belosi), je ve srovnani s jinymi denominacemi zastoupen vice zenami, vyssimi vekovyrni rocniky, zenatymi a vdanymi. Koncentruje se do zemedelskych oblasti a malych mest am. jihu a sti'edniho zapadu (tzv. Bible Belt), do nizsich vzdelanostnich, pi'ijmovych a zamestnaneckYch vrstev. S temito charakteristikami souvisi ito, ze si dnesni evangelikalove udrZuji odstup od institucionalnich struktur, uchovavaji si sviij konzervativni charakter a stavi se proti procesiim sekularizujici modernizace. Jejich postoj je vsak umimenejsi nez stoupencii -tfundamentalismu z 1. poloviny 20. st., ktei'i se od modemi spolecnosti separovali jako exkluzivni nab. skupina. Pro e. je typicky diiraz na osobni jistotu rozhodnute a citove proZivane viry i pi'esvedceni 0 nutnosti aktivni -tevangelizace. To se prornita i do bezneho zivota evangelikalii a do jejich nab. praktik (intenzivni cetba bible, cirkevni angazovanost). E. usiluje 0 Cistsi, jednodussi a autentictejsi formy nab. zkusenosti, nab. pravdy, cirkevni autority a ki'es{anskeho zivota ve smyslu apostolskeho ki'es{anstvi. Dndni e. klade diiraz na reformacni princip "sola scriptura", tzn. na slovo bozijako absolutni autoritu ve vecech nab. a moraIni pravdy a chovani. E. se stal pi'edmetern s-gickeho badani od konce 70. 1., ale jeho s-gicke typologie nejsou jednotne. R. Quebedeaux rozlisuje separatisticke fundamentalisty, otevi'ene fundamentalisty, evangelikaly, nove evangelikaly a mlade evangelikaly. Jini autofi deli e. s ohledem na historii pouze na fundamentalisty a evangelikaly. Komplexni praci 0 am. e. vypracoval J. D. Hunter, ktery fenomen e. vysvetluje v intencich s-gie poznani a v navaznosti na prace P. L. Bergera. 290

A: evangelicalism F: evangelicalisme N: Evangelikalismus I: evangelicalismo Lit.: Hunter, J. D.: American Evangelicalism. New Brunswick 1983; Quedebeaux, R.: The Young Evangelicals. New York 1974; Wald, K. D.: Re· ligion and Politics in the United States. New York 1987.

Such e van gel i z ace - proces Sii'eni myslenek evangelia ("radostne zvesti") jako optirnistickeho pojeti pozemskeho zivota, ktery se i'idi moralnimi zasadami Noveho zdkona, bezvyhradnou virou v Boha a laskou ke vsem lidem. E. je zaroveii rozsii'ovanim vlivu a prestize -tkresfanstvi ve vsech oblastech sveta. Metody e. jsou podavani svedectvi ki'es{anskeho zivota (i'eholnictvi), hlasani evangelia (kazani, osobni piisobeni v mezilidske komunikaci) a -tmisionarstvi. Objekty piisobeni e. mohou byt: 1. rozne oblasti spol. zivota, jako je politika, kultura apod.; 2. rozne soc. skupiny (rodina, mladez, trpici lide aj.); 3. jednotlivcL Obsah, zpiisob a oblasti e. se hist. meni. Piivodne slo o zakladani mistnich -tcirkvi v neki'es{anskych cas tech sveta (tzv. e. vnejsi), pozdeji e. min do cirkevnich i'ad, ktere zamys!i hloubeji evangelizovat nebo reevangelizovat, pokud podlehli -tsekularizaci (tzv. e. vniti'ni). Ve 2. a 3. st., kdy e. provadeli laici, se evangelizovaly nejprve nejnizsi soc, vrstvy, V konstantinovskem obdobi (po r. 313) a po zaniku Rimske fiSe (r. 476) byla e. provadena jiz profesionaly, tj, cirkvi, a tykala se i slechty. E. probihala tez v souvislosti se vznikem kolonii. V priibehu 19. a 20. st. se zakladaji misijni spolecnosti, ktere e. ndi. Evangelizacni zamery patfi dnes i do ramce -tevangelikalismu, zvl. v USA. A: evangelization F: evangelisation N: Evangelisierung I: evangelizzazione Such eve r get ism u s - sluzba ci -tdar vei'ejnosti od vyzn. osoby, ktera je financuje z vlastnich soukromych zdrojii a vystupuje jako -tmecenas. Jedna se 0 formu mecenasstvi adresovaneho bez vyjimky cele obcL Ve starem Recku a Rime bylo prosti'ednictvim e. financovano kryti vyzn. casti vei'. sltiZeb. Tyto dary obci posilovaly prestiz a moe zamoznych drZitelii vyzn, uradii. E. ale nepiisobil jako redistribuce ve prospech poti'ebnych, byl vyrazem slechetnosti drzitele uradu vynucovanym vei'. minenim. Rozdeloyal obec na dYe casti: na ty, kdo stedi'e rozdavaji, ana ty, kdo vdecne pi'ijimaji. Fixoval mocenskou diferenciaci obce, byl popi'enim ideje rovnosti. E. hral roli take pfi mezigeneracnim pi'enosu mocenskych nerovnosti, kdy zamozni oocane jeho prosti'ednictvim otevirali cestu ke kariei'e svym sotva zletilym potomkiim. E., jenz nezi'idka darce majetkove ruinoval, se niemene staval nastrojem vytvai'e-

ni a udrzovani -tsocialni distance. Pocty, oslavne napisy a sochy oslavujici evergety (financovane zpravidla jimi samymi) plnily ve starem Recku funkci analogickou tituliim urozenych ve sti'edoveku. V republikanskem Rime slouzil e. k ziskani sympatii vei'ejnosti v obdobi peed volbami. Sila potlesku publika na hrach financovanych kandidaty na urad pretorii a konzulii byla urCitym barometrem ver. mineni. V dobe cisai'stvi se e. cisaru - opet predevsim v podobe her a triumfii - podilel na udrzovani image dobrotiveho panovnika. Cisai' ziskal monopol na vykon e. pro mesto Rim. Jim poradane svatky a hry dramatizovaly vztahy vzajemnosti a oddanosti mezi lidem a jeho pan em, tvomy z i'imskeho plebsu vdecneho kolekt. klienta vsemocneho panovnika. A: evergetism F: evergetisme N: Evergetismus I: evergetismo Lit.: Veyne, P.: Le Pain et Ie Cirque. Paris 1976.

Kel evidence 0 byva telstva - zahmuje evidenci pi'irozene meny obyv. vcetne nekterych skutecnosti soc. pravnich, evidenci migraci a spec. registry obyv. 1. Pro evidenci -tprirozene meny obyv. byla vytvoi'ena soustava registracnich knih, v nichl jsou za pi'esne defmovane uzemnijednotky pokryvajici beze zbytku cely stat vedeny v chronologickem poi'adi vsechna narozeni (-tporody zivych i rnrtvych deti), siiatky a urnrti osob, ktere se v okamziku udalosti na danem uzemi zdrZovaly. V byvalem Ceskoslovensku pfevzal dohled nad vedenim techto knih (zpravidla nazyvanych -tmatriky) stat v r. 1950 a povei'il jim matricni ui'ady vybranych obci. Evidenci -trozvodii byly povei'eny okresni soudy, evidenci -tpotratii pnslusna zdravotnicka zanzeni. Statist. se zpracovavaji aZ vypisy z techto registracnich knih, pro ktere jsou zvlastnimi smemicerni pfedepsany spec. formulare: Hldseni 0 narozeni, HUiseni o snatku, Hldseni 0 umrti a Hldseni 0 rozvodu zpracovava statni statistika, tiskopis tddost 0 umele pferuseni tehotenstvi a Hldseni 0 potratu resort zdravotnictvi. Povinnost obcanii hlasit jednotlive udalosti je pfesne stanovena pi'islusnyrni smemicemi. Obdobne jsou matrikili, soudci i lekafi pravne odpovedni za uplne a spravne vyplneni statist. hlaseni a jeho vcasne odeslani ke zpracovani. Statist. zpracovani je centralni a zaznamenane demogr. udalosti se od r. 1925 tfidi podle mista trvaleho bydliste zapsanych osob (do r. 1924 to bylo podle miSta udalosti; siiatky se v 1. 1925 -1970 ti'idily podle mista bydliste nevesty, od r. 1971 se ti'idi podle mista bydliste zenicha - na zaklade zjisteni, ze nevesta casteji nasleduje zenicha do nove domacnosti). V mezinar. pohledu je ces, evidence pfirozene meny obyv. povazovana za spolehlivou a uplnou. Vzhledem k pre-

trvavajicim mezinar. rozdiliim ve vymezeni nekterychjevii (zvL stanoveni hranice narozeni rnrtveho plodu a ziveho ditete) byly ve vedeni pi'irozene meny obyv. pi'ijaty v r. 1953 mezinar. zasady Principles for a Vital Statistics System, Recomendations for the Improvement and Standardization of Vital Statistics. Tyto zasady se ne vsude dodrzuji, proto je ti'eba pi'i mezinar. srovnani brat v uvahu mozne rozdily. V zemich s nedokonalou statist. sluzbou byva casta podregistrace (napi', na Siovensku pi'ed r. 1919). Za uplnou evidenci se povazuje zachyceni alespoii 90 % udalosti. V Evrope tomuto pozadavku vyhovuji vsechny zeme, ale v Africe je uplna evidence stale vYjimkou. Za nedostatek se povaZuje i tzv. opozdena registrace, coz je regis trace demogr. udalosti s vice nez jednoletym zpozdenim (napi'. v Irsku). Udaje z evidence pi'irozene meny na uzemi dnesni Ceske republiky byly publikovany od r. 1828 v pramennych dilech statni statistiky v casti venovane obyvatelstvu (starsi data z let 1785 aZ 1827 jsou dostupna v praci V. Sekery: Obyvatelstvo ceskYch zemf v letech 17541918, kterou vydal Cesk'j statistick'j ufad v r. 1978). Rovnez resort zdravotnictvi publikuje od 2. poloviny 19. st. udaje napi'. 0 nemocnosti, 0 pi'icinach smrti, po r. 1957 o potratech, Za vsechny zeme sveta jsou demogr, data k dispozici v demogr. rocence OSN Demographic YearbookAnnuaire Demographique, ktera vychazi od r. 1948. 2. Evidence -tmigrace poskytuje informace 0 zmemich v rozmisteni obyv. v zavislosti na ostatnich soc. a ekon. jevech. Migrace je v ces, zemich definovana jako zmena trvaleho pobytu za hranice urCite administrativni jednotky, zpravidla obce. Evidence vniti'ni migrace byla v byvalem Ceskoslovensku zavedena zakonem c. 5211949 Sb. a je zalozena na povinnem hlaseni k trvalemu pobytu. Pi'echodne pobyty se statist. neeviduji. Pi'i zmene trvaleho pobytu za hranice urcite obce ci mesta se vypliiuje Hldseni o stlhovdni, ktere krome diivodii stehovani obsahuje Udaje 0 pi'islusne osobe - 0 jejim veku, zamestnani, narodnosti, rodinnem stavu atd. Samostatne hlaseni se vypliiuje i pro deti do 15 let. Od r. 1976 se za vniti'ni migraci povazovalo i stehovani mezi mestskymi obvody Prahy a Bratislavy. Evidence zahranicni migrace byla v Ceskoslovensku zavedena jiz po 1. svet. valce, ale aZ do r. 1954 se t9kala pouze cs!. statnich obcanii. -tEmigraci, tj. vystehovani z Ceskoslovenska, evidoval od r. 1950 Cedok, od r. 1968 okresni oddeleni pasii a viz. Dopliiujici informace 0 migraci Ize ziskat i ze -tsClmni lidu (celkovy pi'iriistek obyv. se sklada z pi'irozeneho pi'iriistku a migracniho salda) a z udajii 0 miste narozeni a miste pi'edchoziho bydliSte. Pi'ima evidence vniti'ni migrace existuje jen v malo zemich a obvykle ji nelze odlisit od migrace sez6nni ci pracovni. Vzhledem k nejednotne metodice evidence migrace je me291

evoluce

exegetika

zimir. srovnani znacne obtizne. Udaje 0 migraci jsou rocne publikovany spolu s daty 0 evidenci pfirozene meny v Pohybech obyvatelstva, vydavanych statist. organy. 3. Registry obyvatelstva obvykle vychazeji z dat ze sWani lidu a sledovane znaky jsou aktualizov{my na zaklade evidence pfirozene meny obyv. V ces. zemich nebyl dosud demogr. registr zaveden. K 1. 1. 1980 v souvislosti se sWanim lidu byl zalozen Centrdlni registr obcanu. A: civil registration F: registres de Petat civil N: Bewolkerungsstatistik I: anagrafe Lit.: Konecnd, A.: Pramenna dila demograficke statistiky v letech 1919-

1978. Praha 1981; Maur, E.: Zaklady historicke demografie. Praha 1978; Srb, V.: Dve ste let statistiky pfirozene meny obyvatelstva v ceskych zemich. Demografie, 27, 1985; viz tez ..... demografie.

Kal

e v 0 I u c e viz darwinismus socialni, diferenciace socialni, emergence, evolucionismus, historicismus, neoevolucionismus, sociobiologie, vyvoj evoluce m ul tilinearni viz neoevolucionismus evoluce univerzalni viz neoevolucionismus evo I ucion is m us - (z lat. evolutio =rozvinuti papiroveho svitku, cteni) - v nejsirsim slova smyslu nazor, ze zadna oblast reality neni nemenna, ale vyviji se. I kdyz prvky vyvojovych teorii se objevuji uz v antice, zaklady vM. pojeti vyvoje, resp. evoluce, byly polozeny az modemi pi'lrodovMou koncem 18. a behem 19. st. (P. S. Laplace, Ch. Lyell, Ch. R. Darwin). K nejvyzn. stoupencum takto siroce chapaneho e. patfili: G. B. Vico, J. G. Herder, J. A. Condorcet, C. H. Saint-Simon, H. Spencer, E. B. Tylor, L. H. Morgan, G. W. F. Hegel, F. P. G. Guizot, A. H. Tocqueville, A. Comte, L. T. Hobhouse, B. Kidd aj. V dejinach s-gie je pojem e. pouiivan pro teorie spoleenosti, v nichz je .....spolecnost povazovana za slozku ..... pfirody, tzn. vztahuji se na ni evolucni zakony objevene v pfir. vedach, zejm. v biologii. E. je vnitme znacne diferencovany smer, ktery se rozvinul a mel nejvetsi vliv ve 2. polovine 19. st. Patfi do pozitivistickeho a naturalistickeho proudu, jehoz hlavnimi s-gickymi reprezentanty byli H. Spencer, L. T. Hobhouse a B. Kidd, v kult. antropologii pak E. B. Tylor a L. H. Morgan. Podle evolucionisrn vsechny spolecnosti prochazeji rymiz vyvojovymi stadii, jejichz pofadije zavazne a nemenne, plynule na sebe navazuji, neexistuji mezi nimi nahle pferyvy a skoky. Evolucioniste neuznavali potfebu ..... revoluci, povazovali je za patologicke, nenormalni jevy. V politice e. podporoval ..... reformismus. Podle evolucionisticke teorie vyvoj Iidstva probiha Iineame a lze jej zmizomit vzestupnou pfimkou, jejiz body tvofi jednotlive spolecnosti v zavislosti na stupni sveho rozvoje. Nektere z nich jsou na pfimce nize a jine vyse, to 292

znamena, ze reprezentuji ruzna stadia tehoz vyvojoveho procesu. Za nejrozvinutejsi a vyvojove nejvyssi byly povazovany zapadoevrop. spolecnosti, zejm. anglicke. Predpokladalo se, ze vsechny ostatni, "vyvojove opozdene" spolecnosti postupne projdou stejnou cestou jako spolecnosti nejvyspelejsi, ze tento proces je pfirozeny, nezvratny a ridi se stejnymi zakony jako bioI. evoluce. Evolucioniste se domnivali, ze vysvetlit jev znamena popsat jeho genezi. Odtud jejich zajem 0 pocatky kazdeho jevu a snaha najit tzv. nejjednodussi formy a slozky spoi. zivota, z nichz se postupne vyvinuly slozite spolecnosti. Typicke je to napr. pro H. Spencera, ktery venoval mnoho pozomosti tzv. jednoduchym spolecnostem a snazil se vysvetlit jejich pfechod ke spolecnostem slozirym. Klicovymi kategoriemi e. byly pojmy pohyb, zmena, vyvoj a pokrok. Vzhledem k tomu, ze spolecnost tvon urcity celek, podle H. Spencera "organismus", i vsechny .....socialni zmeny jsou vzajemne zavisle a zmena v jedne spoi. oblasti nutne vyvolava zmeny v jinych slozkach spolecnosti. Dlouhodobe neni mozna koexistence spol. jevu, napf. instituci nebo kult. elementu, jez by patfily do ruznych fazi vyvoje spolecnosti. Pokud se evolucioniste s takovym nesouladem ve spoi. realite setkali, uchylovali se k tzv. teorii preZitkfi a povazovali takovou situaci za docasnou. Uki. evolucionisticky zakon tvrdi, ze vyvoj vsech stranek spolecnosti je rovnomemy a ze mezi nirni existuje pfesne stanovena koexistence. Jakkoli evolucioniste uznavali, ze ve vyvoji se mohou objevit prvky stagnace i regresu, za normalni proces povazovali vzestupny vyvoj, tzv ...... pokrok. Lidstvo jako celek se neustale zdokonaluje, stagnace a kroky zpet jsou pouze docasne a rykaji se jen jeho jednotlivych slozek. Kriterium pokroku spatfoval e. v rostouci slozitosti struktury a ve zvetsovani poctu plnenych funkci. Cim je spolecnost diferencovanejsi a cim vice funkci plni, tim je podle e. pokrokovejsi. Toto kriterium aplikovali evolucioniste i na jednotlive slozky spol. zivota. Hodne pozomosti venovali v teto souvislosti take klasifikacim a typologiim spoi. vyvoje. Mezi nejznamejsi patfi Morganovo deleni hist. vyvoje lids tva na ..... divosstvi, ..... barbarstvi a ..... civilizaci, H. J. S. Mainovo deleni na spolecnost statusu a smlouvy, Spencerova teorie ..... vojenske spolecnosti a priimyslove spolecnosti apod. Evolucioniste sice zastavali nazor, ze existuje pluralita pficin vyvojovych zmen, ale v odpovMi na otazku, ktera z mnozstvi pficin je hlavni, se mezi sebou casto pods tatne lisili, coz byljeden z duvodu, proc se e. koncem 19. st. rozpadl. Za nejdulezitejsi pficiny vyvoje povaiovali: 1. urCite vlastnosti lidskych jedincu, jejichz zakladem je jedina a nemenna psych. pfirozenost cloveka (nektefi kladli duraz na intelekt., jini na instinktivni stranky); 2. pi'lr. pro-

stredi, zejm. tzv. geogr. podminky (nektefi byli vyznavaCi ..... geografickeho determinismu); 3. spo\. a kult. faktory, mezi nez fadili demogr. faktory, jako pocet a hustotu obyv., pfemeny ve zpusobu ziskavani existencnich prostfedkti (tzv ...... technologicky determinismus), ekon. faktory (..... ekonomicky determinismus), spoi. instituce, zvyky a obyceje; 4. konflikt a boj (viz .....socialni darwinismus). Koncem 19. st. se e. setkal s ostrou kritikou a zejm. v s-gii postupne ztratil zastance i vliv. V polovine 20. st. se objevii opet zajem 0 problemy soc. vyvoje v podobe tzv ......neoevolucionismu. Z:iroveii se ale objevuji jine pfistupy k chapani dejin, popirajici napf. vyvojovou kontinuitu (viz .....episteme, ..... archeologie vedeni). A: evolutionism F: evolutionnisme N: Evolutionismus I: -evoluzionismo Lit: Bames, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Coser, L. A: Masters of Sociological Thought. New York 1971; Martindale. D. A: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokin, P. A: Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej, dill. Warszawa 1981.

Sed

evolucionismus psychologicky viz psychologismus e v r 0 pan s t v i - pfesvMceni obyv. narodu Evropy 0 pfislusnosti ke spolecnemu hist. prostoru, k vetSimu celku, ktery je zakladem jejich ..... civilizace a ..... kultury, obecnych principu, hodnot, norem, vMeni. Princip e. je obsaien napf. v myslence Ch. L Montesquieua, ze "Evropa je pouze jeden narod slozeny z mnohych". Vedomi sounalezitosti s teritorialnim i duchovnim celkem Evropy se projevovalo v minulosti nejcasteji v dobach ohrozeni. Evropane si byli vMomi sve odlisnosti od pfislusniku neevrop. narodu uz na samem pocatku svych dejin, kdy byli neustale vystaveni vlivum, ktere pfichazely z Vychodu, z Orientu ci Asie. Casto byla kladena otazka rozdilu mezi Zapadem (Evropou) a Vychodem (AsH). Evrop. kult. vedomi cerpalo ze zdroju anticko-kfesianske kultury staroveku a vytvarelo se po nekolik staleti spolecneho hist. vyvoje evrop. zemi. Vznikaly evrop. zvyky, evrop. mravy, evrop. pravo, evrop. vef. mineni, evrop. vef. moc. Krome duchovniho zakladu, kter)' cerpal z minulosti, se pozdeji v Evrope zacal prosazovat take modem! dynamicky prvek - prakticky smysl pro rozvoj prumyslu, ktery se obrazil v hodnotach a idejich modemiho sveta. V historii se stndaji staleti, v nichz vynika v evrop. zemich nk osobitost, se staletimi, v nichz pfevazuje e. (napf. pro 16. st. je typicke sifeni nadnar. ideje humanismu). Ve 20. st. se e. nevymezuje jen vtici Vychodu, ale zduraziiuje se rozdil mezi evrop. a am. spolecenstvim, pfip. se mluvi 0 hrozbe amerikanizace evrop. spolecnosti. Pojem e. je podobneho f:idu jako pojem ..... Abendland, nejde vsak 0 synonyma.

A: Europeanism, Europeanness F: europeanisme N: Europiiertum I: europeismo, civilita europea Lit.: Ortega y Gassel, 1.: Evropa a idea naroda. Praha 1993.

Much e x a k t nos t - (z lat. exactus = uplne, dokonale provedeny) - pfesnost jako vlastnost kvant. vymezenych systemu, kvant. procedur a logicko-matem. postupti. E., ktera je zvI. pozadovana pro mefici procedury, je tfeba vzdy posuzovat s ohledem na teor. a prakticke zamery, s pfihlMnutim k hist. aspol. podminkam. Bez ohledu na dosazenou uroveii poznani, tech. moznosti a prakticke zamery Ize sotva fici, ze tolerance mefeni ± 0,1 mm je presna ci nikoli. V teorii ..... mereni se odlisuje definovana e. od pozadovane a dosaiitelne e. Definovana e. se bezprostfedne vztahuje na numericke hodnoty geometrickych promennych. Jejich hodnota je pfesne vymezena defmitoricky: napf. soucet vniti'nich uhlu v trojuhelniku je roven 180°, avsak z:idnym sebepfesnejsim a opakovanym mefenim nelze empir. prokazat, ze tento soucet je zcela roven 180°. Dosaiitelna e. je podminena objektivne i hist.: realnou povahou pfedmetu mereni, rozvojem mericfch technik a teor. okolnostmi. Pozadovana mira e. zavisi zase na ucelu mefeni v ramci daneho kontextu s ohledem na dosaiitelne e., zpravidla je vsak vzdy mensi. Teor. a metodo\. obtiznym problemem je otazka, jak vime, ze nejaka zjistena hodnota mefene veliciny byla udana s dosazitelnou mirou e. Ve spol. vedach, resp. s-gii, je pozadavek e. problematizovan navic tim, ze dosaieni relativne vysoke miry e. mend procedury nezajiSfuje ..... validitu ani ..... reliabilitu ziskanych poznatku. A: exactitude, exactness F: exactitude N: Exaktheit I: esattezza Lit.: Berka, K.: Mereni: pojmy, teorie, problemy. Praha 1977.

Ber ex e g e ti k a - (z fec. exegesis =vyklad, uvedeni) - teorie a zaroveii dovednost souvisIeho kritickeho vykladu, interpretace textu. Cilem takoveho vykladu je desifrovani textu, odkryti jeho nejhlubSiho a nejautentictejsiho smyslu. E. byva uvadena do souvislosti s ..... hermeneutikou, jejiz ramec je vsak zejm. od W. Diltheye sirsi, neboi zahmuje take vyklad ostatnich forem, v nichz se vyjadfuje, objektivuje duchovni zivot cloveka (napf. ume!. dila). E. rna dYe hlavni podoby: 1. teologickou, ktera se zabyva vykladem textu ..... bible (pomoci jazykove a hist. kritiky se napf. snazi objasnit rozdily a rozpory mezi Starym zdkonem a Novjm zdkonem); 2. pravni,jez se zabyva vykladem pravnich norem, coz rna vyznam pro jejich spravnou aplikaci na jednotlive konkretni pfipady. A: exegetics F: exegese N: Exegetik I: esegetica 293

exkomunikace

existence

Lit.: Hruschka, J.: Das Verstehen von Rechtstexten. Miinchener UniversiUitsschriften, Reihe der juristischen FakulUit, sv. 22. 1972.

Maj

ex i s ten c e - (z lat. existencia, od existens =jsouci) - ve ved. souvislostech se vyskytuje ve dvou vyznamech: 1. jako oznaceni tzv. kvantifikatoru V logice, tj. vyrazu, ktery obsahuje promenne a spolu s urcitou formuli tvori smyslupIny vyraz; 2. jako fil. pojem, oznacujici vsechno, co nejak je, jako vyjadfeni (empir.) individualni jsoucnosti nejake veci ci osoby v protikladu k jeji pods tate, esenci i (metafyzickemu) -tbyti. V pojmu e. pokantovska fiIozofie vytusila racionalne neuchopitelnou dimenzi, kterou jako neco protikladneho k rozumu a ideji obratila proti objektivistickemu -tracionalismu osvicenstvi, proti 1. Kantovu transcendentalismu (tak u F. H. Jacobiho a J. G. Hamanna) a pfip. i proti Hegelovu idealismu (u F. W. J. Schellinga as. A. Kierkegaarda). Velkou roli hral pojem e. take v protiidealisticke fiIozofii dejin L. von Rankeho, ktera se stalajednim ze zakladu tzv. -thistorismu. Podle Rankeho je kaZda epocha v bezprostfednim vztahu k Bohu a jeji hodnota vubec nespociva v tom, co z ni vzchazi, nybd v jeji existenci samotne, v jeji vlastni svebytnosti (Uber die Epochen der neueren Geschichte, 1854 - prvni pfednaska). V navaznosti na tuto svou iracionalne individualni komponentu znamena e. ve filozofii -texistencialismu existenci lidskou, lidske byti v jeho konecnosti, to, jak je protipostaveno kaide transcendenci. Podle M. Heideggera (Sein und Zeit, 1928) bytostne urceni lidskeho pobytu lezi v jeho existenci. A: existence F: existence N: Existenz I: esistenza Haf ex is tenc iali s m u s - tez filozofie existence - od konce 20. I. 20. st. bezne vyrazy pro -tfilozofii, ktera se orientuje na -tbyti ve smyslu nasi subjektivni -texistence. Vyraz filozofie existence poprve pouzil F. W. J. Schelling, a to pro oznaceni filozofie zduraznujici nepochopitelnost, racionalni neodvoditelnost existence Boha, pfirody a cloveka. E. rna vsak na mysli pouze lidskou existenci, ktera je pojata jako starost 0 vlastni byti (M. Heidegger), byti, ktere vlastnim zpusobem prejimame do odpovednosti, jehoz uskutecnovani je nam ulozeno. Odtud se jevi -tsvobod a ne jako pouha vlastnost cloveka, nybrz jako volba sebe sarna ze svych moznosti, a to volba neustaIa, i kdyz nemusi jit 0 vyslovnou volbu. Ponevadz se volba deje vzdy za faktickych determinovanych okolnosti, je fakticnost a na druhe strane transcendence, tj. pfekracovani fakticnosti rozvrhem vlastnich moznosti, zakl. charakteristikou existence. V prubehu 19. a 20. st. se filozofie existence rozvinula v nekolika podobach. Za prvniho myslitele existence je povaZovan danskY teologicky myslitel S. A. Kierkegaard, 294

ktery odmita nepfimefene naroky filozofie jako domnele ciste teorie 0 absolutnu a tematizuje "skutecnou existenci cloveka", k niz patfi vztah k osobnimu nezjevnemu Bohu. Ve 20. st. je filozofie existence zastoupena K. Jaspersem, ktery take nazev filozofie existence reklamuje pro svou filozofii. Jaspers vychazi z rozliseni vedy a filozofie, ktera smefuje k celkovosti, k byti. Intenci sve filozofie charakterizuje jako "prosvecovani existence" (ExistenzerheIIung). HIavnim dilem je trojsvazkova Philosophie (1932). V povalecne knizce z r. 1946 Die Schuldfrage (Otazka viny) navrhuje pouzit techniku "prosvecovani" k uznani -tviny, k oCiste a vnitfni promene pfislusniku nem. naroda. Pro existenci je pfiznacny vztah k nezpredmenitelnemu byti, unikajicimu vsemu urcovani ve smyslu svetskych veci. Jaspers je nazyva "to obklopujici" (das Umgreifende). Nejvyznamnejsim filozofem existence ve 20. st., ktery se vsak odmita hlasit k e. a nazyva svou analyzu pobytu (Dasein) fundamentalni ontologii, je M. Heidegger. V Sein und Zeit (1927) povazuje za zakl. charakteristiku pobytu porozumeni svemu vlastnimu byti a svym moznostem, jakoz i otevfenost vuCi jsoucimu, tj. vuci tomu, Cim veci jsou. Pozdeji pfesel Heidegger ke stanovisku "obratu" (Kehre), priority ne uz lidskeho byti, nybd rnimolidskeho byti, toho, co umoznuje porozumeni. Pod vlivem Heideggerovym rozvinul svou fiIozofii existence, vyslovne nazyvanou e., J. P. Sartre. Ve svem hlavnimdileL'etre et Ie neant (Byti a nicota) rozviji filozofii existence pfedevsim jako filozofii svobodneho uchopeni svych moznosti a uCineni se sam sebou. Svoboda se projevuje znicotnovanim dfivejsich zameru a rozvrhovanim existence na zaklade projektu, jejichz soucasti jsou hodnoty, podle kterych jedname. Protoze hodnoty nejsou predem stanoveny, Ize v rozporu se starou filozofii fici, ze existence pi'edchazi esenci a nikoli naopak. Sartre popularizoval svou fiIozofii ve spise L'existencialisme est un humanisme (1946) a v i'ade romanu a zejm. dramat (vesmes vysly ces.). FiIozofie e. ovIivnila i s-gii (viz -tsociologie existencialisticka). A: existencialism F: existentiaiisme, philosophie de l'existence N: Existenzialismus, Existenzphilosophie I: esistenzialismo Lit.: Arendt, H.: Was ist Existenzphilosophie. Heidelberg 1948; Bollnow, O. F.: Existenzphilosophie. In: Hartmann, H. ed.: Systematische philo-

sophie. Stuttgart 1942; Cem.'~, V.: (1948) Prvni a druhy sesit 0 existencialismu. Praha 1992. Sartre, J. P. : Marxismus a existencialismus. Praha 1966.

Sob exkluze socialni - (z lat. excludo =vylucovat, vzdalovat, nevpustit) - mechanismus nebo strategie, pomoci nichz jedna skupina ochranuje sva privilegia a vyhody tim, ze uzavi'e jinym skupinam pfistup ke zdrojum, k pozicim, odmenam a moznostem, a to na zaklade mocensky sank-

cionovaneho prohlaseni techto skupin za nezadouci nebo nevhodne. E.s. souvisi uzce s tzv. socialnim uzaviranim (social closure). V nekterych koncepcich se proto e.s. poklada vedle tzv. uzurpace za jeden ze dvou mechanismu, jimiz se soc. uzavirani dosahuje nebo udduje, pfip. meni. Uzavirani je pak obecnym procesem, jirnZ se skupina snazi uddet svou vylucnou, exkluzivni kontrolu nad vzacnymi zdroji tim, ze k nim omezuje pfistup, a e.s. je pouze specif. mechanismem oddeleni "vlastnich" (insiders), tj. tech, ktei'i maji k vzacnym zdrojum pfistup, od "cizich" (outsiders), ktei'i k nim pi'istup nemaji. Uzurpace je rovnez strategii depriviJegovanych skupin, jez se snazi dosahnout pfistupu ke zdrojum, ktere jiz byly monopoIizovany jinou skupinou. F. Parkin zavedl navic termin dvojiho nebo zdvojeneho uzavi'eni: napi'. odborove hnuti voH vuci zamestnavatelum a vlastnikum strategii uzurpace, soucasne vsak ve vztahu k nektere jine skupine (napi'. etnicke) muze volit strategii e.s., aby ji znemoznilo podilet se na pfip. pozitivnim vysIedku uzurpace. Koncepce soc. uzavirani a e.s. vznikla inspirovana weberovskym pojetim tfidni a stavovske struktury, byla vsak systematicky zpracovana aZ v 70. I. zejm. F. Parkin em a R. Murphym v souvislosti s kritikou marx. pojeti tfidni struktury a zejm. konkretniho fungovani realne soc. spolecnosti. V zemich vych. Evropy se e.s. zabyvali A. Sawiszovd v Polsku aM. Petrusek v Ceskoslovensku. Jako jeden z podstatnych definicnich znaku -ttotalitarismu uvadi Petrusek prave mimoi'adne rozpracovany system mechanismu e.s. ph soucasnem enormnim rozSii'eni rozsahu rnanopoIizovanych vzacnych zdroju. Zatimco v tradicnich a demokr. spolecnostech s trzni ekonomikou je pfedmetern e.s. pi'edevsim vlastnictvi a vzdelani, pl'ip. soc. kvaIifikace, v totalitnich systemech se do sfery e.s. zahrnuje take cely system soc. mobility, pfistup k informacim, cestovani atd. Tak -tprofesionalizace jako jeden z mechanismu e.s. rna v totalitnich systemech specif. rysy, ktere se projevuji v jejich soc. disfunkcnich efektech. E.s. Ize typologizovat podle techto znaku: 1. viditelnosti, od skryte k transparentni forme; 2. soc. akceptace, od soc. pi'ijate a dokonce nekdy masove aprobovane e.s. po odmitanou; 3. formalni legaJizace, od pravniho zakotveni e.s. po jeji faktickou nelegalnost; 4. zpusobu provedeni, od jemneho, elegantniho a formalne zduvodneneho po brutalni a nasilnickY. Jinou klasifikaci zavadi C. Disco: 1. podle rozsahu soc. pole, ktere je e.s. dotceno (typy soc. aktivit a skupin); 2. podle kriterii "vlastnich" a "cizich" (etnicka a rasova pfislusnost, nabozenstvi, vykon); 3. podle podstaty privilegii a vzacnych zdroju, ktere ztotoznuje s prostfedky saturace poti'eb. E.s. muze byt za urCitych okolnosti, nikoliv vsak nutne a vidy, formou -tsocialni diskriminace a barierou

-tsocialni mobility (viz tez -tcechy, -tskupina clenska). A: social exclusion F: exclusion sociale N: Sozialexklusion, soziale AusschIie6ung I: esclusione sociale

c.: Intellectuals in Advanced Capitalism, Closure, and the New Class Thesis. In: Intellectuals, Universities, and the State in Western Modern Societies. Berkeley, Cal. 1987; Murphy, R.: Social Closure: Theory of Monopolization and Exclusion. London 1988; Parkin, F.: Strategies of Social Closure in Class Formation. In: The Social Analysis of Class Structure. London 1974; Parkin, F.: Marxism and Class Theory: A Bourgeois Critique. London 1979; Sawisz, A.: Strategie i techniki wykluczania. Kilka uwag na temat .. zamkni~cia" w socjologii. Studia Socjologiczne, 1987,

Lit.: Disco,

C. 3, 4.

Pet ex k 0 m u n i k ace - (z lat. excommunatio = vylouceni) ces. vyobcovani - puvodne nazev cirkevni -tsankce, spocivajici ve vylouceni z jejiho spolecenstvl. Starsi je ale zidovske "cherem", vylouceni ze zidovskeho spolecenstvi, zbaveni nab. pray a prokleti. V ki'esianstvi existovala e. od jeho poeatku. V dobach, kdy se stalo statnim nabozenstvim, mohla mit cirkevni e. v ruzne mire take obcanskopravni nasledky, sahajici aZ k hrdelnimu procesu. Ve stfedoveku byl trest e. vyhlasovan s klatbou, tj. oficialnim ediktem (vel'. oznamenim). Od 6. st. se uplamoval take interdikt (z lat. interdictio nebo interdictum = zakaz, rozhodnuti), ktery neznamenal zbaveni spolecenstvi, ale zakazoval ucast na bohosluzbach, udelovani svatosti apod. Cirkevni pravo rozeznava: 1. excommunatio minor, tj. v pods tate zmineny interdikt, phcernZ interdikt obecny (generale) se vztahuje na kneze a vei'ici celeho uzemi, interdikt castecny (particulare) zasahuje jen nektere osoby; 2. excommunatio maior, coz je definitivni vylouceni z cirkve. Pravo e. pnslusi cirkevnim hodnostarum od biskupa vyse. Z dejin je znarna napi'. e. Valdenskych r. 1184, J. Husa r. 1412, nem. cisai'e Jindficha IV. r. 1076 aj. Posledni vetSi exkomunikacni akt provedl papez Pius XII.: r. 1949 - exkomunikoval vsechny, ktefi se staIi nebo stanou cleny kom. stran, budou tyto strany podporovat a jakkoliv s nimi spolupracoval. PUvodne mela cirkevni e. velmi silny dopad na zivot jedincu i skupin, kteh tak prakticky pl'estali byt cleny vlastni komunity, coz Ize pl'irovnat ke ztrate obcanstvi. Nekdy to podpoi'iIo vytvoi'eni nove vlastni skupiny, vetsinou tajne, ktera se reaIizovala v odporu k oficialni komunite. E. je spojena se -tsocialni exkluzi. Pojem e. se pozdeji zacal uzivat i pro vylouceni ze skup. formaci, spolku nenab. razu i z neoficialnich komunit, ktere maji svuj fad, pevne stanovena pravidla jednani a svtij soudni tribunal. 0 analogii s cirkevni e. Ize hovorit i v souvislosti s tzv. -tsvetskym nabozenstvim. A: excommunication F: excommunication N: Exkommunikation I: scomunica Kou 295

exogamie

experiment

ex 0 gam i e - (z i'ec. ex6 = vne; gamos = snatek) - pribuzenske pravidlo, ktere pi'ikazuje hledat si partnera za ucelem snatku mimo vlastni skupinu. Obecne Ize toto pravidlo aplikovat na nizne velke skupiny, pocinaje rodinou a konce narodem, na skupiny definovane socialne, etnicky ci uzemne. V ramci teorie -tpribuzenstvi pi'edstavuje e. obecne pravidlo, na jehoz zaklade je vetSina snatku uzavirana mezi partnery ruznych skupin. E. je uzce spojena se zakazem -tincestu. Pravidlo e. vychazi ze skutecnosti, ze zakaz uzavirani snatku mezi pi'ibuznymi vylucuje z vyberu moznych partneru osoby, ktere jsou kazdemu jedinci soc. nejblizsi. Aby vsak mohl tento zakaz platit, musi byt kompenzovan moznosti ziskat partnera mimo okruh svych nejblizsich, tedy v jine soc. skupine. E. tak vytvari soc. system, ktery kodifikuje pravidla vymeny partneru (pi'edevsim zen) mezi jednotlivymi skupinami. E. se podili na tvorbe jedne velke casti pl'ibuzenskych vztahU, tak jak jsou definovany v -tnepokrevnim pribuzenstvi. Na rozdil od -tendogamie, ktera rna tendenci urcovat hranice skupiny a diskriminovat jedince uvniti' skupiny, pi'edstavuje e. neustale usili 0 co nejvetsi soc. soudrZnost a solidaritu. Kdyby kdysi soc. tradice umoznila cloveku zenit se a vdavat se svymi nejblizsimi phbuznymi, byla by dnes nase koncepce snatku zcela jina a rovnez nas sexualni zivot by byl znacne odlisny. Podle W. I. Thomase maji e. a jazyk tutez zak\. funkci: zajisiovat komunikaci s druhymi a integrovat skupiny. A: exogamy F: exogamie N: Exogamie I: esogamia Lit.: Bradfield. R. M.: A Natural History of Associations. London 1973; Service. E. R.: Profiles in Ethnology. New York 1971; viz lei -+pribuzenstvi.

Jus

ex p e k t ace - (puvodne z lat. expectare = ocekavati, pi'evzato vsak spiSe z ang\. expectation = ocekavani, pi'edpoklad, anticipace) - v s-gicke terminologii ocekavani vazici se pi'edevsim na pojem soc. -trole, ktera je jiz v klasicke definici R. Lintona chapana jako ocekavany zpusob chovani, vazany na urcity soc. -tstatus Ci soc. pozici. Od typickych pi'edstavitelu urcitych soc. pozic se ocekava urCite chovani, ktere pak urcuje roli. Role jsou "svazkem" e., protoze oeekavani se nevztahuji pouze k cinnostem, ktere se vazi na danou pozici (napi'. ze lekai' se chova dustojne, ze dovede rutinne provest nektere zasahy atd.), ale i na motivaci, city (u lekafe se napi'. oeekava emocionalni neutralita) a hodnotove struktury (dodrZovani zasad lekai'skeho tajemstvi apod.). E. vel ice uzce souvisi take s pi'ehlednosti, uspoi'adanosti soc. sveta. Clovek se uci spo\. vyznamu urCitych aktu, symbolu, gest, pi'edmetu, a pouze tehdy, kdyz se pi'islusnici urCite kultury vsem temto vyznamum nauci, mohou vznikat v -tsocialni 296

interakci vzajemna ocekavani, ktera cini soc. svet pi'edvidatelnym, udavaji mu subjektivne pociiovany a prozivany i'ad. Vzajemna ocekavani jsou v soc. interakci potvrzovana nebo nepotvrzovana, fixovana a naopak postupne vytlacovana a nahrazovana jinymi. Pojem e. (resp. teorie ocekavani) je vyzn. slozkou pojmove vybavy -tstrukturalniho funkcionalismu, ale i smeru -tinterpretativni sociologie. Specif. vyznamu nabyl pojem e. v ekonomii, kde se od 70. \. stal soucasti standardni pojmove vybavy diky J. F. Muthovi. Pojem a hypotezu racionalni expektace, resp. racionalniho ocekavani rozpracoval F. Modigliani, ackoliv pojem e. je pouzivan od 20. I. tzv. stockholmskou skolou a take v dile J. M. Keynese. E. si lze pi'edstavit jako subjektivni pravdepodobnosti budoucich hodnot ekon. promennych, ktere maji vztah k soucasnym rozhodnutim ucastniku ekon. zivota a ovlivnuji vyvoj ekonomiky. Modigliani rozlisil dva druhy promennych, tzv. promenne ex ante, tj. anticipovane stavy ekon. prosti'edi nebo budouci stavy ekon. subjektu, a promenne ex post, tj. data 0 skutecnych stavech, jez se deli na anticipace neboli pl'edpovedi, rozhodnuti a plany. Vsechny tyto tfi typy shrnuje Modigliani pod souhrnne oznaceni e. Hypoteza racionalnich e. byla vyzn. modifikovana, napi'. tim, ze bylo zdurazneno, Ze oeekavani nemusi byt zalozeno na verohodne informaci, dale ze vyhledavani spolehlivych informaci je spojeno s vynakladanim vzacnych zdroju a ze naklady na informace tykajici se blizsi budoucnosti jsou relativne nizsi nez nliklady na informace 0 budoucnosti vzdaIene. Rozhodovani a planovanijsou nakladne aktivity, protoze spoti'ebovavaji vzllcne zdroje. Ocekavani podle techto koncepci ovlivnuje ekon. rozhodovani, tj. vyber alternativ alokace vzacnych zdroju. Vei'. informace maji vii v na ekon. chovanijen prosti'ednictvim vniti'ni informace, ktera je zalozena na vlastnich zkusenostech a zajmech. Vei'ejna, napi'. vladni informace, muze ekon. a soc. pusobitjen tehdy, kdyije ekon. subjektem internalizovana. Teorie racionalnich ocekavani, ktera se doryka podstaty mikroekon. teorie, umoznila pi'esneji operacionalizovat pojem oeekavani, ktery byl v puvodni Keynesove koncepci chapan pouze jako exogenni cinitel ekon. chovani. Byla pi'enesena i do nove klasicke makroekonomie a dnes umoznuje zajimavym zpusobem propojit ekon. teorii, s-gii, soc. psychologii a prognostiku. A: expectation F: expectation, attente N: Erwartung I: aspettativa Lit.: Jezek, T. - Kouba, K. - Kupka. M.: Racionalnf ocekavanf jako problem ekonomicke teorie. Ekonomicko-matematiclry obzor, 23, 1987, C. 2; Keynes, J. M.: Obecna teorie zamestnanosti, uroku a penez. Praha 1963; Linton. R.: The Study of Man. New York 1936; Zimbardo. P. G. - Ruch. F. L.: Psychology and Life. Ill. 1977.

Pet

expektace racionalni viz expektace experiment - (z lat. experimentia = pokus, zkouska, zkusenost) - ovei'ovani a ziskavani empir. poznatku v planovane a vyzkumnikem i'izene situaci. Lze rozlisit pravy ci skutecny e. a kvazi experiment. Skutecny ci pravy e. (true experimental design) muze zjistit, zda souvislost mezi -tznaky rna kauzalni charakter, zda existuji vsechny podminky pro potvrzeni kauzalniho vztahu (viz -tkauzalita). Takovy e. musi potvrdit existenci soubeznych zmen v obou promennych, nalezt odpovidajici casovou souslednost zmen, ktere musi nastat nejdi'ive v nezavisle a teprve pote v zavisle promenne, a vyloucit pi'itomnost zkreslujiciho vlivu nejake promenne. Skutecny e. tak muze zabranit i'ade pochybeni ve -tvalidire poznatkU 0 vyseti'ovanych vztazich. Pozadavky na pravy e.: 1. musi kontrolovat experimentalni promenne; 2. musi byt pouzita alespon jedna experimentalni skupina a jedna kontrolni skupina; 3. jedinci musi byt zai'azeni do techto skupin nahodne. Zakl. typy skutecneho e. (typologie a symboly grafU jsou pi'evzaty z D. T. Campbella a Stanlye, 1963): a) Klasicky e. - pouziva jednu experimentalni a jednu kontrolni skupinu, do ktere bylijedinci nlihodne zai'azeni; obe skupiny jsou pozorovany (mei'eny) jak pi'ed zavedenim, tak po zavedeni experimentalni promenne: 01

x

03

02 04

V grafu prvy i'adek pi'edstavuje experimentalni a druhy kontrolni skupinu, X reprezentuje zavedeni experimentalni promenne, 0 reprezentuji pi'edbezna a nasledna pozorovani (shodne symboly jsou pouzivany i ve vsech nasledujicich grafech). b) Nasledne pozorovani na dvou skupinach - nepouziva pi'edbezne pozorovani:

X

01

02 Tento vzorec je zalozen na pi'edpokJadu, ze obe skupiny, do kterych byli jedinci zafazeni nahodne, se lisi jen tim, ze jen experimentalni skupina byla vystavena vlivu experimentalni promenne; pouzijeme-li symboly z 1. grafu, pak plati, ze 01 = 03 = 04 a vsechny zmeny pozorovane v 02 jsou nutne funkci experimentalni promenne X; pokud byly pi'i zai'azovani jedincu do skupin respektovany zasady nahodneho vyberu (shodne s logikou tvorby pravdepodobnostniho vzorku), jsou mei'eni 0] a 03 vlastne redundantni. c) Solomonuv experiment na 4 skupinach - pouziva 2 experimentalni a 2 kontrolni skupiny a je vlastne kombina-

ci klasickeho experimentu a nasledneho pozorovani na dvou skupinach:

0]

X

03

X

02 04 05

06 Tento e. muze rozlisit mezi nekterymi typy zkresleni diskutovanymi dale; rozdil mezi zkreslenim zpusobenym "historii", ktera vyvola zmenu ve vsech naslednych pozorovanich (02, 04, 05 a 06), "testovanim", vyvolavajicim zmenu jen v pozorovanich skupin, ktere byly podrobeny pi'edbeznemu mei'eni (02 a 04). Campbell (1966) navrhl zevrubnou klasifikaci zkresleni vyplyvajiciho z uspoi'adani v,Yzkumu. Lze vybrat 6 typu poruseni interni validity, ktere mohou byt v pravem experimentu vetSinou kontrolovany a jejichz pfitomnost se projevi obvykJe zmenami v naslednem mei'eni v kontrolni skupine: 1. Historie: zmeny jsou vyvolany nejakym vnejsim cinitelem, faktorem, ktery ovlivnuje celou cilovou populaci. 2. Testovani (testing): zmeny jsou vyvolany pi'edbeznym merenim (kupi'. 01 a 03 v klasickem experimentu na 1. grafu) a mylne pi'ipsany vlivu experimentalni promenne. 3. Instrumentace: nekdy je nezbytne pouzit pro nasledne mei'eni jine nastroje, nez ty, ktere byly pouzity v pi'edbeznem testu, a rozdily ve vysledcich mohou byt pak mylne vykladany jako efekt experimentalni promenne (napi'. nekdy je nutne pouzit pro nasledne mereni jinou baterii otazek, nez ktera byla pouzita v pi'edbeznem mereni, a novy soubor otazek rna jinou citlivost nez baterie puvodni). Toto zkresleni je caste ph pouziti pfimeho pozorovani: pozorovatel je v dobe nasledneho pozorovani vice unaven, jeho citlivost se zmenila, diky pi'edchozi zkusenosti z pfedbezneho mefeni se stallepsim pozorovatelem. 4. Zrani (maturation): spociva v tom, ze modifikace vyvolane tokem casu mohou byt mylne pi'ipsany experimentalni promenne. Mohou to byt zmeny vyvolane skutecne dospivanim (projevuje se napf. v dlouhodobych vyzkumech na detech), ale take tim, ze pokusne osoby jsou v dobe nasledneho mefeni vice unaveny atd. S. Regrese k pnimeru: toto zkresleni vznika, kdyi osoby byly vybrany pro vyzkum na zaklade nejakych extremnich vysledku. Napi'. pro ovefeni uCinnosti nove metody vyuky statistice jsou jako pokusne vybrany jen ty osoby, ktere mely v matem. testu velice spatne vysledky; testovana metoda pak ukaze nezbytne zlepseni, i kdyby byla zcela neucinna (nektere osoby byly omylem klasifikovany jako spatne v matematice, stejne mylne byly nek297

explanace statisticka

experiment laboratorni

ten spatni matematikove klasifikovanijako dobfi, ale ti uz nejsou do vyzkumu zahmuti, proto nasledne mefeni musi vykazat zlepseni). 6. Experimentalni (llnrtnost: jde 0 zkresleni vznikle ztratou pokusnych osob, pokud tato ztrata je systematicky rUzna v experimentalni a kontrolni skupine (nahodne distribuovana ztrata osob v obou skupinach toto zkresleni nevyvola). Na rozdil od pfedchozich typu pravy e. nekontroluje automaticky tento typ zkreslenL Napf. v klasickem e. mohou byt otazky pouzite v pfedbeznem mefeni urazlive pro podsoubor respondentu s urcitymi postoji, ti odmitnou participovat v dalSich fazich experimentu, a takto vznikle zmeny ve vysledcich nasledneho mefeni mohou byt mylne interpretovany jako funkce experimentalni promenne. Nicmene porovminf ztnit osob v experimentalnf a kontrolni skupine nas upozomi na pfftomnost tohoto typu zkreslenL Moznost aplikace skutecnych experimentalnich postupu je v s-gickem vyzkumu objektivne silne omezena charakterem soc. jevu. Iednou ze 3 zak!. podminek pro skutecny experiment je vyzkumnikova kontrola nad experimentalnf promennou. A vsak znacna cast nezavisle promennych, dulditych pro s-gickou analyzu, rna takovy charakter, ze jejich manipulace je zcela vyloucena technicky (napf. pohlavi nebo vek) nebo je vel ice omezena ekon. (pnjem, vzdelani) nebo eticky. Praxe s-gickeho vyzkumu pak zavisi pfevazne na aplikaci kvazi-experimentalnich vzorcu. Duldite jsou dYe z kvazi experimentalnich uspofadanL Prvnf je predbezne a nasledne pozorovanf na jedne skupine:

0]

x

02

V tomto vzorci lze prokazat existenci souMznych zmen a jejich casovou naslednost. Existence zkreslujiciho vlivu vyvolaneho nejakou vnejsi promennou vsak neni kontrolovana a kauzalni charakter souvislosti nemuze byt prokazan. DruM je porovnavani statickych skupin. Tento kvazi experimentalnf vzorec symbolizuje usporadani, nejcasteji pouzivane v s-gickem vYzkumu. Vzorec bezne aplikace rozhovoru a dotazniku:

X

0] 03

Na rozdil od klasickeho experimentu nebylijedinci zafazeni do experimentalni a kontrolni skupiny nahodne, na zaklade rozhodnuti vyzkumnika (to je znazomeno vodorovnou cerchovanou carou v grafu), ale teprve ve fazi analyzy dat, na zaklade informace od zkoumanych osob, ziskane sou-

298

casne s informaci 0 stavu zavisle promenne v dobe "pfedbezneho" (0] a 03) a "nasledneho" pozorovanL Vyzkumnik tedy nemanipuluje experimentalni promennou. Urceni casove souslednosti v obou promennych je pochybne. S vyjimkou tech promennych, ktere svym charakterem nemohou byt zavisle promennou (napf. vek a pohlavi), je problematicke rozhodnout, ktera z promennych je "pficinou" a ktera "nasledkem". Zkreslujici vliv extemich promennych lze kontrolovatjenom castecne (napf. kontrolou pro dalSi faktor). Porovnavani statickych skupin muze ustavit jen jednu z podminek k prokazani existence kauzalniho charakteru souvislosti: existenci soubeznych zmen. Vyzkum tohoto typu je otevfen vsem diskutovanym typum zkreslenL A: experiment F: experience N: Experiment I: esperimento Lit.: Brinberg, D. - Collins, B. E.: Validity and Research Process. Newbury Park 1985; Campbell, D. T.: Factors Relevant to the Validity of Experiments in Social Settings. In: Backman, C. - Secord, P. eds.: Problems in Social Psychology. New York 1966; Campbell, D. T. - Cook, T. D.: Quasi-Experimentation. Skokie 1979; Campbell, D. T. - Stanley, 1. c.: Experimental and Quasi·Experimental Design for Research. Washington D.C. 1963; Martin, D. w.: Doing Psychology Experiments. Pacific Grove 1985; Miller, S. H.: Experimental Design and Statistics. New York 1989; Stouffer, S. A.: American Soldier, I.-IV. Princeton 1949.

Dis

experimen t labora torni viz aspirace, hra koalicni, hry experimentalni exp eri m en t metodologicky - spec. druh -texperimentu, v nemz se nezavisle promennou stava urCita -tmetoda nebo -ttechnika. Km. je obvykle zalozen na porovnani ruznych technik ziskavani (mene casto zpracovani) dat s cilem nalezt optimalnf zpiisob pro urCite podminky. Zpravidla e.m. zahmuje i ovefeni -tvaIidity a -treliability pouzitych technik. Za e.m. je mozno povazovat i prvni zkouseni nove vytvofene techniky, kdy se zjisiuje pfedevsim jeji zvladnutelnost a reakce na ni ve vyzk. terenu. Prvky e.m. obsahuje i bezna -tpilotaz. V e.m. mohou byt postupne aplikovany nizne techniky na jednu a tutez skupinu lidf nebo muze byt srovnavana tzv. experimentalnf skupina s tzv. kontrolni skupinou. A: methodological experiment F: experience methodologique N: metodologisches Experiment I: esperimento metodologico Lit.: viz ->experiment. ->metody sociologicke.

Bur expert - (z lat. expertus =zkuseny, vyzkouseny, osvedceny) -nositel kvalifikovane, odbome informace, resp. -trole, kterou muze pfijmout odborne erudovany jedinec a ktera se blizi roli konzultanta, poradce, resp. -tarbitra

ve vecech odbomych. Sociolog muze bud sam vystupovat v roli e., nebo vyuzivat e. z jinych oboru pri ziskavani informaci v ramci s-gickeho vyzkumu, ktere se mohou tykat pfedmetu aplikovaneho vyzkumu (pak jsou e. casto fidici pracovnici, mistfi, ucitele apod.) nebo vyzk. metod (pakjde 0 matematiky, psychology, programatory apod.). Specif. je vyuziti e., resp. skupiny e., v ramci tzv. -texpertnich metod. Pisemny posudek, ktery e. nekdy vypracovavaji, se oznacuje jako -texpertiza. A: expert F: expert N: ExperteI: esperto

Bur ex per t i z a - vyzadana, vetsinou uzce ucelove zamefena odboma analyza problemu nebo rozsahlejsi posudek prace, zhodnoceni situace apod. E. muze byt zamefena na ""progn6zu nebo se muze koncentrovat na sociotech. doporucenL Slouzi potfebam teorie i organizacni a fidici praxe. MitZe byt zpracovana jednotlivcem nebo skupinou -texpertIi, pfip. miize byt vysledkem aplikace a vyhodnoceni -texpertnich metod. Vetsinou je postavena na teor. znalos tech i praktickych zkusenostech. Muze byt take plodnou konfrontaci ruznych hledisek, systemem variantnich resenf problemu. Pomoci e. je mozno vytvaret mode love situace, simulace problemii. A: expertise F: expertise N: Begutachtung, Expertise I: perizia

Bur ex p I an ace - (z lat. explanatio = vysvetluji, objasnuji)bud proces vysvetlovani, nebo vysledek tohoto procesu. V prvnim smyslu je nutne rozliSit vychozi cast, explanandum, tj. to, co rna byt vysvetleno, a to, prostfednictvim ceho nebo cim vysvetlujeme, neboli explanans. Elementamim pozadavkem kladenym na jakoukoliv e. je, aby explanans bylo podstatne jasnejsi (srozumitelnejsi) nez explanandum. V metodo!. literatufe se lze setkat s nekolika ruznyrni pfistupy k vymezeni pojmu e., k pozadavkum na spravnou e. i s rUznym tffdenim e. V uzsim slova smyslu se hovon 0 e. jako 0 ved. vysvetleni, ktere je nutno odlisit od vsech typu vysvetlovani vedoucich k tzv. praktickemu pochopeni i rUznych typu zduvodnenf (viz tez -tdtikaz). Pri e. se zpravidla pozaduje, aby explanans obsahovalo takovy soubor logicky utfidenych tvrzeni, z nehoz jednoznacne a bezespome vyplyva, "proc" explanandum obsahuje to, co obsahuje. Smyslem e. tedy neni (na rozdil od zduvodneni) zjiSteni pravdivosti explananda, nybrz zodpovezeni otazky, "proc" je pravdive (proc nemuze byt nepravdive), event. proc obsahuje to, co obsahuje. V pfipade deduktivne budovanych ved. teorii (viz -tdedukce) pfedstavuje explanans uspofadany soubor axiomIi nebo teoremu, tvrzeni obsazena v explanandu jednoznacne vyplyva-

ji z explanans. Na e. (pfedevsim na explanans) lze klast urCite pozadavky. Nejbezneji se poiaduje, aby se vexplanans nevyskytovalo nadmerne mnozstvi obecnych -tzakomI nebo aby se v nem nevyskytovaly nedostatecne ovefene -thypott~zy. V empir. vednich disciplinach se casto vyskytuje takove pojeti e., kdy obsahem explanandaje empir. zjistena fakticita a explanans pfedstavuje soubor teor. poznatku, tvrzeni, event. dostatecne vysoce proverenych hypotez, vysvetlujicich fakticitu obsaZenou vexplanandu. I v tomto pfipade je mozne na e. klast fadu metodo!. pozadavku. Iednim z nich zpravidla je, aby v explanans by10 pouzito min. mnozstvi hypotez, aby se v nem vyskytovala pouze ta teor. tvrzeni, ktera jsou k vysvetleni dane fakticity nezbytne nutna, aby explanans vysvetlovalo veskerou fakticitu obsazenou v explanandu. DalSi pozadavky se mohou tykat vztahu explanans k teorii pfislusne vedni discipliny. Hlavne toto pojeti e. se tyka s-gie. Ie mozne se v ni ale setkat i s ponekud specif. pfipadem, kdy obsahem explanandaje metodo!. princip, metoda, event. vyzk. technika, a explanans pak musi zpravidla obsahovat urCite obecne metodo!. principy a urcita deskriptivni tvrzeni postihujici charakter pfedmetu pfislusneho vYzkumu. Takova e. se pouziva pfi pfiprave projektu empir. vYzkumu. Spec if. pfipadem e. je -tstatisticka explanace. E. je nutno odlisovat od -texplikace. A: explanation F: explication N: Explanation, Erklarung I: spiegazione Lit.: Hempel, C. G.: Deduktivni. nomologicke a statisticke vysvetleni. In: Teorie modeliI a modelovani. Praha 1967; Hempel, C. G. - Oppenheim, P.: Studie z logiky vysvetleni. In: Filosofie vecty. Praha 1968.

Cech

explanace statisticka - vysvetleni statist. variability jedne nebo vice promennych pomoci statist. vztahu s jinymi promennymi nebo pomoci mode hi geneze dat (pravdepodobnostnich zakonu). K tomu se pouzivaji statist. metody, techniky a postupy, urcuji a ovefuji se modely vztahii mezi promennymi (mefenymi i latentnimi), modely vztahu mezi castmi souboru, rozklady souboru na homogenni casti (tj. na casti s malou variabilitou v komparaci s variabilitou celeho souboru), spec. metody casovych fad, stochastickych procesu ajevu zavislych na case atd. E.s. se provadi -texploracni analyzou dat, v niz se hledaji vhodne, resp. nejlepsi modely vysvetlujici variabilitu, nebo -tkonfirmacni analyzou dat, kterou je overovana hypoteticka pfedstava 0 vztazich a 0 genezi promennych. Uspesnost e.s. se vyjadfuje v procentech vysvetleni variability zavislych promennych, ktere poskytuje dosazeny (nalezeny, ovefeny) statist. model, a vyjadfuje se -tkoeficientem determinace, resp. rezidualnim rozptylem (variabilita, ktera zbyva po odecteni vysvetlujicich

299

explikace

promennych). E.s. rna zavazny vztah ke -tkauzalni analyze, nebof lze pouzit interpretacni paradigma: pusobi-li v realite kauzalni vztahy a procesy, projevf se i ve vztazich mezi statist. daty (opacne pravidlo neplatf). Proto je e.s. tesne svazana se s-gickou interpretacf statist. vysledku - bez teto kontroly muze e.s. konCit v umelych, zavadejicich, nepfesnych i chybnych vysledcfch, byf by splnovaly vsechny formaIni pozadavky (i pozadavky optimality ze statist. hlediska). E.s. vyuzfva vsechny moznosti statistiky, od sumarizacnfho popisu a grafickeho zobrazenf vztahu pfes -tstatistickou inferenci 0 mfrach a charakteristikach (prumery, koeficienty korelace a asociace atd.) a statisticke mnohorozmeme metody az po slozite postupy modelovanf v kontigencnich tabulkach (-tlogaritmicko-linearni modely) a -tanalyzu kovariacnich struktur. Zakl. metodami e.s. jsou -tanalyza rozptylu, -tregresni analyza a -tfaktorova analYza. A: statistical explanation F: explication statistique N: statistische Erkiarung I: spiegazione statistica Reh ex p Ii k ace - (z lat. explicatio = vyklad, vysvetlenf) termin zavedeny R. Carnapem pro zpi'esneni -tpojmu z bezneho (mimoved.) jazyka tak, aby vyhovoval poti'ebam ved. pouzitf. Pojem, ktery je zpi'esnovan, se nazyva explikandum, vysledny pojem explikat. Pi'i spravne e. musf byt zachovany urcite podminky. Explikat musf presne vystihovat smysl explikanda, event. jej zpi'esnovat vyloucenfmjak,Ychkoliv dvojznacnosti a vyznamovych neostrosti. Z toho mj. plyne, ze explikat musi obsahovatjen pojmy dostatecne pfesne (event. jiz ziskane e.). K e. dochazf casto pi'i zpfesnovanf -tteorie. Jsou-li nahrazovany napr. teorie to pfesnejsi teorii t/> pak se pojmy T/ ziskavaji z pojmu To pomocf e. Spravne utvoi'eny explikat musf byt koncipovan s ohledem na vztah k ostatnim explikatum dane teorie (nesmf je napf. pfekryvat ci s nimi byt inkonzistentnf) a soucasne musf byt vyjadfen co nejjednodussimi verbalnfmi a logickymi prosti'edky. E. se upfesnujf kval. pojmy pomocf pojmu komparativnich nebo topologickych a hlavne pomocf pojmu metrickych ci kvantitativnich. Napi'. pojem "kratkY" lze nahradit komparativnfm pojmem "kratsf nef '" " a pak metrickym pojmem, napr. ,,0 deice 2 dm". A: explication F: explication N: Explikation I: spiegazione Lit.: Essler. W. K.: Wissenschaftstheorie. 2 sv. Freiburg. MUnchen 1970; Kutschera. F. von: Wissenschaftstheorie, 2 sv. MUnchen 1972. Cech

e x p lor ace viz metoda exploracni exploze populacni - (z lat. explodere = vybuchnout) - pfflis rychly pocetnf rust obyv., obvykle spojovany s ne300

exulanstvi

jakymi zapomymi jevy a obavami. Nejcasteji jde 0 -tpfelidneni a nedostatek potravy a z toho vyplyvajfcf valky a hladomory. E.p. je mimoved. termfn, ktery nenf pfesne vymezen. Svet. populacnf problemy vyplyvajf vetsinou z casoveho nesouladu demogr., ekon. a soc. vyvoje. E.p. lze tedy chapat spiSe relativne, jako neumeme vysoky rust poctu obyv. vzhledem k ekon. a soc. moznostem, resp. zivotni urovni dane spolecnosti. 0 e.p. se hovoff v souvislosti s rozvojovymi zememi, kde vysoke urovni -tporodnosti a snizovani -tumrtnosti neodpovfda rychlost ekon. rustu a vnejsf ekon. pomoc nemuze tuto diskrepanci pfeklenout. Rocnf phrozeny pfirustek obyv. se v techto zemich pohybuje kolem 3 %; ph predpokladu exponencialnfho rustu poetu obyv. dochazf k tzv. katastrofickemu efektu (ph hodnote pfirozeneho pfirustku 2 % se pocetnf staY populace zdvojnasobf zhruba za 35 let, pri 3,5 % pffrustku jiz za 20 let). Ekon. rozdily mezi tzv. rozvojovymi a vyspelymi zememi narustaji, a proto je e.p. -tglobalnim problemem lidstva. E.p. se nekdy nespravne smesuje s pojmem -tdemograficka revoluce. A: population explosion F: explosion demographique N: Populationsexplosion I: esplosione demografica Lit.: Ehrlich, P. R.: The population Bomb. New York 1971; viz tez --+de· mogratie. --+politika natalitni.

Kal

express metody analyzy dat viz analyza dat rychla extaze viz mystika externality - (z lat. extemus = vnejsf) - vnejSf efekty pusobeni na ty, kterf k tomuto pusobenf nedali souhlas. V ekonomii jde 0 Cinnost, ktera bud pozitivne, nebo negativne ovlivnuje jine subjekty, aniz by za to musely platit nebo musely byt odskodneny. E. predstavujf interdependence ekon. aktivit subjekru, ktere nelze zprostfedkovat tdnfm mechanismem, tj. efekty, pro nez nelze vytvoi'it trZni -tcenu. E. jsou dopadem chovanf jednoho ekon. subjektu na -tblahobyt jineho subjektu, aniz by se tento dopad odrazil v penezich. Autorem teorie e. je R. H. Coase. Rozlisuji se e. pozitivnf a negativni, pod Ie toho, zda cinnost jednoho subjektu (podniku nebo domacnosti) zvyhodnuje, resp. znevyhodnuje druM subjekty. Coase je take autorem klasickeho teoremu, ktery se podle nej nazyva teorem Coasi'Iv: negativnf e. mohou byt za podmfnky, ze jsou vlastnicka prava jasne definovana a naklady na vyjednavanf zanedbatelne, optimaIne intemalizovany, jestlize se strana poskozujicf dobrovolne dohodne se stranou poskozenou. Phtom je pro spolecnost lhostejne, jake existuje pravidlo pro ruceni za tyto negativnf e., tj. zda od-

skodni puvodce e. poskozeneho, nebo poskozeny zaplati za to, ze nebude nadale poskozovan. V ekon. teorii jsou e. pokladany za vysledek selhanf trhu souvisejicf s vel'. nebo kolekt. majetkem. Podstatne je, ze e. vytvarejf rozpor mezi soukromymi a nar.-ekon. (spol.) naklady, takze dochazf k rustu soc. nakladu. Typickym negativnfm e. je porusovanf zivotnfho prostfedf vyrobou nebo konzumem. Vetsinou jde 0 nezamysleny vedlejsf produkt aktivit firem a domacnostf (napt. -tsklenikovy efekt v dusledku hromadenf kyslicnfku uhliCiteho nebo vytvarenf tzv. -tozonove diry). VYzn. roli hrajf e. v -tnove politicke ekonomii, resp. v ekon. teorii demokracie. Podle J. Buchanana a G. Tullocka lze individ. preference stejnomeme a nezkreslene agregovat do kolekt. rozhodnuti pouze uplatnenfm principu jednomyslnosti, tj. souhlasu vsech clenu kolektivu s urCitym rozhodnutfm. Uplatnenf tohoto principu -trozhodovani zajiSfuje vsem clenum kolektivu nejvyssi mozny uzitek. Kazdy postup, ktery se odjednomyslneho souhlasu odchyluje, je pro jednoho nebo vice clenu skupiny spojen s extemimi naklady. Extemf naklady jsou nevyhody, ktere vzniknou pro ty cleny skupiny, kteri se nemohou dostatecne podilet na vyhodach kolekt. rozhodnuti, a jsou tim vyssi, eim vice se kolektiv pri svem rozhodovani odchyli od principu jednomyslnosti. Nejvyssi jsou tehdy, jestlize je kolekt. rozhodnuti diktlitem jednoho clena. Pi'esne v obracenem smeru pusobf naklady na rozhodovanf. Jsou tim vetS!, cfm vetSi pocet clenu spolecnosti musi souhlasit s rozhodnutim. Sectenim extemich nakladu a nakladu na rozhodovani vznikajf interdependentnf naklady, jejichz minimum lze oznacit za teor. idealni zpusob rozhodovanf: Naklady

1960; Meade, J. E.: The Theory of Externalities. 1973; Samuelson, P. Nordhaus. w.: Ekonomie. Praha 1991.

Bay

ext rap 0 I ace - (z lat. extra = mimo, zvlast; polus = tocna, pol) - postup v analyze casovych fad (nebo v fadach zavislych na nejakem parametru), pfi kterem se odhaduje pokracovanf posloupnosti cfselnych hodnot (pfip. cfselnych vektoru) mimo obor casoveho rozpetf (nebo obor parametru), ve kteremjsou hodnoty zjistovany. Obvykly postup: urcf se model vyvoje hodnot sledovane promenne ve znamem casovem obdobi (resp. oboru parametru) a pomocf zjistenych modelovych funkcf se odhadnou hodnoty mimo dany obor. Rozlisuje se e. dopredu (do budoucnosti) a e. dozadu (do minulosti). U prostorove extrapolace je parametrem umistenf v prostoru a odhad se provadf mimo obor merenf. Zvlastnim pripadem muze byt geograficka extrapolace, u niz je oborem uzemi (plocha na mape). Techniky e. zahrnujf celou teorii casovych fad (jednorozmemych i mnohorozmernych), stochastickych procesu, vysledky teorie regresni analyzy, matem. modely ruzneho typu zname z ekonometrie, J. W. Forresterovy modely atd. Zvl. technikou e. jsou simulaeni postupy Monte Carlo. Postupy e. narazeji v praxi na to, ze validni model vyvoje predpoklada dlouhe casove rady pi'i stejnomeme pusobfcfch zakonitostech, ktere urcujijejich vyvoj. U kratkych radje model velmi silne ovlivnen nahodilymi vykyvy, je obtizne podchytit vsechny jeho slozky, a rna tak malou vypocetni hodnotu pro predpoved mimo mereny casovy usek. Interpolace je odhadem nezname hodnoty merene veliciny v rozmezf casoveho intervalu (v hranicfch oboru hodnot parametru), ale pro takovy casovy bod (hodnotu parametru), pro ktery zjistena nebyla. A: extrapolation F: extrapolation N: Extrapolierung, Extrapolation I: estrapolazione Reh ext r a v e r z e viz psychologie analyticka ex u I an s t v i viz emigrace, krajane, reformace, valka nabozenska

externi naklady

naklady na rozhodnuti

' - - - - - - - - - - - - - - - > nutny souhlas

Tento model lze uplatnit i pri zkoumanf volebnich systemu nebo jako byrokraticke rozhodovanf. A: externality F: effets externes N: Externalitaten, Externe EffekteI: esternalita Lit.: Buchanan, J. - Tullock, G.: The Calculus of Consent. An Arbor 1975; Coase, R.: The Problem of Social Cost. Journal of Law and Economics.

301

Fabianska spolecnost

falzifikace

Fa bianska spolecnost viz socialismus fabiansky facili tace so ci a I n i - (z lat. facilis =snadny, ochotny) - dnes jiz temef nepouzivany pojem oznacujici reakci lidi i nekterych druM zvifat na soc. situaci, vyvolanou jiz pouhou pfitomnosti jineho pfislusnika tehoz zivociSneho druhu. Podle F. H. Allporta, ktery v r. 1924 pojem zavedl (fenomen sam zkoumaljiz H. Miinsterberg v r. 1914), zahrnuje f.s. dva efekty, uvolneni (releasing) a intenzifikaci (intensifying), a muze byt chapana jako soc. stimul slouzid jako "sugesce" a uplatnujici se jako vliv skupiny, resp. druheho jedince, na pohyby daneho jedince, uvolnujici a zesilujici pohotove reakce. F .s. je podle Allporta jednim ze dvou soc. faktoru kompetitivni Cinnosti; druhym je rivalita jako emocionalni zpevneni pohybu doprovazene vedomym pfanim zvitezit. Termin f.s. je nutno odlisit zejm. od pojmu rivalita v soc. situaci, resp. soc. skupine, jak jej popsal W. Moede v r. 1914. A: social facilitation F: facilitation sociale N: Sozialfazilitiit I: facilitazione sociale Lit.: Allport, F. H.: Social Psychology. Boston, New York, Chicago, San

Francisco 1924.

Nak

fad s viz chovani kolektivni fa k t - (z lat. factum = Cin, skutek, vykon) - pojem pouzivany v fade vyznamu a kontextu, jehoz pfesnemu a jednoznacnemu vymezeni je ale venovana pomerne mala pozomost; je povaZovan za intuitivne jasny. V beznem jazyce je f. synonymem pojmu skutecnost, realita, Ci prostym vyjiidfenim existence neceho. V techto vyznamech byva pouzivan i ve -tvede. Kazda veda zacina zjisiovanim, sbiranim, popisovanim, tffdenim f. Krome toho se terminem 302

f. oznacuji prokazatelne pravdiva tvrzeni. Povaha techto f. je ovlivnena tim, zda vyplyvaji z jinych, jiz prokazanych tvrzeni, nebo zda jsou porno prokazany odpovidajicirni empir. postupy. V empir. zalozenych vedach se casto ztotomuji pojmy f. a "empiricky udaj". V s-gii napf. udaj ziskany od respondenta je vypovedi 0 f., a proto by va nazyvan f. Empir. udaj je ale slovnim, ciselnym zachycenim stavu, skutecnosti, tedy f. Jeden a tyz f. muze byt zachycen (postizen) ruznymi ved. metodami, vyjiidfen ruznymi zpusoby (formulovanim v ruznych "jazycich"). V zasade Ize tedy pojimat f. jako zjistitelny (event. zjiSteny) objektivni staY, jako existujici skutecnost. Toto pojeti f. se vyskytuje v celem proudu "realistickYch" filozofii a spec. ved, ktere z nich metodo!. vychazeji. Pokud se f. chape jako "vypovM" o stavu skutecnosti, resp. pfekryU vypovMi a f., vznika otazka verohodnosti Ci pravdivosti (viz -tvalidita). Specif. problemy jsou spojeny s pojetim f. v jednotlivych vedach. Probihaly diskuse 0 f. hist., psycho!., ekon., s"gickern. V historii je problem f. spojen s otazkou "pramenneho udaje", ktery je zpravidla ztotoznovan s vychozim f., ale ve skutecnosti byl pramenny udaj jiz nekym formulovan a je tedy vlastne vypovedi 0 f., do niz se promita subjektivni stanovisko autora. Je to i problem s-gickych technik, zejm. -tanalyzy dokumentti, zvl. materialu Medni povahy, korespondence apod. Casto se Ize setkat s pojmy atomarni Ci elementarni f., cozje v pozitivisticky orientovane filozofii a metodologii vMy prvotni, diskretni, izolovany smyslovy udaj (sense date), ktery je nejjednodussim prvkem "proudu poCitku". L. Wittgenstein jej charakterizuje jako spojeni pfedmetu (objektu) pojimane jako "elementarni vztah". V zasade Ize elementarni f. charakterizovat jako dale jiz neanalyzovatelny Udaj (smyslovy Ci teor.), tj. takovy lidaj, ktery nema vnitfni strukturu. Je zde zfejma analogie s pojmem "elementarni vyrok". Specif. s-gicky vyznam, resp. v historii s-gickych teorii zakotveny vyznam, rna pojem -tsocialni fakt. A: fact F: fait N: Tatsache I: fatto Lit.: Esster, W. K.: Wissenschaftteorie, d. 1.,2. Freiburg, Mlinchen 1970; Filkom, V: Ovod do metodologie vied. Bratislava 1962; K(jnig, R.: Hand-

buch der empirischen Sozialforschung. Stuttgart 1962.

tech

fa k t soc i a I n i - ve vseobecnem, ponekud vagnim smyslu je to -tfakt vztazeny k -tsocialnimu jevu ci k -tsocialni realite, resp. udaj, ktery je dostatecne prukaznym postizenim (nebo vyjadi'enim) urCitych stninek, rysu, vlastnosti soc. jevu nebo vztahu mezi jevy. Specif. pojeti f.s. se vaze k Durkheimove koncepci pi'edmetu a metody s-gie a k tradici, ktera na nej navazuje. F.s. v tomto pojeti je (adekvatnim) zachycenim spol. jevu, schopnych vykonavat vnejsi tlak na jedince, anebo takovych, ktere

v ramci dane spolecnosti maji svuj vlastni zivot, nezavisIy na individ. projevech, a ktere Ize zkoumatjako "veci". E. Durkheim de facto podtrhuje "objektivni" stranku f.s. Nektefi autofi, ktefi na nej bezprostfedne navazuji, ale i nekten novejsi (napf. P. A. Sorokin, L. Szczepanski aj.), ztotoznuji spol. jev a f.s., coz je stejny zkrat jako mezi empir. udajem ci vyzk. datem a faktem. A: social fact F: fait social N: soziale Tatsache I: fatto sociale Lit.: Durkheim,

E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926.

tech fa k tor y v y rob n i - vyrobni Cinitele, vyrobni vstupy. Poole klasicke ekon. teorie jsou 3 zakl. f.v.: -tptida, -tprace a -tkapital. Moderni pojeti k nim pfifazuje jeste jeden faktor, kterym je podnikatelstvi, nekdy -torganizace nebo -tmanagement. PUda a prace jsou oznacovany za primami f.v., kapitiil musi byt nejprve vyroben v pfedchozim vyrobnim procesu. Ze s-gickeho hlediska se tyto ekon. kategorie vztahuji na urCite formy kontroly, jako jsou vlastnicka prava, moc apod. (T. Parsons). A: factors of production F: facteurs de la production N: Produktionsfaktoren I: fattori produttivi BaN f a I a n g a - (z fec. slova puvodne znamenajiciho husH: sefazeny vojensky sik kopiniku, tvoi'icich zakl. taktickou jednotku) - termin F. M. Ch. Fouriera pro primami vyrobne spoti'ebitelskou jednotku, ktera by mela tvofit zaklad soc. struktury. Clenove f. meli pracovat a zit ve falangsterach, velkYch budovach podobnych prom. budovam ci zemedelskYm dvorclim s rozsahlym komplexem obytnych a rekreacnich prostoru. Pi'ibuznost s puvodnim vyznamem slova f. je dana tim, ze ve f. mela byt prace organizovana a velke pracovni ukoly (zurOOneni Sahary, znove prace apod.) mely probihat formou polnich tazeni s vyuZitim vojenske organizace. Ta vsak, podobne jako fantaskni uniformy a vojenske hodnosti, nemela mit represivni a donucovaci charakter, ale mela byt soucasti mechanismu napomahajiciho pi'emene -tprace v -thru. Motivace k praci i dobrovolna disciplina byly vysledkem optimalniho sladeni vasni a mechanismu odmenujiciho pracovni vykon podle mnozstvi vykonane prace, vlozeneho kapitalu a talentu. Pi'edstavy zivota ve f. vychazely z -thedonismu. Prace byly rozdeleny do serii podle obsahu prace a jejich sti'idani v prliMhu dne zvysovalo jejich pi'itazlivost. Manzelstvi bylo pokladano za formu dobrovolneho sdruzeni (asociace) zalozeneho na naklonnosti a v zasade neomezovalo navazovani dalSich erotickych kontaktu ani u muzli, ani u zen. Deti byly vychovavany mimo rodinu, od utleho veku pracovaly a byly poucovany

o vsech zivotnich otazkach vcetne sexualniho zivota. Architektonicke predstavy spojene s f. byly sice u Fouriera zpracovany nesystematicky, avsak do velkych podrobnosti (viz autenticky vyklad V. Consideranta Description du phalanstere et considerations sociales sur l' architectonique z r. 1840). Koncept falangstery ovlivnil koncepci tzv. zahradnich mest a vizi tzv. koldomu architektonicke avantgardy 20. a 30. 1. 20. st. Pi'edstava f. jako zak!. spo!. jednotky vyrazne ovlivnila nejroznejsi reforrnisticke proudy uvniti' del. hnuti, zejrn. -tdruistevni socialismus, a take socialismus gildovy a municipaIni. Svym pojetim radostne prace pusobil koncept f. i na mladeznicke, stachanovske a udemicke hnuti. Nemene vyzn. vsak byl i jeho vliv na vyvoj nonkonformnich forem manzelstvi a novodobych -tkomun. A: phalanx F: phalange N: Phalanx I: falange Lit.: viz ...... fourierlsmus.

Lin

f a I a n g s t era viz falanga, fourierismus

f a lib iii s m u s - (z lat. fall ere = klamat, podvadet, od toho fallibilis = klamatelny) - princip omylnosti lidskeho mysleni, jeden ze zasadnich pojmu koncepce -tkritickeho racionalismu K. R. Poppera. F. poukazuje na nedosazitelnost pravdy. Pravdaje pouze regulativni ideou, ke ktere se poznani pi'iblizuje prosti'ednictvim metody zkousek a omylu. F. zdlirazi'iuje dornnenkovy charakter vseho poznani a moznost jeho zdokonalovani v procesu eliminace chyb z navrhovanych hypotez (viz -tfalzifikace). Konfrontuje stanovisko realne omezenosti nasich myslenkovych schopnosti s nepfimei'enymi ambicemi na dosazeni konecnych "velkych pravd", typickych pro tzv. holistickou metodologii (viz -tholismus). A: fallibilism, fallibility principle F: faillibilisme N: Fallibilismus I: fallibilismo Lit.: viz ...... racionaIismus kriticky.

Par falzifikace - (z lat. falsus =nepravdivy, klarnny; odvozeno od fallere =klamat, podvadet) - postup, kdy se dokazuje na zaklade logicke inkonzistence ci empir. evidence nepravdivost ved. tvrzeni. Spec. jde 0 metodo!. termin, ktery K. R. Popper vyuzival v koncepci -tkritickeho racionalismu. Vyjadfuje pozadavek, aby povaha testovani ved. tvrzeni vyjadi'ovala snahu 0 jejich vyvraceni. Pojem f. je vyrazem Popperova odmitnuti metody -tverifikace, pouzivane v logickem pozitivismu, a vychazi z toho, ze dlikaz pravdivosti obecneho tvrzeni, pokud vypovida o nekonecne rnnozine objektli, neni definitivne realizovatelny. Metoda f. aplikuje "modus tollens" (v popreni dli303

fasismus

fama

sledku se usuzuje na popi'eni hypotezy) na teorii poznani, vychazi z pi'edpokladu, l,e teorie nejsou induktivne vyvozovany, ale l,e poznani zacina teor. postojem, ktery je empir. testovan pomoci deduktivne odvozenych dusledku. Ukolem f. je tedy vyvratit vychozi obecne tvrzeni (napf. "vsichni havrani jsou cerni" nebo "vsichni clenove dane spo!. skupiny jsou spokojeni") tak, l,e observacni tvrzeni potvrdi pravdivost alespon jednoho tvrzeni z ti'idy tzv. potenciaInich falzifikatoru, tj. tvrzeni, ktere je zakazano (napi'. "v miste 'n' v case 't' l,ije jeden rul,ovy havran" nebo "jeden Clen dane skupiny projevil nespokojenost"). Schopnost podrobit se f. je u Poppera zak!. podminkou ved. povahy tvrzeni. Verifikace a f. jsou podle nej asymetricke, protol,e zatimco ani velky pocet empir. potvrzeni nedokazuje pravdivost teorie, jediny zaporny --tdukaz celou teorii vyvraci. V sirsich souvislostech je metoda f. pro Poppera symbolem tvoi'iveho rozvoje mysleni, protol,e snaha odhalit rozpory a slaba mista --tteorie vyvolava atmosferu myslenkovych sti'etu, ktere podporuji vznik novych myslenek, zatimco snaha 0 verifikaci spiSe zabranuje dynamickemu rustu lidskeho vedeni. To je tel, duvod, proc Popper odmita i'eseni rozporu indukce, jak je pi'edlol,il R. Carnap v koncepci konfmnace zalol,ene na pojmu pravdepodobnosti. Kritika metody f. se sousti'eduje do dvou hlavnich bodu: 1. ani l,adne obecne tvrzeni nelze vlastne falzifikovat, protol,e na zaklade dusledneho antiinduktivismu neni mol,ne pi'ijmout jako pravdive ani singularni observacni tvrzeni poul,ivane k f.; kaZde tvrzeni obsahuje obecne pojmy (havran, cerny ... skupina, spokojenost...), ktere se pffmo nevztahuji ke smyslove zkusenosti (Popper i'esi tento problem pomoci konvencionalismu, avsak ten odporuje jeho metodo!' zasadam); 2. pojem f. je v nesouladu s ved. praxi i s dejinami vedy; jedno nesouhlasne tvrzeni nemusi realne vubec teorii vyi'adit,ale mul,e vest k revizi testovacich postupu Ci mnoha pomocnych hypotez, na kterych teorie spociva. A: falsification F: falsification N: Falsifizierung, Falsifikation I: falsificazione Lit.: Popper. K.R.: The Logic of Scientific Discovery. New York 1959; viz tei ->racionalismus kriticky.

Par

fama - (z lat. fama = povest, zprava, odvozeno odjmena bohyne Fdmy, ktera byla rychlonoha, vsevidouci) - informace 0 necem, co je zajimave pro velke mnol,stvi lidi; nahrazuje nebo doplnuje oficialni udaje a stava se soucasti --tverejneho mineni. Pro f. je typicke, l,e se iliff neoficialnimi informacnimi zdroji. Na rozdil od --tklepu mohou mit f. prognosticky charakter, mohou vypovidat 0 tom, co se teprve stane nebo se rna stat. Stejne jako klepy a --tpovesti, mohou a nemusi f. vychazet z pravdivych skutec304

nosti. Vl,dy vsak obsahuji vedome Ci nevedome pi'idane prvky nepravdy. Vznik f. rna i objektivni pi'edpoklady (na rozdil od klepu). Casto jsou vyvolany situaci informacniho nedostatku nebo vyraznym odklonem oficialnich informaci od informaci neoficialnich. Nevznikaji a nerozvijeji se nahodne, ale na zaklade kult. schemat, ktera Ize chapat jako --tstereotypy nebo dokonce --tarchetypy. Vzhledem k tomu nelze f. jednoduse vymytit ze l,ivota spolecnosti. V urcite situaci mohou mit vliv nejen na vedomi, ale i na chovani: podileji se na vytvai'eni paniky, nakupnich horecek (napf. f. 0 zdral,eni, menove reforme apod.). Mohou ovsem snadno zaniknout ztratou zajmu 0 objekt, vel'. vyvracenim nepravdy, ktera je jejich soucasti, vytlacenim novymi f. a podobne. A: rumours, hearsay F: rumeurs, bruits N: Gerlicht I: diceria, rumor Lit.: Allport, G. W. - Postman, L.: Psychology of Rumor. New York 1947; Kapjerer, 1. N.: Fama - nejstarsi medium sveta. Praha 1992; Rosnow, R. L. - Fine, G. A.: Rumor and Gossip: The Social Psychology of Hearsay. New York 1976.

Tom fan t as y viz sci-fi fan tazie viz imaginace far m a viz usedlost farmacie socialni - (z lat. pharmacia, to z i'ec. farmakeia = leceni) - interdisciplinarni farmaceuticky obor, ktery se zabyva problemy leciv a farmacie ve zdravotnictvi a ve spolecnosti, analyzuje system organizace a fizeni farmaceutickych slul,eb, distribuci leCiv, poti'eby a spoti'ebu leku, vztahy jednotlivych odvetvi farmacie. Problematika f.s. zpravidla zahrnuje 3 tematicke okruhy: 1. organizaci a i'izeni farmaceutickych slul,eb a problemy s tim spojene (napi'. zakonodarstvi tykajici se pi'ipravy a distribuce leku); 2. pffpravu farmaceuru pro vykon profese a ukoly zdravotni vychovy ve vztahu k lekum obecne; 3. dejiny farmacie. V novejsi podobe se f.s. vymezuje take jako ved. fizeni cesty od leCiva, pi'es leCivy pi'ipravek al, k leku. Vyhledavaji se soc. faktory a vlivy, ktere se na tomto procesu podileji. Zkoumaji se tel, role farmaceuta ve vztahu k lekai'i, k pacientovi atd. Uk, jeho poti'eba, dosal,itelnost, vyul,iti, jeho soc. dusledky se z tohoto pohledu zi'etelne dotykaji lidskeho Zivota, patti k soc. problematice mediciny ajsou takto v ramci f.s. zkoumany. A: social pharmacy F: pharmacie sociale N: soziale Pharmazie I: farmacia sociale Kap farnost - (z lat. parochia, resp. i'ec paroikia, nem. Pfarre) - nejmensi cirkevne spravni a administrativni jed not-

ka s kostelem (--tchramem, modlitebnou) a cirkevnim personalem a zaroven spolecnosti vei'icich, ktei'i se shromaicIuji k --tbohosluzb3m. V cele f. je u rimskokatolicke cirkve farai', jemul, mul,e byt podfizeno i nekolik kaplanu. V pi'ipade poklesu poctu vei'icich je mol,no nektere f. spojovat a spravovat soubel,ne. U pravoslavne cirkve je v cele f. cirkevni rada. Pi'edstavenstvem evangelickeho farniho sboru je starsovstvo (presbyterium) a farm je jeho clenem se zvl. postavenim (neni nutne pi'edsedou). F. jako specif. soc. instituci a zaroven komunitou se zabyva sociologie farnosti. A: parish, parochial district F: paroisse N: Pfarrbezirk I: parrocchia Kas fasismus - (z it. fascio = svazek, otep) - termin odvozeny od agresivniho polit. --thnuti zvaneho "fasci di combattimento" (bojove svazy), ktere r. 1919 zalol,il Benito Mussolini v Milane ajel, se v r. 1921 pi'emenilo na Partito Nazionale Fascista (Fasisticka narodni strana). Od pfevzeti moci v ffjnu r. 1922 budovala tato strana v Italii faSisticky stat, ktery ve 2. svet. valce bojoval po boku nacistickeho Nemecka a trval al, do statniho pfevratu v r. 1943. Existuji spory, zda lze hovoi'it 0 f. jako 0 obecnem pojmu. G. Schulz (1974) zduraznuje specificnost ruznych nar. forem f. Jeho obecnejsi pojeti s urcitymi vyhradami podporuje S. G. Payne (1980). Podle R. De Felice (1969,1980) jsou rozdily mezi it. f. ajeho nem. odrudou, --tnacismem, vetSi nel, shody. Klicovym pojmem it. f. je --tS1l1t, zatimco v nacismu je to --trasa. Od skonceni 2. svet. valky rna pojem f. vyrazne pejorativni akcent a byva casto poul,ivan ve velmi sirokem vyznamu pro oznaceni ultrapravicovych polit. si!. Ruzne nar. f. z mezivaIecneho obdobi (span. "falanga", portug. f., ralC., pol. a mad. Sipove kfize, rumun. 'leleznd garda, chorvatska "ustasa", --tcesky fasismus) se od sebe ale podstatne lisily stejne jako ruzne fasisticke --tsekty v jednom state. Mezi spolecne znaky f. patff pi'edevsim to, l,e je urcitym druhem --ttotalitarismu v polit. ideologii a praxi a l,e se vyznacuje propojenim --tnacionalismu s antidemokratismem a agresivnim, militantnim aktivismem. Existuji ruzne teorie f.: soc.-psychologicke (T. W. Adorno a daIS!), marx. (G. S. Lukacs, A. Gramsci), hist.-fenomenologicke (E. Nolte a dalSi). Z politologickeho hlediska je f. reakci na krizi --tliberalismu, resp. na destabilizaci --tdemokracie. F. Meinecke (1946) chape f. jako dusledek specif. vyvoje nacionalismu. H. A. Turner (1972) jej interpretuje jako antidemokratismus vyvolany upadkem liberalismu a parlamentarismu. Na 5. svet. kongresu Kominterny (1924) by10 formulovano marx. pojeti f. jako posledniho pokusu burl,oazie 0 udrieni moci v podminkach rovnovahy anti-

socia!. a socia!. si!. Soucasne zde byl zaveden pojem socialfasismus pro politiku soc. demokr. strano Zcasti toto pojeti revidoval al, VII. svet. kongres Kominterny (1935) a brzy potom fr. socialiste organizovali antifasisticke hnuti Lidovychfront. Italske faSisticke hnuti, ktere podle V. MeIettiho (1931) "znovu pozvedlo duchovni sily idealismu", navazalo ideove zejm. na teorii politiky N. Machiavelliho, na jeho pojeti ctnosti ("virtu"), na renesancni koncept bez zabran se prosazujici sHy, na G. Mazziniho jednotu myslenky a cinu, G. E. Sorelovo pojeti funkce nasili, ktere bylo zakladem revo!. pojateho syndikalismu, reagovalo na "bankrot vsech tradic a modemi kultury", jakol, i "parlamentni kretenismus", a posleze dospelo k odsouzeni mater. pojeti dejin a "iluze pokroku". Dale sahaji tyto koi'eny k antikartezilinske filozofii G. B. Vica a k s-gickemu dilu V. Pareta, odpurce hist. materialismu, podle nehol, jsou dejiny spolecnosti ovladany pi'edevsim instinkty a city elit, vUdci, ktei'i prosazuji poi'adek, vytvareji stat a chraoi jej proti rozkladne moci liberalni kultury a intelektualismu. Mussoliniho nazory se utvarely i v ideove konfrontaci s --tbolsevismem. Mnozi fasiste v zemich okupovanych Nemci kolaborovali s nacisty, rnnozi se vsak postavili nacismu na odpor a zahynuli v boji s nim. Vznik it. f. souvisi se specif. vyvojem Italie, dlouho zaostale agrarni zeme s velkymi rozdily mezi polofeudalnim jihem a industrialnim severem, s opol,denym a idealizovanym risorgimentem (hnutim za sjednoceni Italie 1815-1870, ktere vedlo k vytvorenijednotneho it. nar. statu), s tel,kou vojenskou pormou u habesske Aduy (1896), s trvalou neschopnosti vlad resit soc. problemy, se zklamanim z vysledku 1. svet. valky a s jejimi tel,kymi dusledky, bidou, nezamestnanosti, inflaci, hladovymi stavkami, s nezdai'enymi pokusy 0 reformy, s neschopnym parlamentem prosazujicim stranicke zajmy, s vleklou polit. a hosp. krizi, ktera ve volbach na konci r. 1919 vyustila ve zdrcujici poral,ku vladnoucich liberalne demokr. strano V tel,e doM urcite skupiny deklarovaly nutnost navratu k velikosti Italie a nebezpeci social. revoluce. Vznika silne nacionalisticke hnuti. V cerne kosile odene oddily G. D'Annunzia obsazuji r. 1919 Rijeku, Mussolini organizuje Uderne oddHy "squadri", ktere konaji trestne expedice proti socia!. organizacim, ale i pIoti klerikalum, zpocatku zejm. na venkove (agrarni f.). Dne 27. rijna 1922 vydava vUdce ("duce") rozkaz k "pochodu na Rim"; vlada neklade odpor a druhy den kral povolava Mussoliniho k vedeni nove vlady. F. postupne upevnuje svou moc, ziskava podporu armady, na zaklade zv!. volebniho zakona ziskava ve volbach r. 1924 i dvouti'etinovou vetsinu v parlamente, organizuje teror proti odpurcum. Podnecuje relativni hosp. rozvoj a znovunastoleni "Impe305

fasismus cesky

faze vyzkumna

ria Romana", podnika agresi proti Habesi (1935), Albanii (1939), intervenuje r. 1936 ve Spanelsku a v temze r. pristupuje k osudne "ose Berlin-Rim". Podle Mussoliniho je pro f. absolutnem --'stat, vuCi nemuz jsou individua a skupiny relativnem (isou myslitelne, jen pokud jsou ve state). F. je "duchovni postoj", ktery pohrda pohodlnym zivotem a vyzaduje einy; je to druh nabozenstvi. V tzv. "charte prace" (Carta dellavoro, 1927) je vyjadfena aplikace f. na oblast soc. zivota a nar. hospodafstvi. Prace je chapana jako soc. povinnost, uznava se soukrome vlastnictvi, zduraznuje se kontrolni funkce statu v nar. hospodarstvi. --.Korporatismus (stavovske zfizeni) rna prekonat tfidni rozpory a nedostatky jak kapitalismu, tak i socialismu. Fil., resp. ideal. zaklady f. propracoval zejrn. G. Gentile, reprezentant aktivistickeho idealismu a spiritualistickeho pojeti dejin. Hlasal, ze zivot neni to, co je, nybd to, co rna byt - zivot piny povinnosti a tezkosti, ktery vyzaduje vzepeti yUle a sebeodfikani. Proto osobnostjedince zoceluje valka, ktera teprve "dela muze", jako materstvi "del a zenu". F. je pfedevsim "akce a cit" (A. Rocco), proto filozofii f. vyjadfuji pouze "einy" (H. W. Schneider, 1931). V tomto smyslu prameni it. f. primo z risorgimenta mazzinianskeho, ktere je chapano jako poslani, jako ein a ktere vytvorilo zakladnu "nacionalne patriotickeho vedomi" a "religi6zne idealistiekeho pojeti zivota", zamereneho proti individualismu, liberalismu a materialismu. F. je antiliberalisticky, antidemokr., antisocial., resp. antikom., a antiintelektualisticky (intelektualismus podle nej oddeluje mysleni a jednani, teorii a praxi, vedu a zivot, "mozek a srdce"). --.Antisemitismus, tak charakteristicky pro f. jinych narodu, phjal it. f. az v "manifestu rasy" r. 1938, zrejme pod dojmem spojenectvi s nacistickym Nemeckem, ale ve srovnani s "norimberskymi zakony" v umirnene forme. A: fascism F: fascisme N: Faschismus I: fascismo Lit.: Gentile, G.: Grundlagen des Faschismus. Koln 1936; Kapras, 1. mi.: Fasismus. Praha 1939; Modrdcek, F.: Fasisticke prevraty: krise povalecnych demokracii. Praha 1947; Nolte, E.: Der Faschismus in seiner Epoche. MUnchen 1963; O'Sullivan, N.: Fasismus. Bmo 1995; Wippermann, W.: Europaischer Faschismus im Vergleich 1922-1982. Frankfurt a.M. 1983.

Nak fasism us cesky - ees. forma --'faSismu, ktera vznikla brzy pote, co fasiste v Italii v rijnu 1922 prevzali vi adni moc. Prvni fasisticke skupiny byly zakladany zejm. na Morave, kde se jejich tiskovym organem stal tydenik Handckd republika, prejmenovany na Ndrodni republiku. V listopadu 1922 v nem vyslo prohlaseni 0 "zrozeni fasismu" v Ceskoslovenske republice. V lednu 1923 bylo ustaveno ustredni vedeni f.c. a fasisticke hnut! dostalo nazev Ceskoslovensti fasiste. V jeho eele stanul F. L. Stelzig z Ho-

306

lesova, v r. 1924 ho vystfidal A. Kldsterskj. F.c. vznikal a vyvijel se v ramci narodoveckeho hnuti jako jeho radikalni a bojovna forma, ktera obsahovala tez vyrazny znak soc. revolucionarstvi a protibolSevismu. Podnecovana byla separatistickymi tendencemi nem., mad'. a pol. mensiny v republice i neutesenymi pova!eenymi hosp. a soc. pomery. CeSti fasiste povazovali za hlavni po lit. ukol povaleeneho obdobi prvni republiky vybudovani silneho nar. statu. Prosazovali tvrdy postup proti narodnostnim mensinam, usilujicim 0 rozbiti republiky. Na zaeatku 20. 1. nemel it. fasismus, jehoz aktivisticka podstata f.c. imponovala, jeste ucelenou ideologii, nybd jen akeni program. Csl. problemy byly tak specif., ze se mezi ees. nacionalisty prosazovala snaha mluvit spiSe 0 narodovectvi a nikoIi 0 fasismu. Koncem r. 1925 bylo v ees. fasistiekem hnuti organizovano asi 20 tis. osob. V r. 1926, kdyz doslo k uplnemu splynuti ees. fasistu s Ndrodnim hnutim, se f.c. prejmenoval na Ndrodni obec fasistickou (NOF). V teto dobe dochazi take k uzkemu ideovemu primknuti f.c. k it. fasismu, k pfevzeti ideje --'korporatismu, vUdcovskeho principu a take ~rg. forem (hnuti fidilo direktorium, vznikaly odboeky, fasisticka organizace mladeze Omladina, Fasisticke studentske sdruieni, fasisticke odbory, faSisticke sdruzeni byvalych legionaru aj.). V r. 1927 byl v Brne slavnostne provolan "vlidcem" Ndrodni obcefasisticke Radola Gajda, byvaly ees. general, ktery byl degradovan na vojina a zbaven funkce naeelnika generalniho stabu esl. armady po karnem fizeni pro udajnou pfipravu protistatniho puce a pro spionaz. F.c. tedy prebral princip --'vUdcovstvi a soueasne se zmenil v polit. stranu. NOF zaujala vyrazne protihradni polit. postoj. Svou ideologii rozsihla o protizednarske a antiintelektualisticke prvky a posleze take 0 --'antisemitismus. F.c. se orientoval zejm. na stredni vrstvy naroda, pozdeji take na venkov. Provadel tvrdou demagogickou kritiku vladni politiky, ees. partajnictvi, soc. pomeru. Pronikl do nekterych mistnieh organizaci Sokola, ziskal podporu urCite easti dustojniku. Csl. vi ada proti fasistum casto zasahovala. Objevily se vnitfui konflikty v NOF a rada --.afer (napr. tzv. sazavsky pfipad - utok fasistu najednoho vladniho einitele, jemuz mely byt odnaty dillezite dokumenty udajne svedCici 0 Gajdove nevin e). Nicmene NO F ziskala pomerne silne pozice zejm. mezi zemedelci ve vych. a jiznich Cechach. V r. 1929 se spojila s J. Stfibmym a K. Perglerem v tzv. Ligu proti vdzanym kandiddtkdm, v nasledujieieh volbach byl Gajda zvolen poslancem, ale kratce na to zbaven mandatu a odsouzen pro "sazavsky pripad" do vezeni. Uvadi se, ze ve 30. I. mela NOF 50 tis. organizovanych elenu. V te dobe se zostruji boje fasistu s komunisty, dochazi i k potyekam, vzajemnemu rozbije-

ni schilzi apod. V r. 1933 fasistieka uderka prepadla kasarna v Brne-Zidenicich, avsak vedeni NOF se od teto akce distancovalo. Gajda byl nicmene znovu odsouzen a uveznen. Ph tzV. insigniade praZsti studenti vedeni Vlajkou donutili rektorat nem. univerzity vydat "insignie" Karlovy univerzity. V pohnutem predmnichovskem obdobi se Gajda pfihlasil k obrane statu pred nacisty. Na zacatku okupace NOF rozpustil a odesel z polit. zivota do ustrani. Zacaly se vsak docasne vytvaret nove fasisticke organizace (Ndrodni tdbor fasistickj v Brne, Svatoplukovy gardy v Moravske Ostrave, Strana ceskjchfasistu v Praze, aj.). V eele obnovene NOF stanul nejprve J. Rydlo, po nem A. BfecKa, ale v r. 1943 byla jeji Cinnost definitivne ukoneena a mistni fasisticke organizace se vetsinou po vzajemnem napadavani rozpadly. V dobe okupace spolupracovala rada ees. fasistil s nacisty, ale fada jich zahynula v nem. koncentraenieh taborech. K f.c. mely blizko ees. nacisticke organizace. Nejznamejsi Vlajka, vedena J. Rysem-Rozsevacem, byla posleze (koncem r. 1942) nacisty zlikvidovana, udajne proto, ze usilovala 0 diskreditaci ministra protektoratni vlady E. Moravce, ve skuteenosti vsak proto, ze v ni naciste spatrovali nebezpeeny ees. nacionalismus. Mnoho ees. fasistil bylo po skoneeni valky odsouzeno za --'kolaboraci do vezeni, fada jich zahynula v nacistickych koncentracich. F.c. byl fenomen velmi specif., nesrovnatelny s fasismy jinych narodu. Mezi ees. faSistickymi, resp. nacistickymi organizacemi panovalo nepfatelstvi; pokus 0 sjednoceni nekolika z nieh v lete 1939 ztroskotal jiz tehoz roku. A: Czech fascism F: fascisme tcheque N: tschechischer Faschismus I: fascismo ceco Lit.: Cyphelly. V. A.: Politickacitanka. Praha 1939; Gajda. R.: Stavovska demokracie narodniho statu. Praha 1934; Gregorovic, M.: Kapitoly 0 ceskem fasismu. Praha 1995; Lebloch, 0.: Fasisticky stat. Brno 1927; Pasdk, T.: K historii ceskeho fasismu. Praha 1985.

Nak fatalismus kulturni - (z nem. fatal, to z lat. fatum = osud) - pfedpoklad existence nezavisleho, autonomniho, elovekem nefizeneho a ve svych dilsledcich fatalniho vyvoje kult. systemu. Jako originalni teorii vyvoje kultury rozpracoval koncepci f.k. v polovine 70. I. 20. st. am. antropolog L. A. White. Dehumanizace eloveka a kultury v industrialni spoleenosti phvedla Whitea k revizi jeho puvodniho predpokladu, ze zakl. funkci kultury je zajistovat lidskemu druhu bezpeeny a trvaly zivot. Dospel k nazoru, ze v soueasnem obdobi jsou kult. systemy zcela indiferentni vuci lidskym potrebam, resp. stale viee ohrozuji samotnou podstatu existence lids tva, coz je zpusobeno zejrn. tim, ze kultura jako autonomni vrstva reality a jev "sui generis" se vyviji podle svych vlastnich zakonu, bez ohle-

du na lidske zajmy. Podle Whitea se kult. systemy skladaji z velkeho mnozstvi relativne autonomnieh struktur --'kulturnich vektoru, ktere jsou v neustale interakci a v konkurenenim boji, jenz smeruje k uspokojovani jejich vlastnieh zajmu. V evoluenim procesu jsou mene adaptabilni vektory postupne nahrazovany vektory efektivnejsimi (napl'. kamenne nastroje byly vystfidany nastroji bronzovymi a zeleznymi atd.), pficemz zdroj vyvojove dynamiky tkvi v potencialu kult. systemu. F.k. spociva v tom, ze nove kult. objevy nevznikaji pouze proto, ze si to elovek preje, ale predevsim proto, ze je mozna jejich fakticka realizace. Pesimisticke konsekvence Whiteova f.k. maji velice blizko k s-gickym koncepcim, ktere upozomuji na riziko hypertrofie tech. civilizace a dusledky spjate se ztratou kontroly nad tech. potencialem, kterym dnes lidstvo disponuje (viz napf. J. P. Dorst, M. Petrusek aj.). A: cultural fatalism F: fatalisme culturel N: Kulturfatalismus I: fatalismo culturale Lit.: White, L. A.: The Concept of Cultural Systems, A Key Understanding Tribes and Nations. New York 1975.

Sou

faze vyzkumna - (z fec. fasis, od fainomai = objevuji se) - tez vyzkumna etapa - ohraniceny usek vyzk. prad, u nehoz Ize nejen specifikovat nap In, ale jasne vymezit pracovni vstupy a vystupy, a ktery predstavuje relativne ucelenou, samostatnou cast vYzkumu. S-gieky vyzkum je mozno fazovat (etapizovat) riizne v zavislosti najeho vecne naplni a ~rg. pojeti. U bezneho --'empirickeho vyzkumu se vetSinou rozlisuji 3 faze, pfipravna, realizaeni a zavereena. 1. V stupem pfipravne faze je vetSinou vyzk. zadani (objednavka), ktere obsahuje min. formulaci vyzk. tematu, nekdy i zakl. vyzk. otazky, pozadavky na konecny vystup, casovy horizont vyzkumu a take zakl. personalni a finaneni pozadavky a moznosti. Naplni pfipravne faze je rozpracovani techto vstupnich dispozic. Vetsinou jde o upfesneni a rozvedeni tematu, jeho teor. podlozeni, pfip. o formulaci --.hypotez, --.konceptualizaci a --'operacionalizaci, navrzeni a ovefeni vyzk. nastroju (viz --'predvyzkum, --'pilotaz) a technik zpracovani informad, prip. formy konecnych vystupu, vypracovani organizaeniho, resp. vyzk. planu a vyzk. harmonogramu. Vystupem teto faze jsou pfipravene (overene) --'vYzkumne nastroje a vetsinou -tvyzkumny projekt, ktery by va odborne posuzovan a schvalovan. 2. Realizacni faze spociva v realizaci pfipravene --.techniky sberu informaci, ktere nekdy (v zavislosti na charakteru vYZkUIDU) predchazi propagace vyzkumu a --'instruktaz tazateiu (tyto akce Ize fadit i do pfipravne faze), pfip. dalSi diIci pomocne akce. Jactrem faze je shromazdeni informaci, jejich kontrola, --'k6dovani, trideni, prenos na poCitacove medium a aplikace pfi-

307

faze zivotni

feminismus cesky

pravenych vypoeetnich nebo jinych zpracovatelskych technik. Vystupem teto faze jsou tzv. hrube informace ei data uspoi'adana do kategorii, tabulek, indexu apod. 3. Zavereena faze spoCiva v -tinterpretaci vystupu pfedchozi faze, ktera muze mit podobu pfime, jednoduche -tdeskripce nebo slozite analyzy provadene pomoci matem. statist. metod a logickych -texplikaci, casto s vyuzitim dalSich informad teor. i empir. povahy, nevyplyvajicich z daneho vyzkumu. DuleZitym pozadavkem na tuto fazi je provedeni kontrolni zpetne vazby na zadani a teor. vychodiska vyzkumu; jeji soueasti mohou byt i pokusy 0 dodateenou -tverifikaci a -tvalidizaci ziskanych vysledku. Bezprostfednim vystupem teto posledni faze je vetSinou zavereena -tvyzkummi zprava. Iako samostatny vystup se nekdy prezentuji sociotech. opati'eni, pfip. metodol. efekty. Popsane f.v. maji v konkretnich pnpadech ruzne redukovane nebo obohacene podoby. Nekdy se vydeluji dalSi samostatne etapy, napi'. uvniti' pi'ipravne faze etapa ovei'ovani technik, uvniti' realizaeni faze etapa sberu dat, zavereena faze muze byt elenena na obdobi zpracovani dileich zprav, jez jsou venovany jednotlivym vyzk. tematihm nebo postupuji od jednodussich ke slozitejsim problemum, od popisu k analyze a predikci apod. Fazovani vyzkumu rna smysl zejm. u obsahlejsich, easove naroenejsich setfeni. Specif. podob nabyva u -tlongitudinalnich vyzkumii a -tpanelovych setfeni. Promita se do vyzk. harmonogramli a planli. DodrZovani spravne easove navaznosti jednotlivych vYzk. akd je dlilezite prave proto, ze kaZda nasledujid faze by mela pIne vyuzit vystupy faze pfedchazejici. Absence dlilezitych vyzk. krokli stejne jako jejich nevhodne easove fazeni muze mit za nasledek ztratu informaci, resp. jejich devalidizaci. A: survey phase F: phase, etape de recherche N: Forschungsphase I: fase esplorativa Lit.: viz ..... metodologie sociologicka, ..... metody sociologicke, ..... vyzkum sociologickY·

FoV

fa z e z i v 0 t n i viz cyklus iivotni, osm vekii cloveka f e k u n d it a viz porodnost felicitologie - pokusny nazev nauky 0 dosahovani stesti, ktery byl pouZit a dosud je pouzivan v kontextu s -tneopozitivismem a na nej navazujicimi uvahami o -tetice a -tmoralce. Zavedl jej ve 30. 1. Otto Neurath v jiste vazbe na hedonisticke tradice epikurejske a renesaneni (viz -thedonismus), zejrn. vsak v souvislosti s rozvojem etickeho -temotivismu. Stesti podle Neuratha a dalsich sice neni zakladem moraIky, ale je vyzn. psych. stavem, k nemuz elovek pfirozene smefuje. Je dulezite ve308

det, jakymi prostfedky elovek stesti dosahuje, jiz proto, ze sam proces dosahovani urCit)'ch dIu poskytuje lidem pocity stesti. Z hlediska f. nejsou proto ani tak dulezite die, k nirnZ smefujeme, ale to, zda ph jejich dosahovani jsme, ei nejsme siastni. F. se nekdy take vymezuje jako "veda" 0 metodach, jak pfesvCdCit lidi 0 tom, ze mohou byt, pfip. ze jsou, siastni, dokonce aniz si to uvedomuji. To, co v kontextu neopozitivisticke etiky melD vecny i ved. smysl, se v podminkach rozvinute masove a konzumni spoleenosti stalo pfedmetem reklamy a propagandy. Tema -tstesti jako relevantniho etickeho a s-gickeho problemu je vsak dnes v ruznych kontextech rehabilitovano. A: felicitology F: felicitologie N: Felizitologie I: felicitologia Lit.: Tatarkiewicz, W.: 0 szcz\;sciu. Warszawa 1976.

Pet feminismus - (z lat. femina = zen a) - pojmenovani ienskeho hnuti, vychazejiciho z pfesvedeeni 0 nevyhodne situaci -tien ve spoleenosti, resp. 0 jejich horsim, ponizujicim postaveni (ve srovnani s -tmuii), z potfeby revolty proti teto situaci a viry v moznosti jeji zmeny. Obecnym cHern f. je, aby zena byla pojimana jako "individualita se svymi vlastnimi pravy". Tradicne je f., resp. feministicke hnuti chapano jako -thnuti za rovnopravnost ien. Existuji 3 hist. formy a zaroven zdroje soueasneho f., ktere se rozvinuly na konci 18. a poclitkem 19. st.: f. radikalni, f. rovnych pray a f. socialni. Radikalni f. se objevil v USA a ve Velke Britanii jako pusobeni zen v soc. reformnim a moralnim hnutf evangelickych nabozenstvi. Usiloval hlavne 0 napravu moraine narusenych zen (prostitutek). F. rovnych pray, nazyvany take liberalni f.,jasne identifikovatelny z praci M. G. Wollstonecraftove a J. S. Milla, se soustfedil na vysvetlovani rozdHIi mezi muzem a zenou vii vern soc. okolf v kontrastu k vseobecnemu pfesvedceni, ze tyto rozdily jsou dany vrozenymi dispozicerni. V rozvoji obou tech to vetvi f. se odrazily hist. udalosti, zejm. am. revoluce ajeji Deklarace nezdvislosti. Teze 1. S. Milla vychazely ze zakl. pozadavku mesfanskeho -tliberalismu, aby clenove spolecnosti pfispivali k max. stesti vsech. -tSvobodu, spojenou s velkou mirou -tindividuaIismu, s nezavislosti, pozadoval pro vsechny lidi. Proto nemohl akceptovat postaveni zeny v tehdejsim systemu. V r. 1866 pfedlozil parlamentu navrh na uzakoneni -tvolebniho prava zen a v r. 1869 vysla jeho kniha The Subjection of Women. Usili am. f. ovlivnilo legalizaci pray zen. Married Women's Property Act z r. 1882 dal zenam pravo na vlastni majetek a vydelky. Do konce 19. st. ziskaly zeny rovnez moznost vzdelavat se stejne jako muzi. Am. feministicke hnuti vydava Statement of Sentiments, pi'edsta-

vujici v podstate aplikaci Prohldseni nezdvislosti na zeny. Jestlize liberalni f. usiloval 0 moznost seberealizace zen v placenem zamestnani, ve svobodnem podnihni, v oblasti vzdelani, pak tzv. soc. f. slo 0 vice. Proletarske zeny totiz mely stejne moznosti na trhu prace jako jejich muzi, ale neziskaly nic v jinych oblastech, nezlepsily sve postaveni v ramci cele spolecnosti. Klasicky soc. f. formuloval sve zakl. prernisy v kontextu -temancipace a tfidniho vedomi proletariatu (A. Bebel). Ideologie -tmarxismu uCinila z pozadavku rovnopravnosti zen jeden z pozadavku prolet. hnuti. Social. f. se rozvijel v souvislosti s teoriemi R. Owena, resp. jejich praktickou realizaci. Rozvoj -tkomun ve Velke Britanii a v USA prinesl mnohym zenam postaveni temei' rovnopravne s muzi, ktere se ale velmi lisilo od jejich postaveni v sirsi spoleenosti. F. Engels vysvetloval podi'izene postaveni zen jejich vztahem k vyr. prostfedklim (protoze zeny jsou vyjmuty z produkce, nemaji v kap. spolecnosti zadnou hodnotu). Jak social. f. postupne nabyval na vlivu, ukazovalo se, ze ne vsichni socialiste jsou pfipraveni jej pfijmout. Objevily se odlisne nazory na dlileZitost tohoto hnuti a na i'eseni jeho diu prosti'ednictvim revoluce. ad konce 19. st. se f. mnoha rozdilnych typu spojil zejm. ve svem boji za dosazeni volebniho prava zen. Ale pnlvo volit jeste neznamenalo dosazeni rovnosti, protoze nevedlo ke skutecnemu nebo sirsimu zapojeni zen do politiky. Hist. pi'edelem ve vyvoji f. byla 2. svet. valka, kteni pi'inesla masovou ucast zen na trhu pnice. Cast zen zustala zamestnana i po skonceni valky a take povaIecny ekon. boom vyzadoval zapojeni techto prac. zdrojli. Vedlo to ke znaenym zmenam v postaveni zen v modemi spoleenosti, ktere ale nebyly vzdy vnimany jako pozitivnL V 60. 1. se objevuje prvni vlna neofeminismu v podobe tzv. Hnuti za osvobozeni zeny, ktere v mnohem vychazelo z marx. konceptu a casto bylo velmi levicove. K interpretaci vzajemnych vztahii mezi muzem a zenou ve spoleenosti slouZila teorie -ttfidnlho boje, podle teorie -tvykofisfovani pak byla interpretovana sfera domacnosti, do analyzy rodinnych konfliktu byla vnasena perspektiva makrosoc. konfliktu. Nektere tyto pohledy dozivaji dodnes (zejm. na akademicke pUde). Druha vlna neofeminismu pi'isla v 70. I. a byla zalozena na racionalnim pfistupu k moznostem zlepsit postaveni zen ve spoleenosti. V 80. I. se ve f. objevuji trendy zduraznujici odlisnost zen od muzu, jejich specif. vlastnosti a moznosti. Hovoi'i se 0 postfeminismu. Ie charakterizovan ti'emi W: "Women Want to be Women" (zeny chteji byt zenami). ad 60. \. 20. st. provazi f. fundovane teor. prace, pi'ispevky ke kritice vM. paradigmat, zalozenych na dichotomii mezi muzem a zenou, mezi pHrodou a kulturou, mezi by tim a myslenim, mezi my tern

a vedou. Pozomost se stale vice sousti'eduje na komplementaritu muzskych a zenskych rolf (viz -tgender). Dnesni f. je celosvet. hnutim, ktere se rozviji v cele fade smeru. I kdyz je obtizne mluvit 0 f. jako celku, Ize i'ici, ze v soucasne Evrope se projevuje temito zakl. pozadavky: 1. stejne mzdy zen a muzu za stejnou praci; 2. stejne pfilefitosti a stejny pfistup ke vzdelani muzu a zen; 3. kontracepce a moznost interrupce; 4. spol. formy peee 0 deti; 5. pravni a financni nezavislost vsech zen; 6. ukoneeni diskriminace lesbieek; 7. ochrana vsech zen bez ohledu najejich status pfed jakymikoIiv formami nasili; 8. pfeformulovani vsech zakonu, ale i pi'estrukturovani instituci, ktere zvyraznuji muzskou dominanci a umoznuji agresi muzti vuci zenam. Jsou to pozadavky velkych zakl. zmen, kjejichZ dosaZeni f. vypracoval celou i'adu taktik. Ukazuje se, ze pod vlivem f. zeny zaCinaji samy sebe vnimat jako progresivni slozku populace. UvCdomuji si, ze nove myslenky, nova spo\. uspoi'adani pfijimaji mnohdy snadneji nez muZi. Ti se z hlediska f. jevi jako pfekazka v prosazovani univerzalisticke feministicke ideologie. Nejhlubsim zakladem f. stale zustava snaha zen po ziskani autonomie. Vsechny smery soueasneho f. hledaji odpoved na otazku, v cern tkvi rozdilny pnstup spolecnosti k obema pohlavim a kde jsou jeho pi'iCiny. Ie to i otazka pro s-gii, kterou se v poslednich desetiletich zabyva zejm. tzv. -tfeministicka sociologie. V CecMch rna f. urcitou tradici jiz z 19. st. (viz -tfeminismus cesky), v kom. Ceskoslovensku byl ale interpretovan jako zbytecne, resp. skodlive zap. hnuti. ad poelitku 90. 1. je v ces. zemich naopak hezne vniman spise jako levicove a extremisticke hnuti, ktere k ekon. transformaci ces. spolecnosti ve spo\. zap. typu nepi'ispiva. A: feminism F: feminisme N: Feminismus, Frauenbewegung I: femminismo Lit.: Bebel, A.: Zena a socialismus. Praha 1962; Delamant, 5.: The Sociology of Women. An Introduction. London 1980; Harding, S. ed.: Feminism and Metodology. 1987; Humm, M.: The Dictionary of Feminist Theory. London 1989; Kaplan, G.: Contemporary Western European Feminism. London 1992; Kuhn, A. - Wolpe, A. M.: Feminism and Materialism. London 1978; Mill, J. S. - Taylor, H.: On the Subjection of Women. London 1911; Mill. J. 5.: Poddanstvi zen. Praha 1890; Modleski, T.: Feminism without Wimin, Culture and Criticism in a "Postfeminist" Age. New York, London 1991; Mozn.v. I.: Modemi rodina (myty a skutecnosti). Bmo 1990; viz tez ..... gender, ..... sociologie feministicka.

Nav

feminism us cesky - objevil se jiz na poeatku 19. st., kdy Bernard Bolzano v promluvach k prazske akademicke mladezi poeital s rovnopravnosti muze a zeny v budoud idealni spolecnosti. Za prvni ces. feministku je v polovine 19. st. povazovana Bozena Nemcovd pro sve nazory na -tzenskou otazku. V 60. I. 19. st. rozviji Marie Riegerowi v duchu jednoho z dobovych proudu -tfeminismu vsestrannou charitativni einnost, vcetne vychovy chudych 309

fenomenologie

feminita

dfvek pro samostatna povolanf. Na prelomu 60. a 70. 1. 19. st. vznikl v Praze prvnf "zensky vyrobnf spolek", a to nern., pod patronatem zen praZskych nem. bankeru a tovarnfku (po vzoru podobnych spolku zakladanych v Nemecku W. A. Lettem). Zatim se vsakjiz v ces. mestanskem prostfedf prosazuje hnuti za --'emancipaci zen, rovnez v duchu tehdejsiho feminismu. V r. 1871 zahajil Cinnost ces. zensky vyrobnf spolek. Jeho predsedkyne Karolina Svetld se hlasila k nazorum J. S. Milla na zenskou otazku. Zalozenf Americkeho klubu dam bylo inspirovano zkusenostmi Vojty Ndprstka s demokr. spolecnostf v USA po r. 1848 (tento spolek pusobil v Praze bez urednfho schvalenf od r. 1865). Spoluzakladatelkou byla opet K. Svetld. Neprosazovala jiz jen v 70. 1. velmi aktualnf vychovu dfvek pro vydelecna povolani, nybri sarnotny princip zenskeho vzdelanfjako podminku spo!. emancipace zeny. Jejf zacky a nasledovnice, spisovatelky EUlka Krdsnohorskd a Tereza Novdkovd a dalSf, vybudovaly prvnf divcf gymnazium s maturitou v Rakousko-Uhersku, ktere bylo otevreno v r. 1890 v Praze, melo ces. vyucovacf jazyk a jeho absolventky se uplatnily jako redaktorky zenskych casopisu v Praze, v Bme i v mensich ces. a moravskych mestech. V r. 1897 vstoupily prvni divky na prazskou univerzitu. V 90. 1. pusobilo v Praze i v Brne nekolik ces. i nem. feministicky zamerenych spolku, z nichz nejmilitantnejsf byl praZsky nem. spolek Frauenfortschritt, ktery mel mnoho mimoprazskych, a dokonce i zahranicnich clenek. Na prelomu 19. a 20. st. byly v ces. zemich, stejne jako v mnoha zemich zap. Evropy a USA, zakladany vybory pro boj za --'volebni pravo zen. Nejen soc. demokracie, nybri i mnohe ces. polit. strany (s vyjimkou klerikalnich a strany staroceske) mely ve svych programech zrovnopravneni zen. V r. 1918, po vzniku Ceskoslovenske republiky, se bojovna vUdkyne ces. uCitelek Frantilka Plaminkovd stala senatorkou a byla zvolena do cela Zenske ndrodni rady. Vernost demokracii privedla Plaminkovou za nacisticke okupace Ceskoslovenska v r. 1942 na popraviste. Jejf blfzka spolupracovnice Milada Hordkovd, ktera nacisticka vezeni prdila, se stala obetf inscenovaneho po lit. procesu brzy po prevzetf moci kom. stranou. F.e. se svymi demokr. a republikanskymi tradicemi neprezil (mor 1948. Rozpusteni zenskych spolku a vytvorenf jednotneho Svazu zen, podrfzeneho ustfedni polit. moci, znamenaly konec nezavisleho ferninistickeho hnutf. Vaznejsi pokusy vyrovnat se s zenskou otazkou ci napodobit feminismus v te podobe, ve ktere se obnovil v zap. Evrope a v USA po 2. svet. vat,ce a rozvinul zejm. v 70. 1. 20. st., se v ces. zemich neobjevily ani v disentu, ani kratce po listopadu 1989. A: Czech feminism F: feminisme tcheque N: tschechischer Feminismus I: femminismo ceco 310

Lit.: Horskd, P. - Pefkovd, J.: Rozhovor mezi filosofkou a historickou o zenske otazce v Cechach. Filosofic/cV casopis, 40, 1992; Horskd, P.: Die Frauenbewegung der deutschen bUrgerlichen Minderheit in Prag in der zweiten Halfte des 19. Jahrhunderts. L·Homme. ZeitschriJt fUr Feministische Geschichtswissenschaft, 1992, C. 3; Bedndi'ovd, V.: Ceske zenske hnuIi do roku 1948. Cesky casopis historicky, 89, 1991.

HoP

feminita viz muz, zena f em i n i z ace - vetSinou je chapana jako pocetni prevaha --'zen v nekterem odvetvi lidske cinnosti, prfp. jako proces vedoucf k teto prevaze. V praxi se f. odehrava nejcasteji ve sferach --'vzdelavani a --'prace, resp. zamestnanf. Nektere druhy prace jsou tradicne spojovany s zenarni a ferninizovany: prace v domacnosti (zejm. uklid, varenf, sitf), s malymi detmi (jejich opatrovani i ucitelstvi), pece o nemocne. Pmmyslove obory, vel'. sluzby, ktere navazuji na tyto tradicni pracovni cinnosti zeny, od sveho hist. pocatku tendujf k f., a to prakticky bez ohledu na fyzickou narocnost prace. Druhou oblasti f. jsou tradicni, ale relativne fyzicky mene narocne muzske prace a prace, ktere vyzaduji nizkou nebo nevyzaduji zadnou kvalifikaci. To rna navaznost na tradicne nizsi uroven vzdelani zen ve srovnani s mufi a na maskulinizaci nekterych obom a stupnu studia. Soucasny trend vede ke stirani rozdilu v urovni vzdelanf muzu a zen, ale ne k uplnemu zrovnomernenf. Prevaha muzu ci zen v mznych oborech zustava, nekde se i prohlubuje. Napr. v ces. zemich existuje velmi silna f. skupiny pracovnfku se stredoskolskym vzdelanim (zejm. s vseobecnym vzdelanim gymnazialniho typu). Mezi vysokoskolsky vzdelanymi lidmi je celkove state vice muzu. Vyraznou prevahu maji zeny ve farmaceutickych vedach a ve skolstvi, castecnou pak v ostatnich humanitnich oborech. Tech. obory jsou vyhrazeny prevazne muzum. V podstate lze tento trend v --'delbe prace mezi muzi a zenami zaznamenat ve vsech spolecnostech naseho typu. Obecne je mozne konstatovat, ze fyzicky narocna delnicka povolani a vetsinu fidicfch pracf vykonavajf muzi, v ostatnich profesich se vice Ci mene prosazuje f. v zavislosti na celkove mlfe zamestnanosti zen v dane spolecnosti. F. vsak znamena vice nd pouhou prevahu zen v urCite hosp. oblasti a profesi. Souvisi se zmenou role zeny ve spolecnosti a se zmenou jejiho zpusobu zivota, odrazi se ve fungovani --'rodiny. Feminizovane pracovni skupiny maji sva specifika, stejne jako feminizovana polit. seskupenf. Rozpome pusobi f. na soc. postaveni zeny a na jejf spo!. --'prestiz. V ces. zemich jsou feminizovane profese i odvetvi mene financne hodnoceny. Hist. se tato devalvace nekdy objevuje az pote, co se dana profese ci odvetvf zmenilo v "typicky zenske" (viz napr. skolstvi), nekdy jde o obraceny proces: nizke financni hodnoceni prace odra-

dilo muze a bylo pfijato zenarni, ktere nemely moznost vyberu (viz napr. textilnf pmmysl). Mene placena prace s relativne nizkou prestizf a vysokou zamestnanosti zen charakterizovala od 50. 1. cela odvetvf, hlavne skolstvi, zdravotnictvi, obchod a sluzby, nektere oblasti lehkeho pmmyslu, spravu a administrativu. Vysoka f. v techto oblastech byla spojena s koncentracf maleho procenta muM ve vedoucich funkcfch. Je to ukazkovy prfklad toho, ze f. sarna 0 sobe neni znamkou rovnopravnosti zen. Modemi --'feminismus nebojuje za zamestnanost zen, resp. za f., ale za pristup zen k centru rozhodovani a za spo!. ocenenf jejich specif. role. A: feminization F: feminisation N: Feminisierung I: femminilizzazione Lit.: Crompton, R. - Sanderson, K.: Gendered Jobs and Social Change. London 1990; Cermdkovd, M. - Navarovd, H.: 2eny a transformacni procesy ceskoslovenske spolecnosti. Sociologic/cV casopis, 27, 1991; Mom.v, I.: Moderni rodina (myty a skutecnosti). Brno 1990; Voddkovd, A.: K otazce zenske prace, Sociologic/cV casopis, 27,1991, c. 4; v.Vvoj kvalifikacni struktury pracovniku ajejiho vyuzitL Zpnivy a rozbory. Praha 1990.

Nav

femokracie - (z lat. femina = zena; reC. kratos = vlada) - statnf aparat s velkym podilem zen a muzu sebedeklarovanych jako stoupenci --'feminismu, ktefi pracuji na mfstech vyslovene pro ne vytvorenych, a to za tim ucelem, aby prospfvali zenam. Femokratka je tedy feministicka byrokratka (femokrat je feministicky byrokrat). Pojem f. vznikl v Australii, jeho pouzivani se rozsifilo i do dalSich zemf. Existuji 2 kontrastni modely f.: "misionarsky" a "mandarinskf'. Prvnije zalozen na vel'. obhajobe zajmu zen, druhy na pfizpusobeni tradicnich byrokratickych struktur a zpusobi'.t prace ferninisticke filozofii. Mira skutecneho vlivu femokratek a femokratu na vladni politiku tykajfcf se zen a to, jak kvalitne f. reprezentuje zajmy zen, je napf. v dnesni Australii pfedmetem souvisle debaty. A: femocracy F: femocratie N: Femokratie I: femocrazia Lit.: Eisenstein, H.: Femocrats, Official Feminism and the Uses of Power. In: Watson, S. ed.: Playing the State. Australian Feminist Interventions. Sydney 1990; Summers, A.: Mandarins or Missionaries: Women in the Federal Bureaucracy. In: Grieve, N. - Burns, A. eds.: Australian Women: New Feminist Perspectives. Melbourne 1986; Yetman, A.: Bureaucrats, Technocrats, Femocrats. Essays on the Contemporary Australian State. Sydney 1990.

Hei

fenomenologie - (z fec. fainomenon = zjevujici se; logos = myslenka, fee) - pojem, ktery poprve pouzil J. H. Lambert v 18. st. k oznaceni "teorie jevu". 1. Kant chapal f. jako vedu 0 empir. jevech a G. W. F. Hegel v proslulem dile Phenomenologie des Geistes (Fenomenologie ducha) jako vedu 0 "jevicim se duchu". Termin f. uzivala na prelomu 19. a 20. st. take nem. empir. psychologie (napr.

K. Stump/). F. je ale pfedevsim jednim z nejvlivnejsich smeru soudobe filozofie, ktery zalozil E. Husserl. Jeho f. prodelala urCity vyvoj, ale vsem jejim podobam je spolecne pi'esvedceni, ze fil. poznanf nespocfva v konstruovani obecnych principiI, ale v deskripci "fenomeniI", tj. vecf samych. V prvnim obdobi Husserl pojfmal f. jako "vedoslovi" stirn, ze problem zakladu vedy nemuze byt resen psychol., nybrf jen logicky, ze f. musi byt apriorni a normativni 10gikou vedy, jfz bezi 0 stanoveni zakl. pojmu a zakonitosti, ktere umoznuji kaZdou pffsnou, vnitrne koherentnf vedeckou teorii. Mezi tzv. idealni Ci obecne pfedmety radf vyzn. a formalne pfedmetove kategorie. Cista logika musi byt podle nej zalozena gnoseologicky, pficemz cHern fenomenologicke gnoseologie je odkryti tech aktu vedomf, v nichz maji kategorie svuj puvod. To vedlo Husserla k rozpracovani kategorie --'intencionality, kterou obecne rozumf zakl. vlastnost vedomf vztahovat se vzdy na neco pfedmetneho, mit vzdy odpovidajicf pfedmetny smysl. Zhruba od r. 1904 Husser! vychazi z rozliseni dvojiho ja, svetskeho a transcendentatniho. Transcendentalnf f. rna byt pfisnou vedou, bez vnejsich pfedpokladu. Toho se dosahne metodou transcendentalni Ci fenomenologicke redukce cili --'epoche, jez suspenduje platnost generalni teze 0 existenci sveta. Tim se najedne strane odkryva absolutni transendentalnf subjektivita jako nosite1 vseho smyslu, na druhe strane svet jako pouhy relativni intencionalni korelat teto subjektivity. Jejim ukolemje popis vlastnich apriomich struktur, zachyceni konstituujicich aktivit, jimiz svetu postupne dava smysl. Husserl se zabyval take problematikou cloveka a spolecnosti. --'Cloveka chape jako osobu, tj. rozumnou, svobodnou a odpovednou bytost. --.Spoleenost vznika podle nej spolupraci osob. Pozdeji Husserl vypracoval vlivnou teorii dejin. Smyslem dejin je sebeuskutecneni cloveka jako osoby a nastrojem tohoto sebeuskutecneni je filozofie, s jejiz pomocf clovek prekraeuje hranice naivniho zivota v preddejinnem "pfirozenem svete". Dejiny vrcholi vznikem transcendentalnf subjektivity, od nfz Husserl ocekaval, ze pomuze pfekonat krizi dnesnfho evrop. lidstva, kofenicf podle nej ve falesnem objektivismu a naturalismu moderni vedy. Husserlova f. iniciovala fadu dalSich variant fenomenologicke filozofie. M. Heidegger odmit! transcendentalni idealismus a koncipoval f. jako --'ontologii, jejimz ukolem je ozfejmit smysl --.byti z casu. Heidegger tvrdi, ze to pfedpoklada porozumet nejprve smyslu "bytf pobytu" (Dasein), tj. 1:10veka v ramci fundamentalnf ontologie, pracujici hermeneutickou metodou. Porozumeni je ontologicky porozumenfm bytf, svym bytostnym mOZnostem, a tim i vecem a svetu vubec. Heidegger pojima svetjako celek moznosti porozumenL Je dvoji porozumeni vlastnimu bytf: 1. ne-

311

fenotyp

prave, ktere zdurazi'iuje diilezitost pfitomne chvile, zakhida upadly znivelizovany a sebeodcizeny zivot, jemuz zalezf jen na vlastnfm pohodH; 2. autenticke, ktere je umozneno zazitkem existencialnfch pocitii, pfedevsfm uzkosti; ta otfasa sebejistotou piivodnfho porozumenf a stavi cloveka pied nutnost autenticke volby. Nove rozvrzeny Zivot spociva na odhodlanem predbehu (Vorlaut) do vlastnf budoucnosti, k srnrti. Promenuje se v ryzi dejinnou existenci v otevrenem dejinnem svete. Od 30. I. Heidegger rozvijel novou "filozofii obratu" (Kehre), v niz se rozvrhuje sarno bytf, jehoz je clovek pouze tlumocnikem. Tuto ontologii spojil s pesimistickou teorH dejin. Evrop. dejiny jsou od antiky pokracujfcfm upadkem, ktery v soucasnosti vrcholi nihilistick)'m panstvim vedy a techniky, jez redukuje vse (vcetne cloveka) na manipulovatelnou zasobamu energie. Svuj udel si clovek nezavinil a nemiize ho ani sam pi'ekonat. Byl mu "udelen" tajernnym by tim prosti'ednictvim jazyka evrop. metafyziky, zalozene PlatOnem. Podstatou metafyziky je, ze zapornnela piivodni pravy smysl byti jako odhalujici udalosti pravdy a misto toho je poklesle chape jako nejakou vec. Jedina nadeje je v moznem navratu zapomenuteho byti. To by obnovilo ztraceny piivodni myticky svet. Heideggerovo mysleni zde vyusfuje v basnivou fil. -tmytologii. E. Fink, dalSi vyzn. pi'edstavitel nem. f., usiluje 0 diisledne asubjektivni pojeti f. Byti je podle neho veskerosti casoprostoru, ktera je bytostne pohybem zjevovani, v nemz z puvodni absolutni nerozlisenosti vystupujf vsechny jednotlive veci a ukazujf se ve vzajemne rozlisenosti. Fink tim rusi i Heideggerem pi'ijimany pi'edpoklad, ze proces zjevovani sveta poti'ebuje cloveka jako sve vyzn. misto. Fink se take pokusil 0 fenomenologicko-ontologicky vyklad pohybu a uspoi'adani lidske spolecnosti z porozumeni byti. Az do nedavna byla organizace spolecnosti strnula a hierarchickA, nebot se opirala o metafyzicke porozumeni byti suspendujici cas i deni. Nyni se podle Finka zacina prosazovat pojeti nihilisticke, ktere naopak ztotoZi'iuje byti s casem a denim. Otevira se tak nova epocha "odpoutaneho produkovani", smefujici k vytvoi'eni "vlady delnikii". Tuto myslenku Fink klade do vedome opozice k marxismu. Do Francie f. pronikla jiz ve 30. a 40. I. Nejvyzn. je existencialni ontologie J. P. Sartra, spojujici husserlovske motivy s heideggerovskymi (viz tez -texistencialismus). Byti se zde rozpada na "byti v sobe" a "byti pro sebe". To druM je ryzi intencialitou vedomi cili nicotou, jez si vsak zada naplneni, urceni. Na tomto ontologickem zaklade Sartre pojal cloveka jako nepodminenou svobodu volit, rozvrhovat sebe sarna. Ve 40. a 50. I. f. pevne zakotvila v USA, odkud se mila do dalSich zemi. Lze rici, ze am. f. je vcelku mene zavisla na heideggerovske linii a usiluje 312

film sociologicky o sti'izlivejsi pi'istupy, jak to dokazuje mj. M. Farber. V Evrope se teto orientaci bliZi napr. f. R. Ingardena a H. Schmitze. Ces. f. reprezentoval J. Patocka, jenz je ved!e T. G. Masaryka nejvyzn. ces. filozofem soucasnosti. PatoCka byl piivodne stoupencem Husserlovy transcendentalni f., od 60. I. hlavne pod vlivem Heideggerovym rozvijel asubjektivni f. jako "ontologii pi'irozeneho sveta". Clovek je v ni pojat jako svetova bytost. Jeho vztahovani se k svetu je prakticke, existencialne jednatelske, je totiz jednotou trf zakl. pohybU zivota: zakotveni (sfera rodiny), sebeprodluzovani (sfera prace a boje), prtllomu (sfera transcendence, pravdy). Na teto myslenkove bazi Patoc'1.a vypracoval fenomenologii dejin. Dejiny podle ni zacinaji prekrocenim naivniho, neproblematickeho pi'eddejinneho ziti a uzce souviseji se zrodem filozofie. Podle PatocKy proziva dnes Evropa hlubokou duchovni krizi, protoze preferuje "mit" pi'ed "byt". Tuto situaci je nutne fil. analyzovat a pi'ekonat. F. ovlivnila take spol. vedy, zejm. s-gii (viz -tsociologie fenomenologicka), estetiku, jazykovedu, psychiatrii atd. Marxismus f. zasadne odmitl pro jeji Udajny "idealismus". Hlavnimi evrop. stfedisky f. jsou Husserlovy archivy v Lovani a KoHne nad Rynem, v USA pak Svetovy tistav pro pokroCily fenomenologickj vyzkum a studium v Belmontu. A: phenomenology F: phenomenologie N: Phiinomenologie I: fenomenologia Lit.: Fink, E.: Traktat tiber die Gewalt des Menschen. Frankfurt am Main 1974; Heidegger. M.: Sein und Zeit. Ttibingen 1927; Husser/, E.: Kartezianske meditace. Praha 1968; Husser/, E.: Krize evropskych ved a transcendentalni fenomenologie. Praha 1972; Palacka, l.: Pnrozeny svet jako filozoficky problem. Praha 1970; PatacKa, l.: Kacii'ske eseje 0 filozofti dejin. Praha 1990; Sartre, l.-P.: L'etre et Ie neant. Paris 1943.

Maj

fenotyp viz genotyp

nismem, ktery spociva v tom, ze chlapec pi'isuzuje urcitemu predmetu (fetisi) funkci matCina udu, ve ktery veri ajehoz absenci nechce pfijmout; 3. piivodni etnologicke pojeti f. vychazi z poznatku, ze nektere afr. narody pruazovaly urcitym predmetiim nejen jiny vyznam a funkci, nei mely v beznem zivote, ale take urcitou energii, kteni mohla byt smerovana ve prospech jedince ci skupiny; tato tech. Cinnost f. je v tomto pojeti srovnatelna s ovladnutfm libida v psychoanalyze (ale M. Mauss se domnival, ze pojeti f. je natolik siroke a beztvare, ze by bylo !epsI, kdyby zmizelo z antropol. slovniku); 4. modemi antropol. pojeti se opira o druhy vyznam slova "feiticio" a vychazi z toho, ze se predmetiim umele pfipisuji urCite symboly. Co na fetisi, ktery je vZdy kult. pi'edmetem, fascinuje, neni nadpfirozenei sila pfedmetu, ale system -tsymbohi, ktery je mu phrazen a ktery zpusobuje, ze muze pfedstavovat jinou vec, aniz by prestal byt sam sebou. Mysleni afr. narodii, stejne jako ostatnich -tpfirodnich narodu, je zname svou "vMni po symbolech" (c. Levi-Strauss). Ucinnost fetiSii je tedy zalozena na systemu symbolickych presunii, ktere lze analyzovat v oblasti lingvistickych kategorii. V "prostorove siti" (L. de Heusch) spojuje f. symbolicky cloveka, pffrodu a kulturu. Ten, kdo vytvari fetise, dava skupine jazyk opatfeny symboly a fizeny svou logikou, schopny zpiisobit opravdovou psych. reorganizaci hodnot, v jejiz materialni ucinnost lide yen. Funkce a efektivita fetisii je nejlepe prokazatelna u -tmasek, ktere tvori zvl. kategorii fetisu a ktere se zachovaly i v nasi kultufe. A: fetishism F: fetichisme N: Fetischismus I: feticismo Lit.: Heusch, L. de: Essais sur Ie symbolisme. Bruxelles 1958; Levi-Strauss, c.: Mysleni pffrodnich narodiI. Praha 1971; Livi-Strauss, c.: La voie des masques. Geneve 1975; Whitehead, A. N.: Symbolism. its Meaning and Effect. Cambridge 1958.

Jus

fertilita viz porodnost f e ti sis m u s - (z portugalskeho feiticio = zbozi'iovany, magicky, kouzelny predmet; pfip. delat Ci tvoht neco umeleho) - termin zavedeny portugalskymi obchodniky a misionari, kteri povazovali afr. domorodce za verici -tkultu postavenemu na zbozi'iovani beznych, neskodnych predmetii. Interpretace terminu f. se pohybuje v semantickem rozpeti mezi obema etymologickymi vyznamy: 1. v marx. pojeti je tzv. zbozni fetisismus proces abstrakce, zvecneni lidskych vztahii, odcizeni konkretnich hodnot prace ve prospech kapitalu; fetiS je podle K. Marxe zhmotnela prace, ktera se stala zbozim, jehoz puvod se zda byt zapomenut, protoze jeho vyrobce je skryt ve vyrobnich vztazich; 2. psychoanalyticke pojeti hleda piivod f. v kastracni uzkosti, ktera straiii male chlapce, kdyz zjisti, ze jejich matka nebo sestra nemaji penis; f. je -tobrannym mecha-

fetisism us zbozni viz fetisismus, odcizeni field study viz vyzkum terenni

fi g u r ace viz teorie socialni interakce film viz dokumentace obrazova, komunikace masova film sociologicky - specif. druh filmu zachycujici a zobrazujici intencionalne soc. skutecnost, zejm. pak soc. problemy. V sirokem slova smyslu lze za f.s. oznacit vetsinu filmu z oblasti hrane kinematografie, ktere ve svem umel. sdeleni zahrnuji s-gicky desifrovatelnou informaci. V uzsim, hezne pouzivanem a ustalenem vyznamu jde 0 filmy dokumentarni povahy, jejichz zamer, technika snimani, strih a dalSi zpracovani vychazeji z principii s-gicke metodologie. Tvon filmovou obdobu s-gickeho eseje i soc. zurnalistiky. Zarovei'i patfi do oblasti -tobrazove doku-

mentace. V teto souvislosti je v s-gii pouzivan zhruba stejne jako -tsociologicka fotografie, rna vsak nektere vyhody, zejm. moznost souvisleho zachyceni akce, soubezneho zvukoveho zaznamu, moznost rekonstrukce udalosti z pozic nekolika kamer (ucastniku). Vedle in formaci s-gickych jsou v techto filmech postizitelne take informace etnograficke, soc. psycho!., hist. apod. V nejuzsim slova smyslu je f.s. chapan jako tech. prostredek -tterenniho vyzkumu. V tomto pfipade lze f.s. povazovat za spec. druh -ttechniky sberu informaci. Jiz prvni filmy, natacene zamerne a nezkreslene zobrazujici nejriiznejsi soc. situace, deje i jejich aktery, lze povazovat jak za filmovou reportaz, tak za f.s. (napr. Lumierovy snimky Arrives d'un train, La sortie des usines atd.). V dokumentaristicke linii se f.s. nejvice priblizili R. Flaherty filmem Nanook of the North, natocenym v r. 1922 na zaklade predchoziho dlouhodobeho a diikladneho poznavani zivota Eskymaku, aD. Vertov, ktery zachytil autenticka soc. fakta a usiloval o tzv. Cisty dokumentami film ("kino pravda"). Novy impuis prinesla ve 30. I. tvorba autorii brit. dokumentaristicke skoly v cele s J. Griersonem a P. Rothou, ktera se teor. ustavila primo na s-gicke zakladne. Filmy teto skoly, zalozene na metodice s-gickeho pruzkumu, si kladly za cil zaznamenavat, ukazovat, vykladat a hodnotit soc. realitu, poskytnout obraz zivota a soc. problemu tehdejsi AngJie. Ve filmu Housing Problems z r. 1935 byla poprve pouzita forma filmu-ankety. Take v USA se v obdobi Rooseveltova -tNew Dealu zorganizovala skupina dokumentarisru Frontiers Film (P. Strand, L. Hurwitz, P. Lorentz a dalSi), kteri nataceli kriticka svedectvi 0 zpusobu zivota a podminkach zivota ruznych soc. vrstev (napi'. Slums of New York, The Native Land, 1941). Po 2. svet. vaice mnohe proudy a hnuti v dokumentaristicke kinematografii navazaly na pfedvalecny vyvoj a snaZily se 0 s-gicky "film-anketu" (v Italii). Vznikly Free Cinema (v Anglii), Living-camera (v USA), Cinema-vecu (v Kanade) a predevsim Cinema-verite (ve Francii), ktere se rychle rozffiilo do fady dalSich nar. kinematografiL Vyzn. teoretiky a organizatory tohoto hnuti se stali sociolog a filmaf E. Morin a dale J. Rouch, ktery v 50. I. natacel etnograficko-s-gicke filmy 0 zivote a zvycich afr. kmenii. V 60. a 70. I. bylo Cinema-verite jako filmarska metoda aplikovano na problematiku soucasneho zivota ve vyspelych spolecnostech (viz -tminowismus). Vznikla paralela cinemaveristickeho hnuti i ve hrane kinematografii, ktera dodnes predstavuje Zivy filmovy pfistup k soc. skutecnosti korespondujici se s-gickou metodologii. Soucasny f.s. se zabyva rasovymi a etnickymi problemy, zivotem ve velkomestech, osudy socialne slabych nebo deviantnich spol. skupin, zpiisobem zivota "vyssich vrstev", tragicky-

313

filozofie

filozofie praxe

mi dusledky soucasnych valecnych konfliktu a udalosti apod. V nasich podminkach vyustil zajem 0 s-gickou problematiku ve 30. 1. do kritiky soc. pomeru. Nejvyrazneji se projevil v cinnosti Film-foto skupiny -tLeFu, v fade snimku A. Hackenschmieda, v mezinar. ocenovanem etnograficky zamefenem filmu K. Plicky Zem spieva z r. 1933 a v unikiitnim koprodukcnim filmu A. Hackenschmieda o rnnichovske zrade (Crisis) z r. 1939. F.s. byl u nas zfejme poprve pouzit v s-gickem vyzkumu vesnice Ve1ke Rovne a zahy se stal i pfedmetem specif. metodologickeho i kult. zajmu (S. Pirkovd). S pfedstihem zde byly formulovany metodol. problemy,jako nap!'. stylizace filmovane osoby pfed kamerou jako zdroj informace nebo reakce publika na sve vlastni herecke vykony a zobrazeni vlastniho zivotniho stylu a prostfedi, k nimz se teprve nyni obraci pozornost s-gicke metodologie, etnosociologie a -tdramaturgicke sociologie. V dobe po 2. svet. va1ce se s-gicky traktovana latka objevuje aZ na pfelomu 60. a 70. 1. v dilech tzv. nove vlny cs. kinematografie a v 80. 1. v s-gickych dokumentech 0 problematice rodiny a zpusobu zivota jednotlivcu i rUznych soc., socioprofesnich Ci etnickych skupin (D. Vihanovd, H. Tfdtikovd, O. Sommerovd, 1. Spdta, F. Rene aj.). Pohzovani f.s. je podmineno vyvojem tech. prostfedku (zejm. lehke pfenosne kamery), vzhledem ke spotfebe vetsiho mnozstvi materialu vsak neni levne. NoYOU technologickou inovaci pro f.s. pfedstavuje video system. Vyuziti f.s. v bezne s-gicke praxi vsak dosud neni obvykJe. A: sociological fIlm F: fIlm sociologique N: soziologischer Film I: film sociologico Lit.: Film pravda. Praha 1964; Marsolais, G.: L' Aventure du cinema. Paris 1974; Pirkovd, S.: Vesnice pod filmovym objektivem. Socidlni problemy, r. 1934; viz tez -->fotografie sociologicka.

MaM filozofie - (z fec. filos = milujici, sofia = moudrost)podle puvodniho fec, vyznamu slova "laska k moudrosti", pozdeji vedni disciplina ve zvl. dominantnim postaveni mezi ostatnimi obory. Slovo "filozofie" puvodne oznacovalo usili 0 poznani, rozsifovani sumy poznatku nebo dokonce "vzdelavani se" a souviselo tesne s urCitym (nesamozI'ejmym) osobnostnim postojem ke skutecnosti. Pozdeji se timto slovem chapalo to, co my rozumime pod -tvedou, resp. vedenim, totiz ziskavani nespome jasnosti 0 vecech, vztazich a procesech. Proto se take tehdy hovofilo o vice "filozofiich", tj. vedach. Napi'. Aristoteles jako "druhou filozofii" pojednal uceni 0 skutecnosti, jako "prvni filozofii" chapal uceni 0 zakladech jsoucna, jeho pociitcich, nejvyssich pficinach a poslednich duvodech. Ocislovani "prvni" a "druha" souviselo s trivialnim poznatkem, ze 314

pfece duvod musi pfedchazet to, co je oduvodneno. Aristotelova tzv. "druha" filozofie se v prubehu vyvoje obohacovala a rozsifovaia poznanim bezprostfedni skutecnosti, vedenim 0 "nasem svete", a rozpadala se do jednotlivych spec. vednich disciplin (uz ve staroveku se oddelily napf. lekafstvi, pravnictvi, astronomie, matematika, gramatika, dejepisectvi atd.). V zasade lze nci, ze vsecko, co bylo pozdeji (ve stfedoveku i novoveku) chapano pod pojmem f., je tesne pfibuzne s tim, co Aristoteles nazyval "prvni filozofii". Pro moderni filozofii, v niz jako zakladni i nadale pfeziva mnohe z toho, co Aristoteles nazyval "ucenim 0 duvodech", byla vel ice dulezita fil. iniciativa Immanuela Kanta, reorientujici filozofovani nikoli na poznani pfedmetu, nybrz na analyzu podminek platnosti a nutnosti naseho poznani pfedmetu. Dnesni vymezovani f. je zavisle na koncepci f., na jejim vnitfnim i vnejsim kontextu, ktery urcuje chapani nejen jeji metody (tj. nejobecnejsiho pfistupu k pfedmetu), ale take jejiho ucelu. Takova kontextova zavislost urceni pojmu f. pak byva casto pro teoretiky spec. vednich oborU duvodem kritiky ved.-teor. neurCitosti f. nebo dokonce jeji mimovedeckosti. Je dana take tim, ze zatimco ve spec. vedach neexistuje mezi pojetim oboru a dosahovanim novych poznatku zadna symetrie, poznavani je zde nezavisIe na sebepochopeni oboru, ve f. se samotny pojem "filozofie" stava zakl. fil. problemem. Z tohoto hlediska neni mozna zadna metateorie f. Tradicni univerzalisticke vymezeni f. jako nauky, ktera usiluje 0 odpovM na nejzakladnejsi problemy sveta, spolecnosti, cloveka a jejich poznavani, je odmitano s ohledem na teor.-metodol. pluralismus vect. Je pI'iznacne, ze termin sam mizi z pfirucek teo{ie vedy a obecne metodologie. Pro s-gii je vztah k f. dulezity nejen historicky, s ohledem na jeji vlastni puvod a vznik, probihajici do znacne miry jako emancipace od -tsocialni filozofie, filozofie statu a z filozofie dejin, ale take systematicky, s ohledem na metas-gicke otazky -tfilozoficke antropologie (pochopeni cloveka jako soc. bytosti), teorie poznani (moznosti, podminek a hranic poznavacich procesu spol. skutecnosti) a feseni obecne metodol. problemu vztahu poznani (empir. orientace na soc. skutecnost) a hodnoceni (reflexe soc.-moralnich hodnot a ideol. zajmu). Zvl. roli hraje f. ve vsech tzv. "altemativnich" a "kritickych" sociologiich (viz -tsociologie alternativni, -tsociologie kriticka), kde se stava zakladem pro vypracovani a mimoempir. oduvodneni pojmu -tkritiky (tfeba v utopicke vizi budoucnosti ci v odliSeni "tradicni" a "kriticke" teorie apod.). A: philosophy F: philosophie N: Philosophie I: filosofia Lit.: Floistad, G. ed.: Contemporary Philosophy. A New Survey. Hague 1981-1987; Jaspers, K.: Ovod do filosofie. Praha 1991; Martens, E.-

Schniidelbach, H.: Philosophie. Hamburg 1985; Sandk"hler, H. J. - Regenbogen, A. eds.: Europaische Enzyklopactie zu Philosophie und Wissenschaften. 4 sv. Hamburg 1990.

Haf fi I 0 z 0 fi e d ej i n viz dejinnost, historiozofie filozofie fen omen 010 gicka viz fenomenologie filo zofie kultu ry viz kultura filozofie mo ralni viz duchovedy, etika, kartezianstvi, moralka, mravnost, povinnost, "zlate pravidlo jednani" fi I ozofi e po Ii tic ka viz poIitologie filozofie prakticka - (z i'ec. prattein = jednat)-tfilozofie zamefena na oblast lidskeho -tjednani, na rozdil od filozofie, zabyvajici se otiizkami byti a poznani. Jako synonymum -tetiky je f.p. pouzivana tehdy, je-li etika chapana siroce v duchu platonske tradice deleni filozofie na logiku (philosophia rationalis), fyziku (philosophia naturalis) a etiku (philosophia moralis), ktera mel a nejblize k lidskemu jednani, spol. praxi a lidske dusi. V dnesni sou stave ved zahrnuje f.p. vedle etiky take -tpolitiku, -tsocialni filozofii a filozofii statu a prava, pi'ip. antropologii, filozofii nabozenstvi, dejin a kUltury. Souhmne oznaceni f.p. se uziva zpravidla ve snaze odliSit tuto skupinu oboru od teor. filozofie (gnoseologie a ontologie), a to zejm. specificnosti metody. V dejinach filozofie pi'iznavali napf. I. Kant a hlavne J. G. Fichte primat f.p. pfed teor. filozofii, nebot rnravni jednani a poznani pokladali za seberealizaci -tsvobody. F.p. je nekdy nespravne zamenovana s aplikaci filozofie na lidske jednanL Ackoli k ni pam prakticka intence, je teor. analyzou a teor. reflexi skutecnosti. A: practical philosophy F: philosophie pratique N: praktische Philosophie I: filosofia pratica Lit.: Hoife, 0.: Ethik und Politik. GrundmodeUe und Probleme der praktischen Philosophie. Frankfurt a. M. 1979; Riedel, M.: Rehabilitierung der praktischen Philosophie. Miinchen, Freiburg 1974.

HaH filozofie praxe - v nejobecnejsim vyznamu cast filozofie, ktera se zabyva otiizkami lidske pi'etvaI'eci aktivity ve vztahu k pi'irode a tvofi celek s filozofii ducha a filozofii zivota. Nekdy se nazev f.p. pouziva pro nestrukturalisticke a nescientisticke interpretace klasickeho marxismu. Plivodne ovsem slo 0 "kryci oznaceni", jeZ pouzival A. Gramsci pro marx. vyklad sveta, zejm. spolecnosti a dejin ve svych uvahach, ktere psal ve vezeni (kam byl uvrzen rdimem Mussoliniho v r. 1926). Pojem f.p. zavedl, jak uvadi znalec a pfekladatel Gramsciho dila L. Sochor, do

it. filozofie na konci 19. st. A. Labriola, ktery jej pfevzal z Marxovych Tezi 0 Feuerbachovi. Od Labrioly pojem pi'ejali take novohegelovci B. Croce a G. Gentile, s nimiz Gramsci casto polemizoval, mj. prave pro ideal. interpretaci f.p., jiz se chtela stat vlastne cela it. filozofie od konce 19. st. Podle Gramsciho vsak jedinou autentickou f.p. je -tmarxismus, v uzsim smyslu -thistoricky materiaIismus. V polemice s knihou N. I. Bucharina Teorie historickeho materialismu: Populdrnf pffrueka marxisticke sociologie z r. 1921 odmita Gramsci ztotozneni marxismu se -tsociologii, kterou interpretuje jako pozitivistickou vedu, jd je filozofii nefilozofu a snazi se pops at a schematicky klasifikovat hist. a polit. fakta podle mode1u pi'ir. ved. Takto pojata s-gie si klade nesplnitelny ukol experimentalne postihnout zakony soc. vyvoje a pi'edvidat budoucnost se stejnou exaktnosti, jako to mohou alespon v nekterych oblastech Cinit pfir. vecty. F.p. je podle Gramsciho pojeti daleko sirsi nd takto chapana s-gie, je konkretnim studiem minulosti a aktualnim tvofenim dejin, je jednotou teorie dejin a politiky, opi'enou 0 teor. zobecneni, ktere umoznuje pouze dial. pohled na minulost a soucasnost. Gramsci sousti'edil svuj zajem do techto oblasti: teorie a filozofie dejin, vyvoj it. kultury, hist. vyvoj intelektualnich skupin, hist., soucasna a budouci uloha intelektualu ve spolecnosti, lidova kultura, problem hegemonie del. tridy v modemi spoleenosti, problem revol. strany jako kolekt. intelektuala a moderniho vladafe. Krome toho se Gramsci osobite vyjadi'il k fade dilcich problemu, jd spadaji do s-gie jazyka, literatury, vecteni, vedy a ekon. zivota, napf. k otazkam taylorismu, byrokracie, vztahu mezi ideologii a vedou, vectou a moralkou, literaturou a soc. strukturou, k uloze lidoveho cteni, k cirkevni politice, ke katolicke soc. filozofii atd. Kriticky reagoval na prace R. Michelse, ale take A. M. Dlborina, M. Webera a dokonce i E. Bende. Gramsciho koncepce f.p. vyvolala zive diskuse zejm. v 60. 1., kdy byla najedne strane az nekriticky integrovana do filozofie a s-gie -t"nove levice", na druhe strane vsak kritizovana pro implicitni -trevizionismus, zvl. v pojeti hegemonie (stavenemu proti tradicnimu pojeti diktatury proletariatu) a role tzv. organickych intelektualli v modemi spolecnosti. Proti temto kritikam vystoupil v nekolika Clancich P. Togliatti, ktery se pokusil najit souvislosti mezi Gramsciho f.p. a -tleninismem. Pravicova kritika, reprezentovana napf. R. V. Scrutonem, shledava v Gramsciho koncepci ideologii, ktera poskytuje ospravedlneni levicovemu intelektualovi v jeho dychteni po moei a ktera se de facto zi'ika nejen klasickeho pojeti -tdiktatury proletariatu, ale dokonce znamena popfeni ekon. definice -ttfidy vypracovane K. Marxem. V 80. 1. byly vice nez filozoficky a s-gicky odkaz Gramsciho pfedmetem diskuse 315

finalizace vedy

filozofie prirody

jeho Ciste polito koncepce a souvislost jeho dHa s aktmilni politikou it. levice. A: philosophy of praxis F: philosophie de la pratique N: Philosophie der Praxis I: filosofia della prassi Lit.: Galemba, A. B.: Antonio Gramsi. Moskva 1968; Gramsci, A.: (1948)

Historicky materialismus a filosofie Benedetta Croceho. Praha 1966; Gramsci, A.: (1949) Pozmimky 0 Machiavellim, politice a modernim statu. Praha 1970; Gramsci, A.: Selections from the Prison Notebooks. Roma 1957; Gramsci, A.: Sesity z vezeni. Praha 1959; Scruton, R.: Thinkers of the New Left. London 1985.

Pet

filozofie pfirody viz pfiroda fil 0 z 0 fi e soc bil n i - pojem oznacujici hranicni oblasti mezi obecnou -tsociologickou teorii, filozofii dejin a -tetikou jako teorii rnravniho jedmini. Pouziva se proto v nekolika vyznarnech. 1. Pfedevsim ve -tfilozofii same je protildadem k tzv. filozofri pfuody, rozSii'ene zejm. v 19. st. Pi'edstavuje systematizaci tech sfer skutecnosti, ktere jsou tak Ci onak urcovany vedomim (resp. "duchem"), jako napi'. stat, spolecnost, dejiny, mravnost, kulturu atd. 2. Nazev fil. systemu Ci teor.-vedni hierarchizace Ci klasifikace vsech disciplin, jejichz pfedmetem nebo vyraznou komponentou je spolecnost (filozofie prava, filozofie statu, filozofie dejin, filozofie kultury, filozofie umeni, estetika atd.). 3. Oznacuji se tak s-gicke smery, ktere jsou charakteristicke svou orientaci na vsechny hodnotici nebo i hermeneuticke pristupy, anebo pro "pfedempiristickou", s filozofii dejin spojenou fazi vyvoje s-gie. 4. Nazyvaji se tak vsechny pokusy dnesni s-gie 0 jinou, alternativni tematizaci problematiky cloveka jako tvurce a produktu spolecnosti, pficemz zde vetsinou velice zretelne vystupuje snaha 0 nalezeni filozoficko-teoretickeho zakladu a moznosti kritickeho postoje k dane socialni realite. Moznost kritiky je pak videna jako predpoklad reforem nebo pfimo zmeny stavajici spolecnosti, pficemz tento zaklad sam je vetsinou identicky s urcitym filozofickym pojetim dejin nebo s ideologizujici konstrukci budoucnosti. A: social philosophy F: philosophie sociale N: Sozial-philosophie I: filosofia sociale Lit.: Freyer. H.: Theorie des gegenwartigen Zeitalters. 1955; Holzbachavd, I. ed.: Socialni filozofie. (Antologie textu.) Brno 1993; Harkheimer, M.: Die gegenwiirtige Lage der Sozialphilosophie. 1931; Vierkandt, A.: Hauptprobleme der philosophischen Soziologie. 1949; Schulze, w.: Soziologie und

Geschichtswissenschaft. 1974.

HaJ filozofie struk tu ralisticka viz strukturalismus filozofie techniky - fil. odvetvi zamefene na nejri'tznejsi problemy -ttechniky a -ttechnologie, ktere vznik10 koncem 19. st. Za zakladatele f.t. je povaZovan E. Kapp se svou praci Grundlinien einer Philosophie der Technik 316

(1877), kterou rozvinul F. Dessauer v dHe Philosophie der Technik (1927). Akcentovani ruznych otazek v ramci sirokeho pfedmetu f.t. a metod zkoumani zavisi do znacne miry na tom, zda v postojich k technice pfevazuje stanovisko technokratismu Ci antitechnokratismu. Prvni charakterizuje optimisticky postoj, pod Ie nehoz vsechny existujici problemy lidstva (napf. problem surovin, energie a vyZivy) jsou pfistupne tech. fdeni. V druhem pfipade jsou moznosti techniky posuzovany pesimisticky, jsou zduraznovany jeji negativni vlivy na zivotni prostfedi a budoucnost lidstva a je pozadovano omezeni tech. rozvoje. Vyrovnany pfistup k technice vychazi z realistickeho posouzeni daneho stavu a budoucich perspektiv a vymezuje tyto problematicke okruhy zkoumani (se spec if. pojmovym aparsociologie sociálních hnutí.

MaJ hnu tí s O ci á I n í n O v é viz sociologie sociálních hnutí hn u tí sociálních ukazatelů viz hnutí, kvalita života, ukazatel, ukazatel sociální, způsob života hnu t í s v é p o moc n é viz hnutí, skupina svépomocná hn u tí za profesionalizaci viz profesionalizace hnutí zlepšovatelské viz zlepšovatelství hn u tí ženské viz feminismus hn u tí Židů viz sionismus hod noc e n í viz hodnota, hodnocení v sociologii, orientace hodnotová, racionalita, sociologie hodnot hodnocen í historické viz metoda historická hodnocení v sociologii - jeden ze zákl. obecně metodol. problémů s-gie související s jejím statusem jako objektivní vědy, původně exponovaný zejm. Maxem Weberem v podobě požadavku koncepce s-gie jako nehodnotící vědy. Weberův pohled na problém není ojedinělý. É. Durkheim upozorňuje na to, že s-gie nesmí být ani individualistická, ani social., protože takto pojatá s-gie se nesnaží poznat, ale reformovat. Podobně V. Pareto ve vazbě na 374

svou koncepci -4reziduí a derivací ukazuje, že osobní pocity sociologa vedou k tomu, že ten nevypovídá o tom, co je, ale co by mělo být. Max Weber hodnocením rozumí formulaci subjektivních přání, jimiž do vědy vstupují mimorozumové, iracionální prvky přejaté z hodnotových soustav náb., polit., etických a světonázorových, které poznávací proces deformují. S-gie má být principiálně nehodnotící (wertfrei, value-free) vědou, která se nemá podílet na formulaci spol. cílů. Weber si je ovšem vědom, že absolutně nehodnotící s-gie není možná už proto, že hodnotově určeny jsou problémy, které sociolog volí, výchozí předpoklady a tvrzení, o něž opírá zákl. teorii, z níž pak vychází formulace hypotéz, rozsah empir. dat, jež mohou být výzkumem získána atd. Ideu nehodnotící s-gie dovedl do nejradikálnějších důsledků -4neopozitivismus, který rozlišil dva typy výroků - výroky o faktech, jež jsou založeny na zkušenosti, a výroky o hodnotách, jež jsou založeny na subjektivních preferencích. Věd. poznání samo je sice hodnotou, ale té se dosahuje právě tím, že proces věd. poznání se od partikulárních i obecných hodnotících soudů max. oprostí. Neopozitivisté spojili ideu nehodnotící sociologie s novou soc. funkcí této vědy: empir. sociolog musí být schopen poskytnout validní poznání, které není závislé na žádném hodnotovém systému, musí být neutrální jako chirurgův nůž (formulace P. F. Lazarsfelda). Již v r. 1938 proti tomuto pojetí vystoupil R. S. Lynd v práci Knowledgejor What?, v níž se pokusil doložit, že s-gie je vždycky nástrojem soc. reformy, nápravy či změny, a že tedy musí formulovat praktická doporučení, která mají povahu hodnotového soudu o spol. cílech. Podobně Gunar Myrdal (1953) zdůraznil, že všechny zákl. s-gické pojmy nabývají hodnotícího významu, protože společnost se skládá z lidských bytostí, které sledují určité cíle a ideály. Protože neexistuje jiný způsob studia spol. reality než z hlediska lidských ideálů, nemůže existovat nezainteresovaná soc. věda. Podobnou argumentaci přinášejí i Ch. W. Mills a Alvin W. Gouldner. Spor o h. v s. je také sporem o míru spol. angažovanosti s-gie. Proto všechny typy -4angažované sociologie samozřejmě hodnocení připouštějí, event. ukazují na to, že hodnocení se nelze žádnou procedurou vyhnout. Umírně­ ní neopozitivisté navrhují pravidla, jimiž lze vstup hodnocení do s-gie ve smyslu subjektivní, skup. nebo třídní deformace poznání výrazně omezit: 1. tím, že učiníme všechny předpoklady, z nichž vycházíme, zjevými a výslovnými a jasně definujeme pojmy, s nimiž pracujeme; 2. tím, že se sociolog bude systematicky cvičit v ideálu věd. objektivity; 3. tím, že poznatky budeme max. formalizovat a kvantifikovat, čímž je zbavíme emocionálního nánosu, který s sebou nese užití běžného jazyka; 4. tím, že

vlastní poznání konfrontujeme s dosavadním věděním ber, M.: (1904) Objektivita sociálno-politíckého poznania. In: Weber, M.: a s názorem věd. komunity; S. tím, že jasně rozlišíme soc. K metodológii sociálnych vied. Bratislava 1983. Pet roli sociologa jako profesionála a sociologa jako občana; hodnotící soudy sociologa v roli občana nemají totiž vyš- hod not a - jeden z nejčastěji používaných pojmů v s-gii ší status než výpovědi kohokoliv jiného. Tímto konstato- i ve filozofii, kult. antropologii a soc. psychologii, který váním vstupuje spor o h. v s. do širšího kontextu diskuse je jako většina zákl. pojmů mnohoznačný. R. Lautman o spol. poslání intelektuálů obecně. Problém h. v s. nabý- (1981) rozlišil asi 180 odlišných definic tohoto pojmu a zavá dalších rozměrů vznikem -4interpretativní sociologie, znamenal na 4 tisíce statí k otázkám h.. Např. W. I. Thokterá ve svých krajních polohách chce především popsat mas a F. W. Znaniecki (1918) definují h. jako každý údaj každodenní svět soc. aktéra a vyjádřit jej jeho vlastními s empir. obsahem přístupným členům skupiny a s význaprostředky. -4Hodnoty takto do s-gie vstupují jako refmem, vzhledem k němuž tento údaj je nebo může být před­ lektovaný fenomén každodenního života. V postmoder- mětem jednání. M. Weber říká, že h. je to, co je schopno nistické diskusi je spor o hodnoty sporem o obecnější pro- stát se obsahem postoje vyjádřeného ve vědomě členěném blém pravdy a možnosti jejího dosažení. Ideál věd. pozitivním nebo negativním soudu, něco, co se u nás ucháobjektivity se tak podstatně proměňuje, příp. zcela pozbý- zí o platnost a čehož platnost jako h. uznáváme, odmítává smyslu. V marx. s-gii byl problém h. v s. podřazen obec- me nebo hodnotově posuzujeme v nejrozmanitějších splenému požadavku stranickosti, kterou se rozumí princip, titých souvislostech. Axiologicky racionálně jedná ten, kdo jenž vztahy mezi s-gickými přístupy a soc. ekonomický- jedná, aniž by bral v úvahu předvídatelné účinky svých či­ mi, zejm. třídními zájmy činí explicitními. Protože třídní nů, podle svého přesvědčení o tom, co od něj požadují pozájmy proletariátu vyjadřují nejlépe směřování hist. vý- vinnost, důstojnost, krása, náb. poslání, zbožnost nebo dů­ voje, je s-gie vázaná na tento třídní zájem nejen s-gií ne- ležitost nějaké věci, lhostejno jakého druhu. Podle Clyda K. deformovanou, ale výslovně předurčeno u k max. objek- M. Kluckhohna (1951) je h. explicitní nebo implicitní potivnímu poznání. Tento princip, který má racionální jetí o tom, co je žádoucí, pojetí příznačné pro jednotlivce ekvivalent v mannheimovské s-gii vědění, byl proměněn i pro skupinu, ovlivňující výběr přístupných prostředků v nástroj ideol. indoktrinace s-gie a jejího podřízení stra- a cílů jednání. M. Rokeach (1972) uvádí: Říkáme-li, že nickým usnesením. určitá osoba sdílí určitou h., znamená to, že zastává názor, Ve všech úvahách o h. v s. je nutné rozlišovat: 1. hod- že určitý způsob jednání nebo cílový stav existence zaslunocení, které je legitimním předmětem s-gického studia, huje přednost (is preferable) z osobních i soc. důvodů před tj. hodnotové systémy skupin, vrstev a tříd, hodnotící pro- alternativními způsoby jednání nebo cílovými stavy exiscedury v každodenním životě atd.; 2. hodnocení soc. sku- tence. Podle G. Hofsteda (1980) je h. široká tendence dátečnosti, které prezentuje sociolog jako výsledek (nebo vat přednost určitým stavům věci před jinými. A konečně předpoklad) vlastního výzkumu v podobě hodnotících souFlorence R. Kluckhohnová a F. Stroedtbeck (1961) hodů nebo v podobě praktického doporučení. Jednotlivé s-gicvoří o -4hodnotových orientacích jako o komplexních, ké směry a paradigmata se od sebe liší mírou zájmu na for- učleněných (patterned), řazených (ordered) principech, mulaci takovýchto hodnotících soudů. Ideál absolutně vyplývajících ze vzájemného působení tří analyticky odobjektivní nehodnotící s-gie se proto jeví pouze jako mož- lišných složek hodnotícího procesu neboli hodnocení ný cíl, nikoliv jako aktuální realita. Problém h. v s. má poznávací, citové a direktivní, které dávají řád a směr ustaovšem význ. složku etickou: hodnotové premisy sociologa vičnému toku lidských činů a myšlenek, pokud se vztahunesmějí vést k porušení pravidel vědecké etiky, ke zkrejí k řešení společných lidských problémů. H. je možné cháslování fakt, jejich vědomé dezinterpretaci nebo dokonce pat jako komplexní významy, a to v tom smyslu, že určují zatajování a k destrukci plodného dialogu mezi alterna- a vyjadřují významy různých objektů, činností, možností pro nás, pro naši činnostní orientaci a pro -4činnost sativními teoriemi a přístupy. A: evaluation in sociology F: appréciation dans la socio- motnou. H. ovlivňují naši "zaměřenost", volbu cílů a prologie N: Wertung in der Soziologie I: valutazione in so- středků, způsoby činnosti. Vyjadřují se ve "stanoviscích", ciologia v -4postojích, které k věcem zaujímáme. Můžeme také ří­ ci, že h. vyjadřují specif. subjekt-objektový vztah, který Lit.: Gouldner, A. W.: Anti-Minotaur: The Myth of a Value Free Sociology. ln: Horowitz, I. L. ed.: New Sociology. New York 1964 (čes. in: Urse liší od jiných subjekt-objektových vztahů. bánek, E. - Bauman, B. eds.: Antologie textů ze současné sociologické teSpecif. charakteristiky h. a hodnocení lze rozdělit do orie ve Spojených státech amerických, Praha 1968); Lynd, R. 5.: Knowledge čtyř skupin. a) Zatímco v poznání jde o postižení věcí, for What? Princeton, NJ. 1939; Mills, C. w.: (1961) Sociologická imagi"jaké jsou", a o objektivitu poznání, o jeho interindivid. nace. Praha 1968; Petrusek, M.: Alternativní sociologíe. Praha 1992; We375

hodnota autotelická

hodnota

platnost, v hodnocení může sice také jít o hledání a uplath., které se pokládají za "objektivně platné", ale současně tu jde o postižení významu objektu, činnosti, koncepcí apod. pro subjekt hodnocení, případně pro instance, s nimiž se subjekt ztotožňuje. Toto "určení významu pro ..." je pro hodnocení konstitutivní; je závislé jak na objektu hodnocení, tak na subjektu a hlediscích, z nichž v hodnocení vychází. b) Procesy hodnocení jsou ve srovnání s jinými psychosoc. mentálními procesy značně složité, což se projevuje již v tom, že hodnocení zahrnuje ve velkém rozsahu poznávací, citové a volní procesy a soustavnou interakci těchto procesů (viz uvedená definice F. Kluckhohnové a F. Stroedtbecka). Lze však pochybovat o tom, že by hodnoty a hodnocení bylo možno vymezit jen odkazem na tyto jmenované procesy. C. Kluckhohn a T. Parsons, kteří v oblasti s-gické teorie hodnot patřili mezi nejvlivnější, důrazně zastávali názor, že h. nelze pojímat jako "chtěné věci", že představují "koncepce o žádoucím" (desirable). Parsons pokládal rozdílné chápání h. - buď jako chtěných věcí, nebo jako obecných pojetí o žádoucím - za jedno ze zákl. dělítek mezi -'školou chicagskou a harvardskou. Z hist. hlediska je nutné poznamenat, že někteří autoři již na konci 19. st. (např. Ch. von Ehrenfels, 1897-1898) rozpoznali, že h. nelze definovat tím, že jsou předmětem chtění, ale že jsou "žádoucí" (Begehrbarkeit). Na tyto autory zřej­ mě Parsons a harvardská škola navazují a tento důraz na přítomnost normativních aspektů v hodnocení s-gickou teorii nepochybně zpřesnil a obohatil. Otázkou však zů­ stává, v jakých termínech obecně vyjádřit specif. kvalitu hodnocení. Odkazy na to, co má být, co je žádoucí, charakterizují hodnocení užitečným způsobem, neberou však zpravidla dostatečně v úvahu, že normativní zřetele, které do hodnocení vstupují, nejsou tak stejnorodé, jak se obvykle předpokládá. Zahrnují celou škálu významů: o růz­ ných formách jednání vypovídáme, že jsou "výjimečně přípustné", "zcela přijatelné", "doporučitelné" či "žádoucí", že "zasluhují přednost", že jsou "povinné" nebo "závazné". Všechny tyto termíny vyjadřují svým způsobem kvalitativně odlišné varianty hodnocení, počínaje významy, které pro sebe schvalujeme, aniž je příliš zobecňujeme, a konče sdílenými obecnými -'kategorickými imperativy. Je možné, že rozpětí mezi platností "subjektem hodnocení uznanou" a platností "oprávněnou" vyjadřuje škálu těchto rozdílů. c) H. s sebou nesou vždy určité procesy zobecňování, a v tom smyslu to jsou "koncepce". To neznamená, že by všechny h. byly verbalizovanými maximy, které slouží k posuzování řady různých objektů. Není jistě zanedbatelné, že v estetickém hodnocení, např. v uměl. díle, jsou ňování

376

objevovány h. na úrovni jedinečného. Tyto h. nejsou ještě dostatečně zobecněny a teprve dodatečně mohou být východiskem pokusu o formulování estetických kódů, které zpravidla mají spíše reflexívní než regulativní a anticipační funkci. Uměl. dílo samozřejmě nepostrádá zobecnitelnou koncepci, proto také může být modelem pro jiné a může být přímo výzvou k určitému životnímu stylu; všechny h. však nemusí mít nárok na zobecňující nebo dokonce výlučnou platnost, jak je tomu u koncepcí nabízejících řeše­ ní spol. problémů. Jsou-li h. dostatečně zobecněny a verbalizovány, uplatňují se soustavně jako kritéria, jako měřítka, podle nichž věci posuzujeme. Takje tomu zejm. v celé praxeologické a morální sféře. Význam pojmu h. se tu v prvé fázi zdvojuje: h. jsou kritéria, podle nichž hodnotíme, a současně jsou to objekty, které mají h. Aby mohly být jedním i druhým, musí být předně uznány jako h., jako významy, které platí. Termín h. se tak dostává do dvou odlišných rovin: Jednak se jeví jako věci, statky, stránky chování, které v sobě ztělesňují hodnocené významy, jednak pojem h. jako věci (objektu) nevysvětluje, proč se daná věc hodnotí tak, jak se hodnotí. Předpokládá "hodnotu-význam", uplatňující se v hodnocení (nebo alespoň ve většině forem hodnocení) jako "hodnota měřítko" či "hodnota-kritérium", jež určuje "hodnotu-věci". d) H. představují jednu ze zák!. složek -'kultury. Umožňují integraci kultury samotné i její sepětí se systémem osobnosti a se soc. systémem. Jsou svorníkem pro různé vrstvy psychiky, integrují organicko-biol. sféru ajejí pudové tendence se sférou afektivně-volní a s účastí na kult. životě, na významech, které jedince přesahují, s nimiž se však ztotožňuje, přičemž to nepociťuje jako vnější nátlak, ale vidí v tom své vlastní naplnění. V hodnotové sféře jsme daleko od toho typu soc. -'norem, které vyžadují poslušnost, bez ohledu na to, co si o nich lidé myslí. Cizí vůle hodnotu nezakládá. H. jsou ve své vnitřní diferenciaci podstatnou součástí osobní i soc. identity lidí a představují vazbu se -'sociálním systémem, která umožňuje kontrolu soc. mechanismů a automatismů nebo alespoň dovoluje o tuto kontrolu usilovat. Nicméně, i když při­ znáváme hodnotám tyto vysoce pozitivní charakteristiky, faktem zůstává, že h. jako všechny objektivace se mohou přeměnit z životně význ. prostředku v nástroj omezení (1. P. Sartre). Proti negativním stránkám h.lze však bojovat opět jen hodnotami. H. se kvalitativně liší zejm. tím, že: 1. mají "znaménko", tzn. jsou kladné nebo záporné; 2. mají určitý status, tzn. zaujímají vyšší nebo nižší místo v hierarchii hodnot, jsou více a méně důležité; 3. vytvářejí specif. seskupení, různé subsystémy, pásma, řady h. Obecně je možné říci, že h. jsou platné (tj. subjektem hodnocení uznané za plat-

významy, které určují nebo spoluurčují v jeho činnostní orientaci, určují nebo spoluurčují jeho činnosti a jeho vztah ke světu. Významy jsou pozitivní a negativní, více a méně důležité a zahrnují zpravidla poznávací, citové i volní aspekty. Tato formulace podtrhuje skutečnost, že v h. je aspekt přizná­ ní významu ajsou v nich i direktivní aspekty. Říkáme-Ii, že h. "zpravidla" zahrnují poznávací, citové a volní procesy, znamená to, že v jednotlivých aktuálních procesech hodnocení tyto aspekty mohou být oslabeny, jsou však zcela konstitutivní pro širší komplexy hodnocení. H. nelze chápat jako izolované entity, nicméně v prvé fázi hodnocení jsme soustředěni především na danou situaci a na h., o které jde: zaznamenáváme je, prověřujeme, příp. je uvádíme ve Vztah k některým blízkým nebo konkurenčním h., zatímco otázku vztahu k řadě jiných hodnot necháváme zatím otevřenou. Teprve následně, resp. v širších a obsažnějších přístupech, v reflektovaném vědomí dospíváme k vypracování celé sítě vztahů, do níž se h. situují. Hodnocení může vycházet přednostně z konkrétních situací nebo ze zaměřenosti subjektu, přičemž interakce situačních dat a hodnotových zřetelů rozhoduje o tom, jak situaci definujeme a jaké cíle si pro jednání vytyčíme. Při -'definici situace musí jednající vzít v úvahu svou vlastní zaměře­ nost a při určování svých hodnotových orientací musí naopak přihlížet k situaci: každá situace nedovoluje přijatou h. sledovat a realizovat. Uznání situace neznamená, že tato eo ipso vstupuje do -.motivace činnosti a podílí se na jejím řízení. Určité situační podmínky ji mohou v těchto funkcích blokovat. Právě pro analýzu vztahů mezi situací a hodnotovou orientací zavádí Parsons pojem závazku (commitment), který vyjadřuje, že jednající nejen uznává, ale že podle ní hodlá v dané situaci také jednat, že ji hodlá prosazovat a vzít na sebe důsledky, které z toho plynou. Mohli bychom říci, že cestou "závazku" přechází hodnocení z roviny možných orientací do roviny rozhodnutí a do motivačních procesů. Připomeňme, že závazek je pro Parsonse nejvyšší z médií -'sociální kontroly, k nimž též přinále­ ží (ve vzestupném pořádku) -'peníze, -'moc a vliv. Subsystémy nebo řady h. se vztahují k určitým funkčním problémům, k různým oblastem spol. života nebo k osobnostní sféře. Příkladem takových pásem či oblastí hodnot je rozlišení hodnot biol., estetických, soc. a jiných. Jedním z úkolů axiologické praxe je konstituovat tato pásma a určit jejich relativní význam v úhrnu hodnocení. Aby totiž dospěl k celkovému obrazu hodnotové soustavy, hodnotící subjekt provádí určité "hodnocení hodnot", které určuje místo každého z hodnotových pásem v celé hierarchické soustavě. Většina s-gických srovnávacích výzkumů společností né),

směrodatné

zaměřenost subjektu

v této perspektivě. Jestliže hodnocení h., neznamená to, že hodnotové postupy a uskutečnění hodnotových orientací se děje jen cestou dedukce: h. se projevují jen v hodnocení a tvoří se v jeho průběhu, "za chodu", v závislosti na celé axiologické zkušenosti. Hodnocení znamená jak postup od h. k bezprostřední axiologické zkušenosti, tak postup od této zkušenosti k novým h. Napětí v hodnotové sféře jsou ještě větší, máme-li na mysli vztahy mezi hodnocením a fixovanými spol. normami. Na tato napětí v estetické sféře upozorňoval v době před 2. svět. válkou Jan Mukařovský (1936). I zběžný pohled na problémy hodnocení ukazuje, že se v něm srážejí protikladné aspekty a tendence. Prvořadou úlohu v něm hrají racionální argumentace a zdůvodňování, na druhé straně ale pozorovatele odedávna fascinuje velká proměn­ livost hodnotících soudů, jejich hist. relativita a přímo jejich spornost (např. B. Pascala). Existují i pohledy na svět hodnot, které zdůrazňují jejich stabilitu a neprom~nlivost v hist. procesu, ale jsou v moderním myšlení nepoměrně vzácnější (1. Benda, 1927, 1946). (Viz též -.orientace hodnotová, -'sociologie hodnot, -.výzkum hodnot, -'axiologie.) A: value F: valeur N: Wert I: valore zkoumá h.

právě

předpokládá

Lit.: Benda, J.: La trahison des clercs. Paris 1927; Habermas, J.: Moralbewustsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt 1983; Ho/stede, B.: Culture's Consequences. Intemational Differences in Work related values. London 1980; Kroeber, A. L. - Kluckhohn, c.: Culture - a Critical Review of Concepts and Definitions. New York 1952; Kluckhohn, C. aj.: Values and Value-Orientations in the Theory of Action. An Exploration in Definition and Classification. In: Parsons, T. - SMl/s, E. A. eds.: Toward a General Theory of Action. New York 1951; Mukařovský, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakt. Praha 1936; viz též --+sociologie hodnot, --+výzkum hodnot.

StZ

hodnota au totelická - hodnota objektu nebo aktivity, která spočívá v něm či v ní samotné. Problém h.a.je znám především z estetiky: -'umění, resp. uměl. dílo je možné pokládat za h.a., tj. lze mít za to, že má smysl a hodnotu samo o sobě, samo v sobě a samo pro sebe. Někdy se h.a. uměl. díla přímo ztotožňuje s jeho estetickou funkcí, která ovšem autoteličnost umění skutečně zakládá. Vedle estetické, tedy h.a. má samozřejmě uměl. dílo ještě jiné funkce a hodnoty, např. sdělovací, poznávací (neboli kognitivní), emotivní a expresivní, charakterizační atd. Podobně např. -.práce může mít pouze instrumentální hodnotu jako prostředek obživy, může však mít současně také h.a., jestliže sám výkon pracovní činnosti poskytuje individuu seberealizaci, čímž dostává smysl sám o sobě. Možná h.a. práce byla vyjádřena již antickým spisovatelem Maniliem v úsloví: Labor est etiam ipse voluptas (práce je sama rozkoší). Hodnoty se vždycky vztahují k -'potře-

377

hodnota

dítěte

homeostáze

bám. Dosahování hodnot jako žádoucích soc. cílů může být prostředkem uspokojování potřeb; někdy se sám proces dosahování cíle stává účelem, smyslem a hodnotou. Proměna některých hodnot a cílů v h.a. však ani zdaleka nemusí být pozitivní, může naopak vést k řadě nezamýšlených negativních efektů. Význam umění jako h.a. zdů­ raznila v diskusi o --.masové kultuře Hannah Arendtová, která se tématem zabývala i v dalších kontextech. A: autotelic value F: valeur autotelique N: autotelischer Wert I: valore autotelico Lit.:

Ml/kařovskV. 1.:

Estetická funkce. norma, hodnota jako sociální fakty. Praha 1936; Ze~an. M. a kol.: Průvodce po světové literární teorii. Praha 1988.

Pet

hod not a dít ě t e viz adopce,

dětství, matka

hodnota ekonomická - vztahuje se ke zboží a pře­ vládá názor, že spočívá v užitku, který mu spotřebitel při­ pisuje. Výsledkem odhadované výše užitku zboží je jeho --'cena (subjektivní nauka o hodnotě). V teorii užitku se vychází z toho, že každé zboží poskytuje nezávisle na množství, ve kterém je spotřebováno, pozitivní užitek a že tento užitek je měřitelný. Tento názor je základem tzv. --.teorie mezního užitku, v níž užitek poslední spotřebo­ vané jednotky určuje hodnotu všech ostatních spotřebo­ vaných jednotek určitého zboží. Podle Marxovy teorie je hodnota zboží určována průměrným množstvím práce použité k jeho výrobě, zboží je zpředmětněná, nediferencovaná a abstraktní práce. Pracovní teorie hodnoty tvoří základ Marxovy teorie nadhodnoty a vykořisťování. V ekonomii se Marxova teorie hodnoty neprosadila, protože se ukázalajako nevhodná metoda jak pro určování ceny, tak pro rozdělování příjmů. Typické pro ni je jednostranné zdů­ razňování nákladů a přehlížení spotřebních preferencí. A: economic value F: valeur économique N: wirtschaftlicher Wert I: valore economico BaN hodnota extrémní - též hodnota odlehlá, odchýlená, vzdálená - ve statist. analýze dat je to hodnota netypická pro statist. řadu, resp. pro daný soubor dat; je nepřirozeně vzdálená a odchýlená od ostatních dat souboru a její výskyt již nelze přirozeně vysvětlit působením náhodných faktorů v rámci souboru. H.e. se identifikuje pomocí specif. testů pro odlehlá pozorování, pomocí Tukeyho --'explorační analýzy dat. U vícerozměrných souborů používáme pro odhalení netypických pozorování (případů) --'seskupovací analýzu, spec. metody v --.regresní analýze, analýzu faktorů v tabulkách (viz --'dekompoziční analýza reziduí neboli LINDA) apod. Často se pro tento účel používají grafické metody.

378

A: extreme value outlier F: valeur extreme N: Extremwert I: valore estremo

tislava 1979; Marx, K. -Engels. F.: Vybrané spisy v piatich zvazkoch, zv. 2. Bratislava 1977.

Bun

Řeh přidaná

hodnota

hodnota pracovní síly - pojem používaný K. Marxem, v jehož definici je h.p.s. určována velikostí pracovního času nevyhnutelného k reprodukci spec. zboží, --'pracovní síly. H.p.s. představuje hodnotu obživy jejích majitelů, hodnotu nákladů na výchovu, ke kterým v protikladu kjinému zboží přistupuje konvenčně nevyhnutelný hist. a morální prvek a na kterou má vliv cena nabídky, vyvolaná kolekt. vyjednáváním pomocí odborových svazů a působením prům. rezervní armády nezaměstnaných. K. Marx nepoužíval h.p.s. jen ve smyslu fyzických životních potřeb; podle něho rozsah tzv. nevyhnutelných potřeb i způsob jejich uspokojování jsou samy o sobě hist. produktem, a proto ve velké míře závisejí na kult. úrovni krajiny a v podstatné míře i na tom, v jakých podmínkách, a tedy jakými zvyklostmi a životními nároky se formovala třída svobodných dělníků. V s-gickém zkoumání je možné odlišit "objektivní" h.p.s., která je dominantním kritériem a hodnocením práce podle kritérií zájmu, uspokojení, prestiže a statusu. Ve vyspělých zemích jsou hladiny mezd do velké míry fixovány, samozřejmě s určitou volností rozpětí, kterou Marx anticipoval odkazem na kult. úroveň. Hodnota práce, a tím i vynaložené pracovní síly nabývá autentický objektivní smysl tehdy, když je mezi jednotlivci a mezi skupinami porovnatelná prostřednictvím společné míry, --'mzdy. Z tohoto důvodu se značná část pozornosti soustřeďuje na hodnocení práce Uob evaluation) a na hodnocení pracovních výsledků. Mimo praktického významu může být objektivizace hodnocení práce, a tím i nepřímého oceňování hodnoty pracovní síly metodol. předpokladem s-gických výzkumů práce a podniku, zvl. tam, kde se vyvozují závěry z porovnávání různých pracovních skupin a organizačních jednotek, např. při identifikaci faktorů zvyšování --.produktivity práce. H.p.s. nabývá obsahu nezávislého na mzdě. Jejím charakteristickým rysem je povaha její likvidity, skutečnost, že se realizuje v průběhu celého cyklu ekon. aktivního života. Existují i pokusy ocenit faktory ovlivňující tvorbu h.p.s. podle pů­ vodu a typu působení (faktory genetické, jako je talent, rodinné, výchovné apod.) ajejí úhrnnou akumulovanou velikost s cílem vysvětlit diferenciaci osobních příjmů. A: value of labour force F: valeur de la main-d'oeuvre N: Wert der Arbeitskraft I: valore della forza-lavoro

hod not a vek o n o m i c k é m s mys I u viz teorie mezního užitku

Lit.: Dobb, M.: Teória hodnoty a rozdelovania od A. Smitha. Bratislava 1980; Jencks, Ch. et al.: Inequality: A reassesment of the Effect of Family and Schooling in America. New York 1972; Marx, K.: Kapitál, zv. I. Bra-

viz

důchod

hod n o ta no rm a ti vní viz orientace hodnotová

národní

hod noty pos trn a te riaIis ti cké viz postmaterialismus hodologie viz teorie pole h o Ii s m u s - (z řec. holon = celek) - fi!. směr z počátku 20. st., který zdůrazňuje prioritu celku nad částmi a rozhodující úlohu principu celostnosti a strukturovanosti. Vznikl jako reakce na silné mechanicistické tendence v biologii té doby a jako pokus o smíření jednostranností ---'mechanicismu a vitalismu. H. je finalistickou teorií vývoje, která navazuje na emergentismus a do jisté míry i Bergsonův dynamismus. Celek je v tomto pojetí nejen více než souhrnem částí, ale je i původcem a organizátorem skutečnosti, je tím, co určuje --.vývoj (viz též --'celek a část). H. se vyvinul jako pokus vytvořit metabiologii, tedy fil. teorii biol. skutečnosti, která by přesáhla rámec kompetencí jedné spec. vědy. Tak byl zamýšlenA. Meyerem-Abichem aJ. B. S. Haldanem. Systematickou podobu mu dal J. C. Smuts, který jej současně také ideo!. interpretova! ve směru jakéhosi umírněného --.totalitarismu: ve jménu požadavků celku je možné potlačovat zájmy a potřeby částí, tedy menšin a partikulárních soc. skupin. H. spojoval ideu celistvosti či celostnosti s ideou strukturovanosti, a byl proto v jistém smyslu předchůdcem obecné teorie systému, kterou rozvinul L. von Bertalanffy. Metodol. je zajímavý holistický redukcionismus. Je opakem "klasického", standardního --'redukcionismu, který chce vysvětlit vyšší ontologické úrovně jejich redukcí na úrovně nižší, např. bio!. na chemickou, psychol. na fyziologickou apod. Holistický redukcionismus naopak tvrdí, že pochopení nižších úrovní je možné jen jejich opatrným vyděle­ ním z totální souvislosti a postupným zbavováním vyšších dimenzí. Jinými slovy, rozumět části předpokládá porozumět celku. V s-gii měl h. omezený vliv, projevil se výraznějijen v tzv. organicistické škole (viz --.organicismus), zejm. uA. E. F. von Schiiffla. Z určitého hlediska lze ovšem za holistické pokládat všechny koncepce, které odvozují povahu soc. skutečnosti z celku soc. života, jak to činí ve svém hodnocení moderní s-gie např. K. R. Popper (nachází h. u Hérakleita, ParmenůIa a zejm. v Platónově pojetí vztahu individua a státu; samozřejmě také u G. W. F. Hegela aK. Marxe). Za holistické koncepce v tomto smyslu lze označit --'strukturální funkcionalismus, --'mar-

xismus a většinu makrostrukturálních s-gických teorií. Opakem h. je buď tzv. merismus (z řec. meros = část), který akcentuje prioritu částí, což lze najít klasicky II J. O. de La Mettrieho a v genetickém kontextu uA. Wismanna, nebo v --'sociologickém atomismu. Pro s-gickou interpretaci h. je významnější právě tato druhá opozice, totiž protiklad h. a soc. atomismu. A: holism F: holisme N: Holismus I: olismo Lit.: Bertalanffy. L. von: Člověk-robot a myšlení. Praha 1972; Popper, K.: (1945) Otevřená společnost a její nepřátelé. Praha 1994; Sml/ts, J. C: Holism and Evolution. London 1926; Sml/ts, 1. C: Die holistische Welt. 1938.

Pet

holocaust - (z řec. holos = celý, úplný; kausis = spalování; doslova tedy "úplně spálený") - původně hromadná oběť při náb. obřadech, později také vyhlazovací činy znamenající naprostou zkázu, pogrom, masakr. V součas­ né době pojmenovává systematické vyvraždění 6 milionů evrop. --.Zidů v období před 2. svět. válkou a během ní. H. je považován za nejtragičtější období židovské --'diaspory. Začal 30. 1. 1933 a skončil 8. 5. 1945 bezpodmíneč­ nou kapitulací Německa. Pojem h. je třeba chápat v souvislosti s něm. pojmem "EndlOsung", tj. se snahou o kon:čné řešení --'židovské otázky v Evropě fyzickou likvidací Zidů z důvodů rasových (viz --.antisemitismus) i náb. (antijudaismus). Pronásledování, zbavení občanských práva majetku, deportace, internace a likvidace Židů se konaly na základě tzv. norimberských zákonů. Podle nacistického učení o --'rasách tzv. židovská méněcenná rasa předsta­ vovala zvl. nebezpečí pro "čistotu" něm. rasy. V --.nacismu se pojem rasa stal akčním polit. krédem a zbavení se "židovské rasy" (vedle jiných) bylo cílem EndlOsungu. V satelitních státech nacistického Německa byla účast na EndlOsungu neboli h. zatemňována užíváním názvů odsun či deportace. Rozhodnutím izraelského parlamentu ze dne 12. 4. 1951 byl stanoven 27. Nisán (první měsíc v roce podle židovského kalendáře) jako Jom-ha-šoá (Den katastrofy), vzpomínka na pronásledování Židů. Toto datum se vztahuje k výročí povstání ve varšavském ghettu. Pojem h. se u nás začal užívat oficiálně až po listopadové revoluci. Do té doby se mluvilo o konečném řešení židovské otázky. Židovské komunity v Izraeli dávají před pojmem h. přednost výrazu šoá (katastrofa). A: holocaust F: holocauste N: Holokaust I: olocausto Lit.: Bauman, Z: Modernity and the Holocaust. lthaca, New York 1989; Encyclopedia Judaica. Jerusalem 1971.

Meš, Buch ho m e O stá z e - (z řec. homoios, od homos = stejný; statis = stav) - stav dynamické rovnováhy funkcí systémů. Pojem je převzat z biologie. Mechanismy h. zajišťují, aby 379

hominizace

homo politicus

systém vyrovnával stavy nerovnováhy a reagoval na ---tstresy. Princip h. byl využit zejm. v kybernetickém modelování. V s-gii se v analogickém smyslu v návaznosti na různé koncepce ---tjednání vyskytuje pojem ---tsociální rovnováha (též sociální ekvilibrium). Koncept pohyblivého ekvilibria ve smyslu rovnováhy sil nastínil už V. Pareto, jinou variantu nabízejí koncepce ---torganicismu (nazývané též koncepce homeostatické), funkcionalismus, ---tsystémová sociologie (T. Parsons). V současnosti se u W Buckleye objevuje dynamičtější procesuální pojetí h., vycházející z modelu adaptivního systému, který nejenom zajišťuje setrvání na daném stavu organizace, ale má schopnost dalšího zdokonalování, autoregulace a seberozvoje. A: homeostasis F: homéostasie N: Gleichgewicht I: omeostasi Lit.: viz --->sociologie systémová.

Bur

hominizace - (Z lat. homo =

člověk)

- proces polidšťování hominidů (čeledi primátů, společných předků poloopic, opic a člověka, jehož předchůdcem byl určitý druh lidoopů), který měl následující etapy: 1. první předchůdci člověka (homo habilis, člověk zručný, asi 1,7-2 mil. let, přímý předchůdce člověka); 2. opočlověk (homo erectus, člověk vzpřímený, asi 350 tis. až 1 mil. let); 3. pračlověk (homo sapiens neanderthalensis, neandrtálec, asi 35-100 tis. let); 4. člověk vyspělý (homo sapiens, asi 17-35 tis. let). Proces h. se uskutečňoval jako proces změny stavby tě­ la, zejm. jako vývoj lebky, rukou a dolních končetin, který postupoval s adaptací životním podmínkám, s níž souvisela i podstatná změna činnosti a způsobu života (vzpřimování postavy a chůze, zdokonalování stavby ruky a zhotovování nástrojů a další). Proto lze h. chápat jako jev současně biol. i spol. Současný Horno sapiens sapiens se vyvíjel asi 35 tisíc let. Zároveň s procesem h. se uskutečňoval proces sapientace (z lat. sapientia = moudrost, rozumnost), probíhající jako postupný vývoj psych. funkcí, zejm. myšlení, v souvislosti se zdokonalováním mluvené řeči, jejíž vznik souvisí především s ---tdělbou práce, ale také s podněty pro komunikaci vůbec, s diferenciací a zobecňováním sdělovaných obsahů. A: hominization F: hominisation, humanisation N: Humanisierung I: ominazione Lit.: Beneš, J.: Clověk. Praha 1994; Mazák, V.: Jak vznikl člověk: Sága rodu Horno. Praha 1986; Suchý. J.: Jak se mění člověk. Praha 1975.

Nak

ho moc O n s ume n S - termín zavedený E. Frommem pro bezhraničnou touhu po spotřebě a majetku (cílem je mít víc a užívat stále Víc), na základě rozlišení škodlivé 380

a humanistické spotřeby (která slouží rozvoji a potěšení H.c. je člověk manipulovaný reklamou a jinými prostředky k tomu, aby "kupoval věci, které nepotřebuje, za peníze, které nemá" (1. K. Galbraith). Viz též ---tspotřeba masová, ---tsociologie spotřeby. A: homo consumens F: homo consumens N: homo consumens I: homo consumens člověka).

Več

ho m o dup I e x - lat. termín překládaný jako člověk rozdvojený - jeden z klíčových pojmů s-gie É. Durkheima vyjadřující dualistickou podstatu ---tčlověka, spojení individuálního a společenského (Le dualisme de la nature humaine et ses conditions sociales, 1914). Durkheim vychází z předpokladu, že člověk má dvojí přirozenost a že si tuto skutečnost lidé vždy uvědomovali. Vypovídá o ní náboženství, které chápe člověka jako rozděleného na ---ttělo a ---tduši, filozofie, která v něm rozlišuje stránku duchovní a hmotnou, respektive smyslovou a rozumovou, psychologie, rozeznávající instinkty a rozum apod. Této rozdvojenosti si je vědomo i běžné myšlení, které poukazuje na dva póly lidského života. Na jednom jsou smyslové dojmy, ---tinstinkty a dispozice související s čistě fyzickými potřebami, na druhém pojmové myšlení, ---tmorálka a ---tnáboženství, jinak řečeno všechno to, co sdílí člověk s ostatními lidmi. Tyto aspekty je možné rovněž nazvat osobním a neosobním, egoistickým a altruistickým, jedinečným a univerzálním, individ. a spol. Durkheim tento dualismus nejen konstatuje, ale zároveň jej považuje za trvalou vlastnost lidské existence, z čehož pro člověka vyplývají vnitřní napětí a konflikty. Podle Durkheima je mamé pokoušet se je řešit jakoukoli monistickou doktrínou, ať fil., psychol. či morální. Vnitřní rozdvojenost je jedinou vskutku autentickou lidskou situací, přičemž je jak zdrojem bídy, tak i velikosti člověka. Cestu přechodu od zvířecího k lidskému vidí Durkheim v náboženství, nikoli však běžně a tradičně chápaném, nýbrž v náboženství jako reprezentantu ---tspolečnosti. Pokud by byl člověk ponechán sobě samému, zůstal by v zajetí svých smyslových potřeb, instinktů a egoistických zájmů. Od zvířat se však liší právě tím, že není řízen z vnitřku, tj. instinkty, ale zvnějšku, tj. ---tbohem neboli společností. V Bohu totiž Durkheim viděl společnost, ovšem přetvoře­ nou a symbolicky vyjádřenou. Právě působení společnos­ ti na lidského jedince z něj činí rozumnou a morální bytost. A tak onen vnitřní dualismus lidské přirozenosti redukuje Durkheim koneckonců na dualismus individ. a spol. Zákl. rozporem lidské existence je, že člověk se rodí jako v podstatě biol. jedinec, ale v průběhu celého svého života se musí přizpůsobovat něčemu, co jej přesahu­ je, tj. společnosti. Pouze kontrola společnosti ovládá zvířecí

přirozenost člověka,

jeho čistě fyzické potřeby, kterým nemeze. Pokud se však tato kontrola nad jedincem oslabí, dochází k ---'anomii, tj. k narušení nebo dokonce k dezintegraci soc. norem a k celkové -tsociální dezorganizaci, jež má pro společnost i jedince dalekosáhlé negativní důsledky. Zdroj všech norem včetně norem morálních spatřoval Durkheim ve společnosti. Společnost v jeho pojetí není chápána jako prostý součet jedinců, jako čistě nominální a vymyšlená existence, ale jako systém jednajících sil. Durkheim je z tohoto hlediska typickým představitelem s-gického ---trealismu. A: homo duplex; duplex man F: homo duplex, homme double N: homo duplex I: homo duplex umožňuje překročit určité

Lit.: Szacki. J.: Durkheirn. Warszawa 1964.

Sed

homo hierarchicu s viz rovnost sociální ho m o I ude n s - doslova hrající si člověk - pojem odvozený z názvu zákl. fil.-s-gického dílaJ. Huizingy (1938), věnovaného problematice ---thry a její úloze v utváření ---tčlověka a ---tkultury. Huizinga vymezuje hru jako dobrovolnou činnost, vykonávanou uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic a podle závazných pravidel, která má cíl sama v sobě a je doprovázena pocitem napětí, radosti a vědomí odlišnosti od všedního života. Hru, která není výlučně lidským fenoménem, ale u lidí se nejvýrazněji projevuje, pokládá Huizinga za projev plodného smyslu pro společenství, význ. zdroj inovací, formu umožňující přežití lidského rodu, nástroj ---tsocializace. Ukazuje, jak řada ---trituálů majících svůj původ ve hře zabraňuje např. ve vojenství masakrování protivníka, minimalizuje ztráty, umožňuje přežití. Ve většině kult. jevů spatřuje herní prazák1ad, zároveň však ukazuje, jak se v prů­ běhu civilizace některé kult. projevy vzdalují hře a místo uvolnění lidských potencí je svazují do úzkého prostoru regulí soutěživosti a výkonu. To platí např. i o sportu, z ně­ hož podle Huizingy původní motivace rychle vyprchala a který se stal polem působení agonálních, nezespolečen­ štěných instinktů. Na Huizingovo pojetí hry o h.I. navazovala řada dalších autorů (např. R. Caillois), ať již souhlasně, nebo polemicky. (Viz též ---tpuerilismus, ---tsociologie sportu.) A: homo ludens F: homo ludens N: homo ludens I: homo ludens Lit.: Huizinga. J.: (1938) Horno ludens. Praha 1971; Jensen. A. E.: Spiel und Ergriffenheit. Paideuma, 1942, Č. 3.

Lin

homo oeconomicus -čes. člověk ekonomickýabstraktní model ekon. chování odvíjející se od pojetí

osobního zájmu jako zákl. psych. faktoru ekon. jednání u A. Smithe a konceptualizovaný v klasické a neoklasické ekonomii (viz též ---tmarginalismus). H.o. racionálními prostředky hledá optimální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků. Je univerzální, žije v přítomnosti (bez paměti a předvídání), je izolován od ostatních a svobodný ve svém rozhodování. Usiluje o maximalizaci užitečnosti a vyhledává stále nové možnosti uspokojení svých potřeb; jeho uvažování se odehrává v termínech trh, cen a preference. Fil. je kategorie opřena o ---thédonismus (D. Diderot, J. O. de La Mettrie), ---tutiIitarismus (J. Bentham, J. S. Mill) a senzualismus (É. B. de Condillac). Strohým individualismem je protikladný k ---thomo sociologicus. Princip racionality byl vyjádřen A. Marshallem v zákonu egalizace marginální utility a dezutility práce, egalizaci marginálních utilit různých statků a snižující se užitečnosti příjmu - jedinec volí v oblasti práce i spotřeby cesty vyvážené maximalizace spokojenosti. Koncept byl mnohokrát odmítnut (člověk není strojem na slast) a kritizován explicite i implicite ze strany s-gie např. ve Weberově pojetí instrumentální racionality, ze strany psychologie např. ve Freudově koncepci nevě­ domí, teorií her (rozhodování jako kombinační hra) i samotnou ekonomií (zavedení dimenze času, previze a pIánu). Většinu kritik však předcházelo tvrzení W. Sombarta o h.o. jako zcela neútočném stvoření, které představuje virtuální subjekt rozhodování o fiktivních aktech v racionálních výkladových schématech. A: homo economicus F: homo oeconomicus N: homo oeconomicus I: homo oeconomicus Več

ho mop o I i t i c u s - doslova člověk politický - kategorie, která vyjadřuje vztah ---tčlověka jako příslušníka ---tmoderní společnosti k moderní ---tpolitice, vyjadřuje jeho závislost a angažovanost v polit. dění. Protože koncepce a výrazy politiky v moderní společnosti jsou rozmanité, není ani vztah člověka k ní jednoznačný. Na jedné straně je poznamenán rozšiřováním ---tdemokracie, vyjadřovaném mírou možnosti participace všech na obecních, polit. záležitostech, na druhé straně je polit. i soc. život poznamenán takovou mírou technizace a byrokratizace, že se argumenty aktivní participace na vývoji společnosti jeví jako pouhá ozdoba vzájemné nadosobní souhry sil, ústící do obrazu totální polit. moci. Politika předpokládá nadaného sociálního ---taktéra, který je schopen vytknout soc. zájem z obecného výkladu světa a zdůvodnit jeho prosazení jako potřebu celku. H.p. je chápán jako někdo, kdo utužuje společnost ve prospěch její části nebo kdo využívá její nejsilnější a nejschopnější část ve prospěch utužení celku (společenského ---tkonsensu). Síla zbraní byla nahrazena silou

381

homo sociologicus

argumentů, přičemž se předpokládá,

že nejlepší argument Toto se ovšem může dít jen při velmi vysoké míře participace občanů na polit. dění a při vysoké míře jejich -'kompetence rozeznat nejlepší argument. Dále se předpokládá, že politika je pouhým symbolickým soutěžením o platnost lepšího názoru na obecní záležitosti a že v ní převažují prvky kooperativní nad manipulativními. Ovšem tato teorie, dodnes vévodící v polit. promluvách, byla pravdivá a prakticky průkazná v období konstituce -'národních států (19. st.), kdy bylo třeba pospojovat rozmanité územní celky ve spojitý fungující organismus. Mistři slova a myšlení, obrozenci, osvícenci, literáti se stali aktéry velké hry o univerzální platnost hodnot, symbolů a předpisů. Moderní politika, s-gicky vyložitelná pomocí analýzy -'politických stran, došla výrazné kvalit. proměny, když v 80. I. 19. st. v ní přestala působit -'osobnost ve svém konkrétně hmatatelném rozměru a politika se stala spíše nadosobním symbolem byrokratizovaných celků, které už žádné skutečné osobnosti nepotřebovaly. -'Masové strany a stát jako života zbavený stroj (leblose Maschine), jak byly popsány Maxem Weberem, jsou konkrétním doložením takových celků. Člověk, jenž byl původně chápán jako zákl. stavební jednotka politiky, se stává nahraditelnou součástí dění, jehož tendence neovlivní ani špičkoví politici, neboť oni sami jsou - symbolicky nebo i reálně - jeho obětí. Úmysly vyjadřované vznešenými a přijatelnými idejemi se ztrácejí jako bezvýzn. epizoda při tlaku myšlenkových konstrukcí, ideologií, které jsou souhrou souvislostí utkány tak, že totálně ovlivní i jednání svých domnělých tvůrců. H.p. je manipulován tím více, čím více se domnívá, že tvoří stát, dějiny nebo trh a prosperitu. Absurdní dů­ sledky těchto tendencí vyústily do podoby tzv. totalitárního panství (H. Arendtová). Termínu h.p. použil zřejmě jako první Anthony Downs v r. 1957 pro člověka, který jedná "politicky racionálně", tzn. že se např. ve volbách rozhoduje na základě výpočtu prokazatelného užitku. Téma h.p. však lze vztáhnout i k projevu jistých hodnot u různých typů lidí ve vztahu k politice. Ruth Lane rozděluje h.p. podle partikulárních a univerzálních orientací a podle orientace na sebe nebo na ostatní. Zkoumání politiky se nemá redukovat na čistě instrumentální dimenzi moci, neboť je nutno vzít v úvahu i aspekt etický, soc. psychol., s-gický apod. Tak je h.p., u něhož převažuje orientace na ostatní, zároveň člověkem sociálním (vyznačujícím se tolerancí a altruismem); když je partikulární a orientuje se na sebe, je člověkem ekonomickým, tj. člověkem skeptickým, soustřeďujícím se na sebezáchranu, zdůrazňujícím užitečnost (viz též -.homo oeconomicus); člověkem náboženským je, když uznává přirozeně převáží.

382

homosexualita

univerzální hodnoty (čistotu, idealismus, víru ve spásu, odpor ke kompromisům) a je orientován na ostatní; konečně člověkem principiálním je, když je orientován na sebe a zároveň uvažuje univerzálně (orientuje se na právo, rovnost, povinnost). Téma h.p.,jakje pojala Lane, obsahuje sice jisté redukce, nicméně je částečným východiskem z rozporu mezi intencionálním subjektem a nadosobní strukturou polit. moci. Tato typologie vyhovuje požadavku vykládat vztah člověka a politiky v konkrétních a rozmanitých souvislostech. (Viz též -'ideologie, -.totalitarismus, -'panstvL) A: homo politicus F: homo politicus N: homo politicus I: homo politicus Lit.: Lalle. R.: Political Man toward a Conceptual Base. Lipset, S. M.: Political Man. New York 1960.

Mill

ho m O s O ci O log i c u s - (lat. termín) - doslovně sociologický člověk, pojmová konstrukce, kterou navrhl v člán­ ku z r. 1958 Ralf G. Dahrendorfjako s-gický komplement k pojmu -'homo oeconomicus. H.s. je člověk redukovaný na nositele -'rolL Podobnými pojmovými konstrukcemi kromě homo oeconomicus jsou také pojmy psychologický člověk (psychological man), který navrhl Philip Rief (Freud. The Emergence ofPsychological Man, 1960), aby demonstroval rozpornost lidské přirozenosti (člověk dělá dobro, ačkoliv chce dělat zlo, je racionální, ale iracionálně motivovaný apod.), -'homo politicus, který navrhl Anthony Downs (1957) pro člověka, jenž svá polit. rozhodnutí, zejm. volební, činí na základě propočitatelnéhoužitku a v tomto smyslu jedná polit. racionálně, příp. "political man" S. M. Lipseta apod. Dahrendorfvychází z rozpornosti mezi každodenní zkušeností a věd. viděním světa: podobně jako se liší stůl každodenní zkušenosti a stůl fyzika rozložený na soubor atomů, je podstatně odlišné i každodenní prožívání soc. světa, společnosti, od její věd. analýzy. Společnost je nutné s-gicky rozložit, dekomponovat, podobně jako to dělá se svými objekty fyzika. Klíčovou je otázka jednotky takového rozkladu - je to skupina, jedinec, soc. jednání, nebo soc. vztah? Dahrendorfnavrhuje koncept h.s. jako nositele předem soc. zformovaných rolí, protože jedinec je, existuje svými rolemi a v rolích, role samy jsou "nemilou skutečností společnosti", protože jsou předem dány jako očekávání, předpis atd. Koncept role jako východisko se Dahrendorfovi zdá vhodnější než k němu komplementární pojem -'statusu: status či pozice udává místo v poli vztahů, zatímco role udává vztahy mezi držiteli pozic v rámci téhož pole, což je z hlediska potřeb s-gické analýzy důležitější. S-gie je vědou o člově­ ku pouze v tomto redukovaném smyslu, protože celý člo­ věkje vědou nepostižitelný. Dahrendorfsi uvědomuje me-

ze i mravní souvislosti navrženého konceptu: 1. jde o dů­ ležitou a užitečnou věd. konstrukci, které v realitě nic neodpovídá; 2. reálná redukce člověka na pouhého nositele rolí by vedla k jeho totálnímu zmanipulování (na což upozornil H. Marcuse svým -'jednorozměrnýmčlověkem); 3. h.s. otevírá komplex mravních otázek, zejm. problém -'odpovědnosti a -'svobody, a komplex soc. otázek, zejm. problém odcizenosti člověka vůči sobě samému. Svět zkonstruovaný podle modelu h.s. je samozřejmě děsivý, v odstrašující podobě byl demonstrován G. Orwellem v 1984 a A. L. Huxleym v Brave New World, na což Dahrendorfsám výslovně odkazuje. Koncept h.s. byl liter. inspirován mj. Robertem Musilem (Člověk bez vlastnostt), kriticky jej analyzovali v 60. I. A. Cuvillier, H. Schelsky, H.Plessner, A. Gehlen, R. Konig aJ. Habermas, v bývalém Československu v 70. a 80.1. E. Urbánek aj. Keller. Ačkoliv pojem h.s. nezdomácněl ani ve vědě, ani v běž­ né komunikaci zdaleka tak jako homo oeconomicus, šlo o zajímavou a podnětnou terminologickou inovaci, která mj. předznamenala diskuse 70. I. o vztahu mezi věd. poznáním a každodenní zkušeností. A: homo sociologicus F: homo sociologicus N: homo sociologicus I: homo sociologicus Lit.: Dahrendorf, R.: (959) Horno Sociologicus. Ein Versuch zur Geschichte, Bedentung und Kritik der Kategorie. Koln, Opladen 1964.

Pet ho m o gam i e - (z lat. homo = člověk; řec. gamos = sňa­ tek) - termín převzatý z biologie, kde znamená kopulaci uvnitř polymorfního druhu, při které samec vyhledává pouze ty samice, jež se mu podobají. V soc. oblasti se h. označuje soužití nebo sexuální vztah mezi jedinci téhož pohlaví. A: homogamy F: homogamie N: Homogamie I: omogamia

Jus ho m o log i e - (z řec. homos = stejný, souhlasný) - termín používaný již řec. stoiky a pythagorejci, kteří jím rozuměli podobnost. Později např. v geografii, geologii, v matematice h. označovala shodnost tvarů (J. Hoffmeister, 1944), nověji strukturální srovnatelnost orgánů růz­ ných druhů zvířat. H. znamená podobnost na základě stejného původu, tj. vývojovou podobnost. Homologické orgány mají stejný genetický původ, protože vznikají ze stejného zárodečného listu, ale mají různou fylogenetickou funkci (např. ruka člověka, křídlo ptáka i rybí ploutev vznikly přeměnou končetin). V této souvislosti protikladem h. je -.analogie, která znamená obdobnost orgánů různého genetického původu z hlediska jejich formy a funkce (např. křídla ptáků a hmyzu). Dnes se pojem h. užívá hlavně v -'etologii ke srovnávacím studiím a k rekon-

strukci cest fylogenetického vývoje. Z podobnosti lze usuzovat na bližší nebo vzdálenější příbuznost různých druhů zvířat, avšak ne každá podobnost poukazuje na genetické příbuzenství. Zjištění, že určitý živočišný druh má znak homologický s jiným druhem, většinou znamená, že mezi nositeli těchto znaků je genetická souvislost a že tento znak byl zděděn od společných předků. Také zpúsoby chování mají základ v tělesných strukturách, jsou převe­ ditelné na jejich fyziologické aktivity, a tak lze i určité navzájem si nepodobné způsoby chování poznávat jako homologické (I. Eibl-Eibesfeldt, 1970). A: homology F: homologie N: Homologie I: omologia Lit.: Eibl-Eibesfeldt, I. : Liebe und Hass: Zur Naturgeschichte elernentarer Verhaltensweisen. Miinchen 1970; viz též -->etologie.

Nak homo sex uaH ta - (z řec. homos = týž, stejný; z lat. sexus = pohlaví) - psychosexuální a kult. jev sexuální -'apetence vůči osobám stejného pohlaví, zahrnovaný do rámce -'sociálních deviací, resp. soc. patologických jevů (viz -.patologie sociální). Význ. sexuologové 90. I. 20. st. zdůrazňují komplexnější pojetí h., zahrnující nejen sexuální chování, ale také emotivitu, soc. zájmy, sebeidentifikaci a další postoje. Názvy jako uranismus, homofilie a další se nevžily. Pojem h. razil od r. 1869 rak. spisovatel Benkert, píšící pod pseudonymem Kertheny. ženská h. se označuje příležitostně též jako sapfismus (podle homosexuální básnířky Sapfo), lesbismus (podle řec. ostrova Lesbos, kde byla tato deviace rozšířena) nebo tribadie. Pojem h. se někdy nesprávně zaměňuje s termíny pederastie a pedofilie, které označují spíše homosexuální vztah mužů k chlapcům a heterosexuální vztah k dětem. H. z hlediska sexuologického patří mezi tzv. sexuální inverze, tj. úchylky -'sexuálního chování z hlediska jejich zaměření na objekt. Může vystupovat též jako bisexualismus, tj. sexuální zaměření na osoby stejného i opačného pohlaví. Za pseudohomosexualitu se označuje h. vystupující jako náhradní sexuální aktivita v podmínkách, kdy heterosexuální chování (zaměření na osoby opačného pohlaví) je znemožněno (např. ve věznicích). H. byla pozorována i u některých druhů zvířat a skutečnost, že u nich může být vyvolána injekcemi pohlavních hormonů, vedla k přesvědčení, že h. má organický původ v hormonálním vyladění organismu. Vetiopatogenezi h. se však vedle vrozených podmínek, zejm. defektního vývoje plodu, anomálie ve struktuře chromozómů (dokázal F. J. Kallmann r. 1955 na studiu jednovaječných dvojčat), zdůrazňuje zejm. vliv -'sociálního učení (fixace, resp. impregnace sexuálních zážitků v kritickém období psychosexuálního vývoje, v pubescenci). Empir. je prokázán 383

horda

vliv embryonálních hormonů na sexuální chování určité­ ho druhu zvířat a soudí se, že sexuální zaměření způsobu­ jí hypothalamo-hypofyzární vlivy. Diferenciace hypothalamu na mužský nebo ženský typ chování probíhá u člověka již od 4. do 7. měsíce jeho nitroděložníhoživota (G. Dorner, 1972). Týž autor prokázal experimenty na bílých krysách stresový původ h. (viz -tstres): samčí potomstvo samiček stresovaných ve stavu březosti vykazovalo deviantní sexuální chování (u stresovaných těhotných žen se uvolňuje adrenalin, který blokuje produkci testosteronu u mužského plodu, u kterého se pak vyvíjí "ženský mozek"). Domer se také odvolává na skutečnost, že v Německu se po 2. svět. válce zdvojnásobil počet případů mužské h. vlivem válečných stresů, které těhotné ženy prožívaly. Konvergenční teorie zdůrazňují, že endogenní organické podmínky vytvářejí jen předpoklady, které individ. zkušenost může realizovat. T. Bilikiewicz a K. lmielinski (1974) vyzdvihují vetiopatogenezi h. jako rozhodující vliv zkušenosti: láska k matce nebo osobě, která ji zastupuje, umožňuje chlapci pře­ nesení jeho lásky na jiné ženy; cítí-li ale vůči matce "nevědomou nenávist", nemůže se takovému přenosu naučit a žena je substituována muži (stejně tak je tomu u žen). Ale i nadměrná láska k matce může vést k h., a to zejm. tehdy, když otec zemře v období dětství chlapce nebo odejde z rodiny. Matky v životě homosexuálů hrají význ. roli i podle -tpsychoanalýzy, která chápe mužskou h. jako nevědomou tendenci k zachování věrnosti matce. Druhým faktorem je otec, který není dostatečně mužný, a rodina je ovládána silně dominantní matkou. V mužské i ženské h. se rozlišují aktivní a pasivní typy: první hrají penetrativní ,,mužskou" a druhé receptivní "ženskou" roli. Spojení mužské h. s femininními a ženské h. s maskulinními znaky zjevu a chování je sice charakteristické, ale nikoli nutné. Pokud se týče osobnosti homosexuálů, zdůraznil již S. Freud (1905) spojení h. s -tnarcismem a s feminismem. Ukazuje se také časté spojení h. s psychopatiemi a neurózami, resp. emoční labilitou, se zájmy o umění a kulturu, nikoli však s vyšší úrovní vzdělání ani s vyšší inteligencí. Dále se homosexuálové často vyznačují specif. volbou povolání, mají sklony k transvestitismu, exaltacím apod. Velmi záleží na postavení h. ve společnosti, zejm. na tom, je-li h. trestná či nikoli, jsou-Ii vystavováni posmě­ chu atd. E. J. Haeberle (1983) uvádí, že starší než termín homosexuál je již za středověku se vyskytující angl. označení "gay" (veselý), které nemívalo vždy pejorativní akcent. Ani dnes se mnozí homosexuálové nepokládají za devianty, sdružují se a prosazují svá práva jako tzv. pohlavní menšiny, žijí v trvalejších dyadických svazcích vyznačujících se nezřídka i hlubokým přátelstvím a něžnos384

hra

tí. Existují kultury, kde je h., resp. bisexualita, běžnou formou pohlavního života, a jiné, kde je spojována s mimořádnými pozitivními vlastnostmi (e. S. Ford a F. A. Beach, 1951). Názor, že v antickém Řecku byla mužská h. běžná, není zcela správný, protože tu šlo o efebofilii (erotický vztah mužů k určitému typu chlapců). Ford a Beach uvádějí, že ze 76 různých kultur, kde byl fenomén h. zkoumán, byl ve 49 kulturách (tj. v 64 %) pokládán za normální. Naproti tomu existují kultury, kde h. podléhá přísnému tabu aje tvrdě trestána, nezřídka i smrtí (ve Skotsku ještě na konci minulého st.). Tzv. -tsexuální revoluce vedla k větší toleranci vyspělých kultur vůči h., z nichž některé zrušily její trestní postih, resp. jej omezily na pří­ pady, kdy objektem h. jsou osoby mladší 18 let. U někte­ rých kmenů je h. spojována se šamanstvím. U náb. založených příslušníků záp. kultury může mít h. výrazné negativní psych. důsledky (sebeobviňování). H. Schelsky (1955, 1965) poukazuje na to, že biol. pojetí h. nevysvětluje skutečnost, že četnost jejích projevů velmi kolísá: homosexuální vztahy se mohou stát módou, tj. v relativně krátkých časových obdobích se výskyt h. výrazně zvětšuje nebo zmenšuje. Poukazuje se též na dílo A. Kardinera (1954), obsahující kapitolu ÚteK od mužství, kde se uvádějí dva faktory h.: individ. vývoj a vliv společnosti. Podle Schelského h. ovlivňují některé "sociální konstelace": 1. mužská soc. seskupování (jestliže je život chlapce, který vystoupil z rodiny, dále závislý na mužských skupinách, např. ve vojenské škole, přispívá to k vytváře­ ní čistě mužských vazeb a pří vyloučení ženského elementu se rozšiřuje i na oblast sexuality a může vést k h.); 2. soc. situace normativního odtlumení (existence na okraji spol. norem upevňuje nezdrženlivost mj. i v sexuálním chování) a kriminalita, resp. asociální chování; 3. prudké změ­ ny a přetvoření spol. řádu (revol. odtlumení společnosti a nárůst abnormalit); 4. obtížnost mužské role v moderní industriálně byrokratické společnosti (v situaci tvrdé konkurence vystupují vysoké požadavky na úspěch v povolání, žena se účastní této konkurence a jako "vládkyně konzumních nároků" staví muži také vysoké nároky na jeho životní způsobilost a prosazování se; mnozí muži se necítí být způsobilí převzít roli muže a své sexuální chování proměňují v "hledání ochrany"). A: homosexuality F: homosexualité, pédérastie N: Homosexualitiit I: omosessualita Lit.: Dannecker, M.: Der Homosexuel1e und die Homosexualitat. Frankfurt a.M. 1978; Freund, K.: Homosexualita u muže. Praha 1962; Martin. D. - Phyllis, L.: LesbianIWoman. New York 1972.

Nak

horda viz tlupa hor o s k o P viz astrologie

h o s pod a ř e n í viz ekonomie hospodaření

domácí viz ekonomika neformální

hospodářství

národní viz ekonomie

hospo dářs tví ro dinné - kooperativní podnik všech členů -trodiny, který slouží k zajištění jejich živobytí. Často se jedná o rozšířenou rodinu, tj. rodinu, v níž žije větší počet příbuzných jedné i více generací. Nejčastějším typem h.r. je -trodinné zemědělské hospodářství. Typem h.r. je i rodinná firma, kde je více členů rodiny vět­ šinovým podílníkem jednoho podniku, nejčastěji veř. obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným. A: family enterprise F: entreprise familiale N: Familienwirtschaft I: azienda familiare BaN hospodářství

rodinné zemědělské - též rodinný zemědělský podnik, rodinná farma - charakteristická soc. jednotka pro zemědělské hospodaření, která patří také k zák!. obrazu -tzemědělstvíČeskoslovenskado 50. 1. 20. st. H.r.z. je charakterizováno následujícími rysy: 1. výrobní prostředky jsou téměř zcela v majetku ---'rodiny; 2. hospodář a příslušníci jeho rodiny pracují především sami na svém hospodářství nebo zaměstnávají relativně malý počet pracovních sil; 3. rodinná -tdomácnost a hospodářství nejsou ekon., finančně ani pracovně odděleny; 4. pracovníci mají většinou přehled o průběhu všech prací a jejich vzájemných souvislostech včetně ekologických, týkajících se biotopu, ve kterém se hospodářství nachází (což ovšem závisí na úrovni jejich ekologického vědomí); 5. vztahy mezi pracovníky mají specif., důvěrnější charakter ve srovnání se vztahy mezi lidmi zaměstnanými v jiných podnicích; 6. lidé jsou zde v úzkém kontaktu s -tpů­ dou, rostlinami a zvířaty, což ovlivňuje jejich chování i dlouhodobější horizont jejich uvažování. Přestože se v záp. zemích v současné době zemědělská výroba diferencuje a vznikají kombinované podniky s vedlejšími hosp. čin­ nostmi (v oblasti řemesel, průmyslu, služeb, rekreace), h.r.z. je stále převládajícím typem zemědělského podniku. A: famHy farm F: entreprise - exploitation agricole familiale N: Familienbauernhof I: azienda familiare agricola Lit.: Mendras, H. - Forsé, M.: Le changement socia1, tendences et paradigmes. Paris 1983; viz ->sociologie venkova, ->sociologie zemědělství.

DvV h O s ti li t a viz afiliace, deprivace, drogy, matka hra - specif. výrazová forma chování a činnosti lidí růz­ ného věku, hlavně ale dětí, u nichž je předpokladem i ná-

strojem zdravého vývoje (viz -tsocializace, individualizace a personalizace). Srovnávací s-gické výzkumy zjistily ve všech kulturách tyto zák!. typy h., zejm. dětských: 1. průzkumnické, zaměřené na nové předměty a souvislosti; 2. stavební a organizační (např. dětské stavebnice Merkur, Lego); 3. nácvikové či pohybové, zaměřené na zkoušení vlastních sil a obratnosti; 4. napodobující svět dospělých, jejich jednání a role. Byla vyslovena sporná hypotéza o čistě kognitivních základech těchto h. (kauzálním, strukturálně pořádajícím a operacionálním); uplatňu­ je se v nich zjevně emocionálně hodnotové zaměření, prožívání a libost. Dějiny herních teorií v užším smyslu, které si kladou otázky po původu a podstatě h. systematičtěji, začínají u 1. Kanta a J. Ch. F. Schillera. Obsah i průběh herní činnosti může být zaměřen prakticky na jakékoli předměty a lidské činnosti. Svět h. je stejně pestrý jako herní teorie (viz též ---'ludistika), do nichž se promítají odlišné a někdy i zcela protikladné dějinné, fil. a věd. přístupy. Pojem h. byl tradičně vymezován v protikladu k "vážným" činnostem, jako jsou práce, starost, boj, výchova, učení aj. Utopistické iluze se naopak týkaly pře­ měny práce ve h., utilitaristické a osvícenské představy podrobovaly h. pedagogickým, rekreačním apod. účelům, ve fenomenologickém pojetí je h. zcela svobodná oáza štěstí, nezávislá na jakékoli determinaci, sebeúčelný prožitek. Kulturně hist. analýzy prokázaly určitou kontinuitu typů herních činností, ale současně i promítání aktuálních soc. kult. podmínek do této oblasti. Rozsah i význam herních aktivit dnes rychle narůstají (u dětí i u dospělých), avšak zároveň dochází k jejich omezování a deformování v diváckou pasivitu (viz rozšířenost sledování televize, fanouškovství aj.). Nebývalý rozvoj "her šťastné náhody" (losy, sázky apod.) vytlačuje a někdy přímo blokuje rozvoj dynamičtějších a aktivnějších typů h., vede k indiferentnosti, ke ztrátě aktivity, která je jednou z Wavních podmínek schopnosti hrát si. Rozvoj masových sportovních a rekreačních h. a jejich profesionalizace kultivují spíše únikovou prostřednost, vytvářejí stereotypy, vyvolávají nudu. Specifika h. jsou tedy vymezována v protikladu "hry a nutnosti", "hry a svobody", "hry a účelového jednání". Spontánnost a bezúčelnost h. jsou spojovány s ---'uměním, jsou výrazem -tsvobody a současně přebytku fyzických i duchovních sil člověka, luxusem života. To je původní fil. pohled na h. z 18. st., na nějž navázali o sto let pozdě­ ji pedagogové, psychologové a sociologové, kteří rozvinuli názor, že h. je projevem životní radosti, vitální energie, že smysl existence dětství je ve h., že bez ní není možný zdravý vývoj dítěte, že h. je předpoklademrozumové a uvědomělé sebevýchovy. J. Piaget vypracoval kog385

hra

koaliční

nitivní pojetí h. jako předstupně intelektu. Rozlišoval h. symbolické a h. s pravidly. Poslední jsou nejvyvinutější a tvoří základ socializovaného myšlení dospívajících. H. se dnes chápe jako první škola myšlení a vů­ le, formující nejen intelekt dítěte, ale i jeho hodnotově emocionální sféru. Herními předměty vývojově nejvyšších zvířat a zejm. dětí se stávají předměty, které představují určité překážky. Při jejich překonávání se do h. jednak vnáší dobrodružství rizika a napětí, jednak se kultivuje před­ stavivost a prožívání. V aktivních, dynamických h. se uplatňuje symbolizace, ritualizace, náznakovost (např. kořisti, partnera, nepřítele, kamaráda). Střídání úspěchu a neúspěchu, vítězství a porážek, uvolňování a napětí působí "radost ze hry", její slastné prožívání a touhu neustále ji opakovat. Tohoto dynamismu si povšimla už --'etologie při analýze herního chování mláďat některých vyšších inteligentních zvířat. Někteří etologové (např. K. Lorenz) dávají h. ontologický evoluční smysl a vykládají její původ ze tří hlavních příčin: z apetence, domestikace a ritualizace. Moderní etologie chápe h. spíše jako projev vrozených motivačních tendencí zvířat, založených už fylogeneticky a zesilovaných v ontogenezi. V rámci --'psychoanalýzy vynikly dvě koncepce h.: rekapitulační a katartická. Zatímco Hallova rekapitulační koncepce h. byla odmítnuta a opuštěna, pojetí h. jako prostředku odreagování nahromaděné tenze, katarze, je dnes dále rozvíjeno a účinně se uplatňuje při překonávání dětských stavů deprivace a frustrace a v terapii dětských neuróz. Některé specif. rysy a formy h. se snaží vymezit kult. historicky a esteticky zaměřené teorie, které chápou h. v symbióze s uměním a kulturou. Sem patří koncepce ]. Huizingy aR. Cailloise. Zahrnout do analýzy podstaty h. i věcný obsah h. se pokusil H. Scheuerl, který uvádí 6 hlavních znaků h., určujících její podstatu: 1. moment herní svobody, nezávislosti na kategoriích vážného světa; 2. moment vnitřní nekonečnosti, tendenci k ustavičnému opakování a k co nejdelšímu trvání; 3. fiktivnost, zdánlivost h., protože je postavena na symbolech a obrazech; 4. ambivalentnost, založená na protikladnosti herních situací; S. moment uzavřenosti, související s prožíváním herního času, který jakoby se ve h. zastavoval a ustavičně zpřítomňoval; 6. moment přítomnosti, související s prožíváním herního zaujetí a se zapomínáním na čas. Fenomenologové často chápou h. jako prafenomén, který se nedá z ničeho odvozovat ani vysvětlovat z jiných jevů, ale prostě existuje, jako život a smrt, láska a nenávist. Podle stáří dětí a podle toho, jak dítě zachází s hračkou či materiálem ke hraní, se v jeho individ. vývoji rozlišují stále komplexnější kategorie h. (van der Kooij, 1986, 1991): a) opakující se h., nazývané též funkční či senzomotorické (děti je ustaprocvičovací, h.

386

hry experimentální

vičně opakují bez ohledu na jejich následky velmi často jako exploraci okolí), b) imitační h., též h. fantazijní, identifikační nebo symbolické (dávají vždy smysl pohybu, okolí, věcem), c) konstrukční h., při nichž se vytváří smysluplný celek z herních elementů, hraček, kontakt a vztah mezi nimi, d) seskupovací h., nazývané obvykle "hrou na svět" (Weltspiel), při nichž se už smysluplné herní prvky jako domy, stromy, zvířata, lidé seskupují podle předlohy či volně do celků (např. Lego). A: game, play F: jeu N: Spiel I: gioco

Lit.: éemv, J.: Fotbal je hra. Pokus o fenomenologii hry. Praha 1968; Huizinga, J.: Horno ludens. O původu kultury ve hře. Praha 1971; Kooij, R. van der: Different Research Approaches to Play Behavior. ln: Hel· lendoom, J.: Play Theory, Play Research. Lisse 1986; Kooij, R. van der: Padagogik und Spiel. In: Roth, L.: Padagogik: Handbuch ftir Studium und Praxis. Mtinchen 1991; Mil/arová, S.: Psychologie hry. Praha 1978; Se· verová, M.: Hry v raném dětství. Studie o jejich vývoji a motivaci. Praha 1982.

Kam hra k o a li ční - (z lat. coalescere = srůstat, zapouštět kořeny) - typ --'hry zkonstruované pro laboratorní experiment, zaměřující se na problém --'koalice, tj. vytváření dílčích spojenectví proti společnému nepříteli. Většinou se tím myslí seskupení několika účastníků proti zbytku dané skupiny, populace, ne seskupení dvou proti třetímu, i když Lieberman v r. 1962 zjišťoval faktory vedoucí k uzavření takové min. koalice pomocí h.k.: každý ze 3 účastníků měl možnost zvolit jednoho ze zbylé dvojice do koalice a zjišťovalo se, kdo byl zvolen a kdy byla koalice uzavře­ na. Hardjord a Cheney (1968) místo partnera zavedli volbu barvy žetonu (modrou, červenou a bílou), která měla zároveň význam různého stupně "moci". Už v r. 1957 se W. E. Vinacke a Arkoff zajímali nejen o koalici, ale i o kontrakoalici. Ke studiu použili hry typu "běh přes 100 polí k cíli". Každý účastník měl určitý koeficient, jímž se výsledek v počtu bodů, získaných hodem kostkou, násobil. Zjišťovalo se, kdo nejdříve nabídne někomu z partnerů koalici a jak rychle a za jakých podmínek se uzavře kontrakoalice. R. H. Willis a Long (1967) navrhli další h.k., která měla charakter soupeření: každý z účastníků měl možnost napadnout další dva, příp. tuto možnost nevyužít. Tuto hru adaptoval ]. A. Larson do podoby "pravděpodobnosti napadení", která musela být při každé volbě nižší než 1,00. Laboratorní studium podmínek vzniku koalic se soustře­ dilo na zjišťování vlivu osobnostních faktorů a vlivu síly či --'moci (a jejich poměru) na uzavírání koalic. A: coalition game F: jeu de coalition N: Koalitionsspiel I: gioco delle coalizioni Lit.: Křivohlav.V, J.: Zwischenmenschliche Konflikte und Experimentelle Spie1e. Bern 1974. Kři

hra ne n u lov á viz hry experimentální, spolupráce experimentální hra nulo v á viz hry experimentální hra pro s to r o v á viz chování prostorové HRA F - zkratka Human Relations Area Files - systém kartoték obsahujících deskriptivní údaje o velkém množství mimoevrop. kultur. HRAF vznikla v rámci antropol. projektu Cross - Cultural Survey, založeném v r. 1937 G. P. Murdockem na Institute oj Human Relations v Yale, jehož cílem bylo uspořádat podle pevně stanovených klasifikačních kritérií rozsáhlý antropol. materiál poskytující informace o nejrůznějších kulturách světa. Jenom do r. 1943 bylo z odborné literatury získáno a systematicky seřazeno asi 0,5 mil. karet s informacemi o 150 kulturách. Dnes již zahrnuje kartotéka HRAF údaje o více než tisíci etnikách světa. Informace jsou roztříděny do 88 základních a 900 příbuzných oblastí lidské činnosti a lidských vztahů a umožňují mezikult. komparativní výzkum podobností a rozdílností forem kultury v různých společnos­ tech. Informace byly dříve zpracovány na kartotéčních lístcích nebo mikrofiších, v současné době jsou ukládány na počítače a transformovány v ucelené datové soubory. HRAF inspiroval řadu podobných projektů, např. Societal Research Archives System v Pittsburghu a Centre Documentaire ďEthnologie Comparée v Paříži. Na základě HRAF vznikl také atlas kultur světa, zpracovaný v r. 1981 G. P. Murdockem. A: HRAF F: HRAF N: HRAF I: HRAF Lit.: Moore, F. M.: Readings in Cross - Cultura1 Methodology. New Haven 1961; Murdock, G. P.: Social Structure. New York 1949; Textor, R. B.: A Cross--Cu1tura1 Survey. New Haven 1967.

Sou hr d i n a - jedinec, který vykonal význ. odvážné činy, vět­ šinou s nasazením vlastního života, aje proto prezentován jako --'vzor chování. Běžně se h. připisují tyto vlastnosti: statečnost, neohroženost, schopnost riskovat, obětavost, vytrvalost, někdy i chytrost (není však podstatnou vlastností h.). V zásadě každá společnost i každá ideologie aspirující na hromadnou akceptaci, a zejm. ta, která má státotvorné ambice, potřebuje h. jako vzory chování. Ideální typy h. se opírají o reálné lidi a skutky, jsou ale dotváře­ ny v mýtotvorném procesu. Nápodoba chování h. je čas­ to provázena --'stylizací. Nedostatek h. v rovině vzoru i nápodoby bývá považován za známku úpadku soc. integrity a životaschopnosti společnosti. Termínem "heros" označovali původně staří Řekové přežívající duši zemřelého, jíž připisovali sílu zasahovat do života žijících. Později tak pojmenovávali lidi, kteří se

vyznamenali výjimečnými činy, přičemž se předpokláda­ lo, že to dokázali díky své božské krvi (měli božský pů­ vod po jednom z rodičů). Kolem každého takového h. se vytvořil --.mýtus. Později byli mezi h. zařazováni i význ. občané, filozofové, učenci (např. zakladatel Sparty Likurgos nebo Aischylos, Sojokles, Platón apod.). Kolem h. vznikl a značně se rozšířil specif. --'kult. Hrdinům se stavěly chrámy jako bohům, zasvěcovaly se jim oltáře. Před­ pokládalo se, že po smrti mají vyhrazen zvl. ostrov, kde je čeká věčná --'blaženost (Élysion neboli ostrov blažených). Slib této velké odplaty za riziko statečnosti samozřejmě podporoval působení h. jako vzoru chování. Heroizace neboli prohlášení někoho za h. byla význ. slavností, i když v pozdním římském období se zvrhla v ryze formální akt (dnes se termínem heroizace označuje soc. mechanismus vytváření imaga h.). Křesťanství si vymyslelo vlastní typ h. - bojovníka za víru, mučedníka, vzor křesťanské lásky a obětavosti. Tito h. se nazývají svatými, mají rovněž své mýty a heroizaci nahradila kanonizace. Mýtus světských h. se začal vytvářet v 9. a 10. st., kdy vznikl ideál rytířství, který se stal inspirativním zdrojem novodobé představě romantického h., ochotného obětovat život za ideál, lásku, vlast apod. Částečně přetrvává dodnes kult nár. a váleč­ ných h •. Kategorií h. se zabývá kromě hist. s-gie zejm. --.sociologie morálky, protože h. představuje vypjaté morální cítění, max. identifikaci s určitými --'morálními normami. Z psychol. hlediska je h. zajímavý tím, že potlačuje pud sebezáchovy, je zvýrazněním role --'superega. S-gicky funguje označení h. i jako --'labelling, spojený většinou s velkou --'prestiží, příp. se známkou abnormality. Hrdinství je ovšem hodnota různě interpretovaná a různě ceně­ ná v závislosti na referenční skupině, resp. společnosti a době. H. se vyskytují zejm. ve vypjatých hist. okamžicích (za válek, revolucí apod.), kdy také stoupá význam tohoto pojmu, který je využíván motivačně i propagačně. Z "pragmatického" hlediska se rolí h. zabýval např. S Hook. A: hero F: héros N: Held I: eroe

Vod Lit.: Hook, S.: The Hero in History: A Study in Limitation and Posibi1ity. London 1945.

h r ů Z a viz strach hry experimentální - (z lat. experimentum = pokus, zkouška, experiri =zkoumat, odvažovat se nabýt zkušenosti) - zvl. typy --'her zkonstruovaných pro účely laboratorního experimentu, s jejichž pomocí lze studovat různé typy --'chování a --'sociální interakce jednotlivců i skupin. Pojem h.e. přinesla práce]. von Neumanna a O. Morgensterna The Theory oj Games and Economic 387

hřích

hry olympijské

Behavior (1947), v níž šlo o chování v ekon. oblasti, přes­ o boj o trh, o získání zakázek, o odbyt zboží atp. Termín "hra" byl použit proto, že sportovní soupeřivé hry vykazovaly podobné -tkonruktní strategie. Zmíněné situace byly formalizovány do podoby matic, které měly tolik rozměrů, kolik bylo účastníků interakce, a v každém rozměru bylo tolik řádek, příp. sloupečků, kolik různých možností rozhodnutí měl daný účastník. V každé buňce výplatní matice byly pak uvedeny hodnoty, které získávali nebo prohrávali jednotliví účastníci při provedené volbě. V teorii h.e. se z důvodů jednoduchosti nejčastěji pracuje s nejjednoduššími maticemi 2 x 2, tj. s těmi, které modelují interakci 2 partnerů, z nichž každý má možnost volit v daném kroku jedno ze dvou rozhodnutí. V každé buňce je přitom na prvním místě uvedena hodnota, kterou získá nebo ztratí ten, kdo volí řádky, na druhém místě je obdobná hodnota toho, kdo volí sloupce. Zprvu se pozornost matematiků a ekonomů soustředila jen na tzv. nulové hry, které modelovaly soupeření. Tento zájem je dodnes dominantní v matem. -tteorii her. Později (zhruba od r. 1960) se vyskytovaly stále častěji tzv. nenulové hry, tj. hry s nenulovými maticemi, které umožňují modelovat situace, v nichž je možné nejen soupeření, ale i spolupráce. Mocným podnětem pro tento výzkum byla kniha A. Rapoporta Prisonners Dilemma Game, v níž je bohatý materiál z výzkumů soc. interakce, prováděných v laboratorních podmínkách. Pomocí dvouhodnotových výplatních matic jsou vyjádřeny vztahy v následujících soc. situacích: sám pánem svého osudu; ovládání partnerova osudu; vztah pán a kmán; ovládání partnerova chování; já ovládám tvůj osud a ty ovládáš mé chování. Pro matice s pořadovým odstupňováním hodnot typu 2 x 2 bylo možno vytvořit celkem 576 modelů, které Rapoport redukoval na 78 zák!. vztahů a s 12 z nich provedl sérii pokusů. Hra zvaná Dilema vězně patří mezi nejčastěji používané h.e.. Dalšími byly: "Kuře", "Hrdina", "Vedoucí", "Lukáš a Matouš", "Inspektor a zloděj". význ. je hra "Maximalizace rozdílu" (Maximizing Difference Game). Pomocí této metodiky bylo provedeno velké množství experimentálních prací, jimiž se zjišťoval např. význam velkých a malých finančních hodnot, které je možno získat nebo ztratit, úplné či jen neúplné znalosti situace, vliv situace a možnosti spolupráce za různých podmínek, vliv anticipace, postojů, soc. okolností a soc. prostředí. Řada studií se týkala vlivu hrozby, slibů a inspekce. Předmětem výzkumu byla i efektivita různých -tkonfliktních strategií, podmíně­ ných i nepodmíněných, statických i dynamických, stabilních i proměnlivých. Soc. psychologie využila h.e. ke studiu osobnostních charakteristik lidí, kteří se liší ve své ochotě něji

388

spolupracovat. Podařilo se prokázat specifičnost strategií používaných lidmi s rysem -tautoritářské osobnosti, -tmachiavelismu, nedůvěřování atp. Metodika h.e. umožnila i studium efektivních forem spolupráce, kde kritériem byla míra komunikací navozené spolupráce. A: experimental games F: jeux expérimentaux N: experimentelle Spiele I: giochi sperimentali Lit.: Křivohlavý, J.: Metodika experimentálních her. Praha 1971; Křivo­ hlavý, 1.: Zwischenmenschliche Konflikte und experimentelle Spiele. Bern 1974; viz též --konflikt experimentální. Kři

hry olympijské viz olympismus hry psycho logické - (z řec. psýché =duše, logos = řeč, slovo, nauka) - též moderní spol. hry s psychol. tematikou, zkráceně či hovorově psychohry - specif. typ -ther, při kterých se využívají principy a poznatky -tpsychologie i styl práce psychologů. Svým pojetím a významem přesahují Huizingovo klasické chápání hry. Uplatňují se zejm. v nových formách -tsociálního výcviku i spol. -tzábavy. Původ h.p.je obtížné vystopovat. Ve své prvotní, nepropracované formě vznikaly spontánně, jako součást spol. zábavy, náplň pro klubovou činnost mládeže (skautské organizace, YMCA, YWCA). Lze je nalézt i ve starších encyklopediích spol. her, kde je charakterizuje to, že účastníci (hráči) si srovnávají výkony v jednotlivých duševních funkcích, jako je paměť, pozornost, postřeh, odhad reakcí, intuice, logické uvažování apod. Hry zaměře­ né spíše na celek -tosobnosti a -tinterpersonální vztahy vznikaly zpočátku jako pomocné etudy, techniky či metody, později jako nosné, relativně samostatné postupy při různých formách psychodiagnostiky, psychoterapie, simulačních aktivit, výcviku profesionálních skupin apod., ale i při spol. zábavě s tvořivými organizátory. V Česko­ slovensku se začaly používat jednak v rámci psychoterapeutického výcviku (ve skupinách a komunitách), jednak při výcviku v soc. dovednostech, a rozšířily se do repertoáru zábavy neformálních skupin i do organizované spol. zábavy. Nacházejí uplatnění i v kursech či při výcviku pedagogů, tvůrčích věd. a tech. pracovníků i pracovních týmů. Rámec těchto her připomíná v některých aspektech -tpsychologické testy (odpovědi se zpracovávají a statist. vyhodnocují), operuje se s psycho!. pojmy, buduje se sebenáhled, probouzí se tvořivost apod. H.p. jsou zvláště vhodné pro nácvik soc. dovedností, a to proto, že účastní­ ci se necítí k ničemu zavázáni a obvykle nemají pocit ani jiného rizika, jsou tedy uvolněnější při zkoušení různých nových řešení. Podle převládajícího zaměření se h.p. dělí do 4 zákl. typů, mezi nimiž nejsou ostré hranice: 1. hry seznamovací, ro-

zehřívací,

které jsou zpravidla krátké a jejichž účelem je mezi sebou seznámit, navodit příznivou atmosféru, umožnit otevřenější -tkomunikaci (mnohé z těchto momentů obsahují i některé další typy jako "vedlejší produkt"); 2. hry didaktické, při kterých si hráči v atmosféře soutěživosti připomenou či osvěží řadu znalostí z nejrůz­ nějších oblastí lidské činnosti (např. z umění, literatury, historie, biologie, zeměpisu, fyziky, práva, sportu apod.) a spojí si je s nějakým dalším číselným údajem (např. s letopočty, fyzikálními rozměry, odvozenými indexy apod.); 3. hry rozvíjející tvořivé myšlení, při kterých jsou hráči vyzváni, aby se při řešení zadané (a zpravidla neobvyklé) úlohy oprostili od zaběhaných šablon myšlení a prožívání a zkusili vytvořit, zkombinovat či "vynalézt" něco zcela nového, neobvyklého, originálního; 4. hry na sebepoznání, při nichž se hráči dozvědí o nějaké své dosud pouze tušené nebo dokonce neznámé schopnosti či vlastnosti nebo povahovém rysu a při vzájemném srovnávání (příp. s využitím jednoduché statistiky) si ověřují, zde jejich reakce, názory nebo postoje jsou spíše ojedinělé, nebo naopak zcela běžné. Podmínky úspěšné realizace h.p.: a) relativně nerušené prostředí, nejraději klubové, b) vhodný počet hráčů v závislosti na typu hry (obvykle v pásmu 8 až 40, optimum bývá 15-25), c) vyšší vzdělanostní úroveň, d) věk hráčů 18-60 let (u některých her 14-16 let), e) připravené pomůcky (zejm. tužky, papíry, formuláře, příp. magnetofon, obrázky, fotografie apod.), 1) dobrá vůle, empatie a humor. V s-gii lze h.p. použít v -torientačním výzkumu při zmapování vědomostí, názorů, postojů, potřeb, hodnot, úrovně tvořivosti, sebereflexe, komunikace apod. s tou výhodou, že nevznikají tenze a bariéry obvyklé při testování. H.p. lze aplikovat u homogenizované, ale i různorodé, spontánně vzniklé skupiny dospělých osob. A: psychological games (psychogames) F: jeux psychologiques N: psychologische Spiele I: giochi psicologici hráče

Lit.: Bakalář. E.: Moderní společenské hry s psychologickou tematikou. Praha 1980; Bakalář, E. - Kopský, V.: I dospělí si mohou hrát. Praha 1987; Bakalář, E.: Psychohry. Praha 1989; Gordon, A. K.: Games for Growth. Chicago 1972; Hermochová, S.: Sociálně psychologický výcvik. Praha 1988; Kobylka, 1.: Vybrané techniky pro sociálně psychologický výcvik. Praha, Havířov 1987; Lewis, H. R. - Streitfeld H.S.: Growth Games. London 1973; Masters, R. - Houston, J.: Mind Games. New York 1978; Rapoport, A.: Fights, Games and Debates. Ann Arbor 1961; Raudsepp, E.: Brain Stretchers. Londýn 1982; Ral/dsepp. E.: So steigem Sie Ihre Kreativitiit. MUnchen 1984.

Bak hřích

- (odvozeno z praslovan. termínu pro pochybení, poklesek) - zaviněné porušování -tmorálních norem, které jsou považovány za zákon daný Bohem. V -tjudaismu a -tkřesťanství lze h. identifikovat zejm. zbloudění,

jako porušení -tdekalogu (desatera božího přikázání), existuje však i pojetí "hlavních hřichů" a třídění h. na "lehké" a "těžké". Hřešit lze činem, slovem i myšlenkou. H. není zlý skutek jako takový, ale jeho spáchání jako akt lidské vůle, přičemž se připouští vnitřní nátlak "zlých sil" v člověku (hovoří se proto o boji s h. a podlehnutí h.). Jestliže se člověk identifikuje s příslušnými náb. normami, budí v něm spáchání h. pocit -tviny a touhu zbavit se jí, k če­ muž slouží např. v kato!. náboženství instituce -tzpovědi a -tpokání. I v případě, že jde o ublížení jinému člověku, chápe se h. jako provinění proti Bohu. I soudcem je Bůh, nikoliv -tkněz, i když v katol. církvi objasňuje kněz, kterému se hříšník zpovídá, šíři provinění a jako Boží prostředník uděluje odpuštění. V protestantských denominacích, které odmítly instituční formu tzv. ušní zpovědi (pro nebezpečí "kněžské vlády nad svědomím"), se předpoklá­ dá především zpověď hříšníka přímo Bohu, ale nezanikla ani zpověď "mezi bratry". Kategorie h. ve spojení se zpovědí a pokáním je součástí důmyslného mechanismu -tsociální kontroly dodržování morálních norem, je momentem jeho autoregulace. Člověk je pokládán v zásadě za hříšného tvora, tj. předpokládá se, že permanentně porušuje předepsané normy, ale že není zbaven možnosti odpuštění ani vykoupení, spásy, ovšem za podmínky odpuštění všech h. I dílčí odpuštění má přinést pocit úlevy, katarzi. Některé h. jsou z hlediska světských zákonů charakterizovány jako trestné činy - většinou jsou to tzv. těžké h. Ne ale každý těžký h. je trestným činem (není jím např. provinění ve víře v jednoho Boha). Posuzování a odpouštění h. nebylo v zásadě nikdy věcí -tpráva, i když veř. známý h. mohl podléhat světskému právu. Specif. náb. kategorií je dědičný hřích, který je vysvětlován jako porušení původní lidské dokonalosti, ztráta stavu boží milosti. Podle biblického mýtu vznikl tím, že první lidé, Adam a Eva, porušili boží příkaz. Vzorec tohoto prvního h., vzpurnost člověka proti boží vů­ li, přešel i s odpovědností za něj do postojů a jednání celého lidstva. Křesťanství eliminuje zatracující moc dědičného h. svátostí -tkřtu, protože Kristus odčinil svým utrpením dědičný h. lidstva. Mimo oblast křesťanské teologie je jakousi obdobou učení o dědičném h. Freudova teorie o pů­ vodu pocitů viny jako základu morálky ve "vraždě praotce", jinak bývá vykládán také např. jako rozpad časové a prostorové jednoty života. Dědičným h. se princip lidství polarizovaného na mužský a ženský prvek zhmotnil v podobě široké variety lidských bytostí, v nichž zůstala vzpomínka na původní komplexnost, dokonalost. Spekulace s kategorií dědičného h. může vést i k interpretaci společ­ nosti, resp. "sociálna", jako výsledku snahy dosáhnout nadindivid. kvality, přiblížit se k původní jednotě, k -tBohu. 389

humanita

hřích dědičný

S-gie náboženství se ale tímto aspektem prakticky nezabývá. A: sin F: péché N: Siinde I: peccato Lit.: viz --+sociologie náboženství.

Vod, VoD h ř í c h děd i č n Ý viz hřích, poslušnost, ráj a peklo hu m an ma na gem en t - (angl. pojem doslova znamenající řízení lidí) - racionální řídící činnost (---'management), která se ve své strategii cílevědomě orientuje na ---'lidský potenciál. Z tohoto důvodu se často hovoří o "human resources management". Cílem je dosáhnout participace a vysoké vstřícné aktivity pracovníků. H.m. vychází z klíčového postavení člověka v pracovní organizaci, z toho, že člověk vystupuje jako producent věcí i vztahů a má aktivní, přetvářející vliv na materiální, tech. potenciál organizace. V rámci h.m. dochází k organizování kooperace lidí, koordinování jejich činnosti, k ovlivňování jejich vzájemných vztahů, což ve svých důsledcích usměrňuje efektivní průběh věcných procesů v organizaci. H.m. se opírá o analýzu lidských zdrojů s respektováním demogr. a socioprofesních charakteristik, o hodnotové orientace, profesní a životní aspirace, osobnostní předpoklady člověka. Klade důraz na vytvoření optimální personální struktury organizace. Ve spojení s analýzou ---'sociálního klimatu podniku a celého jeho soc. systému umožňuje vytvářet prognózy jeho soc. a personálního rozvoje. V podobném smyslu jako h.m. se v čes. pracích používá termín sociální ří­ zení. H.m. se vyvinul v relativně samostatný proud teorií ---'vědeckého managementu. A: human management F: management humain N: human management I: human management Mul hu man rel a ti o n s - nepřekládaný angl. termín, který doslovně znamená ---'interpersonální vztahy, označuje však směr ---.sociologie práce a teorie i praxe ---.managementu. Je spojen se jménem Eltona Maya, který v r. 1927 začal provádět experimenty v Hawthornu (v závodě Western Electric Company). Probíhaly 5 let v intencích paradigmatu ---'vědeckého managementu, reprezentovaného zejm. F. W. Taylorem jako sledování vlivu fyzických podmínek práce (osvětlení, počtu, délky a rozložení přestávek v práci apod.) na pracovní chování, zejm. na výkon pracovníků. Byla ověřována hypotéza růstu výkonu se zlepšováním podmínek a jeho klesání s jejich zhoršováním. V průběhu experimentů se však ukázalo, že výkon experimentální skupiny rostl nejen při zlepšování podmínek, ale i při jejich zpětném zhoršování na výchozí úroveň, a dokonce i po jejich zhoršení pod výchozí úroveň. T. M. Whi390

tehead, který prováděl statist. analýzu vztahů mezi pracovními podmínkami a výkonem, konstatoval, že tyto vztahy nelze prokázat. Do hry tedy vstoupil "neznámý faktor", na němž byl výkon závislý. Byl identifikován jako "faktor sociální". Podle Maya a jeho spolupracovníků to, co určuje v rozhodující míře výkon jednotlivých pracovníků, jsou vztahy mezi lidmi v pracovní skupině, resp. skupinová organizace na těchto vztazích založená. V tomto ohledu navázali na koncepci ---.primárních skupin Ch. H. Cooleye. Předpokládali, že více než finanční odměna či zájem o práci samotnou váže pracovníky k práci "pouto pospolitosti". Jejich satisfakce pochází v podmínkách ---'rozdrobené práce spíše ze soc. vztahů vznikajících při práci než z práce samotné. Touha být spjat se svými druhy byla ze strany zastánců koncepce h.r. považována za nejsilnější charakteristiku člověka v pracovní situaci. Tím byla odmítnuta Taylorova koncepce izolovaného jedince, sledujícího jen svůj osobní zájem. Stejně tak byl zpochybněn názor o dominaci ekon. činitelů v pracovní ---.motivaci a ve vztahu k ---.pracovní spokojenosti. To byl základ ke koncepci sociálního člověka, jehož pracovní motivace a spokojenost jsou úzce spojeny s pracovní skupinou, v níž se odehrává jeho pracovní činnost. Pracovní chování a výkon jsou určovány právě touto pracovní skupinou, která si vytváří svou vlastní strukturu, způ­ sob komunikace, zvyky, hodnoty, obřady, normy apod. Byl objeven fenomén neformální struktury, resp. neformální organizace podniku. Úkolem managementu je využít tuto strukturu a začlenit ji do formální struktury podniku. Skup. vztahy mezi pracovníky tvoří podle teorie h.r. základ úspěchu podniku. Protože je pracovník především členem pracovní skupiny a čerpá svoji pracovní motivaci i pracovní uspokojení primárně z prostředí této skupiny, je výhodnější obracet se spíše na pracovní skupinu než na jedince, obracet se na pracovníka jako člena pracovní skupiny. Je třeba získat jej ke spolupráci, je třeba budovat dobré mezilidské vztahy, posilovat komunikaci. Optimální je vedení založené na neformální ---.autoritě a hledající ---'konsensus. U vedoucích pracovníků, od mistrů (na ně je kladen důraz) až po vrcholový management, se podtrhuje význam sociálních dovedností (social skills): přede­ vším schopnosti komunikovat, trpělivě vyslechnout pracovníka, vytvářet v něm vědomí vlastního významu. Role bezprostředního řízení je do značné míry chápána jako zprostředkování ---'komunikace s vyššími stupni řízení. Oproti důrazu teorie tzv. věd. managementu na systém ří­ zení je v h.r. kladen důraz na ---'osobnost řídícího pracovníka, na jeho osobnostní vlastnosti. Předmětem řízení není výroba, ale lidé. Důraz na konsensus v pracovní skupině se přenáší v teorii h.r. i mimo rámec podniku, i když

W. H. Scott ji charakterizuje chápáním podniku jako systému sice sociálního, ale uzavřeného (bez úvahy o jeho vazbách s okolím). Produkovat konsensus patří k funkcím podniku při vytváření celospol. konsensu, stejně jako k nim patří úkol nejen vyrábět zboží a dosahovat zisku, ale i rozdělovat svým pracovníkům uspokojení. Teorie h.r. byla kritizována ze dvou stran. Jednak jí bylo vytýkáno, že soustředěním pozornosti na soc. faktor odvádí pozornost prů­ myslu od výroby zboží a vytváření zisku. Na druhé straně byla kritizována jako obratná manipulace pracovníky managementem a ve prospěch managementu v zájmu výroby zboží a dosahování zisku. Daniel Bell v r. 1947 označuje h.r. jako cow sociology, neboli jako snahu "udělat krávy spokojenější, aby dávaly více mléka". I když současné trendy v s-gii práce a teorii řízení opouštějí principy manipulace obsažené v h.r. a přecházejí k modelu synergického řízení nejen v rovině volby prostředků, ale i volby cílů, reflexe postavení člověka v práci je trvalým přínosem teorie human relations. A: human relations F: relations humaines, sociales N: human relations I: human relations Lit.: Mayo, E.: The Human problems of Industrial Civilization. Cambridge 1933; Roethlisberger, F. - Dickson. J.: Management and the Worker. Cambridge 1939; Whitehead, T. N.: The Industrial Worker. Cambridge 1938.

MaP Human Relations Area Files viz HRAF hu man i s m u s - vzdělávání k ---.humanitě, liter. a věd. směr se světonázorovou orientací, který vystoupil v 13. a 14. st. v Itálii v protikladu ke scholastice. H. usiloval o studium a obnovu literatury, umění a životního obsahu antiky jako základu autentického a zároveň kultivovaného rozvinutí lidské ---'přirozenosti a ---'důstojnosti. Z itálie byly humanistické podněty recipovány takřka všemi evrop. národy a byly rozvíjeny zprvu v latině, později v domácích jazycích. Od konce 18. st. došlo k prohloubení h. v něm. klasice, především v koncepci obnovy celistvosti člověka ve světě, který jej působením dělby práce rozkládá na jednotlivé složky (J. Ch. F. Schiller: Briefe iiber die iisthetische Erziehung des Menschen, 1793), a v myšlence vědomého utváření vlastní osobnosti v životě (1. W. Goethe: Wilhelm Meisters Lehrjahre, 1795-1796, Wilhelm Meisters Wanderjahre, 1820). Patří sem dále výklad ---'smyslu dějin jako média zákonitého utváření "obecného individua" - lidstva (G. W. F. Hegel: Phiinomenologie des Geistes, 1807, Philosophie der Geschichte, 1832), jehož součástí jsou i jiné kult. oblasti než Evropa (J. G. Herder: ldeen zur Philosophie der Geschichte der Menscheit, 1784-1791), a konečně idea vzdělání jako práce na sobě k rozvinutí vlastních možností (W. Humboldt). Za třetí

a nejmodernější pokus o oživení h. lze považovat ---'fenomenologii E. Husserla, který se snaží čelit vzrůstajícímu pocitu lidské nezakotvenosti a cizoty ve světě rekonstrukcí veškerého žitého světa jako výsledku "kladení" transcendentálního já (ldeen zu einer reinen Phiinomenologie undphiinomenologischen Philosphie, 1913, 1952, Cartesianische Meditationen), J. P. Sartre reklamuje charakteristiku h. pro svůj ---'existencialismus (L'existencialisme est un humanisme, 1946). A: humanism F: humanisme N: Humanismus I: umanesimo Lit.: Hegel. C. W. F.: (1807) Fenomenologie ducha. Praha 1960; Herder. J. C.: vývoj lidskosti. Praha 1941; Husserl. E.: (1950) Karteziánské meditace. Praha 1968; Schiller, F.: Výbor z filozofických spisů. Praha 1992.

Sob hu man i s m u s m a I Ý - termín používaný v s-gii ---'masové kultury pro označení pozornosti věnované oblasti rodinného a partnerského života a života v malých skupinách. Klasickými tématy h.m. jsou láska, nevěra, vztahy rodičů a dětí, citový život, osobní úspěch či kariéra apod. Tzv. velký humanismus se týká především problémů odcizení a osvobození člověka, polit. a soc. zápasů, vztahu dějin a současnosti, úlohy historického, sociálního a pří­ rodního v lidském životě, odhalování potencí a mezí člo­ věka. Problémy h.m. se řeší obvykle neřeší v souvislosti s těmito otázkami. A: small humanism F: petit humanisme N: kleiner Humanismus I: umanesimo piccolo Lit.: Kloskowska, A.: Masová kultura. Praha 1969.

Lin h umanism us velký viz humanismus malý h um anis tika viz humanologie hu man i t a - (z lat. humanitas =povaha, lidskost, vzdě­ lanost) - souhrn duchovních norem a praktických způsobů jednání, které činí člověka ---,člověkem. Obsah pojmu "humanitas", z něhož vycházela další tradice, stanovil v řadě svých spisů M. T. Cicero. Do tohoto obsahu patří mravní a duchovní vzdělání, důstojnost, ušlechtilost, duševní urozenost, čestnost, vtip, humor, vkus, půvab, duchaplnost, jemnost smýšlení, vnitřní rovnováha, přátelství, dobrotivost, občanskost (urbanita), pohostinnost, velkorysost, štěd­ rost. U křesťanských autorů má h. význam křehkosti, slabosti a smrtelnosti lidské přirozenosti. V renesanci se zásluhou L. Bruniho stává h. v pojmu "studia humanitatis" klíčovým termínem pro duchovní odkaz antiky a pro úsilí o jeho obnovení. "Studia humanitatis" znamenají zkoumání významu slova interpretaci uměl. textů, nikoli však pouze z fil. zřetele. Jejich cílem je ---.vzdělávání,které zá391

humanizace práce

husitství

leží v tom, že se prostřednictvím významu slov, který lze stanovit pouze ze souvislosti, dobíráme porozumění lidských kvalit, hodnot a vzorů chování, jež jsou ve zmíněných textech vyjadřovány. "Studia humanitatis" zahrnovala dále výchovu uměním a k ---'umění a razila cestu k porozumění celistvosti a obecnosti lidského bytí na jedné straně a individuálnosti lidské osobnosti na druhé straně. Kladla otázku po vztahu umění a skutečnosti, umění a filozofie a po poměru liter. a fil. interpretace. Převládnutí matem. a přír. či empir. orientované filozofie od R. Descarta znamená rozchod s tímto pojetím h. Jeho obnovitelem je J. G. Herder, který ve svých dílech ldeen zur Philosophie der Menschheit a Briefe zur Bejďrderung der Humanitat používá pojem h. k označení lidské přirozenosti, která záleží ve zdokonalitelnosti a ve směřování k spravedlnosti, rozumu, dobrotě a pravdě. V dějinách se lidskost postupně vyvíjela v různých dějinných obdobích, přičemž každá epocha dosáhla svého maxima. Sjednocením všech těch­ to maxim bude h. uskutečněna. A: humanity F: humanité, approches humanitaires N: Humanitat I: umanita Líl.: Grassi, E.: Giordano Bruno, Heroische Leidenschaften und individuelles Leben. Bern 1947.

Sob

humanizace práce - v širším smyslu odstraňování fyzicky i psych. vyčerpávajících, nadměrně rizikových nebo zdraví škodlivých, příp. příliš monotonních pracovních činností, zahrnující příslušná opatření od hist. zkracování pracovní doby až po ---.robotizaci. V sučas­ nosti vychází zejm. z ---'ergonomie, zlepšující pracovní nástroje a podmínky, a z inženýrské psychologie, snižující stres v interakci s tech. systémy. V užším smyslu je h.p. ---'hnutí, které vyšlo z humanistické psychologie, jež zdů­ razňuje hierarchickou potřebu seberealizace (A. H. Maslow, 1954), a koincidovalo s dobovou kritikou dehumanizované společnosti (E. Fromm, 1955, H. Marcuse, 1965). Rozšířilo se v 70. 1. jednak v sepětí s novými směry ---'managementu (D. M. McGregor, 1960, R. Likert, 1961, Ch. C. Argyris, 1964) a ustavující se soc. psychologií organizace (D. Katz, R. L. Kahn, 1966), jednak pod vlivem kritické psychologie (K. Holzkamp, 1972) či emancipativní psychologie (A. Treppenhauser, 1976) a kritické ---'80ciologie práce (H. Braverman, 1974). V praxi naráželo na manažerský konzervatismus. V teorii bylo kritizováno jako mezistupeň manipulativních přístupů (počínaje smě­ rem ---'human relations a konče zatím směrem "human resources") a označováno též jako neo-human relations. H.p. nicméně rozpracovala techniky pravidelných změn pracovního místa, umožňujících střídání úkolů či profesí (job rotation), horizontálního rozšiřování úkolů, např. obslučasově,

392

hy a údržby, umožňujícího využití více dovedností (multiskilljob) či sdružování profesí (job enlargement), a vertikálního obohacování práce o náročnější duševní, zejm. kontrolní, programátorské a řídící činnosti, které byly spolu se zvýšenou odpovědností dříve vyhrazeny jen nadří­ zeným pracovníkům (job enrichment). H.p. vychází buď ze sociotech. tradice převážně inženýrských opatření (job redesign), nebo ze soc. orientovaných strategií managerů i podřízených, vztahujících se k dezalienaci (R. Blauner, 1964) a liberalizaci či demokratizaci kontroly pracovního chování. V tomto širším záběru spojuje snahy o zvyšování kvality pracovního života s problematikou zlepšování industriálních vztahů, zejm. prosazování vyšší míry pracovní autonomie a participace. V 80. 1. dochází, především v souvislosti se zaváděním nových technologií (Flexible Manufacturing Systems apod.), k novému oživení tohoto hnutí. Praxe potvrzuje humanistické předpoklady o tom, že intrinsický motivační význam práce se zvyšuje v seberegulujících se autonomních či alespoň semiautonomních skupinách (Quality Circles apod.) a že přímá nebo reprezentativní spoluúčast řadových pracovníků na manažerském rozhodování zvyšuje iniciativu, představující v nových podmínkách výroby nejen komparativní ekon. výhodu, ale často i tech. nezbytnost. Tuto zkušenost vyjadřují i tzv. nové koncepty práce (H. E. Kern, M. Schumann, 1984). Počátkem 90. I. však vlivem hosp. recese dochází obecně k opětnému zhoršování pracovních podmínek. Podniky,' které z hlediska h.p. představovaly "továrny budoucnosti", jsou rušeny. Nastupuje elitistický přístup, který namísto omezování nedůstojných forem supervize, příznačného pro 70. 1., a zvyšování ---.pracovní spokojenosti, zdůrazňuje celkovou změnu organizačního chování, organizační kultury a strategie a od pracovníka očekává především autonomní odpovědnost, flexibilitu a soutěživost. Pokušení odstraňovat ve prospěch zvýšené konkurenceschopnosti relativně výhodné pracovní podmínky, příznačné v této situaci zejm. pro postsocial. státy, by mohlo být, podle opakovaných varování, cestou mezi rozvojové země. A: humanization of work (labour) F: humanisation du travail N: Arbeitshumanisierung I: umanizzazione del lavoro Lil.: Butera, F. - Di Martino, V. - Kiihler, E. eds.: Technological Deve-

lopment and the Improvement ofLiving and Working Conditions: Options forthe Future. Dublin 1990.

Vlá

hu man o log i e - (z lat. humanus = lidský; logos = řeč, nauka) - též humanistika - nauka o zachování a zušlechťování člověka jako jedince a lidstva jako celku. Předsta­ vuje: 1. soubor humanistických věd či studií založených

na idejích ---'humanismu, resp. fil. směr, pokládající člo­ věka a rozvoj lidství za vlastní smysl dějin; 2. v užším smyslu antropol. směr, novou antropol. disciplínu, tzv. humanistickou antropologii (např. v současné antropologii v USA aj.), resp. celý soubor antropol. disciplín, zahrnující antropologii obecnou a fil., kult. a soc., pedagogickou a psychol., biol. i užitou, příp. další, vystupující od 60. I. v Československu také pod názvem ---'integrální antropologie, v zahraničí např. syntetická antropologie aj. Před­ mětem studia h. je člověk, a to nejen jako jedinec, ale také jako druh Horno sapiens sapiens. Humanologické studium se zabývá: člověkem jako nositelem a tvůrcem hodnot, jako hodnotou všech hodnot (což je etický a fil. přístup); fo (nebo HA: f < fo) a stojí proti nulové hypotéze Ho : f = fo ' příp. Ho : f š fo (nebo Ho: f ~ fo). Dvoustranná alternativní hypotéza stojí proti Ho: f = fo a má tvar Ho: f :F- fo, tj. není u ní specifikován směr odklonu od fo. H.s. je odrazem -thypotézy s-gické nebo její části (h.s. o rozdílnosti průměrů je odrazem s-gické hypotézy o rozdílném působení nějakých faktorů ve dvou částech souboru). Statist. přijetí hypotézy ještě ne-

znamená, že v kontextu s-gické práce jde o bezesporný závěr. H.s. musí být interpretačně zhodnocena v kontextu všech výsledků analýzy dat a musí být prověřena její konzistence s těmito výsledky. H.s. a jejich testování mohou být používány též v procesu -texplorační analýzy dat jako jednotlivé kroky v pátrání po s-gických závěrech o struktuře dat, problémů a vztahů v realitě, které nebyly předem hypoteticky naformulovány. A: statistical hypothesis F: hypothese statistique N: statistische Hypothese I: ipotesi statistica Lit.: Lehmann, E. L.: Testing Statistical Hypotheses. New York 1959; Ře­ hák, 1. - Řeháková, B.: Analýza kategorizovaných dat v sociologii. Praha 1986.

obyv. vázanou na -tpůdu. Stejně jako domkáři těžili z -tpozemkových reforem a většinou také akceptovali ideu -tdružstevnictví. V polit. terminologii používané zejm. před 2. svět. válkou a po ní je ch. nazýván drobným rolníkem, ale pojmy se zcela nekryjí. Životní styl ch., jejich postavení ve struktuře vesnické komunity a vývojové proměny jsou předmětem studia -tsociologie venkova. A: peasant cottager, small farmer F: petit paysan, propriétaire d'une fermette N: "Kleinbauer" I: piccolo contadimo, proprietario di una piccola fattoria Lit.: viz ---domkář, ---sociologie venkova. Maň

Řeh

chalup aření viz

chataření

cha Iu p n í k - dříve běžně používaný název pro drobného zemědělce vlastnícího -tusedlost s menší výměrou polí (méně používaným termínem byl podsedník či podsedek, ve starších pramenech, zvl. ve Slezsku, též zahradník). Ch. tvořili početnou -tvrstvu venkovského obyv., část -trolnictva. Z hlediska majetkové i soc. pozice stáli ch. mezi -tdomkáři a -tsedláky, ale s kategorií domkářů čas­ to splývali. Výměra jejich usedlostí nebyla nijak přesně vymezena a význam pojmu se lišil i krajově. Za feudalismu byla za chalupnickou usedlost zpravidla považována zemědělská poddanská jednotka bez koňského potahu. Ch. spolu s domkáři byli nejchudší skupinou venkovského

chaos - (z řec. chaskó, chainó = jsem zející, rozevírám tlamu; resp. chasma = propast) - původně temná změť beztvaré prahmoty, která byla původním stavem veškerého jsoucna, termín se ale používá obecně pro označení max. neuspořádanosti, nepřítomnosti jakýchkoli regulujících pravidel, absenci struktury, naprostý rozvrat. Představa chaotického stavu, který stál na počátku všech věcí, je pří­ značná pro mytické a náb. systémy řady kultur. Hraje výraznou úlohu v -tobřadech, jejichž smyslem je revitalizace přírody či společnosti skrze symbolický návrat ke stavu prvotního ch. s jeho tvůrčí potencí. V historii lidské společnosti se občas objevují momenty nebo období ch., které provokují snahu po uspořádání. I vznik s-gie jako věd. disciplíny lze považovat do jisté míry za reakci na chaotický stav společnosti, jenž vznikl rozbitím tradičních soc. vazeb, struktur a hodnotových orientací při přechodu k moderní společnosti. Od dob A. Comta je jedním z hlavních úkolů s-gie analyzovat pozitivní alternativy uspořá­ dání společnosti, jež by mohly čelit hrozbě soc. ch. -tSociální statika lokalizuje možné opory uspořádaného stavu, -tsociální dynamika zkoumá možnosti jeho nechaotického, regulovatelného vývoje. Od dob É. Durkheima se pro označení chaotického stavu společnosti, který se vymknul kontrole, užívá termín -tanomie. Problematika ch. a možností, jak mu čelit, je přinejmenším implicitně obsažena v myšlení všech význ. s-gických směrů. V systémových přístupech je zahrnuto zkoumání, jakými způso­ by je soc. systém schopen zvyšovat svou vnitřní uspořá­ danost, jak je tato uspořádanost reprodukována v procesu -tsocializace členů společnosti a jak dochází k její restrukturaci v procesu -tadaptace na měnící se podmínky prostředí.

Teoretikové s-gie konfliktu zkoumají možnosti regulace -tsociálních konfliktů, bránící jejich destabilizujícímu vyústění do chaotické situace. Interpretativní sociologové analyzují způsoby, jimiž člověk v průběhu svého 397

charakter národní

charakter každodenního života vnáší uspořádanost a rutinní řád do předem nestrukturované reality. Stoupenci tohoto směru se zaměřují především na úlohu -tsymbolů v procesu rutinní orientace v neuspořádané skutečnosti. K zák!. problémům sebereflexe s-gie patří otázka, nakolik je uspořá­ danost analyzovaných skutečností vlastností zkoumané -tsociální reality a nakolik je pouze fikcí sociologů vnášenou do reality zpětně prostřednictvím sofistikovaných metod a technik empir. bádání a prostřednictvím uměle racionalizujících teor. pojmových konstrukcí. Nejnověji explicitně vyjádřil podobné podezření R. Boudon, který při­ suzuje soc. realitě charakter bytostného nepořádku. Tento chaotický stav je paradoxním důsledkem snahy mnoha nezávislých soc. subjektů uspořádat společnost podle svých představo tom, co je žádoucí a rozumné. Reprodukce ch. je nezamýšleným důsledkem snah o definitivní uspořádá­ ní společnosti, vedených často protikladnými zájmy. Redukce tohoto ch. ovšem předpokládá totalitní prosazení jediné pravdy jako poznané nutnosti. Všudypřítomnost rizika ch. jako odvrácené strany respektování -tsvobody soc. aktérů vážně zpochybnila optimismus teorií industriální, řízené, programové, kybernetické a jiné společnosti, rozšířených v 50. a 60. I. Za specif. přístup k problému ch. lze považovat teorii -tentropie. A: chaos F: chaos N: Chaos I: caos Lit.: Boudon. R.: Effets pervers el ordre socia!. Paris 1977; Boudon, R.: La Kel place du désordre. Paris 1984.

cha r a k t e r - (z řec. slova znamenajícího vyrývat, resp. vryp, přeneseně označení pro něco trvalého) - běžně je chápán jako významový ekvivalent pojmu povaha, v současné psychologii je nahrazován konceptem psychických vlastností. Význ. odborným pojmem byl v psychologii 20. a 30. I. 20. st., kdy se vyvinula řada nauk o ch., tzv. charakterologií, které nahrazovaly laické lidoznalectví a nevěd. soustavy popisu a zjišťování povahy člověka (např. -tfrenologii) a pokoušely se přispět potřebám psychodiagnostiky . K ernpir. založeným charakterologickým systémům patří grafologie. Nauka o ch. byla pěstována též v rámci orientálních fil. soustav jógy a tao, v rámci chaldejské astrologie, také byla spojována s fyziognomií (J. B. Porta, T. Půlerit) atd. Vymezování pojmu ch. je velmi nejednotné. G. W. Al/port v r. 1937 odmítá někdy prosazované pojetí ch. jako "volního aspektu osobnosti" a pokládá za správnější chápat jej jako etický pojem. Uvádí, že ch. je zhodnocená -tosobnost a osobnost je ch. bez pojmu -thodnoty. Může být ale používán i bez etických zře­ telů jako obecný termín pro zvyky, vlastnosti, postoje a zájmy, pokud jsou to rozlišitelné "determinující tendence" určitého člověka. V r. 1961 upozorňuje Allport na to, že 398

pojem ch. se často užívá jako synonymum pojmu osobnost s tím, že evrop. psychologové, zdůrazňující spíše to, co je v člověku vrozeného, trvalého a hlubšího, dávají před­ nost pojmu ch., zatímco am. psychologové zdůrazňová­ ním vlivů prostředí a svým behavioristickým zaměřením kladou důraz na vnější projev a "pozorovatelnou akci" a dávají přednost pojmu osobnost. Sám dává přednost pojmu osobnost, protože ch. je laicky chápán ve smyslu "dobré povahy". On i jiní psychologové na užívání pojmu ch. rezignují. Je-li pojmu ch. přisuzován morální obsah, znamená v podstatě totéž, co osobní étos. K diagnostickým účelům byly sestavovány i různé typologie ch., vycházející z jeho různého pojetí (známá je např. typologie E. Kretschmera z r. 1921 aj.). Široké pojetí ch. prosazovali L. Klages (1936), podle něhož je to zvláštní přirozenost (Sonderbeschaffenheit), "osobní duše", aP. Lersch (1931, 1938), který jím rozumí "úhrn duševních dispozic" (vlastností). H. Remplein (1965) chápe ch. poněkud úžeji - jako "relativní konstantu osobního snažení, cítění a chtění hodnot". S. L. Rubinštejn (1961) třídí složité psych. vlastnosti člověka na schopnosti a charakterové vlastnosti a spojuje první "s organizačně výkonovou" a druhé s motivační stránkou psych. regulace chování. Souvisí to s dělením psych. vlastností na "povrchové" (pozorovatelné) projevy osobnosti a "pramenné" (vnitřní determinanty těchto projevů, v novější terminologii faktory), jak je navrhl R. B. Cattel/ (1950). To prohlubuje pojetí ch. u filozofů 1. Kanta a F. W.}. von Schellinga, ale i M. Schelera a pedagoga}. F. Herbarta, kteří ztotožňovali ch. s vlastnostmi vůle, resp. chtění. F. Baumgartenová (1933), která nejpodrobněji kriticky rozebrala řadu hledisek, z nichž byl ch. různými autory definován, dospívá sama k názoru, že charakterová vlastnost je konstantní psych. řídící silou, která určuje aktivní a reaktivní chování člověka v prostředí (pojem síly nechápe ve fyzikálním smyslu, nýbrž ve smyslu intrapsych. aktivity). Ch. je pak určitou strukturou vlastností. Naproti tomuN. D. Levitov (1969) chápe vůli jako komponentu ch., poukazuje na to, že užší pojetí ch. může vést ke schematismu a formalismu, a sám pak vymezuje ch. jako psych. uspořádání ("sklad") osobnosti člověka, projevené v jejím zaměření a vůli. Oba pojmy, jimiž Levitov ch. definuje, vztahuje také k jednání, resp. činnosti, a zdůraz­ ňuje tak v ch. obsaženou jednotu či protiklad prožívání a chování (v zaměření prožívá člověk své vztahy k okolí a ve vůli se realizují cíle vyvstávající z potřeb). Ještě výrazněji zdůrazňuje vztah ch. k jednání V. S. Merlin (1970), který vlastnosti ch. vymezuje prostě jako pohnutky k jednání a ch. jako celkem individuální specifickou psych. vlastnost dané osobnosti, která se projevuje v typických

způsobech chování

za typických okolností a jsou určová­ ny vztahem osobnosti k těmto okolnostem. V tomto nejširším smyslu definoval ch. již H. C. Warren (1934) jako "systém zaměřených konativních tendencí". Nejpropracovanější charakterologii podal L. Klages (Die Grundlagen der Charakterkunde), který ji úzce spojil se svou psychologií výrazu (Ausdruckkunde) a grafologií. Vytvořil tak širokou základnu pro rozvíjení pozdější -tkinesiky. Klagesovým fil. východiskem byl však metafyzický iracionalismus, kterým ho inspiroval zejm. F. Nietzsche. Ch. je podle Klagese tvořen třemi skupinami vlastností: látkou (tj. schopnostmi, jako je paměť, ale např. i jemnocit), skladbou (určuje formu průběhu vnitřních procesů, tj. citovou a volní vzrušivost a způsobilost výrazu) a rázem (Artung), který je dán všemi osobními pohnutkami, jimiž rozumí vnitřní příčiny snah, v nichž se nejvýznamněji uplatňují pudy. K těmto aspektům ch. přičítá Klages ještě vlastnosti stavby či tektoniky, které vyjadřují vztahy mezi výše uvedenými třemi skupinami vlastností (harmonické, ale i rušivé). Klagesova charakterologie se vyznačuje mnoha jemnými a dodnes cennými postřehy. A: character F: caractere N: Charakter I: carattere Lit.: Kronfeld. A.: Lehrbuch der Charaklerkunde. Berlin 1932; Levitov. N. D.: Psichologija charaklěra. Moskva 1969; Pecideviace sociální, --->kriminologie.

Lín

chování reprodukční viz demografie historická, domácnost, chování demografické, porodnost, rodina chov ání retrogresi vní viz regrese psychická ch o v á n í řeč o v é viz etnografie řeči, jazyk, psycholingvistika, sociolingvistika, sociologie jazyka chování sexuální - druh ----'chování vázaný na ----.sexualitu, které ma fyziologické základy, ale u lidí úzce souvisí s vnitřními psych. pochody a má těsnou vazbu na emoce. Typickou vlastností ch.s. je párový charakter, jenž má u lidí podobu symetrické erotické komunikace dvou osob. Poznání normálního ch.s. a jeho determinant genetických, endokrinních, psych. a soc. není zdaleka úplné. Fyzická gratifikace ch.s. je těsně spjata s hlubokým psych. uspokojením, potřebou bezpečí, ujištění, že je člověk milován 410

a schopen ----'lásky. Sexuální praktiky lidské společnosti se liší rozmanitostí způsobů, které jsou podmíněny kult. a vých. vlivy. Ch.s. v našem kult. prostředí je začleněno do oblasti ----'morálky a bylo odedávna určováno náb. normami. V křesťanském náboženství je hlavním a prakticky jediným odůvodněním ch.s. početí dětí, a tedy zajištění ----'demografické reprodukce. Ch.s. je vázáno na ----.manželství; mimomanželský sexuální styk je buď formálně sankcionován, nebo alespoň skandalizován. Ale člověk vždy hledal způsoby, jak přerušit souvislost mezi pohlavním stykem a reprodukcí, a snažil se překročit spol. omezení své sexuální aktivity. Většina společností proto v jisté podobě toleruje ----.prostituci. Ch.s. má svá obecná i specif. pravidla. Obecnější normou bývá, že při ch.s. nemá být partner omezován, donucován či dokonce poškozován na zdraví. Ostatní faktory ch.s. jsou arbitrární, zejm. pak erotická přitažlivost a požadavek citového vztahu. Vět­ šinou společnost vyžaduje, aby objekt sexuálního zájmu byl somatosexuálně zralý. K ch.s. se vztahuje také požadavek ----'normality, který je interpretován různě rigidně v závislosti na kult. kontextu. Za deviantní chování bývá považována ----'promiskuita, ----'homosexualita a další méně se vyskytující sexuální aberace. A: sexual behaviour F: comportement sexuel N: Sexualverhalten I: comportamento sessuale Lit.: viz --->sexualita.

BuA

chování skupi nové viz skupina společenská chov ání sociální viz chování chování spotřební - pojem zahrnující všechny organizované aktivity člověka, které vznikají a uskutečňují se ve vztahu k ----.trhu spotřebního zboží a služeb poskytovaných na trhu. Spotřebitel je tedy širší pojem než ----.zákazník. Spotřebitelemje člověk i v případě, kdy sám zboží na trhu nekupuje, pouze je užívá nebo spotřebovává. Spotřebitelem se stává člověk vlastně v okamžiku zrození a jeho ch.s. se neustále mění a vyvíjí v přímé závislosti na jeho měnících se schopnostech a ----'potřebách. Ch.s. se člení: 1. podle ontogenetických fází vývoje člověka na ch.s. vztahující se k dětství, adolescenci, rané dospělosti, zralé dospělosti a stáří; 2. podle předmětu spotřeby na ch.s. týkající se výživy, odívání, bydlení, volného času atd. Ch.s. je určováno hodnotovými preferencemi a potřebami jednotlivců, kteří tímto ovlivňují chování producentů. Modelovým předpokladem ----.tržní ekonomiky je suverenita spotřebitele, tj. stav, kdy se produkce orientuje na jeho preference. Skutečná existence této suverenity byla zpochybněna v teorii masové kultury, zvl. v pracích ----.fran1ďurt·

ské školy. Ch.s. se zkoumá zejm. v rámci ----'výzkumu trhu. A: consumer behaviour F: comportement de consommation N: Konsumentenverhalten I: comportamento di consumo KaR cho v á n í su bs titučn í viz substituce ch o v án í te r i to ri á I n í viz chování prostorové ch o v án í t res tn é viz kriminalita ch o v á n í trž n í viz ekonomika tržní, trh chrám - (staroslovanský termín pro atrium, dům) - budova, resp. přístřeší sloužící ke konání ----'bohoslužeb, příp. k jiným náb. obřadům a shromážděním věřících. Každé náboženství má pro ch. své (další) názvy: křesťanství jej nazývá kostelem (také katedrálou, bazilikou, dómem), islám mešitou, buddhismus v Japonsku térou, v Mongolsku chýré aj. Tato označení jsou ovšem jen v širokém slova smyslu synonymická. Např. Židé měli dvojí typ náb. stavby: templ jako (jedinou) ústřední obětní svatyni, posvěce­ nou přítomností "truhly smlouvy" v symbolický "příbytek Boží", a synagogy jako bohoslužebná shromaždiště, modlitebny, jejichž posvátnost nebyla chápána jako imanentní, ale funkcionální; šlo o vydělení místa pro setkávání obce s Bohem. Tento rozdíl je dodnes relevantní i pro rozlišování charakteru kostela v různých křesťanských církvích. Účel a smysl ch. lze chápat v různých rovinách. Podle M. Elimleho (lmages et symholes, Le Mythe de ľ étemel retour) dávná pojetí ch. jako "imago mundi" symbolizují vesmír a kosmický čas. To se odráží v architektuře ch. i v jejich vnitřním vybavení, které zároveň maximalizuje účinek kultovních ----'obřadů, resp. bohoslužeb. Výstavbě a udržování ch. byla vždy věnována max. pozornost nejen proto, že je "zasvěcen" určitému ----'bohu (v některých křes­ ťanských církvích též svatému) a že je místem komunikace s ----'nadpřirozenem. Reprezentoval zároveň bohatství i typ kultury lokálního společenství vyznávajícího dané náboženství, prestiž a moc příslušné náb. organizace, ----'církve, a při silném spol. vlivu daného náboženství ajeho institucí i význam a bohatství celé společnosti, celého státu. Ch. byl tedy projekcí představ nejen o ----'důstojnosti boha, ale i dané komunity. Velikost a honosnost ch. odpovídala většinou významu ----'obce, i když některé ch. byly postaveny z mimořádných příspěvků bohatých mecenášů (např. jako akt osobního díkůvzdání, příp. dar pro obec). Výstavba ch. byla také velkou pracovní příležitos­ tí v daném místě a velkou možností rozvíjet ----'řemesla a ----'umění. Proto jsou dnes ch. památníky umění, které

bylo ostatně původně chápáno jako služba Bohu. Urbanisticky představovaly ch. dominantu osídlení, což většinou platí dodnes. Byly také centrem spol. života. I tuto úlohu do jisté míry plní dodnes, i když většinou pro omezenější církevní obec. Na ch. je vázána ----'farnost, která byla význ. územní správní jednotkou. Především ale ch. byl a do jisté míry je dodnes výjimečným llÚstem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, ----'modlitbám. Protože je považován za místo posvátné (viz ----.posvátné a profánní), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ch. se hodnotí jako "svatokrádež", resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnos­ ti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ch. svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ch. hrály také důležitou vzdě­ lávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní ----'bratrstva. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ch. udržely dodnes. Ch. sloužívaly také jako útočiště, azyl pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ch. je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě ----.zázraku nebo že se v nich zázraky staly. Takové ch. bývají zároveň místy ----'poutí. Význam ch. obětního, templového typu podtrhuje hlavně ----'katolicismus, který dodnes zachovává honosnou výzdobu ch., zatímco ----.protestantismus, jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v růz­ né míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ch. se zabývá ----.sociologie náboženství, ale i sociologie sídel (viz ----'sociologie města) a ----.sociologie umění. A: church, temple F: église, temple N: Dom, Gotteshaus, Kirche I: tempio, chiesa Lit.: viz --->náboženství. --->sociologie náboženství.

Vod

ch ris tocen trism us viz predestinace ch u dob a - soc. jev běžně považovaný za ----'sociální problém, někdy za ----'sociální deviaci (viz též ----'bída, ----'patologie sociální). Od 19. st. je ch. předmětem statist., ekon. i s-gického studia, přičemž hranice mezi jednotlivými disciplínami nejsou příliš zřetelné. Ch. je v různých koncepcích a přístupech různě definována a měřena, vždy však jde o inferiorní podmínky života se závažnými indi411

chuligánství

vid. i spol. důsledky. Hranice ch. jakožto rozmezí ohranichudou populaci (domácnosti, osoby, děti) může být určena: a) jako absolutní nebo relativní - v původním pojetí (Ch. J. Booth, S. Rowntree) byla určena subsistenč­ ním minimem, tedy prostředky dovolujícími uhradit potřeby holého přežití; na rozdíl od této "absolutní" definice je ---'relativní deprivace dána vzdáleností od spol. standardu - za určitou hranicí člověk sice může přežít, nicméně cítí se být vyloučen ze společnosti; nikoli fyzické, nýbrž soc. strádání je základem ch. (P. B. Townsend), b) nelze porovnávat ch. dříve a dnes při změněných spol. standardech a novém poznání o jejích příčinách a důsledcích (R. Titmuss), c) pomocí jednoduchého indikátoru nebo složeným indexem - většinou se ch. sleduje na základě běž­ ných příjmů nebo spotřeby; Townsend a po něm i další však sledují ch. pomocí indexu deprivace, zahrnujícího kromě spotřeby i bydlení, podmínky práce, kult. aktivity, zdraví atd.; d) objektivně nebo subjektivně - na rozdíl od převažujících objektivních přístupů vychází subjektivní koncept ch. z přesvědčení, že jedinec sám je nejlepším soudcem svých potřeb; v daném soc. referenčním rámci posuzuje individuum naléhavost svých potřeb a hierarchizuje sled jejich uspokojení. Subjektivní přístup k ch. je nejvíce spjat s holandsko-vlámskou ekonomií, v níž byly vyvinuty konkrétní metody měření (B. van Praag, H. Deleeck). Také teorie ch. jsou různé. Podle individualistických teorií (H. Spencer) je ch. osobní věcí každého, resp. věcí osobní neschopnosti a nezájmu zapojit se do výdělečné činnosti. Podle ---'"nové pravice" je ch. výrazem "kultury závislosti", která se vytváří spoléháním se na ---'sociální zabezpečení (viz též ---'stát sociální), zejm. pak na cílené dávky pro chudé. Podle antropol. teorií (O. Lewis, W. o. Miller) je ch. výrazem "kultury chudoby", zahrnující specif. normy a hodnoty, jazyk i svět. názor, vytvářené jako reakce chudých na marginální postavení ve stratifikované společnosti. Příslušná pozice se tak samozřejmě kontinuuje a dědí. Nejvíce s-gická je zřejmě teorie, podle níž je stav ch. důsledkem tlaku okolností: chudý sice sdílí obecné hodnoty společnosti, nemůže je však převést do reality kvůli nízkým příjmům, nedostatečné kvalifikaci pro zaměstná­ ní apod. (H. G. Lewis, E. Liebow). Podle teorie konfliktu je ch. důsledkem nesprávného rozdělení zdrojů ve společ­ nosti. Chudý není odpovědný za svoji situaci, naopak je "obětí" společnosti, konkrétně pak buď nedostatečného systému soc. zabezpečení, nebo diskriminačně fungujícího trhu práce. Podle marx. přístupu je ch. imanentní součás­ tí kap. systému, nutnou podmínkou koncentrace ---'bohatství a rozdělovacího systému. Sebelepší soc. systém ji nemůže odstranit. Z druhé strany se ovšem poukazuje na čující

412

chyba

pozitivní ekon. a spol. funkce ch.: chudí jsou ochotni vykonávat práce, které ostatní odmítají; jejich přítomnost má motivační a varovné účinky na ostatní; péče o chudé vytváří dodatečná místa v sektoru soc. služeb (H. L. Gans). To ostatně navazuje na středověké křesťanské pojetí, kdy být chudým bylo pozitivně definovaným soc. statusem a přítomnost ch. byla výzvou ke šlechetnosti a lásce k bližnímu (viz ---'milosrdenství, ---.charita). Záp. společnosti se potýkají s ch. různým způsobem. Na Lewisověkoncepci byla založena "válka proti chudobě", vyhlášená v r. 1964 prezidentem Johnsonem. Programy byly zaměřeny na lepší vzdělání a vytvoření pracovních návyků, na posílení ambicí a motivací, zejm. mezi mládeží a barevnou populací. Selhání strategie bylo přičítáno chybnému východisku, tj. výlučné odpovědnosti chudých za svůj osud, namísto pojetí ch. jako součásti spol. systému ---'sociální nerovnosti. Konzervativní řešení thatcherovské Velké Británie spoléhalo na efekt "trickle down" (prýštění), tj. na to, že chudí se budou podílet na obecném růstu bohatství, přičemž jejich momentální situace bude řešena co nejmenšími a co nejvíce cílenými soc. dávkami. Oproti tomu stojí řešení požadující účinnou redistribuci bohatství na základě univerzálních dávek, které by neostrakizovaly chudé (Townsend), a předcházení ch. velkorysými soc. dávkami, např. v podobě "základního příj­ mu"; každý jedinec bude mít pouze na základě občanství nárok na příjem pokrývající zákl. potřeby; dosáhne-li vyššího, bude mu příslušně zdaněn (H. Parker). A: poverty F: pauvreté N; Armut I: povera. Lit.: Atkinson, A.: Poverty and Social Security. London 1989; Miller, S. M. - Rohy, P.: The Future of Inequality. New York 1970; Rowntree, B. S.: Poverty and Progress. London 1941; Titmuss, R.: Income Distribution and SociaI Change. London 1962; Townsend P.: Poverty in the United Kingdom. Middlesex 1979. Več

chuligánství - (rus. termín, údajně odvozený odjména zločinecké irské rodiny Hooliganovy) - dobový název pro jednu z poměrně rozšířených forem deviantního chování mladých lidí, projevující se drobnými krádežemi, odcizováním aut, bezdůvodnými útoky na chodce, vandalským ničením soukromého i spol. majetku, násilnostmi mezi diváky na sportovních utkáních apod. Jen zřídka je tato aktivita vyvolána materiálním nedostatkem. Jde vět­ šinou o iracionální aktivitu bez smysluplného cíle. výzkumy skupin a part mladistvých chuligánů začala provádět ve 30. I. ---.chicagská škola, která mj. dospěla k závěru, že přirozené formy specif. životního způsobu delikventní mládeže existují dlouhodobě a nabývají na významu s rostoucí atomizací společnosti a dezintegrací tradičních spol. vazeb. Byl zdůrazňován význam těchto skupin pro mlá-

dež, která vyrůstá v těžkých soc. a ekon. podminkách. V období po 2. svět. válce se ch. stalo středem pozornosti mnoha sociologů a psychologů, kteří se jej pokoušeli empir. i teor. vysvětlit. Bylo např. chápáno jako důsledek rostoucího počtu rozvodů, růstu amorálnosti či počtu duševních chorob. Časem však výzkumy ukázaly, že chuligáni, pokud se nedostanou do konfliktu se zákonem, se v naprosté většině plynule zařazují do spol. života, a že tedy ch. je především projevem odporu mladistvých proti ---'autoritám a protestem proti pociťovanému ---'odcizení ve společnosti. Příčiny existence ch. spočívají hlavně ve společenských, méně v psych. faktorech. Chuligáni se projevují téměř výhradně v "partách", které se však vzájemně liší. Některé se orientují především na delikventní aktivity s cílem zlepšit materiální situaci svých členů. V jiných (což je nejrozšířenějšítyp) převažují sociopatologické spontánní aktivity zaměřené na získání prestiže v očích ---'vrstevníků i společnosti a sloužící jako psych. i fyzické odreagování. A konečně jsou tzv. sociální party, jež se svým charakterem blíží partám "normální" mládeže a sdružují ty, co se domnívají, že své momentální životní cíle nezrealizují jiným způsobem než za pomoci kolektivu svých vrstevníků, a jen někdy se uchylují k typickým chuligánským projevům. Není neobvyklé, že mladý člověk patří k několika chuligánským partám současně, resp. po sobě. Ch. se téměř ve všech zemích, kde se objevuje, týká mládeže ve věku od 14 až do 20 let (horní věková hranice je překračovánajen výjimečně). Chuligánské party jsou charakteristické velkou proměnlivostí rolí svých členů, svojí přechodností a závislostí na existenci vůdčí osobnosti (viz ---'vůdcovství), která dovede nabídnout činnosti zajímavé pro ostatní členy party. Stmelujícím poutem je také vytvoření pocitu společných nepřátel a nutnosti ---'agrese proti nim. Objekt agrese může být často měněn (od před­ mětů přes vrstevníky až po náhodné chodce apod.). výtržnosti, -tnásilí a ---'vandalismus jsou prostředky narušování spol. ---'norem a negace spol. uznávaných ---'hodnot. Zakrývají názorovou neujasněnost a citovou nevyzrálost. V 60. 1. se příčiny ch. hledaly někdy v nestabilnosti ekon. a polit. situace v kap. společnosti (i když ch. bylo běžným jevem i v tzv. social. státech), ve vysoké rozvodovosti a změnách ve způsobu rodinného života, v nedostatečných možnostech vyžití mládeže ve volném čase i ve zvyšující se míře soc. nejistoty a nedůvěry v budoucnost. Ch. je nutno odlišovat od různých ---'hnutí mládeže, protože nereprezentuje ucelenější světonázorovou koncepci ani ---'subkulturu. Ch. také není sebeoznačením, ale pouze vnějším pejorativním ---'labellingem vztahujícím se k projevům chování. A: hooliganism F: blousons noirs, houligan N: Rowdytum I: teppismo

výběrová

Lit.: Clowart, R. - Ohlin, L.: Deliquency and 0pp0l1unity. New York 1959.

Sví

ch y b a n á hod n á viz chyba výběrová, randomizace, reprezentativita chyba směrodatná - též chyba standardní - statist. charakteristika vyjadřující přesnost statistických výběro­ vých odhadů. Je možné ji určovat jen u ---'pravděpodob­ nostních výběrů, u nichž je znám model vzniku výběro­ vého souboru a povaha chyb v datech. Ch. s. pro parametr 1:, který je odhadován pomocí statistiky T, má většinou tvar s~=s/-vn, kde n je velikost souboru a s je charakteristika výběrové variability postupu a souboru. U ---'prostého náhodného výběru je pro odhad chyby průměru za s vzata směrodatná odchylka ve výběrovém souboru. Čím větší je ch.s., tím méně přesné odhady. U většiny parametrů se v praxi předpokládá, že standardizovaný výběrový odhad má Studentovo t-rozložení s určeným počtem stupňů volnosti a pro větší počet pozorování má normální rozložení. Proto je možné konstruovat ---.intervaly spolehlivosti jako 1: = T ± tfj"dfs~, kde tfj"dJje kritická hodnota dvoustranného Studentova testu s počtem stupňů volnosti df, a a = 1 - Ypro lOOy % požadovanou spolehlivost pokrytí neznámé hodnoty. Pro df'C. 60 je možno nahradit a.,df kritickou hodnotou standardního normálního rozložení za. Pro 95 % spolehlivost se konstruují přibližné intervaly t = T ± 2s~. A: standard error F: erreur déterminante N: Standartfehler I: errore standard Řeh

chyba standa rdní viz chyba směrodatná chyba systematická viz chyba výběrová ch yb a v Ýb ě ro v á - rozdíl mezi skutečnou a na základě -tvýběrového šetření odhadnutou hodnotou něja­ ké statist. relevantní charakteristiky ---'základního souboru. Jde např. o odhad a skutečnou velikost procent, průměrů, rozptylů, korelačních koeficientů, indexů, ale i složitých odvozených charakteristik, např. faktorových skorů či regresních koeficientů apod. Ch.v. sestává ze dvou složek: 1. systematického vychýlení (též systematická chyba), vznikajícího v důsledku zvoleného postupu a metody výběru, úspěšnosti realizace výběru, aplikace nevhodných vzorců odhadů nebo z povahy parametrů samých (např. regresních koeficientů, poměrových hodnot apod.); je možné je minimalizovat, resp. korigovat, v praxi však ne zcela vyloučit; 2. náhodné chyby výběru, která vzniká jako důsledek konkrétní realizace výběrového postupu a charakterizuje neurčitost odhadu; její očekávaná hodno413

ideologie socialistická

id

ta je nulová a její velikost závisí na rozsahu výběru (obvykle klesá s odmocninou velikosti výběru) a na množství a typu výběrové náhody (neurčitosti) obsažené ve výbě­ rovém postupu; odhadujeme ji pomocí --tsměrodatných chyb, redukujeme zvýšením rozsahu výběru. Rozšířený názor, že vychýlení způsobené v s-gickém výzkumu např. odmítnutím odpovědí respondentovi či nezájmem tazatelů a nízkou --tvaliditou výpovědí lze eliminovat proporčním zvýšením výběrového souboru, je mylné. Vychýlení se naopak zvýrazní, zejm. tehdy, když odmítnutí či záměrné klamání je v korelaci se studovanými jevy. A: sampling error F: erreur ďéchantillonnageN: Auswahlfehler I: errore di campionamento Lit.: viz

--->šetření výběrová

a jednotlivé typy

výběrů.

Řeh

středkující funkcí ega. Činnost i. je zcela nevědomá, impulsy, které z i. vycházejí a nejsou slučitelné s osobní morálkou,jsou potlačovány, aby nevstoupily do vědol1Ú. V samotném i. se sváří --tsexualita (eros) s pudem --tsmrti (thanatos). Energii, kterou i. disponuje, nazývá Freud --tlibidem. Zatímco libido a eros jsou pudy k životu bez jakéhokoli omezení, je pud smrti (Todestrieb) tendencí k autodestrukci a k návratu k anorganické formě bytí. Je jakýmsi "protihráčem" erotu, je usměrňován, směšuje se s různými tendencemi libida a projevuje se v četných formách --tagrese. Podle Freuda nástrojem, který má "já" umožnit postupné podmanění "onoho", tj. i.,je --tpsychoanalýza. Ego není od i. ostře odděleno, nicméně zatímco ego reprezentuje rozum a rozvahu, i. obsahuje "vášně", jakousi slitinu pudů a potlačených psych. obsahů. Tak mohou psychoanalytikové nacházet libidinózní prvky v takových činnostech, jako je např. sport a hry vůbec, různé druhy zájmů, uměl. činností atd. Freudova teorie i. byla zčásti přijímána i nepsychoanalytiky (např. E. Rothackerem, 1938), pro i. byly hledány i odpovídající neurologické struktury, např. tzv. "starý mozek", avšak koncepce i. byla také ostře kritizována, zejm. pojmy libida a pudu smrti, který je většinou pokládán za spekulaci a je odmítán i řadou ortodoxních psychoanalytiků (např. W. Reichem, 1933, aj.). A: id F: id N: Es I: id, es Lit.: Freud. 5.: Das leh und das Es. Leipzig, Wein, ZUrieh 1923; Graddeck. G. W.: (1923) Das Bueh vom Es. MUnehen 1961.

Nak

i d e a viz platonismus i den ti Ci k a c e viz učení sociální

i d - (lat. ono) - neosobní funkční vrstva lidské psychiky, reprezentovaná vitálními pudy. Je to jeden z klíčových pojmů teorie struktury osobnosti S. Freuda vedle --tega a --tsuperega. Něm. ekvivalent "Es" použil pro označení temné pudové stránky lidské osobnosti již F. Nietzsche. Freud jej převzal v r. 1923 od G. W. Groddecka. Freud chápe i. jako "rezervoár" biol. pudů, především sexuálních a agresivních, jako "dynamickou prasílu" úzce související s životem těla, dodávající mu energii a fungující podle principu slasti (Lustprinzip). V této pudové vrstvě lidské osobnosti se uchovávají též potlačené afekty vznikající z konfliktů mezi pudy a osobní morálkou (superegem). Mezi i. a superegem existuje stálé vnitřní napětí, vyrovnávané zpro414

identita - (z lat. identicus = totožný, stejný) - obecně jednota vnitřního psych. života a jednání, která bývá též nazývána autentickým bytím. Pojem i. je ale používán v různých významových variantách. 1. V psychologii osobnosti se hovoří o vědomí i., což je vědomí trvalé totožnosti a prvek vědomí --tjá (jsem stále týž, i když se měním), jeden ze znaků psych. --tnormality. 2. Ve vývojové psychologii se hovoří o "hledání identity" (E. H. Erikson, 1955) jako o jednom z podstatných znaků adolescence, které je spojeno s otázkami jako: Čím vlastně jsem?, Jsem už dospělý? apod. Podle G. W. Allporta (1961) to souvisí se zkoušením různých masek, způsobů zábavy, ale i účesu, s volbou povolání, s představami životních cílů atd. Zdravá osoba, která má bohaté zkušenosti a zralé názory, je schopna utvářet svou vlastní i. 3. Hledání i. je též zdůraz­ něno v --thumanistické psychologii, kde je i. chápána jako schopnost "být tím, čím člověk opravdu je", tj. sám sebou (A. H. Masům, 1954), a kde je spojována se snahou po --tseberealizaci. 4. V soc. psychologii se i. chápe ve sho-

ra uvedeném širokém smyslu autenticity bytí, jejímž opakem je "neautentické bytí" charakterizované přetvářkou. 5. Podobně je i. tematizována ve fil. antropologii jako "život v pravdě", jako míra integrace jáství a role, skutečné podstaty osobnosti a její spol. "fasády" atd. 6. V s-gii uvažuje o tomto vztahu R. G. Dahrendorf (1950) a nověji E. Goffman (1959 a jindy) prostřednictvím shakespearovské teze člověka-herce. Nastolují v podstatě starou otázku, do jaké míry je člověk autentický ve svých --trolích, resp. falešný v --tautoprezentaci. Dichotomie jáství a jeho --tmasky je v rozporu s pojetím osobnosti jako určité jednoty protikladů (V. Tardy, 1948) jak vnějších (prožívání-chování), tak vnitřních (vnímání-fantazie). A: identity F: identité N: Identitat I: identita Lit.: Erikson. E. H.: Identity and the Life Cycle. Psychological Issues, 1959, Č. I.

Nak i d e o log i e - (z lat. idea = myšlenka; řec. logos = řeč, myšlenka, věda) - doslova věda o idejích. V tomto smyslu byla i. pěstována na přelomu 18. a 19. st. tzv. ideology, školou fr. filozofů navazujících na É. B. Condillaca. Pejorativní význam získal termín poprvé v souvislosti s Napoleonovou kritikou polit. názorů stoupenců této školy. Později se problematice i. věnovali systematicky zakladatelé marxismu, propojili ji s učením o třídních zájmech a s koncepcí falešného vědomí. I když se Marxovo a Engelsovo pojetí i. vyvíjelo, zák!. myšlenka o odvozenosti forem myšlení od charakteru zájmů, které jsou dány pře­ devším třídní pozicí, v něm přetrvala. Falešnost ideol. myšlení spatřuje marxismus ve snaze prezentovat určitý dílčí zájem jako zájem celku, zájem společenský. Zároveň posunuje problém i. z roviny interpretace bytí do roviny praktické přeměny světa. Důraz na svázanost forem --tvě­ domí s formami soc. bytí přejímá K. Mannheim a odvozuje odtud zákl. postupy --tsociologie vědění. Mannheim rozlišuje i. partikulární a i. totální. Partikulární i. mívá podobu dílčích tvrzení, která nejsou pravdivá, neboť ten, kdo je pronáší, má zájem zakrýt před druhými či sám před sebou skutečný stav věcí. Totální i. zahrnuje celý myšlenkový svět určité epochy, určité kultury či určité skupiny lidí. Odhalování ideologičnosti tvrzení poukazem na jeho dobovou či soc. podmíněnost nazývá Mannheim funkcionalizací. Falešnost i. spatřuje Mannheim v tom, že jde o myšlení, které není vedeno snahou poznat skutečnost, nýbrž zájmem ovládnout ji. Ideologickému vědomí nejde o pravdu, nýbrž o --tmoc. Po určitou dobu se Mannheim domníval, že vrstva --tinteligence je schopna provést myšlenkovou syntézu dílčích výkladů světa a překonat tak omezenost ideo!. vědomí. Představitelé frankfurtské školy, především

H. Marcuse aj. Habermas, zkoumali ideol. funkci tech. a věd. racionality, analyzovali proces, v jehož průběhu se rozum proměnil z kritika starých i. v pilíř i. nových. Zdánlivě neideol. princip věd. --tracionality předpokládá ovládnutí a kontrolu přírody i člověka a v tomto smyslu funguje jako účinný legitimační prvek ustavených struktur moci. Funkcionalistické pojetí i. je rozpracováno např. v koncepci E. Lemberga. Podle něho patří mezi funkce i. zajišťování orientace lidského jednání, posilování integrace a solidarity lidských skupin, nikoli však sdělování pravdy o světě. Podobně podle E. Topitsche neslouží i. příliš šíření informací, její hlavní funkcí je emocionálně motivovat lidské chování. Ideol. orientace nahrazuje podle funkcionalismu instinktivní orientaci zvířat; v tomto smyslu se lze od určité i. oprostit jedině přijetím i. jiné. Funkcionalismus polemizuje s teorií "konce ideologií", rozvíjenou v 60. 1., s tím, že ústup od i. by implikoval pokles na zvířecí úroveň motivace. V současné době je podobné pojetí i. rozpracováno např. R. Collinsem, podle něhož náb. i světské i. slouží především k posilování rituální solidarity ve jménu ideálů reprezentujících skup. členství. Při těchto rozborech ideo!. vědomí jsou využity prvky Durkheimovy analýzy náboženství. Rozbor sekularizovaných ideologií se stává prostředkem k pochopení hlubších mechanismů rasismu, nacionalismu či jiných forem masových hnutí (viz též --tnáboženství světské). Vcelku lze shrnout, že s-gie studuje i. z hlediska jejich funkcí ve společnosti, nikoli primárně z hlediska jejich obsahu. Zjišťuje přitom, že každá i. bez ohledu na to, na jak posvátné hodnoty se odvolává, může být dešifrována jako snaha podpořit mocenské zájmy určité skupiny lidí vhodnou manipulací se --tsymboly. Spo!. skupina, která má ve společnosti dominantní postavení, chce toto postavení potvrdit a posílit tím, že ovládá nejen vnější chování, ale také myšlení členů společnosti. Za tímto účelem rozpracovává svoji vlastní i. Naopak spol. skupiny, které pociťují své postavení ve společnosti jako podřízené, vypracovávají doktríny, jež jsou zdůvodněním jejich mocenských ambicí a které tedy mají rovněž ideo!. povahu. Každá i. tak integruje určité skupiny lidí, ospravedlňuje či naopak zpochybňuje rozdělení moci uvnitř společnosti, stanoví systémy hodnot a norem, jimiž se má závazně řídit jednání všech souvěrců. A: ideology F: idéologie N: Ideologie I: ideologia Lit.: Boudon. R.: L'idéologie ou I'origine des idées recues. Paris 1986; Geiger. T.: Ideologie und Wahrheit. 1953; Gré. G. de: Society and Ideology. An Inquiry into Sociology of Knowledge. New York 1943; Lemberg. E.: Ideologie und Gesellschaft. 1974; Mannheim. K.: (1929) Ideologie a utopie. Bratislava 1991.

Kel ideo I o gi e s o ci a I is ti c k á viz socialismus 415

imaginace

idiokultura

idioku I tu ra viz subkultura i d i o I e k t viz subkultura ignoratio elenchi viz důkaz ikonologie - (z řec. eikon = obraz; logos = řeč)­ 1. normativní nauka o personifikování abstraktních pojmů ve vizuální kultuře, která po antických a středověkých před­ stupních doznala největšího rozvoje v 16. a 17. st. a jejíž dějiny se uzavřely v 19. st. (M. Cerlach); 2. analytická metoda obsahového výkladu výtvarných děl, k jejímuž vzniku dal rozhodující podněty začátkem 20. st. A. M. Warburg a E. Pano/sky ji propracoval do podoby systému, který rozlišuje 3 významy uměl. díla: prvotní neboli při­ rozený, druhotný neboli konvenční a 'IInitřní význam neboli obsah, vytvářející svět symbolických hodnot. Při -tinterpretaci díla první významovou vrstvu odkrývá přediko­ nografický popis, pohybující se v rovině motivů a korigovaný dějinami stylu. Druhou významovou vrstvu přibližuje ikonografický rozbor, předpokládající znalost liter. pramenů, tedy specif. témat a pojmů, a kontrolu dějinami typů. Třetí významová vrstva je předmětem ikonologické interpretace, vyžadující syntetickou intuici, podmíněnou osobní psychologií a proniknutím dobového svět. názoru. Kontrolní princip se zde opírá o dějiny tradice zahrnující způsob, jakým byly za různých hist. podmínek prostřed­ nictvím specif. témat a pojmů vyjadřovány podstatné tendence lidského myšlení. Interpretace této třetí vrstvy odkrývá zákl. postoje období, národa nebo třídy, náb. nebo fil. přesvědčení, zhuštěné v jediném díle a poznamenané jedinou osobností. Zejm. tento poslední postup i. je využitelný v s-gii, pro kterou představuje specif. podobu tzv. -thistorické metody. A: iconology F: iconologie N: Ikonologie I: iconologia Lit.: Chadraba. R.: Ikonologická metoda. Výtvarné umění, 1966; Panafsky. E.: Ikonografie a ikonologie: Úvod do studia renesančního umění. význam ve výtvarném umění. Praha 1981.

Czu ikon osféra - (z řec. eikon =obraz; sfaira = koule) - termín sloužící k označení a interpretaci té části reality, která je lidským subjektem vnímána a osvojována vizuálně. Jde o pojem konstituovaný a využívaný především v polit. teorii a historii, v s-gii umění, v s-gii kultury a v kult. antropologii. Vizuálně vnímaná fakta, jevy a procesy, souhrnně označované jako obrazy, se vždy spojují s určitými hist. událostmi. V tomto kontextu jsou subjektem (individuem, skupinou, třídou apod.) pořádány, strukturovány a hierarchizovány, tj. formovány do i. jako relativně autonomního systému. L tedy představuje uspořádanou vizuální představu reality, hist., sociokult. a biol. podmíněný

416

model světa, plnící řadu funkcí: adaptační, poznávací, normotvornou, rozvojovou apod. Tato představa je proměn­ livá: a) aktuálně (v rámci vnitřního vývoje stávajícího -tsociokulturního systému a ontogenetického rozvoje lidské osobnosti), b) hist. (v rámci střídání sociokult. systémů), c) přír. (v souvislosti s nezvratnými změnami přír. a biol. charakteru), d) cyklicky (tzn. že objektivní změny a stavy se opakují periodicky). Zatímco nositelem kontinuity i. je především podsystém "obrazu", nositelem diskontinuity je podsystém -tudálostí. Z hlediska poznání lze v i. rozlišit 3 zákl. dimenze: objektivní (zákonitosti a procesy objektivní povahy), subjektivní (konkrétní lidská zkušenost a individ. výklad) a formální (vnitřní skladba i., znaky, pojmy, symboly a kategorie v ní obsažené). Zákl. metody věd. zkoumání i.: strukturální (vztahuje se k synchronnosti i.) a logicko-hist. (vztahuje se k diachronnosti i.). Nejkoncentrovanější podoby nabývá i. v -tumění, které je z daného hlediska nejucelenějším systémem znaků, symbolů, obrazů, stereotypů, ale i změn. V souvislosti s výzkumem umění se konstituovaly 3 relativně samostatné "jazykové systémy", které lze uplatnit při výzkumu i. jako celku umění nadřazenému: 1. systém kritiky neboli metajazyk obrazového jazyka (kodifikace zákl. znaků a kategorií vizuality, analýza výrazových prostředků, popis struktury apod.); 2. systém metakritiky (rekonstrukce a interpretace uměl. a ikonosférických kódů, klasifikace stylů, hodnotící kategorie, analýza uměl. a s nimi souvisejících rnimouměl. procesů); 3. metodol.-reflexívní systém (logická kontrola interpretačních přístupů k i., analýza jejího významu, pojmového aparátu). Věd. poznávání a výklad hist. proměn a aktuálního stavu i. jsou využívány především k analýze hist. bytí člověka a společnosti, sociokult. zákonitostí ontogenetického a fylogenetického vývoje lidstva. A: iconosphere F: iconosphc're N: Ikonosphare I: iconosfera Lit.: Parebski. M.: Ikonosfera. Warszawa 1972.

MaM

il u ze neměnnosti viz iluze sociální il u z e s o ci á In í - (z lat. illusio = klam, výsměch) - fiktivní, nereálné, většinou idealizované představy o soc. skutečnosti, resp. její chybné vnímání. Jde především o neopodstatněné a přehnané naděje do budoucna či o idealizaci minulosti, o zjednodušené pojetí soc. mechanismů ovládajících v dané chvíli jednání jednotlivců, skupin, institucí či státu, o zkreslené představy o motivech soc. jednání. Ls. jsou regulérní součástí -tveřejného mínění i individ. vědomí, -tlaické sociologie i odborných koncepcí společnosti. Je to forma, v níž se prosazuje princip tzv. -tmož-

ného vědomí. Je třeba odlišovat i.s. od záměrných klamů, tvořících součást -tsociální demagogie, byť argumenty demagogů existenci i.s. předpokládají, jsou na nich obvykle vystavěny a opírají o ně svou působivost. Ls. lze také chápat jako projev intelektuální nedostatečnosti. Jejich pozitivní význam spočívá v tom, že vyvolávají v lidech potřebu plně se angažovat pro určité soc. cíle, popř. i překo­ návat překážky, které jsou vlastně nad síly jednotlivců, soc. skupin i společnosti jako celku. Nejběžnější i.s. se vztahují: 1. k času potřebnému pro uskutečnění soc. změny - jde obvykle o podcenění doby nezbytné k tomu, aby se určité záměry, opatření, mechanismy prosadily do života; typickou iluzí vzniklou na tomto principu je tzv. syndrom revoluční netrpělivosti,před­ pokládájící, že okamžitě po vítězství revoluce (tedy po změně polit. poměrů) se změní celá společnost, její způ­ sob života i lidé sami; jinou iluzí tohoto typu je iluze neměnnosti spočívající v tom, že drobné, kumulující se a na významu stále nabývající přeměny soc. systému unikají pozornosti a jejich význam není pociťován; 2. k -t"haló efektům", tedy k situacím, kdy nápadné spol. události (efektní polit. projevy, pohraniční konflikty, pronikání do kosmu či sportovní úspěchy, polit. i spol. skandály) nahrazují ve vědomí lidí celý obsah a průběh soc. procesů; 3. k důsledkům a efektům -tkognitivní disonance, mezi něž patří tzv. černobílá optika, připisujícíjedněm soc. jevům jen kladné, pokrokové a eufunkční rysy, druhým vlastnosti opačné; 4. k vidění společnosti optikou -tmanicheismu, tj. jako arény, v níž probíhá souboj dobra a zla, resp. démonizace protivníků a adorace přátel; mnoho i.s. tohoto typu je vystavěno na principu bajky o dobrém králi, zlých rádcích a trpícím lidu, v jiných je protivníkům i soupeřům přisouzena až nadpřirozená lstivost, vychytralost, neúspěchy se jeví jako produkt spiknutí zlosynů, agentů cizích mocností, heretiků apod; 5. k principu laskavé prozřetelnosti nebo osudu, tedy síly, která je jedinci (skupině, státu, společnosti či soc. hnutí) nakloněna a zabrání tomu, aby se negativní procesy (např. ekologické) prosadily v oblasti jejich života; 6. k tradici -tmesianismu, resp. mesianistickému komplexu. Řada i.s. je založena na klasických idolech R. Bacona či na subtilních psychoanalytických mechanismech, popsaných S. Freudem a jeho následovníky. Ls. tvoří složité komplexy a často jsou inspirovány či přímo modelovány pomocí náb. či ideol. systémů, nejsou však s nimi totožné. Na rozdíl od nich se vztahují ke konkrétnímjednotlivcům, institucím, událostem, k tzv. velké politice i každodennímu životu v rodině, škole, zaměstná­ ní. Mají svoji vlastní logiku a většinou nabývají charakteru sebeklamu, -tpředsudku, -tstereotypu, -tpověry,

-tmýtu, popř. všeobecně akceptované -thry. Sociolog se s nimi setká jak v terénu u respondentů, tak u sebe samého, protože proti nim není imunní, naopak je často sám produkuje a rozšiřuje, podepírá argumenty, objektivizuje je do podoby věd. paradigmat. Již z tohoto důvodu je nezbytné přistupovat k produktům s-gického bádání jako k hist. pramenům a analyzovat je též z hlediska -tsociologie vědění, -tsociologie sociologie a -tmetasociologie. Připravenost ke kritické sebereflexi i.s. ve vlastní činnos­ ti by měla být součástí metodol. průpravy i profesionální etiky každého sociologa. A: social illusion F: illusion sociale N: soziale Illusion I: illusione sociale Lin im aginace - (z lat. imago = obraz, podoba, vzor, před­ stava) - též obrazotvornost, fantazie - psych. proces a zároveň dispozice osobnosti, specif. schopnost provázející -tkreativitu, která bývá stavěna do protikladu k abstraktnímu myšlení. H. B. English aA. Ch. Englishová (1958) považují i. za rekombinaci mentálních obrazů z minulé zkušenosti do nových vzorců a přisuzují jí funkci "imaginování" (imagining), vystupující ve formě anticipační, podnětové (obraz dosahování cíle), konstruktivní nebo kreativní, blouznivé (fanciful) a reproduktivní nebo pamětní. Neodlišují i. od představ. Relevantnější je pojetí představ jako pouhé reprodukce kdysi vnímaného (jednoduché nebo komplexní vzpomínky atd.) a i. jako procesu přetváře­ ní představ v obrazy s určitým odklonem od skutečnosti. L přechází v tzv. vizuální myšlení, které se ovšem může omezovat jen na operace s představami a vjemy. Jako vlastnost či dispozice -tosobnosti se i. uplatňuje ve všech oborech lidské činnosti, zejm. v -tumění, ale i ve -tvědě aj., a vstupuje do každodenního života. Vytváření imaginárního světa má i význ. funkci únikovou.]. Viewegh (1986) zdůrazňuje, že i. (fantazie) není kognitivní funkce, ale -tprožitek, který funguje jako určitá alternativa skuteč­ nosti, jako její obsahově-mentální obraz. Již Platón a Aristoteles rozlišovali "phantasia" a "dianoia" (diskurzívní myšlení), přičemž Aristoteles (O duši III) užívá pojem "vis imaginativa", aby vyjádřil svéráznost zákonitostí tvorby fantazijních obrazů (fantasmat). Ve středověku se odlišovalo: imaginatio (obrazotvornost), ratio (logické pojmové myšlení) a fides (víra). Také R. Descartes odlišil ostře fantazii a myšlení. Ke zdůraznění svéráznosti i. dospěli I. Kant, D. Hume a další. S. Freud (1908, 1933) uvádí, že hnací silou fantazie jsou nesplněná přání, která jsou symbolicky objektivizována v různých fantazijních produktech, jimiž jsou zejm. sny, -tmýty a -thra. P. Lersch (1951) a po něm H. Remplein (1965) uvádějí jako zákl. vztažné oblasti i. hru, přání, ale i plánování, 417

imago imperialismus tvořivost a -'strach. Lersch odlišuje "prafantazii" (Urphantasie), duševního činitele, který z podnětů vytváří obrazy mající funkci únikovou a tvořivou. Podle tohoto autora i. vždy obsahuje anticipaci, tzn. že prožívání přítomnosti je vždy pronikáno vztahem k budoucnosti. Ačkoli většina autorů považuje i. a fantazii (obrazotvornost) za významová synonyma, objevuje se i pojetí i. přesahující fantazii. Např. W. Toman (1987) uvádí, že i. je schopnost zpří­ tomnit si nepřítomné situace, procesy, objekty a osoby. Existuje však i pojetí užší, vydělující i. jako zcela specif. jev (např. G. K. Mainberger, 1982). Rozet označuje i. za druh fantazie, omezující se na práci s obrazy. T. A. Ribot (1900) rozlišuje reproduktivní a tvořivou i. Antropol.-existenciální význam i. podrobně analyzoval H. Kunz (1946) a podrobnou fenomenologicko-psychol. analýzu tohoto jevu publikoval J. P. Sartre (1940), který používá termín imaginativní vědomí. Za jeho podstatný znak pokládá negaci skutečnosti (neantizaci), projevující se jak v zaměření únikovém, tak i v zaměření tvořivém, neboť obojímu je společné popření a přetvoření stávajícího, přítomného. Proto je také struktura i. výrazně intencionální. Jejím typickým produktem jsou však sny, které se utvářejí spontánně a jejichž obsah je symbolický, takže nevědomá, skrytá intence musí být interpretem snu teprve identifikována (viz též -'psychoanalýza). V obsahu i. se uplatňuje aktuální -'já, jáství, tj. v osobnosti jedince přítomné komplexy, potlačená přání, obavy, naděje, ulehčení, tendence, city atd. E. Klinger (1971) hovoří o "projektivní fantazii" a rozumí tím symbolickou i. produkovanou vnitřními konflikty, resp. -'frustracemi, přičemž imaginační komponenty jsou organizovány aktivací afektů, s nimi spojených nevědomých tendencí ajiných "systémů jáství", resp. nevědomých řídicích vlivů. Proto je mu obsah i. indikátorem setrvávajících motivač­ ních dispozic. Rozet za dva fundamentální mechanismy fantazie pokládá dva způsoby "posunu hodnocení": anaxiomatizaci (oceňování informace neurčitým zaměřením) a hyperaxiomatizaci (emociogenní, resp. subjektivní pře­ ceňování informací); oba mechanismy tvoří jednotu. Rozet je identifIkoval z výsledků vlastních experimentů, ale na jejich existenci byl upozorněn z prací význ. současného teoretika a historika umění E. H. J. Gombricha (1958). Lze je najít i v tvorbě mýtů, legend apod., kde se však uplatňují i soc. vlivy. Hlavními motivy fantazie jsou podle Rozeta vyjádření o motivech vlastní tvorby, neuspokojenost a touha po sebevyjádření. Podle E. Neumanna (1956) souvisí však tvorba mýtů, alegorií a -.symbolů s aktivizací -'archetypů. I. jako podstatu tvořivosti dokládá řada dalších autorů, např. F. Loeser a D. Schulz (1976), kteří zdů­ razňují, že proces fantazie má svou vlastní logiku, která se

liší od klasické logiky, že tvořivá fantazie jako jedna z nejvyšších logických forem tvořivého myšlení má svůj specif. "logický formalismus" (ve strukturách i. se uplatňují takové principy jako kombinování, přesouvání relací, aglutinace, variování, transponování, analogizování, polarizování a další). I. má velký význam v současných praktikách psychoterapie a v metodách relaxace, v nichž se zdůrazňuje léčivá síla "vnitřních obrazů" (H. G. Tietze, 1985, a další). Ve funkci a obsazích i. se uplatňuje vnitř­ ní a vnější konfliktnost člověka, napětí mezi přítomností a budoucností, skutečností vnímanou a chtěnou, aktualitou a plánem, realitou a ideálem. A: imagination F: imagination N: Phantasie, Imagination I: immaginazione Lit.: Klinger. E.: Stmcture and Functions of Fantasy. New York, London 1971; Rozet, I. M.: Psichologija fantazii. Minsk 1977; Sartre, J. P.: L'imaginaire: psychologie fénoménologique de l'imagination. Paris 1940; Vetter, A.: Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; Viewegh, J.: Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.

Nak

imago - (lat. doslova obraz, podobizna, socha, také před­ stava, vidina) - v biologii vyzrálý stav hmyzího organismu (většinou okřídlená forma s vyvinutými a fungujícími sexuálními orgány); v psychologii zvnitřněná představa životně význ. osoby, nejčastěji rodičů, která se utvořila v raném dětství a nevědomě přetrvává v psych. struktuře jako výrazný motivační činitel; v s-gii označení obecně sdílené představy objektu, člověka, instituce, role apod. (v této souvislosti se používá i angl. ekvivalent "image"). Psychol. význam i. je nejrozpracovanější,a to hlubinnými smě­ ry a -'psychoanalýzou. I. je hluboce nevědomá předsta­ va, kořenící v infantilní ~inulosti, která nepodléhá korektivním změnám ze zkušenosti objektivní reality, a proto bývá silně idealizována. Je to automaticky působící před­ stava, jejíchž důsledků si lidé často nebývají vůbec vědo­ mi, i když výrazně spoluurčuje důležitá životní rozhodnutí, např. volbu životního partnera. I. přetrvává v nevědomí celý život a podílí se na výběru erotických cílů, na vytváření vztahu k autoritám, k pracovní výkonnosti. E. Jones stopuje původ i. do prvního mezilidského vztahu-symbiózy "matka-dítě". V dospělosti podle něho nepůsobí i. konkrétně v mezilidských vztazích, ale jako "psychická atmosféra", emočně propojená s představou matky a prolínající i do ostatních vztahů. C. G. Jung zavedl pojem "primordiálního imaga", které je zakotveno v archetypální zkušenosti lidstva, je víceméně jejím individualizovaným projevem. Např. i. matky je individualizovaným projevem mateřského -'archetypu, všeobecně lidské, univerzální a hist. neměnné zkušenosti v symbiotickém vztahu dítěte s -'matkou. Podobně funguje i i. otce, které dů-

kladně popsal W. Stekel (1926) jako instinktivní, rozumem neovladatelné a zkušeností nezměnitelné lpění na určitých stylech vztahů odvozených od vztahu k -'otci (např. vztah mladých dívek ke starším ženatým mužům lze odvodit z přetrvávající působnosti otcovského i.). K. D. Horneyová popisuje a vysvětluje selhávání člověka v různých životních situacích pojmem "idealizované imago". Vytváří se pod vlivem silného tlaku rodičů požadujících výkony nepřiměřené věku dítěte nebo tehdy, když rodiče na své dě­ ti promítají vlastní nesplněné a frustrované ideály, tužby a přání, nerealizované ambice. Idealizované i. vystupuje jako -'obranný mechanismus psych. instance -'ega, který ovšem může selhávat v důsledku reálných tlaků. Čím nerealističtější a idealizovanější takové i. je, tj. čím vyšší idealizované cíle si člo­ věk klade, tím je narcisticky zranitelnější (viz -'narcismus). Podle C. G. Junga osobnostní i. vyjadřuje obsah individ. jedinečného nevědomí, který nemá archaický charakter ani kolekt. význam. Je podmíněn individ. historií osobnosti. S osobnostním i. kontrastuje i. primordiální, které představuje mnemický základ prožívání, jakýsi "imprint" (podle R. G. Semona "engram"), který vznikl kolekt. zhuštěním opakované zkušenosti podobného průběhu mezilidských vztahů. Primordiální i. (např. Velké matky, Hrdiny, Mudrce, Stínu, Animy apod.) představují věčně přítomné mytologické motivy, ovlivňující citový a nevě­ domý život i současného moderního člověka v technol. orientované společnosti. V tomto Jungově pojetí se i. při­ bližuje archetypu. T. Burrows zavedl r. 1924 pojem "sociální imago": jsou to afektivně zabarvené dojmy, které představují krystalizované názory, soudy, veř. mínění, před­ sudky, v nichž se zrcadlí spol. myšlení dané oblasti a doby. Soc. i. bývají hluboce zakořeněná, i když pro ně neexistuje vykazatelná korespondence v realitě. Tyto emočně probarvené -.předsudky přitom nemají přímý vztah k objektu nebo situaci, na něž jsou projikována. Soc. i. je výsledkem přání splňujícího myšlení. V rámci tzv. analýzy self, moderní formy psychoanalýzy, rozvinul H. Kohut pojem "narcistické imago", které má dvojí charakter, grandiózní a zrcadlící, a odráží se v něm individ. geneze narcistických struktur osobnosti. Vyzrálé narcistické i. se vyznačuje tím, že člověk má radost z vykonávané práce, dovede se radovat i truchlit v příslušných fázích svého vývoje, je zodpovědný, dokáže ocenit druhé, ale také sebe a má zpravidla smysl pro humor. A: imago F: imago N: Imago I: imago Lit.: Jones, E.: Papers on Psychoanalysis. New York 1938; Jung, C. C.: Psychological Types. London 1960; Kohut, H.: The Analysis of the Self. New York 1972.

Cer

i m i g r a c e viz emigrace, migrace i m it a c e viz nápodoba, učení sociální imperativ funkcionální viz funkcionalismus strukturální im per a tiv kategorický - (z lat. imperativus = rozkazovací; řec. kategoreo = tvrdím, označuji) - teor. specifikace -'morálního imperativu zformulovaná I. Kantem v protikladu k jakémukoli "hypotetickému imperativu". I.k. se týká výhradně formy a principu, z něhož plyne -'jednání. Sestává ze 3 od sebe neoddělitelných formulí, vyjadřujících 3 zák!. znaky. 1. Všeobecnost vyjadřuje formule: "Jednej tak, aby maxima tvého jednání mohla být z tvé vůle ustavena všeobecným přírodním zákonem." 2. Účel o sobě je vyjádřen větou: ,,Jednej tak, aby ses choval k lidství jak v osobě své, tak v osobě druhého jako k účelu a nikdy jako k prostředku." 3. Autonomie vůle založená v rozumu vyplývá z formule: "Vůli každé rozumné bytosti je třeba chápat jako ustavující všeobecné zákony." I.k. je vrcholnou a dodnes zákl. formulací novověké -'normativní etiky (viz též -'etika, "zlaté pravidlo jednání"). A: categorical imperative F: impératif catégorique N: kategorischer Imperativ I: imperativo categorico Lit.: Kant. I.: (1785) Základy metafyziky mravů. Praha 1976.

HaH

impera tiv morální - souhrnné označení pro formy vyjádření mravního požadavku, jako je příkaz, zákaz, požadavek, předpis apod. Nepatří ke kategoriím -'etiky, představuje pouze jeden ze způsobů realizace -'morálních norem (které mohou mít i formu doporučení, příkla­ dů a vzorů). Z etického hlediska je imperativnost vnějším projevem závaznosti obecné vůle pro jednotlivce, k němuž se v morálním vědomí vždy, i když často méně zjevně, váže představa morální -'sankce. V souvislosti s trn. se proto zkoumá zejm. specif. povaha morálních sankcí a tzv. problém univerzálnosti, který se týká vlastního utváření obecné vůle (viz -'etika normativní). V rámci zkoumání logické struktury imperativních vět jsou trn. předmětem takzvané deontické logiky. Pojem i.m. vešel do etiky prostřednictvím -'kategorického imperativu I. Kanta, s jehož zcela konkrétním významem jej však nelze zaměňo­ vat (viz též -.morálka, -'mravnost). A: moral imperative F: impératif moral N: moralischer Imperativ I: imperativo morale HaH i m per i a Ii s m u s - (z lat. imperium, od imperare rozkazovat) - 1. spíše emocionálně zabarvený než teor. pojem užívaný k označení specif. forem agresivního chová-

418 419

imperialismus biologický

ní některých států vůči jiným ve snaze o jejich polit. kontrolu, vliv na ně či nadvládu nad nimi; 2. v polit. teorii a ideologii -tmarxismu-Ieninismu označení pro tzv. nejvyšší a hist. poslední vývojové stadium -tkapitalismu, kterým je monopolistický kapitalismus. Termín i. se užívá zhruba od 30. I. 19. st. V polovině 19. st. byl používán např. k označení polit. snah Napoleona III., během 19. st. se postupně ustálilo jeho užívání pro evrop. (zejm. brit.) kolonialismus a budování brit. impéria. Širokého užití se pojmu i. dostalo až od počátku 20. st. a pak v době meziválečné díky řadě prací rak. a něm. marxistů a především díky Leninově knize Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1917). Podle Lenina začíná přechod kapitalismu k i. na přelomu 19. a 20. st. a i. je takové stadium vývoje kapitalismu, v němž: a) se vytvořilo panství monopolů a finančního kapitálu, b) nabyl velkého významu vývoz kapitálu, c) mezinár. trusty si rozdělily svět ekonomiky, d) nejvyspělejšíkap. státy si rozdělily svět politicky. V období i. dochází podle m.-1. polit. teorie k zostřování třídního boje, čímž nazrávají předpoklady soc. revoluce, a tím také čas likvidace kapitalismu. Proto je i. v m.-1. ideologii označován nejen jako kapitalismus "parazitní", "zahnívající" a "umírající", ale také jako poslední stadium kapitalismu. Po 2. svět. válce (v souvislosti s pádem agresivní politiky Německa, Japonska a Itálie) přestalo být spojení "kapitalismus - kolonialismus - imperialismus" v záp. svě­ tě frekventované a pojem i. zůstal pouze součástí marx. propagandy. Kritika marx. pojetí i. se pak soustředila na odmítnutí předpokladu, že války jsou vedeny především z ekon. příčin, na popření tvrzení, že kapitalismus je obzvl. vhodným prostředím pro vznik imperialistických tendencí, na kritiku pokusu vysvětlovat kolonialismus konce 19. st. výhradně jako výsledek působení kap. sil. A: imperialism F: impérialisme N: Imperialismus I: imperialismo Mil i m per i al is m u s b i o log ický viz sociobiologie imperialism us kultu rní viz peníze, politika kulturní im perialism us sociologický viz pansociologismus, sociologismus i nces t - (z lat. incestus = nečistý) - vztah mezi osobami natolik příbuzensky blízkými, že jejich sňatek nebo sexuální poměr je zakázaný. Existence i. znamená, že v lidské společnosti jsou některé soc. vztahy nekompatibilní se vztahy sexuálními. G. P. Murdoek ukázal na příkladu 200 etnograficky sledovaných společností, že žádná nepřipouští sňatek mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou, matkou 420

individualismus

a synem. Zároveň jen velmi málo společností připouští čis­ tě sexuální vztah jako opoziční ke sňatku. Ve starém Egyptě, v inckém státě a v některých afr. královstvích byly povoleny sňatky mezi vládci a jejich sestrami (opravdovými nebo klasifikačními). Tyto sňatky, zakázané pro ostatní členy společnosti, představovaly tzv. i. silných a měly zdů­ raznit božský původ panovníka, na kterého se spol. zákaz nevztahuje. Jak poukázal C. Lévi-Strauss, tento případ je v krajní opozici vůči tzv. i. slabých, kdy dochází k sexuálnímu vztahu mezi nejbližšími příbuznými, kteří nejsou schopni navázat jiné soc. kontakty. S. Freud viděl v zákazu i. zdroj napětí, které transformuje skrytou touhu po zakázaném partnerovi (po otci nebo matce) až na úroveň psych. poruchy. Jeho pojetí i. však vycházelo z jediné konkrétní hist. formy, kterou extrapoloval na celou lidskou společnost.

in d e x cit a ční viz citace bibliografická index feminity viz pohlaví in d e x k o I' e I a c e - (lat. index = ukazatel, návěští, rejstřík) - je to -tkoeficient determinace pro případ nelineární regresní rovnice y = g(x) + t. Vyjadřuje podíl vysvětlení rozptylu Y pomocí regresní rovnice a proměnné X. I.k. se zavádí jako J2 = L (Y; - g(x))2 / L (Y; - f)2; f = průměr, Xi, Yi jsou pozorování v dvourozměrné statistické řadě. V literatuře se někdy i.k. nazývá také koeficient determinace. A: index of correlation F: indice de corrélation N: Korrelationsindex I: indice di correlazione Lit.: Cyhelský, L. - Novák, J.: Statistika, I. díl. Praha 1967.

Zákaz i. je jediné soc. pravidlo, které má charakter univerzálnosti. V i. se kříží biol. a spol. hledisko existence člověka. V žádném případě není toto pravidlo řádu hist. Zákaz i. je vlastní lidské společnosti od prvopočátků její existence a s některými jeho prvky se setkáváme už u vyšších primátů (lidoopů). Představa L. H. Morgana, že první stadium lidské společnosti charakterizovala -tpromiskuita bez jakéhokoliv pravidla definujícího i. a že druhé stadium představovala pokrevní rodina, založená na vzájemných sňatcích bratrů a sester, ale kde již byl zakázán sňatek mezi rodiči a dětmi, je zcela mylná. Zákaz i. je soc. pravidlo, které je vlastní všem lidským skupinám a je zcela řádu kult. Zákaz i. není zákazem, který kontroluje sexuální pudy nebo zabraňuje promiskuitě, jejíž existence je i ve světě zvířat poměrně vzácná. Jde spíše o vynález, kterým člověk odlišuje společnost, ve které žije, od přírody, které se oddává. Zákaz i. zavádí řád, jenž je všude a vždy orientovaný stejným směrem a má vždy stejné soc. dů­ sledky. Současně se však neredukuje pouze na pravidlo restriktivní a represivní. Jeho negativní charakter v sobě obsahuje pozitivní předpisy. Lévi-Strauss ukázal, že zákaz i. je ve své podstatě pravidlem -treciprocity a že jeho širším výrazem je -texogamie. Zákaz sexuálně využívat dceru nebo sestru je v protikladu k možnosti dát ji jinému muži a požadovat od něho výměnou jeho dceru nebo sestru. Koncept takové sociální směny je základem rozboru forem -tnepokrevního příbuzenství. Zákaz i. vytváří tedy nejen rozhraní mezi kulturou a přírodou, ale je zároveň zdrojem tvorby nových soc. vztahů uvnitř společnosti, které jsou kodifikovány v pravidlech sňatku (matrimoniální výměny).

A: incest F: inceste N: Inzest I: incesto Lit.: Freud. S.: Totem a tabu. Praha 1969; viz též

in d e x viz index statistický, ukazatel syntetický

-'příbuzenství.

Jus

Řeh

index maskulinity viz pohlaví index statistický - poměrné číslo sloužící ke srovnávání shodně vymezenych statist. ukazatelů, resp. údajů z hledisek věcného, časového nebo prostorového. Tento index je tvořen podílem dvou nebo více údajů, které mohou být ve tvaru absolutního či poměrného čísla nebo prů­ měru. Údaj ve jmenovateli i.s. se označuje jako základ indexu. Při časovém srovnání se jako základ zpravidla volí období dřívější. I.s. srovnávající jednu konkrétní veličinu se obvykle nazývá individuální index, pokud srovnává soubory různorodých veličin, označuje se jako index souhrnný. K srovnávání souborů různorodých extenzitních veličin slouží souhrnné indexy objemové, k srovnávání souborů různorodých veličin intenzitních slouží souhrnné indexy úrovně. Formou souhrnného indexu je agregátní index, který vzniká sloučením (agregací) různorodých členů souboru v jeden celek (agregát). Při měření soc. jevů bývá někdy termín index užíván v odlišném významu jako synonymum -tsyntetického ukazatele. A: statistical index F: indice statistique N: statistischer Index I: indice statistico Lit.: viz -'ukazate1 syntetický.

/ll

i n d e x stá ř í viz stárnutí demografické in d e x i k a li t a - (z lat. index = ukazatel, návěští, rejst- termín -tfenomenologické sociologie, kterým se označuje ontologický předpoklad, že všechny projevy spol. života, např. jazyk, činnost, interakce atd., mají tzv. indexikální charakter, tzn. že jejich význam je možno uchopit výhradně v daném situačním kontextu. Pojem i. byl inspirován -tlingvistikou a také jej fenomenologičtí sociologořík)

vé a etnometodologové (H. Garfinkel, A. Cieourel, P. Filmer, D. Si/verman aj.) používali původně především ve vztahu k jazykovým výpovědím. Indexikální výrazy a výpovědi popisují objekty z hlediska jejich specif. a unikátních vlastností, a proto jsou vždycky vázány na kontext. Proti tomu tzv. objektivní výrazy, s nimiž pracuje věda, popisují obecné vlastnosti objektů, tj. ty vlastnosti, díky nimž je objekt vnímán a zakoušen jako typický, jako před­ stavitel typu, a tedy jako bezkontextový. Odtud vyvozují někteří etnometodologové radikální závěr, že objektivní rysy soc. skutečnosti jsou objektivní vlastně pouze proto, že jsou vyjádřeny v objektivních, tedy neindexikálních pojmech. Studium návyků a technik užívání racionálních vlastností indexikálních výrazů v každodenním životě tvoří podle některých autorů dokonce jádro a vlastní předmět -tetnometodologie. Pojem i. byl později zobecněn i mimo oblast jazykových vyjádření: -tsociální interakce je indexikální povahy proto, že vždycky probíhá v kontextu fyzikálně-materiálním, soc. a jazykovém. S pojmem i. úzce souvisí pojem -treflexivity, jejž etnometodologie používá k vyjádření specif. vlastnosti popisů soc. situací: nakolik je popis situace součastí podmínek, které popisuje, natolik je těmito podmínkami sám utvářen a natolik je sám utváří. V pojmu i. se odráží někdy až krajní subjektivismus fenomenologické orientace, která význam konkrétní situovanosti lidské každodenní aktivity zřetelně absolutizuje. A: indexicality F: indexicalité N: Indexikalitat I: indi· calita Lit.: Cicourel, A.: Method and Measurement in Sociology. New York 1964; Filmer. P. - Phillipson, M. a kol.: New Directions in Sociological Theory. London 1972.

Pet

in d e x y dem Og I' a fi c k é viz ukazatele demografické indi ká tOl' viz ukazatel in d i k á to I' so ci á I n í viz ukazatel sociální in d i v i d u a c e viz individuum, psychologie analytická

nevědomí kolektivní,

in d i v i d u a I i s m u s - (z lat. individuus = nedělitelný) - pojem vysvětlovaný ve 3 rovinách: 1. jako postoj, který v morálních a polit. rozhodováních dává přednost jednotlivé lidské osobnosti před všemi kolektivy, tedy rodinou, sdružením, občanskou společností nebo státem (R. V. Serufon); 2. jako polit. teorie a doktrína, která klade důraz na vlastní práva jedince jako nezbytnou podmínku svobody a která vyžaduje podstatné omezení regulující moci státu a jiných kolekt. orgánů; 3. jako fil. koncepce, podle níž je -tindividuum cílem samo o sobě a jeho posláním je se421

individualismus metodologický

berealizace a sebekultivace. Pojem. i. je poměrně nový, pochází z 19. st. (jeho první užití se připisuje saint-simonovcům) a původně měl v různých zemích velmi diferencované významy: ve Francii byl chápán pejorativně jako reakce na osvícenství a Fr. revoluci, v Anglii byl spíše epitetem pro náb. nonkonformitu a autentické kvality nezávislé osobnosti, v Německu byl spojem s romantickými představami o roli jedince, zejm. geniálního individua ve společnosti a dějinách. Jacob Burckhardt se pokusil propojit "francouzský" a "německý" význam, J. S. Mill (1859) operuje s pojmem i. již běžně ve vazbě na svou liberalistickou teorii. Ke specif. politologickému pojetí i. význ. přispěl A. de Tocqueville, který se pokusil odlišit i. od egoismu a poprvé spojil ideu i. s ideou -tdemokracie. I. je nový výraz, který alternuje původní egoismus: zatímco ten se rodí ze slepého pudu, i. je spíše důsledkem omylu; egoismus ničí všechny ctnosti, i. vysušuje především ctnosti veřejné. I. je demokr. původu a jeho rozšíření je přímo spojeno s egalitarismem, který růst demokracie nezřídka provází. Tocqueville tak současně poprvé poukázal na hodnotovou nejednoznačnost pojmu a výslovně formuloval potřebu boje s krajním i. prostřednictvím svobodných institucí. Vazbu i. a egoismu detailně analyzoval É. Durkheim, u něhož je koncept egoismu ve významu krajního i. klíčo­ vý jak v koncepci -tdělby práce, tak sebevražednosti. I když i. a egoismus Durkheim neztotožnuje, předpokládá nicméně, že jsou silně korelovány a že i. tvoří podloží a předpoklad rozvinutého egoismu. Podobně jako Durkheim i řada dalších sociologů chápe i. jako podstatnou charakteristiku moderní společnosti, v níž se individuum stává zák\. vztažným bodem, referenční jednotkou (viz -tskupina referenční). G. Simmel ukázal ve Philosophie des Geldes vliv peněžní cirkulace na -,-tinterpersonální vztahy, které se anonymizují a depersonalizují, což vede k růstu i. Podobně uvažuje, snad ve vědomé vazbě na Simmela, i Talcott Parsons, který ve formalizaci a anonymizaci osobních vztahů vidí základ moderního i. Výrazně negativně hodnotí projevy i. ve své slavné dichotomii -tGemeinschaft a Gesellschaft F. Tonnies. Naopak vysoce pozitivní aspekty v i. shledává F. A. von Hayek, který jej staví do protikladu jednak vůči aristokratickým privilegiím (motiv tocquevillovský), jednak vůči socialismu a egalitarismu. Pozitivní hodnocení i. lze ovšem najít nejen u autorů liberalistických, příp. u části konzervativců, ale i u spisovatelů jiných orientací. Význ. je rozbor i. v díle Davida Riesmana, který zavádí pojem vnitřně (niterně) ří­ zeného člověka, který je produktem postrenesančního vývoje: vnitřní řízení je Riesmanovi hlavním způsobem zajištování konformity v moderní společnosti. Niterně řízený typ dokáže žít spo\., být iniciativní, řešit neobvyklé pro-

422

industrialismus

blémy a přitom nepotřebuje přísné řízení tradiční. Podobvýzn. jsou analýzy i. ve FrommověStrachu ze svobody. I. je velmi často spojován s kritikou masové společnosti, je ne zcela oprávněně asociován také s elitarismem. Vnitř­ ní ambivalencí i. jako nejcharakterističtějšíhoznaku am. společnosti se zabývají R. N. Bellah, R. Madsen aj. A: individualism F: individualisme N: Individualismus I: individualismo ně

Lit.: Bellah, R. N. aj.: Habits of the Heart. Individualism and Commitment in American Life. New York 1985; Hayek, F. A. von: Individualism: True and False. Dublin 1946; Riesman, D.: (1950) Osamělý dav. Praha 1968; Tocqlleville, A. de: Demokracie v Americe, sv. II. Praha 1992.

Pet indi vid ualismus metodologický - obecně jde o vysvětlení celku výhradně na základě chování nebo povahy jeho elementů (viz -tcelek a část). I.m. je opakem -tholismu, případně metodologického kolektivismu. V s-gii jde o stanovisko, podle něhož všechna tvrzení a pojmy týkající se soc. jevů musíme převést, redukovat na výpovědi o individuích. Ve formulaci K. R. Poppera je úkolem soc. teorie konstruovat a analyzovat s-gické modely v deskriptivních a nominalistických termínech (viz -tnominalismus), tedy v termínech individuí, jejich postojů, očekává­ ní, vztahů atd. V tomto smyslu je trn. nepochybně formou psycho\. -tredukcionismu a variantou -tsociologického atomismu. Popper tento typ metodologie rozvinul v polemice s holismem a esencialismem, zejm. však s marxismem v kontextu svých úvah o -thistoricismu. Názorově je v tomto ohledu Popperovi blízký i F. A. von Hayek. V poslední době principy i.m. rozvíjí také R. Boudon. V jiném kontextu je obecný princip i.m. použit v behavioristických obecných teoriích chování, např. u G. C. Homanse, B. F. Skinnera aA. Malewského. A: methodological individualism F: individualisme méthodologique N: methodologischer Individualismus I: individualismo motodologico Lit.: Homans, G. C: The Nature of Social Science. New York 1967; Popper, K.: (1957) Bída historicismu. Praha 1994.

Pet indi vid u alita viz individuum in d i v i d u u m - (z lat. individuum = nedělitelná jednotka, atom) - původně bio\. pojem pro jedince jako příslušníka určitého živočišného druhu, později vyjádření jedinečnos­ ti jednotlivce. V období scholastiky pojem i. označoval lidskou -tosobnost, později se používal zejm. v protikladu "jedinec - společnost" v souvislosti s rozvíjením a potlačováním individuality. Zjednodušené vysvětlování individuality spočívalo v tom, že byla identifikována s -ttemperamentem a ten byl definován jako funkce tě-

lesné stavby a její humorální regulace. Podle R. H. Wiliamse (1960) individualita existuje již na biochemické a fyziologické úrovni a podle B. G. Anaňjeva v průběhu -,-tontogeneze a životní dráhy člověka dochází k individualizaci jeho organismu a osobnosti. Avšak ne každé i. je individualitou. Proces přeměny i. v osobnost, která zahrnuje všeobecné i osobité, jedinečné rysy, je složitý. V současné filozofii je problematika i. tematizována jednak v rovině abstraktních úvah o ontologicko-Iogickém významu tohoto pojmu, o jeho personálním významu, jednak jako jeho strukturální analýza (A. Pieperová, 1973). V této rovině je i. nejčastěji chápáno jako "jedinečná empirická bytost", což podle K. A. Abulchanové-Slavské (1977,1984) vylučuje možnost objasnit jeho spol. podstatu. V psycho10gÍi se problémem i. široce zabýval H. Thomae (Das Individuum und seine Welt: Eine Personlichkeitstheorie, 1968), který chápal -tpsychologii osobnosti jako psychologii i. a vycházel z kritiky osobnosti pojaté "ve světle nomotetické redukce", stírající její podstatný znak - osobitost (jedinečnost). Jako jednu ze zák\. metod užíval psychol. biografiku. Popsal řadu interindivid. odlišných, ale současně typických "životních technik", jako jsou např. defenzívní a agresivní způsoby jednání apod. I. chápe v podstatě jako individ. osobnost a dává tomuto pojmu přednost před termíny osobnost, charakter, osoba, protože je neutrální, není spojen s jazykovými návyky. W. K. Arnold (Person, Charakter, Personlichkeit, 1969) pokládá za specif. znak i. "psychofyzickou organizaci", určující jeho chování, a za specif. znak "personální individualizace" (ve srovnání s rostlinou a zvířetem) pokládá "potenci sebeprožívání", schopnost rozlišovat mezi předmětnými, ke světu vztažnými objekty na jedné a mravně duchovními subjekty na straně druhé (objekty a subjekty tvoří životní prostor i.). C. G. Jung v souvislosti se svým pojetím i. vytvořil ve své -tanalytické psychologii teorii tzv. individuace, tj. hledání cesty k vlastnímu identickému bytí. Tyto koncepce i. jsou fi\.-antropo\. konstrukcemi, opírajícími se jen o úzkou empir. základnu. A: individual F: individu N: Individuum I: individuo Lit.: Ablllchanová-Slavská, K. A.: (1977) Dialektika !udského života. Bratislava 1984; Anaňjev, B. G.: Čelovek kak predmet poznanija. Leningrad 1969; TlIgarinov, V. P,: Příroda, civilizace, člověk. Praha 1981.

Nak indoktrinace - (z lat. in = v, ve, na; lat. doctrina = vyučování, vzdělanost) - úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určité -tdoktríny, názoru, systému hodnot a postojů. Vede ke změně v hodnotové a ideové orientaci a staví na odmítnutí kritického uvažování. I. působí nejúčinněji v období dospívání či během dlouhodobé izolace. Klasická je náb. a ideo\. i.. Počátky zájmu o i. jsou spoje-

ny se zkoumáním působení různých okolností fyzické a morální povahy na vznik odlišných charakterových typů (J. S. Mill). Větší pozornost i. věnoval i K. Lorenz, který ji uvedl do souvislosti s -treklamou, působením hromadných sdělovacích prostředků, -tpropagací, -tpropagandou a -tkonformismem. K i. lze použít metody -tbrain-washingu. A: indoctrination F: endoctrinement N: Indoktrinierung I: indottrinamento Lit.: Lorenz, K.: Die acht TodsUnden der zivilizierten Menschheit. MUnchen 1980.

Much

in d u k c e viz dedukce, racionalismus kritický in d u str i a I - příklad -thnutí mládeže revoltujícího proti -tindustriální společnosti, resp. proti jejím dopadům na životní způsob a životní prostředí, exaltovaným zvýrazněním některých jejích rysů hudebními prostředky. L vznikl koncem 70. 1. jako reakce jednak na módní -tpunk, jednak na vlnu průmyslové neorevoluce. Zrodil se uprostřed smetišť moderních velkoměst, v rozpadajících se prů­ myslových objektech, kde je vše ovlivněno děsivým Wukem dopravy a továrních strojů. "Hippies obsadili přírodu, rockeři město a punkové sídliště, nám zbyly přístavní doky, tovární haly a nádvoří" - prohlásil jeden z představitelů první vlny této hudby. Nevábný obraz průmyslové společnosti s posunutými měřítky hodnot se industriální soubory snažily vyjadřovat ekvivaletními a záměrně primitivními prostředky na hranici únosné hlasitosti pro posluchače, často simulujícími atmosféru továrních ha\. Nekonkrétní hluk má být tvůrcem nového vědomí, člověk je jím pohlcen a zároveň i očišten od industriálních stresů. Některé kapely naopak používaly metodu tvůrčího teroru vůči posluchačům, protože chtěly hlukem vytvářet až bolest a nutit tak k novému pohledu na realitu. Začátkem 90. \. vznikla vlna postindustrialu, na kterou se snaží navázat čeští industrialisté (či spíše napodobit ji). A: industrial F: industriel N: Industrial I: industrial Lín in d u str i a I i s m u s - (z fr. industrie = průmysl, dovednost; to z lat. industria = pracovitost, pilnost) - nepřekládaný pojem, který znamená čes. nejspíše průmyslnost, průmy­ slovost; přesněji je to princip průmyslové organizace výroby, který se v soc. vědách považuje za velmi význ. či­ nitele v procesu moderní -tsociální změny. Někdy se dokonce chápe jako ústřední nezávisle proměnná v tomto procesu (viz např. C. H. de Saint-Simon, Herbert Spencer a v poslední době Clark Kerr). Jiní teoretikové, hlavně ti, kteří definují současnou spo\. přeměnu jako -tmodernizaci, zařazují i. mezi její Wavní souběžné dílčí faktory,

423

industrialismus

spolu s urbanizací a hosp. rozvojem (Raymond Aron, Cyril E. Black, Georges P. Friedmann, Alex lnkeles, Daniel Lerner aj.). V tom případě se však hovoří spíše o -'industrializaci. Pojem i. se dá vyložit jednak podle technol., jednak podle s-gických atributů. Zvolíme-Ii první, můžeme i. popsat jako sériovou (masovou) metodu výroby, racionálně organizovanou za použití vždy nejnovější -.technologie. Zvolíme-li druhý, dá se mluvit o masové produkci s důsledným uplatněním -'dělby práce, o produkci, jejíž rozsah se většinou neřídí předem danými objednávkami ze strany zákazníků, nýbrž odhadem budoucí možné poptávky ze strany podnikatele (jemuž se někdy také říká "průmyslník"). V češtině je pojem i. užší než v jiných jazycích, zejm. než v angličtině. Průmysl a různé deriváty tohoto podstatného jména se obyčejně vztahují pouze k tovární výrobě na rozdíl od prvotní výroby, zejm. zeměděl­ ské, která bývá dokonce chápána jako opak prům. výroby. Odlišnost se přitom vidí v jakési "umělosti" prům produkce, zatímco v zemědělství se přisuzuje rozhodující úloha přírodě. Ve skutečnosti jsou tyto rozdíly málo důleži­ té, zejm. přijmeme-li uvedenou definici i. Angloam. termín "industrialization of agriculture" (industrializace země­ dělství) žádný protiklad neobsahuje. Sociologové mají všeobecně zato, že i. jako zvl. způsob ekon. reprodukce ovlivňuje v rozhodující míře celou spol. soustavu moderních států. Význ. role v tomto pojetí připadá paralelnímu procesu -'urbanizace, tj. soustřeďování obyv. v městech, vyvolanému potřebou pracovních sil a dosahujícímu rozmě­ rů nikdy předtím nevídaných. Ještě závažnější je v očích některých vědců účinek děl­ by práce, která doprovází i. Émile Durkheim založil na . předpokládaném vztahu mezi dělbou práce a kvalitou spol. vztahů dokonce celou teorii soc. změny. Podle něho způ­ sobilo zavedení principu dělby práce zásadní změnu v povaze spol. solidarity, která se z původní mechanické stala organickou (viz -'solidarita mechanická a organická). Tato změna měla hluboký vliv na soustavu norem, takže -'industriální společnost je po této stránce radikálně odlišná od -.společnosti preindustriální. Ferdinand Tonnies konstatoval podobný posun v oblasti solidarity, který vyvolal i.: dochází k němu v kontinuu proti -'Gemeinschaft a Gesellschaft, přičemž první charakterizuje kolektivy předprůmyslové a druhá kolektivy průmyslové. Max Weber sdílí Durkheimův názor, že i. pronikavě změ­ nil spol. vztahy a vynutil si racionalizaci i ve zcela netech. a neekon. oborech. Příčinou těchto změn však není podle Webera sám i.; ten byl spíše umožněn obratem v hodnotovém systému, protestantskou reformací, zejm. její kalvínskou variantou, která ovlivnila elity v klíčových západoevrop. zemích tím, že legitimovala kapit. podnikání. 424

ind ustrializace

Kari Marx jako sociolog uznal přechod k i. za začátek úplně nové dějinné epochy, v souladu s teorií dial. materialismu a hist. materialismu. Interpretoval i. jako jednu z hlavních forem výr. vztahů, determinujících spol. podmínky v souhře s převládajícími vlastnickými vztahy. Korespondujícím systémem vlastnických vztahů v i. je -'kapitalismus. Herbert Spencer považuje i. také za spoluurčova­ tele nového typu společnosti, který se od toho, jenž mu předcházel, liší svou civilní, nevojenskou povahou. V tom je Spencer pokračovatelem Saint-Simona, který rovněž očekával, že "člověk průmyslový" (I'industriel) bude lépe disponován k mezinár. dorozumění než typ před­ průmyslový. Hist. zkušenost však toto očekávání nepotvrdila. S industriální společností se vynořil i jev -'národního státu a ideologie -.nacionalismu, které oba mezinár. konflikty spíše zostřily. Navíc technologie i. učinila válku nesrovnatelně zhoubnější. Zajímavé jsou též teorie, o nichž se stále ještě vede spor a podle nichž i. svou složitostí a rozrůzněním soc. vztahů, -'sociální diferenciací, umožňuje, ne-li přímo vynucuje polit. pluralismus. Jinými slovy je to názor, že i. může plně a spolehlivě fungovat pouze v -'demokracii a že spol. rozvoj, mezi jehož hlavní aspekty i. patří, dříve či později vyústí v demokracii jako v jeden z univerzálních cílů soc. evoluce ("evolutionary universals" u Talcotta Parsonse). V této debatě se operuje hlavně předpokládanou vzájemnou závislostí svobodného trhu a polit. svobody: protože i. se v minulosti prosadil v rámci -.tržní ekonomiky, má se za to, že bude i nadále vyžadovat volnou soutěž a tím i podporovat "svobodný trh idejí" (Milton Friedman). Pozdní industrializace, plánovitě prováděná za dalekosáhlé státní kontroly a s podstatným omezením tržních mechanismů, zejm. v rozvojových zemích, by se zdála odporovat těmto tvrzením. Na druhé straně však nelze přehlížet časté neúspěchy těchto centrálně řízených procesů s vyloučením svobodné soutě­ že. Zhroucení tzv. -'reálného socialismu na konci 80. 1. patří mezi nejpoučnější ilustrace v tomto směru. A: industrialism F: industrialisme N: Industrialismus I: industrialismo Lit.: Aron, R.: Trois essais sur l'iige industrie!. Paris 1966; Black. C E.: The Dynamics ofModernization. New York 1975; Durkheim, É.: De la division du travail social. Paris 1922; Friedma/l, M.: Free to Choose. New York 1980; Friedma/l/l, G. P.: 1ndustrial Society. New York 1955: l/lkeles, A: Becoming Modem. Cambridge 1974; Kerr, C ed.: lndustrialism and Industria1 Man. Cambridge 1960; Lerner, D.: The Passing ol' Traditiona1 Society - Modernizing in the Middle East. New York, London 1958; ParSOIIS, T.: The Evolution ofSocieties. New Jersey 1977; Saint-Simo/l, C. H: CEuvres choisies. Bruxelles 1859; Spencer. H: The Princip1es ol' Sociology. New York 1880; Tonnies. F: Gemeinschaft und Gesellschaft. Leipzig 1887; Weber, M.: GesammeHe Aufsatze zur Religionsozio1ogie. TUbingen 1922.

Sud

in d u str i a I i z a c e - v užším smyslu zprůmyslnění dří­ ve agrárního či nevyužívaného regionu, v širším hist. smyslu proces rozvoje průmyslu ajeho spol. důsledky. Již paleolitické nálezy sériově zhotovených předmětů jsou příznačně označovány jako "industrie". Neolitická revoluce přináší první technol. specializaci. Urbanizace vede ve starově­ kých i středověkých městech k osamostatňování řemesel, sloužících později jako empir. východisko strojní výroby. Tzv. druhá a třetí zemědělská revoluce poskytují příklady zvyšování produktivity a intenzifikace práce. Manufaktury (od starého Říma po 17. a 18. st.) prostorově oddělují pracoviště a bydliště. Vlastní počátek i. v -.průmyslové revoluci je vysvětlován: 1. souběžnou disponibilitou kapitálu (zejm. z monopolního obchodu s otroky, stanoveného utrechtskou smlouvou r. 1713) a pracovní síly (zejm. z násilného "očišťování statků" od zemědělců); 2. sepětím těžby uhlí (vynucené ekologickou devastací dostupných lesů) s metalurgickým průmyslem a výrobou textilních strojů. Parní stroj představuje, na rozdíl od dříve známých mechanismů, první univerzálně použitelný, kontrolovatelný a mobilní motor. Železnice sloužily prvotně dopravě uhlí. Od r. 1760 až 1787 se i. šíří z Anglie do dalších zemí s uhelnými pánvemi. Včasná i. poskytuje nár. státům velmocenské postavení, od počátku tohoto procesu potvrzované úspěšnými válkami (Prusko - Rakousko, Francie; USA občanská válka, Španělsko; Japonsko - Čína, Rusko), imperiálními a koloniálními výboji. Racionalismus a liberalismus, "duch kapitalismu" (M. Weber, 1904), "faustovský duch" vynálezectví (W. Sombart, 1928) a duch dobrodružného podnikatelství (J. A. Schumpeter, 1939) neustále urychlují rozvoj techniky, která se jako "odpoutaný Prométheus" (D. S. Landes, 1978) proměňuje v před­ pokládaný zdroj pokroku a příslib řešení dosavadních soc. problémů (od Condorceta po encykliku Progressio PopulorumJana XXIII.). Rodí se ideologie i., podle níž "stav, který je nejpříznivější pro průmysl, je současně nejvhodnější i pro společnost" (e. H. de Saint-Simon). Industriální standardy a tradice, stereotypy pracovního chování a jeho řízení také postupně pronikají do všech oblastí života. Ustavuje se idea podniku jako hlavní spol. instituce. Čas se stává mírou výrobní produktivity a organizační efektivnosti. -'Tradiční společenství se proměňuje v moderní -'industriální společnost. Mechanizace je na rozdíl od relativně komplexní a autonomní řemeslné výroby založena na standardizaci a zaměnitelnosti součástek i pracovníků. Továrenská koncentrace energeticky náročných strojů si vynucuje unifikaci pracovní doby a úzkou funkč­ ní specializaci. Směřuje k degradaci práce a instrumentalizaci člověka jako výrobního prostředku, k simplifikaci

činností a dekvalifikaci pracovní síly. Živou práci odsu-

nuje na periferii výroby. Rutinní a monotónní -'rozdrobená práce (G. P. Friedmann, 1970) zvyšuje organizační efektivnost, ale též rigiditu. Ztráta kontroly nad postupy a výsledky práce vyvolává pocity ....odcizení (R. Blauner, 1964). V následujícím období umožňuje spalovací a elektrický motor decentralizaci hnací síly a další prostorové rozšíře­ ní i. Dále se rozvíjí hromadná strojírenská výroba výrobních zařízení. Dochází k i. zemědělství, rodí se průmysl dopravy, komunikací a masové zábavy (konzumní kultury). S kvalitou infrastruktury se zvyšuje fyzická, soc. i psych. mobilita populace. Velkovýroba nachází svůj typický tech.-org. výraz v práci na běžícím pásu (1870,1914) a ve -'vědeckém managementu podniku (F. lf. Taylor, 1919). Místo vlastníka, podnikatele-novátora řídí organizaci námezdní specialista, manažer. Centralizace podporuje byrokratizaci správy. S mechanizací mizí práce jako "povolání" (P. Pascarella, 1984). Instrumentální vztah k práci je doplňován ideologií zvyšování pracovního výkonu. Konkurenční konflikty výkonů však zároveň vedou k redukci výkonů (H. P. Euler, 1973), oslabují soutěživost (D. Bell, 1976) a stávají se soc. limitem dalšího růstu (H. Kahn, 1979). Technologie masové produkce je spjata s pokraču­ jící komercionalizací života. Cykly inovace, realokace kapitálu, difúze a nasycení trhu se projevují jako střídání konjunktury a deprese, popř. krize z nadvýroby (1847 a později). Dobově aktuální třídní rozpory vyvolávají děl. hnutí, zakládání -'odborů (od r. 1825) a social. stran. Extenzivním využíváním přír. zdrojů ohrožuje i. stále vážněji životní prostředí. Protože výrobní inovace se stávají předmětem a inspirací věd. výzkumu většinou až druhotně, je toto období, tzv. druhá průmyslová revoluce, nazýváno též "revolucí technickovědeckou". Tzv. třetí průmyslová revoluce (někdy označovaná jako druhá průmyslová revoluce či jako -'vědeckotechnická revoluce) je naopak založena na "zprůmyslnění"vědy, předcházející svými objevy výrobu a služby. Je spjata nejen s novými zdroji energie, ale především s novými prostředky jejího využití. Rozšíření elektroniky umožňuje samoregulaci tech. systémů a -'informatizaci managementu. Zatímco stroj nahradil lidskou sílu a mechanizace zruč­ nost, -'automatizace a -'robotizace (popř. chemizace, využití biotechnologií) nahrazuje i mnohé kontrolní funkce dosud zastávané člověkem. Ve vztahu člověka a stroje se zásadně mění energetická a informační bilance. Motorické operace jsou vystřídány převážně senzorickou účas­ tí na výrobě. Zvyšuje se intelektualizace fyzické a technizace duševní práce. Z nových konceptů výroby a paradigmatické změny vztahu k živé práci (H. E. Kern 425

inflace

infantilismus

aM. Schumann, 1984) vyplývá "neoindustrializace". V 50.1. 20. st. se projevuje reintegrací "neproduktivních" úkolů, v 60. I. 20. st. zvyšováním a důsledným využíváním kvalifikace lidských zdrojů, reprofesionalizací a -thumanizací práce (zejm. rozšiřováním a obohacováním úkolů), v 70. 1. postfordistickým ustavováním autonomních skupin. S flexibilizací a diverzifikací výroby dochází i k decentralizaci jejího řízení a rozvolňování formální organizační hierarchie. Podnik se stává prostorem relativně konsensuální soc. politiky a rozvíjení specif. organizační kultury. Požadavek -tprůmyslové demokracie vyúsťuje v různých formách participace. Postupná proměna dosud převážně spotřebních hodnotových orientací, konzumního způsobu života v orientace seberealizační (viz -trevoluce tichá R. F. lnghleharta, 1977) je jedním z příznaků přechodu k novému typu společnosti (-tspolečnosti postindustriální, -tspolečnosti informační, -tspolečnosti postmoderní). Důraz je kladen na individ. smysl vykonávané práce (W. Bďckmann, 1980) a sladění produktivity s kvalitou života (D. Yankellowich, 1981). Rodí se nový typ tzv. aktualizovaného pracovníka, pro nějž nezávislost, samostatnost a tvořivost je současně hodnotou, stimulem i odměnou (M. Sinetar, 1987). Zákl. znaky industriálního uspořádání společnosti však nejsou překonány. Dále postupuje globalizace mocenských systémů, zrozených z i. Místo očekávaného vyrovnávání životních podmínek v různých částech světa prohloubila i. soc.-ekon., kult. a světonázorové rozdíly (nová polarizace pracovní síly, napětí Sever - Jih apod.). Jedním ze způsobů řešení těchto problémů je cílevědomé ustavování industriálních distriktů, v nichž decentralizovaná kooperace vytváří pracovní příležitosti, zvyšuje kvalifikovanost a v relativní autonomnosti zakládá možnost demokr. vývoje. Tyto distrikty jsou také nejnovějším příkladem i. v užším smyslu. A: industrialization F: industrialisation N: Industrialisierung I: industrializzazione Lit: Bums, T.: lndustrial Man. Hannondsworth 1970; Hobsbawn, E.: Workers: Worlds ofLabor. New York 1984; Schaff, A.: Wohin fUhrt der Weg. Die gesellschaftlichen Folgen der zweiten industriellen Revolution. Wien 1985.

Vlá

infan tilism us viz puerilismus i nfan tili s m u s so ciál n í - (z lat. infantilis = dětský) - specif. fenomén vyspělých industriálních společností, v nichž vzniká a narůstá rozpor mezi biol. dospělostí a sociokult. nezpůsobilostí a zejm. neochotou mladých dospě­ lých akceptovat zátěž soc. -troJí a povinností, jež tradič­ ně přísluší dospělým. I.s. se projevuje např. v neochotě vstupovat do pevných pracovních svazků, nastupovat vo426

jenskou službu, vázat se trvalým manželstvím, angažovat se v institucionalizovaných polit. strukturách atd. Určitá část biol. dospělé populace si takto uměle prodlužuje adolescenci a současně si nárokuje respektování tohoto umě­ le konstruovaného adolescentního statusu. I.s. je zčásti vyjádřen již v ideologii -tkontrakultury 60. 1., je fixován v některých -tsubkulturách mládeže a nabývá čas od ča­ su povahy generačního konfliktu. A: social infantilism F: infantilisme social N: sozialer Infantilismus I: infantilismo sociale Pet in fe re n ce s ta t i s tick á - (z lat. inferre = vnésti, zanésti, přinésti) - vytváření závěrů ze statist. dat, které jsou zatíženy náhodnými chybami (chyby -tměření a -tchyby výběrové). I.s. vychází z matem.statist. modelů vyjadřujících genezi dat a vztahy mezi proměnnými a případy (objekty). Provádí se na striktní pravděpodobnostní bázi: a) pojednává o náhodných jevech a veličinách, jejichž výskytje řízen pravděpodobnostnímízákony; ty je třeba znát nebo přijmout jako předpoklad a matem. je charakterizovat (např. normální rozložení spolu s modelem nezávislého výběru, mnohorozměrné normální rozložení, třída spojitých rozložení apod.); b) neurčitost odhadů (přesnost, spolehlivost) a závěry o platnosti výroků mají pravděpodob­ nostní charakter; též predikce jsou charakterizovány pomocí pravděpodobnostních výroků. Zák!. postupy i.s. jsou: 1. -ttestování statistických hypotéz - proces rozhodování o přijetí, resp. odmítnutí -tstatistického modelu nebo výroku o populačních parametrech, které se nazývají -tstatistické hypotézy; rozhodnutí je zpravidla výběrem jedné ze dvou nebo více předem formulovaných statist. hypotéz a provádí se pomocí -tstatistických testů (např. test normality rozložení, testování nezávislosti dvou nominálních znaků v kontingenční tabulce, testování o předpokládané hodnotě procentního zastoupení kategorie apod.); 2. odhad neznámých parametrů statist. modelu nebo populačních charakteristik, přičemž může jít o bodový odhad, tj. určení hodnoty, která podle zvoleného kritéria nejlépe odhaduje (určuje, odpovídá, charakterizuje) neznámé číslo (např. výběrový průměr - vážený nebo nevážený podle vzniku datového souboru - odhaduje průměr zákl. souboru), nebo o intervalový odhad, který se zadanou spolehlivostí (přesností, pravděpodobností, stupněm důvěry, přesvědčení atp.) pokrývá neznámý parametr či populační charakteristiku (typický je stupeň spolehlivosti 95 % nebo 99 %); 3. predikce hodnot neměřené proměnné, která se provádí tak, že podle přijatého statist. modelu vztahů mezi proměnnými a v něm odhadnutých parametrů se z hodnot měřených proměnných (vstupních proměnných, prediktorů) určují (odhadují, predikují) očekávané hodno-

ty jiných proměnných (neměřených, nezahrnutých v datovém souboru, příp. latentních či plynoucích ze struktury vztahů a operacionalizace s-gických a jiných vlastností). Např. rovnice lineární represe y = a + bx + f po odhadu parametrů a, b umožňuje predikovat očekávanou hodnotu ~ k danému Xo jako ~ = a + bxo. Analogií k intervalovému odhadu se tvoří predikční intervaly pro neznámou predikovanou hodnotu. Postupy predikce zahrnují také statist. -textrapolaci. Patří sem i klasifikace odvozené ze struktury datového souboru. Správnost závěrů i.s. je přímo závislá na správné volbě výchozího modelu, resp. na splnění modelových distribučních předpokladů zvolené metody, neboť z nich plynou pravděpodobnosti závěru. Čím přesnější informace o modelu jsou známy a čím užší je třída distribucí, z níž vycházíme, tím přesnější jsou závěry. Je-li třída výchozích rozložení dána v explicitní matem. formě jakožto funkce závislá na parametrech (např. třída normálních rozložení, u nichž jsou parametry očekávaná hodnota a rozptyl; tří­ da Poissonových distribucí s parametrem, který je součas­ ně očekávanou hodnotou a rozptylem apod.), nazýváme odvozené metody -tparametrickými metodami a mluvíme o parametrické i.s. Důležitou vlastností parametrické metody je robustnost, tj. stupeň schopnosti udržet si odvozené vlastnosti i při porušení některých předpokladů, z nichž byla metoda odvozena. Robustní metody (často jde o modifikace parametrických metod, jako je useknutí nebo winsorizace statist. řady) platí za širokých předpo­ kladů. Je-li třída distribucí vstupujících do inferenčního modelu zadána obecně bez možnosti zavedení (např. všechna spojitá rozložení na určeném intervalu), nazýváme odvozené metody -tneparametrickými metodami a mluvíme o neparametrické i.s. Přesnost a spolehlivost i.s. roste s velikostí výběru (tj. s množstvím informací). Součástí projektu statist. šetření v rámci s-gického výzkumu by mě­ lo být i určení velikosti výběrového šetření, které zajistí předem požadovanou přesnost závěrů o zákl. souboru i o jeho částech. A: statistical inference F: inférence statistique N: schlienende Statistik, Inferenzstatistik I: inferenza statistica Řeh

i n fil tra c e - (z lat. filtrare =pročistit, filtrovat, zesíleno předponou in = v, ve) - pojem, který má řadu významů v různých oborech, vždy se ale jedná o pronikání, prostupování něčeho něčím. V politologii jde o pronikání cizích idejí, myšlenek, názorů do oficiálních stanovisek, v s-gii o pronikání hodnot, vzorů, norem chování a jednání apod. do ustáleného řádu systému pospolitostí, do kolekt. vědo­ mí. Pronikající narušuje pronikané, mění je, příp. destabi-

lizuje. Při intenzivní a dlouhodobé i. může dojít k dominanci cizího vlivu, ke změně základů infiltrovaného systému. I. může být spontání i systematicky řízená. Pokusem o záměrnou, regulovanou i. je -tpropagace a -treklama, ale i proces -tvýchovy má její rysy. Typem i. je -takulturace. K bezděčné i. dochází při běžné mezilidské komunikaci na bázi racionální i citové. Proti i. si někdy jednotlivci i skupiny vytvářejí -tobranné mechanismy. Otevřené systémy jsou i. postižitelnější než systémy uzavřené, rigidní (viz -totevřenost a uzavřenost postojová). I. může mít pozitivní i negativní důsledky v závislosti na charakteru přenášeného, na okamžité soc. situaci a na vývojovém stadiu infiltrovaného systému. I. skupiny může být zprostředkována,posílena nebo také "zablokována" vůdčí, autoritativní osobností, u jednotlivce může tuto roli hrát -treferenčnÍ skupina. A: infiltration F: infiltration N: Infiltration, Eindringen I: infiltrazione Kou i n fl a c e - (z lat. inflatio = nafukování, nadýmání) - porucha ekon. rovnováhy, při které příliv peněz převyšuje příliv statků. Rist. byla i. průvodním znakem války, občanských nepokojů, hladu nebo jiné přír. pohromy. Posuzuje se míra a tempo i., zpravidla cenovými indexy. Extrémní hodnoty dosahuje v podobě hyperinflace, která se vyskytla např. v Německu v období 1. svět. války a po ní (poměr zlaté marky k papírové byl v r. 1914 1:1, v srpnu 1923 1:1 miliónu a v listopadu 1923 1:1 biliónu); úplné znehodnocení peněz zde vedlo k pauperizaci všech vrstev obyv. s výjimkou velkoburžoazie a bylo ekon. pozadím šíření nacismu (T. W. Adorno, E. Fromm). Při tzv. cválající i. s mírou několik desítek procent dochází k výrazným přesunům v rozdělení nár. důchodu mezi různými spol. skupinami ve prospěch vlastníků kapitálu a tzv. příjmo­ vých lídrů, jejichž životní úroveň roste, a k ustavičnému poklesu životní úrovně nemajetných vrstev s limitovanými příjmy. Tzv. vleklá inflace se při míře několika procent nazývá "plazivou inflací", ve spojení s ekon. stagnací jde o "stagflaci" a ve spojení s poklesem výroby o "slumpflaci". Plazivá i., doprovázená trvalým stoupáním cen, probíhá i v podmínkách celkového růstu životní úrovně, zpravidla při stagnaci, poklesu či opoždění ve skupinách odkázaných na fixní příjmy. Příčiny i. jsou ekon. (zastaralost ekon. mechanismů, nerovnoměrnost strukturálního vývoje) a vyplývají též z rozhodnutí v oblasti hosp. politiky (investice do odvětví, které dlouhou dobu nepřináše­ jí efekt, zvyšování deficitu státního rozpočtu) nebo pramení z vnitřních nebo vnějších polit. konfliktů (vedoucích např. k růstu výdajů na zbrojení). I. je analyzována jako 427

informace

vztahy mezi celkovou nabídkou, celkovou poptávkou a nezaměstnaností v prostoru vymezeném všeob. úrovní cen a velikostí reálné produkce. Úplnější a relevantnější pohled na ekon. nerovnováhu umožňuje rozlišování situace v sektorech a trhových podsystémech ekonomiky. Celkový stav i. vytváří její různá úroveň na ---.trzích práce, výrobků, polovýrobků, spotřebního zboží, cenných papírů, ve veř. sektoru, v nových odvětvích, v rozvojovém prů­ myslu, polnohospodářství apod. Zdůrazňuje se tím i vliv segmentace výroby na monopolizovaný a volnokonkurenční sektor. Monopolizovaná odvětví (oligopol) diktují ceny a vzniká v nich shoda zájmů se silnými odborovými svazy, působí zde stejný mechanismus jako při uzavírání segmentů trhu práce. Syntézu těchto nových vývojových jevů v ekonomice poskytuje]. K. Galbraith. Upozorňuje na spol. důsledky ekon. i.: z čistě peněžního hlediska se víc vyplácí být spekulantem a prostitutkou než učitelem nebo policistou. Soustava stimulů vyplývajících z i. vytváří stav spol. nerovnováhy, diskriminuje veř. služby proti podnikatelskému sektoru. V social., centrálně plánované ekonomice byl problém i. málo prozkoumaný. Odlišovala se tzv. otevřená i., vyjádřená v pohybu cenových indexů, skrytá i., která se nedostávala do standardních cenových indexů a byla spojená s nejasnými změnami kvality výrobků, a potlačená i., kdy narůstala nedostatkovost výrobků na trhu až po vznik ---'ekonomie nedostatku (J. Kornai). Skrytá a potlačená i. negativně působila na činnost hosp. subjektů, výrobců. Negovala význam cen a peněz, vedla ke vzniku trhu dodavatele, který ve stavu nerovnováhy absorbuje i nekvalitní výrobky. Spotřebitel neuspokojený na spotřebitelském trhu podával špatný výkon na trhu práce jako výrobce. Celkovým výsledkem nerovnováhy byla neefektivnost, plýtvání, nekvalita, zastarávání výrobků apod. V oblasti soc. vztahů rostla atraktivnost povolání spojených s rozdělováním výrobků a poskytováním služeb, umožňující získat pololegální a nezákonné výhody, zvyšovala se přitažlivost stínové ekonomiky s dalšími rozkladnými účinky pro pracovní disciplínu a mzdovou zainteresovanost v soc. sektoru. V s-gii se problematika i. vyskytuje v mnohých souvislostech, od změn v hodnotových orientacích přes s-gii odborů, s-gii chudoby, s-gii polit. vztahů, s-gii práce až po otázky formování soc. struktury prostřednictvím trhu práce. I. vyvolává procesy soc. učení a přizpůsobení. Přesto, že je s-gické zkoumání i. v začátcích, lze mluvit o kolekt. a individ. strategiích vyrovnání se s i. Kolekt. strategie zahrnují možnosti vlivu organizovaných skupin v makrosoc. procesu, individ. strategie obsahují reakci jednotlivců na změněné ekon. parametry. Kolekt. aktéři mají nepoměrně větší šance zvládnout inflační procesy a přizpůsobit si je-

428

inhibice

jich rámcové podmínky, zatímco jedinec je nucen se jednostranně přizpůsobit - změnou racionálního očekávání, změnou ---.spotřebního chování, "útěkem od peněz", spekulací apod. Strategie lze dělit také na aktivní a pasivní. S-gie zkoumá i souvislost i. s deviantním chováním a ---'sociální deviací vůbec. A: intlation F: intlation N: Intlation I: intlazione Lit.: Galbraith. 1. K.: Společnost hojnosti. Praha 1967; Galbraith, J. K.: Ekonómia a spoločenské ciele. Bratislava 1984; Pfister, 1.: Grundzlige einer "Soziotheorie" der Inflation. Berlin 1981.

Run

i n for m a c e - (z lat. informare = utvářet mínění) - obecně jakékoliv sdělení, zpráva či údaj, v odborné terminologii kvantifikovatelná veličina vyjadřující míru entropie systému a její změny, kvalitu přenosu ---'obsahu sdělení (viz též ---'entropie), strukturální jednotku umožňující interakci přirozených struktur a jejich vývoj (v biologii, genetice), S-gie tento pojem explicitně nedefinovala, pracuje s ním ale běžně: 1. v obecném pojetí ve smyslu údaje či výroku o nějaké skutečnosti bez ohledu na jeho poznatkový přínos; 2. v užším pojetí ve smyslu sdělení přesahují­ cího rárnec dosavadních poznatků. Zákl. funkci má pojem i. v teoriích ---'sociální komunikace, zejm. v souvislosti s tvorbou umělých komunikačních konstruktů (kódování, přenos a dekódování i.), resp, v teorii informace. Na pojmu i. jsou založeny některé koncepty ---'postindustriální společnosti, spec. ---'informační společnosti, A: information F: information N: Information, Nachricht I: informazione Lit.: Ashby. W. R,: (1956) Kybernetika. Praha 1961; Lamser. V.: Komunikace a společnost. Praha 1969; Wiener. N.: (1954) Kybernetika a společ­ nost. Praha 1963.

Šam

informace so ciální viz paměť sociální informa tik a p rá vní viz právo informatizace - v obecném smyslu proces implementace moderních informačních technologií do různých oblastí života společnosti (často zužovaný na problém manipulace s počítači a telekomunikačními zařízeními), v s-gickém smyslu pojmenování důležitého postindustriálního procesu vyznačujícího se růstem významu ---'informace v systému spol. hodnot. Z toho vycházejí teorie ---'mformační společnosti, podle nichž duševní život stále širšího okruhu (masy) lidí není naplňován informacemi odvozenými z bezprostředního kontaktu s původní, přiro­ zenou realitou, ale převážně z kontaktu se sekundární realitou informačního prostředí. Proces postupné ztráty bezprostřední předmětnosti lidské činnosti, jenž se až dosud rozvíjel na bázi ---.průmyslové revoluce, dostává podobu

informační revoluce: v práci se ztrácí prostorová a často i časová jednota pracovní síly a pracovního předmětu, pracovní předmět je zastupován více či méně symbolizovanou realitou; přirozenou realitou většiny lidských aktivit se stávají informační (komunikační) terminály a pohyb reálných věcí je v perspektivě individua nahrazen pohybem informací; růst strojové inteligence umožňuje seberegulativní rozvoj tech. systémů a staví člověka do zcela nové role ve vztazích člověk versus stroj (viz ---'automatizace). Průvodním a podmiňujícím rysem tohoto vývoje je technizace poznávacích procesů (substituce lidských smyslů tech. senzory, substitutce lidské paměti a některých intelektuálních operací výpočetní technikou) a regulačních procesů (automatizace produkčních procesů) s dalekosáhlými soc. důsledky. Ve fil. smyslu znamená i. významový posun pojmu informace ze sféry vědomí (poznávání, gnoseologie) do sféry bytí (ontologie), jenž souvisí s pokroky přír., zejm. biol. věd (genetiky), zakládajícími vývojové teorie na přenosu informace ve strukturách živé hmoty. A: informatization F: informatisation N: Informatisierung I: informatizzazione Lit.: viz

->společnost informační,

Šam

in for m O van o s t - množství ---'informací, kterými jedinec či určitá skupina disponují a které mohou aktivně šířit. I. je úzce vázána na pojem ---'kompetence. Je objektivně determinována dostupností informací, jejich pravdivostí, úplností apod., subjektivně vzdělaností, intelektuálními i mentálními předpoklady jedince. Reálná i. nemusí být v souladu s pocitem i. u jedince či skupiny. Náplň i. nemusí obsahovat jen pravdivé informace, ale může zahrnovat i různé zkreslené údaje, hypotézy, neadekvátní představy. Ovšem v užším slova smyslu se za i. pokládá jen suma prověřených, skutečnosti odpovídajících informací; za informovaného jedince člověk, který disponuje právě tímto druhem informací, resp. má přístup k jejich zdrojům.

A: knowledgeability F: information, niveau d'information N: Informierheit I: tlusso informativo, stato den' informazione Tom infrastruktura - (z lat. infra = níže) - zákl. ústrojenství, skelet či podklad struktury ekonomiky. Termín i. byl poprvé použit na sklonku 2. svět. války ve vojenství pro označení komplexu zařízení zabezpečujících činnost ozbrojených sil, do kterého patřily sklady vojenského materiálu, letiště, radiolokátory, polygony, odpalovací rampy atd, I. v tomto smyslu znamená něco více než vojenský týl. Z této oblasti se pojem i. přenesl na hosp. pole, kde jej po-

prvé v 50. 1. použil P. N. Rosenstein-Rodan jako důležitý stavební kámen své teorie "velkého popudu". Tento ekonom chápe i. jako zákl. spol. ---'kapitál (social overhead capital), který tvoří soubor všeob. podmínek nezbytných pro příznivý rozvoj soukromého podnikání v zákl. odvět­ vích. I. v tomto pojetí obsahuje energetiku, dopravu, spoje, veř. služby atd., tedy odvětví zabezpečující chod hospodářství jako celku a figurující jako jeho "trvalé náklady". Investice do i. mají dlouhé období dozrávání se značně opožděnými efekty, které spočívají ve vytváření investič­ ních možností pro zákl. odvětví. Jsou vysoce kapitálově náročné s vysokým podílem fixních a relativně nízkým podílem proměnných nákladů. Ke své účinnosti vyžadují jistý min. rozsah (minimum quantum). I. ve svém uceleném fungování (např. po dokončení dálničních tahů) je zdrojem tzv. vnitřních úspor pro mikrosféru. I. je souhrnem zařízení a institucí, nepatří do ní nehmotné skutečnosti (např. kvalifikovanost, kulturnost aj.) tvořící intelektuální zázemí hosp. a spol. života. Podle zaměření a vnitřních charakteristik lze i. členit na ekon. (dopravní systém, energetická soustava, spoje, vodní hospodářství apod.), věd. výzk., administrativně-řídící, informační a soc.-kult. S růstem celkové ekon. a soc. vyspělosti, s prohlubováním integračních tendencí význam i. stoupá. I. plní řadu funkcí: výrobně-za­ bezpečovací, příp. soc.-zabezpečovací, aglomerační a urbanizační, integrační, homogenizační, ovlivňující soc.-ekon. efektivnost, inovačně-racionalizační. A: infrastructure F: infrastructure N: Infrastruktur I: infrastruttura Lam

ing r a c i a c e viz techniky sociální in-grou ps a out- grou ps viz skupina členská, sociologie malých skupin, sociologie rodiny in h i b i c e - (z lat. inhibeo = zadržet, zarazit, odvrátit) mnohovýznamový termín, který obecně znamená znemožňování či úplnou zástavu určitého procesu, zábranu v jeho pokračování, i když jsou přítomny podněty, které za normálních okolností uvádějí proces v pohyb. Psychol. se i. chápe jako stav organismu, kdy nějaká funkce či regulační mechanismus jsou utlumeny nebo úplně zastaveny. I. je ovšem také útlum jako protiklad excitace. Díky inhibičním mechanismům se např. zužuje pozornost při myšlenkové koncentraci na důležitý problém. Termín i. se používá při popisování ---.paměti. Proaktivní i. (útlum) se projevuje tím, že pozdější položky v řadě se hůře pamatují než dřívější. Retroaktivní i. se vyskytuje, následuje-li po zapamatování činnost podobná činnosti při učení: pak se snižuje efekt učení, v paměti je podrženo méně. Při reproduktivní i. máme potíže s vybavením naučené látky. Po-

429

inkvizice

iniciace

slední druh je afektivní i., která je způsobena vlivem příliš intenzívní emoce na vybavení zapamatovaného nebo věr­ né vzpomínky na skutečný zážitek. Na afektivní útlumy a zkreslování paměti bere zřetel především soudní a forenzní psychologie při ověřování věrohodnosti svědectví. Několik významů i. rozeznává -psychoanalýza. Větši­ nou tak označuje stav, kdy jeden psych. proces brání, tlumí rozvoj jiného procesu (např. úzkost může tlumit sexuální touhu, obava z neúspěchu může inhibovat verbální dovednosti). Psychoanalytické chápání i. poukazuje pře­ devším na její symptomatickou hodnotu (kvalitu). I. je pokaždé výsledkem vnitřního konfliktu, střetu protikladně působících sil v psychice. Inhibující (tlumící, potlačující, vytěsňující) tendence nacházejí zpravidla výraz v instancích -ega či -superega, zatímco inhibované procesy jsou většinou pudové (instinktuální) impulsy nebo jejich sublimované deriváty (inhibován může být zírací pud nebo v sublimované podobě potřeba estetiky). Vegoanalytickém pojetí stojí i. v protikladu k symptomu: i. je celková ztráta důležité psych. funkce, zatímco symptom je její porucha. I. samozřejmě ovlivňuje jednání, brání určitým projevům, deformuje plnění spol. rolí. Kromě toho lze pojem i. přenést i do soc. oblasti, na fungování soc. mechanismů. Útlumové faktory mohou blokovat pracovní proces, specif. komunikační procesy apod. A: inhibition F: inhibition N: Inhibition, Hemmung I: inibizione Lit.: Fenichel. O.: The Psychoanalytic Theory of Neurosis. New York 1945; Meili, R. - Roracher, H.: Učebnice experimentální psychologie. Praha 1969.

Čer

i nic i a c e viz obřad

iniciační

i n i ci a ti v a ob č a ns k á - (fr. initiative = popud, podz lat. initium =počátek, původ) - označení pro spontánně vzniklou činnost skupin -občanů, která má víceméně formu činnosti organizované a jejímž cílem je zpravidla odstranění napětí a konfliktů ve společnosti, které nejsou uspokojivě řešeny institucemi a orgány k tomu kompetentními. V záp. Evropě od 2. poloviny 70. 1. jsou termínem i.o. označována -protestní hnutí vznikající z heterogenních příčin (proti budování jaderných elektráren, proti některým soudním procesům, zákazům výkonu povolání atp.), včetně ekologického hnutí, mírového hnutí či hnutí emancipačního. Hnutí i.o. jsou pestrou paletou "diferencovaných forem projevů vůle" (J. Habermas). V rámci i.o. vznikají tzv. alternativní hnutí, jejichž cílem je uspokojovat zájmy a potřeby občanů, které nejsou nebo nemohou být zajištěny státem či dalšími oficiálními mocensko-polit. strukturami. Dochází také zpravidla k vynět;

430

tváření

tzv. paralelní či alternativní kultury, resp. -subkultury, která je nezávislá na kultuře oficiální, kontrolované a podporované státem. 1.0. může vyústit v projevy -občanské neposlušnosti. V bývalých social. zemích měly i.o. specif. charakter. Působily jednak v rámci polit. systému společnosti, často jako státem koordinované spíše manifestní činnosti, jednak měly protisystémový charakter, tvořily součást legalizované či častěji nelegální opozice, -disentu. (Viz též -sociologie sociálních hnutí.) A: civic initiative F: iniciative civique N: Bi.irgerinitiative I: iniziativa civica Lit.: Habermas, J.: Die Neue Uniibersichtlichkeit. Frankfurt a.M. 1985.

Much i n i ci a ti v a p r a c o v n í - vyšší pracovní zaujetí promítající se do pracovního výkonu a pracovních inovací. V současné době je v řadě hosp. vyspělých zemí podporována a prosazována, např. pod pojmem "quality circles" (QC). Spec. velký význam přikládají této otázce japonské průmyslové podniky, které po této stránce vykazují značné efekty. Ve specif. smyslu se tento pojem používal v ideol. a propagačním kontextu tzv. -reálného socialismu, kde představoval spojení morální nabídky k vyššímu, příp. aktivnímu, tvůrčímu pracovnímu výkonu se snahami o tzv. hmotnou zainteresovanost realizovanou ve mzdě a výkonnostních příplatcích. I.p., resp. její cílevědomá stimulace, nebyla vázána na podmínky na -trhu práce a jen zčásti souvisela s kariérovými perspektivami, které byly podmíněny do jisté míry (v některých povoláních podstatně) jinými (nepracovními) faktory. I.p. byla definována jako takové jednání pracovníka, které pozitivně přispívá k plnění podnikových či celospol. cílů, vybočuje z rámce a úrovně plnění běžných pracovních úkolů a je založeno na dobrovolném rozhodnutí, bez přímého donucení. I.p. byla "měře­ na" překročením stanovených ukazatelů kvality, nákladů či výkonu. Význam i.p. byl odvozován už od výroků V. I. Lenina, který ji charakterizoval jako hybnou sílu social. výroby, jako prostředek k dosažení vyšší produktivity práce, k upevnění dobrovolné pracovní kázně a nové, social. organizace výroby. Podporovány a přímo vyvolávány (i nátlakovým způsobem) byly zejm. kolekt. formy i.p. V 50. 1. šlo zejm. o stachanovské a údernické hnutí, později o hnutí zlepšovatelů a vynálezců, o social. soutěže, brigády social. práce (BSP), o komplexní racionalizační brigády atd. Důraz byl kladen na i.p. pracující mládeže (v Českoslo­ vensku např. hnutí ZENIT, Reflektor mladých). Všeobecně propagovanou, statist. vykazovanou a polit. sledovanou formou i.p. byly individ. a kolekt. závazky (v posledních letech social. Československa je uzavíralo v průměru ročně cca 50 % všech pracujících, zatímco v BSP bylo asi 30 %

pracovníků,

zlepšovací návrhy přihlašovalo 4-5 % praTato i.p. se většinou odehrávala v demonstracích a formálně administrativní rovině, nebyla provázena předpokládanými efekty zvyšování výkonu, produktivity a kvality práce. A: work iniciative F: iniciative au travail N: Arbeitsinitiative I: iniziativa lavorativa Hud covníků).

i n k a r n a c e viz nesmrtelnost in ko n Z i s ten ce s ta tu s u - (z lat. in =ne; consistentia = složení) - situace, kdy jedinec zaujímá výrazně odlišné postavení v různých hierarchicky strukturovatelných oblastech soc. života, zejm. v oblasti příjmu či disponibilního bohatství, vzdělání, podílu na moci, ve sféře prestiže povolání. Ve výzkumu -sociální stratifikace se o i.s. uvažuje např. tehdy, jestliže jedinec zaujímá vysokou pozici na škále prestiže povolání a vzdělání, střední pozici na škále podílu na moci a velmi nízkou na škále příjmu apod. O i.s. se mluví i tehdy, jestliže je jedinec soc. handicapován askriptivními elementy statusu, např. pohlavím, rasovou či etnickou příslušností. G. E. Lenski se pokusil ukázat, že i.s. vede k polit. radikalizaci aje soc. základem vzniku skupiny ideologů nižších soc. tříd a vrstev. Tyto třídy a vrstvy totiž samy mají konzistentní status, a proto ze svého středu nemohou vydat vzdělané intelektuály, kteří by formulovali jejich třídní nebo skup. zájem. Existují však naopak příslušníci středních i vyšších vrstev, kteří mají inkonzistentní status, jenž je v těchto vrstvách činí "neplnohodnotnými". Fakt i.s. je motivuje k tomu, aby vytvářeli ideol. koncepce dokonce obrácené proti vlastní výchozí třídě či vrstvě. Takto se např. vysvětluje vysoký podíl židovských intelektuálů v děl. a obecně levicově revol. hnutích. Pojem i.s. a komplementární pojem konzistence statusu byly využity a zajímavě metodol. interpretovány ve čsl. výzkumu soc. stratifikace z konce 60. 1., který vedl P. Machonin a v němž se pracovalo s tzv. vzorcem statusu, kde se pozice na jednotlivých šestibodových statusových škálách (charakter práce, moc, životní styl, vzdělání a příjem) vyjadřovala jednoduchým zápisem tak, že hypoteticky nejvyšší a nejnižší konzistentní status měl podobu (6, 6, 6, 6, 6) a (1,1,1,1,1). Příkladem inkonzistentního statusu by byl třeba vzorec (6, 5, 3, 1,6) apod. V tomto výzkumu se předpokládalo, že o stratifikované společnosti lze mluvit pouze tehdy, jestliže většina populace má sice různé, ale v zásadě konzistentní statusové vzorce. Pojem Ls. je významově totožný s pojmy kongruence statusu a statusová inkongruence. G. E. Lenski zavedl pro označení procesu dosahování konzistentního

statusu termín -krystalizace statusu. W. Wesolowski v 60. 1. navrhl pojem dekompozice statusu, jímž chtěl označit proces opačný k procesu krystalizace statusu. Wesolowski se pokusil pomocí tohoto pojmu, avšak s nedostatečnou empir. základnou, vyložit některé soc. fenomény specif. pro reálný socialismus, např. výrazně inkonzistentní status horníků (vysoké příjmy proti nízkému vzdělání, moci a životnímu slohu), lékařů atd. Fenomén dekompozice statusu pokládal Wesolowski za pozitivní proces funkční egalitarizace společnosti. Jiní autoři poukazovali též na potenciálně pozitivní motivační funkci i.s., např. ke zvýšení vzdělání, změně vzorců chování apod. A: status inconsistency (incongruency) F: incongruence des statuts N: Statusinkonsistenz I: incongruenza di status Lit.: Lenski, C.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratiťication. New York 1966; Machonin, P. a kol.: Československá společnost. Bratislava 1969; Wesolowski, W: Třídy, vrstvy a moc. Praha 1969.

Pet

i n k v i z i c e - (z lat. inquisitio = pátrání, vyšetřování) církevní instituce, jejímž posláním bylo pronásledování -herezí, resp. -kacířů. Prvotní církev takovou instituci neznala, naopak upustila od tělesných trestů i v té míře, již znal judaismus. S herezemi zápolila pastoračně a literárně, uplatňovala příp. -exkomunikaci, ne však donucení. S povýšením křesťanství na státní náboženství ve 4.-5. st. začala být hereze hodnocena jako prohřešek, a to v rovině světského práva, a jako taková mohla být stíhána, postihována formálními -sankcemi. Ještě ve 12. st. byla sice vedena zásadní teologická debata, zda je vůbec možno obracet na víru ohněm a mečem, ale právě tehdy vedl rozmach heretických sekt k přísnějšímu postupu a k ustavení biskupské, od 13. st. papežské i., která v hojné míře používala občanskoprávnítresty a vydávala odsouzené světskému soudu. Tresty byly odstupňovány podle výše poklesku. Pro případ zjevného a zatvrzelého kacířství se od 13. st. ustálil trest upálením. R. 1252 bylo konstitucí Ad extirpanda papeže Inocence IV. povoleno mučení. Inkviziční činností byly pověřeny zejm. řády dominikánů a františkánů. V době reformace došlo k jakési druhé inkviziční vlně. R. 1542 bylo ustaveno papežské Sanctum Officium jako nejvyšší tribunál pro kacířské procesy, který bděl nad čistotou víry, vyhledáváním a trestáním kacíř­ ství a cenzurou tisku. I na straně reformačních církví docházelo zprvu k procesům s heretiky a k exekucím; tato činnost však neměla institucionální zakotvení a poměrně rychle ustala. Katol. i. byla ve většině zemí, kde působila, zrušena v 19. st. A: Inquisition F: inquisition N: Inqusition I: inquisizione 431

inovace i změny soc. struktury, hierarchie soc. pozic, hodnot, norem, morálky, kultury apod. Tyto změny zachycují různé modely vývoje společnosti, jako je Marxova koncepce -'spoPaH leěenskoekonomickéformace, koncept -'postindustriální inovace - (z lat. innovare = obnovit) - věc, idea, metoda, společnosti, resp. -'informační společnosti. V ekon. konjednání chápané jako novota a zároveň i proces implanta- cepcích rozvoje rozpracoval problémy i. zejm. ]. A. Schumce novoty, měnící dosavadní soc. situaci. Lze tedy i. chá- peter, který objasnil jejich vnitřní souvislost s povahou pat jako příspěvek k -'sociální změně. Problematika i. je kap. společnosti a jejím podnikatelským duchem. V této tradici byly rozvinuty teorie tech. rozvoje diskrétních i komtradiční součástí s-gické teorie, primárně s-gie kultury (viz -'inovace kulturní). V této souvislosti je pojem i. chápán plexních změn, krátkodobých i dlouhodobých cyklů.V ně­ široce od navozování systémové změny až po dílčí zlep- kterých koncepcích se klade důraz na problematiku šíření šování činností, podmínek, mechanismů, výsledků (viz též neboli difúze inovací, v jiných na jejich záměrné (pláno-'objev, -.zlepšovatelství) i práce ve smyslu vyrovnání vité) produkování. Někdy se obě hlediska slučují a klade rozdílu mezi dosavadní praxí a jinde známými dokonalej- se důraz na přizpůsobování i. a na druhotné i. Při osvojošími vzory. I. je výsledkem kombinace invence, inovační vání si prvotní i. vznikají reinovace. Klasický model difúkompetence (tj. schopnosti jedince, skupiny či soc. systé- ze i. byl vypracován již G. Tardem koncem 19. st. Uplatmu přizpůsobovat se požadavkům soc. situace inovačním nění našel zejm. v kult. antropologii, která si všímala chováním) a inovační motivace, korespondující s ocho- pronikání různých prvků odlišných kultur. Ve 40.1. tento tou jedince, skupiny či soc. systému adaptovat se na inovaci model používala am. s-gie vesnice. Vychází z předpokla­ a jednat ve shodě s novou situací. Inovační chování je du spontánnosti šíření i. Šance na její přijetí závisí na stuppodle R. K. Mertona nešablonovitý, předem neschválený ni, v jakém lidé předvídají výsledek jejího využití na rizinebo vůbec neznámý způsob -'adaptace na situaci, vět­ ku, které v ní pro sebe vidí, a na odhadu investic do ní. Nejčastěji je chápána difúze i. jako vzájemné -'ovlivšinou na stav -'anomie. Inovační chování je stavěno do ňování v několika etapách, v nichž tempo šíření i. od mísprotikladu k -.tradicionalismu, k tradičnímu jednání. Inota jejího vzniku až po určitý časově-prostorový bod lze zovační postoj je spojený s přesvědčením, že změna je nebrazit logistickou křivkou. Jde vlastně o šíření okruhu jejích jen možná, ale i žádoucí, zatímco tradicionalistický postoj uživatelů, do kterého intervenuje způsob komunikace o i. považuje změnu za nežádoucí, ba i nebezpečnou, a to nejen pro její konkrétní obsah, ale již z principu (odmítána a míra inovačních postojů v populaci. Model plánované i. není situace, kterou změna přináší, ale samotné narušení se rozvinul zejm. v 70. a 80. 1. 20. st. v souvislosti se šíře­ ním výpočetní techniky a "high technology". Na rozdíl od tradiční situace). Podle A. lnkelese existuje "attitude of individual modernity", k němuž patří přesvědčení, že změna difúzního modelu, založeného na předpokladu spontánníje prospěšná, problémy se dají řešit racionálně, ale také ho charakteru šíření i., klade důraz na moment vědomého menší religiozita, větší soc. tolerance, větší mobilita, vět­ rozhodnutí o ní. Ve většině případů se jeho pozornost zaší zájem o širší svět a kontakty s ním a větší připravenost měřuje na tech. i., které mají sekundárně vliv na soc. žiparticipovat na polit. životě. Podle S. N. Eisenstadta jsou vot v rámci dílčích soc. systémů, zejm. různých výr. ori. nakloněny spíše mladé generace a dokonce i. sama mů­ ganizací. V souvislosti s posledními trendy v ekon. životě že mít charakter střídání generací nebo generačního kon- se objevuje model reinovace nejen jako prostého šíření i., ale jako jejího tvůrčího přetváření, počínaje již výběrem fliktu. Z hlediska s-gie lze odlišit i. mající větší a menší vliv i., která je chápána jako zdroj dalších odvozených i. Jde na spol. život (např. z oblasti techniky) a vlastní i. spol. ži- vlastně o i. obohacenou o zkušenost subjektů (jedince, skuvota. Míra vlivu tech. a jiných i. na spol. život, resp. rozsah piny, instituce apod.), který si ji osvojuje. I. vždy mění vlastních i. spol. života mohou mít radikální i dílčí postih, "normální situaci", narušuje systém návyků, standardů, vymohou se stát kult. dědictvím celé společnosti nebo obda- žaduje od jedinců i soc. systémů zvládnutí nových činností, nabytí nových vědomostí, přináší napětí a zvýšené úsilí. řit jednu soc. skupinu či instituci (např rodinu), nebo mořadě případů jedinec či soc. skupina nemají jinou možV hou být jen individ. záležitostí. Vliv tech. i. je spíše zpronost než i. přijmout, a proto existuje celá škála způsobů, středkovaný, ale v určité konfiguraci značný, může měnit jak se s ní vyrovnat. Za určitých okolností vytváří i. noradikálně způsob života (viz např. objev nádob na přenášení vou anomickou situaci, na niž lze reagovat podle Mertopotravy v prehistorii lidstva nebo rozšíření mechanických na -'konformismem, -'retreatismem, novým -'rituástrojů v minulém a informační techniky ve 20. st.). výlem, vzpourou, ale i další inovací. sledkem takových i. jsou nejen změny soc. jednání, ale Lit.: Hroch, M. - Skýbová, A.: Ecclesia Mihtans. Inquisition im Zeitalter der Gegenreformation. Leipzig 1985; Lea. H. Ch.: Geschichte der Inquisition im Mittelalter, sv. 1-3. Bonn 1905-1913.

432

instinkt

V s-gii práce a v teorii řízení jde o vyvolávání a šíření chování v pracovní činnosti. I. tech., ekon., organizační se stávají nutnou podmínkou přežití stále širšího okruhu ekon. subjektů. Impulsy k i. neboli inovační pří­ ležitosti jsou podle P. F. Druckera neočekávané události, nesoulad mezi tím, co skutečně je a co se předpokládá, že se stane, poznání potřeby, změny ve struktuře průmyslu a trhu, demogr. změny, změny v chápání věcí, náladách a významu věcí, nové věd. a nevěd. znalosti. Na druhé straně jde o adaptaci na i., která na jedince i na soc. systémy permanentně útočí. Organizace i jedinci mají v sobě do určité míry zabudovaný obranný mechanismus vůči změně. Zavádění i. je totiž vždy složitější než pokračování v dosavadní činnosti, vyžaduje změny návyků, komunikačních sítí; organizace práce, přesuny a rekvalifikaci pracovníků apod., a to vše je spojeno s rizikem nezdaru. Škála postojů k i. může být široká, od aktivní podpory přes opatrné vyčkávání, lhostejnost, pasivní odpor až po odpor aktivní. Přitom je zjišťováno, že otevřený odpor se zvládá snadně­ ji než zdánlivé smíření se změnou provázené pasivním odporem a nedostatkem spolupráce. Tomu je vystaven celý cyklus i., který R. Likert aj. popisují těmito kroky: 1. objevení potřeby změny nebo uvědomění její možnosti; 2. objevení iniciátorů i. (nebývají totožní s jejími autory); 3. formulování problému a výběr z řady jeho možných ře­ šení; 4. vlastní realizace i.; 5. dosažení trvalých efektů a začlenění i. do rutinní činnosti organizace. Jako 2 zákl. mechanismy eliminace odporu vůči i. jsou doporučovány komunikace a participace, tedy zavedení plynulého toku informací o i., jejím charakteru a průběhu, a získání pracovníků pro účast na celém procesu od samého jeho za-

dosahování známých cílů novými prostředky. I.k. může vystupovat v podobě -.objevu nebo nového uspořádání kult. prvků, stejně jako nového využití existujících kult. prostředků a mechanismů k uspokojování určitých potřeb. Inovační změny mohou mít komplexní i dílčí charakter, mohou se stát součástí -'kulturního dědictví celé společnosti, jejich vliv ale může být omezen pouze na určitou oblast kultury, jednu soc. skupinu nebo instituci. Prosazení nových i.k. je výsledkem kombinace 3 zákl. faktorů: 1. aktuálnosti potřeby nové i.k.; 2. inovační kompetence, tj. schopnosti a ochoty členů dané společnosti přizpůsobovat se požadavkům soc. situace inovačním chováním; 3. inovační motivace, korespondující s ochotou jedince, soc. skupiny či soc. systému adaptovat se na inovaci a jednat ve shodě s novou situací. Prosazování nových inovací velice často naráží na celkovou strukturální nepřipravenost čle­ nů určité kultury akceptovat inovační změny. Často jde o to, že zavádění nových prostředků k dosažení známých cílů se dostává do konfliktu s kult. -.tradicí, -'stereotypy, osvědčenými -'vzory chování atd. Organizace i jednotlivci mají v sobě zabudovaný obranný mechanismus, který brání přijímání kult. změny, neboť to člověka vystavuje složitější situaci než pokračování v dosavadní činnosti. K překonání odporu proti i.k. napomáhá plynulý tok informací o jejím smyslu a průběhu a nárůst počtu lidí participujících na probíhajících změnách. A: cultural innovation F: innovation culturelle N: Kulturinnovation I: innovazione culturale

čátku.

insigniád a viz fašismus

A: innovation F: innovation N: Innovation I: innovazione

i n s p e k ce viz operacionalizace

inovačního

Lit.: Drucker, P. F.: Innovation and Entrepreneurship. New York 1985; !Ilkeles, A.: A Model ofthe Modem Man. Social Science and the New Societies. Problem in Cross-inovace.

Sou český

i n s t i n k t - (z lat. instinctus = pud, to z instinguere = podněcovat, bodat) - vrozené, druhově specif. adaptivní chování živočichů, v některých svých složkách modifikovatelné učením, individ. zkušeností. Koncept i. byl zaveden v 19. st. v psychologii a jeho uplatnění vrcholilo v -'instinktivismu v klasické -'psychoanalýze. Nyní je doménou -'etologie, resp. komparativní psychologie. V teoriích chování je i. stavěn do protikladu k pojmu -'učení, resp. pojmu individ. zkušenost. V -'behaviorismu někdy splývá s termínem "popud" (angl. drive). Ve filozofii (např. u H. Bergsona aj.) je stavěn do protikladu k pojmu inteligence (viz -.intelekt a inteligence) jako způsobilosti účelně jednat na základě myšlení. V současné psychologii trvá spor o instinktivní základ některých druhů chování II člověka. U tzv. biogenních potřeb člověka (hlad, sex a další) je instinktivní základ nepochybný. I. je významo433

instinkt

vě

dělnosti

ekvivalentní pojmu pud, který byl však užíván spíše ve starší psychol. literatuře. Biol. smyslem i. je účelová adaptace organismu stálým životním podmínkám. Při změnách, zejm. uměle navozených, selhává. Každý živočich je vybaven jakousi druhovou pamětí a příslušným preformovaným (vrozeným) chováním (které I. P. Pavlov interpretoval jako řetěz nepodmíněnýchreflexů). Geneticky je i. chápán jako vývojově nejnižší (nejstarší) úroveň -tmotivace, neboť vychází z určitých vrozených -tpotřeb. U vývojově výše postavených živočichů je jejich instinktivní chování méně rigidní, tj. více modifikovatelné učením. V. G. Dethier a E. Stellar (1961) formulovali následující tři kritéria instinktivního chování: 1. je nenaučené, tj. vrozené; 2. je typické pro daný živočišný druh; 3. je adaptivní. V. B. Droscher (1965) označuje i. velmi případně jako životní -tkategorický imperativ stojící za vůlí a vě­ domím. I. jako účelné reakce organismu na význ. životní situace jsou uvolňovány tzv. vrozenými spouštěcími schématy ("angeborenes auslosendes Schema" podle K. Lorenze) nebo tzv. uvolňovačem ("releaser" podle N. Tinbergena), přičemž se (např. u sexuálního chování) uplatňuje určité vnitřní neurohumorální vyladění (v daném případě pohlavní zralost a určitá úroveň pohlavních hormonů v krvi organismu, která je u volně žijících zvířat sezónní). Důležitou vlastností i. je, že vychází z potřeby určitého druhu činnosti, která je sama sobě cílem (např. hra). Protože má povahu automatické reakce vyvolané klíčovými podně­ ty, nemusí být za jistých okolností účelný. Jedná-li se o instinktivní aktivity soc. typu, jako je např. sexuální chování, používá Tinbergen termín "social releaser". Lorenz je přesvědčen o instinktivní podstatě lidské -tagrese (čemuž jiní oponují) a přisuzuje člověku interindivid. různý agresivní potenciál, který musí být odreagováván. Obvykle se to děje formou spol. aprobovaných činností, jako jsou např. určité druhy sportu a činnosti vyžadující vydávání energie. Předmětem diskuse je jednak otázka, které druhy soc. interakcí u zvířat lze vysvětlit tzv. soc. instinkty a které spíše jako produkty -tsociálního učení, a ovšem i otázka, které i. se mohou uplatňovat i v chování dospělého kultivovaného člověka. Za i. je pokládáno panické chování, vyvolávané v situacích náhlého hromadného ohrožení při požárech, katastrofách apod. E. Kretschmer (1956) pokládá za i. hysterické reakce. Vedle W. McDougalla a psychoanalytiků zašel v instinktivistickém pojetí člověka nejdále K. Leonhard (1961), který i. dělí do šesti kategorií: i. udržování života, i. egoistické, i. altruistické, i. seskupovací, i. společenské a i. sexuální. Každému i. přidružuje specif. emoci. Jeho koncepce lidských i. však byla ostře kritizována. Energetické pojetí i. uvádí jako specif. jev tzv. "běh na prázdno" (odreagování energie L, nesetká-li se vyladě434

instituce

ný jedinec s příslušným uvolňovačem), "náhradní chování" (při potlačené realizaci i.) a "přeskakující chování" (záměna potlačeného i. jiným i.). A: instinct F: instinct N: Instinkt I: istinto Lit.: Fletcher, R.: Instinct in Man. London 1968; Tinbergen, N.: The Stu· dy of Instinct. London 1951; Thorpe, W. H.: Learning and Instinct in Ani· mals. London 1963; Viaud, G.: Les Instincts. Paris 1959.

Nak

i n s ti n k t

děl n O s t i

viz

třída zahálčivá

i n s t i n k t i v i s m u s - myšlenkový směr postavený na tom, že spol. život je souhrnem chování a činností lidí, kteří jsou vedeni řadou vrozených a zděděných -tinstinktů. Hlavním představitelem i. byl Angličan W. McDougaU, který své názory publikoval hlavně v dílech An lntroduction to Sodal Psychology (1908) a The Group Mind (1920). Vycházel z předpokladu, že instinkty jsou rozhodujícími zdroji či pohnutkami veškerého individ. i kolekt. myšlení a jednání a tvoří základ, z něhož postupně pod vedením intelektuálních schopností vyrůstá vůle a charakter jedinců i národů. Na tom založil svoji v podstatě naturalistickou teorii -tchování zdůrazňující souvislosti psychologie člověka s psychologií zvířat a umožňující vysvětlení složitějších psych. a spol. jevů. Instinkt považoval za zdědě­ nou neboli vrozenou psychofyziologickou dispozici, jež způsobuje, že jedinec, který je jí vybaven, vnímá zejm. objekty určitého druhu a zaměřuje se na ně, pociťuje při tom specif. vzrušení a vykonává ve vztahu k nim jisté činnos­ ti nebo je k těmto činnostem alespoň vnitřně puzen. Podmínkou jakéhokoli význ. pokroku v pochopení složitých citů a impulsů tvořících základ myšlení a jednání lidí a společností je podle McDougalla schopnost rozlišit a popsat každý elementární lidský instinkt a emocionální i volní snahy, jež instinktům odpovídají. McDougall rozlišoval 7 zákl. instinktů: útěku, odporu, zvědavosti, bojovnosti, sebepotvrzení, sebeponížení a rodičovský. Jim odpovídá 7 zákl. emocí: strach, antipatie, údiv, hněv, sebejistota, méněcennost a citlivost. Repertoár instinktů tento autor postupně rozšiřovalo instinkt sexuální, stádní, sběratelský, konstruktorský, instinkt smíchu, škrábání se, kýchání, kašle apod. Instinkty se snažil vysvětlit všechny spol. jevy. Např. náboženství bylo redukováno na instinkt útěku, zvě­ davosti a sebeponížení, kapitalismus na sběratelský instinkt, urbanizace na stádní instinkt apod. Dalšími představiteli i., ovlivněnými McDougallovými názory, byli W. Trotter, který při výkladu spol. jevů připi­ soval hlavní význam stádnímu instinktu, a G. Wallas, usilující o aplikaci i. na polit. jevy. Některými částmi svého díla zabývajícími se s-gickou problematikou patří mezi instinktivisty rovněž S. Freud, jehož soc. doktrína je mj.

založena na dualismu instinktu života a smrti. Vliv i. na s-gii nebyl velký a hned od svého vzniku se stal předmětem četných kritik. Jakkoli vycházel z požadavku, aby s-gie byla budována na exaktních, věd. základech, vedl ke krajním zjednodušením, trpěl všemi nedostatky -tpsychologismu a biol. -tredukcionismu. Problematický a mnohoznač­ ný byl sám pojem instinktu, pod nímž různí představitelé i. chápali různé věci, např. i postoje, zvyky, potřeby, afekty aj. I. chyběl přesvědčivý empir. základ. Při vysvětlování jedné neznámé - spol. jevu - se odvolával na jinou neznámou - instinkty, takže vlastně nic nevysvětloval. A: instinctivism F: instinctivisme N: Instinktivismus I: istintivismo

šení od -torganizací. Jestliže i. znamená v podstatě způ­ sob, jakým lidé provádějí určitou činnost, organizace jsou tvořeny lidmi, kteří určitou činnost institucionalizovaným způsobem provádějí. Kult. i. představují pravidla jednání gramaticky správná v dané kultuře, organizace jsou provozovány lidmi, kteří tato pravidla přijímají jako závazná. I. dané kultury nejsou neměnné. Jisté činnosti mohou být nově institucionalizovány - např. vznik i. polit. stran při přechodu k moderní demokracii, jiné mohou být deinstitucionalizovány - např. zánik rytířství na sklonku feudální společnosti. Může též dojít k více či méně radikálním proměnám u téže i. - např. i. rodiny v moderní společnos­ ti. Existence i. umožňuje s-gii nacházet pravidelnosti ve zdánlivě neopakovatelných projevech lidského jednání Lit.: Skinner, B. F.: Science and Human Behavior. New York 1953; Szack,; J. R.-: Historia mysli socjologicznej, d. I. Warszawa 1981; SzczepalÍski, J.: a činí možným vyslovovat o tomto jednání zobecňující Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967. tvrzení. Z tohoto důvodu již É. Durkheim považoval stuSed dium i. za vlastní předmět bádání s-gie. I. jsou výrazem instituce - (z lat. instituere = zřizovat) - též sociální nadindivid. povahy soc. dění. Jejich analýza přispívá k poinstituce - v s-gickém i antropol. smyslu je to v zásadě chopení způsobu a míry determinace individ. jednání, každý obecně praktikovaný a v dané kultuře předávaný k hlubšímu pochopení mechanismu přejímání soc. rolí, ale způsob -tjednání. V dějinách s-gie byly i. definovány jatéž problematiky soc. změny, vztahu soc. statiky a dynako: 1. stálé skupiny integrované ve společnosti; 2. nejdů­ mikyapod. ležitější skupiny uznané ve společnosti; 3. skupiny s neZ hlediska soc.-psychol. představují i. především komosobními funkcemi (F. W. Znaniecki, 1945); 4. projevy plex vzorově určených, vzájemně se doplňujících normanezbytných kult. činností (B. Malinowski, 1949); 5. sys- tivních očekávání, vymezujících příslušné -tchování osob tematizované a uznávané mravy (G. W. Sumner, 1906); plnících určité role. Institucionalizace je spjata s integrací 6. pevně vymezené procedury a rituály (R. M. Maclver, takových očekávání v systému -tsociální interakce. Cho1931); 7. kombinace norem, statusů a rolí (R. Linton, vání se při ní habitualizuje, normy jsou internalizovány či 1936). V dlouhé řadě definic i. dominují pojetí funkcio- interiorizovány. I. zahrnují: a) uznané a zavedené -tzvynální a antropol.Funkcionalismus považuje i. za mecha- ky či zvyklosti usměrňující soc. vztahy, b) celkový komnismy funkční z hlediska uspokojování potřeb společnos­ plex těchto zvyklostí a principy či -thodnoty, které usměr­ ti. Tento přístup omezuje i. na schválené a sankcemi ňují tento komplex, c) příp., pokud existuje, organizaci podepřené -tvzory chování. Antropol. pojetí spatřuje v lidpodporující tento komplex (L. T. Hobhouse, 1924). Taských i. alternativu k pudové orientaci živočichů. Institu- ková normy a hodnoty prosazující organizace (P. L. Mott, cionalizace jednání umožňuje člověku orientovat se v kom- 1965) neboli "institucionální agentura" předpokládá záplexní realitě a šetří náklady, jež by byly spojeny s nutností měrnou činnost, specif. funkce a explicitní cíle. F. H. AUpromýšlet stále znovu reakce na standardní situace. Za- port (1933) říká, že i. nejsou pouze našimi nástroji, jsou tímco funkcionální pojetí zkoumá i. především z hlediska částí nás samých. Představují reciproční typizace návykojejich fungování jakožto mechanismů -tsociální kontro- vých akcí typů jednajících (P. L. Berger, T. Luckmann, ly, antropol. přístup v nich vidí účinný prostředek odleh- 1966). Prostřednictvím -trolí jsou vtěleny do individ. zkučení, jenž zbavuje člověka nutnosti promýšlet případ od šenosti. Výkon rolí zajišťuje participaci jedince v soc. svě­ případu způsoby jednání vedoucí k uspokojení potřeb jedtě, jejich internalizace vytváří subjektivní realitu tohoto notlivců, skupin a celých kultur. I. bývají typologizovány světa. Svět definovaný prostřednictvím nadosobních i. se podle oblastí lidské činnosti, kterou regulují. Rozlišujeme tak stává světem osobně přijatelným. I. jsou zároveň zánapř. i. mocenské, náb., ekon., vzdělávací apod. Ve svém kladem integrace motivů a vztažným rámcem postojů a zájsouhrnu tedy i. vymezují způsoby jednání, které chrání mů. Soc. řád a soc. kontrola, které zajišťují, jsou protiváskupinu či společnost před fyzickým zánikem, před nedo- hou chaosu a bezmocnosti. Podle j. Habermase (1969) statkem, vnější i vnitřní agresí, před ztrátou pocitu smys- tytéž konstelace, které jedince dohánějí k neuróze, dávají luplnosti takto mnohostranně zajišťované existence. spol. podnět ke zřízení institucí. Při vymezení povahy i. hraje klíčovou roli jejich odliA: institution F: institution N: Institution I: istituzione 435

intelektualizace práce

instituce politická

Lit.: Allport, F. H.: Institutional Behavior. Chapel Hill 1933; Feibleman, 1. K.: The Institutions of Society. London 1956; Giddens, A.: (1976) New Rules of Sociological Method. London 1993; Habermas, 1.: Erkenntnis und Interesse. Frankfurt a.M. 1969.

Kel, Vlá

i ns ti tuce po li tic ká viz ekonomika tržní, strana politická instituce právní - pojem používaný v běžné právnické mluvě, který je však mnohoznačný, elastický; v právních předpisech se neužívá. Lp. se chápe jako soubor právních norem upravujících speciť. skupinu vzájemně souvisejících spol. vztahů. Tyto normy tvoří celek z toho hlediska, že prakticky vyčerpávajícím způsobem regulují nějaký dostatečně význ. typ mezilidských vztahů. Lze mezi nimi hledat funkcionální či strukturální vazbu. V čes. právnické literatuře bývá i.p. v tomto smyslu označována častěji výrazem "právní institut". Je to např. manželství, právní odpovědnost, smlouva nebo vlastnictví. Výraz i.p. se však používá ještě v jiném, odvozeném smyslu, a to pro státní orgány nebo spol. organizace, které se chovají (pů­ sobí) v souladu s ustanoveními právních předpisů (personální pojetí i.p.), nebo pro soubor činností, jež jsou vymezeny nějakým souborem norem (funkcionální pojetí i.p.). První použití se blíží s-gickému pojmu --+organizace, druhé s-gickému chápání --+instituce. A: judicial (legal) institution F: institution juridique N: Rechtsinstitution I: istituzione giuridica Lit.: Renard, G.: La théorie de l'institution. Paris 1930; Piller, J.: Empirický výzkum institucí státního práva. In: Stát a právo, 26, Praha 1989.

Pil

in s tituce so ciá Iní viz instituce i n s t it u c e to tál n í viz sociologie. organizace, teorie sociální interakce i n s t it u c e trž n í viz ekonomika tržní i ns ti tuce vzd ě I á v ac í viz sociologie vzdělání instruktáž tazatelů - (z lat. insructio, od instruere = zřídit, poučit) - příprava, školení, výcvik --+tazatelů, umožňující jim zvládat svou roli. !.t. můžeme rozdělit na obecné a spec. Obecné jsou zaměřeny na výcvik v soc. chování při provádění --+interview (zejm. při komunikaci s --+respondenty), na přesné dodržování tech.-org. pravidel realizace výzk. akcí (zejm. pravidel výběru, příp. dovýběru) a na celkovou informovanost o s-gickém výzkumu v dané oblasti. Spec. i.t. se týkají konkrétních výzk. akcí a seznamují tazatele se specifikou výběru respondentů i s charakterem daného rozhovoru, příp. s doplňkovými validizačními technikami (např. pozorováním chování res436

pondentů a jeho záznamem).

Obecná i.t. se většinou provádí s celou --+tazatelskou sítí, a to nejintenzivněji při jejím zakládání, i když by měla průběžně pokračovat, dílčí, spec. i.t. se provádějí s částí sítě aktivovanou pro určitou výzk. akci. V obou případech se používají jak písemné pokyny, tak přednášky a výcvikové semináře. Výhodný je bezprostřední kontakt výzk. týmu s tazateli při i.t., umožňující vysvětlit příp. nejasnosti v chápání pravidel práce a zdokonalovat metody výcviku. A: instruction of interviewers, interview instructions F: formation des enqueteurs N: Interviewleitfaden, Interviewanweisung I: addestramento degli intervistatori Dvo

instrument výzkumný viz nástroj výzkumný instrumen talism us viz pragmatismus in tegrace skupinová viz koheze skupinová in t eg r a c e s o c i á I n í viz dezintegrace sociální, etnocentrismus in te Ie kt a in teligence - (z lat. intellectus =vhled, chápání, rozum; inteligens = chápající, znalý něčeho) - intelekt se většinou chápe jako dispozice k myšlení vůbec, zatímco inteligence se považuje za kval. a kvant. projev této schopnosti. Pojem intelekt se používá jen u člověka, kdežto pojem inteligence i pro pozorovatelné chování u zvířat, charakterizované jako řešení problémů. Často se ale oba pojmy považují za významově ekvivalentní. V neotomistické psychologii je intelekt "základem inteligence" (K. Cernocký, 1947). Scholastická psychologie chápala intelekt jako nejvyšší poznávací funkci, vyšší, než je pouhé "ratio" (rozum, usuzování). I. Kant tento vztah obrátil a rozlišoval "Vemunft" (ratio) a nižší "Verstand" (tj. intellectus, chápající myšlení). H. Bergson (1909) za podstatný znak lidského intelektu ve srovnání s --+instinkty pokládá analyticko-syntetickou činnost, která však je schopna nahlížet jen spojité a nehybné a představovat si dění jen jako řadu stavů. ]. P. Guilford (1967) vypracoval faktorově-analytický model intelektu, v němž rozlišuje 3 dimenze: operace (poznávání, paměť, konvergentní a divergentní myšlení, hodnocení), obsahy (figury, symboly, sémantické a behaviorální obsahy) a výsledky (jednotky, třídy, vztahy, systémy, transformace a implikace). Tento model je však považován i za model inteligence (o inteligenci viz též --+testy inteligence, --+inteligence sociální). Běžně je intelekt také chápán jako vlastnost, zákl. znak --+intelektuála a v této souvislosti bývá poněkud neurči­ tě vymezován jako schopnost diskursivního, kritického

i

tvůrčího

myšlení. Pojem --+inteligence je s-gií studován jako označení soc. skupiny. A: intellect and intelligence F: intellect et intelligence N: Intellekt und Intelligenz I: intelletto e intelligenza především

Lit.: Guilford, 1. P.: The Nature of Human Inteligence. New York, Toronto, London, Sydney, 1967; Nasol, C. S.: Mechanizmy funkcjonowania intelektu: zdolnoki, style poznawcze, przetwarzanie informacji. Wroclaw 1979.

Nak in tel e k t k O I e k t i v n í viz strukturalismus in tel e k t u á I - (z lat. intellego = chápu, rozumím; pů­ vodně interlego = čtu mezi řádky, vybírám; popř. intuslego = čtu dovnitř, pronikám k jádru věci) - v běžném pojetí obvykle ten, kdo dokáže kriticky analyzovat spol. problémy, kdo nezávisle a svobodně reflektuje soc. realitu a konfrontuje ji s univerzálně platnými ideály a hodnotami, kdo se angažuje ve jménu humanitních cílů. Označení i. vzniklo v období Dreyfusovy aféry a bylo přisouzeno těm spisovatelům a novinářům, kteří vystoupili s rozborem a kritikou spol. poměrů. Tím získal pojem i. značný morální a polit. akcent. Vymezení není přesné, kategorie je značně zatížena etizujícím a politizujícím hodnocením, postupem času nabyla různých významových odstínů, pozitivních i negativních, a s-gicky se s ní obtížně pracuje. ]. Szczepa1Íski hovoří o mytologizaci intelektuálů, na kterou reaguje soudobý --+postmodernismus. ]. F. Lyotard napadá představu, že i. jednají ve jménu univerzálního subjektu. Podle něho takovýto subjekt reálně neexistuje, čímž padá i výjimečné postavení i. jako jeho představitelů a mluvčích. Postmoderní autoři tím vlastně útočí na základy ideologie racionalismu, vneseného do evrop. myšlení --+osvícenstvím, které věřilo, že se rozšířením výchovy a vzdělání dosáhne občanských svobod, odstraní se partikularismus a zabrání se soc. krizím. Kritický přístup k i. a k inteligenci vůbec nesměřuje k popření jejich soc. dů­ ležitosti, ale snaží se o --+demytologizaci, odstranění mýtů a iluzí, které se často váží k poslání i. ve společnosti. Kategorie i. je užší než kategorie --+inteligence, ale tyto pojmy se částečně překrývají. Za i. je považována vět­ šinou vysoce kvalifikovaná, tvůrčí část duševních pracovníků převážně humanitního zaměření (vědci, umělci, filozofové, spisovatelé), u nichž se předpokládá spekulativní způsob myšlení spojený s výše uvedenými vlastnostmi a aktivitami. Zpravidla se mezi i. nezařazuje ani tech., ani přírodověd. inteligence (jako inženýři, lékaři, většina úřed­ nictva apod.), ale profese je jen orientačním vodítkem. I když je pojem i. vysvětlován různě, jde o poměrně jemné odlišení od pojmu inteligence, které veřejnost často nechápe, oba pojmy ztotožňuje s pojmem --+vzdělanec a chápe všechny jako synonyma. Často se úvahy o i. týkají jejich

vztahu ke sféře decize a --+moci. Současná teorie --+kulturního kapitálu (A. W. Gouldner, P. F. Bourdieu) např. zdůvodňuje výsadní postavení i. v industriální společnosti jejich schopností disponovat kult. kapitálem a tak ovládat jiné příslušníky společnosti. Proto se ocitá v centru pozornosti etický problém spol. zodpovědnosti i. Někdy se o i. uvažuje jako o duchovní --+elítě. Někdy je pojem i. synonymizován s pojmem "levicový intelektuál", protože kritika spol. systému byla většinou doménou této polit. orientace. Levicově orientované i. kritizovali]. A. Schumpeter, F. A. von Hayek, R. Aron aj. Za modelový typ levicového i. byl např. pokládán význ. am. lingvista N. Chomsky pro svou přemrštěnou kritiku am. polit. a ekon. systému. V čes. poměrech se někdy užívá označení i. ve vysloveně pejorativním smyslu jako označení člověka odtrženého od reality, nadměrně skeptického, nadřazeného nad ostatními a spol. neužitečného. "lntelektuálštinou" se rozumí nadměrný individualismus a subjektivismus. Negativní i pře­ hnaně pozitivní obsahy pojmu i. vycházejí z mimověd., ideol. vlivů. Proud negativních postojů k i. a k inteligenci vůbec se zahrnuje pod pojem antiintelektualismus. A: intellectual F: intellectuel N: Intellektuelle I: intellettuale Lit.: Aron, R.: L'opium des intellectuels. Paris 1955; Bělohradský, V.: Kapitalismus a občanské ctnosti. Praha 1992; Gouldner, A.: The Future of Intellectuals. New York 1979; Lyotard, J. F.: (1983) Grabma1 der Intellektuellen. Graz 1985; Szczepa1Íski, J.: Mito1ogizacja intelektualistów. Studia socjologiczne, 1962, Č. 3.

Luž in telektuali zace práce - růst nároků na využití duševních kapacit pracovníka v průběhu pracovní činnos­ ti, při podávání pracovního výkonu. Lp. je spjata se zaváděním nových --+technologií, vyžadujících spíše než motorické nasazení kontrolní či dispečerské činnosti a místo síly a zručnosti schopnost zpracovat informace. I.p. je kontinuální proces související se změnou obsahu práce a rozšiřováním intelektuálních profesí. Velký význam, i když ne z-cela jednoznačný, pro něj má zejm. --+automatizace, --+robotizace a --+komputerizace. Nahrazují řadu rutinních pracovních operací, ale i část intelektuálně náročněj­ ších úkonů. I.p. není proces zasahující rovnoměrně všechny profese a oblasti --+práce. Je ale většinou chápána jako součást humanizace práce, tj. přibližování pracovního procesu potřebám člověka včetně jeho osobní seberealizace. Týká se také pracovních podmínek, pracovního prostředí a mezilidských vztahů (viz --+human relations). Praktické způsoby a prostředky i.p. se rozvíjejí a uplatňují s vývojem nových technologií a nových forem organizace práce a --+human managementu. Např. záměna pracovních činností a pracovních míst umožňuje snížit jednostranné 437

inteligence

interakce sociální

zatížení a únavu z pracovní monotonie, integrace pracovních činností obohacuje pracovní náplň, autonomní pracovní skupiny si samy organizují pracovní činnost, práce je přizpůsobovánaosobnímu životu pracovníků (viz -trežim pracovní, -tpráce domácí). Lp. v uvedeném smyslu je v s-gii rozpracována zejm. fr. sociology G. P. Friedmannem, P. Navillem a dalšími (viz též -tpráce rozdrobená). A: intellectualization of work F: intellectualisation du travail N: Intellektualisierung der Arbeit I: intellettualizzazione dellavoro Lit.: Friedmann, G. a kol.: Sociológia práce. Bratislava 1967; Friedmnnn, G.:

Rozdrobená práce. Praha 1968.

HaJ

in tel i gen c e - (z lat. intelligens = chápající, znalý ně­ - s-gie tento termín používá především k označení vnitřně velmi diferencované -tspolečenské skupiny, resp. -tvrstvy, jejíž členové mají jediný společný znak, a to duševní práci (viz -tpráce fyzická a duševní), resp. vzdě­ lání jako schopnost, předpoklad k vykonávání duševní práce. V užším pojetí jsou mezi i. počítáni jen lidé s vyšším, většinou vysokoškolským vzděláním, resp. ti, kteří vykonávají práci s touto požadovanou kvalifikací. Pro empir. zkoumání je i. nepřesně a variabilně vymezovaná kategorie, se kterou se špatně pracuje. V Čechách se dříve používal zhruba ve zmíněném užším významu i. pojem -tvzděla· nec. Jiné užší pojetí ztotožňuje i. a -tintelektuály, v jejichž vymezení se objevuje aspekt kritického myšlení a morální kritérium jednání. V této souvislosti bývají pojem i. i postoj k této kategorii politizovány. V podtextu dnešního vymezování i. a jejího odlišování od intelektuálů je také psychol. koncept i. jako rysu -tosobnosti (viz -tintelekt a inteligence, -ttesty inteligence). Slovo i. je odvozeno od rus. termínu intělligencija, který do literatury zavedli ruští narodnici P. D. Boborykin aD. 1. Pisarev v 60. I. 19. st., a bylo popularizováno rus. marxisty. V marx. tradici je i. charakterizována tím, že si uvědomuje své skup. -tzájmy, ale hájí a vyjadřuje zároveň zájmy různých -ttříd, jejichž část objektivně tvoří. K i. jako ke zvl. jednotné skupině se většinou přistupova­ lo v zemích, kde se kapitalismus začal rozvíjet poměrně pozdě, kde nebyly odstraněny bariéry feudální polit. moci, kde existoval nár. útlak a kde působily překážky v přístu­ pu ke vzdělání (v předrevol. Rusku a následně v SSSR, dále v Polsku, balkánských zemích, Pobaltí, Skandinávii a částečně i v Německu). Lidé zabývající se duševní prací zde tvořili málo četné skupiny a mnozí z nich sehráli význ. aktivní roli v polit. boji za emancipaci národa a pokrok ve společnosti. Tuto výlučnost lze srovnávat se specif., i když zčásti jinak definovanou rolí intelektuálů, jak byli vymezeni ve Francii na konci 19. st. Tehdy ale společnost vníčeho)

438

mala vzdělané lidi, tedy zhruba i., jako svou "kvalitnější", schopnější část, která by měla mít vůdčí postavení. Tento požadavek se objevuje už u Platóna. Otázka i. se vždy poněkud překrývala s otázkou spol. -telity. Vedle marx. přesvědčení o služebném postavení i. existuje představa i. volně se vznášející v soc. prostoru (sozial freischwebende Intelligenz), neomezované partikulárními zájmy a vyjadřující zájmy celé společnosti (K Mannheim, v čes. zemích např. 1. A. Bláha). Se zmíněným překrývá­ ním s pojmem intelektuál souvisí vymezování i. prostřed­ nictvím morálních vlastností (P. L. Lavrov, Ivanov-Razumnik a další) a teorie tzv. krize inteligence (v období mezi dvěma svět. válkami J. Benda, J. Ortega y Gasset, v Čechách mj. E. Rádl). Někteří autoři vymezují i. jejím blízkým vztahem ke -tkultuře (T. Geiger, R. Aron, S. M. Lipset a další), přičemž se většinou zabývají pouze její tvůrčí částí, která produkuje kult. hodnoty, chápané jako nadčasové, univerzální. Této části i. se týká kritika "mytologizace intelektuálů" prováděná -tpostmodernismem (viz J. F. Lyotard). Jde ovšem o jiné kritické zkoumání i., než jaké provádí teorie tzv. machajevštiny, která chápe i. jako parazitní třídu, kterou je třeba zničit. Tuto ideu v praxi prováděl -tstalinismus. Všechny totalitní režimy považují i. za nebezpečnou skupinu, protože je schopna samostatně produkovat "nezávislé" myšlenky. Tradičně tyto režimy používají ve vztahu k i. metody "hlídání", zastrašování a -tkorupce. Existuje řada s-gicky relevantních teorií i. Některé vycházejí z uvedeného marx. pojetí i. jako složky jednotlivých tříd (S. J. Volfson, A. Gramsci), některé ji chápou jako zvl. třídu (K. Kautsky, M. Weber, H. de Man), ně­ které jako složku buržoazie (R. Johannet, E. Goblot), jiné jako složku proletariátu (Pisarev, P. Lafargue, M. Adler) a nazývají ji "myslícím proletariátem" či "duchovním proletariátem". V souvislosti se zkoumáním -tsociální stratifikace je i. často řazena do -tstřední třídy, resp. do tzv. -tnové třídy (T. Geiger, A. Touraine, B. Barber, W. L. Warner). Výší vzdělání vymezují i. K. Mannheim aR. Aron, pro jiné je určující soc. postavení, místo v -tsociální struktuře, podíl na -tmoci, postavení v systému -tdělby práce apod. Někteří autoři se přiklánějí k popisu i. pomocí psych. vlastností (A. Cartault). Ze vzniku a úlohy kybernetiky, informatiky apod. ("intelektuálních technologií") vyvozují teoretikové -tpostindustriálních společností klíčové postavení i. v budoucí soc. struktuře (D. BeZl, J. K. Galbraith). K těmto přístupům má blízko teorie -tkulturního kapitálu (A. W. Gouldner, P. F. Bourdieu), která zdůvodňuje výsadní postavení i. v moderní, postindustriální společnosti její schopností disponovat kult. kapitálem, a tak ovládat jiné příslušníky spo-

lečnosti.

K obdobným závěrům došli v 50. a 60. I. někteří -tfrankfurtské školy, kteří tvrdí, že děl. tří­ da přestala plnit svoji emancipační úlohu ve společnosti a na její místo přichází studenstvo, které představuje rodící se i. (viz např. H. Marcuse). A: intelligentsia F: intelligentsia N: Intelligenz I: intelighenzia představitelé

Lít.: Bláha, I. A.: Sociologie inteligence. Praha 1937; Hroch, M.: Evropská národní hnutí v 19. století. Praha 1986; Sedláček, J.: Pojem inteligence v sociologii. Praha 1969.

Luž in te I i gen ce s o c i á I n í - schopnost řešit soc. problémy, tj. problémy vystupující v mezilidských interakcích, resp. schopnost orientovat se v soc. strukturách, "vyznat se ve světě". E. L. Thorndike (1920) vyslovil názor, že vedle obecné inteligence, měřené testy (viz -tintelekt a in· teligence, -ttesty inteligence), existuje na ní relativně nezávislá i.s., kterou vymezil jako schopnost rozumět mužům a ženám, chlapcům a děvčatům, jakož i schopnost jednat s nimi, a jako "moudré chování" v -tinterpersonálních vztazích. Později G. H. Mead (1934), který za podstatu inteligence pokládal racionální myšlení, užívání symbolů, zdůraznil význam -tempatie pro vzájemné porozumění jednoho člověka druhému. J. P. Guilford se v r. 1967 pokusil zobecnit dosavadní výsledky zkoumání i.s. Vyšel z faktu, že testy inteligence vyžadují operace s "behaviorálními informacemi" a opomíjejí sémantický obsah, jehož nositelem je zejm. "verbální materiál", který podle Thorndika (1936) objasňuje většinu variance v testech i.s. Ke stejným výsledkům dospěl H. Woodrow v r. 1939. Testy obecné inteligence nepostihují tedy v dostatečné míře i.s. a je známo, že osoby, které získaly vysoké skóre v testech, nemusí mít vysokou i.s. Jak naznačil již Thorndike, i.s. má dvě zák!. složky: 1. percepční, což je schopnost zhodnotit a rozpoznat správně -tosobnost a -tchování lidí; 2. akční, což je schopnost na základě správné -tsociální percepce použít vůči druhým osobám vhodnou -tsociální techniku. Protože soc. interakce jsou různorodé, při­ stupují k tomu ještě další specif. schopnosti (faktory). V tomto smyslu je i.s. vychovatele specif. např. ve srovnání s i.s. prodavače textilu apod. Obě složky i.s., percepční a akční, nemusí být vždy vyrovnané, protože uplatňování určitých soc. technik v chování vůči druhým lidem může být blokováno některými vlastnostmi osobnosti (např. výraznou introverzí) nebo situačně. A: social intelligence F: intelligence sociale N: soziale Intelligenz I: intelligenza sociale Lit.: GuilJord, J. P.: The Nature of Human Intelligence. New York, St. Louis. San Francisco, Toronto, London, Sydney 1967.

Nak

in tence kom u nika ti vn í viz komunikace in ten c i o n a I i t a - (z lat intentio = úsilí, zaměření) charakteristický rys vědomí "být vždy vědomím o něčem", vztah mezi míněním a míněným i mezi slyšením a slyšeným, chtěním a chtěným atd. V tomto smyslu byl pojem i. zaveden na počátku 20. st. E. Husserlem jako východisko a zákl. pojem -tfenomenologie. V původním slova smyslu jako zaměření vůle k cíli (záměr) je slovo i. dosud běžně užíváno např. u J. Benthama ve významu "záměr­ nost". Širšího významu nabývá v teorii poznání vrcholné scholastiky, kde např. u Tomáše Akvinského je intence "to, co v sobě koncipuje intelekt o poznávané věci". Na tento význam navázal v 70. I. 19. st. F. Brentano, když v zákl. rozlišení své psychologie označil za jeden z charakteristických rysů psych. fenoménů (např. slyšení tónu) proti fyzickým fenoménům (např. tón jako smyslová kvalita) intencionální inexistenci (tj. to, že v sobě obsahují ně­ jaký objekt nebo jsou k němu zaměřeny). Brentanův žák Husserl upřesňoval dále terminologii svého učitele, odmítl reálnou obsaženost objektu v aktu a zavedl výrazy noesis pro mínící akt a noema pro jeho korelát, míněné jakožto míněné (jež není identické s míněným předmětem). V intencionální analýze je prováděn výklad toho, co je míně­ no, předmětného smyslu. Popis přitom tematizuje nejen aktuality vědomí, nýbrž odhaluje rovněž v aktualitách implikované potenciality, jimž odpovídají příslušné horizonty, a horizontovost vykazuje jako všudypřítomný rys i. V tomto tech. významu je termín i. užíván pouze ve fenomenologii a směrech jí ovlivněných, např. ve -tfenomenologické sociologiiA. Schiitze. A: intentionality F: intentionnalité N: Intentionalitat I: intenzionalita LiL: Husserl. E.: (931) Karteziánské meditace. Praha 1%8; Spiegelberg, H.: Der Begriff der Intentionalitat in der Scholastik. bei Brentano und bei Husserl. Philosophische Hefte. 1936. Č. 5.

Mou in te rak ce so ci á I n í - (z lat. předložky inter = mezi; actio = činnost) - v širokém významu procesy, které spočí­ vají v působení jednoho jednajícího (nebo jedné skupiny jednajících) na jiného jednajícího (na jinou skupinu jednajících). Může jít o působení přímé i nepřímé, zaměřené i nezaměřené, osobní i anonymní. I.s. zahrnuje -tsociální komunikaci, procesy vlivu (viz -tovlivňování) a -tmoci, -tkooperaci i -tsociální konflikt, různé formy sociality, jako je směna, skup. ztotožnění nebo konfrontace. Proces i.s. nepředpokládá nutně vzájemnost působení, i když je u rozvinuté interakce typickým jevem. Ls. je konstitutivním aspektem všeho spol. života. Každý konkrétní jev lidského světa může být charakterizován jako soc.-interakční, 439

interakce sociální

může však být také popsán v jiných tennínech, např. v termínech kultury, osobnosti nebo spol. skupiny. I.s. tedy není jedinou univerzální charakteristikou lidské skutečnosti. Jako soc.-interakční ve vlastním slova smyslu označuje­ me jevy, které nejen interakci zahrnují nebo ji předpoklá­ dají, ale v nichž interakce představuje osu, podél níž jsou studované jevy členěny. I.s. je typický analytický, vztahový pojem. Jeho specificita tkví především v tom, že spol. skutečnost ukazuje jako produkování a zřetězení účinků spjatých s působením jedněch jednajících na druhé. V popředí jsou "procesní" nebo přímo "činnostní" aspekty spojené s hlediskem aktérů. Široké pojetí interakce jako obecné s-gické kategorie, rodového -tsociálního jevu se může zdůvodňovat také mnohoznačností termínu "sociální". Centrální místo ve svém širokém pojetí zaujímá i.s. u G. Simmela (1917) a ve fonnální s-gii, která odhlíží od obsahu soc. procesů a soustřeďuje se na jejich fonny. Podle Simmela interakce umožňjje definovat skupiny v prostoru a času, protože vzájemné ovlivňování konstituuje soc. jevy. Podle představitelů -tchicagské školy R. E. Parka aE. W. Burgesse (1921) interakční procesy zahrnují "čtyři velké formy": soutěž, konflikt, přizpůsobení (akomodaci) a asimilaci. Obecným médiem interakce je pro ně komunikace. Pozitivisticky a behavioristicky orientovaní G. A. Lundberg, C. C. Schrag a O. N. Larsen (1954) označují vzájemné působení jednotlivců a skupin za centrální předmět zkoumání spol. věd. P. A. Sorokin ve svém reinterpretovaném výkladu systému s-gie (Society, Culture and Personality, 1947, 1962, 1969) charakterizuje "smysluplnou lidskou interakci" jako rodový soc. jev. Zahrnuje podle něho tyto zákl. složky: myslící a jednající lidské bytosti jako subjekty interakce, významy, hodnoty a nonny, pro něž jedinci do interakce vstupují, a otevřené činnosti a materiální jevy umožňující objektivaci významů, hodnot a norem. V rozboru interakcí samotných rozlišuje Sorokin zejm. neorganizovanou, organizovanou a dezorganizovanou interakci na straně jedné a solidární, antagonistické a smíšené fonny interakce na straně druhé. Centrální postavení zaujímá pojem interakce také u stoupenců -tteorie sociální směny, např. G. C. Homanse nebo P. M. Blaua (1964). Ve své teorii skupiny (The Human Group, 1950) se Homans opírá o zjištění, že v této oblasti existují 4 třídy pozorování, které se vztahují k činnosti, interakci, pocitům (sentiments) a nonnám. Pojmy činnos­ ti a interakce jsou úzce spjaty, jsou však analyticky odlišné. O interakci mluvíme, když máme na mysli fakt, že určitá jednotka činnosti jedné osoby je podnícena nějakou jednotkou činnosti druhé osoby. V r. 1961 definuje autor interakci především odkazem na "odměňování" činnosti jednoho jednajícího činností jiného jednajícího. Široký vý-

440

in te rakcio nism us

znam kategorie i.s. není obecně přijímán. Někteří autoři jej výslovně odmítají, protože v něm vidí nebezpečí privilegovat procesní a vnitřní aspekty v interakčních systémech na úkor aspektů strukturálních, které horizont aktuálních procesů přesahují, a na úkor vnějších souvislostí. Toto nebezpečí -tpsychologismu je reálné, pokud teor. konstrukce chce vyvodit z vnitřní logiky jednoho psychosoc. procesu, navíc určeného specif. rysy, např. z nápodoby (G. Tarde, 1890), úhrn soc. reality. Kritikové psychol. interakcionismu nechtějí redukovat i.s. a vztahy mezi lidmi na jednu rovinu, ale vidí v nich celou hierarchii vztahů, lišících se stupněm objektivace a formami institucionalizace. Někteří kritici interakcionismu a psychologismu kategorii interakce v jejím širokém významu zcela odmítají. Např. 1. A. Bláha (1948) pokládá procesy interakce mezi jedinci za předmět psychologie a v durkheimovském duchu uznává za "sociální" jen skup. vztah. Podobně ]. Szczepa1Íski (1963, 1966) vykládá "vzájemné působe­ ní" jako jednu z forem "sociálních pout", kterou považuje za jeden z článků série pojmů mezi psych. vazbami a spol. stykem na jedné straně a spol. činností a spol. vztahy na straně druhé. Poznamenejme, že pojem i.s. nikterak nepředpokládá, že jde o proces určený jen okamžitými akcemi a reakcemi partnerů. Je výmluvné, že Goffmannova analýza meziosobních výměn v každodenním životě nese titul Rity interakce (1967). Vztah mezi působením vnitřních a vnějších, procesních a strukturních aspektů se ovšem mění s charakterem dané interakce. V současných pojetích i.s. se obráží napětí mezi akcionalistickými a strukturalistickými přístupy, stejně tak jako volba uvnitř těchto proudů a pokusy syntetizovat je při zpracovávání strategií řešení současných soc. problémů. Projevují se rozdíly mezi směry požadujícími pře­ devším rigoróznost a verifikovatelnost metodol. postupů a mezi směry usilujícími zejm. o komplexní, byť i prozatímní postižení celé soc. skutečnosti, včetně žité zkušenosti. Pojem i.s. je velmi úzce spjat s pojmem sociálních vztahů. Oba pojmy se vztahují k téže skutečnosti, liší se však podstatně tím, že i.s. klade do popředí aktuální proces, zatím co soc. vztahy odkazují především na stabilizované, regulující, v reprodukci se opakující strukturní prvky. V návaznosti na zákl. myšlenky formální s-gie G. Simmela rozlišuje L. von Wiese 3 roviny "sociálního:" soc. procesy (které tu tenninologicky nahrazují i.s. jiných autorů), soc. vztahy a soc. útvary. Soc. procesy jsou podle von Wieseho vždy procesy "distancování", zahrnující "navazování" (Binden), jímž jsou lidé sbližováni, přizpůsobová­ ni, asimilováni a sjednocováni, a "oddělování" (Losen), což je konkurence, opozice a konflikt. Přitom soc. vztahy jsou vztahy mezi jednotlivci, z kterých vznikají soc. útvary.

Zhruba od začátku 50. I. 20. st. byl problém i.s. předmě­ tem empir. zkoumání -tmalých skupin, ze kterého se vyvinula -tteorie sociální interakce. Její relativně celistvé, i když zčásti diskutabilní a vzájemně protikladné podoby vytvořili G. C. Homans (v 50. 1.) a E. Goffman (v 60. 1.). Podoby interakce závisí nejen na obsahu tohoto procesu, na tom, "co je v něm ve hře", ale také na charakteristikáchjednajících, na jejich "funkčním statusu", "titulu", na základě něhož do interakce vstupují. Lidé spolupůsobí na jiné buď jako osobnosti, z titulu své osobní nebo soc. identity, nebo jako soc. určení jednotlivci - příslušníci skupin a tříd, nebo jako členové velkých kult. a spol. celků (globální společnosti, mezinár. seskupení, civilizace). I.s. se rozvíjí na jiné úrovni tam, kde vstupují do hry celé spol. skupiny, třídy a velké celky, jejich vnitřní procesy a vztahy. Pojem jednajících, -taktérů, představuje svorník pro všechny tyto významy. I.s. v jednom ze svých prvotních významů je především interakcí mezi lidmi jako -tosobnostmi a -tsociálním systémem. Některé formy interakce mají silný osobní náboj, v jiných fonnách jsou osobní aspekty slabé. Silně osobní charakter se přisuzuje interakcím v -tmalých skupinách, které jsou založeny na osobních znalostech členů a které závisejí v široké míře na jejich osobních charakteristikách. To však neznamená, že by bylo možno vydávat malé skupiny za výlučnou sféru jedinečných, osobních a svobodných vztahů. Do života malých skupin zasahuje mnoho mechanismů, determinismů a institucionalizovaných regulačních schémat, nebo přímo rituálů. Neosobní, anonymní vztahy, které se v moderních společnostech rozvíjejí, jsou vývojovou nezbytností a nejsou ve své podstatě negativním jevem. Rozšiřují totiž základnu pro výměnu činností a jsou podmínkou i produktem uplatňování obecných, na univerzalistických a výkonových hodnotách založených pravidel, jež přiná­ šejí podstatně širší prostor pro činnost členů společnosti. O tendencích k negativní depersonalizaci spol. života lze mluvit tam, kde dochází ke ztrátě finalit, jež jsou pro lidi podstatné, kde se potlačují svobodné projevy a osobité vlastnosti lidí, kde se oslabují vlivy lidí jako osobností na spol. proces. Negativní tendence ve vztazích mezi soc. systémem a lidmi jako osobnostmi se projevují v masových fonnách spol. života, které nestačí definovat jen pře­ vahou neosobních a anonymních vztahů; i osobní vztahy podléhají zmasovění. V -tmasových společnostechjsou lidé vystaveni silným tlakům spol. konvencí, přestávají spolu opravdověji komunikovat, stávají se osamělým davem a současně ztrácejí autonomii v řízení vlastní osobnosti, přestávají být (podle terminologie D. Riesmana, 1950) "vnitřně řízenými" (inner-directed, intro-détenniné) a stávají se "vnějšně řízenými" (other-directed, extro-dé-

terminé). Mnoho jiných současných autorů přináší kritickou analýzu vývoje současných mezilidských a spol. vztahů. (Viz též -tteorie sociální interakce.) A: social interaction F: interaction sociale N: soziale Interaktion I: interazione sociale Lit.: Althusser. L. - Balibar. E.: Lire le Capital, sv. 2. Paris 1965; A/lhusser. L.: Pour Marx. Paris 1968; Bláha. I. A.: Sociologie. Praha 1968; Chombarl. de Lauwe P. H.: The Interaction of Person and Society. American Sociological Review, 31. 1966, Č. 2; Park. R. - Burgess. E.: Introduction to the Science of Sociology. Chicago. 1924; Rosenberg, M. - Turner, R. eds.: Social Psychology. Sociological Perspectives. New York 1981; Szczepalíski. J.: (1963) Základní sociologické pojmy. Praha 1966; Simmel. C.: Grundfragen der Soziologie. Leipzig 1917; Sorokin, P. A.: (1947) Society, Culture and Personality, their Structure and Dynamics. New York 1969.

StZ in ter akce sta tistická - vzájemný vliv dvou nebo více faktorů, který nastává pouze při jejich současném pů­ sobení a projevuje se navíc nad samostatné působení jednotlivých faktorů a nad společné působení jen některých z nich. Podle počtu faktorů se hovoří o i.s. druhého, třetí­ ho, k-tého řádu, I.s. se používá v modelech, ve kterých se hodnoty závisle proměnné vyjadřují jako součet (resp. součin) příspěvků dílčích vlivů nezávislých faktorů ajejich kombinací. Typické je použití v -tanalýze rozptylu a v -tlogaritmicko-Iineárních modelech pro asociační vztahy v -tkontingenčních tabulkách. Při aplikacích statist. metod se často požaduje hierarchičnost zaváděných interakcí, která znamená, že s každou použitou interakcí k-tého řádu jsou v modelu zahrnuty i všechny interakce k-I řádu, které vznikají z jejich faktorů, a to postupně až po zařazení samostatného vlivu jednotlivých faktorů (též označovaných jako i.s. 1. řádu; i.s. nultého řádu se označuje konstanta nezávislá na faktorech). Interakce zařaze­ ná v modelu se určuje odhadovými metodami. Interakce, které nebyly do modelu zařazeny, jsou označovány za náhodné veličiny (chyby) bez soustavného vlivu Gejich součet tvoří zbytkové členy, resp. rezidua modelu). Odhadnuté hodnoty interakcí slouží k odhadu modelově vyhlazené hodnoty závislé veličiny, která je oproštěna od náhodných výkyvů (náhodných šumů), resp. modelem určené očeká­ vané hodnoty. Zvl. případem je úplný (saturovaný) model, který obsahuje všechny možné interakce všech nezávislých proměnných. A: statistical interaction F: interaction statistique N: statistische Interaktion I: interazione statistica Řeh

in t e r a k ci o n i s m u s - směr vykládající spoJ. dění ze vzájemného ovlivňování aktivit jedinců a skupin v jejich soc. styku. -tSociální interakce je v něm základem soc. kontroly a soc. řádu, tedy stávajícího uspořádání společ­ nosti. V důsledku -tsocializace zahrnuje též interakci je441

in terakcionism us in te rd isci plinari ta dince se sebou samým. Zakladateli i. jako soc.-fil. směru byli utilitaristé J. Locke, D. Hume, A. Smith, J. Bentham aJ. S. Mill, teor. zdůvodňující a prakticky propagující užitečnost vzájemných vztahů, zejm. ekon. směny mezi členy společnosti. Výkladovým modelem společnosti se stala dyadická interakce (viz -tdyáda), tj. vztah dvou jedinců sledujících vlastní prospěch. Rozrůzněnost a konflikt jejich zájmů však v tomto atomistickém pojetí ohrožuje trvání interakce. Již tehdy se ukazovalo, že struktura interakce není vysvětlitelná jen ze struktury jejích analytických jednotek. Předpokládá určitého nadosobně platného, společného a tedy vskutku soc. jmenovatele. T. Hobbes proto poukazoval na nezbytnost mechanismů ustavujících z meziosobních vztahů -tsociální řád, I. Kant na význam nadindivid. vztažného rámce -tmorálních imperativů interakce, J. J. Rousseau na význam -tspolečenské smlouvy. G. W. F. Hegel rozšířil toto téma o -tdialektiku pána a raba. V s-gii začal zkoumat normativní součást kultury tvořící výrazy kontrolního působení společ­ nosti na interagující pluralitu jednotlivých jednajících É. Durkheim (1893). G. Simmel (1911) se zabýval formami objektivizovaných vztahů, spontánně vytvářených v procesu interakce a zpětně determinujících smysl jednání každého jejího účastníka. Poprvé položil otázku, "jak je společensky možná", a odpověděl, že pouze jako souhrn vztahů mezi soc. generalizovanými osobami. Tento výklad později rozpracovala zejm. teorie role. M. Weber (1922) vyvozoval interakci z vymezení činnosti jako specif. lidského chování, kterému jednající jedinec přikládá subjektivní význam. Při spol. činnosti musí brát v úvahu očeká­ vané chování ostatních. Zdůraznil význam motivace a s-gickou nezbytnost porozumět "zamýšlenému smyslu" akce. Za determinující rámec interakce považoval nejen kulturu (jako jeho předchůdci), ale též e1enkulturace, -->expektace, -->norma, -->socializace.

Pet in te rp enetrace - (z lat. inter =mezi, penetrare =pronikat, prodírat se) - pojem z teorie systémů T. Parsonse, který vyjadřuje vzájemné pronikání a ovlivňování jednotlivých systémů, projevující se především v jejich strukturálních proměnách. U Parsonse je to pojem nadřazený (rodový pojem) k pojmům institucionalizace, --'internalizace a --'učení. Označuje zák\. mechanismy spojení mezi kult. systémem, soc., psych. a biol. organismy, které se jako subsystémy podílejí na chování spol. celku. N. Luhmann na rozdíl od Parsonse nepovažuje interpenetrující systémy za subsystémy společnosti, ale proces jejich vzájemného pronikání a ovlivňování vykládá s ohledem na jejich relativní uzavřenost. Každý systém způsobem sobě vlastním vymezuje své hranice a okolí a dále se vyvíjí jako systém autopoietický (viz --'autopoiesis). A: interpenetration F: interpénétration N: Interpenetration I: interpenetrazione Lit.: Kuhn. A.: The Logic of Social Systems. San Francisco 1974; Luhmann. N.: Sozia!e Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Miinch, R.: Theorie des Handelns. Frankfurt a.M. 1982; Parsons. T.: The Social System. Glencoe, III. 1951.

Much

in terpo lace viz extrapolace interpretace - (z lat. interpretatio = výklad, vysvět­ lení) - pojem používaný v s-gii ve dvou dosti podstatně odlišných kontextech: 1. v kontextu tzv. --'interpretativní sociologie pro označení toho, jak aktér, účastník soc. života rozumí tomu, co dělají jiní lidé (jak rozumí soc. čin­ nostem), co jiní lidé (jeho současníci a předchůdci) vytvořili (jak rozumí objektům soc. světa, především jazyku a symbolům) a všemu ostatnímu, co jej obklopuje, s čím přichází do styku a má tedy pro něj nějakou důležitost, zejm. určité specif. uspořádání lidí, věcí a symbolů v konkrétním prostoru a čase (jak rozumí soc. situacím a událostem), jakož i pro označení způsobů, jimiž aktér tohoto porozumění soc. světu dosahuje (i. jako procedura či metoda a i. jako výsledek použití této procedury); 2. ve standardním kontextu --'filozofie vědy pro označení souboru

významů přikládánýchelementům nějaké teorie (výrazům, pojmům, symbolům,

formulím) nebo datům získaným empir. s-gickým výzkumem (i. s-gické teorie a i. empir. dat, výzkumu). V prvním významu je pojem i. velmi blízký pojmu porozumění, s nímž operovala klasická --'chápající sociologie a filozoťie života (W. Dilthey, v s-gii zejm. M. Weber). Značného rozšíření a poněkud odlišného či specifičtějšího významu nabyl pojem i. v souvislosti s rozvojem různých ťorem interpretativní s-gie. PodleA. Schutze i. znamená tři odlišné věci - zkušenostní formu zdravého rozumu, epistemologický problém a specif. metodu soc. věd. I. je podle Schiitze a interpretativní s-gie přede­ vším součástí každodenních lidských aktivit, protože bez i. není možná komunikace, soc. interakce a kooperace. Realita dostává smysl jen v interpretačních aktech interagujících individuí, tyto interpretační akty jsou jazykovými výpověďmi a v tomto smyslu jsou tedy textem, který vyžaduje další a další i. V interpretativní s-gii se vede diskuse o tom, co je předmětem i., především o tom, zda je to smysl Iidských činností, identifikace záměru, cíle a intence jednajícího (weberovská tradice), zda to jsou pravidla soc. styku a normy ~viz --'existencialistická sociologie, která poukazuje na absurditu moderního světa spočívající v tom, že normy jsou nejednoznačné, a proto mnohonásobně a odlišně interpretovatelné) nebo kult. kontext, v němž lidé jednají (diltheyovská tradice). Brian Fay vnesl do s-gického pojetí i. zajímavý prvek tím, že v tradicích brit. lingvistické filozofie ukázal, jak se vůči sobě vztahují slovník s-gie a ťenomén i. Většina slov, jež soc. vědy používají, má povahu tzv. akčních slov, jež vypovídají o tom, co se dělá (skáču), nikoliv o tom, co se děje (padám). Akční slova jsou spojena s cílem a záměrem, intencí jednajícího (nakupování, slib, mluvení, podplácení, boj), kterou obvykle musíme v soc. interakci, ale i v soc. vědě dešifrovat (nákup čeho a proč, slib čeho a komu, mluvení o čem a s kým, podplácení koho a proč, boj proti komu a proč). I. není okultní procedurou, protože cíl, záměr a intence se nedešifrují pouze vcítěním, --'empatií, jako by cíli a záměru rozuměl jen aktér sám. Ve skutečnosti je každé jednání součástí širšího souboru aktů a činností a teprve v tomto souboru a kontextu dostává smysl: vstřelit gól je možné jen ve hře, která má pravidla, takže musíme rozumět světu, který si hraje, hře a jejím pravidlům, abychom porozuměli smyslu aktu samotného. Význam a procedura i. jsou všestranně zkoumány zejm. v --'etnometodologii, ale také v --'sociologii jazyka a --'sociologii literatury, kde se pojem i. používá také ve významech, jež jsou známy ze sémiotiky, estetiky atd. (např. pojetí interpretace, které navrhl Roman lngarden nebo Umberto Eco: liter. dílo jako otevřený sytém,

445

interview interpretace reality

který je znovu a znovu interpretován a jehož smysl je pře­ devším v těchto interpretačních aktech). Ang!. sociolog S. L. Andreski vysvětloval v Elements oj Comparative Sociology (1964) nezbytnost i. z faktu omezenosti naší poznávací kapacity: tak jako neexistují prostředky vhodné pro všechno, neexistují ani popisy vhodné ze všech myslitelných hledisek. Realita je nevyčerpatelná,a proto jsou všechny popisy neúplné. Kde končí víceméně exaktní, přes­ ný popis, nastupuje i. V druhém významu se i. vztahuje k s-giijako vědě. Pře­ devším jde o i. s-gických teorií, a to jednak jako systémů pojmů a tvrzení, jež jsou ve vzájemných vztazích (i. pojmů a termínů, výroků a jejich souvislostí), jednak jako textů (hermeneutické pojetí i. teorie). Empir. i. teorie rozumíme jednak i. pojmů, jež má obvykle podobu jejich -toperacionalizace, jednak vztažení teor. tvrzení k empir. datům. Pak se ptáme po tom, jak je teorie empir. podložena, nakolik souhlasí s údaji empir. výzkumu, příp. jiných a jinak získaných empir. dat. -tFenomenologická sociologie upozornila na další zajímavou souvislost, totiž na to, zda jsou teor. tvrzení (generalizace), která formulujeme, srozumitelná také aktérovi, jehož se týkají a o němž vypovídají. Podle tzv. principu adekvátnosti jsou totiž teor. tvrzení smysluplná jen tehdy, jestliže jsou v souladu s tím, jak situaci interpretuje aktér sám. Princip adekvátnosti, který je ovšem osobitou formou i. zavedenou do s-gie původně Alfredem Schiitzem, byl několikrát kriticky analyzován (např. Peterem Winchem, Anthonym Giddensem aj.). Žádná teorie nemá ovšem nikdy úplnou empír. i. a dokonce váha a význam s-gické teorie není v přímé úměr­ nosti k její empír. či hist. doloženosti. Konečně je možné mluvit o teor. i. empír. dat, což znamená jednak přepis empir. dat do teor. jazyka, který nemá úplné empir. krytí ve smyslu operacionalizace, jednak vysvětlení těchto dat, explanaci, tedy tvorbu teorie. Filozofie vědy v úvahách o i. operuje samozřejmě pojmy -tmodel, izomorfismus, homomorfismus atd., pro s-gii je relevantní weberovský -tideální typ. V běžném s-gickém jazyce se interpretací dat rozumí jejich "přečtení", tj. převedení z jazyka matem.statist. výrazů, tabulek, schémat atd. do podoby výroků formulovaných v běžném jazyce. A: interpretation F: interprétation N: Interpretation, Deutung I: interpretazione Lit.: Dilthey, w.: Život a dejinné vedomie. Bratislava 1980; Eeo, u.: The Limits ~f Interpretation. Bloomington 1990; Fay, B.: Social Theory and Political Practice. London 1975; Chi/d, A.: Interpretation. A General Theory. Berkeley -Los Angeles 1965; O'Neill, J.: Making Sense Together. An Introduction to Wild Sociology. London 1972; Petrusek, M.: Teone a metoda v moderní sociologii. Praha 1993; Zimmennan Don, H.: Ethnomethodology. American Sociologist, 13, 1978.

Pet

in te r p ret a ce re a I ity viz názor světový in te rp s y c h o log i e viz psychosociologie interrupce viz právo na život intersubjektivita - (z lat. předložky inter = mezi; subiectus = ležící) - jeden z význ. pojmů fenomenologické filozofie, který přešel do s-gie zejm. díky koncepci Alfreda Sehutze. Pojem i. rozpracovává intenzívně Edmund Husserl v Karteziánských meditacích (1931), zejm. v páté meditaci, a v Krizi ~vropských věd. A. Schutz využívá skutečnost, že Husserl v pozdním díle spojil pojem i. spíše s pojmem životního světa (-tLebenswelt), který je s-gicky relevantnější, než se svými fenomenologickými metodo!. východisky. I. se ve fenomenologii, ale dnes i v s-gii (pokud s pojmem i. ovšem vůbec pokládá za nutné pracovat), rozumí něco, co není vázáno jen najeden subjekt, ale co je vlastní, společné, co je sdíleno mnoha jinými subjekty, tedy všechno to, co neexistuje mimo tyto subjekty, ale v nich. Husserl se k problému i. dostal vlastně tak, že hledal spojnici od čistého, transcendentálního já, které získal fenomenologickou redukcí, ke světu druhých, který před­ tím fil. uzávorkoval a vyloučil jako všechno problematické a nejisté. Zavedením pojmu Lebenswelt se situace poněkud projasnila, ačkoliv námitka ze solipsismu ani pak nebyla úplně vyvrácena. Zákl. charakteristikou životního světa je právě jeho i., to, že je sdílen mnoha subjekty, že je to náš společný svět chápaný jako samozřejmě daný nám i ostatním. I. není totožná s -tobjektivitou, životní svět je "objektivní" pouze pro jeho laické účastníky, z hlediska -tfenomenologické sociologie je vždycky a důsledně "jen" intersubjektivní. Koncept i. je v Schutzově díle vázán na další fenomenologické představy a postuláty, zejm. na postulát reciprocity perspektiv: předpokládáme, že kdybychom si vzájemně zaměnili místo, z něhož se díváme na svět, viděli bychom stejný svět a stejně bychom jej prožívali. Podobnou funkci má i postulát souladu systému relevancí. Pojem a problém i. se objevuje i v jiných fi!. a s-gických kontextech, např. v díle J. P. Sartra, M. Merleaua-Pontyho, figuruje i v analytické filozofii u R. Carnapa, B. Russella a W. van O. Quinea. Novější s-gické interpretace i. přinesli P. L. Berger a T. Luckmann, kteří i. vztáhli k procesům institucionalizace, rutinizace a habitualizace. Tím pojem i. nabývá reálného s-gického smyslu a pozbývá část své fil. výlučnosti, A: intersubjectivity F: intersubjectivité N: Intersubjektivitat I: intersoggettivita Lit: Berger, P. - Luekmanll, T.: The Social Construction of Reality. London 1966; Husserl, E.: Karteziánské meditace. Praha 1968; Mokrejš, A.: Fenomenologie a problém intersubjektivity. Praha 1969; Sehutz, A.: The Problem of Transcendentallntersubjectivity in Husserl. In: Collected

Papers, vol. ll. Hague 1975; Urbánek, E.: Kritika fenomenologické sociologie. Praha 1989.

Pet

in t e r val y k o n fi den ční viz intervaly spolehlivosti in te rval y ko nfidenční s im u ltánní viz intervaly spolehlivosti simultánní

-tzákladního souboru pomocí intervalů tak, aby spolehlivost zahrnutí všech skutečných hodnot parametrů do zkonstruovaných intervalů byla rovna alespoň předem zadanému číslu 100 y %. Kromě spec. postupů vznikají i.s.s. aplikací BonJerroniho nerovnosti: pro každý parametr se jednotlivě zkonstruuje -tinterval spolehlivosti, ovšem tak, že jeho individ. spolehlivost je rovna y = 1 - (1 - y)/S, kde S je celkový počet parametrů (intervalů). Zobecněním pojmu Ls.s. je oblast spolehlivosti, která je určena spec. postupy a určuje množinu v S-rozměrném prostoru tak, že tu pokrývá neznámý soubor parametrů se spolehlivostí y (např. Scheffého metoda v analýze výskytu vytváří elipsoidy spolehlivosti). A: simultaneous confidence intervals F: intervalles de confiance simultanées N: simultane Konfindenzintervalle I: intervaili di fiducia simultanei

in te rvaly s po leh li vos ti - (z lat. intervalum = prostor mezi opevněním, místní i časová mezera) - též konfidenční intervaly - nejběžnější způsob intervalového odhadu parametrů -tstatistických modelů a -tstatistických rozložení. Je založen na podmíněné pravděpodobnosti chování výběrové statistiky (většinou té funkce dat, která je bodovým odhadem parametru), vycházející z předpokla­ dusprávné hodnoty parametru, který je odhadován. Tento odhad vychází z požadované spolehlivosti 100 y % přípa­ dů. Čím vyšší spolehlivost je vyžadována, tím širší i.s. doLit.: Miller, R. G.jr.: Simuitaneous Statisticallnference. New York 1966; stáváme. S počtem pozorování se intervaly zkracují (čas­ Řehák, J. - Řeháková, B: Analýza kategorizovaných dat v sociologii. Prato úměrně k l!'Jn). I.s. nejsou určeny jednoznačně, a proto ha 1986. Řeh jsou dodatečně zaváděna další kritéria, jako je hledání intervalu nejkratší délky nebo intervalu, který je symetrický in t e rve n c e s o c i á I n í viz sociologie sociálních hnutí kolem bodového odhadu. Pro malé výběry se i.s. určují in tervencionism us viz dotace spec. algoritmy, pro větší výběry platí ve většině případů asymptotická teorie, která vede většinou k normálnímu in t e r v i e w - (angl. termín pro rozhovor, ale zároveň schůzku, setkání) - jednou stranou vyvolaný a organizorozložení odhadových statistik. Výrok: "Odhadová funkce T má střední hodnotu f a směrodatnou chybu (odchyl- vaný profesionální rozhovor mezi jednou i více osobami, ku) ST (resp. rozptyl si)" lze využít pro konstrukci i.s. pro jehož cílem je získání -tinformací. I. lze chápat také jako parametr f :f f (T - ZST, T + ZST), resp. f = T ± ZST; pro řízenou verbální -tkomunikaci, při níž dochází k stimulaci y = 0,95 je z = 1,96 (v praxi se běžně používá z =2,00), (vyžádání) a přenosu zprávy o předem vymezeném obpro y = 0,99 je z = 2,58. Uvádění i.s. ve statist. zprávách jektu. I. je nástrojem pozorování, patří mezi ty -ttechniky a publikace výsledků je pravidlem motivovaným nutností sběru informací, resp. techniky -tdotazování, kde pří­ charakterizovat přesnost získaných výsledků. Neparame- stup pozorovatele k pozorovanému jevu je zprostředkován trické i.s. vycházejí z pořadí pozorování, nikoliv z původ­ osobou, která je nositelkou informací o něm. Ve zvl. pří­ ních hodnot, a vzhledem ke slabším matem. předpokladům padech je tato osoba totožná s předmětem pozorování, tzn. (a tudíž slabší informaci na vstupu) jsou zpravidla širší než cílem i. je její charakteristika, poznání jejích osobnostních paralelní parametrické i.s., u nichž však je nutno znát správ- rysů, jejích zkušeností, názorů, zájmů, záměrů apod. To je né výchozí rozložení dat, aby užší (a tudíž přijatelnější případ psychol. a žurnalistického i. Bezprostředním cílem takových i. může být kromě získání informací pro věd. výa výzk. zajímavější) i.s. mohly být pojaty jako validní. zkumy i ovlivnění, resp. usměrnění jednání dané osoby, A: confidence intervals F: intervalles de confiance např. v rámci psychoterapie, s cílem -tresocializace, ~e­ N: Konfindenzintervall, Vertrauensbereich I: intervalbo vytvoření -timaga dané osoby na veřejnosti, resp. lllli di fiducia formování veřejnosti o ní. Někdy se jako zvl. případ i. uváLit.: Neymall. J.: On the Problem of Confidence 1ntervals. Annals of Mathedí též policejní výslech, pro který je charakteristická matical'Statistics, 6, 1935; Rao, C. R.: Lineární metody statistické indukce většinou nedobrovolná účast interviewované osoby, speajejich aplikace. Praha 1978; Řehák, J. - Řeháková, B.: Analýza statistických dat v sociologii. Praha 1986. cif. metody psychol. působení a spec. použití získaných Řeh informací. V s-gii je interviewovaná osoba primárně vždy zprostředkujícím článkem a nikoli objektem výzkumu. i n t e r val y s p o leh li vos t i s i m u lt á n n í - též siI když vypovídá o vlastních názorech, zážitcích, postojích, multánní konfidenčníintervaly - metoda z teorie statist. aspiracích, nevystupuje přitom za sebe, ale jako reprezenodhadu, jejímž cílem je pokrýt soubor hodnot neznámých určité skupiny populace. Cílem není její ovlivnění a ani tant parametrů -tstatistického modelu nebo charakteristik

447 446

interview ohniskové

interview

se nepředpokládá, i když k němu v praxi může docházet (viz -+zákon Brillouinův). Většinou je s-gická technika rozhovoru založena na kladení otázek a odpovídání na ně, i když není vyloučen systém iniciovaného volného vyprávění na dané téma, které je ve svém průběhu více nebo méně usměrňováno. V s-gické terminologii se i. účastní -+tazatel a -+respodent, resp. více osob v obou rolích. Nástroje a pomůcky nejsou nutné, ale většinou se používá buď tzv. záznamní list, nebo dotazník, někdy ještě pomocné karty s opakujícími se stupnicemi, schématy situací, ukázky z různých dokumentů, zvukové nahrávky, obrázky, fotografie, filmové snímky apod. (viz -+fotografie sociologická, -+film sociologický). I. je v s-gii tradiční, dlouho používanou technikou, která byla původně kombinována spíše s -+pří­ mým pozorováním, dnes spíše s technikou -+dotazníkového šetření. I. nebývá považováno za příliš precizní, "objektivní" techniku pro značné riziko subjektivních zkreslení informací (ze strany tazatele i respondenta). V řadě přípa­ dů je to ale jediná použitelná technika. Z hlediska fenomenologického přístupu (viz -+sociologie fenomenologická) není na závadu, že do i. vstupují blíže nezjišťované motivace a reakce zúčastněných osob, pokud se s nimi počítá (G. A. Lundberg) a pokud má i. své kořeny v kategoriích každodenního života, v jejich běžném významu. Podle A. Schutze dobré i. dospívá k synchronizaci významů ("meanings") světa tazatele a světa respondenta a smyslem s-gie je studovat právě tyto významy. I když existuje řada doporučení, jak vést správně i., není v podstatě tato technika svazována přísnými pravidly. Většina příruček podává kompilaci praktických zkušeností (což F. Cannell aR. L. Kahn nazvali "folklórem interview") s event. pokusem o jejich systematizaci. Často se hovoří o i. jako o specif. dovednosti nebo dokonce "umění", protože jeho optimální průběh závisí i na schopnosti -+introspekce, na rychlých a přiměřených reakcích v nečekaných situacích, na zvládnutí určitých spol. konvencí, na míře sebeovládání apod., což tazatelé nemohou získat během povinných nácviků a -+instruktáže tazatelů. Nároky na zvládnutí situace i. se různí podle tématu, kterému je věnováno, podle požadované hloubky informačního záběru, typu nástrojů a pomůcek a také podle typu respondentů. Zásady, které se obvykle doporučují při i. dodržovat, lze shrnout takto: 1. správně odhadnout únosnost (složitost) zkoumaných problémů, resp. informačních požadavků, a to z hlediska charakteru respondentů Qejich stáří, vzdělání, inteligence, informovanosti v dané oblasti, event. soc. a morálních zábran apod.) i z hlediska širšího soc. kontextu a situace, ve které se i. odehrává; 2. koncipovat L jako přirozený, nenásilný -+dialog, kde jedna 448

otázka navazuje na druhou, střídají se snazší s obtížnější­ mi (příp. je možno vytvořit scénář i. s obsahovou gradací, s momenty překvapení apod.); 3. počítat s narůstáním únavy v průběhu rozhovoru a s poklesem pozornosti a při­ způsobit tomu náročnost tématu i plán rozhovoru a též omezit trvání i. na únosnou míru (za max. hranici se běž­ ně považuje I hod.); 4. předem motivovat respondentův příznivý postoj k akci (vhodným vysvětlením smyslu i., prestižně, morálně, finančně, zárukou anonymity apod.); 5. vytvořit přátelskou, ne ale přehnaně důvěrnou atmosféru, v níž jsou respektovány respondentovy názory, jeho osobnost a není na něj vyvíjen nepříjemný nátlak při odmítání odpovědí; 6. zajistit dodržování předepsaného postupu (stanovené míry standardizace, způsobu použití instrumentů, pomůcek); 7. mít připraven explikační rámec pro předpokládanou variabilitu nedorozumění a zábran (pro vysvětlení nepochopených otázek, uvádění příkladů, eliminaci rozpaků nad "choulostivými" otázkami apod.); 8. používat srozumitelný jazyk blízký jazyku respondenta, vyloučit zejm. specif., odborné výrazy (pokud nejde o spec. i. s odborníky); 9. zajistit koncentraci respondenta na daný problém a udržet jeho pozornost po celou dobu rozhovoru; 10. vyloučit subjektivní ovlivňování odpově­ dí tazateli (komentováním a hodnocením respondentových názorů, radami, jak má odpovídat, informováním o odpovědíchjiných respondentů apod.); 11. pokud možno spojit rozhovor s pozorováním reakcí respondenta a vyžadovat na tazateli vyhotovení záznamu průběhu i., jehož pomocí lze korigovat získané odpovědi. Důraz na jednotlivé vyjmenované zásady se mění podle typu L: roste se snižováním míry -+standardizace, s růstem intelektuálních nároků na respondenta a s četností otázek vzbuzujících rozpaky (týkajících se osobního, spec. erotického života, morálních postojů, polit. názorů, ale někdy i výše platu apod.). Některé zásady a problémy i. se objevují v analogické podobě i při dotazníkovém šetření (zvl. ad I, 3, 4, 8). Závažným problémem L je záruka -+anonymity, která je zde obtížnější než u dotazníkového šetření vzhledem k nutnosti osobního kontaktu s respondentem, a tedy k jeho snazší identifikovatelnosti. Do i. výrazně zasahují otázky profesionální etiky: většinou se zdůrazňuje diskrétnost tazatele, doporučuje se "nelhat" a "neslibovat". V mnoha ohledech jsou problémy i. problémy běžné interpersonální komunikace. V podstatě všechny ovlivňují -+validitu získaných informací. Použití techniky i. v s-gii je velmi široké. V zásadě lze jejím prostřednictvím získávat informace o jakémkoli okruhu problémů, pokud v něm lze formulovat obecně nebo danou skupinou respondentů zodpověditelné otázky (mů­ že tedy být zdrojem tzv. -+měkkých a tvrdých dat), a sku-

tečně se takto široce aplikuje. Doporučuje se však používat i. pro psychol. náročnější témata, resp. způsoby dotazování, když je třeba podávat individ. vysvětlení k formulacím otázek, když otázky nelze přesně formulovat nebo když je třeba odvíjet další dotazy z jednoho výchozího. Pokud lze výzk. problém převést do jednoduchých otázek zvládnutelných respondentem bez cizí pomoci (self-administrated), doporučuje se technika dotazníkového šetření (týká se to většinou výpovědí o tzv. objektivních faktech podchycujících soc. postavení, profesní a kariérovou dráhu, demogr. chování, migraci apod.), která je méně náročná na pracovní síly i finančně a umožňuje zahrnout do výzkumu širší záběr populace. Výhodné a v současné době časté je použití hybridní techniky, při které vyplňují dotazník individ. nebo ve skupinách sami respondenti, ale za přítomnosti výzk. pracovníka, který podá úvodní vysvět­ lení, eliminuje různá nedorozumění, příp. negativní postoje k akci, a zejm. zaručuje úplné vyplnění formulářů, jejich max. návratnost, která je velkým problémem např. dotazníků zasílaných poštou. Klasické a též nejběžnější i., prováděné většinou formou individ. rozhovoru mezi jedním tazatelem a jedním respondentem, se týká témat na pomezí s-gie a soc. psychologie: -+postojů k nejrůzněj­ ším soc. jevům a problémům (k práci, vzdělání, polit. událostem, k otázkám rodinných vztahů, k vzorcům chování, názorovým systémům apod.), -+hodnotových orientací a -+aspirací. Méně často se s-gie zaměřuje na hlubší psych. -+motivace postojů a jednání (viz -+interview ohniskové, -+metoda explorační). Mezi typické oblasti, ve kterých se využívají všechny tyto typy i., patří výzkum -+masové komunikace, -+výzkum veřejného mínění, -+výzkum trhu. I. se provádějí většinou pomocí stálé, cvičené -+tazatelské sítě, převážně amatérů (bez psychol. či s-gického vzdělání) a používá se v nich maximum -+uzavřených otázek (viz též -+interview standardizované). V uvedených případech i u některých spec. postojových či hodnotových šetření vystupuje i. jako hlavní terénní technika. Kromě toho bývá na i. postaven tzv. -+orientační výzkum, -+terénní výzkum, resp. -+předvýzkum, kde slouží k identifikaci proměnných, k naznačování hypotéz, k upřes­ ňování pojmů, formulací otázek dotazníku. I. se také používá jako doplňková, upřesňující technika při extenzívním dotazníkovém šetření (např. k podchycení motivačního zázemí dílčího souboru osob) a při -+validizaci. Tyto typy i. pracují s méně strukturovaným (standardizovaným) dotazníkem, příp. používají tzv. -+záznamový arch či schéma ("schedule"), kde jsou vytyčeny a logicky propojeny hlavní body sledovaného problému. Práce s tímto instrumentem je náročnější než s dotazníkem a vyžaduje urči-

tou odbornou erudici, podobně jako hloubkové, explorativní či psychol. i. I v těchto, stejně jako ve všech před­ chozích případech jde o tzv. řízené interview. Formy "neřízeného interview" se téměř nepoužívají. Inklinuje k nim beseda jako spec. případ -+skupinového interview, což je rovněž málo používaná technika (spíše se sekundárně využívají záznamy z neřízených besed a diskusí, které nebyly součástí žádného výzkumu). Jak vyplývá z předcho­ zího, i. lze dělit podle nejrůznějších kritérií: podle počtu účastníků, typu otázek, míry zásahu do rozhovoru, charakteru tématu, psychol. hloubky, resp. podle oboru, ve kterém se používá (hovoří se např. o psychol. interview na rozdíl od s-gického L apod.). V praxi se často jednotlivé typy i. vzájemně kombinují. Moderní tech. možnosti při­ nášejí další modifikace L Tzv. telefonní i. vytváří jistou komunikační distanci, počítačové i. nový typ spojení s dotazníkovým šetřením (viz -+dotazování počítačové). A: interview F: entretien, interview N: Befragung, Interview I: intervista Lit.: Eder, R. V. - Ferris, G. R.: The Emp10yment Interview. Theory, Research, and Practice. London 1989; Garret, A. (1944): Interviewing, its Principles and Methods. New York 1966; Hyman. H. H.: Interviewing in Socia1 Research. Chicago 1954; Lopez, F. M.: Personne1 Interviewing. Theory and Practice. New York, San Francisco, Toronto, London, Sydney 1965; Richardson, S. A. - Dohrenwend, B. S. - Klein, D.: 1nterviewing. Hs Forms and Functions. New York, London 1965; viz též ---metody sociologické, ---techniky sběru informací.

Vod

in te rview

frakční

viz validizace

in terview ohniskové - (překlad z angl. focused interview; focus =ohnisko, to focus = soustředit mysl) - používá se i původní angl. výraz focused interview - spec. varianta tzv. hloubkového interview, při které je pozornost -+respondenta koncentrována na určitou situaci, často experimentálně navozenou, jejíž objektivní parametry jsou předem známy. Účelem i.o. je prozkoumat subjektivní prožitky této situace. Tento typ interview byl původně rozvinut pro výzkum efektů hromadných sdělovacích prostředků a propagandy (H. Herzog takto zkoumal pocity uspokojení posluchačů z různých typů rozhlasových pořadů), má však širší použití. V i.o. jsou hypoteticky stanoveny předpokládané efekty a zjišťují se vzniklé odchylky. Testují se též rozdíly mezi zážitky jednotlivých skupin respondentů. Úkolem -+tazatele je udržovat, resp. stále vracet pozornost respondenta k témuž bodu a krok po kroku dospívat k větším podrobnostem. Tazatel má být vybaven "průvodcem" a programovým analyzátorem, což jsou mechanické pomůcky sloužící zejm. k retrospektivnímu navození situace, na kterou má respondent reagovat. Používají se grafická znázornění, filmové snímky, playbacky, tiště­ né materiály. 1.0. vyžaduje specif. vyškolené tazatele. V čes. 449

interview skupinové

intuice

s-gii a ve výzkumu veř. mínění se v 90. I. začaly uplatňo­ vat různé volnější varianty skup. formy i.o. (viz -tfocus-groups). A: focused interview F: interview focalisée N: zentriertes Interview I: intervista focalizzata Lit.: Mertoll. R. K. - Fiske. M. - Kelldall. P. L.: The Focused Interview. A ManuaI of Problems and Procedures. Glencoe. Ill. 1956.

Vod

interview skupinové - jeden z typů -tinterview, pro něž je charakteristické, že se jej účastní skupina -trespondentů,buď uměle vytvořená nebo přirozená (příp. její část) a že mívá formu diskuse. Může sloužit různým úče­ lům jako každé interview: k předvýzkumu, hlavnímu výzkumu s-gickému, antropol., psychol., k výzkumům diagnostickým i k terapeutickým účelům, pro účely žurnalistické apod. Může být napojeno na tzv. participativní strategii, kdy lze s laiky, příp. se skupinou expertů diskutovat třeba již zpracované výsledky výzkumu. Ve specif. podobách se i.s. používá v oblasti -tmanagementu a -tprognostiky. Obecným problémem je vyvážené zapojení všech členů skupiny a eliminace vlivu autoritativnějších jedinců, i když studium těchto přirozených okolností je s-gicky relevantní a může se naopak stát ústředním výzk. tématem. Někdy je technika i.s. aranžována tak, že skup. diskusi předcházejí individ. rozhovory, anebo naopak po i.s. následují rozhovory s jednotlivými členy dané skupiny. Jiným pokusem o zvýšení efektivity této techniky je rozdělení skupiny respondentů na menší diskutující kroužky, které pak sdělují výsledky své diskuse a činnos­ ti (tento způsob bývá přínosný z hlediska didaktického). Rozhovor se skupinou (ve skupině) je základem techniky -tfocus-groups, při níž ale většinou spolupůsobí i prvky pozorování nebo experimentu (např. při výzkumu trhu se sledují nejen vyslovené názory na určitý výrobek, ale i reakce účastníků na předkládané vzorky, použitá slovní spojení, způsoby argumentace v diskusi apod.). Zákl., resp. tradiční formou i.s. je beseda, což je více nebo méně usměr­ ňovaná diskuse na dané téma se skupinou lidí, jejichž angažovanost v diskutovaném problému je většinou předem alespoň částečně známa. Každé i.s. je náročné na přípra­ vu, a to zejm. v rovině soc. dovedností, zkušeností a imaginace vedoucího diskuse. Přináší také obtíže se záznamem obsahu rozhovoru. Původně šlo o dilema rušících písemných záznamů či záznamů ex post, v současné době jde o problém selekce a utřídění informací z úplných magnetofonových záznamů rozhovorů. A: group interview F: interview de groupe N: Gruppeninterview I: intervista di gruppo Bur

450

in terview standardizované - forma -tinterview opírající se o standardizovanou strukturu -tdotazování: otázky jsou tazateli formulovány a pokládány jednotně, stejně celému souboru respondentů. I.s. se opírá o dotazník či -tzáznamový arch, příp. o jiné pomůcky, vyvolávající verbální reakce dotazovaných (např. fotografie, obrázky apod.). Důležité je dodržení předepsané standardní formy tazatelem. I.s. zpravidla umožňuje vysokou návratnost a kvalitu získávaných dat, ale ve srovnání se standardizovaným -tdotazníkovým šetřením je nákladnější. Je rozsáhle využíváno ve -tvýzkumu veřejného mínění, -tvýzkumu trhu apod. A: standardized interview F: interview standardisée N: standardisiertes Interview I: intervista standardizzata Lit.: viz ->interview, ->metody sociologické, ->techniky sběru informací.

Dvo

in t i m it a - (z lat. intimus = nejvnitřnější, nejtajnější, nejdůvěrnější) - nejvyšší stupeň -tsoukromí, atmosféra max. soc. uzavřenosti a zároveň nejtěsnější, nejdůvěrnější soc. spojení. I. lze chápat jako zvláštní druh -tkomunikace, která probíhá v rodině, mezi přáteli a v milostných vztazích. Vzniká vzájemným pronikáním náklonnosti a izolací od ostatního světa. Intimní osobní vztahy jsou zvl. typem soc. vztahů a jsou součásti spol. systému, v jehož rámci se vytvářejí a proměňují, intenzifikují a oslabují. I. se vlastně staví proti názoru, že to, co konkrétně formuje jednotlivého člověka, jeho vzpomínky, hodnoty, postoje apod., nemůže být zcela přístupné druhému člověku. Pro soc. život ve starších, méně diferencovaných, lokálně omezených a z hlediska četnosti vztahů méně komplikovaných společnostech byl charakteristický nedostatek prostoru pro soukromí i pro L v manželství. Potřeba i. zde zřejmě nevznikala, lidé se tak jako tak vzájemně znali, i když ne do hloubky. Postupná -tsociální diferenciace vede podle Scatera k autonomizaci intimních vztahů. Proti obecné normě, konvenci partnerských vztahů stojí dnes intimní spojení jako čistě osobní zdroj její stability. V moderní společnosti je partnerský vztah více závislý na vzájemné otevřenosti jednoho k druhému, na osobních vlastnostech. Tím ale přibývá i konfliktů. Dokazují to novější výzkumy oblasti intimních vztahů. Podle nich se názorové rozdíly, projevující se v konkrétním jednání, v pojetí rolí, hodnocení věcí, událostí, v otázkách vkusu apod., stávají stálým zdrojem konfliktů (Braiker, H. H. Kelley). Rovina osobní komunikace je nejen rovinou i., ale i rovinou řeše­ ní konfliktů. I. jako s-gickým problémem se podrobněji zabýval N. Luhmann. Všímá si především hist. a soc. pro-

měnlivosti i. ve vztahu k -tlásce. Chápání pojmu i. může být rozšířeno na vztahy k věcem, prostředí, na potřebu jistoty, -tdůvěry, na zákl. orientace v běžných životních situacích. Nová tematizace tohoto pojmu ve -tfenomenologii úzce souvisí s objasněním pojmu -tLebenswelt. A: intimacy F: intimité N: Intimitat I: intimita Lit.: Burghes. R. L. - Hustoll T. L. eds.: Social Exchange in Developing Relationships. New York 1979; Levillger. G.: elose Relationships: Perspectives on the Meaning of Intimacy. Amherst 1977; LlIhmall/l, N.: Liebe als Passion. 1982.

Much intralingvistika - (z lat. intra = uvnitř) - odvětví aplikované -tlingvistiky zabývající se srovnávacím studiem tzv. umělých jazyků. I. zkoumá možnosti, jak takové jazyky vytvořit, jak je využívat a rozšiřovat na věd. základech, většinou s cílem zlepšit mezinár. komunikaci. Snahy o vytvoření pomocného jazyka pro potřeby mezinár. dorozumívání jsou velmi staré. Touto myšlenkou se zabýval např. už J. A. Komenský, ale hlavní projekty umělých jazyků vznikaly od 19. st. Vycházely především z jazyků přirozených, zejm. západoevrop. Nejvíce je rozšířeno esperanto, které vytvořil varšavský lékař L L Zamenhoj. Přes uvedené snahy ale hlavním prostředkem mezinár. styku zůstávají některé živé -tjazyky národní, zejm. anglič­ tina, dále němčina, francouzština, španělština aj., což svěd­ čí mj. o tom, že životaschopnost a míra užívání jazyka jsou svázány s jeho přirozeným vznikem a soc. pozicí komunity, která je jeho přirozenou nositelkou. A: intralinguistic F: intralinguistique N: Intralinguistik I: intralinguistica

Buch in t roj e kce viz učení sociální in t r o s p e k c e - (z lat. introspicere = nahlížet dovnitř) - pozorování sebe sama, resp. sebepozorování, což je zákl. metoda klasické fenomenologisticky, deskriptivně orientované psychologie a s.gie. Pokud provádí i. odbomě psycholog, lze předpokládat, že výsledek je kontrolovatelný sebepozorováním jiných psychologů zaměřených na týž předmět. I v těchto případech byly ovšem dosaženy nejednotné výsledky (např. při popisu některých citů). Pokud je požadavek i. obsažen v některých položkách s-gického dotazníku, který je předkládán laikům, může být sebepozorování do jisté míry validizováno jinými odpověďmi téhož dotazníku a také srovnáváním odpovědí jednotlivých respondentů. Podle M. Kreutze (1962) jsou problematické jen jednotlivé výroky založené na i., zatímco výpovědi obecné mají stejnou hodnotu jako výpovědi o fy_ zických předmětech, získané pomocí metod přír. věd. Metoda i. byla precizována: a) zpětným pozorováním, tj. se-

bepozorováním z reminiscence, z bezprostřední vzpomínky na daný zážitek (i když vzpomínka může již obsahovat zkreslení, a tedy ztrátu informace), b) řízením druhou osobou, což se uplatňuje zejm. u -texperimentu. Uvádí se, že i. musí zachovávat 3 zákl. pravidla: 1. podle vzoru přír. věd popisovat konkrétní psych. procesy určené v čase a prostoru, a to v současné nebo v co možná nejkratší době po jejich prožití; 2. sloužit jedině k popisu výrazných psych. jevů, tj. takových, které známe a poznáváme bez pochyb; 3. provádět i. systematicky a kvant. zpracovávat sebrané informace. Kreutz zdůrazňuje, že odmítnutím i. by se ze spol. věd vyloučily určité jevy vědomí, které reálně existují a mají svůj význam, hrají svou roli. I. jako metoda vhledu do soc. reality byla rozvíjena zvl. v tzv. -tchápající sociologii a ve směrech, které na ni navazují. Byla sice v příkrém rozporu s comtovským pozitivismem (sámA. Comte v r. 1864 pokládal sebepozorování za nemožné, neboť podle jeho přesvědčení se vědec nemůže rozštěpit na objektivního, nezaujatého pozorovatele svých vlastních prožitků a bytost prožívající), ale řada empir. sociologů (např. R. Konig) oceňovala pozitivní pří­ nos klasických vzorů s-gické L (zvl. analýz W. Diltheye). Upozorňovali, že nedostatky připisované i. se vyskytují i v těch metodách a technikách, které vycházejí z přírodo­ vědného modelu věd. výzkumu. I. jako metoda byla devalvována zejm. nástupem -tbehaviorismu a -tfyzikaIismu, přesto však nikdy zcela nevymizela z repertoáru věd. výzkumu a zcela rehabilitována byla -tinterpretativní sociologň a -tbiografickou sociologií. Běžně se používá také v terénním Výzkumu v kult. antropologii. V s-gii i antropologii souvisí zvl. s využíváním životních příběhů (life story) a životních historií (life history), používá se ale také při experimentech s vlivem skupiny na pokusnou osobu a při všech hloubkových interview. V psychologii se uplatňuje zvl. ve výzkumu vnímání a myšlení. Přispě­ la k důležité fenomenologické diferenciaci řady psych. jevů (mj. např. k rozlišení představa myšlenek). Na základě i. byla učiněna řada význ. psychol. objevů, např. v oblasti vnímání kauzality, rozhodování, struktury osobnosti, vlastností a jejich skladby. A: introspection F: introspection N: Introspektion I: introspezione Lit.: Kreutz. M.: Metody wspólczesnej psychologii. Warszawa 1962; Spiegelberg. H.: Phenomenology in Psychology and Psychiatry. Evanston 1972.

Nak

in t r O v e r z e viz psychologie analytická in t u i c e - (z lat. intueri = nahlížet, dívat se dovnitř, zřít) - poznání na základě vnuknutí, vystupující v protikladu k poznání, kterého se dosahuje diskursivním myšlením.

451

intuitivismus

invisible college

H. Bergson (1900) chápal i. ve spojení s -'instinktem a v protikladu k intelektu (viz -'intelekt a inteligence) jako vciťování do podstaty předmětu, umožňující poznat, co je na tomto předmětu jedinečného a nevyjádřitelného. Zhruba v tomto významu se pojem i. stal základem fil. -'intuitivismu, nezřídka s akcentem jakéhosi esotemího poznávání. Zejm. byl zdůrazňován protiklad i. a pojmového logického myšlení. W. K. Arnold (1969) nazývá i. "nazřeným poznáním" (schauende Erkennen), jímž se dospívá k vnější a vnitřní, empir. a apriorní evidenci. I. je "intelektuální nazírání na obsah", který se stává evidentní bez logického odvozování, tedy bezprostředně. V tomto smyslu bývá i. někdy ztotožňována s inspirací, resp. s nápadem, osvícením a dalšími termíny. J. P. Guilford (1967) ztotožňuje i. s tzv. vhledem a považuje ji za "dramatický aspekt tvořivosti", za "moment osvícení", kdy jedinec vytváří ohromný krok v myšlení, poznání. Za podstatný znak i. je pokládán náhlý objev něčeho, náhlé vyřešení problému. Guilford dále zdůrazňuje, že při i. přestává být proces myšlení kontrolován, že se objevují četné volné asociace připomínající denní snění a že stav relaxace vytváří lepší podmínky pro vybavování informací. Obecně se v i. zdů­ razňuje pozitivní úloha předcházejících zkušeností, které mají vztah k danému předmětu myšlení či řešení problému, které pak náhle intuitivně vystoupí. Obecně se soudí, že zvláštnost i. spočívá v tom, že probíhá jako neuvědo­ mované myšlení. Fenomenologickou analýzu i. v rámci svého pojetí "zření podstat" podal E. Husserl, který i. označuje za evidenci, "bezvadný způsob vědomí" (proti němuž staví pouhé Bewussthaben); i. (evidence) je mu "sebezjevením", "sebe sama zobrazením", "sebe sama dáním" něja­ ké věci, obsahu, obecnosti, hodnoty atd; i. je bezprostřed­ ní prezentací podstat. Naproti tomu J, Kant uznával jen diskursivní intelekt (Verstand). Zdůrazňování primátu i. v poznávání se prosadilo hlavně ve filozofii (N. O. LosskiJ), ale i v matematice. V psychologii se na i. orientoval zejm. charakterolog L. Klages, v historii W. Dilthey. V s-gii se husserlovskému intuicionismu přiblížil A. Schiitz (Der sinnhafte Aujbau der sozialen Welt, 1932). Tzv. -'chápající sociologii nelze s intuicionismem spojovat. Současná psychologie pojem i. v podstatě opustila a nahradila zmíněným termínem vhled (angl. insight, něm. Einsicht). A: intuition F: intuition N: Intuition I: intuizione Lit.: Asmus, V. F.: Problema intuicii v filozofii i matěmatike. Moskva 1963; A. A.: Někotoryje psichologičeskije problemy intuitivnogo poznanija. Moskva 1972; Ponomarjov, J. A.: Duševní život a intuice. Praha 1972.

Nalčadfjan,

Nak in t U i t i v i s m U S - též intuicionismus - fil. směr vymezovaný jako učení o -'intuici jako hlavním a nejjistějším 452

zdroji poznání (H. Schmidt, 1934). Termín i. se příliš neujal, protože metoda intuice byla chápána různě a vedla k různým výsledkům. Mezi nejvýzn. představitele i. patří tak rozdílní filozofové, jako H. Bergson, N. O. Losskij, E. Husserl, v jistém smyslu sem patří i W. Dilthey se svou metodou chápání (viz -'heuristika), jakož i L. Klages, který proti obrazně nazírající duši postavil destruktivní rozum ducha, věčného protivníka duše. Prvky i. ale nacházíme již u Platóna v jeho rozlišení mínění (doxa) a nazírání (synopsis), dále u R. Descarta, J. G. Fichteho, F. W. J. von Schellinga, A. Schopenhauera aj., zvl. přijmeme-Ii tezi, že vciťující chápání je zvl. případ intuitivního způso­ bu pojímání (H. Lenk, 1967). I. je založen na zdůraznění protikladu intuice a diskurzivního myšlení (vědomě krok za krokem postupujícího poznávání). Ve skutečnosti tento protiklad není absolutní, neboť také intuice je založena na určitém postupu, který je však nevědomý. Heuristická hodnota psychol. pojaté intuice je nesporná a intuice se v tomto smyslu uplatňuje i v přír. vědách včetně matematiky (1. Hadamard: The Psychology oj lnvention in the Mathematical Field, 1945). H. Bergson své pojetí intuice neprecizoval, ale spojoval ji s -'instinkty a zdůrazňoval, že pochopení života je možné jen intuicí, protože jeho podstatou je věčný pohyb (elan vital), který statické pojmy rozumu, resp. intelektu (viz -.intelekt a inteligence) nemohou zachytit. Intelekt je stvořen pro matematiku, techniku a praxi vůbec. Život je možno pochopit jen z vlastního prožívání a intuicí, v níž se člověk zbavuje zavádějících návyků intelektu a dospívá k "bezprostředním datům vědomí". Intuice není pasivní reflexe, ale náhled vitální účelnosti; zavádí nás do samotného "nitra života", je jakýmsi sebeuvědoměním instinktu a doplňuje "nedostatečná data intelektu". Životní proces nevysvětluje dostatečně ani mechanická kauzalita, ani finalita. Intelekt je naladěn na hmotu, intuice na život (viz v.ývoj tvořivý, 1919). Losskij vypracoval základy "intuitivní gnoseologie" (Die Grundlagen des lntuitivismus, 1908), od níž dospěl k tzv. mystickému empirismu. Rozeznával tři druhy intuice: smyslovou, intelektuální a mystickou. Intuici nazývá věděním, poznáváním věcí v jejich realitě, která je v jakési abstrakci vědomí imanentní. Intuice mu není jen vnímáním a myšlením, ale přímým, mystickým nazíráním transcendentních principů (zejm. v náb. zkušenosti). Je možná, protože svět jako organický celek obsahuje vše ve všem, a tak abstraktně substanciální vnějšího je obsaženo ve vědomí subjektu. Je to vlastně jakási parafráze Aristotelova výroku, že "duše je svým způsobem vším", proto je v ní možno najít veškeré pravdy bytí bezprostředně. Místo pojmu -'vědomí však Losskij používá termín "substanciální já" (Absolutní kritérium pravdy, 1946). Losskij

sám svou filozofii nazval i. a snažil se jí především pře­ konat Kantův fil. kriticismus. E. Husserl vystoupil ostře proti tehdy rozšířenému -.psychologismu, který gnoseologii, logiku a etiku převáděl na psychol. problematiku. Pravda poznání není podle Husserla závislá na psychologii, je to otázka fil. metody. Pravdy tvoří jakýsi autonomní svět a -'Iogika, která je jeho základem, je apriorní vě­ da. Svou fenomenologickou metodou redukce jevů na jejich podstaty definuje přímo pojem "čisté intuice", kterou chápe jako "intuitivní evidenci" (viz též -'fenomenologie). Ve své podstatě je i. spekulativní doktrínou, zatíženou předsud­ ky -'spiritualismu. Byl reakcí na prosazující se -'scientismus. Čes. stoupencem a vykladatelem i. byl Vladimír Hoppe. A: intuitivism F: intuitivisme N: Intuitivismus I: intuizionismo Lit.: Hoppe, v.: Úvod do intuitivní a kontemplativní filosofie. Praha 1928; Losskij, N. O.: Die Grundlagen des lntuitivismus. Berlin 1908; Losskij, N. O.: Absolutní kritérium pravdy. Bratislava 1946.

Nak i n v a li d it a - (z lat. invalidus = nemocný, in = záporka ne, validus = zdravý, silný, zdatný) - termín, který vznikl ve středověku jako pojmenování neschopnosti činné vojenské služby a od poloviny 19. st. se ustálil jako pojem vyjadřující změnu, pokles, příp. úplnou ztrátu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nebo trvale nepříznivý zdravotní stav, tělesnou nebo duševní vadu v důsledku úrazu, -.nemoci, vrozeného defektu. Dnes znamená nezpůsobilost k výkonu práce ve smyslu podstatně omezené možnosti pracovního uplatnění. Vyšší stupeň takového omezení vyjadřuje i. úplná, kdy osoba není schopna vykonávat soustavně žádné zaměstnání nebo může vykonávat pouze zaměstnání nepřiměřené její -'profesi, schopnostem a dosavadnímu pracovnímu uplatnění. Nižším stupněm je i. částečná, kdy osoba své dosavadní povolání vykonávat může, ale pouze za zvlášť upravených podmínek, při zvláštních úlevách, při podstatně nižším výdělku, příp. může vykonávat jen povolání méně kvalifikované. Přímá vazba pojmu i. na urči­ tý stupeň ztráty pracovní způsobilosti vysvětluje, že je dnes v soc.-právní oblasti používanější označení "občan se změ­ něnou pracovní schopností" místo invalida. Vyšším stupněm změny pracovní schopnosti je tzv. těžší zdravotní postižení. Vymezení plné a částečné i., na kterou se váže poskytování invalidního důchodu, vymezení statutu obča­ na se změněnou pracovní schopností a se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, včetně důvodů přiznání tohoto statutu a poskytování příslušných soc. výhod, určuje zákon o soc. zabezpečení a předpisy vydané k jeho provádění. Z hlediska zdravotnického se k pojmu i. přidružují termíny: porucha - jakákoliv ztráta nebo

abnormálnost v psychol. nebo anatomické struktuře či funkci; disaptibilita - poruchou způsobené jakékoliv omezení nebo nedostatek schopnosti vykonávat nějakou činnost způsobem anebo v rozsahu, jaký je u člověka považován za normální; handicap - souhrnné označení nepříznivé situace člověka dané poruchou nebo disaptibilitou, omezující nebo znemožňující plnění úloh považovaných pro danou osobu v závislosti na věku, pohlaví, soc. a kult. či-, nitelích za normální. A: disability F: invalidité N: Invaliditat, Behinderung I: invalidita Lit.: Defektologický slovnik. Praha 1984; Kříž, V.: Rehabilitace ajeji uplatnění po úrazech a operacích. Praha 1986; viz též --+nemoc, --+nemocnost.

HuH i n vaz e viz procesy sociálně ekologické in ven táře oso bnosti viz testy osobnosti in verze sexuá Iní viz homosexualita i n ves ti c e - (z lat investitio = zakládání penězi, to z investire = šatit, oblékat) - pojem, který je v ekonomii různě definován: 1. v národní ekonomii se jím rozumí hodnota přírůstku staveb a vybavení (i. do budov, strojů a zaří­ zení), nebo zásob (i. do zásob); i. jsou tou částí národního produktu, která se nespotřebuje a zajišťuje růst ekonomiky; 2. v podnikové ekonomii se i. rozumí jednání, které dlouhodobě vede k příjmům (nebo výhodám) a výdajům a které začíná výdajem (investičním nákladem); v rámci plánu i. vybírá podnik z několika alternativ tu, od které si na základě investičního propočtu slibuje celkový příjem min. ve výši celkových nákladů (investičních a běžných). V rámci vývoje svět. trhu se v současné ekon. teorii z hlediska podnikatele považují za významnější dlouhodobé i., investiční objekty velkého objemu (jako např. přenesení výroby do zahraničí). Cílem i. je buď zvýšit výrobu, nebo si udržet či zvýšit tržní podíly pro své výrobky, anebo zvýšit obrat, v zásadě ale přímo nebo nepřímo zvýšit zisk. A: capital goods, investments F: investissements N: Investitionen I: investimento RaN i n v i s i b I e c o II e g e - (z angl. invisible = neviditelný; college = kolegium, učiliště) - do češtiny nepřekládané označení pro specif., jakoby "neviditelný" druh komunikačního spojení mezi vědci v moderní vývojové etapě vě­ dy. Pojem zavedl v 60. I. D. J. Price de Solla jako označení pro seskupení nejproduktivnějších a nejvlivnějších vědců sdružených na základě intenzívní neformální -'komunikace. Vznik i.c. spojuje Price s exponencionálním růstem vědění, které se podle jeho výzkumů ze 60. I. bě­ hem každých 15 I. zdvojnásobuje. Nemožnost informač453

islám

inženýrství genové

ně

zvládnout tento růst vyvolává v život kompenzaci v podobě utváření rostoucího počtu relativně malých výzk. sítí, jimž od 70. 1. věnuje význ. pozornost -tsociologie vědy. Pod povrchovou vrstvou formálních komunikačních struktur vzniká v moderní vědě mnoho neformálních komunikačních sítí, které zdánlivě neviditelně spojují vědce po celém světě. Dříve funkci Lc. plnila soukromá korespondence mezi vědci, dnes jde o konference, setkání, výmě­ ny separátů a zejm. o spojení prostřednictvím nových tech. médií. Pro vznik i.c. podle J. M. Zimana neexistují žádná psaná pravidla spojování, žádné pevné procedury, žádná pravidla udržování kázně, členové i.c. nejsou spojeni ani geogr., ani finančně, neexistují formální doklady o člen­ ství, ale ani zjevná hierarchie, kromě vztahu "učitel-žák". Empir. se studiem i.c. zabývala zejm. D. Craneová, která si položila mj. otázku, jak různé typy org. a komunikač­ ních struktur přispívají k rychlému a efektivnímu vzniku inovací ve vědě. Craneová pokládá sice i.c. za reálný soc. fakt, jeho existence se však těžko prokazuje a konkrétní i.c. se obtížně popisují. Podle M. J. Mulkayho jde naopak o pojem vysoce zavádějící, neboť členové Lc. jsou ve skutečnosti vysoce viditelní a hrají prominentní roli při reprezentaci oboru v širší -tvědecké komunitě a v ustavování její věd. reputace. Za analogické pojmy k pojmu i.c. lze považovat termíny typu výzk. síť (research network), výzk. centra (research centers - podle F. M. Crawjorda seskupení, kde vědci fungují jako jednotka bez ohledu na institucionální spojení a polit. hranice), soc. kruh (social circle - podle C. Kooushina spojení vědců se společnými kult. zájmy nebo společenství utilitární, mocensko-polit. a integrativní). Za opravdu zvláštní druh i.c. bychom mohli pokládat neformální a dokonce utajené komunikační a interakční struktury disidentské vědy a kultury v totalitních systémech. Z hlediska s-gie vědy se však tímto fenoménem zatím nikdo nezabýval. A: invisible college F: com~ge invisible N: invisible college, unsichbares College

znamu jako Ls. se používá pojem sociotechnika (viz -ttechniky sociální). Oboje vychází z poznatků filozofie, s-gie, psychologie (zvl. sociální), ekonomie, kult. a soc. antropologie, politologie apod. a uplatňuje se v rozhodovacích aktech v oblasti ekonomie, práva, demografie, pedagogiky (zvl. školských systémů), reklamy, polit. praxe. A. Podgórecki (1968) umisťuje předmět sociotech. bádání do čtyř oblastí, mezi které patří systém výchovy, prostředky masové komunikace, právní systém a formy užití moci. Metodika je rozpracována především v technikách persuaze, tj. -tovlivňování postojů, hodnotových systémů apod. Existence i.s. je spojena s 20. st. Pojem i.s. použil poprvé nejspíše R. Pound v práci lntroduction to the Philosophy oj Law (1922). Za hlavní nástroj i.s. považoval právo, jehož hlavním úkolem a cílem je podle něho zachování -tsociální rovnováhy. V r. 1940 vyšla práce M. Eastmana Marxism: is it Science, kde je i.s. pojato jako věda, která se zabývá globální přeměnou společnosti. K. R. Popper (The Open Society and lts Ennemies, 1945) člení i.s. na obecné, které si klade za cíl celkovou přemě­ nu společnosti, a na dílčí, které má odstraňovat spol. zla, jako např. nezaměstnanost, konflikty apod., ale má se vě­ novat i otázkám reformy školství, regulace mezilidských vztahů apod. V práci G. Myrdala, R. Sternera, A. Roseho (An American Dilemma, 1944) je i.s. spojeno s pokusy o řešení černošské otázky v USA. Někdy se i.s. pojímá jako soubor manipulativních metod, které je možno ve spojení s ideologií zneužít a které skutečně zneužity byly. Je uváděno do spojitosti s totalitními systémy a bývá dokonce označováno jako "největší zlo tohoto století". Např. i.s. v hitlerovském Německu charakterizuje P. Johnson (1991) jako manipulaci s lidmi založenou na představě, že s lidskými bytostmi lze zacházet tak, "jako se na lopatu nabírá beton". Po této hist. zkušenosti lze zaznamenat snahy distancovat od Ls. sociotechniku a orientovat ji ve smyslu "dílčího sociálního inženýrství" K. R. Poppera. -tPersonalistika používá užší pojetí sociotechniky (ts.) jako systémově uspořádaných souborů změn, zásahů Lit.: erane. D.: Invisible Colleges. Dillusion ol Knowledge in Scientific do pracovních situací, které mění podstatu práce, činnost Communities. Chicago. London 1972; Kommunikacija v sovremennoj nauke. Moskva 1976; Price, D. de 5.: Little Science, Big Science. New pracovních skupin a ovlivňují vztahy zaměstnanců k techYork 1963; Price, D. de 5. - Beaver, D.: Collaboration in an Invisible Colnice. lege. American Psychologist, 21, 1966; Ziman, 1.: Public Knowledge. A: social engineering F: engineering social, ingenierie The Social Dimension ol Science. Cambridge 1968. Mil sociale N: Sozialingenieurstums I: ingegneria sociale inženýrs tví genové viz eugenika in žen Ýrs tv í s o ci ál n í - praktická disciplína podřa­ zená -tpraxeologii, která na základě věd. poznatků vytváří relevantní systém praktických direktiva doporučení k dosažení spol. změn nebo (v užším pojetí) změn v chování a jednání jedinců nebo skupin. Téměř ve stejném vý-

454

Lit.: Grác, J.: Perzuázia. Ovplyvňovanie človeka človekom. Bratislava 1985; Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991; Podgárecki, A.: Základy sociotechniky. Praha 1968. Popper, K. R.: Otevřená společnost a její nepřátelé. I. Praha 1994.

ŠtZ

inženýrství systémové - obor zabývající se výzkumem, navrhováním, výstavbou, provozováním a říze-

ním rozsáhlých a složitých tech., tzv. "smíšených" (sociotechnických), ekon. či ekologických systémů, jejich subsystémů i komponent. Ls. je aplikací poznatků řady tech. a spol. věd. Vychází ze systémové teorie, kybernetiky, věd. managementu, psychologie a s-gie. Opírá se o systémové myšlení, založené na klasických přístupech redukce, analytičnosti, doplněných o moderní přístupy celostního chápání problémů a cílovosti. Používá se zejm. týmový způsob práce. Vznik i.s. je spojen s přípravou a realizací tzv. "velkých programů", především z oblasti kosmonautiky, dopravy, plánování, kontroly a řízení letových situací vokolí velkých letišť, telekomunikací, jaderné energetiky, pružné automatizace při uskutečňování "zelené revoluce" v rozvojových zemích, rozvoje biotechnologií, systémů ochranya tvorby životního prostředí. Výrazný je integrační charakter i.s. při spojování inovačních, investičních a racionalizačních stránek, při respektování ekologických požadavků. Jádrem i.s. je jeho metodologie, která prošla od 50. 1. 20. st. výrazným vývojem. Původní "tvrdé systémy" tech. charakteru, v nichž participace člověka byla dána výrobní technologií či provozními předpisy, byly postupně "změkčovány" k respektování člověka jako aktivní a uvědoměle se chovající složky systému. Rozvoj i.s. je úzce spojen s uplatněním výpočetní techniky. A: system engineering F: ingénierie de systeme N: Systemigeneering I: ingegneria dei sistemi

identifikovatelné se státem, jehož občany jsou. Na hnutí sudetoněmecké, vedené K. Henleinem, je možno dívat se nejen jako na hnutí nacistické, ale současně i jako na hnutí iredentické v tom smyslu, že většina obyv. Českoslo­ venska (tzv. první republiky, trvající mezi 1. 1918 a 1938) něm. původu vyžadovala připojení k (hitlerovskému) Ně­ mecku (což pak mnichovský diktát z r. 1938 a jeho přije­ tí tehdejší čsl. vládou umožnily). V provincii Ogaden v Habeši žije vesměs obyvatelstvo, které jazyk a kultura spojuje se Somálskem a jejichž (ne příliš hlasité) požadavky žít v Somálské republice a ne v Habeši a pokusy somálské vlády o jejich ovlivňování jsou vlastně iredentismem. Když někde v pohraničí žije početná národnostní -tmenšina obyv., která se identifikuje se sousedním státem (kult., náb., jazykově, polit.), existují zde možnosti iredentistického hnutí a organizací, které vždy znamenají určitou destabilizaci státu, ve kterém se taková menšina nachází. Snahy srbské menšiny v Chorvatsku připojit se k Srbsku nebo arménské menšiny v Ázerbájdžánu připojit se k Arménii skončily válkou. V konsonanci se svým it. původem bývá iredentismus spojen s extrémnějšími formami -tnacionalismu. A: irredentism F: irrédentisme N: Irredentismus I: irredentismo Neh i s I a m i z a c e viz fundamentalismus islámský

Lit.: Dráb. 2.: Systémové inženýrství. Praha 1982; Halada, M.: Systémové inženýrství. Praha 1984;

Vlček,

J.: Systémové inženýrství. Praha 1985.

Dra I Q viz kvocient inteligenční, testy inteligence i r e den t a - (z it. irrendenta = nevysvobození) - vlastenecké a nacionalistické -thnutí v Itálii na konci 19. st. organizované jako polit. strana ltalia irredente. Zákl. (nacionalistickým) požadavkem bylo sjednocení Italie - tedy všech Italů a it. mluvících občanů žijících v kterémkoliv sousedním státě. Hnutí našlo podporu mezi členy radikální, jakož i republikánké strany. K sjednocené Itálii mělo být připojeno Již. Tyrolsko, Istria, Goerz, Trieste, Tessino, Nice, Korsika, Malta. Obavy před možnou agresí Rakouska a Francie vedly k umírnění iredentistického hnutí po jeho zhruba šestiletém trvání. Objevilo se znovu až v r. 1908 jako "L'idea nazionale", myšlenka později (po r. 1922) zcela převzatá fašistickým režimem Mussoliniho. V r. 1908 evrop. krize (mj. připojení Bosny-Hercegoviny k habsburské říši) vyvolala obrození extrémního it. nacionalismu. Pojem i. má však též svůj obecnější význam. Vztahuje se na všechny svět. situace, kdy ten či onen stát vyžaduje připojit ke svému území oblasti, v nichž žijí obyv. jiného státu, jejichž jazykové a kult. příslušenství není plně

i s I á m - jedno ze svět. -tnáboženství, založené Mohammedem (Muhammadem) a čerpající z -tjudaismu, nestoriánského a monofyzitského -tkřesťanství a mazdismu. Základem i. je idea jednoho Boha a jeho proroka Muhammada, ve věrouce však figurují i další nadpřiroze­ né bytosti. L se opírá o pět "sloupů víry" (arkán ad-dín): o vyznání víry (šaháda), modlitbu (salát), půst (saum) v mě­ síci ramadánu, almužnu (zakát) a pouť do Mekky (hadž). Vyznavači i., muslimové, jsou diferencováni do 2 hlavních větví, sunny a šíy, a do dalších méně početných --tsekt. Během svého vývoje i. integroval kult. projevy života růz­ ných etnik a oblastí do relativně jednotného způsobu života a vedl k vytvoření svébytné islámské kultury. Posílení svébytnosti kultury i. a obnovení islámské civilizace je cílem -tislámského fundamentalismu. Sociální učení islámu vzniklo na bázi koránu a dalších zdrojů "šaríe", kodexu islámského práva, cožje hadís (vyprávění o slovech a činech Muhammadových), idžma (shromáždění náb. autorit) a kijás (výklad jednotlivého právního případu pomocí koránu nebo sunny, což chybí u Šíitů). Výkladem šaríe se zabývá náb.právní disciplína "fikh". Náb.právní soustava i., která kodifikuje soc. učení i., obráží úroveň spol. poměrů feudální doby svého vzniku s prvky rodové či kme-

455

jádro kulturní

izolace kulturní

nové spol. organizace. Uchovávání předepsaných forem vlastnictví a rozdělení společnosti je sankcionováno pří­ mo koránem. Nepotvrzuje ovšem vlastnictví půdy, ta patří Bohu. Mnohoznačnost některých formulací koránu dovoluje různý výklad, což se projevuje v přizpůsobování soc. učení i. různým neislámským ideologiím. Učení i. při­ kazuje určité "přerozdělení" majetku prostřednictvím "zakátu" u všech a "sadáky" u některých (dobrovolná almužna majetných muslimů). Týká se to však jen muslimů, lidí, kteří obývají "dár al-islám" (svět islámu). Silný religiocentrismus i. omezuje platnost jeho soc. učení a v islámském fundamentalismu nabývá rysů fanatismu. V soc. uče­ ní i. přežívají hist. velmi staré normy spol. života, jako je potřeba pomsty, kořisti aj. Význam i. je dán již početní základnou stoupenců tohoto náboženství, jejíž odhad pro r. 2000 představuje asi 1 miliardu věřících, z toho relativně početnou skupinu v záp. Evropě a v zemích bývalého SSSR. A: Islam F: islam N: Islam I: islam LiL: Achmedov, A.: Socialnaja doktrina islama. Moskva 1982; Kovář, J.: Islám a muslimské země. Praha 1984; Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha 1993; Petráček, K.: Islám a obraty času. Praha 1969.

Hub

izolace kultu rní viz kontakt kulturní i zo Iace pos tižen ých - (z fr. isoler = osamostatnit, odloučit; z it. isola =ostrov) - dnes už překonaný způsob zacházení s fyzicky i mentálně postiženými lidmi, který vycházel z představy, že je takovým lidem lépe mezi sebou a naopak zdravým jedincům je lépe, nemají-li je na očích. Někdy se v této souvislosti mluví o -'sociální izolaci, což je ovšem širší pojem. Zjistilo se však, že izolace od zdravých lidí, od společnosti je jedním z podstatných zdrojů psych. deprivace postižených a že mimořádně nebezpeč­ ná je v dětském věku, kdy ohrožuje zdravý psych. vývoj dítěte a proces jeho -.socializace. Snižuje také možnosti přiměřeného spol. uplatnění handicapovaných jedinců. I.p. způsobuje ztrátu starých soc. kontaktů a stává se bariérou získávání nových kontaktů. Východiskem z ní je jedině zapojení postižených lidí do normálního soc. kontextu, v dětském věku zejm. do rodiny, školy, později do pracovního prostředí, i když soužití s postiženými někdy klade na toto prostředí značné nároky. A: isolation of the handicapped F: isolement des personnes atteintes N: Isolierung der Betroffenen I: isolamento degli handicappati Lit.: Defektologický slovník. Praha 1978; Langneter, J. - Matějček, Z.: Psychické deprivace v dětství. Praha 1974; Postižené dítě v rodině a společ­ nosti. Praha 1968. Hůr

456

i z O I a c e s o c i á I n í - mnohovýznamový pojem, který vedle prvního, samozřejmého významu absence soc. kontaktů, -'interpersonálních vztahů, má spec. významy v rámci hlubinné psychologie. I.s. je vědomé a záměrné vyčlenění jedince ze společnosti, např. rituálem vyobcování, který v některých společnostech nahrazoval trest smrti, za těžká provinění proti pravidlům a zákonům (viz též -'ostrakismus). I.s. motivovaná subjektivně se týká strachu a úzkosti z mezilidských kontaktů, odporu a nechuti k vytváření interpersonálních relací, je to závažný psychopatologický projev. K i.s. vedou dlouhodobé soc. -'deprivace a citové deprivace v kritických obdobích dospívání (nejznámější je příklad "vlčích dětí" - Kamaly a Amalyv Indii, vychovaných vlčí smečkou v džungli; obě sestry setrvaly po celý zbytek života v totální i.s.). V psychoanalýze je i.s. -.obranným mechanismem, podobným -.vytěsnění: jedná se o vytlačování nepříjemně prožívaných obsahů z vědomí při uchovávání jejich ideační formy. I.s. jako častý obranný mechanismus při rozvoji nutkavé neurózy spočívá v oddělení afektu od příslušného objektu. V praktickém prožívání to vypadá tak, že člověk prožívá neodpovídající emoce tam, kde je prožívat nemá. Podle C. G. Junga spočívá i.s. v totálním pocitu osamění a -.odcizení, vyvolaném invazí obsahů kolekt. nevědomí do vědomě udržované rovnováhy psychiky. A: social isolation F: isolement social N: soziale Isolierung I: isolamento sociale

Čer

izolacionism us kultu rní viz politika kulturní i z o lát - (z it. isola =ostrov) - pojem používaný v -'sociometrii, kde je označením osoby, která není v sociometrickém testu nikým pozitivně vybírána. V sociometrii je ale vhodné odlišit osoby opomenuté od izolovaných takto: osoby izolované ani neprovedly, ani neobdržely žádný výběr, zatímco osoby opomenuté výběr sice samy provedly, ale nebyly nikým vybrány. Tzv. sociopreferenční izolace ve skupině se měří indexem: počet

izolovaných sociopreferenční izolace = - - - - - - - - celkový počet členů skupiny

Izolace individua ve skupině závisí na řadě činitelů, např. na délce existence skupiny a členství v ní, na existenci vnitřních bariér ve skupině, na osobnostních vlastnostech, na míře autoritarismu atd. Sociometrická izolace vyjadřu­ je postavení individua ve struktuře nějaké konkrétní malé soc. skupiny, nemusí však být totožná s celkovou soc. izolací této osoby, i když je ovšem málo pravděpodobné, že by

osoba, která je v jedné skupině i., měla současně v jiné vysoký sociometrický status. Výjimečné případy tohoto druhu, zejm. ve sféře polit. života, jsou ovšem možné. A: isolate F: isolat N: Isolat I: isolato Lit.: viz -->sociometrie.

Pet

já - též jáství - jako distinktní fil. pojem se vyskytuje poprvé u R. Descarta v Meditationes de prima philosophia ve významu "věc myslící". Descartes vyslovuje nepochybnost vlastní existence j. na rozdíl od vnějšího světa, jehož existence je zpochybněna v metodické skepsi. Tážeme-li se po povaze onoho j., jehož existence je nepochybná, vyplyne, že pod myšlení patří pochybování, rozum, přitakání a popírání, chtění a odmítání, představování a konečně vnímání ve smyslu uvědomování smyslových dojmů. J. Locke má pro j. termín self, které definuje jako bytost myslící s vědomím. G. W. Leibniz považuje v Principes de la nature et de la grace za stavební kameny skutečnosti nedělitelné dynamické jednotky zvané monády a rozlišuje monády nadané pouze percepcí, U. schopností zachycovat daný stav světa, a monády nadané i apercepcí, schopností -'sebevědomí. Tyto druhé monády jsou lidská j.1. Kant v Kritik der reinen Vernunft podrobil kritice metafyzické pojetí j., podle něhož je nositelem j. duševní substance. Předpoklad duše jako substance je podle Kanta neoprávněným úsudkem rozumu, jenž ze zkušenosti "já myslím", která "musí provázet všechny mé představy", usuzuje na jejího věcného nositele. Nejklasičtějším předsta­ vitelem j. jako fil. principu je J. G. Fichte, který v Grund-

lage der gesamten Wissenschaftslehre) charakterizuje j. "kladením sebe sama", tj. neustále vykonávanou aktivitou, která se projevuje jako myšlení, nazírání, vnímání, žádostivost, cítění atd., nesplývá však s žádným tímto stavem. Je prostřednictvím těchto projevů určitelná, není však žádným z nich určena. Stejně jako Kant odmítá Fichte vazbu j. na duševní substrát. Odtud postupuje Fichte k tezi, že j. se určuje jako určené skrze "nejá", což znamená, že j. je podněcováno k aktivitě pudového rázu vnější realitou. "Nejá" neznamená vnější svět v ontologickém smyslu; je to fenomenální "vně", které však, jak Fichte dává najevo, je založeno v adekvátně neobjektivizovatelném protipólu j., který lze nejvlastněji charakterizovat jako "sílu". Konečně třetí fáze procesu, v němž se konstituuje j., záleží v tom, že j. se klade jako určující "nejá", tj. že j. ruší pů­ vodní přír. určení předmětů, vkládá se do světa a zanechává v něm stopu. Připodobnit si zcela -.přírodu a zároveň se připodobnit (díky vzájemnému dávání a přijímání) všem lidem, je cílem -'dějin, k němuž se lidstvo nekonečně přibližuje. Na konci 19. st. podal E. Mach v Analyse der Empfindungen skeptickou analýzu j., které je mu podobně jako předtím již D. Humeovi - pouhým sledem počitků navzájem souvisejících vůlí vyhnout se bolesti a dojít k požitku. Protože i vnější svět je Machovi řadou (jiným způsobem) vzájemně souvisících počitků, není podstatný rozdíl mezi j. a světem. Podle F. X. Šaldy ovlivnila Machova teorie jednoty j. tvorbu M. Prousta, L. Pirandella a -'surrealismu. (Psychol. pojetí j. viz -'ego, -.psychologie seJf.) A: ego, self F: je, moi N: ich, Ichheit I: io Lit.: Frank, M.: Die Unhintergehbarkeit von Individualitat. Frankfurt a.M. 1986; Frank, M. - Raulet, G. - Reijen, W. van eds.: Die Frage nach dem Subjekt. Frankfurt a.M. 1988.

Sob

já sociální viz ego j á z r cad lov é viz interakcionismus symbolický, jiný j ád ro

děln ické třídy

viz

třída dělnická

jádro ku I tu rní - pojem zavedený J. H. Stewardem k označení takových primárních kult. rysů, které se nejvýrazněji podílejí na adaptaci daného -'sociokulturního systému k vnějšímu prostředí a vystupují v podobě relativně integrovaného a stabilního jádra. J.k. je konstelací -'kulturních prvků, resp. -'kulturních komplexů zajišťujících zejm. fungování ekon. a technol. aktivit a pů­ sobení s nimi spjatých soc., polit. a náb. vzorů chování. Tzv. sekundární kult. rysy nejsou na jádro přímo vázané a vykazují značnou variabilitu. Pojem j.k. nalezl své využití zejm. v -'kulturní ekologii. 457

jazyk

jáství

A: culture core F: noyau de la culture N: Kulturkern I: nucleo culturale Lit.: Steward, J. H.: Theory of Culture Change: Methodology of Multilinear Evolution. Urbana 1955.

Sou j á s tví viz ego, já, psychologie analytická, psychologie humanistická j a z y k - systém znaků (primárně zvukových, sekundárně psaných), které slouží k dorozumění, ke -tkomunikaci v určitém společenství. J., resp. schopnost verbální komunikace, jsou charakteristické pro Horno sapiens a pro jeho spol. způsob života. Jazyková různorodost, fakt, že existuje velké množství jazykových systémů, souvisí s růz­ norodostí -tkultury, jejíž součástí j. je. Uvádějí se min. tři tis. j., tento počet však závisí na dělící čáře mezi j. a -tdialektem, která není pevně určena. Jako o j. se hovoří i o jazykových subsystémech, často odlišných jen malou částí slovní zásoby nebo stylistikou - jde o tzv. jazyk profesní, jazyk literární, jazyk vědecký (viz též -tslang). Vedle jazyků přirozených, které se vyvíjejí spontánně a slouží k běžnému dorozumívání mezi lidmi, existují také jazyky umělé, např. esperanto, ido, interlingue (viz -tintralingvistika). S rozvojem počítačové techniky vznikly tzv. jazyky formalizované, programovací (např. Basic, Pascal, Fortran aj.), určené ke komunikaci mezi člověkem a strojem. Dějiny přirozených jazyků jsou důležitým zdrojem poznání historie společnosti, kultury, civilizace. Ze s-gického hlediska se j. jeví jako typický -tspolečenský jev, typický normotvorný systém a spol. -tinstituce (viz -tsociologie jazyka). J. odráží hodnotové systémy (M. Meadová) a sám je význ. kult. hodnotou. Podle Cly· da Kluckhohna je z antropol. hlediska na zemi tolik svě­ tů, kolik je j., které umožňují, aby se lidé dostali efektivněji blíže k sobě, mírní soc. tenze. J. je nástrojem pozorování, reagování, sebevyjadřování, srovnávání, kategorizace, selekce. Je prostředkem akce a zároveň se jím přenášejí a formují ideje. Behaviorální rovinu j. zdůrazňoval L. Bloomfield (Language, 1933). Podle Edwarda Sapira (Language, 1921) není j. pouhým prostředkem komunikace ani pouhou reflexí reality, reálný svět je naopak nevědomě budován na jazykových zvyklostech dané komunity, které predisponují určitý výběr interpretace; v jistém smyslu je j. filozofií. Z hlediska -tstrukturální lingvistiky se j. skládá ze zvukových jednotek (fonémů, fonetických vět) a morfologických, lexikálních a znakových jednotek (morfémů, slov, slovních spojení, vět, větných celků, textu). Tzv. kulturní jazyk (j. literárních společností) má dvě podoby, psanou a mluvenou, které zhruba odpovídají dichotomii "jazyk

458

- řeč" (langue - parole). F. de Saussure odlišilj. (langue) jako abstraktní, společností vytvořený systém znaků od ře­ či (parole), kteráje individ. realizací systému znaků. J. při­ rovnal k pravidlům šachové hry, zatímco řeč přirovnal ke konkrétním šachovým partiím, které hrají jednotliví účast­ níci hry. Lidskou schopnost vytvářet artikulované zvukové jednotky, vázané na určité významy, nazýval mluvou (langage). Běžně (laicky) se ale ztotožňují výrazy řeč a mluva a velmi často i řeč a jazyk. Analogickou dichotomii jako je "jazyk-řeč" vymezil v psychol. rovině tvůrce tzv. -tgenerativní gramatiky Noam Chomsky, který hovoří o jazykové kompetenci, tj. sumě jazykových znalostí a pravidel jejich propojení s celým kognitivním systémem, v protikladu ke schopnosti jazyk používat (performance), se kterou souvisí jazykové či řečové chování. Různé subdisciplíny -tlingvistiky jako vědy o j. studují různé stránky j. Jeho souvislostmi s širším soc. a kult. kontextem se zabývá z jazykovědných disciplín zejm. -tsociolingvistika. Z nelingvistických oborů se j. kromě s-gie zabývá hlavně kult. antropologie (viz -tantropologie lingvistická, -tet· nografie řeči, -tetnosémantika) a -tteorie komuni· kace. A: language F: langue N: Sprache I: lingua Lit.: Bickertoll, D.: Roots of Language. Ann Arbor 1981; Bloullt, E. - Sallches, B. G. eds.: Sociocultural Dimension of Language Change. New York 1977; Fishmall, J. A.: Language and Society. 1982; Ch omsky, N.: Reflections on Language. New York 1975; Kluckhohll, c.: Mirror for Man, New York 1959; Oravcová, M. ed.: Filozofia prirodzenéhojazyka. Bratislava 1992; Sapir, E.: (1949) Kultura,j~zyk, osobowosé. Warszawa 1978; Searle, J. R.: (1968) Czynnosci mówy. Warszawa 1987; 12 esejů o jazyce. Praha 1971. Hůr,

Vod

jazyk empirický viz jazyk observační jazyk fo rm alizov aný viz formalizace j a z y k mat e ř s k Ý - jazyk, kterým se člověk jako prvním naučil mluvit, ve kterém obyčejně (převážně) myslí a nejraději jej užívá ve své rodině a svém soukromí, protože je mu nejbližší. J.m. nebo též mateřská řeč jsou pojmy, které svědčí o tom, že jazyková společenství mají k svým -tnárodním jazykům nejen racionální vztah (jako k účin­ nému nástroji myšlení a spol. dorozumívání), ale i hluboký vztah citový. Pojem j.m. je v řadě jazyků spojen s -tmatkou, s představou osoby, která učí dítě prvním slovům. Analogický význam mají pojmy spojující jazyk s představou rodné země, vlasti (rus. rodnoj jazyk, pol. jezyk ojczysty). J.m. bývá považován za spoluurčující nebo určující znak -tetnické příslušnosti, bývá jím operacionalizována národnost v dotaznících pro sčítání lidu i pro jiná šetření. V podstatě identifikuje příslušnost k určité kultuře, což se projevuje i pocity sounáležitosti s lidmi stej-

ného j.m. v cizím nebo smíšeném jazykovém prostředí. Na bázi j.m. většinou probíhá prvotní -tsocializace, -tinternalizace hodnot a norem dané kultury. Zároveň je j.m. sám hodnotou, většinou spjatou s hodnotou původního domova, vlasti. Tato hodnota se může rozcházet s praktickou využitelností mateřského jazyka. A: mother tongue F: langue maternelle N: Muttersprache I: lingua materna Hůr, Vod j a z y k n á rod n í - jazyk, kterým se běžně dorozumívají příslušníci určitého -tnároda, jeden z podstatných znaků, kterým se (vedle znaků geomorfologických, ekon. a soc.-kult.) většinou (ne vždy) liší jeden národ od druhého. Vědomí příslušnosti k určitému národu se kromě jiných faktorů opírá o existenci a používání j.n., k němuž se získává citová vazba jako k -tmateřskému jazyku a který lze charakterizovat také jako sílu integrující pří­ slušníky národa do jednoho celku. Integrující roli hraje zejm. j.n., který byl v dlouhé historii jediným dorozumívacím prostředkem na určitém území, pro určité -tetnikum, ale i j.n., který byl původně jazykem jednoho etnického společenství, které svým dlouhodobějším dominantním postavením na určitém území vytlačilo jazyky ostatních etnických společenství. Druhý případ svědčí o tom, že j.n. nemusí být jazykem původního obyv. v daném etnickém prostoru. Jako j.n. může dokonce sloužit jazyk převzatý v procesu -takulturace od etnika, které nikdy daný prostor neobývalo. Souvisí to s odlišnostmi v procesech formování novodobých národů. Jednotlivé j.n. nejsou zcela jednolité,jsou různým způsobem vnitřně diferenciovány, zejm. na útvary standardní či spisovné (viz -tjazyk spisovný) a nestandardní, nespisovné, teritoriálně na jednotlivé -tdia· lekty, soc. a profesně se vydělují -tslangy, někdy se odlišuje jazyk městského obyv. a venkovského obyv. I když j.n. žije tradicí, předává se z generace na generaci, existují i menší rozdíly generační - jazyk dětí se vždy poněkud liší od jazyka rodičů. J.n. jsou jazyky přirozené, živé, vyvíjející se jazyky, na nichž lze identifikovat kult. změny nár. společenství. J.n. není jen prostředkemdorozumívání jeho členů, ale je i význ. kult. hodnotou. Svého jazyka se národ nevzdává, i když mu to (zejm. v případě početně malých nár. společenství) přináší jisté nevýhody. Problémem se někdy stává vztah j.n. k jazykům národnostních menšin, kodifikace jeho nových vývojových forem, tolerance vůči nespisovným podobám apod. Tyto problémy se snaží řešit nár. -tjazyková politika, která hlavně stvrzuje normativní váhu určité podoby j.n. a určuje jeho úřední pů­ sobnost. Kultivace j.n. probíhá zejm. prostřednictvím slovesného umění.

observační

A: nationallanguage F: langue nationale N: Nationalsprache I: lingua nazionale Hůr, Vod

j a z y k ob c o v a c í viz

příslušnost

etnická

j a z y k o b ser v a ční - (z lat. observare = pozorovat, hlídat) - v pojetí -tneopozitivismu součást -tjazyka vědy, jehož kategorématické výrazy, tj. mimologické (deskriptivní) konstanty, nazývané též observační termíny, bezprostředně odpovídají pozorovatelným objektům (observačními termíny označují pozorovatelé vlastnosti a vztahy mezi věcmi či jevy, které jsou přístupné našemu pozorování či měření ajsou proto využívány k popisu těchto vě­ cí a jevů). R. Carnap klade na j.o. tyto požadavky: 1. pozorovatelnost pro zákl. deskriptivní termíny; 2. explicitní definovatelnost a redukovatelnost pro ostatní deskriptivní termíny; 3. nominalismus, podle něhož má být obor proměnnosti individuových proměnných vztažen na konkrétní pozorovatelné entity; 4. finitismus formulovaný v růz­ ných podobách "s rostoucí přesností" (daný jazyk má obsahovat alespoň jeden konečný model, daný jazyk obsahuje jenom konečné modely, oblast zkoumání obsahuje konečný počet individuí a žádný model neobsahuje více než n individuí); 5. konstruktivismus, podle něhož každý designát proměnných daného jazyka je vždy označen něja­ kým výrazem tohoto jazyka; 6. extenzionalita, což znamená, že daný jazyk neobsahuje žádné termíny pro modality a jiné funktory neklasických logik. J.o. je spojen s -tjazykem teoretickým pomocí tzv. pravidel korespondence neboli korespondenčních pravidel (např. teor. termín "teplota" je spojen s dvoumístným deskriptivním predikátem "...teplejší než..." takto: jestliže u je teplejší než v, pak teplota u je vyšší než teplota v). Striktní dichotomie dvou podjazyků jazyka vědy, j.o. a teor. jazyka, byla velmi záhy podrobena kritice a již R. Camap tuto dichotomii liberalizoval tím, že do j.o. zavedl tzv. dispoziční predikáty a připustil pro ně i pojmy definované pomocí operaci 0nálních definic. Dnes se jde ještě dále a plně se uznává samostatný status teor. pojmů, které nejsou redukovatelné na observační výrazy, a dokonce se tvrdí, že empir. pojmy jsou vždy teor. "impregnovány". Prakticky ve stejném významu jako j.o. se používá termín empirický jazyk. A: observationallanguage F: langue (langage) d'observation N: Observationssprache, Beobachtungssprache I: linguaggio dell' osservazione Lit.: Camphell, N. R.: Foundation of Science. The Philosophy of Theory and Experiment. New York 1957; Carnap. R.: Metodologický charakter teoretických pojmů. In: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Hempel, C. G.: Teoretikovo dilema. Studie z logiky konstrukce teorií. In: Filozofie vědy. Praha 1968; Šefrállek, J.: Logika, jazyk a poznanie. Bratislava 1969.

Ber 459

jazyk

přirozený

j a z y k při r o z e n Ý viz jazyk, jazyk národní, teorie komunikace j azy k soci o log ický viz jazyk vědy j a z y k s p i s o v n Ý - tennín odvozený od "jazyka spisů" (tj. psaných, tištěných projevů), i když jde o normativní (kodifikovanou) podobu psaného i mluveného projevu. J.s. bývá zakotven v "jazyku úředním" i v tzv. jazyku literárním a je chápán jako reprezentativní útvar ~národního jazyka. Za první slovanský j.s. je považována staroslověnština. Utváření novodobých slovanských j.s. má specif. hist. význam pro nár. identifikaci. Vznikaly v období nár. obrození dílem z vybraných ~dialektů (územně centrálních či převládajících, gramaticky nejpreciznějších, hist. nejstarších, udržujících nár. celistvost a kontinuitu), dílem uměle, nejčastěji obohacením lexikologické výbavy o cizí nebo zastaralé, málo používané výrazy. Velká zásluha o čes. j.s. se přičítá J. Dobrovskému a hlavně J. Jungmannovi, o slovenský j.s. E. Štúrovi. J.s. je ale živý útvar, který se stále vyvíjí, vnitřně sjednocuje a diferencuje v úzké souvislosti s vývojem ~kultury příslušného národa, kterou zároveň j.s. obohacuje a reprezentuje (viz též ~kultura jazyková). Jeho primární funkcí je ale usnadnění ~ko­ munikace, překlenutí rozdílu mezi jazykovými útvary územními (nářečími), generačními, profesními (viz ~slang) a zajištění jednotného vyjadřování ve veř. styku hosp.správním, polit. a kult. Tato forma jazyka je přímo předepsána pro úřední styk, veL sdělovací prostředky a školní výuku, patří mezi jejich charakteristické znaky. Vnitřní diferencovanostj.s. se projevuje ve slovní zásobě, zčásti v syntaxi a silně ve způsobu výstavby jazykového projevu. Používání j.s. bylo zejm. dříve známkou vzdělanosti, příslušnosti ke kultivovanější spol. vrstvě, klíčem k pří­ stupu do určitých společností, faktorem zvyšování spol. prestiže i podmínkou získání některých kvalifikovaných prac. míst. Tyto funkce j.s. jsou dnes setřeny, i když jeho dobrá znalost stále patří k předpokladům vykonávání určitých povolání (např. učitele, spisovatele, žurnalisty, korektora). V některých soc. prostředích je ale přesné dodržování gramatických pravidel j.s. považováno dnes za ~snobismus. S rozvojem masmédií dochází všude na světě k prolínání j.s. do nářečí a slangů, zároveň ale slábne používání j.s. v čisté podobě, a to zejm. v mluveném projevu. Studiem j.s. se zabývají především lingvisté, někdy orientovaní hist. a na srovnávací jazykové studium, i když jde o relevantní s-gické téma. Jak vyplývá z předchozího, j.s. je především vzorem ~normy s typickým způsobem utváření, formální a neformální akceptace, průběžných korekcí obrážejících soc. vývoj apod. Lze na něj nejlépe vztáhnout např. 460

jazyk

Durkheimovy úvahy o jazyku. Jeho používání je identifikačním znakem určitých soc. komunit, skupin, jeho sjednocovací role přerůstá do širšího soc. a nár. měřítka. J.s. je symptomem vyspělé kultury a účastní se svým specif. způsobem dobového ~diskursu. (Viz též ~norma jazyková, ~jazyk, ~plánování jazykové.) A: standard language F: langue littéraire N: Schriftsprache I: lingua standard, lingua letteraria Lit.: Čeština za školou. Praha 1979; Chloupek. 1.: Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Praha 1986; Jedlička. A.: Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha 1978; Slovanské spisovné jazyky v době obrození. In: Sborník UK k 200. výročí narození Josefa Jungmanna. Praha 1974; Šmilauer. V.: Nauka o českém jazyku. Praha 1974. Hůr,

Vod

jazyk teoretic ký - v pojetí neopozitivismu součást ~jazyka vědy obsahující na rozdíl od ~observačního jazyka jenom takové kategorématické výrazy, tzv. teoretické termíny, které označují nepozorovatelné entity ajejich nepozorovatelné aspekty. Teor. tenníny korespondují určité ~teorii, která se týká nějaké empir. oblasti. Pro j. t. se nepožaduje, aby měl úplnou interpretaci. Postačuje, má-li nepřímou nebo dílčí interpretaci pomocí korespondenčních pravidel. Neopozitivisté v souladu se svou snahou o "vymýcení metafyziky" kladli velký důraz na kritérium smyslu teor. termínů. Podceňování úlohy j.t. vzhledem k jazyku observačnímu je dnes odmítáno i představiteli postpozitivismu. A: theoreticallanguage F: langue (langage) théorique N: theoretische Sprache I: linguaggio teorico Lit.: viz -jazyk observační.

Ber j a zyk

umě I Ý viz

- funkční abstrakce, pomocí níž se vyjadřuje skutečnost, že jednotlivé ~vědy si vytvářejí a používají vlastní způsob vyjadřování, "jazyky", které se někte­ rými společnými rysy liší od ~jazyka každodenní komunikace i od tzv. uměleckého jazyka. Ve skutečnosti neexistuje žádný univerzální j.v., jazyk společný všem vě­ dám. Představa, že je možné a žádoucí konstruovat univerzálníj.v., má však dost vyznavačů a vznikla již dost dávno. Je spojena s úsilím skupiny filozofů a vědců sdružených ve 30.1. ve ~Vídeňském kruhu. Navazovali zejm. na podněty obsažené v díle G. W. Leibnize, jenž se podobně jako mnozí jeho současníci i předchůdci (např. scholastik R. Lullus) pokoušel vytvořit ars combinatoria (umění kombinovat) jako prostředek k nalezení pravdy. Domníval se, že naše myšlení je jakýmsi druhem počítání se znaky a že proto můžeme přeložit všechny pojmy do ja-

j a zy k

věd y

intralingvistika, jazyk

zyka čísel (a jiných znaků) a vybudovat logický kalkul, který by umožnil plnit všechny funkce rozumového myšlení úsporněji a efektivněji. Leibniz byl přesvědčen o tom, že tato metoda, vycházející z univerzálního, jednotného jazyka, by byla mimořádně užitečná. Myslitelé sdružení kolem O. Neuratha aR. Carnapa ve Vídeňském kruhu se pokusili vytvořit "jednotnou vědu", která měla být založena právě na "jednotném" j.v. Idea jednotného jazyka se opírala mj. o tento předpoklad: jestliže je nějaký znak definován pomocí jiných znaků, je možné jej eliminovat všude tam, kde se vyskytuje, a to tak, že větu, která znak obsahuje, přeložíme do tvaru věty, která jej již neobsahuje. Za základ navrhovaných sjednocovacích procedur členové Vídeňského kruhu navrhli jazyk tehdy nejrozvinutější vě­ dy- fyziky. Idea jednotné vědy tak vedla k ideji jednotného jazyka a idea jednotného jazyka vyprodukovala ~fy­ zikalismus jako přístup k vědě a světu. Představa jednotného j.v. je sice lákavá, ale není možné ji do dů­ sledků realizovat. Její reálný kognitivní obsah spočívá v tom, že je potřebné hledat všechny možné logické, sémantické, lingvistické, metodol. a fil. prostředky k tomu, aby se komunikace mezi jednotlivými vědami zjednodušila a zefektivnila. Novopozitivistická filozofie sice ideu jednotného jazyka později sama opustila, ale zanechala ve fil. myšlení výraznou stopu tím, že položila mimořádný důraz na analýzu j.v. Někteří novopozitivisté šli dokonce tak daleko, že celou filozofii pojali jako analýzu j.v. a později jako analýzu jazyka vůbec. Někteří badatelé v oblasti ~fiIozofie vědy až donedávna pokládali za prokazatelné, že j.v. má dvě odlišitelné úrovně: úroveň pojmů, které jsou přímo spjaty s pozorováním (v nejširším slova smyslu) a se (smyslovou) zkušeností, a úroveň pojmů, které nemají tuto povahu. Proto se obvykle rozlišovaly tzv. observační termíny (pojmy) a ~jazyk observační a tzv. teor. termíny (pojmy) a ~jazyk teoretický. V dalším vývoji filozofie vědy a obecné metodologie se začalo stále jasněji ukazovat, že dichotomie observačního a teor. jazyka je neudržitelná, a to nejen proto, že teor. pojmy není možné z vědy vyloučit, aniž by věda nebyla v podstatě likvidována, ale pře­ devším proto, že ve vědě vlastně až na malé výjimky žádné "čisté" observační pojmy neexistují. J.v. vyrůstá z přirozeného, resp. běžného jazyka, zároveň se však od něho odlišuje tím, že vědomě vylučuje (nebo se snaží vyloučit) některé z jeho podstatných charakteristik, zejm. polysémii, emocionální zatíženost některých slov, metaforičnost, redundanci, spjatost běžného jazyka s běžnými životními situacemi a s konkrétním komunikačním kontextem. Každé vědě jde o vyjadřovací přesnost, jednoznačnost a výrazovou úspornost, přičemž ideálem bude

vědy

vždy maximálně formalizovaný jazyk (viz ~formaliza­ ce). Téměř všechny vědy bez výjimky se o to nějakým způ­ sobem pokusily - existují tedy i pokusy o tvorbu formalizovaných sociologických jazyků. Rozdíly ve způsobech vyjadřování věd. poznatků mohou, ale nemusejí signalizovat míru rozvinutosti (exaktnosti) jednotlivých věd, protože většinou poukazují na ontologickou odlišnost, na rozdíly v povaze objektu, který je předmětem dané vědy, příp. na rozdíly v metodě, pomocí níž je objekt zkoumán. Všechny jazyky (nejen jazyky jednotlivých vědních oborů) je možné alespoň přibližně situovat na sémantické škále podle toho, do jaké míry jsou polysémické či polymorfní. Na jedné straně této škály budou např. jazyky programovací, v nichž každému znaku absolutně jednoznačně přiřazujeme striktně vymezený význam, na opačném pólu bude jazyk umění, kterému předchází běžný jazyk, jenž je polysémický, významově neurčitější, ale méně polymorfní než jazyk např. malířství či architektury. Schematicky můžeme sémantickou škálu jazyků zobrazit přibližně takto:

"tvrdé" jazyky

jazyky deduktiv. věd (čisté

matematiky a matem. logiky)

j~~~

programovacljazyk

archit~ jazyk jazyk matem. psychologie při aplikaci na popis

jazyk realistického malířství

jevů vnějšího

světa

jazyk filozofie

jazyk abstraktní malby

Jednotlivé vědy redukují bohatství přirozeného jazyka, neboť ho používají k co možná přesnému vyjádření věd. poznání v určité předmětné oblasti. Této redukce dosahují mj. tím, že si vytvářejí vlastní terminologii, souhrn odborných pojmů převzatých buď z přirozeného (vlastního či cizího) jazyka, nebo uměle vytvořených, přičemž jejich význam je jednoznačněurčen definicemi. A: language of science F: langue (langage) de la science N: Sprache der Wissenschaft I: linguaggio scientifico Lit.: Carnap, R.: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Miltová, A.: Jazyk vedy. ln: Gál, F. a kol.: Svet vedy a poznávania. Bratislava 1988; Nalimov, V. V.: Verojatnostnaja moděljazyka. Moskva 1979.

Mil 461

jazykověda

j azy ko věda viz lingvistika jed n á ní - postojově organizovaná a cílově zaměřená --+činnost zahrnující analýzu situace, anticipaci výsledku a plán jeho dosažení. Předpokládá vstupní --+motivaci a průběžné --+sociální učení v --+sociální interakci. V obvyklých soc. situacích je j. spjato s očekáváním reakce relevantních jiných osob ("významného druhého") a referenčních skupin. Ve většině případů vyžaduje kooperaci založenou na společně sdílené, institucionální definici objektů, norem, rolí a významů. Z nich vychází jako z určité­ ho impulsu, který v daném prostředí vede k výběru stimulů, odpovídajících potřebám (G. H. Mead, 1934), a vlastní aktivitě, toto prostředí spoluvytvářející. J. je v běžném i věd. jazyce nezřídka zaměňováno s --+chováním. Teor. správné je však užití tohoto pojmu jen pro takové chování, které má subjektivní smysl pro svého nositele (M. Weber, 1922) a v němž se jeho normativní regulace projevuje jako "inteligence" chování (T. Parsons - E. A. SkUs, 1951). Na rozdíll od zvířat není člověk dostatečně vybaven přiro­ zenými instinkty. Tato antropol. neurčenost mu umožňuje odložení saturace potřeb, odstup od bezprostřední situace a uvolnění vyšších psych. funkcí pro náročnější aktivity. Zároveň jej nutí vytvářet instituce nahrazující instinkty, vlastní kulturu a dějiny. Z hierarchizace motivů, k níž dochází v těchto procesech, se ustavují orientační, regulativní a kontrolní mechanismy, zajišťující "odlehčení" autonomního rozhodování (A. Geklen, 1963). To nemusí být prováděno opakovaně v každé situaci, může to být vyhrazeno pro řešení nových, životně význ. problémů. Člověk uspokojuje své potřeby nejen chováním, ale též záměrnou aktivitou, založenou na specif. lidském rozhodovacím procesu. Instituce a kultura mu pro něj.poskytují nezbytný referenční rámec, v konfrontaci s nímž jeho aktivity také získávají určitý smysl. J. směřuje k praktickému přetváření prostředí. Zahrnuje hledání. testování a modifikování způsobů, jak dosáhnout stanoveného cíle. Je založeno na zpětnovazebním učení z jeho důsledků a na osvojování institucionálně zprostřed­ kované seberegulace. Jeho zákl. technol. normou je efektivnost využití prostředků poskytovaných prostředím, hlavní soc. normou je spol. přijatelnost způsobů a důsledků pře­ tváření tohoto prostředí. V této dvojí podmíněnosti produkuje j. specif. lidskou skutečnost. Na rozdíl od nemotivovaného chování máj. již samo v sobě obsaženu svou vlastní psych. příčinu. Mezi podnět a reakci v něm vstupuje obraz, který si jedinec o své situaci vytváří, a plán (G. A. Miller, E. Galanter a K. H. Pribram, 1960), na jehož základě ji hodlá změnit. Situace se utváří v napětí mezi tím, jaká je, a tím, jaká má v budoucnu podle tohoto plánu být, jedinec 462

jednotka jazyková sám v napětí mezi tím, čím byl a čím se stane. --+Osobnost se v psych. smyslu ustavuje v důsledku nezbytnosti řešit problémy, před něž jedince měnící se situace průběžně staví, a svébytně se rozhodovat mezi alternativami reakcí na tuto situaci. Uvědomované možnosti budoucích akcí jsou součástí podmínek určujících přítomné j. Osobnost lze tedy považovat za funkci volby (R. F. Poršněv, 1970) a představ vlastní budoucnosti (G. W. Allport, 1965) jednajícího jedince. Tah budoucnosti může být silnější než tlak minulosti, předchozí příčinné vztahy mohou být převáže­ ny předjímanými cíli a v budoucnu zakotvenými důvody. J. je mnohdy spíše anticipativní než reaktivní (G. A. Keily, 1955). Důležitější než podněty samy mohou být jejich symbolické významy (E. Cassirer, 1941). Člověk je bytost vytvářející svým j. nejen nástroje, ale též --+symboly. Tyto výrazy zobecněné kolekt. zkušenosti vyjadřují zároveň objekt i společně sdílenou nebo očekávanou reakci na tento objekt. Iniciují a současně regulují j. Jejich spol. význam vyvolává tendenci reagovat i přímo na ně, jejich individ. smysl je kritériem rozhodování. J. založené na symbolicky vyjádřených cílech proměňuje, zejm. v případě kolekt. akcí, tyto symboly v lidskou "energii" (A. W. Etzioni, 1968). Nejvýznamnějším případem j. je --+práce. Zvláště v ní se projevuje definitorická zaměře­ nost j. na vědomě určený cíl a předjímaný výsledek, na předběžnou analýzu podmínek, ověřování zvoleného způ­ sobu a prostředku, využívání nových informací i dříve ustavených vnitřních programů, na výběr postupu a hierarchizaci jeho kroků, srovnávání stanoveného cíle a dosaženého výsledku, stanovení hypotéz a korektur, vypracování dalších strategií a prvků optimalizace (W. Hacker, 1986). V práci se zvl. výrazně projevuje též dvojjedinost j.: nezbytnost souběžného myšlenkového a prakticky objektivovaného ověřování používaných prostředků, interního srovnávání a externalizace zvolených postupů a především zpředmětnění intencionality j. v určitých produktech, příp. vztazích (viz též --+psychologie práce). A: action, activity F: action, activité N: Handlung I: azione, agire Lit.: Parsons, T. - Shils, E. A. eds.: Toward a General Theory of Action. Cambridge, Mass. 1951; Schwanenberg, E.: Soziales Handeln. Stuttgart 1969; TOl/mine, A.: Sociologie de I'action. Paris 1965.

Vlá

jednání kolektivní - jeden z klíčových pojmů --+nové politické ekonomie, zavedený M. L Olsonem, vycházející z teorie racionálního jednání. Koncepce j.k. je základem ekon. teorie polit. organizací a ekon. teorie kolekt. a org. chování. Olsonova analýza vychází z poznání, že racionálně jednající individua se chovají při sledování individ. cílů jinak než při sledování cílů kolekt. Racionální in-

dividuum podnikne zpravidla vše pro dosažení invidid. cíle, zatímco pro dosažení kolekt. cíle vyvine snahu podstatně menší. Protože společný cíl není dostatečnou základnou j.k., je k dosažení kolekt. cílů, které jsou základem organizací, nutná zvl. nabídka individ. výhod. Individua se slučují do --+organizací pro určitý zájem, organizace jsou tedy účelově orientovaným soc. útvarem, jehož cílem je vytváření kolekt. statků pro své členy. Protože pro kolekt. statky neplatí vylučovací princip, podílí se na jeho spotřebě každý člen organizace bez ohledu na to, zda se dostatečně podílel na jeho vytváření. Pro Olsona z toho plyne klíčový problém organizací. Přestože organizace vzniká za účelem vytvoření kolekt. zboží, nelze od jejích racionálně jednajících členů očekávat takové jednání, -které vede ke splnění cílů organizace. Jednotlivci nejsou ochotni převzít náklady v té výši, která je nezbytně nutná k vytvoření optimálního množství tohoto zboží. Individ. ochota k příspěvku je tím menší, čím více členů organizace má, protože jeho odepření má poměrně malý dopad na množství zboží a racionálně jednající člen organizace ví, že jeho užitek se jen nepatrně zmenší, když se nebude podílet na nákladech. Navíc má kolekt. statek pro různé členy organizace různou hodnotu. Každý proto přispěje max. do té míry, která odpovídá subjektivně pociťované­ mu užitku z kolekt. statku, a tento příspěvek je zpravidla suboptimální z hlediska organizace. Čím větší je organizace, tím obtížněji dosahuje cílů. To vyplývá z klesajícího užitku kolekt. zboží pro jednoho člena. Pro Olsona z toho plyne, že velké organizace mohou dosáhnout svého cíle jen tak, že svým členům nabídnou selektivní podněty kjednání, tj. nějaké statky, na jejichž používání se mohou podílet jen ti, kteří se podílejí na nákladech na zabezpečení cílů organizace. K takovým statkům patří např. soc. odměna, jako je prestiž, moc, status pro aktivní členy, prémie a půjč­ ky, zprostředkování výnosných funkcí nebo pozic vně organizace. Toto má dalekosáhlé konsekvence pro strukturu a fungování velkých organizací: budují hierarchické org. struktury a oligarchii k vytváření selektivních podnětů (viz --+"železný zákon oligarchie") a rozšiřují pole své pů­ sobnosti na oblasti, v nichž mohou pro své členy získat soukromé statky; vlastní cíle organizace jsou zatlačeny do pozadí. Efektivita malých organizací je nepoměrně vyšší. Z toho důvodu se v --+západních demokraciích prosazují zvl. zájmy malých skupin (lékařů, pilotů, podnikatelů apod.) na úkor všeobecných zájmů velkých soc. skupin (žen, spotřebitelů). A: collective action F: action collective N: kollektives Handeln I: azione collettiva Lit.: O/son, M.: The Theory of Collective Action.

Bay

jednání mra v ní viz morálka jed n ání ko m u n i ka ti vn í - pojem označující pře­ sah --+jednání a procesu přenosu informací ve společnosti směrem do procesů intersubjektivního dorozumění. Jednat komunikativně znamená dodržovat soc. a kult. stabilizovaná pravidla, o jejichž korektním dodržování může na základě svého porozumění nebo neporozumění komunikaci podat svědectví pouze adresát či partner --+sociální komunikace. Vedle čistě informačního aspektu komunikace (objektivního --+obsahu sdělení) zde hraje důležitou roli výměna emocionálních obsahů, které určují většinou smysl komunikace. V souvislosti s Habermasovou knihou z r. 1981 Theorie des kommunikativen Handelns (Teorie komunikativního jednání) vystoupily do popředí otázky "komunikativní" (tj. nikoli jen účelově funkcionální) racionality, která má sloužit jako normativní základ pro kritickou teorii společnosti. V j.k. vidí Habermas nejzákladnější reprodukční mechanismus pro všechny společnosti. Je podle něho zásadně odlišné od jednání "instrumentálního" i "strategického" (která jsou orientována na úspěch, resp. na zisk), neboť je postaveno na orientaci na "dorozumě­ ní", které předpokládá konsensuální definice společné situace. A: communicative action (behaviour) F: comportement communicatif N: kommunikatives Handeln I: agire comunicativo Lit.: Habermas, J.: Theorie des kommunikativen Handelns. Frankfurt a.M. 1985-1986.

Haf

jednání korupční viz korupce je dn án í p a to 10 gické viz korupce, patologie sociální jed n á n í p o I i t i c ké viz sociologie politiky jednání praktické viz praxe jed n á n í s o c i á I n í viz sociologie, sociologie hodnot, techniky sociální, teorie moci, teorie sociální směny, utilitarismus axiologický jed n á n í tra dič n í viz tradice jed n á n í t r i par t i t n í viz smír sociální jednání vlastnické viz vlastník jed n otka gener ační viz generace jednotka jazyková -diskrétní, v daném jazykovém plánu nerozložitelný element s vyhraněnými funkčními vlastnostmi. J.j. je např. foném v plánu zvukovém (fonologickém), morfém v plánu morfologickém, slovo v plá463

jistoty sociální

jednotka komparace objevují v učebnicích s-gie. Tradiční hrubé členění rozlišuje mezij.s. vztahy, pravidla, instituce a kolekt. představy (od dob Durkheimových, 1895). V jemnějších verzích se pak objevují dílčí důsledky vzájemného působení lidí, jednotlivé mechanismy utváření, posilování či oslabování, resp. rozbíjení různých druhů soc. a institucionálních struktur, typy procesů průběžných i náhlých soc. změn. Někdy se od j.s. oddělují soc. procesy (viz např.]. Szczepatíski, 1963) a j.s. jsou chápány pouze jako stavy, resp. pravidla chování soc. systémů. J.s. bývají charakterizovány i jako činnosti Hůr a výsledky činností, hodnoty, potřeby a zájmy, jako prvjednotka komparace viz komparace ky a formy chování soc. struktur a systémů apod. O j.s. se uvažuje na různých úrovních. Tzv. komplexní, totální či jednotka kon textov á viz analýza obsahová globální j.s. jsou integrací dílčích j.s., resp. jejich specif. jednotka měření - určité množství (velikost), přija­ podobami na vyšší strukturální úrovni, nebo spojením dité za základ pro -+měření extenzívní ---.veličiny, resp. jed- menzí mst., ekon., ekologických aj. s dimenzemi s-gickými. notkové množství takové veličiny. Stanoveníj.m. vycháŘada sociálních myslitelů, od C. H. de Saint-Simona zí z hledání společné kvality a společného pojmenování a K. Marxe počínaje, používala kategorii j.s. pro analytics veličinou. Pro měření intenzívních veličin, které vyjadřují ké podchycení autonomních rysů soc. světa, explicitně se pouze stupeň nebo pořadí a nikoli počet, množství, se j.m. ale pokusil vyjádřit specif. analytické možnosti tohoto konnepoužívá. J.m. zobecněná pro danou třídu měřených vlast- ceptu až É. Durkheim ve svých Pravidlech sociologické ností je základem ---'etalonu měření. Z běžných j.m. se metody (1895, čes. 1926). Stanovil tato kritéria vymezení v s-gii používají nejčastěji jednotky času. j.s.: schopnost existovat mimo individ. vědomí, nezáA: unit of measurement F: unité de mesure N: Ma8- visle na něm (typickým příkladem jsou morální a právní normy, náb. dogmata, polit. a liter. instituce, finančí systéeinheit I: unita di misura Jeř my aj.); 2. schopnost vyvíjet na individuum nátlak, ~IllU­ covat se mu, působit na něj s jeho vnitřním souhlasem I bez jednotka o bsahová viz analýza obsahová něho (typické je opět působení právních a morálních nojednotka sídelní základní viz obec rem, tradic, veř. mínění, spol. konvencí apod.). Podle Durkheima jsou tedy j.s. specif. na individuu a jeho vědomí nejeptiška viz řád řeholní závislými reáliemi ( ---'sociálními fakty), které lze pojímat jev p r á v n í viz sociologie právní jako "věci", nabízející se nebo vnucující se pozorování. Oddělení j.s. od vědomí pozorovatele je nutným předpo­ jev s o c i á I n í - termín používaný běžně k pojmenování kladem Durkheimovy "sociologické metody", v níž zároven čehokoliv, co má spol. povahu a odlišuje se tak od indiplatí, že j.s. může být vysvětlen jen jiným j.s., že jeho pří­ vid., psychol, biol., fyzického. Někdy je j.s. kladen do pročinou nemohou být jevy psych. (jak se domníval dobový tikladu k "jevu přírodnímu" jako něco vzniklé uměle, pů­ psychologismus) ani biol. (jak uvažoval v duchu b~ologis­ sobením lidí, jejich vzájemnou interakcí. Do chápání j.s. mu např. H. Spencer), protože jde o jiné formy eXIstence. bývá také vnášeno fil. hledisko akcentující spíše termín Durkheimovo pojetí j.s. založilo přesnější, svébytnější pojetí "jev", resp. "jevovou" stránku soc. reality v kontrapozici ---.sociologie, bylo velmi sugestivní a přes mnohé výhrak "podstatě" (typický je marx. přístup kritizující behaviody má dodnes velkou váhu. Objevily se jeho variace, např. rismus a pozitivismus za redukci na jevovou stránku, na ve 30. I. 20. st. v rámci am. pragmatismu u A. K. Cohena to, co je pozorovatelné). Široké a neurčité s-gické pojetí aA. F. Bentleye, kteří zdůrazňovali komunikační jazykové j.s. se odvíjí od podobně složitých pojmů ---'sociální a spoprocesy, a později u neopozitivistů. Přitom se už v době lečenské a ---.společnost a tradičně společně s nimi vyDurkheimově vyskytla jiná, resp. užší pojetí j.s. Např. značuje oblast s-gického zkoumání. J.s. se ovšem zabýAdolph Coste oddělil odj.s. "jevy ideologické", mezi něž vají i jiné vědy, zejm. soc. antropologie, historie, právní počítal zejm. umění, literaturu, filozofii, teologii. Dopoa polit. vědy, ekonomie. Proto s-gii jako specifický obor ručoval, aby tyto jevy nestudovala s-gie, ale nová věda definuje spíš než j.s. jako předmět zkoumání přístup k to"ideologie", jejíž pojmenování převzal od Destutta de Tramuto předmětu, způsob jeho modelování a zkoumání. Tocy (srovnej s heslem ---'ideologie). Negativní reakce na to hledisko vstupuje i do třídění, typologizací j.s., která se

nu lexikálním atd. Pojmenování émy pro jazykové jednotky bylo převzato od am. sociolingvisty K. L. Pikea (viz ---'behaviorém), pracuje s nimi hlavně ---.strukturální lingvistika. Charakter j.j. je abstraktní, významu nabývá ve vazbě na elementy jiného typu. Vyčlenění a srovnávání jednotlivých jazykových elementů se projevuje v ---'jazykové variantnosti a ---'jazykové interferenci. A: unit of language F: unité de langue N: Spracheinheit I: unita linguistica

1:

Durkheimovo pojetí j.s. se opíraly a opírají v podstatě o popření tvrzení, že j.s. jsou vnější věci, nezávislé na pozorovateli, na individ. interpretaci. Jednotlivým proudům ---'chápající so~iologie a ---'interpretativní sociologie, v nejnovější době konstruktivistické s-gii (viz --'konstruktivismus sociologický) a v extrémní poloze --'etnometodologii jde o to, jak lidé vnímají, prožívají a spoluvytvářejí svůj vlastní svět a jak se tato jejich činnost a její výsledky jeví v očích jiných lidí, jak jsou jimi vnímány, interpretovány. V ---'biografické sociologii se sociálno de facto překrývá se souborem autobiografií a úkolem "pozorovatele" je vyprávět o svých pocitech soc. aktéra. J.s. se jakoby skrývá za textualizací a indexikalizací, resp. jeho "objektivní" existence se nevyjevuje. V tomto kontextu samotné používání pojmu j.s. ztrácí smysl, resp. se přená­ ší do expresivní roviny nebo do oblasti výkladových klišé. A: social phenomenon F: phénomene social N: Sozialphenomen I: fenomeno sociale Lit.: Durkheim. É.: (1895) Pravidla sociologické methody. Praha 1926; Szczepa1Íski, J.: (1963) Základní sociologické pojmy. Praha 1966; viz též -+sociologie a její zmíněné směry.

Vod jev socio kulturní viz sociologie ji n Ý - též druhý - pojmy vzniklé překladem angl. "other", což je význ. pojem koncepce G. H. Meada, který se pokusil vysvětlit proces ---'socializace tím, jak individuum vytváří obraz sebe sama prostřednictvím toho, jak jej vnímají a jak na něho reagují jiní lidé a jak si osvojuje soc. ---'role napodobováním a přejímáním rolí jiných. Pro utváře­ ní vlastního já (v Meadově terminologii self pro označení socializovaného individua) má mimořádný význam to, jak jedince nejprve v dětství, ale později v celém jeho životě vnímají jiní lidé, a zejm. zda jej akceptují ty osoby, které pokládá za význ. Těmito "významnými jinými" (significant others) jsou obvykle nejprve rodiče, učitelé, příp. ostatní děti, vrstevníci, později milenci či milenky, manželé, nadří­ zení, autority atd. Někdy ale význ. j. může být dítě samo, např. pro rodiče, v nichž upevňuje pocit a vědomí správné realizace role dobrého rodiče. V dětství nejprve napodobujeme a přejímáme role konkrétních význ. j., později docházíme k vědomí, že tyto role jsou obecnější, že nejsou vázány na konkrétní jedince. Tak se vytváří vědomí "generalizovaného jiného" (podle překladu E. Urbánka "zevšeobecněného jiného"). V generalizovaném j., resp. v "generalizovaném druhém" jsou vyjádřena očekávání vázaná na výkon určité role, na realizaci societálně přijatelného chování spojeného s určitou soc. pozicí. Individuum se tedy v socializaci učí jednak partikulárním, dílčím rolím od význ. j., posléze univerzálním normám od generalizova-

ných j. Koncept j. je komplementárněspjat s pojmem --'já (Self), jímž se vyjadřuje obvykle osobnostní identita. význam j. pro utváření obrazu sebe sama není Meadovým objevem. Objevuje se dokonce u Marxe v Kapitálu: člověk se nejprve vidí jako v zrcadle v jiném člověku a sebe sama si jako soc. bytost uvědomuje prostřednictvím jiného, stejně jako si lidskou podstatu druhého uvědomuje prostřed­ nictvím tohoto zrcadlového obrazu. Ideu zrcadlového já (looking-glass self) rozvinul později, nezávisle na Marxovi, Ch. H. Cooley: tak jako svou tělesnost mohu spatřit jedině v zrcadle, tak svou sociálnost mohu spatřovat pouze v reakcích j., tedy v soc. zrcadle, které mi nastavují svým vztahem ke mně. Koncept význ. j. je přítomen, ale poněkud odlišně pojat v koncepci -+sociálního atomu]. L Morena. A: other F: autre N: alter, anderer I: altro generalizzato Lit.: Burkitt. f.: Social Selves: Theories of the Social Formation of Personality. Current Sociology, 39,1991, Č. I; Mead, G. H.: On Social Psychology. Chicago 1965; Mead, G. H.: The Individual and Social Self. Chicago 1982; Urbánek, E.: Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role. Role, masky, charaktery. Praha 1979.

Pet jistoty sociální - tento výraz se používá buď k označení různých druhů jistot, které poskytuje jeden z oborů podnikání, ---'pojišťovnictví, nebo v různých hist. a kult. zabarvených modifikacích jako pojmenování požadavku zajištění, příp. právního zakotvení zákl. materiálních potřeb občanů společností, resp, státem. V tomto druhém pří­ padě jsou výsledkem určitého systému ---'sociálního zabezpečení. Pojem j.s. pochází z anglosaského jazykového okruhu, kde byl také v r. 1935 poprvé použit v zákoně ("social security act" za prezidenta Roosevelta). Podle Mezinárodního pracovního úřadu lze o j.s. mluvit tehdy, když jsou splněny následující podmínky: 1. je zajištěna lékař­ ské péče, nebo jsou při nedobrovolné ztrátě příjmu ze zaměstnání poskytovány prostředky k obživě, nebo je zajištěna finanční podpora rodin s dětmi; 2. soc. zajištění je provedeno zákonem, který občanovi garantuje právní nárok naj.s. a veř., poloveř. nebo nezávislým institucím ukládá určité povinnosti. Požadavek j.s. v zásadě vychází z toho, že k osudu lidí patří, že se bez vlastní viny dostávají do nevýhodných situací vyžadujících soc. pomoc a že společnost nese jistou zodpovědnost za existenci všech svých členů. Podnět k vybudování systému j.s. vzniká ze spol. a ekon. změn, jako je zánik agrární společnosti a vznik společnosti industriální a přechod od třígenerační ke dvougenerační rodině. Tech. přebírají soc. ochranu v nové společnosti velké pojišťovací pospolitosti. Využití principu pojištění pro prevenci standardních rizik (nemoc, invalidita, nezaměstna­ nost, úraz, stáří) spolu se soc. prvky, jako je pojišťovací 465

464

jméno

jistoty sociální

povinnost, soc. vyrovnání, jsou výchozím bodem pro vybudování sociálního pojištění. K tomu přistupuje princip zaopatření, který spočívá v pokrytí nepojistitelných rizik. V principu existují 3 techniky soc. zajištění. 1. Zaopatření pracuje podle finálního principu, orientuje se nikoliv na riziko a příčinu tísně, nýbrž na fakt tísně samé, individuum, které se dostane pod existenční minimum, má právní nárok na pomoc nezávisle na výši svého vlastního výkonu. Tato technika je vlastně sekundárním přerozdělováním státních prostředků. Jejím příkladem je soc. podpora. 2. Soc. pojištění funguje podle kauzálního principu; na základě povinných příspěvků vzniká pospolitost pojištěnců, z nichž každý má nárok na náhradu vzniklé škody bez ohledu na svou situaci. Příkladem je soc. a zdravotní pojištění. 3. Státní soc. zajištění je založeno na principu, že každý občan má v určité rizikové situaci nároky vůči svému státu, a to nezávisle na své finanční situaci. Typickým pří­ kladem jsou přídavky na děti. Zpravidla jsou dávky tohoto zajištění stejné pro všechny a teor. by se měly orientovat na zákl. potřeby (basic needs). V konkurenční demokracii se však často toto omezení ukazuje jako neudržitelné, protože polit. strany se snaží získat voliče slibem zvýšení dávek. Obecně vzniká potřeba zajištění do budoucnosti z rizik, kterým jsou individua a domácnosti vystaveny při zajišťování svého životního standardu, přičemž pod rizikem rozumíme určitou možnost (statist. pravděpodobnost) budoucích škod. Hodnota pojištění spočívá v zajištění budoucnosti, přičemž i zde platí ekon. zákon klesajícího užitku. Max. dosažitelná jistota, která je spojena s velkými náklady, překračuje vysoce ekon. optimum. Na druhé straně není potřeba jistoty statickou veličinou. Obecně platí jak pro jednotlivce, tak i pro společnosti, že se zvyšujícím se životním standardem rostou i nároky na jistotu. Ke zmenšení rizika jsou možné dvě cesty: soukromá opatření (ryze individ., jako jsou např. úspory nebo soukromé pojištění, a přes subsidiární instituce, jako je rodina, charitativní instituce a někdy i podniky) a soc. zajištění, jehož součástí je jednak povinné pojištění, jednak jištění financovaná ze státního rozpočtu. K těmto posledním patří soc. zaopatření, soc. pojištění a náhrada, což jsou j.s., které tvoří tzv. meritorní statky (Musgrave), které lze sice nabízet na trhu, ale které jsou pro společnost natolik význ., že stát v nějaké podobě, zpravidla příspěvkem ze státního rozpočtu a zákonem, garantuje jejich existenci. Na rozdíl od typických kolekt. statků neexistuje zde žádné jednoznač­ né kritérium pro aktivitu státu, z čehož ale nevyplývá, že stát nemá zasahovat vůbec. I přesto, že existuje prosperující soukromé pojišťovnictví, existují 3 důvody pro státní aktivitu: a) na volném trhu zpravidla nedochází k pojištění všech druhů rizika, zvl. tzv. špatných rizik a rizik, která

466

nejsou kalkulovatelná, b) existuje nedostatečná ochota se pojistit i přesto, že existuje odpovídající nabídka, protože občan celkem správně předpokládá, že ač je nepojištěn, stát ho nenechá naprosto bez prostředků (např. bez lékař­ ské péče), c) existují domácnosti, jimž jejich finanční situace neumožňuje, aby se pojistily samy. Instrumenty meritorizace jsou: 1. zákonná dávka, která určité subjekty nutí k tomu, aby se pojistily, přičemž je způsob pojištění pře­ nechán jejich rozhodnutí (např. povinné ručení); 2. státní soc. podpora pro ty, kteří se nemohou zajistit sami, zvl. pro nedostatečný nebo žádný výdělek; 3. vlastní státní nabídka soc. pojištění, která má zůstat "posledním" prostředkem, protože zasahuje do svobody rozhodování individuí. Stát zde nevstupuje do konkurence se soukromými pojišťovacími institucemi, ale pracuje s donucením, jako např. při soc. pojištění. Hlavním problémem všech systémů j.s. je dnes relativní nárůst nákladů proti růstu HMD. Např. v NSR vzrostla v průběhu 1. 1960-1980 tzv. Sozialleistungsquote z 20 % na 30 %, přičemž soc. transfer vzrostl na 44 % celkových státních výdajů. Hlavními příčinami tohoto jevu byly nevýhodný vývin na trhu pracovních sil, nevhodný demogr. vývoj, nové a zlepšené nabídky j.s. Existují dva zákl. modely, které se snaží vysvětlit hlubší příčiny pro prudký nárůst nákladů na j.s.: neoklasický a soc.-reformní. Neoklasický model je svým způsobem teor. podpořením staré konzervativní teze o zneužití systému soc. péče ze strany pojištěných. Vychází při tom z hypotézy tzv. "moral-hazard", podle níž sám systém soc. péče provokuje své vlastní zneužívání. Jestliže jsou dávky soc. pojištění dostatečně vysoké, jsou dostatečným podnětem pro individuum, aby soc. pojištění využívalo. Možnost k takovému chování se nabízí všude tam, kde individuum může ovlivnit výšku škody nebo situaci, v níž ke škodě dojde. Podle teorie kolekt. statků existuje rozpor mezi individ. a kolekt. racionalitou (viz ---'jednání kolektivní). Kolekt. cíl úsporného používání soc. zabezpečení není racionálně jednajícím individuem akceptován, naopak individuum se snaží své nároky na systém maximalizovat, protože ví, že zvýšené náklady budou rozděleny mezi všechny členy společnosti a tudíž je on sám ponese pouze z nepatrné části. Čím vyšší jsou dávky soc. pojištění nebo daně, tím rozšířenější je "moral-hazard", protože souvislost mezi dávkami a výkony soc. pojištění je pouze nepřímá a není individ. relevantní. Druhý model, soc.-reformní, vede k tomu, že nedostatečná možnost artikulace potřeb ze strany poptávajících vůči autoritě expertů a slabost těch, kteří soc. pojištění spravují, umožňuje obrovské zisky těm, kteří se na nabídce statků zajišťujícíchj.s. podílejí (např. lékaři, farmaceutický průmysl apod.). K tomu přistupuje centralizace a byro~

kratizace celého systému soc. zajištění. V některých teoriích bývá expanze nákladů na j.s. považována za symptom krize pozdně kap. státu. Je následkem rostoucího opotřebování pracovní síly, proti němuž lze působit pouze za cenu zvyšování nákladů na soc. péči. Tyto zvýšené náklady lze hradit pouze z přerozdělení zisků soukromých podniků. Jestliže zatížení soukromého sektoru narazí na urči­ té hranice, stává se ---'sociální stát iluzí. Ze s-gického hlediska je význ. C. Ojjeho teorém horizontálních disproporcí, který vychází z teorie kolekt. statků. V polit. zápase o rozdělení j.s. a o vynucení státních aktivit se prosadí skup. nároky, které jsou schopny konfliktu, a nikoliv nároky těch nejpotřebnějších. A: sodal securities F: certitudes (suretés) sociales N: soziale Sicherheit I: garanzie sociali Lit.: Molitor, B.: Sociale Sicherung. MUnchen 1987; Musgrave, R. A.: The Theory of Pub1ic Finance. Ann Arbor 1959; Offe, c.: Politische Herrschaft und Klassenstrukturen. In: Kress, G. - Senghaas, D. eds.: Politikwissenschaft. Frankfurt a.M. 1969.

Bay

nebo předmětu, příp. souboru, celku předmětů či skupiny bytostí. Soc. funkce a hodnotaj. osoby spočívají v tom, že ji jednoznačně identifikují ve skupině a zároveň poukazují na její původ (místní, příbuzenský, etnický atd.), příp. ji symbolicky spojují s jinou nepříbuznou osobou (např. svět­ cem), zvířetem, jednáním. Dlouho se antropologové domnívali, že j. mají svůj původ v hluboce náb. charakteru tzv. ---.primitivních společností. Ukázalo se však, že tato představa je mylná a že označování osob a skupin j. vychází z neobyčejně složitých klasifikačních systémů, které ---.přírodní národy vytvářejí a se kterými pracují s takovou logikou věcí, jako pracuje moderní věda s taxonomickými systémy. Mnohé pozorovatele udivovalo, že přír. národy používají mnohdy velký početj. identifikujících jednu a tutéž osobu. J. se totiž v těchto společnostech získává při mnoha příležitostech, např. při narození, iniciaci, sňat­ ku, smrti příbuzného atd. Může se ale také ztratit, změnit, získat opakovaně. Např. Tiwiové z Kanady se vyznačují nesmírnou spotřebou j.: každý jednotlivec jich má něko­ lik, musí být navzájem odlišná, kdykoliv se žena znovu provdá, musí všechny její děti dostat nová j., smrt jedince s sebou přináší zákaz nejen jeho j., ale i těch, která sám někomu dal. Tiwiové vytvářejí stále nováj. díky tomu, že zákaz j. se přenáší na slova obecná, která se pak vyřazují z běžného jazyka a přecházejí do "jazyka posvátného", který umožňuje tvořit vlastní j. Tento cyklický pohyb mezi obecným a posvátným jazykem je natolik soudržný, že každé j. se může objevit ve svých dvou modalitách, ale ve skutečnosti se nikdy neztrácí.

j mé n O

-

slovní

označení bytosti

označení určitého

Nejznámější systémy

j. pocházejí od národů, které vytotemické klasifikační soustavy (viz ---.totem). PŮ­ vodní totemické tradice dlouho převládaly např. v tvorbě židovských j.: (Rachel - ovce, Léa - kráva atd.). Mnohá j. vycházejí z genealogie a sledují příslušná příbuzenská pravidla (viz ---'patrilinearita a ---.matrilinearita). Např. u Arabů se vždy ke jménu přidávalo "syn toho a toho", "otec toho a toho". Podobně tomu bylo ve starověkém Řec­ ku, kde ale součástí jména bylo ještě označení obce. Řím­ ské j. se od dob republiky skládalo ze tří částí: praenomen, označovaného pouze prvním písmenem, gens, označující­ ho příslušnost ke ---'kmenu, a cognomen neboli přezdív­ ky, která často poukazovala na původní větev rodiny (např. Cicero - hrách). Přezdívka byla původně pouze součástí j. patriciů, ale později ji používali všichni občané (za císař­ ství jich mohl mít jedinec i několik). J. prvních křesťanů se spíše vztahovala k liturgii než k biblickým výpůjčkám. Ve středověku se hlavním j. stalo j. získané při ---'křtu. Katol. církev požadovala, aby se dítěti při křtu dalo j. svět­ ce nebo j. vyskytující se ve Starém zákoně nebo j. anděla či křesťanské události (viz např. fr. j. Noel). Někdy se ke křestnímu j. přidalo j. otce - např. v irské a brit. tradici (FitzGerald, MacIntosh, O'Brien, Johnson), někdy takéj. obce nebo místa, odkud člověk pocházel (např. Jan Jakoubek ze Stříbra). Přezdívky nebo patronyma (jména po otcích) se staly v Evropě dědičnými; tento jev lze pozorovat od 10. st., ve 14. st. již byla dědičnostj. obecná a od 16. st. se tento zvyk přenesl do církevních matrik a později do civilního práva evrop. států. S-gii zajímá také působení j. jako ---'labellingu, příp. ---'stigmatizace. Např. s nositeli známých, slavných j. jsou spojována určitá očekávání, j. působí jako mobilitní kanál, j., na nichž lpí zločin nebo skandál, se lidé často zbavují. Některá j. již pouhou svou symbolickou či zvukovou, estetickou stránkou obsahují jisté šance pro určité kariérové dráhy (proto se např. filmové hvězdy přejmenovávají, vybírají si atraktivnější j.). Soc. význam j. je patrný i z potřeby zatajení j., znemožnění jeho identifikační funkce, uchýlení se do ---'anonymity. Podobný účinek má používání pseudonymů, tj. cizích, resp. vymyšlených, neexistujících j. Pseudonymy zároveň svědčí o tom, že s j. lze spojit určité vlastnosti osobnosti, resp. její projevy v soc. světě, a že potřeba projevit jiné vlastnosti evokuje potře­ bu jiného j. Tato potřeba bývá ještě výraznější v souvislosti s členstvím v nějaké spec. skupině, event. s přijetím spec. role v takové skupině. Nová j. získávají lidé např. vstupem od mnišských řádů (řádová jména), ale i do ně­ kterých gangů nebo part mládeže. Místo oficiálního j. může být člověk identifikován tzv. přezdívkou. Někdy je používání určitého j. (přezdívky) výsadní záležitostí omezeného tvářejí

467

jméno posvátné

kabala

okruhu osob, souvisí s esoterní subkulturou, spec. rituálem. V -tmagii je se "správným" vyslovením posvátného jména, tj. j. posvátné bytosti, tradičně spojován akt její evokace. Vyslovení božího j. při náb. -tmodlitbě má být součástí navazování transcendentní komunikace. J. tak pře­ kračuje nejen funkci identifikace, ale i -tsymbolu, vyjadřuje přesahy funkcí -tjazyka do roviny vytváření reality. V každém případě přiřazení j., tedy proces pojmenování, je známkou vzniku či přiznání svébytné a jedinečné -tentity. To platí i o pojmenování skupin, lokálních komunit, organizací, institucí. Specif. příkladem j. se složitou historií jsou tzv. -tetnonyma. V pojmenovávání věcí a přír. úkazů je rys personifikace, úmyslného připodobnění neživých věcí živým bytostem. A: name F: nom N: Name I: nome Lit.: Lévi-Strauss, c.: Myšlení přírodních národů. Praha 1970; viz též --et· nografie řeči, --sociologie jazyka.

Jus, Vod j mé n O p O S vát n é viz jméno, posvátné a profánní jméno

řádové

viz jméno,

řád řeholní

judaismus - (z hebr. Jehudi, Jehudim = Žid, Židé)obecné označení náb. systému -tZidů, jednoho ze tří velkých monoteistických -tnáboženství. Ve vývoji j. lze sledovat několik etap: 1. starozákonní biblické náboženství, jehož počátky spadají již do nomádského období, zahrnují usidlování hebr. kmenů v Palestině a končí zánikem samostatného judského království r. 587 př.n.I.; 2. rabínský j., jehož počátky je možno klást do období babylónského exilu (587-538 př.n.I.) a který trvá až dodnes; 3. období od konce 18. st., kdy pod vlivem židovského osvícenství (haskaly) začínají vznikat některé moderní směry židovského náboženství. V 1. období převažovaly prvky monolatrie a henoteismu. Kmenovým božstvem Hebrejců byl tehdy Jahve, jehož pojetí bylo značně antropomorfní. Neměl pevnou svatyni, ale sídlel v přenosném svatostánku nazývaném "archa úmluvy". Kromě vytváření pojmu -tboha vznikaly již v tomto vývojovém stadiu j. různé náb., etické a právní předpisy, které měly formu kmenových tradic. Později se některé z nich staly součástí právních souborů obsažených v pěti knihách Mojžíšových (Pentateuch či tóra). V období osídlování Palestiny se hebr. kmeny dostaly do kontaktu s vyspělou kananejskou zemědělskou civilizací a jejími kulty. Zejm. ty hebr. kmeny, které se usadily na severu země (Izrael), přijaly -tkulty zemědělskýchbožstev plodnosti (Baala a Aštary) a kult Boha (Jahveho) tak nabyl synkretické podoby. Po vzniku království (kolem r. 1025 pLn.I.) se sídlem Boha (Jahveho) stal -tchrám (templ) v Jeruzalémě, vybudovaný králem Šalomounem 468

(kolem r. 960 př.n.I.). -tBohoslužby měly ráz obětního kultu, vykonávaného skupinami -tkněží označovaných "koheni" a "Ievíté". Ti vytvořili sbírky předpisů o -tobě­ tech a rituální čistotě, které se uchovaly v biblických knihách Exodus a Levitikus. Existovala i celá řada místních svatyň, v nichž byl Jahve uctíván často společně s jinými lokálními božstvy. K důsledné centralizaci jahvistického kultu do jeruzalémského chrámu došlo až za judského krále Joziáše (kolem r. 622 pLnJ.). Po celé období královské si oficiální jahvistický kult zachoval synkretický charakter. Stále však vzrůstaly tendence směřující k etizaci náboženství a k -tmonoteismu, jejichž nositeli byli proroci, kteří z těchto pozic kritizovali oficiální kult. V královském období se v j. vytvořila zákI. idea Boha, základy náb. práva, etického kodexu a rituální předpisy vztahující se k chrámové bohoslužbě. Rozhodujícím momentem pro další vývoj v 2. období j. byl babylónský exil v I. 587-538 př.n.I. Židé ztratili jeruzalémský chrám a svou vlast, které představovaly centrajejich náb. a nár. existence. ZákI. význam pro uchování identity nabyly náb. tradice, které vznikly v době před exilem. Židovští vzdělanci vyhnaní do Babylónie je začali shromažďovata vytvářet z nich určité celky, které již mě­ ly převažující monoteistický ráz. Tím byly položeny základy -tbible, resp. biblických knih tóry, označovaných jako "psaný zákon" (tóra še-bi-chtav). Postupně se začaly utvářet i tradice nové, reagující na změněné životní podmínky. Zásady rituální čistoty, přísného dodržování soboty a obřízky, tvořící základy rabínského j., byly zpočátku tradovány ústně, nazývají se proto "ústní zákon" (tóra še-be-al pe). Novým náb. centremj. se postupně staly synagogy, v nichž byl obětní kult vystřídán modlitbami, čte­ ním tóry a zpěvem žalmů. Místo kněží a proroků, kteří byli nositeli biblických tradic, zaujali učenci, znalci zákona a tvůrci ústních tradic. Tito lidé položili základy rabínského j., jehož hlavními zásadami je jednota Boha vyjádřená modlitbou (šema), -todměna a trest v pozemském i posmrtném životě, svoboda vůle, víra v příchod mesiáše a boží inspiraci tóry. Z náb. a soc. ideálů byla zdůrazňo­ vána bohabojnost a nitemá vroucnost při výkonu náb. před­ pisů. Zásady ústní tradice a tóry byly určujícími principy j. až do 19. st., i když s některými modifikacemi, které při­ nesla na jedné straně náb. filozofie j., ovlivněná novoplatonismem a aristotelismem, a na druhé straně různá mystická hnutí od raného středověku až do 18. st. Na principech rabínského j. je založen ortodoxní j. Stoupenci j. se řídí zásadami tóry, talmudu a středověkých rabínských autorit. Ve 3. období na počátku 19. st. byl rabínský j. modifikován reformním hnutím, které vzniklo pod vlivem myšlenek židovského osvícenství (haskaly) v Německu a od

40. I. 19. st. nabylo velkého vlivu v USA, kde se jeho hlavním představitelem stal Isaac Mayer Wise. Reformní j. je postaven hlavně na těchto zásadách: a) Židé jsou pouhou náb. skupinou, ne nár. entitou, b) pravým cílem j. je vštípit světu monoteismus, c) exil není pro Židy tragédií, ale požehnáním, protože jim umožňuje misii mezi národy. Dalším moderním směrem j. je konzervativní j., který je postaven na zásadě, že měnící se životní podmínky vyžadují změny v náb. praxi a observanci, tyto změny se však musí dít v souladu s hist. tradicemi a příp. s halachickou (náb.právní) interpretací. Vůdčími osobnostmi tohoto smě­ ru j. byli Leopold Zunz, Zacharias Frankel a Heinrich Graetz. Reakci na přísnou -tortodoxii, nedisciplinovanou reformu a vlažný konzervativismus představuje rekonstrukcionalismus, jehož hlavní zásady formuloval jeho nejvýzn. představitel rabín Mordechai Kaplan: a) obnova duchovní jednoty židovského lidu, b) reorganizace života židovských obcí v Americe, c) pomoc rozvoji Izraele, d) obnovení židovské kult. kreativity ve výchově, literatuře a umění, e) zintenzívnění podílu Židů na všech aktivitách podporujících ideály demokracie. ZákI. prameny j. jsou kromě tóry další knihy Starého zákona - Proroci a Hagiographa, dále Mišna (soubor tzv. ústní tóry, redigovaný v 1. st. n.I. rabim Jehudou ha-Nasimem), Babylónský talmud (další soubor "ústní tóry" navazující na Mišnu, uzavřený redakcí v 6. st. n.I.), rabínská responzívní literatura (tzv. Poskim), Šulchan aruch. Kodex náboženského práva, který sepsal Josef Karo (s komentářem Moše Isserlese z Krakova). A: Judaism F: judaisme N: Judaismus I: guidaismo Lit.: Encyklopedie antiky. Praha 1973; Friedlander, M.: The Jewish ReJigion. New York 1946; Kohn, J.: The Synagogue in Jewish Life. New York 1973; Mayer, D.: Kapitoly z židovských dějin. Praha 1989; Waxman, M.: A History of Jewish Literature. New York 1938.

Nos jur i spr ude n c e viz PRES jurisprudence, sociologie práva jur i spr ude n ce s o c i o log i c k á viz PRES j urisprudence, sociologie práva j u s ti ci a li s m u s viz peronismus j u ven tizace

společnosti

viz mládež

J Z D viz družstevnictví, kolektivizace zemědělství, reforma pozemková, rolník střední, třída družstevních rolníků

k a b a I a - (z hebr. slovesa kábbal, resp. kibbel, které znamená přijmout nějaké poselství, převzít podání, tradovat) - druh židovského -tesoterismu, resp. židovské -tmystiky (G. Scholem, 1967). K. výrazně ovlivnila fil. myšlení renesance, kdy vznikla tzv. křesťanská k. jako pokus o syntézu k. s novozákonní vírou, a to nejprve v kroužku humanistických myslitelů, později také v reformačním prostředí (J. Reuchlin: De arte cabbalistica, 1513; Ch. Knorr von Rosenroth: Kabbala denudata, 1677, aj.). Za první hist. stopu k. pokládá A. Safran (1966) výrok Mišny, že Mojžíš přijal "kibbel", tóru (učení, zákon) na Sinaji a pře­ dal ji Josuovi a ten pak nejstarším a nejstarší prorokům (viz též -tjudaismus). V tradici k. se v tomto smyslu zdů­ razňuje, že Mojžíš přijal od -tBoha tajné poselství, které pak bylo pouze ústně předáváno z generace na generaci vybraným jedincům, a že toto tajné poselství je vlastní k. Údajně teprve kolem r. 150 n.I. pořídil rabbi Simeon ben Jochai soubor nejdůležitějších kabalistických studií, který byl nazván Sefer ha Zohar (Kniha lesku), avšak také obsah tohoto díla byl dlouho komunikován jen ústně; poprvé bylo vytištěno v Mantově r. 1558. Druhým nejvýznamnějším dílem k. je Sefer Jecirah (Kniha utváření), která vyšla poprvé tiskem hebr. rovněž v Mantově r. 1562. Zatímco Zohar je především kabalistickým komentářem -tbible, resp. k Mojžíšovým knihám Starého zákona, poměrně neobsáhlé dílo Sefer Jecirah obsahuje kabalistickou kosmogonii, ale i základy kabalistické -tantropologie a -tastrologie. Třetím význ. kabalistickým dílem je Sefer Bahir (Kniha jasu), která vznikla v 1. st. n.I. a obsahuje jedno z nejstarších pojednání o zákI. tématu k., tzv. sefirách, tvůrčích božích idejích promítnutých do úrovní kabalisticky pojatého vesmíru. H. Sérouya (1947) označuje k. 469

kacif kalvinismus za "hebrejskou gn6zi", analogii pozdejsiho -tgnosticismu (hist. jej ovsem pfedchazejici). Mnozi kabaliste kladou hist. pocitek k. do obdobi patriarchU Izraele nebo dokonce hovofi 0 tom, ze Buh vyucoval k. urCiry druh andelu. Vetsina akademick)kh znalcu k. v cele s C. Scholemem okultisty vsak neni a 0 dejinne zafazeni k. vede s timto pojetim spory. Zrakum historika se k. ve sve ucelene podobe vynoruje teprve ve 13. st., do nejz se klade sepsani knihy Zohar (snad Mosem z Leonu), zatimco Kniha Bahir rna pochazet z 12. st., Sefer lecirah dokonce z pocatku stfedoveku. Prvni tema k. je "velke dilo" (hebr. dabar gadol), tj. problem transcendentna Boha, ktery je poznatelny jen ve svych projevech, emanacich, tvurcich ideach, bozskych inteligencich, zminenych "sefirach" tvoficich system, nazyvany sefirotickym stromem. Druhe velke tema se zabyva pozemskym svetem, zejm. -tclovekem a jeho cestou k Bohu. Kabalisticke studie pfitom vychazeji ze skryteho smyslu Pisma svateho, jimz jsou pfedevsim prvni ctyfi knihy Mojz(sovy t6ry (Pentateuchu). Take na text tohoto dila je v k. aplikovan univerzalni princip vsech esoterismu, princip triady: text a vlastne kaZde jeho slovo rna sve telo, dusi a ducha; k. zkouma "ducha" Stareho zdkona. Umoziiuje ji to pfedevsim zvl. povaha hebr. jazyka a pisma, jakoz i nekolik specif. hermeneutickych, resp. exegetickych metod. KaMe slovo t6ry (davar) je vlastne jakymsi aspektem 10gu (svetoveho i'adu, stvoi'eni), tvoi'i praveho prosti'ednika mezi absolutni transcendenci Boha a konecnosti cloveka (A. D. Card, 1972). V tomto smyslu Buh stvoi'il svet deseti slovy. Plan stvoi'eni, svet. i'ad je pak vyjadi'en systemem deseti sefir, ktere emanovaly z "nekonecneho svetla" (en-sof-6r), to emanovalo z "nekonecna" (en-sof) a to z Boha, jehoz nepoznatelna podstata je oznacovana jako "Nic" (En). Tzv. sefrroticky stromje tvofen trojici triad, z niehz kaida reprezentuje kvalitativne specif. svet. KaZdy z tff svetu - intelektualniho, moralniho a materialniho - v sobe obsahuje zvl. zpusobem svety ostatni. Obraz "tela sveta", vyjadfeny sefirotickym stromem, je soucasne obrazem "tela cloveka" a bozske ideje cloveka (Adama Kadmona), nebot clovek byl stvofen k obrazu bozimu a vsechny tvary sveta jsou v nem obsazeny. Kabalisticke pojeti Boha se velmi podoba Hegelovu pojeti absolutniho ducha jako "mysleni, ktere myslf sarno sebe", v k. vsak Buh ze sebe vydava tvurci svetlo. Smyslem lidskeho byti je "cesta k Bohu", uskutecnujici se skrytymi cestami, pi'edevsim za pomoci lasky a bazne, dvou citti, ktere jsou zakladem extatickeho stavu, zvaneho "kavvanah". Teprve studium k. spojene s timto stavem umozni prave poznani. Z exegetickych metod studia k. je nejznamejsi tzv. gematria, tj.

nahrazovanijednotlivych pismen cisly, a vyklad slova z vysledneho cis la, ktere je chapano jako -tsymbol. Slova t6ry mohou byt take doplnovana, nebot az do 12. st. byla slova v hebrejstine psana pouze souhlaskami, kdezto samohlasky se ph cetbe doplnovaly bez oznaceni (totez slovo mohlo byt cteno v ruznych vyznamech podle toho, jakymi samohlaskami bylo dopliiovano). Samy tvary pismen hebr. abecedy, kterych je celkem 22, nejsou podle k. nahodne, jsou to urcite okultni ideogramy, slozene ze zakl. pismene "jod" ('). K. jako produkt zidovskeho esoterismu byla mnoha zidovskymi teology (rabiny) phjimana, mnoha byla rozhodne odmitana. Profanaci k. k hadacskym uceltim tzv. ciselne magie (pfevadeni vlastniho jmena a pi'ijmeni na cisla za ucelem interpretace, sestavovani magickych ctvercu apod.) pi'edstavuje tzv. kabalistika. Aplikaci k. na kaidodenni "zivot v Bohu" pfedstavuje dojimavy -tchasidismus. Pi'imo na k. navazuje filozofie G. Pica delle Mirimdoly a B. de Spinozy. K. je druhem -tokultismu, ale take ucelenou zivotni filozofii, jejiz stopy, resp. analogie najdeme v rnnohajinych til. a nab. systemech, v zasade vsak chce byt spekulativne mystickou podobou biblicke viry. A: kabbala F: cabale N: Kabbala I: cabala Lit.: Elid!, 0.: Kabbala: pojern, dejiny a prarneny. Praha 1938; Ginsburg, Ch. D.: The Kabbalah. London 1925; Zev ben Shimon Halevi: A Kabbalistie Universe. New York 1977.

Nak

kacif - (z nem. Ketzer, resp. i'ec. katharos = cisty)v historii -tkfesfanstvi pouzivane negativisticke oznaceni heretika, tedy hlasatele Ci stoupence nab. -thereze. Kacii'stvi bylo spojeno vetSinou s kritickymi postoji vuci cirkvi, se zakladanim novych nab. organizaci a s modifikacemi zivotniho stylu. Oznaceni k. je soc. -tlabelling, ktery jeho nositele odmitali pi'ijmout. V urcitych soc.-~ist. souvislostech se toto oznaceni menilo v poctu. Pojem k. zacal byt pouzivan v polovine 12. st. v souvislosti s valkami proti albigenskym neboli katanim, od nichz oznaceni k. pochazi a jejichz dualisticka odchylka od karol. doktriny se rozsifila na velkem uzemi jizni Francie. Kacii'stvi rna bohatou historii v ces. zemich, kde zasahovalo do formovani statu, kultury, spolecnosti; k. Jan Hus je chap an jako nar. -thrdina, husitske valky jsou v jistem smyslu dtisledkem jeho kacii'stvi, doba pobelohorska je podle katol. pohledu na dejiny dusledkem obrany proti kacii'stvi (viz tez -thusitsvi). Po obvineni z kacii'stvi nasledovala casto -texkomunikace, exulanstvi. Boj proti k. stimuloval -tkfizove vypravy a Cinnost -tinkvizice. Dnes role k. v puvodnim vyznamu ztratila smysl, jeji analogie se vsak vyskytuji ve vztahu k tzv. -tsvetskemu nabozenstvi (viz tez -trevizionismus).

A: heretic F: heretique N: Ketzer I: eretico

aU. Zwingliho. Kalvinovo ptisobeni se vyznacovalo pfisne asketickou kazni. Osou jeho teologie je respekt k suveVod renite bozi yUle, ktera neni cloveku povinovana nicim jika kotonie viz dystopie nym nei tim, Cim sarna usoudi, a clovek, ktery se 0 teto kalokagathia - (z fec. kalos = krasny, aghatos = vuli dozvida z biblickeho slova, je povinen peclive sledodobry) - spojeni krasy a dobra vyjadfujici syntezu estetic- vat jeho smysl a fidit se jim. Specif. vyraz tento respekt keho a etickeho citeni a mysleni. Puvodni termin rna ne- nalezl v uceni 0 -tpredestinaci, jehoz prostrednictvim se obvyklou gramatickou stavbu souvisejici se specifikami Kalvin vyrovnava s ideou "svobodne vule" cloveka vuCi obsahu pojmu: prvni pfidavne jmeno se vztahuje k -tte- Bohu, diskutovanou jiz v prvotnim kfestanstvi (navazoval lu, druhe k -tdusi. Prvni zminky 0 k. najdeme u tzv. sed- ~a uceni Augustina Aurelia). Kalv{nova postupne radikami mudrcu a u pythagorejcu. V pods tate slo 0 pozadavek hzovana myslenka predestinace mii'ila proti -tkatolicisspojeni telesnych a dusevnich ctnosti, coz se povazovalo ~u tim, ze promenovala pi'edstavu 0 roli -tcirkve pi'i zproza cestu k dokonalosti. Princip k. se pi'enasel do roviny stredkovani spasy. Cirkev ji rna nabizet pouze odkazem ke obecnych hodnot anticke spolecnosti jako spojeni -t6idu Kristu, ktery se s clovekem chce smifit na osobni rovine a -tbohatstvi a zaroven spojeni individ. cinnosti s osu- zvestovanim poselstvi, at jiz v bohosluzebnem kazani, ne~ dem celeho naroda. K. tedy byla i siroce pojatou -thar- bo ve sborovem obecenstvi. Cirkev jako spolecenstvi vymonii, do ktere vstupovala na jedne strane i'ada takovych volenych je neviditelna. Viditelna cirkev jakoZto spolehodnot, jako je sila, odvaha, nab. citeni, vlastenectvi ale censtvi lidi fidicich se vuli bozi je nesena myslenkou i umirnenost a (podle Sokrata) tez moudrost a sprav'edl- solidarity, poslusnosti Bohu a bratrske kazne. Sluzby v obnost, na druhe strane bohatstvi, slava, uspech, ale i zivot- ci se diferencuji pomoci uradti doktoru (ucitelti teologie), ni energie a zdravi. Na bazi k. vznikaly -tvzory chovani. pastori'!, presby terti (laickych starsich) a diakonu (starajicich Pindaros napi'. naleza takovy vzor a ideal v olympijskych, se 0 chuM). 0 techto otazkach pojednava Kalvinova Inpythijskych a jinych hrach a soutezich (tzv. eleatske k.). stituce kfest'anskeho ndbozenstvi, kterou vydal v r. 1536. V k. se vyvinul etos usilovne prace a uspechu v povoPuvodni naivni i'ec. synteza fyzickych pi'ednosti a uslechlani ve spojeni s kfest'anskou odevzdanosti a bezmeznou tileho ducha, resp. materialni a duchovni kultury spolecoddanosti nab. vii'e. K. pi'edstavuje individualisticke nanosti, spojena se smyslem pro miru se stava u Platona bozenstvi a sehral vyzn. roli pi'i vzniku -tkapitalismu. vysledkem vysoke kultivovanosti a zaroveii stavem zaKazen, pojeti cloveka jako jednajfci yule a racionalizace merneho vyberu toho nejlepsiho, ktery se vztahuje k nejrtiznejsim cintim vcetne spravy stitu, u Aristotela pak pfe- a systematizace lidskeho zivota, vedla k typu chovani pi'izdevsim celistvosti, jednotou vsech ctnosti, celeho zivota. niveho akumulaci kapitalu a orientaci na produktivni zivot. K. byla casto chapanajako privilegium odvozene od uro- Ta s sebou zaroveii se srrizlivosti a setrnosti nese i potlaceni zeneho soc. ptivodu, ale i jako vysledek narocne mravni smyslove kultury, zato posiluje smysl pro hospodafstvi, a esteticke vychovy. Ve srredovekem zptisobu mysleni a zi- individ. vykon a soc. aspekty lidskeho zivota. V Anglii se vota se anticka jednota dobra a krasy rozpada v hodnoty k. ve forme -tpuritanismu vyrazne promital do cilu na sobe nezavisle a harmonie se casto meni v antinomii. obcanskych valek (1642-1646, 1648-1649) a rozvinul K. se stala neurCitou abstrakci, ktera nicmene mela hod- v tomto prosti'edi -tprotestantskou etiku. Reformovane notu ztraceneho idealu. V modernich dejinach evrop. kul- cirkve se spolecne s Kalvinovym odkazem sifily po cele tury se obcas obnovuje pfitailivost pojmu k. v protikladu zap. a srredni Evrope (do Svycarska, Anglie, Skotska, Frank relativistickym estetickym koncepcim a v souvislosti cie, casti Nemecka). V ces. zemich mel a vliv kalvinska teologie najednotu bratrskou. Soucasny k. zahrnuje zhrus vychovnymi systemy usilujicimi 0 propojeni fyzicke 40 mil. pi'ivriencti pi'edevsim ve Svycarsku, Anglii, Hoba a moralni zdatnosti (viz -tolympismus, -tSokol). landsku a USA. Mezinar. organizaci je Reformovanv sveA: callocagathia F: calocagatie N: Kalokagathie I: catovy svaz, nejstarsi organizace rovnopravnych cirk~i. Ty locagatia reprezentuji dvoji typ cirkevniho zi'izeni: presbyterni, kde Vod denominace spravuji voleni zastupci jednotlivych sboru k a I v i n ism u s - jeden z nejvyznarnnejsich smerti -tpro- Uako v anglosaskych zemich se k. jako takovy oznacuje testantismu, pfedstavujici radikalni formu -treformace "presbyterianismus"), a kongregacionalisticky, kde spravv druhe generaci jejiho evrop. rozsrreni. Jmeno rna po Jeanu ni svrchovanost nalezi obcim. Hlavnim pfedstavitelem moCalvinovi (Kalvinovi), organizitoru zenevske teokraticke demi kalvinisticke teologie je Karl Barth, ktery ovsem Uarepubliky, ktery navazal na M. Luthera (viz -tluterstvi) ko mnozi jini) odstoupil od myslenky dvoji predestinace. Lit.: viz -+hereze.

470 471

kameralistika

kapital

Problematikou k., resp. puritanismu, se s-gicky zabyval M. Weber. Kalvinsky puritanismus v jeho pojeti podminuje etos raneho podnikimi a raciomllni organizace pnke, nebot protestantska askeze legalizovala snahy 0 produkci statku jako bohumile. Toto chiipani zivota upevnovalo take mestansky, ekon. racionalni zpusob Zivota, ktery spoeival v pracovitosti, setmosti a vytvafeni bohatstvi. Podle M. Webera se konstitutivni slozka modemiho kap. ducha a modemi kultury, tj. racionalni zpusob zivota na zaklade povolani, zrodila z ducha kfestanske ---'askeze, resp. z kalvinske askeze v povoliini (viz tez ---.etika protestantska). A: Calvinism F: calvinisme N: Kalvinismus I: calvinismo Lit.: Leonard. E.: Histore generale du protestantisme, I-III. 1962; Weber. M.: (1905) Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus. In: Gesammelte Aufsatze zur Religionssoziologie I. Ttibingen 1963; viz tez -->protestantismus.

Such k a mer a Ii s t i k a - (z lat. camera =komora, hosp. komora) - souhm poznatku z finaneni a danove politiky statu, zivnostenskeho prava, obchodni politiky a odbomych disciplin (technologie homictvi, lesnictvi, zemedelstvi a mincovnictvi) urceny pro financni uredniky zemskych komor ve stfedoevrop. zemich, zejm. v Nemecku a Rakousku. Prvni profesura k. by la zffzena v Prusku v r. 1727, pocatky k. vsak sahaji af do stfedoveku. K. byly oznacovany tez jako "Polizeiwissenschaften" - doslovne policejni vedy, spravneji vsak polit. vedy. To uz ale byla vyvojove vyssi fiize k., ktera se utvonla na konci 18. st. v Prusku a Rakousku a podstatnym zpiisobem ovlivnila vyvoj socialni statistiky i pfedstavu 0 vzdelavani ufednictva ve stfedoevrop. zemich. Krome nezbytnych poznatkii 0 nzeni statu zahmovaly polit. vedy i ekon, teorii, hosp. politiku a financni vedy. Prvnim pi'edstavitelem polit. ved byl J. Ch. Dithmar. V Prusku systematizoval polit. vedy poprve J. H. G. von Justi, v Rakousku J. von Sonnenfels. Podle jeho ucebnice se vyucovalo na rak. univerzitach az do r. 1848. V uzsim slova smyslu oznacuje slovo k. specif. system ucetnictvi, zavedeny rak. cisai'em Maxmilidnem I. Jeho principem byla jednoduchii bilance pfijmu a vydani. PUvodne nebyly evidovany zasoby ani vecny majetek. Na penize pohlizela k. jen jako na prosti'edek smeny a evidovala jejich oMh. Kameraliste byli placeni ui'ednici, pravnicky a posleze ekon. skoleni. V prevazne vetsine se zabyvali jen optimalizaci prijmii a vydani stitu danovou politikou. Nektefi vsak usilovali 0 aktivnejsi hosp. a financni politiku a byli blizci ---'merkantilismu a ---.fyziokratismu. K pi'ednim merkantilistum pati'ili v Rakousku F. W. von Horningk, J. J. Becher a W. von Schroeder. Podporova472

li zakladani manufaktur, rust zahranicniho obchodu, zdravotni peci, zemedelstvi a pocetni rust obyv. Bojovali proti alkoholismu, koui'eni, spoi. parazitismu, karbanictvi a demonstrativnim formam spotfeby. V rustu populace spati'ovali hlavni ziiruku prosperity statu. Byli zakladateli populacionistiky a soc. statistiky a nektefi z nich (napi'. J. FejeS) dokonce proviideli empir. vyzkumy. A: cameralistik F: sciences administratives et financieres N: Kameralistik I: cameralismo, scienze camerali Lit.: Bodnar. 1. a ko!.: Dejiny filozofickeho mysleni na Siovensku. Bratislava 1987; KUma. A.: Manufaktumi obdobi v Cechach. Praha 1958.

Lin k a n a I mob i Ii t n i viz mobilita socialni k ani b a lis m u s - (ze span. canibal nebo caribal = v feci KariM statecny, odvazny muz - podle puvodnich Kolumbovych zprav 0 jeho prvnich kontaktech s obyvateli Antilu; v pojeti span. cestovatelu ale oznaceni barbarskeho lidozrouta, suroveho nasilnika) - ces. Iidozroutstvi jeden ze zakl. mytiI evrop. expanze, ktery se vynoi'il v dore prvnich objevitelskych a dobyvatelskych cest v 15. a 16. st. a ziistal zivy az do 20. st. Skryva se pod nim pi'edstava ostrovii, na nichz se odehravaji strasidelne hostiny, pi'i nichz se pojida lidske maso. Je to ziiroven predstava kult. a civilizacni propasti, ktera Evropany podle jejich niizoru delila od cizich, tzv. ---'primitivnich spolecnosti, niirodu. Vyjadrovala pfesvedceni 0 nadrazenosti naseho ki'estansko-humanistickeho pojeti lidskosti a ospravedlnovala nescislne mocenske manipulace. Podle Ottova slovniku naucneho (1900, 15. dil) se lidojedstvim nebo lidozroutstvim "zove hnusny zvyk mnohych kmenii divokych pojidati maso svych bmnich", coz je "nemoc v rozvoji lidskem, do ktere casem upadli nejen kmenove nevzdelani, ale i vysoce vzdelani". Lze rozliSit k. soc., individ. a imaginiirni. a) "Socialnim" k. se rozumi skup. k., ktery je soucasti kult. normy dane spolecnosti. Na Nove Guinei (Iatmul) byl napr. pozorovan nasledujici zvyk: v ramci slavnostniho ritualu se podavalo noviciim jidlo, do ktereho byly pfirnichiiny kousky masa z hlavy zabiteho nepfitele-cizince. V jinych spolecnostech (tez na Nove Guinei, napi'. Fore) pojidali poziistali po dobu pohrebnich ritualii mozek mrtveho pfibuzneho. Ridceji byly popsany zvyky, pri kterych se jedna 0 skutecnou konzumaci vetSich, svalovych casti lidskeho tela (napi'. na Fidzi). Do stejne kategorie se zahmuji take formy k., ktere sice porusuji dane normy, pi'ece se ale pravidelne vyskytuji, jako napi'. pojidani lidskeho masa carodeji (carodejnicemi), ktere jim rna zaruCit spojeni s nadpi'irozenymi silami. Prehled 0 geografickem rozsireni ruznych forem k. podava E. Volhard (1939). KriticM

zhodnoceni etnologickych zprav 0 soc. k. ukazalo, ze byl pozorovany velmi zi'idka a ze v drtive vetSine pfipadu se jednalo jen 0 popisy z tret! ruky, 0 vymysly, mytologicke predstavy nebo pomluvy sousednich obcL Na zaklade techto nespolehlivych pramenu nektei'i au tori usoudili, ze k. jako spoi. norma, tzn. jako "normalni" pocinani, vlastne nikdy neexistoval (w. Arens, 1979). b) Pod k. "individualnim" se rozumi skutky nezavisle na spoi. institucich, napi'. pojidani lidskeho mas a v extremnich podminkach hladu nebo v souvislosti se sexualnimi uchylkami (zvlastnimi formami sadismu). c) "Imaginami" k. lze najit v lidove slovesne tvofivosti temer vsech narodu, v liter. dilech, a nakonec i ve snech, halucinacich a utkvelych pi'edstavach. Puvodni rozhoi'ceni, ktere proviizelo zpravy 0 k., bylo postupem casu vystfidano ved. zajmem: ---'etnologie hromadi a ti'idi pi'islusna fakta a snazi se objevit jejich vyznam. V ramci vseobecnych trendu vyvoje etnologie jako vMy prekonalo i pojeti k. nektera charakteristicka stadia: evolucionisticke, kultume-deterministicke a etnosociologicke: 1. teor. koncepce prvniho typu odsouvaly k. do "rane faze" vyvoje lidstva a riidi by ho videly jako "prekonanY" (psychiatricke a kriminologicke zpravy 0 modemim k. jej interpretovaly jako "atavismus", jako psych.-bioi. "pi'ezitky"); 2. kult.-deterministicke koncepce se snazily videt kanibalisticke pocinani jako logickou soucast daneho kult. celku a pfezkoumat jeho vztahy k dalsim institucim a nab. pojmovym komplexiim; 3. soc.-vM. koncepce se pokousely budovat kauzalni modely, izolovat faktory nebo ucely, ktere ovlivnuji formy institucniho ustanoveni k. Vsechny tfi typy koncepci maji svoje zftsluhy i specif. omezeni - jedno zavafne omezeni je vsak vlastni vsem tfem: pn zamei'eni na cizi a vzdalene kult. zvyky opomenuly nasi vlastni, evrop. spolecnost. Jako vM. pojem lze k. najit nejen v etnologii a s-gii, ale take v psychiatrii, psychoanalyze, zoologii a biologii, a dokonce i v astronomii. Ackoli se puvodne tento pojem vztahoval jen na chovani lidi, oznacuje se jim dnes i pozirani mezi zviraty stejneho druhu, ktere se ale vyskytuje jen zfidka (pi'edevsim v dusledku pi'emnozeni v malem, uzavi'enem prostoru). Prirozenou formou k. u nekterych druhu zvifat je pozirani samecka samickou, napr. mantis religiosa (kudlanka nabozna) sni samecka kratce po skonceni anebo dokonce behem kopulace. V astronomii se hovori o "galaktickem kanibalismu", pohlcovani mensich galaxii velkYmi. Osobitemu pi'ehodnoceni se dostalo pojmu k. v ---'psychoanalyze, jejiz vysledky ukazuji, ze kanibalisticke pi'edstavy jsou vseobecne rozsii'ene a odpovidaji postupnemu sexualne-pudovemu vyvinu v ranem detstvi. Na oriiInim stupni nabyvaji pfedstavy spojene s objektovym vztahem "kanibalisticke" podoby: inkorporace milovane-

ho objektu pi'es usta, jeho zniceni a zaroven zachovani ve vlastnim nitru, tez osvojeni si jeho vlastnostf (S. Freud, 1905, 1915). K. Abraham (1916) deH oralni stupen na prvni, neambivalentni fiizi jednoducheho Iibani ana druhou, ambivalentni fazi, ve ktere kojenec jiz vyviji sve kousave schopnosti a aplikuje je na matCine prsu. Tato druha faze je oznacovana jako oralne-sadisticka nebo take "kanibalisticka". Omezeny "etnologickY" pi'istup ztratil v dnesni dabe existence glohiilni spolecnosti smysl: kanibalisticke instituce byly sice zruseny a k. se ve vsech stiitech sveta stal individ. zlocinem, avsak lidska bestialita je nekdy systematicky organizovana, institucionalne ustanovena a zapojena do sluzeb mocenskych apariitu i jinych zajmovych skupin. Jako pnklad staci uvest ved. zdokonalene systemy vezenskeho muceni nebo obchod s lidskymi organy provadeny zloCineckymi organizacemi bez ohledu na utrpeni a smrt "darcii". A: cannibalism F: canibalisme N: Kanibalismus I: cannibalismo Lit.: Abraham. K.: (1916) Untersuchungen tiber die frtiheste pragenitale Entwucklungsstufe der Libido. In: Psychoanalytische Studien zur Charakterbildung und andere Schriften. Frankfurt a.M. 1969; Arens. W.: The Man-Eating Myth: Anthropology and Anthropophagy. Oxford 1979; Bateson, G.: The Naven. Stanford 1958; Blanche. L.: Les Caraibes etainent-ils des monstre? Guadeloupe 1940; Boehm. F.: Formen und Motive der Anthropophagie. Berlin 1932; Brown, P. D. eds.: The Ethnography of Cannibalism. Washington 1983; Derrick. R. A.: A History of Fiji. Suva 1967; Freud. S.: (1905, 1915) Drei Abhandlungen zur Sexualtheorie. In: Sexlwllebell, Studienausgabe, Bd. V. Frankfurt a.M. 1972; Sindzille. N.: Le canibalisme institue: Approche anthropologique. In: Encyclopaedia Universalis, vol. 4. Paris 1993; Stanek. M.: Sozialordnung und Mythik in Palimbei: Bausteine zur ganzheitlichen Beschreibung einer Dorfgemeinschaft der Iatmul. Basel 1983; Volhard. E.: Der Kanibalismus. Stuttgart 1939.

Sta k a pit a I - (z nem Kapital, to z lat. capitalis, od caput = hlava) - vedle ---'prace a ---'pudy ti'eti ---'vyrobni faktor v nar. ekonomii. Tvorba k. charakterizuje modemi spolecnosti. V tradicnich spolecnostech jsou hosp. pi'ebytky spotfebovavany ve forme dariI, sviitkU, nab. ritualu apod. K. rna 2 zaki. formy: 1. fyzicky k. (hmotne statky dlouhodobeho uziti, jichz se pouziva k vyrobe dalSich statkii: budovy, tovamy a domy, zafizeni a zasoby hotovych produktu a meziproduktu); 2. financni k., coz jsou cenne papiry. Naroky podniku na k. rostou s techno!. pokrokem, protoze se neustale zvysuji naklady na vyzkum a produkci. V konecnem dusledku to vede ke koncentraci a k vytviii'eni velkych podniku, ktere jsou jako jedine schopne unest hosp. rizika spojena s inovaci. Procesy koncentrace v ekonomii jsou zaroven koncentraci ekon. moci. Kapitalovy trh je trhem, kde se obchoduje cennymi papiry jako pfedstaviteIi fyzickeho k. a penezniho k .. V pfenesenem smyslu se 473

kapital kulturni

pojem k. pouziva i pro vyjadfeni kult., soc. a psych. dispozici (viz --.kapital kulturni, --'kapital socialni, --'kapitallidskY)· A: capital F: capital N: Kapital I: capitale BaN k a pit a I k u It urn i - zv\. forma ziskanych pfedpokladu jedince nebo sku piny k dosazeni urciteho soc. --'statusu, ktera je vazana na charakter a Uroven --'enkulturaceo Od 70. \. je k.k. jednim z klicovych pojmu analyzy ulohy systemu -'vzdeilivani v --'socialni reprodukci. Jeho vyklad navazuje na ekonomizujici chapani tzv. --'Jidskeho kapitalu, jehoz duleZitou slozkou je vzdelani jako nematerialni --.kapital, ktery analogicky financnimu kapitalu pfinasi svemu vlastniku zisk v podobe privilegovaneho spol. postaveni a z neho plynoucich ekon. a soc. vyhod. V tomto smyslu byla kategorie k.k. poprve pouzita A. R. J. Turgotem. Jeji zak\. principy vsak zformuloval az P. F. Bourdieu v ramci sve koncepce soc. a kult. reprodukce, zalozene na analyze forem soc. --.jednani. Jednotlivci i skupiny podle neho svym jednanim usiluji 0 zacleneni do spol. vrstvy zaujimajici v dane spolecnosti privilegovane postavenL Tato vrstva se vyznacuje specif. kult. rysy, vkusem a stylem. Jejich osvojeni je nezbytnou podminkou spravne orientace ve zpusobech chovani a jejich symbolickych vyznamech, ktere indikuji pfislusnost k teto vrstve a tvoH kult. pfedpoklady vzajemne komunikace mezi jejimi cleny. Aktivni participace na tzv. elitni statusove kultufe (podle M. Webera) je klicovym strategickym prvkem jednani smefujiciho k zaujeti privilegovane pozice. Pfedstavuje "symbol icky kapital", ktery jednotlivci nebo skupiny vkladaji do boje 0 prosazeni ve spolecnosti. V teto souvislosti zavadi Bourdieu pojem k.k. a definuje jej jako nastroj pfivlastnovani symbolickeho bohatstvi, ktere je spolecnosti pokladano za hodno toho, aby bylo vyhledavano a vlastneno. Distribuci formalnich opravneni (profesni kvaJifikace) i subjektivnich dispozic (znalost spravnych postupu) ke vstupu do vladnouci vrstvy zprostfedkovava vzdelavaci system, jehoz charakter je urcovan prave touto vrstvou. Jazykove a ostatni symbolicke k6dy pouzivane pfi skolni komunikaci jsou proto odvozovany z jeji statusove kultury. Zaci, ktefi tuto kulturu ovladaji, se pak diky tomu jevi jako nadanejsi a inteligentnejsi, uCitele s nimi snaze komunikuji a venuji jim vetsi pozornost. Uroven dosazeneho vzdelani jednotlivce je tak pfimo zavisla na tom, v jake mite absorboval dominantni kulturu neboli jakym k.k. disponuje. Vzdelavaci system ptitom ptedpoklada a vyzaduje tadu schopnosti, ktere tvoti dulezite komponenty k.k. (napt. schopnost verbalni komunikace nebo percepce umen!) a jejichz osvojovani sam nezprostfedkovava. Tyto schopnosti jsou ziskavany pte-

474

karbonari

vazne v --'rodine. Mira k.k., jimz jednotlivec disponuje, proto zavisi znacne na tom, kolik je ho akumulovano ve vychozi rodine. K.k. je ovsem ve spolecnosti rozlozen nerovnomerne, podle postaveni v mocenske struktute a paralelne s kapital em ekon. a --'kapitalem socialnim. Selekce zaku ve vzdelavacim systemu podle vstupniho k.k. tak skryte reprodukuje --'socialni nerovnost ve spolecnosti. Pfislusnikum vladnouci vrstvy poskytuje ptednostne vzdelanostni a kvalifrkacni opravneni ke vstupu do privilegovanych mocenskych, ekon. a soc. pozic a umoznuje tim, aby si tato vrstva udrZovala sva --'privilegia. Sance na vzestupnou --'socialni mobilitu ptis!usniku nizsich spol. vrstev, ktefi maji horsi vychozi podminky, naopak blokuje. Vstupni sp0\. nerovnosti se tak ve vzdelavacim systemu transformuji v soc. legitimnejsi nerovnosti individ. pfedpokladu a moznosti a nabyvaji zdani pfirozenych nerovnostL Prostfednictvim vzdelavaciho systemu tedy k.k. pusobi jako nastroj mezigeneracni transmise spo\. nerovnosti, podili se na autoreprodukci jednotlivych spo\. vrstev a pomaha reprodukovat danou strukturu spol. vztahu (viz tez --'alokace socialni). Ph vykladu pojmu k.k. je ovsem mozne uplatnit take jeho demokratizacni pojeti, ktere vychazi z humanizacni funkce --'kultury pfi utvateni lidske osobnosti. Pod k.k. se pak rozumi vsechny latentni schopnosti cloveka, ktere je mozno individ. osvojovat a rozvijet a prolamovat jimi spol. bariery determinujici prubeh Zivotni drahy jednotlivce, resp. jeho --'karieru. V osvojeni k.k. lze tak spatfovat nikoliv apriorni pfedpoklad, ale vysledek vzdelani. CHern vzdelavaciho systemu podle tohoto pojeti je eliminace vstupnich sociokult. nerovnosti a vyrovnavani sanci pfislusniku jednotlivych spol. vrstev na uspech. Vychova a vzdelani nereprodukuji vychozi spo\. nerovnosti, ale naopak potlacuji jejich vliv tim, ze distribuuji k.k. relativne nezavisle na ekon. a soc. kapitalu. K.k. diky tomu pusobi jako prosttedek narusovani autoreprodukce jednotJivych spol. vrstev a jako jeden z hlavnich zdroju vertikalni mobility v reprodukci stratifikacniho systemu spolecnosti. (Viz tez --.potenciallidskY.) A: cultural capital F: capital culturel N: Kulturkapital I: capitale culturale Lit.: Bourdieu, P.: Cultural Reproduction and Social Reproduction. In: Brown, R. ed.: Knowledge, Education and Cultural Change. London 1973; Bourdieu, P. - Passeron, J. c.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1977; Maggio, P.: Cultural Capital and School Success: The Impact of Status Cultural Participation on the Grades of U.S. High School Students. American Sociological Review, 1982, c. 2.

HuO

k a pit a I lid sky - zasoba znalosti a dovednosti ztelesnenych v lidech urciteho statu, zijicich na urcitem uzemi.

Je vysledkem tradice, vzdelani a poznatku ziskanych praxi. V sirokem pojeti se pojem k.l. blizi pojmu -tkulturni kapital. Ekon. teorie k.l. interpretuje vzdeJani jako --'investici do --'pracovni sily, srovnatelne napt. s investici do vyrobniho zafizeni, a zabyva se otazkami investovani casu a penez do zlepsovani kvality pracovniku odbornou ptipravou a vzdelanim. Zduraznuje, ze profese, ktere vyzaduji vetSi vzdelani, musi byt vice placene, pokud chteji pfitahnout dostatecne mnozstvi pracovniku, protoze pracovnici ocekavaji navratnost investice do k.l. V podobnem vyznamu jako k.l. se pouziva pojem --'lidsky potencial. A: human capital F: capital humain N: Humankapital I: capitale umano Lit.: Peterson, W. L.: Principles of Economics MICRO. University of Minnesota 1989; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kern k a pit a Iso cia I n i - suma aktualnich i potencialnfch zdroju, ktere muze urcita osoba vyuzivat diky tomu, ze se zna s druhymi lidrni. Je to bohatstvi styku a znamostf, ktere mohou byt uzitecne. P. F. Bourdieu, autor koncepce k.s., vychazi z analogie s kapitalem financnim a s --'kapitalem kulturnim, ktere rovnez zvysuji uspesnost ve spolecnosti. Objem k.s., jimz clen spolecnosti disponuje, je dan velikosti site kontaktu, ktere je schopen mobilizovat pro svoji potfebu, a velikosti ekon., kult. a symbolickeho kapitalu tech, z nichz se sit jeho znamosti ski ada. Profit, ktery k.s. svym drzitelum poskytuje, posiluje solidaritu skupiny zucastnenych. Tento profit rna vedle Ciste hmotne podoby ptedevsim podobu sluzeb a protisluzeb. Navic poskytuje k.s. svemu drZiteli tez profit symbolicky, urCitou prestiz spojenou s kontakty s uzitecnymi a vyhledavanymi lidmi. Bourdieu prohlubuje analogii mezi financnim kapitaiem a k.s., kdyz hovoti 0 praci, kterou je nutno vykonat, rna-Ii byt k.s. akumulovan a reprodukovan. Jedna se 0 Cinnost spocivajici ve vytvateni a udrzovani uzitecnych kontaktu, 0 vyhledavani prospesnych znamosti. Tyto soc. investice se vraceji, jakmile zacne byt clovek sam vyhledavan druhymi lidmi. Socialni smena, ktera v ramci ustavenych siti znamosti probiha, promenuje smenovane veci a sluzby ve znaky soc. uznani. Toto uznani zpetne zvysuje vyznam poskytovanych sluzeb. Drzitele zvlasf velkeho objemu k.s. jiz ani nepotfebuji znat vsechny ty, ktefi znaji je, aby byli schopni svuj k.s. dale rozsifovat. Spolu s kult. kapitaiem pusobi k.s. ph pfedavani -tprivilegii ve spolecnostech, ktere odstranily rodova privilegia. Nekde je vysoce koncentrovany k.s. spojen s existenci exkluzivnich klubu, ktere svym clenum poskytuji krome zvlasf cenenych nedostatkovych sluzeb tez vysoky symbolicky kapital plynouci z pouhe ucati v prestizni skupine.

A: social capital F: capital social N: soziales Kapital I: capitale sociale Lit.: Accardo, A. - Corcujf P.: La Sociologie de Bourdieu. Bordeaux 1986.

Kef

k a p it a Ii s m u s - ekon. a spo\. system, v nemz je vetsina majetku v soukromem -+vlastnictvi, rozhodujfcim -+vyrobnim faktorem je -+kapital, rozhodujicim nastrojem alokace zdroju a vytvarenim duchodu je -ttrh. Zasahy vlady do fungovani trzniho mechanismu jsou omezene. K. se vyznacuje oddelenim prace a kapitalovych statku ci vyrobnfch prostfedku, ktere jsou v soukromem vlastnictvi. Pracovnfci jsou osobne svobodni a mohou se podle uvazeni nechat najimat od vlastniku kapitalovych statku za mzdu. K. nastoupil s rozpadem feudalismu. Zpocatku prochazel stadiem manufaktury, v Evrope zhruba od poloviny 16. do konce 18. st., i kdyz jsou znacne rozdHy mezi jednotlivymi zememi. Prvni -+prumyslova revoluce, zacinajici na pfelomu 18. a 19. st., manufaktury postupne vytlacila a vytvoi'ila ptedpoklady pro rozvoj strojove velkovyroby. V te dobe se k. definitivne prosadil jako spol. system. V moderni podobe je dnes ptevazujici formou uspotadani spolecnosti. K., zv\. jeho soucasna forma, resp. tzv. kapitalistickli spolecnost, byva casto ptedmetern kritiky, a to i ze strany s-gie. J. K. Galbraith tvrdi, ze koncentraci do velkych podniku je rozlozen trZni princip. Zatimco v minulosti urcovaly ekon. strukturu jednotlive podnikatelske osobnosti, pfevazuji v soucasne dobe mamuti podniky se stabem planujicich expertu, ktefi ovladaji vyvoj moderniho k. Podle Ch. E. Lindbloma je hlavnim problemem moderniho k. demokr. deficit, projevujici se v nedostatecne vet. kontrole, privilegovane pozici ekon. sektoru a jeho vlivu na polit. rozhodnutL Podle J. Habermase strategicka racionalita, vyvinuta k., hrozi kolonizovat ostatni oblasti spo\. zivota. A: capitalism F: capitalisme N: Kapitalismus I: capitalismo Lit,: Cotta, A.: Le capitalisme dans tous ses etats. Paris 1991; Friedman, M.: Kapitalismus a svoboda. Praha 1993; Napoleoni, c.: Elementi di economia politica. Firenze 1981; Novak, M.: Ouch demokratickeho kapitalismu. Praha 1992; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

So) karbonari - (od it. slova carbonaro = uhlif) - clenove tajne spolecnosti Carbone ria (schazeJi se tajne v prodejnach uhli), pusobici v Italii v I. polovine 19. st. ave Francii ve 20. a 30. I. 19. st. It. k. usilovali 0 sVrZeni fr. a rak. okupace ItaJie, fr. bojovaJi proti restauracnimu reZimu Bourbonu a za nastoleni republiky. Levi k. posJeze vstoupili do organizace Mladd Itdlie (viz --'Mlada Evropa). K. se podileli na revolucich nebo je dokonce organizovali -

475

kariera

katafi

v Piemontu, Romagni, Modene, Parme a v knilovstvi obou Sicilii. Soc. slozeni k. bylo velmi pestre, coz vysvetluje i rozporuplnost hesel k., v nichz se republiblnsky demokratismus misil s iluzemi 0 pozitivnim vyznamu monarchie, antiklerikalismus s mysticismem. K. vytvareli slozite hierarchizovanou a pIne zakonspirovanou sit revo!. skupin, tzv. 16zL Jedmlni v nich se vyznacovalo obradnosti, smyslem pro ritual a romantickou symboliku. Tim vytvareli dlouhodobe fungujici vzory polito nonkonformniho jednani, revo!. etosu i revo!. organizacL Vazby na organizace k. mela i'ada utopickych socialistu i pi'edstavitelu de\. hnuti (napi'. S. A. Bazard, P. Buonarotti, G. Mazzini a dalSi), praktiky k. ovlivnily jak ruzne formy -+anarchismu, tak organizace typu -+mafie. K. meli blizko i ke svobodnemu -+zednafstvi a zejm. v Halii s nim casto splYvali. A: Carbonari F: Carbonaro, Charbonneriers N: Carbonari I: carbonari Lin k a ri era - (z fr. carriere = povolani, draha) - individ. -+socialni mobilita v profesi nebo ve spolecnosti vubec. V klasickem smyslu jde 0 postup smerem k vyssimu -+statusu, vyssimu soc. postaveni spojenemu s vyssi prestizi, vyssim podilem na moci a vyssi urovni pfijmu. V novejsi literature je k. casto pouzivana jako synonymum profesni drahy jedince bez ohledu na vzestupnou ci sestupnou linii, shmuti jeho vyvoje od startu k danemu okamziku. Pozomost je venovana spo!. faktorum ovlivnujicim karierovy postup: rodine (puvodni i vlastni, jeji velikosti, resp. poetu deH, profesionalni draze manzelskeho partnera apod.) i sirsimu soc. kontextu, do nejz pam zejm. dostupnost vzdelani a rozvinutost systemu pracovnich pi'ileZitosti, resp. "otevrenost" mobilitnich sanci, ale take zmeny celeho soc. makrosystemu. V beznem jazyce by va k. nazyvan (s pejorativnim pi'idechem) vysledek snahy jedince dosahnout za kazdou cenu (bez ohledu na eticke konsekvence) vyssiho soc.-profesniho statusu. V teto souvislosti se hovon o karierismu. Ale moznost rychleho karieroveho vzestupu muze obecne pusobit jako pracovni -+motivace a muze byt uCinnym nastrojem -+managementu. K. se zabyva zejm. s-gie prace. Specif. k. je polito k., pro niZ je typicka moznost rychleho vysti'idani vzestupne a sestupne linie a ktera pati'i mezi temata s-gie politiky. Pojem k. se ale pouziva i ph studiu deviantniho chovani (viz -+deviace socialni), napi'. k pojmenovani postupu drogove zavislosti, ktery je clenen do 3 fazi: uceni technice, dosaZeni efektu, rustu poteseni z efektu (G. S. Becker, 1963). A: career F: carriere N: Karriere I: carriera

z.: (1965) Kariera. Praha 1967; Hall, R.: Occupations and the Social Structure. Englewood Cliffs, N.J. 1969.

Lit.: Bauman.

Nov, Cap

476

k a r i era de v ian t n i viz sociologie deviantniho chovani

A: Cartesianism F: cartesian is me N: Kartesianismus I: cartesianismo

karierismus viz kariera

Lit.: Descartes, R.: (1637) Rozprava

k arm a viz brahmanismus, duse, lamaismus k art e z ian s t vi - (z fr. cartesian is me, odvozeneho od lat. transkripce jmena R. Descarta Cartesius) - nazev pro filozofii Rene Descarta, jeho stoupencu a nasledovniku. Principy Descartovy filozofie jsou: sebeevidence poznavajiciho -+ja (cogito), jasnost a zi'etelnost jako kriteria pravdy, pojetfhmoty jako rozprostranenosti, mechanisticky vyklad pnrody, dualismus ducha a tela, metodicka pochybnost, -+racionalismus, oceneni matematiky a dedukce jako poznavaciho pi'istupu, zavrzeni veskere predchozi filozofie, zdurazneni osobni zkusenosti a vnitfuiho obratu v protikladu vucijakekoli "vnejsi", tj. polit. nebo nab. autorite, Mysleni pomoci "jasnych a zi'etelnych myslenek" spoluzaklada Descartuv racionalismus spolu s pfesvedcenim, ze kazde spravne vedene mysleni muze dospet kjistemu poznani pravdy. Descartes vychazi z metodicke pochybnosti 0 vsech vecech a dospiva k poznani, ze tim, ze pochybujeme, nase mysleni zaklada nasi prvni jistotu, z niz muzeme odvodit jistotu naSi existence ("cogito, ergo sum"). Stejne tak muzeme odvodit jistotu 0 existenci Boha z pojmu nekonecna, ktery v sobe marne, a jistotu 0 existenci sveta z pocitu, jake nam 0 hmotnem svete zprostredkovava nase telo. Svou moralni filozofii deli Descartes na prozatimni moraIni filozofii (nez budeme moci opfft nase jednani 0 skutecne pravdive poznani) ana definitivni moralni filozofii (oprenou 0 pravdive poznani). Najeho stoupence a na vyvoj modemi vedy melD velky vliv i jeho pojeti sveta, vylozene ve zv!. spise, a jeho objev analyticke geometrie. Ze stoupencu k. vynikaji pfedevsim G. W. Leibniz, B. Spinoza aN. Malebranche. Leibniz rozvinul predevsim kartezianskou fyziku - nezavisle na I. Newtonovi vytvofil diferenciaIni pocet a objevil spnivne vyjadreni zakona o zachovani energie, ktery ovsem pochopil jako duchovni sHu, jez zpusobuje pohyb ve svete. Leibniz jako skutecny polyhistor byl rovnez Cinny v jinych oborech (zejm. ve fyzice a matematice a v historiografii). Malebranche se snaZil o takove pojeti kartezianskeho cogito, jez by umoznilo tvrdit, ze v zakladu naseho mysleni je pfftomen sam Buh. Sve k. opira 0 mystickou intuici. Naproti tomu B. Spinoza rozviji k. v duchu absolutniho racionalismu jako panteistickou (materialistickou) filozofii cloveka. Hluboce ovlivnil filozofii J. G. Fichta, F. W. J. Schellinga a G. W. F. Hegela. Spinozova "politick:i filozofie" reflektuje jiz zrod novodobe mestanske spolecnosti. K. se dovolavajijeste v 18. st. materialisticti myslitele, jako D. Diderot a J. D I Alembert, a to pi'es rostouci kritiku Descartovy fyziky.

0 metocte. Praha 1947; Descartes, R.: (1641) Uvahy 0 prvni filozofii. Praha 1970; Major, L. - Sobotka, M.: Svetomizorovy vyznam Descartovy pfirodni filozofie. Praha 1977.

Hor

kasta - (Z fr. caste, pi'es nem. Kaste, to z portugalskeho casta = Cism rasa, to z lat. castus = rnravne Cisry, bezuhonny, posvsociologie mibozenstvi.

Kdn, MaR

knihovn a da t viz archiv dat k 0 a Ii c e - (z lat. coalitus, to z coalescere = srustat, slucovat) - nejobecneji skupina Iidi, ktefi se spojili, zpravidla na docasne obdobi, aby dosahli urCity spolecny cil. Takto vysvetluje k. napf. E. Rikker podle tradicniho angl. pojeti. Pojem k. se pouziva pfedevsim v ---tpolitice. T. Eschenburg (1963) ji povazuje za svazek stran k vytvofeni vlady a parlamentni podpory vlady, W. A. Gamson za spojovani zdroju, vysledku rozhodovani ve smiSene motivovane situaci, jez zahmuje vice nez dva prvky. V politice vznika k. pfedevsim tam, kde je vice ---tpolitickych stran, z nichz zadna nema dostatecnou podporu k tomu, aby pfevzala vedeni vlady anebo sarna 0 sobe tvorila vetSinu ---tparlamentu nebo jineho polit. rozhodovaciho sboru. K. se mohou utvaret jen vzhledem k jednomu rozhodnuti, mohou byt alei dlouhodobe, postavene na pfiblizne spolecnych cilech anebo programech. Utvafeji se jak na vladni zakladne, tak i na zakladne ---topozice a maji vladu pfi moci a pfi jejim rozhodovani podpoI'it, anebo zmenit a paralyzovat jeji Cinnost. K vzniku k. muze dojit pfed ---tvolbami, ale take po nich. Stabilita k. je promenna, take vnitfni rozdeleni sil a pozic v k. se muze menit a jednotlive programove prvky mohou nabyvat a pozbyvat dulditosti. Existuji pfipady, kdy k. vede k trvalemu spojeni v jednu pol it. silu anebo organizaci. Silne polit. strany mohou menit sve polit. partnery, slabsi partnefi mohou bytjazyckem na vahach moci silnych stran a zaroven si koalicni politikou zajis{ovat ucast na rozhodovani. V k. se mohou spojovat i polit. soupefi proti jinym soupefum a po jejich porazce opet pokracovat ve vlastnim boji. lestlize se nedafi vytvafeni k., muze to vest k po lit. krizi. V zemich s mensim poctem silnych polit. stran (Velka Britanie, USA aj.) zpravidla nedochazi k utvaI'eni koalicnich seskupeni. A: coalition F: coalition N: Koalition I: coalizione Lit,: Gamson, W. A.: Coalition Formation. In: Encyclopedia of the Social Sciences, v. 2, 1968; Rikker, w.H.: The Theory of Political Coalitions. New Haven 1962.

Ska

k 6 d viz klic k6dovy, k6dovani, registry statisticke

k6d k ultu rni viz vzor kulturni k 0 d e r - (z fr. code, to z lat. codex = v puvodnim vyznamu kmen, spalek, z ktereho se stipaly psaci desky, pak sbirka zakonu) - pracovnik provadejici v prubehu s-gickeho vyzkumu pfevod prvotnich udaju pochazejicich ze sberu informaci do k6dovane formy, tedy ---tk6dovani, a to zpravidla pomoci tzv. ---tk6doveho klice. Pfevod provadi bud' zapisem do pfedem pfipravenych "okenek" v prvotnim dokumentu (napf. dotazniku), nebo zaznamem do spec. k6dovacich archu, tj. formularu s pfedtistenymi kolonkami, okenky. Prace k. se tidi pokyny pro k6dovani. V ramci k6dovani provadi k. zpravidla soucasne i kontrolu prvotnich dokladu, tj. uplnosti vyplneni, spravnosti pouziti ---tfiltracnich otazek, konzistence odpovedi apod. a vyfazuje nespravne vyplnene nebo neuplne doklady. A: coder F: codeur N: Koder I: codificatore Lit.: viz ->dotazovani, ->setreni dotaznikove, ->techniky sberu informaci.

FoV

kodifikace normy viz normajazykova k 6 d 0 van i-v s-gii termin pouzivany nejcasteji pro postup, pfi kterem se jednotlivym kval. Udajum, ziskanym pfi sberu informaci v procesu empir. vyzkumu, pfifazuji k6dy, vetsinou v podobe cisel, pismen, event. urCit)'ch znacek, aby informace mohly byt zpracovany a vyhodnoceny (obvykle za pomoci vypocetni techniky). lako k6d muze vystupovat pfimo zjisteny udaj (napf. vek nebo pfijem). U ---tuzavrenych otazek je k6dem zpravidla ciselne oznaceni varianty odpovedi, u ordinalnich znaku je nutne zachovat i ordinalitu v ciselne reprezentaci skaly. Slozitejsi je k. otevfenych otazek a spec. kval. udaju (napf. fotografii, nacrtku a schemat prostfedi ci situaci), pro ktere je nutno vypracovat ---tk6dovy kllc a zabezpeCit ---tkodery. V ramci sveho sirsiho smyslu se pojem k. pouziva pfi analyze ---tobsahu sdeIeni. A: coding F: codage N: Kodierung I: codificazione Lit.: viz ->dotazovani, ->techniky sberu informaci.

FoV

koeficien t determinace - (z lat. coefficiens = spolupusobici; z lat. determinare = vymezovat, ohranicovat) - 1. Mira vhodnosti lineami regresni rovnice vyjadfujici vztah zavisle promenne Y k promennym Xl> X 2 ,· .. X K (Y = b o + L b k Xk + £) pro data empir. souboru. K.d. se znaci R2 (tez se vyjadfuje v % jako 100 R2 % a ukazuje podil variance promenne Y vysvetIene pomoci Iinearni ---tregresni analyzy s promennymi Xl> X2 ... Xko R2 = 1 - L (Yi -l"i)21 L (Yi - 1')2; Yi jsou hodnoty promenne 493

koeficient obecne korelace

koeficient faktorovy

Yv datovem souboru, Yi je hodnota urcena rovnici pro i-ty objekt, Y je prumer hodnot Yi .1 - R2 (resp. (1 - R2) 100 %) ukazuje na podil variability, ktera zustava nevysvetlena a ktera charakterizuje chybovou promennou (zbytkova, zustatkova, chybova, rezidualni variance). Nazyva se take koeficientem neurcitosti rovnice (koeficient indeterminace). R je koeficient vicenasobne korelace lineami mezi Y a Xl> X2 ... X K ; pro parovou regresi Y = bo + b I X + E je k.d. ctvercem --.koeficientu linearni korelace r. 2. Obecne je to koeficient vychazejici z obecneho rozkladu variability: celkova variabilita Y = variabilita Y vysvetlena vztahovym modelem a nezavisle promennyrni X + variabilita rozdilu Y od modelovych hodnot 1>: Pfi aplikaci metody nejmensich ctvercu, jejich modifikaci a zobecneni mefime variabilitu pomoci ctvercu odchylek a rovnici zapisujeme: L(Yi - 1':)2 = L(1); - Y)2 + L(Yi -1>;)2 nebo symbolicky TSS =MSS + RSS (celkovy soucet ctvercu odchylek =modelovy soucet ctvercu odchylek + rezidualni soucet ctvercu odchylek). K.d. je roven R2 = MSSrrSS = 1 - RSSrrSS; vyjadfuje se tez jako 100 R2 % a oznacuje podil modelem a promennymi vysvetlene variance z celkove empir. variability Y. K.d. je mirou --'statisticke zavislosti mezi (nezavislymi) promennymi Xl'" X K a zavislou promennou Y, ktera obecne muze byt i vektorova; nabyva hodnoty v intervalu (0,1); ph absenci zavislostije roven nule ajestlize model naopak pine reprodukuje data Yi (saturovany model), je jeho hodnota rovnajedne. Vyssi hodnota k.d. indikuje tesnejsi statist. zavislost. 1 - R2 se nazyva koeficientem neurCitosti (indeterminace). Specif. tvary jsou urceny podle analyticke situace, modelu, tvaru promennych a zpusobu mefeni ctvercovych odchylek. Jsou to napf. k.d. lineami regresni rovnice, korelacni pomer, korelacni index, Wallisuv koeficient asociace mezi norninalnimi znaky, koeficient beta pro vztahy mezi nominalni a ordinalni promennou, obecne koeficienty explanacni sily rozkladu, P-R-E koeficient (koeficient redukce predikcni chyby), ctverec koeficientu kanonicke korelace aj. K.d. vznikaji take jako soucast vysledku slozitejsich metod, v nichz charakterizuji vyznam a vliv promennych nebo kvalitu modelu: procento vysvetlene variance latentnimi faktory i celym modelem ve faktorove analyze, resp. v metode hlavnich komponent a v korespondencni analyze, vliv pfimych faktoru a modelu v analyze rozptylu, diskriminabilita faktoru v diskriminacni analyze, vhodnost vysledku seskupovaci anaIyzy. K.d.lze vyjadfit take predikcnim modelem (resp. vyhlazovacim modelem): a) hodnoty Yi jsou predikovany z hodnot Xl'" XK pomoci funkce Y = g (Xl> .... , XK ), a to ve smyslu nejmensich ctvercu s nejmensi zustatkovou variabilitou RSS; b) k.d. je podil vlivu funkce g(X) na Ya tudiz 494

ukazatel pfesnosti predikce RSS = mira odchyleni predikovanych hodnot od realnych hodnot Y. V ulohach nelinearni regrese se k.d. nazyva korelacnim indexem. K.d. Ize rozsifit na parcialni k.d. (parcialni korelacni pomer, parcialni koeficient explanacni sily). A: coefficient of determination F: coefficient de determination N: Determinationskoeffizient, BestimmtheitsmaR I: coefficiente di determinazione Lit.: Rao, C. R.: Lineamf metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978; Rehdk, J. -Rehdkovd, B.: Vfcenasobna a parcialni asociace v kontingencnfch tabulkach. Soci%gicky casopis, XXII, 1986; viz tez -->koefi-

cienty statisticke.

Reh

koeficien t fak torovy viz analyza faktorova koeficien t humanisticky - jeden z ustfednich pojmu tzv. --'humanisticke sociologie F. Znanieckeho vychazejici z toho, ze kult. jevy jako pfedmety teor. reflexe jsou jiz predtim dany nekomu ve vooomi a zkusenosti, resp. jsou neCimi vedomymi cinnostmi. Mytus, umel. dilo, jazykovy vyraz, pravni norma nebo spol. uspofadani jsou tim, cim jsou, jedine jako vedome lidske jevy; poznavame je pouze ve vztahu ke znamemu nebo hypoteticky konstruovanemu komplexu cinnosti nebo zkusenosti tech empir., hist. aspol. podminenych osobnosti nebo jejich souborn, ktere je vytvohly a ktere je pouzivaly nebo pouzivaji. Bez k.h. vsechny jevy a cinnosti zcela ztraceji sve soc. kvality. Soc. skutecnost je na rozdil od pfirody vzdycky "neci", nikdy neni "nici". Proto je take nemozne kulturu primo geneticky vyvodit z pfirody: pohybujeme-li se smerem do minulosti, zustavame v soc. a kult. svete dotud, dokud je mozna interpretace nalezenych pfedmetu jako pfedmetu kult., tj. pfedmetu danych ve vedomi tfeba prehist. lidi, pfedmetu obdafenych vyznamem. Pojem k.h. je blizky (ne totozny) W. J. Thomasovu konceptu --'definice situace: je v nem totiz take obsazen pOZadavek, aby badatel vzdycky respektoval to, jak je soc. skutecnost interpretovana soc. akterem (bez ohledu na to, jak ji badatel sam "objektivne vidi"), tedy tim, kdo se nachazi a jedna v urcite soc. situaci a na zaklade vlastni specif. zkusenosti a vedeni ji definuje. V pol. literature se vedl spor 0 to, zda je mozne Znanieckeho koncepci interpretovat "ontologicky", tj. zda pfitomnost k.h. je definicnim znakem soc. jevu (J. R. Szacki), nebo zda je mozno ji definovat pouze "metodologicky", tj. jako direktivu, ze ph zkoumani spol. jevu musime brat v uvahu rovnez vooomi jednajicich lidi a skupin (J. Szczepanski). Autenticka je ontologicka interpretace, ackoliv nepochybne muze byt pochopena jako vyraz Znanieckeho tendence k "sociologickemu idealismu". V pojeti kult. jevu je Znaniecki blizky P. A. Sorokinovi; v pojeti k.h. je vsak nadto anticipovana fada ideji,

rozvinutych daleko pozdeji v antipozitivistieky orientovane --'interpretativni sociologii a v --'etnometodologii. Na Znanieckeho se dnes jiz nepravem s-gicka literatura v tomto kontextu temer neodvolava, vice je hodnocen jeho prinos v oblasti s-gie vedy a k rozvoji biograficke metody. A: humanistic coefficient F: coefficient humaniste N: humanistischer Koeffizient I: coefficiente umanistico Lit.: Szacki, J.: Znaniecki. Warszawa 1986; Znaniecki, F.: (1922) Wst~p do socjologii. Warszawa 1988; Znaniecki, F.: The Method of Sociology. New York 1934.

Pet

koeficient kanonicke korelace viz korelace kanonicka k 0 e fi ci e n t k 0 reI ace viz koeficient linearni korelace, korelace koeficien t ko rei ace Kendall u v viz koeficienty kinearni korelace, koeficienty poradove korelace koeficient poradove korelace Spearmanuv viz koeficienty poradove korelace koeficient linearni korelace - vyjadfuje stupen vzajemne linearni zavislosti ve vztahu mezi dvema ciselnymi promennYrni. Pro dvojrozmernou statist. fadu (Xi> Yi ), i = 1, 2, ... n je k.l.k. urcen jako r = L (Xi - X) (Yi - Y)/L ((Xi - X)2 L ((Yi - Y)2. Jeho hodnoty lezi v intervalu (-1, +1), krajnich hodnot nabyvaji v pfipade, ze plati Yi - Y= b (Xi -X) pro vsechna pozorovani, a to podle znamenka b. Jsou-li vsechna Xi nebo vsechna Yi stejna (varX = 0 nebo varY = 0), r neni definovan. Je-li r = 0, mezi Xi a Yi neexistuje linearni vztah (interpretacne jde bud' 0 jiny typ zavislosti, nebo 0 statist. nezavislost). eim vyssi je kladna hodnota r, tim vyssi je stupen linearni zavislosti, cim blizsi je r k hodnote -1, tim vyssi je stupen nepfime lineami zavislosti. K.l.k. rna celou fadu statist. pravdepodobnostnich, geometrickych a trigonometrickych interpretaci a definic. V praxi se pouzivaji ruzne vypocetni vzorce a tez zjednodusene (rychle) postupy jeho odhaduo K.l.k. rna 2 hlavni analyticke vyznamy: 1. je to mira paroveho vztahu --'korelace, vyjadfujici stupen linearity (intenzitu linearni slozky); 2. je to mira vhodnosti jednoduche linearni rovnice y = a + bx + E, resp. rovnice x = a + by + E. Pfi studiu vice promennych soucasne se parove k.I.k. sestavuji do korelacnich matie (korelacni vztahy vsech promennych mezi sebou do tzv. ctvercove korelacni matice). Korelacni matice jsou zakladem mnohorozmernych linearnich statist. metod a korelacni analyzy, ktera se zabyva hodnocenim parovych vztahu, testovanim vhodnosti vsech korelacnich koeficientu, testovanim rovnosti korelacnich matic v ruznych souborech, vyhledava-

nim nejtesnejsich korelacnich navaznosti metodou minimalni kostry grafu a korelacnich shluku, komplementarnich vlastnosti atd. K.I.k. odhlizi od mefitka stupnice a neni citlivy na zmenu posunuti ani volbu jednotek u X ci Y. Vznikajako normalizovana kovariance (mira spolecne variability dvou promennych v oboru jejich hodnot), ktera men stupen vztahu X a Y vzhledem k jejich stupnicim. Korelacni (i kovariancni) matice jsou take vychodiskem pro modelovani linearnich kauzalnich struktur (viz --'analyza kauzalni). K.l.k. je tez parametrem dvou- a vicerozmerneho rozlozeni. Jeho aplikace neni vhodna pro pnpady silne sikmych rozlozeni X nebo Ya soubory dat se vzdalenymi pozorovanimi. Zobecnenim k.I.k. vznika: a) koeficient vicenasobne linearni korelace, ktery men vztah mezi promennou Ya nekolikajinyrni promennyrni Xl> X 2, ... XK ; b) koeficient kanonicke korelace, ktery mefi vztah dvou skupin promennych mezi sebou; c) koeficient parcialni linearni korelace, mefici stu pen linearni zavislosti dvou promennych X, Y za pfedpokladu, ze promenne Zj, ... , ZK se nemeni, a tudiz ze se nerealizuje jejich vliv na vztah X, Y (koeficient parcialni lineami korelace K-teho fadu); d) Spearmanuv koeficient poradove korelace, coz je mira monot6nniho vztahu mezi X a Y, kterou Ize spocitat tak, ze se puvodni hodnoty Xi a Yi nahradi pofadim v souboru. K.I.k. splyva s koeficientem koreIace mezi dvemajevy A, B, zavedeme-li X a Y jako indikatorove promenne vyskytu jevu (I = jev se vyskytl, 0 = jev se nevyskytl). K.l.k. je vedle prumeru, procenta a rozptylu nejfrekventovanejsi aplikovanou statist. mirou; je casto chybne interpretovan zamenou Iineami nezavislosti (nekorelovanosti) za obecnou statist. nezavislost (v pfipade r = 0). etverec k.I.k. r2 je --.koeficient determinace, vyjadfujici cast variance jedne z promennych vysvetlene Iineamim vztahem k druhe promenne. K.l.k. byI explicitne zaveden K. Pearsonem v r. 1895. Geneze pojmu je spojena tez se jmeny: K. F. Gauss (1823), J. S. Mill (1843), A. Bravais (1846), Ch. R. Darwin (1868), F. Galton (1877, 1885, 1888). A: coefficient of linear correlation F: coefficient de correlation lineaire N: linearer Korrelationskoeffizient I: coefficiente di correlazione lineare Lit.: Nicewander, W. A.: Thirteen Ways to Look at the Correlation Coefficient. The American Statistitian, 42,1988; Rao, C. R.: Linearni metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978; Smillie. K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966. Reh

koeficient neurCitosti rovnice viz koeficient determinace koeficient obecne korelace viz koeficienty poradove korelace 495

koeficient parcbilni determinace

koeficienty statisticke

koeficient parcialni determinace - men stupen -'statisticke zavislosti promennych Y = (Y l , ... YM) na promennych X = (x], ... XL) s vyloucenim vlivu promennych Z = Z], Z2, ... ZK (parcialni determinace K-teho fadu). Definuje se jako Wy.x( z) = (R2 y.x, Z - R2 y.z) 1(1 - R2 y.z), kde R2 y.x, z koeficient determinace Y na obi! X a Z, R2 y. Z = koeficient determinace Y na Z, R2 y.x( z) = k.p.d. vyjadfujici cisty pnspevek X k objasneni variability Y ph oddeleni (odecteni, eliminaci) vlivu Z. Vyjadfuje se tezjako 100 R2 %. K.p.d. je relativni ubytek neurcitosti, kter)' zpusobi pfidanl X mezi nezavisle promenne vztahu Z--+ Y, takze vznikne vztah (Z, X)--+ Y. Nabyva hodnoty z intervalu 0, 1. Je royen 0, kdyz X nepfinasi zadnou novou informaci pro Ya tudiz veskera informace (X, Z) 0 Y je obsazena v Z. Je roven I, jestlize vysvetluje cely zbytek variability neurceny ve vztahu Z--+ Y. Spec. pfipady jsou parcialni korelacni pomer (v -'analyze rozptylu), koeficient parciaIni asociace (v analyze -'kontingencnich tabulek), parcialni koeficient determinace (v -'regresni analyze). A: coefficient of parcial determination F: coefficient de determination partielle N: partieller Determinationskoeffizient I: coefficiente di determinazione parziale Lit.: Smillie. K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966; viz tei ->koeficient determlnace.

Reh

koefi ci e n t parcial n i k 0 re I ace - tez koeficient lineami parcialni korelace - vyjadruje lineami vztah dvou ciselnych promennych X, Y, z nehozje vyloucen vliv (resp. lineami slozka vlivu) dalSich promennych Z], Z2, ..... ZK (parcialni korelace K-teho radu). Pouziva se pro zjiSteni -.neprave korelace zpusobene spolecnou p[fcinou variability obou promennych, pro retezeni zavislosti a sestavovani modelu komplexnich kauzaInich sHi (metoda Wrightovy -.analYzy drah). K.p.k. Ize chapat take jako -'koeficient Iinearni korelace mezi zbytkovymi promennymi Y' a X', ktere vzniknou ph aplikaci lineamich regresnich modelu Y na ZI> .... ZK a X na ZI> ... ZK' Obdobne se zavadi k.p.k. mezi dvemajevy (vylucuje se vliv jinych jevu). Neparametricky k.p.k. je rozsifenim Kendallova 'to Pro analyzu -.kontingencnich tabulek byly zavedeny koeficienty parcialni asociace pro norninalni, ordinalni, kardinalni i zobecnene znaky. V kontextu lineamich modeIu se pouziva parcialni korelacni pomer. A: coefficient of partial correlation F: coefficient de correlation partielle N: partieller Korrelationskoeffizient I: coefficiente di correlazione parziale Lit.: Kendall, M. G,: Rank Correlation Methods. London 1970; Smillie, K. V.: Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966; viz tei ->koeficient determinace, ->koeficienty statisticke.

Reh

496

koeficient skupinkove korelace viz koeficient vnitrotfidni korelace

Lit.: Hdjek, 1.: Teorie pravctepodobnosti vyberu s aplikacemi na vyberove setreni. Praha 1960; Kish, L.: Survey Sampling. New York 1965; Rao, e. R.: Lineami metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

koeficient vicenasobne korelace - meri stupen linearity ve vztahu mezi Ciselnou promennou Ya souborem ciselnych promennych XI> X2, ... X K. Vznika v souvislostech modelu mnohonasobne lineami re~rese (viz -'analyza regresni), Y = bo + L bk Xk + £ = 1" + £ jako -.koeficient Iinearni korelace mezi Ya t tj. mezi empir. hodnotarni Yi a ocekavanyrni podrninenyrni hodnotarni, spoCtenyrni z X], ... , Xk: 1>; =bo + L bk Xk . K.v.k. men shodu mezi Yi a 1>;, a tedy vhodnost modelu lineamiho vztahu, a je mirou informace, kterou (v ramci lineamiho modelu) phnasi X], X2, ... XK 0 Y. K.v.k. R (Y, (X], Xz, .. , XK ) =r (Y, Ctverec k.v.k. R2 je -.koeficient determinace. R nabyva hodnoty v intervalu (0, 1) (R = 0 znaci, ze L bkXk neprinasi zadnou informaci 0 Y; R = 1 znamena, ze Y je regresni rovnici urceno beze zbytku (£ = 0 pro vsechny objekty souboru). A: coefficient of multiple correlation F: coefficient de correlation multiple N: multipler Korrelationskoeffizient, multiple Korrelation I: coefficiente di correlazione multipla

Reh

1».

Lit.: Kendall. M. G. - Stuart, A.: The Advanced Theory of Statistics, vol. II: Inference and Relationship. London 1961; Smillie, K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966.

Reh

koeficien t vn itrotfidni ko relace - tez koeficient skupinkove korelace - charakterizuje podobnost Udaju 0 veliCine Y ve skupinkach datoveho souboru v porovnani s variabilitou vsech dat souboru. Pouziva se v situacich, kdy je soubor rozdelen na vyzk. nebo metodol. zajimave skupinky (napf. rodiny, domacnosti, pracovni kolektivy, obyvatele obci a mest apod.) a cHern analyzy je urcit stupen homogenizace, ktery v nich nastava (vzhledem k Y). Je take mirou, ktera vystupuje v teorii i praxi skupinkovych vyberovych uspofadani, kde se take nazyva pomerem homogenity (znaci se roh). Je definovan bud' jako korelace vsech paru ve skupinkach nebo jako pomer variance uvnitf skupinek a variance v celem souboru (r = 1 - L nh var (Ylh) / var (Y), kde var (YIh) je rozptyl v h-te skupince, nh je pocet objektu h-te skupinky a varY je rozptyl Yv datovem souboru). K.v.k. nabyva hodnoty z intervalu (-l/(nmin-1), 1) : r = 1 znamena uplnou homogenitu uvnitf skupinek (veskera rozmanitost dat se projevi mezi skupinkami). 112 = 1 - r je korelacni pomer pro vztah Ya rozkladoveho znaku, ktery urcuje skupinky. A: intraclass correlation F: coefficient de correlation intraclasse N: Koeffizient der innerklassen Korelation I: coefficiente di correlazione intra-c1assi

k 0 e fi c i e n t I viz index korelace k 0 efi ci e n ty as 0 cia ce - (z lat. associatio = sdruzen!) - mefi stupen -'statisticke zavislosti, resp. korelovanosti u kategorizovanych dat. Jsou zalozeny pfedevsim na: a) normalizovane vzdalenosti cetnostni tabulky od tabulky ocekavanych cetnosti vyjadfujicich stav nezavislosti (napf. koeficientPearsonuv, Cuprovi'tv, Crameri'tv, k.a. zalozene na teorii informace), b) pomeru redukce variability jedne promenne ve tfidach druhe, tj. -'koeficientech determinace (korelacni pomer, 't, fJ). Mohou to take byt koeficienty korelace vznikle specifikaci obecneho Danielsova koeficientu (napf. p, 't, r - viz -.koeficienty pofadove korelace). Pouzivaji se pro mefeni pfimych i parcialnich vztahU. A: association coefficient F: coefficient d'association N: Assoziationsma8e, Kontingenzma8e I: coefficienti di associazione Lit.: Goodman, L. A. - Kruskal, W. H.: Measures of Association for Cross Classification, I.-IV. Journal of the American Statistical Association, 49, 54,58,67; Liebetrau: Measures of Association. Newbury Park, Calif.; Rehdk, 1. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Mereni statisticke zavislosti nominalnich znakil. Sociologick:v casopis, IX, 1992; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Miry statisticke zavis10sti pro ordimilni znaky. Sociologiclcy casopis, IX, 1992.

Reh

koeficienty poradove korelace -l.Ck E. Spearmanovo p (Spearmanuv koeficient korelace): charakterizuje soubeznost pofadi hodnot dvou promennych X a Y a men stupeiijejich shody, resp. neshody (p = 1 - 6 Ld/I (n 3 - nY, di je rozdH pofadi X a Y u i-teho objektu). Lze jej tez ziskat tak, ze aplikujeme -'koeficient Iinearni korelace na pofadi hodnot obou promennych - vyjadfuje stupen monot6nni -.statisticke zavislosti obou promennych. Nabyva hodnot v intervalu (-1, +1); P = 1 znamena uplnou shodu obou pofadi (ryze monot6nni rostouci vztah hod not); p = -1 znamena uplnou inverzi obou pofadi (ryze monot6nni klesajici vztah hodnot); p = 0 odpovida stavu poi'adove (monot6nn!) nekorelovanosti; obe pofadi jsou k sobe v nahodnem pomeru. 2. Kendallovo 't (Kendalluv koeficient korelace): rna obdobne vlastnostijako Spearmanovo p.Vychazi ze vztahU vsech dvojic objektu, u nichz definujeme shodu, jsou-li u jednoho objektu obe hodnoty X i Y vyssi nd u druheho, a neshodu, je-Ii jedna promenna vysSi u jednoho a druha u druheho objektu; je-li S = pocet shod mezi vsemi dvojicemi, 1 = pocet neshod, je 't = 2 (S - 1) I (n (n - 1). 3. Danielsi'tv koeficient obecne

korelace: [' = L L aij b i/ r., a;/L b;/; aij (b i) jsou sk6ry pfifazene dvojicim objektu tak, ze aij = -aij jsou pfifazeny promenne X bij = -bij promenne Y. Spec. pfipady ai) (b i) = rozdil pofadi pro X (Y) vede na Spearmanovo p; a,j = -1, 0, +1 pro X, < Xi' X, = Xi X, > ~. resp. obdobne pro bij, dava Kendallovo 't; aij = Xi - Xi' bi) = Yi - lj vede na Pearsonuv -'koeficient Iinearni korelace (rovna se 1, kdyz vsechna aij jsou umerna k bij s kladnou konstantou umernosti, -1, kdyz uplna umera je dana zapornou konstantou). 4. miry odvozene z neparametricke korelace, pouzivane pro -'kontigencni tabulky. Jsou to adaptace p,'t, Goodmannovo - Kruskalovo y = (S - 1) I (S + l), Somersovo d pro asymetricky vztah (obdoba regresniho koefi-cientu), d ylX =(S -l) / (S + I + T); T je pocet dvojic, u kterych nastalo spojeni (shodna hodnota) pouze u Y. Uvedene vzorce pro p,'t jsou slozitejsi v pripade, ze u X nebo Y se vyskytuji stejne hodnoty, ktere maji stejne (spojene) pofadi. A: rank correlation coefficients F: coefficients de correlation des rangs N: Rangkorrelationskoeffizient I: coefficienti di correlazione per ranghi Lit.: Goodman, L. A. - Kruskal, W. H.: Measures of Association for Cross Classification, I-IV. Journal of the American Statistical Association, 49, 54, 58, 67, 1972; Kendall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1970; Siegel, S.: Nonparametric Statistics for the Behavioral Sciences. New York 1956; viz tei ->koeficienty statisticke.

Reh

koeficienty statisticke - oznaceni pro miry dat (funkce dat), ktere vyjadfuji (indikuji) stupeii pfesne definovanych vlastnosti dat nebo odhaduji vhodne interpretovatelne parametry statist. slozeni. Maji pnmou interpretaci v --'statisticke analyze dat. VetSinou jsou normalizovane v intervalu (0,1), (-1, +1), (0,100) apod., nebojsou standardizovane. Nejcastejsi typy k.s. se tykaji: 1. vlastnosH statist. fady a rozlozeni cetnosH (koeficienty variace, asymetrie, sikmosti, spicatosti); 2. vztahu mezi promennymi (-.koeficient determinace, koeficient -'korelace, -.koeficienty asociace, regrese, explanacni sHy, predikcni sHy, -.koeficient parcialni korelace, parcialni asociace, regrese, -.koeficient vicenasobne korelace, -tkorelacni pomer, -'index korelace); 3. komparace souborU (koeficient neshody, rozdilnosti); 4. vlastnosti dvou(vice)-rozmerneho rozlozeni (koeficient symetrie, stability, strukturni shody atd.); S. ruznych charakteristik vlastnosti, postupu, vysledku metody (-.koeficient determinace, predikce atd.). K.s. netvori samostatnou souhrnnou statistickou tfidu (nemaji souhrnnou teorii) - jednotlive k.s. se lisi vlastnostmi, teor. zaklady a interpretaci. Patfi k nim i miry jinak oznacovane: indexy (napf. korelace), pomery (korelacni, sanc!). V praxi se take zavadeji ad hoc koeficienty, vyjadfujici pozadovane vlastnosti dat podle inter497

kolektivismus

kohabitace

pretacnich uloh a vyzk. kontextu. Aby k.s mel prakticky vyznam, musi splnovat pozadavky: a) interpretability hodnoty vyjadruji stupen operacionalizovane vlastnosti ajsou znamy jeho interpretacni nejednoznacnosti a nedostatky (napt. nulova hodnota korelacniho koeficientu); b) odvozeni statist. vlastnosti - testy vyznamnosti, zpusoby odhadu a intervaly spolehlivosti, srovnani s jinymi merami a vlastnostmi optimality; c) prakticke dostupnosti algoritmus vypoetu, moznost pouziti v rychlych analyzach, zahrnuti do statist. programu. A: statistical coefficients F: coefficients statistiques N: statistische Koeffizienten I: coefficienti statistici Lit.: Kendall. M. G. - Stuart. A.: The Advanced Theory of Statistics, vol. I., II .. III. London 1962; Rehdk. 1. - Rehdkovd, B.: Ana1yza kategorizovanych dat v socio1ogii. Praha 1986.

Reh

k 0 h a bit ace viz souziti nesezdane koherence skupinova - (z lat. cohaerentia = souvislost, spojitost) - specif. termin zavedeny v -tsociometrii, ktery vyjadi'uje pomer vzajemnych pozitivnich sociometrickych vyberu ve skupine k souctu vsech provedenych pozitivnich vyberu. S pojmem k.s. se dnes jiz v soc. psychologii jako s teor. pojmem prakticky nepracuje, bezne se zamenuje pojmem -tskupinova koheze ci skup. soudrinost. A: group coherence F: coherence de groupe N: Gruppenkoherenz I: coerenza di gruppo Pet koheze skupinova - (z lat. co- a haerere =prilnout, lpet) - puvodne jeden ze sociometrick)ich indexu (viz -tkoherence skupinova), ktery mel vyjadi'ovat miru vnitrni sevi'enosti skupiny mei'enou pomerem vzajemnych pozitivnich vyberu k celkovemu moznemu poctu voleb. K.s. se v -tsociometrii odlisuje od skupinove integrace, ktera se men podle indexu: skupinova integrace = pocet izolovanych ve skupine kde izolovanymi se rozumeji jedinci, kteri nebyli podle zadneho sociometrickeho kriteria v sociometric kern testu vybrani. Z vecneho hlediska jsou si skup. integrace a k.s. ovsem blizke, protoze vyjadruji miru vnitrni sevrenosti skupiny, jeji zpusobilost k vykonu spolecnych aktivit orientovanych ke spoleene sdilenemu cili, pI'ip. dokonce normativni a hodnotovou jednotu. K.s. je velmi dulezitym einitelem z hlediska vykonnosti skupiny, a proto byla predmetem intenzivniho zajmu zejm. prumyslovych sociologu. 498

A: group cohesion F: cohesion de groupe N: Gruppenkohesion I: coesione di gruppo Pet k 0 h 0 r t a v e k 0 v a viz analyza kohortni, miMi, pokoleni, vrstevnici k 0 I abo r ace - (z hlt. collaborare = spolupracovat) - slovo pouzivane v polit. zivote k oznaceni vstricneho, moraIne negativne hodnoceneho -tchovani individui, skupin i nar. a statnich celku v urCitych -tmeznich situacich, zejm. situacich nasilneho ovladnuti (podmaneni) vlastniho spolecenstvi jinym (vetsim, silnejsim) celkem, pncemz nemusi vzdy pfedchazet jejich vzajernny vaIecny stfet. Do pejorativni polohy se vyznam slova posunul zv!. v souvislosti s dvema poslednimi sver. valkami. Stalo se synonymem "narodni zrady". K.je vedoma spoluprace odmenovana zpravidla ziskanim urcitych polit. a ekon. vysad od vladnouci skupiny, jejimz cilem je paralyzovat usili ovladanych po osvobozeni, emancipaci, resp. usnadnitjejich dokonalejsi podmaneni, prip. asimilovanL Pojem k. se pouziva nejen v pnpade spoluprace s cizi okupaeni mocnosti, ale i kdyz jde 0 vicemene vnucenou vladnouci polit. silu v totalitnim systemu bez prime souvislosti s narodnostnim utlakem. Nareeni z k. veetne tzv. rezimove kolaborace rna charakter -tstigmatizace. Byvaji zvefejnovana po skoneeni obdobi nar. a polit. utlaku; stavaji se duvodem -tpranyrovani, jejich opozdene odhaleni byva spojeno se -tskandalem. Snizeni prestize aZ po -tostrakismus v rozmeru individ., nar. i mezinar. v dusledku k. (pokud jde 0 k. instituci, polit. stran i celych narodu) zavisi na pnsnosti moralnich norem daneho spoleeenstvi i na dobove atmosfere. Totez plati 0 pravnim postihu k. V Ceskoslovensku zaearkem 90. I. 20. st. se k. s byvalym totalitnim reZimem postihuje pomoci tzv. -tlustraci. K.lze povaZovat za specif. tema -tsociologie politiky a -tsociologie moralky. A: collaboration F: collaboration N: Kollaboration I: collaborazione Bub kola borace rezim ov a viz kolaborace, lustrace k 0 I e k ti v - (z lat. colligere = spojovat, shromaZdovat) - v beznem jazyce oznaceni pro soc. skupinu, v niz previ ada dobra, pfarelska atmosfera, dobra parta, vetSinou bez dalSiho specif. ureeni; v kontextu marx. ideologie, s-gie a soc. psychologie oznaeeni pro specif. skupinu, vetSinou pracovni, ktera je charakterizovana vysokou vykonnosti, identifikaci se socia!. systemem ajeho hodnotovou strukturou, je zalozena na "soudruzske spolupraci", kritice a sebekritice atd. Drive nez byl pojem totaIne zideologizovan,

byly ueineny pokusy definovat k. pomoci pojmu reflexologie V. M. Bechtereva jako specif. typ sdruzovani v kolektivistickych podminkach budovani socialismu a byla k tomu vypracovana dokonce spec if. vyzk. metodika (B. V. Beljajev, V. A. Artemov, M. V. Lange). K. byl definovan existenci bezprostrednich kontaktu, prime interakce a tzv. celostnosti, jiz se rozumela skutecnost, ze kaMe individuum se ucastni interakce proto, aby nejakym zpusobem ovlivnilo reakci k., nikoliv tedy proto, aby svou individ. reakci pfipodobnilo individ. reakcim ostatnich elenu. A. S. Makarenko v souvislosti se svymi pedagogickymi aktivitami a experimenty nedefinoval k. empir., ale normativne - jako svobodne sdruzeni pracujicich spojene jednotnym cilem, Cinnosti, organizaci, disciplinovanosti a odpovednostL Akcent byl polozen na to, aby slo 0 einnosti tzv. soc. vyzn. a celospol. prospesne. K. mel byt charakterizovan dobrovolnym poskytovanim pomoci druhemu bez pfedpokladu odmeny, tedy nesobeckosti, iniciativou, odpovednosti za osudy ostatnich elenu a zajmem 0 druhe. Idea k., ktera puvodne vychazela z nekterych solidaristickych koncepci, byla nakonec pouzitajako nastroj manipulace a kontroly individua ve smyslu zname orwellovske vize. Pokusy revitalizovat puvodni sponffinni -tkolektivismus raneho social. hnuti napf. v hnutich brigad kom. (socia!.) prace skonCiI v toffilnim formalismu (viz tez -tiniciativa pracovni). Z hlediska vyvoje byvaIe esl. s-gie je nicmene zajimave, ze prvni vetsi s-gicky vyzkum v obdobi po r. 1948 byl proveden prave na tema kolektivismu v brigadach social. prace v souvislosti s uvolnenim intelektualni atmosfery po 20. sjezdu KSSS (P. Machonin, V. Rollovd, K. Holy, D. Slejska aj.). Posledni pokus dar pojmu k. teor. a empir. smysl ueinili L. I. Umanskij a zejm. A. V. Petrovskij v tzv. stratometricke teorii k. (viz .....stratometrie). Tato koncepce se teor. odvolavala na Marxovo rozliseni tzv. skutecne a domnele kolektivity a pokusiIa se vyuzit metodo!. i teor. podnety zap. soc. psychologie. S padem kom. systemu tyto koncepce pozbyly smyslu a dale se nerozvijeji ani v Rusku. A: collective F: collectivite, equipe N: Kollektiv I: collettivo Lit.: Andrejevovd, G. M.: Socialni psychologie. Praha 1984; Brigddy socialisticke prace a sociiilni pfemeny v nasi spolecnosti. Praha 1963; Makarenko, A. S.: Flagi na basnach. Moskva 1938; Makarenko, A. S.: Pedagogiceskaja poema. Moskva 1935; Ralnikov, V. P.: Kollektiv kak socialnaja obScnosi. Moskva 1978.

Pet

k 0 I e k t i vis m u s - polit. a ideo I. doktrina, ktera podfizuje zajmy individua zajmum sirsi -tkolektivity, tedy soc. skupiny, tridy, naroda, cirkve, prip. obecne spolecnosti. Na zaklade tohoto podfizeni zajmu vyzaduje take kazda

kolektivisticka doktrina podrizeni realneho chovani individua regulim sirsiho spolecenstvi a osobuje si pravo kontroly znacne sirokeho spektra individ. i skup. chovani a programove proto omezuje sferu lidskych svobod. Pojem k. se pravdepodobne poprve objevil na tzv. Basilejskem kongresu I. komunisticke intemacionaIy (1869) v ponekud paradoxnim kontextu: oznaeoval totiz treti, ostre protimarxovskou skupinu uvnitf Internacionaly reprezentovanou M. A. Bakuninem (prvni a druhou skupinu predstavovali P. J. Proudhon a K. Marx). U Bakunina pojem k. nemel ovsem jeste nic spolecneho se statnim socialismem, vazal se spiSe na lokalni skupiny kooperujicich lidi, vyrobcu a spotfebitelu, ktefi jsou v bezprosti'ednim kontaktu. Teprve P. A. Kropotkin spojil k. explicite s -tkomunismem, kdyz vyvoj k finalnimu stadiu tzv. revolueni spoleenosti rozdelil na dye stadia - na stadium k., ktere rna byt prechodnym obdobim odpovidajicim Marxove -tdiktature proletariatu, ale se zcela jinymi polit. parametry, v nemi bude jeste existovat vlastnictvi, ale pouze komunalni, ana stadium vlastniho komunismu. Pozdeji byl pojem k. pouzivan ve vyrazne pejorativnim vyznamu pro oznaceni doktriny, jez pfedpoklada rozsahlou statni intervenci, zejm. ve sfere ekon. planovani a rozhodovani. V tomto pojeti, ktere do obecneho povedomi prosadil hlavne F. A. von Hayek, je k. pfedevsim virou, ideologii a pfesvedeenim 0 tom, ze spo!. cilu Ize nejIepe dosahnout vedomym centralnim fizenim. K. se tak stava joonou z nejduleZitejsich variant soc. konstruktivismu. Hayek poklada --'socialismus ve vsech podobach za nejvyznamnejsi odrUdu k. Velmi vyrazne kolektivisticke rysy ve smyslu podfizeni autonomie individua sirsi kolektivite maji ovsem vsechny podoby -tnacionalismu, -tnacismus, -tfasismus, vsechny fundamentalisticke viry (viz -tfundamentalismus) atd. Take ki'esfanske denominace se od sebe vyzn. lisi proporci k. a -tindividualismu. V oficialnim marxismu jako statni doktrine byl k. povysen na mravni princip, ktery udajne hist. vznikajako soucast formujiciho se vedomi -tdelnicke tNdy, jako projev a predpoklad tfidni solidarity. Ve spolecnosti -trealneho socialismu mel byt k. obecnym principem vztahU mezi lidmi. Byl spojen s ideo!. koncepty tzv. socialistickeho humanismu, spo!. odpovMnosti atd. Ve skuteenosti znamenal predevsim podrizeni individua centralni rozhodovaci moci, takZe naplnoval vyznam pojmu k. tak, jak se mu rozumi predevsim v anglosaske a fr. politologicke literature, ze totiz jde 0 uhm pfesvedceni, cilu a metod, jeZ pouzivaji stoupenci rozsahle centralni kontroly nad spo\., zejm. pak ekon. uspofadanim. U Marxe se pojem k. prakticky nevyskytuje, rozhodne nehraje v jeho teor. konstrukci zadnou vyznamnejsi konceptualni roli. 499

komparabilita

kolektivismus metodologicky

A: collectivism F: collectivisme N: Kollektivismus I: collettivismo Lit.: Hayek. F. A. von: (1944) Cesta do otroctvf. Praha 1990.

Pet ko I ek ti vism us meto dol ogicky viz individuaIismus metodologicky k 0 I e k t i v it a - velmi obecny pojem pouzivany vyhradne v anglosaske a fr. s-gii pro oznaceni jakehokoliv seskupeni osob. Pojem k. je tak nadrazen pojmum --.spolecenska skupina, --'vrstva, --.tfida, --'dav, ale i --'socialni agregat, statist. skupina atd. VetSinou se funkcne pouziva v kontextu analyzy tzv. --'kolektivniho chovani, kde je k. minen day, publikum, verejnost, ale i skupina vcetne male, dobre strukturovane skupiny. Ackoliv v ces. pojmoslovi nebyl pojem k. zatim polis akceptovan, zda se byt vhodny, protoze je vecne funkcni a opodstatneny. A: collectivity F: collectivite N: Kollektivitat I: collettivita Pet kolektivizace zemedelstvl - proces postupne zmeny vlastnickych vztahu k --'pude a k vyrobnim prostredkum na --'venkove ze soukromych na druzstevni a statni, ktery je hist. etapou ve vyvoji byvalych social. statu. Vyzn. zpusobem soc. restrukturoval vesnickou komunitu. K.z. probehla v ruznych formach a v rozne intenzite prakticky ve vsech zemich, kde se dostaly k moci kom. strany. V byvalem SSSR se pfi k.z. vychazelo z Leninova druzstevniho planu. Druzstevni forma hospodafeni (viz --'druistevnictvi) byla povaZovana za nejvhodnejsi zpusob pfechodu od pfevaZujici malovyroby k social. velkovyrobe. Cast vyvlastnenych velkych hospodafstvi byla ovsem pfemenena porno ve statni zemedelske podniky (sovchozy). Prvni kolekt. hospodafstvi, tzv. komuny, koIchozy a tozy (tovariscestva po obscestvennoj obrabotke zemli), vznikaly jiz po Rijnove revoluci. Hromadna k.z. vsak nastala aZ po XV. sjezdu kom. strany v r. 1927. DalSi urychleni k.z. nastalo v dusledku stranickeho usneseni z r. 1930 (0 tempu kolektivizace a opatfenich statu na pomoc budovani kolchozu). Silne vazby stfednich a drobnych rolniku k pude byly pfitom zlomeny roznymi formami natlaku. Obzvl. tvrde postupy byly uplatnovany vuci tzv. kulakum, ktefi by Ii urceni k likvidaci (nezfidka i fyzicke). V 2. polovine 30. I. byl proces k.z. v SSSR prakticky ukoncen. V Ceskoslovensku se k.z. pfipravovala prakticky jiz od r. 1945. Ministerstvo zemedelstvi bylo jiz tehdy ovladano KSC, ktera ziskavala i vyzn. pozice v nar. vyborech vsech stupM a v dalSich organech statni spravy. Konfiskace majetku Nemcu a kolaborantu, konfiskace na zaklade zako500

na 0 revizi pozemkove reformy a pozdeji i pod Ie zakona o nove pozemkove reforme byly vetsinou vedeny tak, aby byl potlacen hosp. vliv zamoznejsich zemedeIcu a odpurcu kolektivizace. Tim vznikly vhodne podminky pro ziskani pIne kontroly statnich a stranickych organu nad zemedelskou vyrobou. Zemedelska vyrobni druzstva pro spolecne obdelavani pUdy vznikala za podpory ministerstva zemedelstvi a zemskych narodnich vyboru jiz pfed unorem 1948, ale rozsahla k.z. podle SOY. vzoru byla zahajena az po pfijeti zakona 0 JZD a po IX. sjezdu KSC v r. 1949. Zfizovana JZD tvofila nekolik skupin podle urovne vyrobni kooperace. JZD I. a II. typu, ktera bylajen pfechodnou formou, se vyznacovala spolecnym provadenim polnich praci a vyuzivanim stroju, ale rozdelovani se provadelo jeste s ohledem na vymeru vnesenych pozemku. JZD vyssich typu (III. a IV.) jiz pfedstavovala druzstevni hospoctafstvi se spolecnou rostlinnou a zivoCisnou vyrobou a s pfevaznou vetSinou spolecnych vyrobnich prostfedku. Rozdelovani se provadelo podle vykonu mefeneho v pracovnich jednotkach. Obdobne jako v SSSR byJi zemedeIci ke vstupu do druzstev nuceni ekon. tlaky (stanovovani obtizne splnitelnych povinnych dodavek), vyhrozovanim a naslednou perzekuci. Tzv. kulaci byli postihovani ruznymi tresty vcetne zabavovani majetku, vystehovavani z obci a vezneni v pracovnich taborech. Odpor rolniku vuci k.z. byl vetSi v tradicnich zemedelskych oblastech, kde probihalo zdruzstevnovani obvykle pomaleji nel v okoli velkych mest a v pohraniei. Puvodni zemedelska druzstva (uverni, obchodni, skladistni, lihovarska, mlekafska, susarenska apod.) byla temef beze zbytku zlikvidovana. K.z. probihala za silne organizaeni, ekon. a polit. podpory statu az do 2. poloviny 50. I., kdy se vznikla JZD postupne hosp. konsolidovala. Struktura ces. --'zemMelstvi se behem jednoho desetileti zdruzstevnovani uplne zmenila. Misto statisicu hospodafstvi stfednich a drobnych rolniku vzniklo zhruba 11 tis. JZD 0 prumerne vymere asi 450 ha pudy a pfiblizne 200 statnich statku 0 promeme vymefe temef 7 tis. ha pUdy. Az na male vyjimky (napf. na Ceskomoravske vrchovine, v jiznich Cechach a na Valassku) zcela vymizela soukroma hospodarstvi, a pokud existovala, byli jejich majitele ekon. znevyhodiiovani statem. V procesu kolekt. obhospodafovani pUdy postupne zanikalo vlastnicke pravo k pUde, ktere nemohlo byt ekon. realizovano a stavalo se pouze formalnim. Na venkove pfitom doslo k zaniku tradienich vrstev venkovskeho obyv. (--'sedlaku, --'chalupniku, --'domkaru aj.), k vyrovnavani majetkovych rozdilu a k promene samostatnych hospodaru v zemedelske delniky. Za uspech social. druzstevniho zemedelstvi bylo povazovano pfedevsim zvyseni

vyroby a nasledne i spotfeby potravin, rust zivotni urovne zemedeIcu a odstraneni velkych soc. rozdilu mezi jednotIivymi skupinami vesnickeho obyv. Tyto uspechy social. velkovyroby byly umozneny predevsim masivni mechanizaci a chemizaci zemedelstvi, direktivne nafizenym scelenim pozemku a sirokou podporou zemedelstvi ze strany statu (napf. zakladanim strojnich a traktorovych stanic, ruznymi formami dotaci atd.), ktery usiloval 0 dosazeni sobestaenosti ve vyrobe potravin i za cenu vysokych nakladu. Problematickou strankou k.z. bylo rozsahle porusovani zakonnosti vcetne zak!. lidskych pray pfi jejim provadeni, naruseni tradienich vlastnickych vztahu k pude a hosp. ztrMy zpusobene nekvalifikovanym rizenim nekterych JZD. Zavazne je i rozsahle poskozeni zivotniho pfostfedi uplatnovanim nesetrnych agrotech. postupu, nevhodnymi pozemkovymi upravami a nadmernou koncentraci zivoeisne vyroby. A: collectivization of agriculture F: collectivisation de l'agriculture N: Kollektivierung der Landwirtschaft I: collettivizzazione dell' agricoltura Lit.: Kozdk. J.: Dramaticke kapitoly z boju

0 kolektivizaci vesnice. Praha 1963; Kubacdk, A.: Vyvoj spnlvy zemMelstvi v ceskych zemich v letech 1945-1949. In: Prameny a studie ZemMelskeho muzea, 1991, c. 33; Vo· hryzka-Konopa, F. J.: Venkov v temnu. Mnichov 1986.

Man

komfort fy zio logicky viz eubiotika k 0 mod i fi k ace viz akumulace venalni komparabilita - ees. srovnatelnost- obecne zpusobilost ke --.komparaci chapana jako princip, pod Ie nehoz Ize srovnavat pouze jevy stejneho fadu, jevy soumeritelne, resp. alespon min. pfibuzne. K. je kategorie relaeni v tom smyslu, ze jev nemuze byt komparabilni jako takovy, sam 0 sobe, ale jen s jinym jevem nebo tfidou jevu. Je to take kategorie relativni, protoze je explicitne nebo implicitne odvozena od ureiteho hlediska, postavena na urcitem kriteriu, ktere musi spliiovat vsechny srovnavane jevy. Timto kriteriem k. muze byt: 1. poslusnost do stejne tfidy urCite --'klasifikace ei ke stejnemu typu dane --.typologie, pop. jen ke stejne urovni --'generalizace, projevujici se v semanticke oblasti (a identifikovatelne u evidentnich vyznamu pfimo, u slozitejsich spec. terminu pomoci semanticke analyzy); 2. spoleena a z hlediska daneho vyzk. ueelu urcujici, signifikantni vlastnost, funkce, resp. spoleeny puvod, vyvojovy trend; 3. spoleeny refereneni system, spoleene podminky existence, fungovani nebo alespon spoleene dilci kontextualni faktory, ktere se z hlediska vyzk. ucelu jevi jako vyznamne. K. muze byt dana ceIym systemem kriterii, ve kterem jsou jednotlive typy kriterii mezi sebou provazany. Klasicka (CiSh1) kom-

parace pfedpoklada, ze kriteriem k. nemuze byt logicka implikace ani kauzalni vazba, protoze v prvnim pfipade jde 0 jevy ruzneho fadu, v druhem popade 0 jevy vuci sobe nepfesne ohranicene. V praxi se ale nekdy srovnava cast s celkem i dusledek se svou pfieinou a za pfedpokladu spravne interpretace jde 0 smysluplne a uZiteene ulohy. V s-gii zaklada k. pro urCite ueely uz pouha pfislusnost (lidi, skupin, instituci atd.) k lidske spoleenosti, pro jine ueeIy pfislusnost ke spolecnosti urCiteho typu, nebo stejny typ skupiny, instituce, ci fakt, ze vubec jde 0 instituci, ze jde o normu, hodnotu, kult. vzor. Nekdy je nejdUlezitejsim kriteriem k. prostorova nebo easova lokalizace, nekdy totoznost nebo naslednost ekon. fadu, stejny typ vazeb k okolnimu svetu apod. Co je pro jeden typ vyzkumu kriteriem k., muze byt pro jiny vysledkem komparace nebo take jeji zabranou. Z pfedchoziho vyplyva, ze k. Ize povaZovat take za min., apriome danou (vzhledem k danemu procesu komparace) podobnost. V beznem (neved., nesystematickem) mysleni je to podobnost intuitivni, psych. a situaene podminena, zavisla na neuvedomovanych kriteriich (bezne se stava, ze to, co jeden elovek povazuje za srovnatelne, druhy za srovnatelne nepovazuje), ktera se lehce meni nejen pfipad od popadu, ale i behem jednoho a tehoz procesu komparace. Ve vede by melD byt explicitni apriorni vymezeni k. nezbytnou podminkou komparace, prvnim pravidlem --'srovnavaci metody, prvnim krokem --.komparativni procedury. Postup stanoveni k. muze mit v zasade tyto formy: a) identifikaci zjevne stejnych prvku u vsech jevu, ktere maji byt pfedmetem komparace, resp. identifikace poslusnosti ke stejne k!asifIkaeni tfide, stejnemu typu apod., a rozhodnuti, zda jde 0 postaeitelnou bazi k. z hlediska ueelu daneho vyzkumu (muze dojit i ke zjisteni pfilis vysoke miry podobnosti, takze zamer komparovat se stane zbyteenym); b) apriomi urceni kriteria k. (z hlediska spec. ueelu vyzkumu) a vyhledani skupiny jevu, ktere mu odpovidaji a ktere proto Ize srovnavat, pfip. testovani jednotlivych jevu dane skupiny (ktera rna byt pfedmetem komparace) z hlediska pfitomnosti tohoto pfedem daneho kriteria (komparace pfestava byt smysluplna, jestlize takovych jevu je zanedbatelne mnozstvi nebo naopak pod dane kriterium spada pfilis rozsahly, jinak zjevne nesourody soubor jevu). Krome zanedbani techto zjisiovacich procesu dochazi v praxi pfi praci s kategorii k. casto k temto chybam: 1. jestIize nektery jev stanovenemu kriteriu nevyhovuje a jeho zafazeni do komparace je pfitom zadouci, provede se v jeho pfipade substituce jinym (neverifikovanym) kriteriem; 2. kdyz se puvodni kriteria ukazi az v prubehu komparace jako nevhodna, zameni se dodateene za jina; 3. pfeceni se nepodstatne, dilei vlastnosti

501

kompetence kuIturni

komparace

a souvislosti bud v tom smyslu, ze jsou neopnivnene vybnlny za postacujfci kriteria k., nebo naopakjsou povazovany za zabranu komparace; 4. apriorne zname podobnosti, vhodne nebo dokonce pouzite jako kriteria k. se zai'adf mezi vysledky komparace. Poslednf chyba nekdy prerusta ve ztotoznenf k. s podobnostf jako takovou a nekomparability s nepodobnostf, rozdflnosti. I kdyz zakladem k. je urCita minimaInf predem vymezena podobnost, je smysl teto kategorie, stejne jako komparace samotne, zalozen na pIedpokladu diferencovanosti, ovsem v predem utffdenem, castecne popsanem svete. Kazda k. je v jistem smyslu vysledkem pfedchozfch komparacf. Casto vychazf z klasifIkaci a typologif obecnejsfho fadu, aby zalozila klasifIkace a typologie radu specifictejsfho. A: comparability F: comparabilite N: Vergleichbarkeit, Komparabilitat I: comparabilita Lit.: viz -+metoda srovmivaci, -+vyzkum komparativni.

Vod komparace - (z lat. comparatio = srovnanf, pfirovnanf; odvozeno od com-par = stejny, rovny) - ces. srovmivani - v nejobecnejsfm smyslu zpusob myslenf spocfvajfci ve vzajemnem pfifazovanf jevu k sobe a v uvazovanf o jejich podobnostech a rozdflnostech. Z hlediska -tsociologicke metodologie muze byt k. chapana jako: a) elementarni myslenkova operace vedouci k vyroku 0 mire podobnosti Ci rozdflnosti, b) system ci -talgoritmus podobnych operaci, ktery muze mit charakter -tvyzkumne procedury; c) navod, soubor pravidel, respekt. -tmetoda provadenf takovych myslenkovych operaci ci procedur. K. jako myslenkova operace je zakladem a nezbytnou soucastf k. jako procedury a metody, ale jako dflcf prvek se vyskytuje prakticky ve vsech teor. i empir. postupech i v beznem, "nevedeckem" uVaZovanLCilem intuitivni k. je pops at a vetsinou i pochopit, vysvetlit jeden jev pomoci druheho, k cemuz je treba najit spolecne momenty, vlastnosti, utridit si zfskane poznatky a zazitky. Jejich zobecnenf rna formu tzv. Zivotni zkusenosti. K. ve vede rna podobne, ale narocnejsi cile, tj. -tdeskripci, -tklasifikaci, --.typologii a -tgeneralizaci. Je vazana urCitymi pravidly: 1. nelze srovnavat cokoliv, ale jen jevy stejneho radu, jevy soumeritelne, to znamena, ze je nutno podfidit se principu --.komparability; 2. musf byt presne vymezeno to, co se srovnava, tedy objekty, vlastnosti, procesy, ktere se stavajf jednotkami komparace; 3. musi se brat v uvahu pfip. vzajemne vazby a pusobenf mezi srovnavanymi objekty a kontextualnfmi faktory, ktere spoluvytvarejf komparacni situaci. V zasade lze k. provadet temito zpusoby: a) vymezit najednom objektu srovnavane vlastnosti (ktere jej charakterizujf nebo jsou predmetem vyzkumneho 502

zajmu) a hledat objekty se stejnymi nebo naopak rozdflnymi (protikladnymi) vlastnostmi, resp. zjistovat u danych objektu, do jake mfry se jejich vlastnosti kryjf s vymezenym objektem; vetsinou jde 0 srovnavanf vuCi strandardu, modaInfmu typu, -tidealnimu typu nebo proste vuci znamemu, snadno popsatelnemu jevu, resp. vuCi -tetalonu; b) vymezit jednotlive srovnavane jevy (bud podstatnymi znaky, nebo do max. podrobnostf) a hledat vzajemny prunik jejich vlastnostf, ze ktereho Ize usuzovat na mfru podobnosti ci rozdflnosti; c) vyjit z definovanf vazby mezi dvema jevy a k nim hledat analogickou dvojici jevu identifikaci teto vazby, nebo naopak u zdanlive podobnych dvojic jevu zjistovat, zda je mezi nimi stejny typ vazby. Nejbeznejslm vysledkem k. je vfazenf urCiteho jevu pod urcity pojem a jeho definovanf. Vliv vnejsfch podmfnek na komparovane jevy se eliminuje bud -tstandardizaci, nebo jejich izolaci (v podmfnkach laboratornfho experimentu), vyhledanim pfuozene situace 0 stejnych (max. podobnych) podminkach, podchycenim, vyjadrenfm, srovnanfm intenzity vlivu jednotlivych situacnfch faktoru. K. je svazana s kategorif podobnosti, ktera je nejcasteji pojfmana jako skala identity, jejfz jeden p61 tvorf totoznost vsech srovnavanych vlastnostf a druhy absence jakekoli stejne vlastnosti, ktera je povazovana za max. rozdflnost. Podobnost ale muze mit i podobu -tanalogie, rozdflnost podobu binarni opozice. Castou chybou je zamenovani identickeho a analogickeho typu podobnosti. Mfra slozitosti a obtfznosti k. je dana pfedevsfm charakterem srovnavaneho jevu. Lepe se srovnavaji jednoduse kvantifikovatelne nebo dichotomizovatelne vlastnosti, obtiznejsi je komparovat spojite skaly, relace apod. Do slozitejsfch k. casto i ve vede (zejm. ve vedach spo!.) intervenuje --'intuice. K. jako intuitivnf i systematicka myslenkova operace se v s-gii vyskytuje v nejruznejsfch souvislostech, o specif. s-gicke k. se vsak hovofi tehdy, kdyz slouzf k resenf explicitne vymezeneho vyzk. problemu a nabyva charakteru metody. Pojem -tsrovnavaci metoda je ale v historii s-gie zuzen jen na urcity okruh metod a jevu k. a prekryva se silne s pojmem -tkomparativni sociologie Ci -tkomparativni vYzkum. Pro stejny ucel se take pouzfva pojem -tkomparativni procedura, ktera je chapana jako system operaci, z nichz ty hlavnf (ne vsechny) majf charakter k. Casto je vsak k. podffzena ji-nemu typu vyzk. procedury, zejm. -tprocedufe typolo-gicke. A: comparison F: comparaison N: Vergleich I: comparazione Lit.: viz -+metoda srovmivaci, -+vyzkum komparativnf,

Vod

komp ara tis ti ka so cial ni viz sociologie komparativni

k 0 m pen z ace - (z lat. compensare = zvazit, vyrovnat) - obecne vyrovnanf s necfm nedosaZitelnym, nahrada neceho necfm jinym. V klinicke psychologii je to jeden z tzv. --'obrannych mechanismu a znamena nahradu nejakeho fyzickeho ei psych. nedostatku vypestovanfm nejake zpusobilosti, coz umozi'iuje vyrovnat se s pocitem menecennosti vyvolavanym puvodnfm nedostatkem. Pojem k. zavedl A. Adler (1907) puvodne pro jev fiktivnfho vyrovnavanf se jedince s organovou menecennostf a koncept k. pak sehraI dulditou roli v jeho systemu tzv. individualnf psychologie. Podle Ad/era (1935) mechanismem kompenzaenf snahy odpovfda "dusevnf organ" na pocit menecennosti, aby se jedinec vyrovnal s tfmto "tryznivym pocitem". Chorobne vystupi'iovani takove snahy muze ale vest k "prekompenzaci". Naopak selhanf teto snahy se oznacuje jako "dekompenzace". Beznym pfikladem k. je telesne slabe, neobratne dite, ktere sve nedostatky vyrovnava zvysenym usilfm v ueeni, "kupovanfm spoluzaku", urcitymi formami soc. exhibicionismu apod. C. G. Jung (1936 ajindy) v souvislosti se svym pojetfm komplementarity vedomeho a nevedomeho dusevnfho zivota chape k. jako vyrovnavanf urCite jednostrannosti, napf. vMome racionality nevedomou sentimentalitou. K. jako stanovenf nahradnfch cilu za cile, kterych jedinec nebyl s to dosahnout, je jednou z nejtypictejsfch reakci na -tfrustraci. P. Symonds (1946) zduraznuje, ze k. muze byt i vedoma a jako takova nemusf byt vZdy ochrannym mechanismem. Rozlisuje nekolik forem k.: 1. rozvfjenf tech stninek osobnosti, ktere jedinec pocifuje jako slabinu (napf. telesne sfly u fyzicky slabeho jedince); 2. zmenu nedostatku v prednost (muz maleho vzrustu se snazf vyniknoutjako zokej); 3. antisoc. chovanf jako k. komplexu zavrzenf, ponfzenf atd.; 4. vychvalovanf se, vyvysovanf pomoci fantazie, identifikace a projekce. A: compensation F: compensation N: Kompensation I: compensazione Lit.: Symonds, P.: The Dynamics of Human Adjustments. New York 1946.

Nak

k 0 m pet e n c e - (z ang!. slova znamenajfciho pffslusnost, zpusobilost, puvodne z lat. competere = mit spo1eeny cfl, setkavat se) - schopnost, predpoklady jedince nebo skupiny, instituce, organizace zvladnout urCitou Cinnost, situaci, resp. posuzovat urCite jevy s vedomfm sirsfch souvislostf nebo z odborneho hlediska (tzv. k. odborna), V mnoha prfpadech vyplyva k. z role a soc. pozice a nemusf nutne znamenat optimalnf zvladnutf problematiky. V teto souvislosti se hovofi 0 k. formalnf. K. neformalnf souvisf napr. s rolf -tarbitra. K. rozhodovat ve vecech veL zavisf na mfre demokraticnosti a otevrenosti infor-

macnf politiky ve spoleenosti. V souvislosti se zvladnutfm -tsocialnich technik se pouzfva pojem -tsocialni kompetence. Jakakoliv k. se objektivne snizuje s rustem slozitostijevu. Mezi subjektivnf predpoklady jakekoliv k. patfi inteligence a vzdelanost cloveka, jeho zajem 0 dany jev apod. Specif. typem k. je kompetence jazykova. Je to jazykova vybava, schopnost pouzfvat jazyk. Pojem pouzfva v komplementarnfm spojenf s "performanci" jako vyuzitim jazykove vybavy v praxi mezilidske komunikace Noam Chomsky ve sve psycholingvistice. Analogicky vznikl pojem -tkompetence kulturni. A: competence F: competence N: Kompetenz I: competenza Tom kom petence inovacn i viz inovace ko m p e ten ce j azy ko va viz etnografie feci, gramatika transformacni, jazyk, kompetence, kompetence kulturni, osm veku cloveka, sociologie jazyka, sociologie kognitivni kompetence kulturni - pojem zavedeny am. antropologem F. M. Keesingem k oznacenf zpusobilosti cloveka orientovat se v kulture sve spoleenosti. Teorie k.k. pfedstavuje originalni aplikaci koncepce jazykove kompetence a jazykove performance, kterou do spo!. ved uvedl am. lingvista N. Chomsky. Podle Chomskiho je ph studiu jazyka nezbytne respektovat distinkci mezi jazykoYOU zpusobilosti (--.kompetenci), tj. urcitym objememjazykoveho repertoaru, slovnf zasoby a gramatiky, kterym idealnf mluvcf disponuje, a skutecnym, konkretnfm jazykovym vykonem (performanci), tj. tim, co tento mluvci v ramci sve kompetence skuteene pouzil a aktualizova!. Keesing, ktery vyuzil tyto pojmy ke studiu kult. jevu, pracuje s pojmem k.k., do ktereho zahrnuje jak kognitivnf system sdfleny vsemi cleny daneho spolecenstvf, takjedinecne znalosti, vfru a hodnoty, ktere jsou vysledkem individ. soc. zkusenosti. -tKultura chapana jako system kompetenci ovsem nepredstavuje vse, co si jedinec myslf, zna a proziva, ale je to jeho teorie a ideovy model 0 tom, co si myslf, v co verf a co znajf pfislusnfci jeho spolecnosti. V soueasne kognitivnf teorii kultury je studium k.k. vychodiskem pro pochopenf a interpretaci -tsociokulturni performance - skutecneho jednani lidf v konkretnfm prostfedf. A: cultural competency F: competence culturelle N: Kulturkompetenz, kulturelle Zustandigkeit I: competenza culturale Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; C/wmskv, N.: Syntakticke struktury. Praha 1966.

Sou

503

komplex Herostrata

kompetence profesni

kom petence p rofesni viz potreby vzdehivaci k 0 m pet en c e so ci a I n i - zpusobilost jedince kontrolovat prubeh soc. situace v souladu s vlastnimi cili. K.s. se vztahuje ke zvladnuti urcitych ~socialnich technik na zaklade ~socialni percepce, psycho!. poznavani druhe zucastnene osoby nebo osob. Pfibuzne pojmy jsou ~social­ ni inteligence a socialni dovednosti (social skill). Model soc. dovednosti, resp. k.s., ktery vyvinul M. Argyle (1967), je analogicky modelu motoricke obratnosti: oboje lze definovat jako organizovane, koordinovane jednani zamefene na objekt nebo situaci, pficemi prubeh tohoto jednani je stale pod kontrolou senzorickych vstupu, ktere v soc. situaci znamenaji vnimani a hodnoceni partnera nebo partneru interakce; jednani subjektu probiha se zfetelem na dosaieni ureiteho cile, pfieemz se uplatiiuji zpetne vazby z reakci partneru interakce. K.s. tak tvofi funkeni jednotu se soc. technikami, tj. vice ei mene umyslnymi zpusoby jednani s partnery interakce, aby subjekt tohoto jednani dosahl sveho cile. Za spec. rys soc. dovednosti poklada Argyle: 1. poti'ebu vytvofit tesny vztah s druhou osobou, mj. jednanim s ni jako s rovnocennym partnerem, eliminovanim soc. barier, nalezenim spoleenych zajmu a zkusenosti, vfelosti, ktera je doprovazena usmevem, venovanim pozornosti, projevy sympatie a dalSimi zpusoby, 2. uddet tuto osobu ve hfe, motivovat ji pro klienta, redukovat u ni uzkost a defenzivnost. Je zmimo, ze vysoce inteligentni lide nejsou vzdy soc. obratni. Podle Argylova nazoru existuje nejaky obecny einitel k.s., ale neni dosud znam. Za zakl. slozky k.s. poklada Argyle percepeni senzitivitu, vfelost a tesny vztah, repertoar soc. technik, flexibilitu (rychle reagovani na podnety ostatnich, i kdyz nemusi delat nutne to, co druzi chteji), energii a iniciativu, vzorce klidne odpovedi. V pozdejsi praci s M. Hendersonovou (r. 1985) hovon Argyle 0 pravidlech uspesne soc. interakce, ktera povazuje za pruvodce k dosaieni soc. dovednosti, vyzadujicich vsak i specif. zpusobilosti, napf. schopnost kontrolovat projevy nekterych emoci. S. Greif (1987) pouziva pojem k.s. v pluralu, protoze je dnes znamo, ze jsou ziskavany jen pro urCite soc. situace (napf. fidici pracovnik je schopen fesit konflikty mezi spolupracovniky, ale nikoli mezi svymi vlastnimi detmi). Pro osvojeni soc. dovednosti byly vypracovany rozne programy treninku, velmi spec if. zamerene. Jako zakl. koncepty se zde uplatiiuji objektivni pole jednani a jeho vnitfni reprezentace (rozdil mezi objektivni charakteristikou situace a jejim subjektivnim videnim) a strategie vlastniho jednani. Prvnim krokem k vycviku k.s. je situacni anaIyza a z ni vyplyvajici efektivni alternativy jednani, ktere lze zeasti pfifazovat k urCitym roHm jako obecneji zavaz504

na pravidla. Greif vyslovuje pochybnosti 0 modelovani k.s., neboi v komplexnejsich polich jednani narusta moznost alternativ spravnych soc. technik a jejich ved. rekonstrukce soucasnymi metodami je iluzi. Zatim tedy koncept k.s. spociva na teor. modelu a systemu urcitych kHeovych pojmu.

A: competition F: competition N: Wettbewerbslust, Konkurrenzfahigkeit I: competizione Lit.: Ravell, B. H. - Eachus, H. T.: Cooperation and Competition in Meansinterdepedent Triads. Journal of Abnormal Psychology and Social Psychology, 67, 1963.

Nak

k 0 m pie men tar ita viz princip komplementarity

Argyluv model socialni kompetence:

,

A vnfma B die A VUc! chovanf B

.~

r--.

prevod

•

sociaJnf techniky A

,

k 0 m pie x p s y chi c k Y viz psychologie analyticka zpetna vazba X

zpetna vazba Y

~

socialni

I techniky B

I

system rovnovahy

--, I I I I I

- --'

zpetna vazba Z

A: social competency F: competence sociale N: soziale Kompetenz I: competenza sociale Lit.; Argyle, M.: The Psychology of Interpersonal Behaviour. Harmondsworth 1967; Greif, S.: Soziale Kompetenzen. In: Frey, D. - Greif, S. eds.: Sozialpsychologie. Miinchen, Weinheim 1987; Hillsch, R. - Pfingsten, U.: Gruppentraining sozialer Kompetenzen. Miinchen 1983.

Nak kompetice - (z lat. competere = setkavat se, mit spoleeny cil) - soutezive interakcni stfetavani chapane v jistem smyslu jako opak ~kooperace, tj. spoluprace. Zatimco ke kooperativnimu chovani dochazi, kdyz dosazeni cile ureitym jedincem zvysuje pravdepodobnost, ze take druzi, ktefi s nim budou spolupracovat, dosahnou cile, ke k. dochazi, jestlize naopak cilovym chovanim jedince je blokovano dosazeni cile pro druhe, resp. jeho pravdepodobnost se zmensuje (R. M. Krauss, 1966). K. neboli soutezivost uzce souvisi s ~konkurenci. Srovnavanim kooperativnich a konkurenenich skupin se zjistilo, ze prvni fesi zadane ukoly rychleji a jejich clenove jsou k feseni vice pfitahovani; vykazuji take mene nepf:itelstvi a vetSi pnzeii vuei svym spolupracovnikum (B. H. Raven a H. T. Eachus, 1963). Vyzkumy rozdilu mezi kooperaci a k. v malych pracovnich skupinach vsak neprinesly jednotne vysledky (H. Feger, 1972). Navozovani soutezivosti obecne zvysuje uroveii ~motivace daneho jedince, zejm. srovnava-li svuj vykon s ostatnimi a toto srovnavani je vychodiskem jeho sebehodnoceni. (Viz tez ~soutezivost experimentalni. )

komplex ekologicky - (z lat. complexus:= svirajici, obklopujici, objimajici) - heuristicky makrostrukturalni model, ktery pfedpoklada vzajemnou zavislost 4 shluku promennych: obyv., soc. organizace, prostfedi a technologie. Myslenka k.e. byla formulovana v 60. 1. pfedevsim D.D. Duncanem a L. F. Schnorem. Ti jsou povazovani za pfedstavitele novejsich koncepci ~socialni ekologie, navazujicich spiSe pfimo na principy obecne ~ekologie nez na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi soc. ekologie. Model k.e. neni ani deterministicky, ani uzavreny a muze byt inspirativni pri vyhledavani a ureovani toho, jak uvedene shluky promennych na sebe navzajem pus obi. Zmena kterekoliv z nich pusobi na vsechny ostatni. Presne deflnice 4 dimenzi k.e. jeho autofi nepodali, ale lze je alespoii zeasti nahradit vyeislenim jednotlivych promennych podle Schnorea: 1. obyvatelstvo: mnozstvi, tempo rustu, komponenty rustu (mezi jinym migrace), struktura (veetne struktury etnicke); 2. organizace: hosp. zakladna (prumysl, obchod, univerzita), ekologicka organizace (mezi jinym autonomie obci uvnitr mestskych uzemi, segregace), soc. rozvrstveni; 3. prostredi: topografie, fyzikalni prostfedi; 4. technologie: dopravni prostredky, zdroje energie pro prumysl, stavebni hmoty, zasobovani energii, kanalizace, orientace dopravnich komunikaci, spojove technologie. Model k.e. je explicitne makrostrukturalni, tj. zabyva se ~globalnimi spolecnostmi, jak zduraziiuje B. Hamm. Umoziiuje popsat komplexne a pfitom pomerne pfesne stay rozvoje jednotlivych zemi. Lze jej vsak pouzit i pro vyklad ekologicke struktury a vyvoje jednotlivych mest, Cili pro mezo-uroveii. Podle Schnorea prostredi, technologie a obyv. v makrospol. vyznamu pusobi na funkeni organizaci einnosti jednotlivych mest, a ta pak pusobi dale na prostorove rozlozeni Cinnosti i obyv. Cili na ekologickou strukturu mesta. V pojeti autoru konceptu k.e. je ekologicka struktura chapana jako organizace funkci, eili aktivit, ktere zavisi na druhych aktivitach. I kdyz byl k.e. konstruovan s cilem umoznit operacionalizaci a stimulovat empir. vyzkum, jeho aplikace byla minimalni. Pokusy 0 ni ueinil zejm. sam O. D. Duncan pfi analyze zneeiSteni ovzdusi v Los Angeles a jeho soc. podminek i dusledku.

Noveji se pokouseli v odvozene podobe aplikovat k.e. B. Hamm a J. Friedrichs. Model k.e. pfes svou heuristickou intenci zustal spiSe teor. hypotezou. Nekdy se poukazuje na podobnost tohoto modelu s marx. koncepci vztahu mezi vyrobnimi silami (v dikci k.e. jde 0 obyv .• prostredi, technologii) a vyrobnimi vztahy (tj. podle k.e. soc. organizaci). Soc. organizace je v modelu k.e. povazovana za zakl. element. V centru zajmu k.e. stoji ty formy soc. sdruzovani a pravidel, ktere jsou zakladem preZiti populaci v prostredi, ktere je v pods tate z hlediska zdroju omezene. J. P. Gibbs a W. T. Martin v uvaze, ktera je blizka konceptu k.e., hovofi v teto souvislosti 0 "organizaci preziti" (subsistence organization). Nejvetsim nedostatkern konceptu k.e., ktery se vyskytuje v klasickych i neoklasickych verzich soc. ekologie, je skuteenost, ze ze sveho analytickeho pnstupu vylueuje pusobeni hodnot, kultury, motivace a rozhodovani (rozhodovani jednotlivce je chapano pouze jako dusledek strukturalnich znaku spoleenosti). I kdyz jak autofi k.e., tak Gibbs a Martin nevylueuji vliv ideologii, hOdnotovych systemu, nabozenstvi aj. na soc. organizaci, soudi, ze tyto jevy nemohou vysvetlit jeji existenci. Ne zcela jasne zustavaji vztahy mezi jednotlivymi promennymi k.e., zejm. vztahy a zprosti'edkovani mezi fyzikalnimi a soc. jevy. Nefesene jsou rovnez vztahy mezi jednotlivymi urovnemi soc. reality - makro- a mikrourovni, zejm. vztahy mezi chovanimjednotlivcu a strukturou agregovanych soc. jevu. Teprve viceuroviiove analyzy, ktere zkoumaji vztah mezi jednotlivymi faktory, Cinnostmi a kontexty a ktere zaealy byt pouzivane v ~sociologii mesta, umoziiuji lepe porozumet pusobeni prostredi na jednotlivce ajejich einnosti. PUvodni pojeti k.e. neprekonalo tudiz meze tradicniho makrostrukturalniho pfistupu soc. ekologie, ktery je v soueasne dobe menen pod vlivem teorii soc. struktury. A: ecological complex F: complexe ecologique N: okologischer Komplex I: complesso ecologico Lit.: Duncan, O. D.: From Social System to Ecosystem. In: Micklill, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hindsdale 1973; DUllcan, O. D.: Social Organization and Ecosystem. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modem Sociology. Chicago 1964; Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Soziale und raumliche Organisation der Gesellschaft. Opladen 1981; Gibbs, J. P. - Martill, W. T.: Toward a Theoretical System of Human Ecology. In: Micklill, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hinsdale 1973; Hamm, B.: Einftihrung in die Siedlungssoziologie. Mtinchen 1982; Schllore, L. F.: On the Spatial Structure of Cities in the Two Americas. In: Hauser, P. M. - Schnore, L. F.: The Study of Urbanization. New York 1965.

Mus

komplex Herostra ta - psych. vychodisko Cinti, ktere nemaji jine racionalni vysvetleni krome touhy po -'popularite. Pojem k.H. je odvozen od einu Herostrata, ktery r. 356 pr.n.l. zapahl chram bohyne Artemis v Efesu 505

komunikace

komplex kuIturni

udajne proto, aby se stal slavnym. Pouziva se i pojmova modifikace "herostratovska slava". ledna se vesmes 0 ciny hruzne, vandalske, sokujici, casto vyvolavajici okaillZitou represi ze strany piitomne vefejnosti i sebevraiedne reakce. Projevem k.H. jsou napf. vel'. masove vraidy, poskozovani Ci niceni svetoznamych obrazu ci plastik, okazala pohrdani nar. symboly atd. Cast osob postizena k.H. si pfipisuje odpovednost (spoluodpovednost) za ciny, ktere nespachaia, ba ani spachat nemohla. K.H. muze byt i polit. zneuzit, rak Jako tomu bylo v pfipade M. van der Lubbeho v Iipskem procesu se zhari riSskeho snemu v r. 1933. Od k.H. je tl'eba odlisovat ciny, ktere si sice tez vynucuji publicitu, ale podl'izuji ji pragmatickym ucelum. Napl'. atentat na izraelske sportovce na mnichovske olypiade nebyl projevem k.H., ale snahou upozomit sirokou vel'ejnost na palestinsky problem (viz -tterorismus). K.H. je casto vykladan dusevni chorobou, rna vsak zrejme obdobne pl'iciny jako -tvandalismus. A: Herostratus' complex F: complexe d'Herostrat N: Herostratoskomplex I: complesso di Erostrato Lin k 0 m pie x k u I t urn i - soubor vzajemne zavislych nebo integrovanych -tkulturnich prvku, resp. funkcni seskupeni kolem dominantniho kult. prvku. K.k.jako vnitl'ne spjary, logicky a funkeni celek vtiskuje kaide -tkultufe jeji charakteristickou tval'. Pl'i studiu kultury modemich spoleenosti je mozne identifikovat typicke k.k., ktere paralelne funguji v rUznych oblastech zivota spolecnosti. Vyzkumy preliteramich spolecnosti proti tomu prokazaly existenci sociokult. systemu primame spjatych s jednim zakl. k.k. (napf. s lovem urCiteho zvifete nebo pestovanim urcite plodiny). Pro oznaceni fady vzajemne spjatych k.k. pouzivaji nekteii sociologove a antropologove pojem kulturni konfigurace, coz je napf. soueasny typ industrialni spolecnosti, ktera je dnes charakteristicka pro mnoho sociokult. systemu, vzajemne spjatych funkcni i strukturaIni zavislosti. Problematiku vyzkumu k.k. anticipoval jiz L. Frobenius, ktery explicitne upozomil na fakt, ze kult. prvky jsou vzajemne spjaty v urcitych souborech. lejich vnitfni integrace vsak pro nej nepfedstavovala primarni vyzk. problem, protoze podobne jako jeho pokracovatele F. Graebner, B. Ankermann a W. Schmidt venoval pozornost zejm. difUzi kult. prvku a k.k. Predstavitele evrop. -tdifuzionismu stejne jako jejich am. kolegove (F. Boas, e. Wissler, A. L. Kroeber) maji sice znacnou zasluhu na prosazeni pojmu kult. prvek a k.k. jako vyzn. nastroju empir. studia kult. difuze a migrace, ale problematika systemoveho vyzkumu k.k. zustala na okraji jejich badatelskeho zajmu. Kvalitativne novy pristup ke studiu k.k. jako 506

vnitfne integrovaneho, fungujiciho systemu je spjat ai s vyzkumy pfedstavitelu am. -tkonfiguracionismu (E. Sapir, R. F. Benedictovti, M. E. Opler) a brit. -tfunkcionalismu (B. Malinowski,A. R. Radcliffe-Brown). V soucasne vede 0 kulture je zpochybneno tradicni vymezeni k.k. s roIf dominantniho kult. prvku a stale vice je kladen duraz na studium komplexnosti, k.k. jako celku. A: culture complex F: complexe culturel N: Kulturkomplex I: complesso culturale Lit.: Herskovits, M. 1.: Man and his Works. The Science of Cultural Anthropology. New York 1948; Kroeber. A. L.: The Nature of Culture. Chicago 1952; Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Schmidt, w.: Handbuch der Methode der Kulturhistori-

schen Ethnologie. Miinster 1937.

Sou komplex 0 id ipu v viz libido komplexita - (z lat. complexus = spojeni) - jednota rozmanitosti, tez spojitost, celistvost, uplnost. Tento pojem se pouziva ruznym zpiisobem pfi analyze systemu v teorii systemu. Vztahuje se vsak take k okoli systemu, pfip. spojuje dany system s jeho okolim. K. Je jeden ze zakl. pojmu Luhmannovy funkcionalne strukturalni teorie. N. Luhmann vychazi z toho, ze vzajemny vztah vsech elementu nemuze byt uskutecnen ani v systemu, ani v okoli, ani ve svete, taUe kaidy systemje prinucen k selekci parcialnich vzorcu relaci a v tomto smyslu k vytvoreni kontingentni struktury. Pojem k. definuje na zaklade pojmu element (prvek) a relace (vztahl. Pri narustajicim poetu prvku, ze kterych sestava system nebo okoli (osveti) systemu, posleze dojde k urCite hranici, za kterou jiz neni mozne uvestjednotlive prvky do vzajemnych vztahu. Za komplexni je povazovan celek vzajemne souvisejicich prvku pri imanentnich omezenich kapacity techto spojeni. K. se nazyva take selekcnim niitlakem. K. sveta, jeho ruznych rovin a oblasti, vznika a vyviji se teprve redukci k. a selektivnim podminenim teto redukce. A: complexity F: complexite N: Komplexitat I: complessitit Lit.: Luhmalln, N.: Soziologische AufkHirung 2. Opladen 1975; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Wilke, H.: Systemtheorie. Stut-

tgart 1982.

Much

kompu terizace - (odvozeno z angl. computer =elektronicky cislicovy pocitac, to z lat. computo = pocitam) komplex vyzkumu, vyroby, zavadeni a vyuzivani pocitacu ve vsech oblastech Iidske cinnosti a zivota. Pojem k. je pouzivan v anglosaske literature od poloviny 60. I., do ceStiny byl pfevzat pres rustinu. Casto se k. chape jako "zavadeni poCitacu", nekdy se ztotoznuji pojmy k. a -tinformatizace. K. ve vsech tech to smyslech silne ovlivnuje

-tcharakter prace a zasahuje do -tzpusobu zivota, byva proto predmerem s-gicke analYzy. Nejcasteji se zkourna vztah "clovek-poeitac" (viz tez -tautomatizace, -tautomatizovane systemy fizeni, -tpocitac). A: computerization F: informatisation N: Komputerisierung I: computerizzazione Lit.: Pernica, V.: Pocitace, fizeni. automatizace. Praha 1983; Tom.ffk, M. - Ruzicka, 1. - Rymes. M.: Spolecenske a psychologicke souvislosti zavadeni vypocetni techniky. Praha 1987.

Per

komuna - (z fr. commune, to z lat. communis = obecny, spolecny) - spolecenstvi lidi, ktefi se rozhodli zit alternativnim zpusobem zivota, jenz zpochybnuje hodnoty a zivotni styl prevaiujici ve spolecnosti. Odmitnuti spol. uznavanych hodnot muze mit ruzne radikalni podobu. Zivot v k. zpravidla predpoklada odmitnuti soukromeho vlastnictvi a jeho nahrazeni vlastnictvim spolecnym; zvlastni duraz byva kladen na sobestaenost k. vzhledem k okolnimu svetu. Rozhodovani v ramci k. muze byt organizovano ruzne, muze sahat od principu -tcharismatickeho vudcovstvi (praktikovaneho zejm. v nab. k.) ai po vyrazne antiautoritafske modely. Vychova deti byva zalezitosti vsech clenu k., sexualni praktiky mohou znacne variovat. Zakladani k. je vyrazem usili nalezt autentietejsi mezilidske vztahy, nezjake nabizi centralizovana spoleenost. lako inspirace pusobi -tnabozenska hnuti minulosti, projekty radikalnich soc. reformiitoru i orientalni -tsekty. Vsechny tyto prvky byvaji spojeny v zivote k., jeZ jsou ustavovany jako reakce na soucasnou -tekologickou krizi a jejichz pocet roste. Ze s-gickeho hlediska Ize povazovat k. za kolekt. formu uniku z reality, za formu rezignace na moznost zmenit rysy a charakter spolecnosti, ktere jsou z ruznych duvodu povazovany za neprijatelne. (Viz tez -thnuti komunitni, -thippies, -tTaize, -tnadace findhornska.) A: commune F: commune N: Kommune I: comune Kel k 0 m una lit a viz analyza faktorova komunikace - (z lat. communicatio, to od communicare = spojovat) - v sirokem smyslu jakykoliv pl'enos -tinformace. Na tomto stupni obecnosti popisujeme k. v kategoriich typu: zdroj - pfijemce, komunikacni kanal, komunikacni k6d, komunikaeni sumy atd. Samotny pfenos inform ace jeste nevytvai'i mezi ueastniky vztah mluvciho a adresata, ktery je podstatnym rysem k. v uzsim smyslu. V tomto vztahu jeden ueastnik-mluvci (M) otevrene vystupuje vuci jinemu ucastniku-adresiitovi (A) jako nekdo, kdo rna vuci nemu specif. zamery, oznacovane jako komunikativni intence. Transparentnost komunikativnfch

intenci nevylucuje, ze M sleduje komunikativnim aktem i dalSi zamery, ktere se v nem nemanifestuji. V klasicke Griceove analyze vyznamu promluvy z hlediska M (tj. v definici toho, co to znamena fici 0 M, ze neco mini svou promluvou vzhledem k A), je komunikativni intence charakterizovana jako komplexni postoj zahrnujici intenci 11 vyvolat promluvou u A urcitou reakci (pfesvedceni nebo cinnost), dale intenci h aby A rozpoznal 1lo a intenci 11, aby 11 byla naplnena na zaklade naplneni 12 , Ukazalo se, ze toto vymezeni nestaci k zachyceni transparentnosti komunikace a ze pokusy dosahnout toho zesilenim griceovske definice vedou k postulovani nekonecne hierarchie intend, a tedy za hranice psycho!. reaInosti. Vyustenim je Griceovo pojeti komunikativniho postoje jako ideaIniho limitu, k nemuz se v realne k. aproximativne priblizujeme. Alternativou je nesnazit se definovat komunikativni postoj intencionalne, ale povazovat ho prim arne za institucionalni pozici, v niz se ocitame tim, ze vykoname akt, ktery na zaklade urCitych spol. pravidel (typicky, ale ne nutne, jazykovych konvend) rna v danem spolecenstvi platnost tvrzeni, slibu, rozkazu atd. Kazdy takovy akt se vymezuje institucionalnimi dusledky, ktere rna pro M a A. Transparentnost komunikativniho aktu spoeiva prave v tom, ze stavi sve ucastniky do pozic, ktere jsou svou podstatou vefejne. Pod vlivem J. L Austina se hezne rozlisuji 3 vrstvy komunikativniho aktu: 1. akt lokucni (uziti smyslove vnimatelneho prostredku - typicky, ale ne nutne, jazykoveho vyrazu s urCitou gramatickou strukturou a urCitym konvenenim vyznamem); 2. akt ilokueni (komunikativni funkce 1. aktu - tvrzeni, slib, atd.); 3. akt perlokucni (ucinky aktu 2., pl'edevsim na strane A - vyvolani urCiteho pl'esvedceni, emoci, motivace k urcitemujednani). Na strane M lze rozlisit autora promluvy (napf. toho, kdo formuluje text vyhlasky), vykonavatele lokucniho aktu (toho, kdo vyhlasku zpfistupnuje ve zvukove nebo graficke podobe verejnosti) a subjekt ilokucniho aktu (instituci, ktera vydava vyhlasku): v bezne k. byvaji tyto role spojeny v jedne osobe. Vlastni komunikativni status aktu urcuje jeho ilokucni sila. Nejznamejsi analyzu a klasifikaci zakl. typu ilokucnich aktu padal J. R. Searle: jednotlive typy se charakterizuji pomoci podminekjejich uspesneho vykonu (tyto podminky se tykaji intenci a pfesvedceni M, konvencniho vyznamu uziteho vyrazu i vnejsich okolnosti promluvy). V Searlove pojeti se tim vymezuje slib, rozkaz, tvrzeni, atd. jako obecna kult. instituce. Jazykove konvence pak ureuji spec if. zpusob realizace techto instituci v jednotlivych jazykovych spolecenstvich. Searle roztfidil ilokucni akty (tez mluvni akty) do 5 zakl. kategorii: a) reprezentujici akty (napT. tvrzeni, namitka, stiznost), 507

komunikace ekologicka

b) usmeriiujici (direktivni) akty (napf. rozkaz, prosba), c) zavazujici akty (napf. slib, hrozba), d) expresivni akty (napf. omluva, blahopfani), e) deklarativni akty (napf. jmenovani, exkomunikace). Vlivmi analyza a klasifikace ilokucnich aktu na zaklade ciste intencionalnich kriterii pochazi od S. Schiffera. Uzitim vyrazu, jehoz bezprostfedni konvencni funkci je vykon jisteho ilokucniho aktu, lze soucasne nepfimo vykonatjiny ilokucni akt. P.Grice charakterizuje rozsahlou tfidu takovych jevu jako "konverzacni implikatury": nepfimy akt je promluvou konverzacne implikovan na zaklade pravidel k., tzv. konverzacnich maxim, z nichz kaMa je specifikaci obecneho principu komunikativni spoluprace. Tento princip Grice odvozuje z obecneho ucelu k., ktery spatfuje v max. efektivni vymene informaci. Griceovy maximy pfikazuji napf. pfimefenost kvantity sdeIeni, resp. sdelovanych informaci komunikativnimu ucelu, pravdiyost, zduvodnenost, relevantnost, zfetelnost, jednoznacnost. Konverzacni implikatura je pak zalozena na tom, ze prornluva ve svem doslovnem vyznamu napadne kontrastuje s nekterou z maxim. A pi'edpokliida, ze maxima neni porusena (protoze vefi, ze M rna zajem 0 komunikativni spolupraci), vyvozuje z toho, Ze prornluva musi mit nepfuny vyznam a identifikuje jej na ziiklade znalosti kontextu a dalsich premis. Ucastnici k. nejen stfidave zaujimaji role rnIuvciho a adresata, ale vykonavanim komunikativnich aktu zaroveii potvrzuji spol. -'role (resp. vznaseji narok na role), ktere pi'esahuji ramec komunikativniho vztahu: u tvrzeni jde 0 roli kompetentniho zdroje informaci, u rozkazu 0 roIi nositele autority, u ruznych typu deklarativnich aktli 0 postaveni v ramci urcitych instituci atd. Repertoar typu komunikativnich aktu lze tedy vylozitjen na pozadi obecnych forem osobnich a institucionalnich vztahu v danem spolecenstvi (viz tez -'komunikace socialni). A: communication F: communication N: Kommunikation I: comunicazione Kot' kom unikace ekologicka - v uzsim smyslu racionalni reflektovani ekologickeho ohrozeni, resp. -'ekologicke krize, v sirsim smyslu spojeni lidske spolecnosti jako operativne uzavfeneho a omezeneho systemu s -'ekosystemy, s -'pfirodou. K.e. dnes neni samozi'ejmymjevern, protoze pi'iroda neni stabilni a samoregulacni. leji nemennost, harmonie a organicke zacleneni lidskych aktivit spada do pfedmoderniho obdobi. Moderni pojeti evoluce pocita se systemy, ktere se vyvijeji bez ohledu na prostfedi a na budoucnost (viz -'autopoiesis). K.e. vazne pi'i vyhradni koncentraci pozornosti na stupiiovani hosp. rustu, ph narusovani gloMlni ekologicke rovnovahy rozvojem spickovych technologii. Zamerne rozvijeni k.e. 508

komunikace neverbalni

by melo vest k tomu, aby stupiiovani rozsahu a hloubky tech. zasahu do pi'irody bylo kompenzovano vetSi kompetenci aItemativnich zasahu eliminujicich ekologicke ohrozeni a krize. K.e. by mel a pi'ispivat ke vcasnemu pfedvidani a reseni nalehavych problemu -'zivotniho prostredi. Mela by se promitat do -'ekologicke politiky a -'ekologicke etiky. A: ecological communication F: communication ecologique N: okologische Kommunikation I: comunicazione ecologica Lit.: King, A. - Schneider, B.: Prvni gloMlni revoluce. Bratislava 1991; Luhmann, N.: Okologische Kommunikation. Kann die moderne Gesellschaft sich auf okologische Gefahrdungen einstellen? Opladen 1986.

Kam

komunikace masova - zvl. druh -'komunikace, pi'i niz dochazi k rozsii'ovani a sdelovani -'informaci a symbolickych obsahu urcenych siroke -.verejnosti, resp. -.mas:im, pomoci spec. prostfedku, pfedevsirn rozhlasu, televize, tisku a filmu, ktere se proto nazyvaji prostredky masove komunikace, resp. masmedia. K.m. spoluvytvafi -'masovou kulturu a zaroveii je jejim dusledkem. Schema k.m. zahrnuje: a) komunikatora (puvodce sdeleni), coz je vedle jednotlivce vetsinou i urcita organizace, instituce (redakce, vydavatelstvi), b) sdeleni s jeho obsahovou i formalni strankou, c) komunikacni kanal vazany na typ masmMia, d) komunikanta (pi'fjemce sdeleni), coz jsou pocetne, diferencovane, heterogenni skupiny spolecnosti. K.m. Ize chapat jako novy typ zprostfedkovani a kvalitativne novou dimenzi vymeny informaci, pi'i ktere se stykaji organizace, instituce, vrstvy a skupiny zastoupene konkretnfrni lidmi jako sdelovatele a pfijemci. Pohyb informaci je vetsinou jednosmerny a puvodce sdeleni zastava trvale roli mluvciho k casove i prostorove vzdiilene rnnozine pi'ijemcu. K.m. ovliviiuje mysleni a jednani lidi i zpusob jejich zivota. Pusobi prakticky neustiile, bezprostfedne i zprostfedkovane na -.spolecenske vMomi, vytvafi obecne hodnoty, upeviiuje nebo rozvoliiuje normy, podili se na procesu -'socializace a -'enkulturace. Krome toho plni funkce -.propagandy, -'reklamy, -'socialni kontroly a funkce zabavni a rekreativni. Prostfedky k.m. se deli podIe zpusobu recepce na akusticke, opticke a kombinovane. Hlavnimi prostfedky k.m. jsou tisk, film, rozhlas a televize. K.m. lze sifit i dalSimi zpusoby reprodukce psaneho slova (knihami, letaky, plakaty, telexem atd.), mluvenym slovem a hudbou (na gramofonovych deskach, magnetofonovych kazetach, CD aj.), obrazovyrni a plastickjmi vytvory (videem, obrazovymi reprodukcemi, holografii). Nejstarsim prostfedkem k.m. je tisk. Nabyl na vyznamu zejm. vynalezem rotacky, ktera umoznila masove rozsii'eni novin a casopisu, jef brzy pfekroCily pouhou informativni

funkci a zamefily se i na vseobecne zajmy a zabavu ctenaru. Film byl od sveho vzniku (r. 1894) pfedevsim nastrojem zabavy. Pfiznivych tech. moznosti pro rychle masove sueni vyuzil prumysl a film se stal standardizovanym zbozim. lebo vyznam spoCiva v univerzalni pouzitelnosti a pochopitelnosti a v apelujicim uCinku. Rozhlas byl vynalezen v r. 1896, ale soucasti k.m. se stal az ve 20. I. 20. st. lebo hlavni pfednosti je snadny pfijem a operativnost vyuZiti. V souvislosti s masovym rozsifenim rozhlasu a filmu po 1. svet. vaIce se hovori 0 tzv. prvnim prahu zmasoveni kultury. Druhy prah zmasoveni nastal po 2. svet. valce masovym rozsuenim televize, ktera pfitahovala vetsimi moznostmi domaciho vyuziti. Diky rychlemu rozvoji novych prostfedku k.m. a jejich integraci na Mzi vypocetni techniky muzeme dnes hovofit 0 ti'etim prahu zmasoveni. Kvalit. zmena. kterou vnesly do Zivota spolecnosti prostfedky k.m., je odborniky oceiiovana jak pozitivne (rychle sii'eni informaci, zrovnovpravneni vsech mist a oblasti, rust vzdeJanostni urovne), tak negativne (prostfedky k.m. jsou niistrojem soc. manipulace, pncinou standardizace a nivelizace vkusu). Rust vlivu prosti'edku k.m. vyvolal s-gicke analyzy tohoto jevu. E. Katz a P. F. Lazarsjeld vypracovali tzv. teorii dvoustupiioveho prubehu komunikace (two-step-flow of communication), spocivajici v pi'edpokladu, ze mnoM sdeleni dosahujf -'publika ne pi'fmo, ale prosti'ednictvim dalSich osob - usmeriiovatelu mineni (opinion leaders). H. M. McLuhan vypracoval -'periodizaci dejin podle pfevliidajiciho typu komunikace: spolecnost bezprosti'edni komunikace, kde jako rozhodujici vystupuje lidsky hlas a sluch, prechazi pi'es tzv. spolecnost pisma do tfetiho, tzv. retribiilniho stadia, spjateho s eIektronickou revoluci a rozvojem prostfedku k.m. Niistupem novych prosti'edku k.m. a jejich vIi vern na zivot cloveka a spolecnosti se zabyval A. Tojfler, ktery vychazel z analyzy promen spolecnosti jako produktu prumyslove revoluce, industrializace a urbanizace a kultury zavisle na prosti'edcich k.m. a masovosti vubec. Podle neho bude tato masovost pi'ekonana tzv. novou individualnosti. Analyze novych technologii informacnich a komunikacnich procesu venuje pozomost stale vice vedcu. Vypocetni technika se stava pevnou soucasti procesu k.m., zdokonaluje se kvalita komunikacnich kanalu a zvysuje se jejich pi'enosova kapacita. S. Brand v teto souvislosti hovoi'i 0 spolecnosti, jejimz chrakteristickym rysem bude synteza vsech prostfedku k.m. - televize, filmu, tisku, videa a vypocetni techniky. Moznosti teto nove syntezy a jejiml pfip. dusledky se zabyva v soucasne dobe mnoho vedcu. V Massachusetts Institute of Technology byla zalozena laboratoi' prostfedku k.m. (Media Laboratory), jef sdruzuje velke mnozstvi odbomiku na tele-

komunikaci (napi'. 1. Weiner, Ch. Schmenad), vypocetni techniku (A. Kay), umelou inteligenci (5. Papert), film a video (R. Leacock), holografii (5. Benton), elektronicky tisk (A. Lippman), televizi budoucnosti (w. Schreiber), pocitacovou hudbu (B. Vercoe, D. Levitt), pocitacovou grafiku (D. Zeiter) atd. A: mass communication F: communication de masse N: Massenkommunikation I: comunicazione di massa Lit.: DeFleur, M. - Ball-Rokeach, S.: Theories of Mass Communication. London, New York 1989; Kloskowska, A.: Masova kultura. Praha 1967; MacLuhan, M.: Jak rozumet mediim. Extenze cloveka. Praha 1991; Thompson, 1. B.: Ideology and Modern Culture. Critical Social Theory in the Era of Mass Communication. Cambridge 1990; viz tez ..... komunikace socialni.

ViS kom unikace neverb alni - ( lat. verbum =slovo) - doslova mimoslovni forma -'komunikace. Termin k.n. se pouziva k odliseni souboru ruznorodych forem mimoslovniho sdelovani od dominantni formy, tj. od komunikace verbiilni. Obvykle se uviidi tyto formy k.n.: 1. sdelovani zrakovym kontaktem (oCima); 2. sdelovani mimikou, tj. vyrazy obliceje; 3. sdelovani pohyby, a to jak mimovolnimi (viz -'kinesika), tak kuIt. ovlivnenymi gesty; 4. sdelovani pfiblizenim ci oddaJenim od osoby, s niz jsem v soc. interakci (viz -'proxemika); 5. sdelovani bezposti'ednim pi'iblizenim a dotekem (tzv. haptika); 6. sdelovani fyzickym postojem, ktery pi'i interakci zaujimame (tzv. posturologie) a sdelovani "svrchnimi tony i'eci", tj. jinymi nefli semantickymi znaky mluvy (viz -'paralingvistika). Do souboru forem k.n. je nekdy zafazovano take sdelovani zevnejSi upravou, a to jak vlastni osoby (napl'. pomoci make-upu, upravou vlasiI apod.), tak upravou satu. Nektei'i autoi'i jdou jeste dale a uvazuji 0 sdelovani upravou domu, chaty, chalupy, volbou auta, mista dovolene, cest atd. V jistem smyslu lze celou tzv. demonstrativni spotrebu povaZovat za vypoved' 0 soc. postaveni formou k.n. Ovliviioviini zvukem, kratkjm zrakovym vjemem, sekvenci obrazu ci jejich opakovanim, vzbuzovanim libych Ci nelibych pocitu (tepla, zimy apod.) se stalo soucasH metod -'reklamy. Vytvame, hudebni a do jiste miry i dramaticke -'umeni je zalozeno na k.n. Spec. formou k.n. je tanec, ktery u pfir. narodu pi'edstavuje vyzn. oblast komunikace s lidmi i nadpi'irozenymi silami. Podobnou formou komunikace jsou ritualni gesta i slozitejsi ukony (napi'. pi'iprava pokrmu, vykui'ovani apod.) v prakticke -.magii a do jiste miry i v -.nabozenstvi. V beznem zivote se neverbalne casto sdeluje pocit nepi'atelstvi, nenavisti - od vyhruznych gest pi'es pestni utoky az po ozbrojene pfepady. Ale i pocity velke naklonnosti mivaji tento charakter - pfatelske stisky rukou, objeti, polibky atd. Lze rici, ze k.n. byva dominantni v oblasti cito509

komunismus

komunikace socialni

ve komunikace, i kdyz to neplati v kaZdem pfipade, a pak tam, kde nelze pouzit verbalni komunikaci, napf. ve styku s nemluvnetem, se zvifetem. Z k.n. se nekdy vydeluje jako specif. pfipad tzv. -tvykonove sdeleni, tj. neverbalni sdeleni zalozene na akci. Casto se k.n. odehrava na bazi skupin, nemusi to byt individ. komunikace. Stejnym oblecenim, pozdravnym gestem a jinymi rysy chovani sdeluji napi'. spec. komunity mladeZe svemu okoli svuj odlisn}' nazor na svet. Uniformni obleceni pfislusniku -tfeholnich fad" rna podobnou sdelovaci funkci a navic vytvari urCitou komunikacni barieru. Ale i sroceni Iidi na vef. prostranstvi je "vymluvnym" neverbalnim, resp. vykonovym sdelenim, a tim spiSe je jim pochodujiei, kleciei nebo hroziei -tdav. Specif. formou k.n. je pferuseni verbalni komunikace - vymluvne mlceni. Nejvetsi pozomost vedcu, hlavne soc. psychologu, vzbuzuje "sdelovani ocima". Experimentalne se studuje zamefeni pohledu (napf. na koho se dana osoba diva, nediva), doba trvani daneho zamefeni pohledu (jak dlouho se na druhou osobu dana osoba diva), cetnost pohledu na rozne soc. terce - osoby (napf. jak casto se behem rozmluvy ve sku pine dana osoba podivala na kteroukoliv z dalSich osob), sekvence pohledu (na koho se podivala pfedtim, ted a potom), celkovy objem pohledu venovanych urcite osobe (po jakou dobu v prubehu cele doby interakce se dana osoba divala na urcitou druhou osobu), coz je zak!. udaj v teto oblasti, uhel pootevfeni vicek, pro mer zomice, odklon smeru pohledu od normaly obliceje (zda se diva pfimo nebo po ocku, do boku), mrkaci pohledy, tvar a pohyb oboci ph pohledove cinnosti, tvary vrasek kolem oCi apod. Zprvu se venovala pozomost jednotlivym vyjmenovanym elementum, pozdeji se pfeslo na konfigurace ukazatelu. V protikladu ke -tgestaltismu, ktery se zajimal 0 vyraz obliceje, vyraz fyzickeho postoje apod., se od r. 1950 rozviji zv!. v anglosaskem svete podstatne odliSny pi'istup v ramci -tbehaviorismu, ktery byl zfejme ovlivnen studiem komunikace zvifat. Pozomost je venovana nejen druhum k.n. objevujicim se v dane interakci, ale i jejich komunikacnimu vyznamu, tomu, co se k.n. vyjadfuje. Uvadi se: 1. emoce, vyjadi'ovane zv!. vyrazem obliceje a pohledy (napf. promerem zomice); 2. phtazlivost a touha po uzsim soc. kontaktu v osobnim styku; 3. usuzovani na charakteristiky osobnosti partnera soc. styku; 4. ovlivnovani postoju druhych ucastniku interakce; S. fizeni chodu interakce (viz napf. roli oci ph pfedavani slova v rozhovoru); 6. kult. vazby toho, kdo k.n. vysila. Po prvnim teor. pojeti M. Argyla se od teorie -treciprocity pfeslo k teorii dosahovani a udrZovani rovnovahy ve vzajemnych vztazich a pozdeji k jeste komplexnejsim pojetim v souvislosti se zminovanou paralingvistikou.

510

A: non-verbal communication F: communication non-verbale N: non-verbale Kommunikation I: comunicazione non verbale Lit.: Kfivohlavv, 1.: Jak si navz:ijem lepe porozumime. Praha 1988; Kfivohlavv, J.: Neverb:ilni komunikace - fee pohlediJ, usmeviJ a gest. Praha 1988.

Kfi

komunikace socialni - proces, v jehoz ramci se sdeluji Ci vymenuji -tinformace a ktery je zaroven bran jako typ -tsocialni interakce (proces -tovlivnovam'). Propojeni techto dvou aspektu, ale i dalSieh - napf. chapani -tkomunikace jako prace se znakem a k6dem - a vedomi jejich soc., kult., dejinne, ale i bio!. podminenosti vedlo k postupnemu ustavovani pojeti k.s. jako svebytneho vedniho oboru, ktery se zabyva ruznymi typy a zpusoby komunikovani ve spolecnosti (viz tez -tteorie komunikace). Snaha klasifikovat komunikacni akty vedla k hledani kriterii a postupne k vytvafeni vnitfne strukturovanych koncepci k.s. Nejrozsifenejsi je vymezeni rovin komunikace pod Ie povahy vztahu mezijejimi ucastniky (uvaZuje se 0 intrapersonalni a masove komunikaci) a typu komunikace podle prostfedku, ktere se pfi komunikovani aktivuji (verbalni a -tneverbalni komunikace), nebo podle ucelu komunikace (napf. pervazivni aj.). Podle povahy vztahu mezi jejimi ucastniky se rozlisuji 3 typy k.s. 1. Intrapersonalni komunikace je ta, kterou "vede" jednotlivec sam se sebou. Iedna se 0 dynamicky otevfeny komunikacni system, na jehoz zaklade individuum interpretuje data (tedy i dek6duje sdeleni "zvenku" a enk6duje sdeleni "ven"), vyhodnocuje informace a pfipravuje se k rozhodnuti. Vyviji pfevazne neurofyziologickou aktivitu, i kdyz se do teto sfery komunikace zpravidla zahmuje i "mluveni sarna se sebou", tedy operace se zazitky, myslenkami a udalostmi. 2. Interpersonalni komunikace je ta, pfi ktere je komunikujici jedinec nejakym zptlsobem pfimo spojen s dalSim ucastnikem (nebo ucastniky) komunikacniho aktu. Vsichni ucastniei takove komunikace na sebe navzajem nahIizeji jako na -tindividua. Pod interpersonalni komunikaci se zpravidla rozumi dyadicka komunikace (viz -tdyada) a skup. komunikace (nekdy take komunikace v -tmalych skupinach). Dyadicka komunikace, tj. komunikace mezi dvema osobami, muze byt jak formalni, tak neformalni (neformalni je napf. rozhovor s pfitelem u kavy nebo po telefonu, formalni je pohovor pfed phjimanim do zamestnani nebo rozhovor s nadfizenym). Skup. komunikaci se oznacuje komunikovani v tak malych skupinach, ze v nich muze byt splnena zak!. podminka pro interpersonaini komunikaci: pfimy, individualizovany vztah mezi ucastniky komunikacniho procesu. Skup. komunikace muze byt ne-

formalni (nekolik pfatel u stolu v restauraci) i formalni (zasedani spravni rady). 3. Vefejna komunikace je komunikace, ph ktere je sdeleni pfedavano tzv. vefejnosti, tj. Ctenarum, posluchacum a divakum v nejsirsim slova smyslu: od nekolika osob shromazdenych na pfednasce az po mili6ny ctenai'u, posluchacu rozhlasu a divaku televize. Podstatne je, ze znalost ucastniku komunikace neni ani vzajemna (i kdyz divaci nekdy vedi 0 "svem" reporterovi nejake podrobnosti), ani individualni. V ramci vef. komunikace je mozne rozlisit vef. komunikaci v uzsim slova smyslu a masovou komunikaci. Prvni je typem komunikacniho aktu, pfi nemz na jedne strane stoji jeden mluvci (pfednasejici, popf. podavate!, zahajuje-li napf. vystavu nekdo jiny nez autor) a na druhe strane posluchaci (pfijemci). Ie to komunikace, ktera podleha jednote mista a casu, ale vztah mezi mluvcim a pfijemci neni individualizovan. -tMasovou komunikaci se rozumi veskere typy komunikace, ph kterych je sdeleni distribuovano ve vysokem poctu indentickych kopii (ve forme vytiskU, signalu, magneticke kopie, filmove kopie, letaku, plakatu apod.) k pfijemcum, ktefi nejsou autorovi (mluvcimu, podavateli) osobne znami. Masova komunikace se postupne - vzhledem k narustajieimu vyznamu tzv. masmedii - konstituovala jako relativne samostatny obor, jenz se soustfeduje na studium medii, jejich fungovani ve spolecnosti, obsahy a vlivy. A: social communication F: communication sociale N: Sozialkommunikation I: comunicazione sociale Lit.: Fiske, J.: Introduction to Communication Studies. London 1990; Janousek, J.: Soci:ilni komunikace. Praha 1968; Littlejohn, S. w.: Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; Sereno, K. K. - Mortensel, C. D.: Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; Zibritovd, G.: Socialna komunikacia. Bratislava 1984; viz tez

--tkomunikace masov3.

lir kom u nikace verbal ni viz jazyk k 0 m u n ism u s - (z lat. communis = patfiei vsem) - typ -tideologie a zaroven spolecnosti charakterizovany spolecnym -tvlastnictvim. Pojem k. je odvozen od pojmu -tkomuna, coz je puvodne nazev mesta, ktere si vydoby10 na fedualech polito prava a mistni samospravu. Ideje k. mely ruznou podobu a ani dnes neexistuje unifikovana pfedstava k. Iako soc. teorie pochazi k. ze 4. st. pf.n.!. od kyniku Antisthena a Diogena, ktefi pfedpokladali navrat k pfirode a spolecnosti zalozene na spolecnem vlastnictvi. Myslenky spolecneho vlastnictvi Ize alespon v dilci forme nalezt u Platona v popisu idealniho statu (v Ustave,), ve kterem vladcove a strazcove, fidici a chraniei stat, nemaji soukromy majetek a dohlizeji na to, aby ve spolecnosti nebyli ani pfiIis bohati, ani pfilis chudi, nebot to vede k ni-

cemnostem a nizkym pracovnim vYkonum. Komunisticke ideje se vyskytovaly take ve stfedoveku jako soucast selskych a plebejskych hnuti, zadajieich obnoveni -tsocialni rovnosti, ktera byla vlastni ranym kfestanskym obcim. Nektefi pfedstavitele tohoto smeru, jako napf. taboritc nebo T. Miintzer, vyjadfujici nazory pol it. bezpravnych vrstev, zadali i odstraneni soukromeho vlastnictvi a statni moci nezavisle na clenech spolecnosti. V obdobi renesance rozvijel myslenky k. T. More ve svem spise Utopie a mnich T. Campanella v Slunecn[m state (viz -tutopie). V 18. st. inspirovala idea k. J. Mesliera, G. B. de Mablyho, Morellyho, F. N. G. Babeufa a castecne i J. J. Rousseaua. V nasledujicim st. R. Owena, E. Cabeta, C. H. de Saint-Simona, F. M. Ch. Fouriera a L. A. Blanquiho. Novy pfistup k myslence k. nalezame u K. Marxe a F. Engelse, podle nichz vyvoj civilizace smefuje od prvobytneho k. pfes -tspolecenskoekonomicke formace zalozene na soukromem vlastnictvi (otrokarstvi, feudalismus, kapitalismus) ke spolecnosti komunisticke. Na zaklade analyzy dejinneho pohybu dokazovali, ze: 1. urcitemu vyvojovemu stupni vyrobnieh sil odpovidaji urcite vyrobni vztahy; 2. souhm vyrobnieh vztahu vytvafi zakladnu, nad niz se zveda pnivni a polito nadstavba, ktere odpovidaji urCite formy vedomi a kterou jsou zpetne ovlivnovany jak vyrobni sHy, tak i vyrobni vztahy; 3. vyrobni vztahy ani nadstavba neodumiraji drive, nez se vycerpaji jejich moznosti stimulovat rozvoj vyrobnieh sil, a pokud k tomu dojde, pak se jejich zmena realizuje prostrednictvim revo!. Cinnosti tl'id zainteresovanych na takove zmene. Pfi aplikaci techto tendenci na kap. spolecnost doSli Marx a Engels k zaveru, ze -tkapitalismus je formaci, po ktere musi nasledovat k. Strojova velkovyroba bude v procesu sveho dalSiho vyvoje smefovat k bezprostrednimu sepeti s vedou, coz bude mit fadu dtlsledku, mj. dalSi zespolecensteni vyroby, zmeny v charakteru prace (pfestane byt zdrojem obzivy a stane se prostfedkem seberealizace), odstraneni rozporu mezi mestem a venkovem, fyzickou a dusevni praci, vznik beztfidni spolecnosti, postupny zanik zbozne-peneznich vztahu, stimulovani vyroby uspokojovanfm potfeb podminujicich rozvoj cloveka a rozdelovanf podle techto potfeb, nahrazeni polit. formy organizace spolecnosti spo!. samospravou. Ielikoz se Marx domnival, ze bUrZoazie bude branit existujici stav, ktery ji garantuje rozsahla privilegia, a zaroven si uvedomoval, ze vyvoj od strojove velkovyroby k automatizaci si vyzada delSi obdobi, rozviji myslenku 0 postupnosti pfechodu k plnemu k. pfes etapu -tdiktatury proletariatu a -tsocialismu jako nizsi faze kom. spolecnosti. Realizace myslenky k. ztroskotala na: a) nephpravenosti pro spo\. phvlastnovani a podceneni moznosti kapi511

komunita

komunismus agnirni

talismu rozvijet vlastni hosp. mechanismus; b) preceneni pozitivni ulohy statu jako nastroje centralizovaneho a planoviteho rozvoje spolecnosti; c) podceneni skutecnosti, ze pri existujici delbe prace a urovni vyrobnich sil muze po likvidaci soukromeho vlastnictvi vzniknout novy druh statne-byrokratickeho vlastnictvi, jakoz i nova vladnouci vrstva, majici sklon k totalitnimu zpusobu vlady; d) podceneni specializace a slozitosti rizeni a tudiz i omezenosti a slozitosti jeho mozne kontroly zdola; e) pfeceneni pozitivni stranky revoluce jako faktoru vychovy a pfevychovy lidi. K zastancum k. patfili i vedci a spisovatele, jako F. loliot-Curie, H. Barbusse, l. Steinbeck, L. Aragon, P. Neruda, P. Picasso, l. Cocteau, A. France aj. V soucasnosti se kom. hnuti pokousi 0 nalezeni noveho teor. paradigmatu. Nektere kom. myslenky lze nalezt i v dnesnich nab. sektach fidicich se zasadami soc. spravedlnosti a rovnosti a opirajicich se 0 spolecne vlastnictvi. A: communism F: communisme N: Kommunismus I: comunismo Lit.: Engels, B.: Vyvoj socialismu od utopie k vecte. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1977; Marx, K.: Ke kritice politicke ekonomie. Pfedmluva. Vybrane spisy, sv. 2. Praha 1977; Marx, K.: Kritika Gothajskeho programu. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1977; Marx, K.: Ekonomicko-filozoficke rukopisy z roku 1844. Soukrome vlastnictvi a komunismus. Vybrane spisy, sv. 1. Praha 1976; Masaryk, T. G.: Otazka socialni. Sociologicke a filosoficke zaklady marxismu. Praha 1898; Plat6n: Ostava. Bratislava 1980.

PrY kom unism us agrarni viz obcina komunismus vedecky - zaklad statni ideol. doktriny a institucionalizovaneho -tmarxismu v zemich tzv. -trealnt!ho socialismu a zaroveii v 60. I. ucelove vytvofena pedagogicka disciplina pfednasena na vsech vychodoevrop. univerzitach jako tzv. treti soucast -tmarxismu-Ieninismu vedle filozofie a polit. ekonomie. Pojem k.v. se az do 60. I. 20. st. prakticky nepouzival, bezne se mluvilo 0 vedeckem socialismu jako prakticko-ideol. komponente marxismu. Pojem ved. socialismus pouzival F. Engels, aby odlisil Marxovu a svou interpretaci social. ideje od fr. a brit. utop. socialismu, V. 1. Lenin pozdeji ved. socialismus kanonizoval na jednu ze tfi soucasti marxismu. Idea ustaveni k.v. jako samostatneho oboru vznikla na konci 50. I. v Ceskoslovensku v ramci snahy odhistorizovat vyuku marxismu, ktera do te doby spocivala v reprodukci a komentovani Dejin VKS(b), ktere redigoval J. V. Stalin. S padem Stalinovy autority vznikla moznost vykladat marxismus mene dogmaticky a doktrinaine. Koncepce k.v. tedy mela najedne strane modemizovat stalinsky deformovany marxismus, na druhe strane vsak mela nahradit s-gii a polit. vedu. Z Ceskoslovenska se rozsifila idea k. v. jako pedagogicke discipliny do ostat512

nich zemi vych. bloku vcetne SSSR a pozdeji se k.v. promenil ve formalizovany a institucionalizovany akademicky obor, v jehoz ramci se dokonce udilely vedeckopedagogicke hodnosti (docent k.v. apod.). Od poloviny 60. I. se v souvislosti s reinstitucionalizaci s-gie vedly pro toto obdobi typicke diskuse 0 vztahu k.v. a -tsociologie. Za pomeme nejracionalnejsi Ize pokladat tehdejsi interpretaci k.v. jako vedy 0 soc. struktufe, organizaci a fizeni spolecnosti v obdobi pfechodu od tfidne-antagonisticke k beztfidni spolecnosti, protoze umoziiovala zastitit empir. vyzkumy soc. struktury pfed ideal. kontrolory. V tomto pojeti byl k.v. po kratinkou dobu dokonce chapan jako marx. s-gie politiky. V 70. a 80. I. se spolu s recidivami neostalinismu objevila pojeti k.v. jako obecne teorie vystavby socialismu a -tkomunismu, ktera rna stanovit univerzaini zakonitosti pfechodneho obdobi od kapitalismu ke komunismu. V ramci k.v. vznikla take teorie vyvojovych stadii socialismu, koncepce tzv. rozvinuteho socialismu a zraleho socialismu, byly zpracovany desitky studii 0 znacich a rysech techto etap apod. Dominantni temata k.v. byla tato: avantgardni role strany, vedouci uloha del. tfidy, soc. struktura rozvinuteho socialismu, social. zivotni zpusob, role tzv. subjektivniho faktoru ve vystavbe socialismu a formovani social. spol. vedomi. V ramci k.v. a podobne i tzv. -tvedeckeho ateismu bylo provedeno nekolik zajimavych vyzkumu, jako celek vsak tyto discipliny slouzily jako nastroje ideal. -tindoktrinace spolecnosti a polit. kontroly spol. ved. Centralnim motivem k.v. byla proklamace tzv. ved. dukazu hist. nevyhnutelnosti zaniku kapitalismu a konecneho vitezstvi socialismu. K.v. byl hist. bezprecedentnim pokusem povysit ideol. doktrinu na oficialne uznanou akademickou disciplinu. Protoze k.v. (podobne jako ved. ateismus) byl v odbome i laicke verejnosti znacne zkompromitovan, byly Cineny caste pokusy bud integrovat s-gii do teto pseudodiscipliny, nebo naopak k.v. zafadit do s-gie jako subdisciplinu. A: scientific communism F: communisme scientifique N: wissenschaftlicher Kommunismus I: comunismo scientifico Lit.: Engels, B.: Vyvoj socialismu od utopie k vecte; Lenin, V. I.: Tn zdroje a tn soucasti marxismu; Slovnik vecteckeho komunismu. Praha 1978; vedeckv komunismus. Praha 1979; Zdklady vedeckeho komunizmu. Bratislava 1968.

Pet k 0 m u nit a - (z lat. communitas = spolecenstvi) - tez spolecenstvi, pospolitost - soc. utvar charakterizovany jednak zvl. typem soc. vazeb uvnitf, mezi cleny, jednak spec if. postavenim navenek, v ramci sirsiho soc. prostfedi. Byt se jedna 0 jednu ze zakl. kategorii s-gickeho mys-

leni, byva pojem k. chapan velmi nejednoznacne. Snad nejostrejsi vymezeni nalezneme v oblasti tzv. -tkomunitnich studii, vyzkumu sidelnich pospolitosti, resp. tzv. mistnich ci lokalnich k. linou oblasti studii k. je vyzkum tzv. -tkomunitnich hnuti, formujicich se jako protest vuci odcizujiclm mechanismum modemi spolecnosti. V mene radikalni podobe lze ideu k. sledovat v nejruznejsich formach korporativnich hnuti. Zde jsou hodnoty komunitni kladeny proti maximam -tobcanske spolecnosti. Z podobneho protikladu promitnuteho do dejin cerpala jiz klasicka Tiinniesova dichotomie -tGemeinschaft a Gesellschaft (pospolitost a spolecnost), pfedstavujici dva polami typy lidske sociability i soc. organizace. Ruznorodost situaci, k jejichz analyze sociologum pojem k. slouzi, vedlak tomu, ze jiz v polovine 60. I. mohl G. A. Hillery shromazdit temef 100 ruznych definic tohoto pojmu. CelkoYOU ambivalentnost koncepce k. lze zcasti vysvetlit take tim, ze tento pojem uzivaji od konce 19. st. pfedevsim novinari a soc. pracovnici. Teprve pocatkem 20. I. se v prostredi -tchicagske skoly dostava problematika k. do centra systematictejsi pozornosti. Promeny, k nimz doslo v uzivani tohoto pojmu, vsak samy 0 soM mohou sloliZit jako pomerne citIivy indikator percepce ozehavych soc. problemu dane doby. Ve 2. polovine 19. st. je k. hledana pfedevsim na -tvesnici, ktera je symbolem -ttradicniho spolecenstvi, ktere pro cast myslitelii 19. st. predstavova10 pfijatelnejsi variantu usporadani soc. pomero, nez s jakou se setkavali v -tindustrialni spoleenosti. Pozdeji hleda empir. s-gie k. ve -tmestech, protoze se snazi fesit problemy, mezijejichz hlavni zdroje patfi v teto dobe prudky, nerizeny rozvoj mest. Pozomost se pfitom pfesunuje od vyzkumu rasove a etnicky segregovanych oblasti k problematice zivota na -tperiferii. Konecne v dobe rozmachu tzv. -tmasove spolecnosti, 0 niz mnozi sociologove pi'edpokladaji, ze izoluje jednotlivce a pfivyka ho pasivite, byva k. hledana opet v utvarechjineho typu, ve skupinach duchovne spi'iznenych osob, ktere udrzuji vzajemne kontakty bez ohledu na prostorovou vzdalenost, kteraje deli. Ruzne zpusoby konceptualizace k. umoziiuji pi'inejmensim diagnostikovat problemy, ktere sociologove povazuji v jiste dobe za nejpalcivejsi. Opravnenost pojmu k. je spatfovana pfedevsim v tom, ze nuti sociology uvedomit si, ze liM dnes tak jako vzdy di'ive maji nekde svuj -tdomov, kde si zaopatfuji zivobyti, kde pecuji 0 potomky a provadeji vetsinu prozaickych, nicmene pro pfditi jejich i cele spolecnosti naprosto nutnych aktivit. V tomto smyslu byva k. chapana jako misto, v nemz lze prozIt cely zivot od narozeni do smrti i bez kontaktu s vnejsim, nekomunitnim okolim. Pojem k. vsak jiz od dob Tonniesovych s sebou nese jeste jeden - tentokrat problematic-

tejsi - vyznam. le s nim spojovano pfesvedceni, ze aktivity komunitniho typu jsou provozovany ve zvl. atmosfefe, ktera neni pi'itomna u vazeb ostatnich a ktera tvoi'i jak)isi zvl. svet vicemene oddeleny od velkeho a ciziho soc. sveta, ktery k. obklopuje. Mnozi autofi komunitnich studii pfipousteji, ze charakter k. se postupem casu ponekud pozmeiiuje, na trvani k. jako mikrosveta v protikladu k cele spolecnosti se tim vsak, podle jejich nazoru, nic nemeni. Tonniesova polarita pospolitosti a spolecnosti zustava v principu nedotcena. Ve skutecnosti prochazi v dusledku modernizacnich procesu fen omen k. podstatnymi promenami. Tradicni k., v jejichz prostfedi lidstvo proZilo naprostou vetsinu svych dosavadnich dejin, se vyznacovaly nasledujicimi znaky: 1. byly prostorove jednoznacne vymezitelne, snadno odlisitelne od k. okolnich; 2. jejich pi'islusnici byli propojeni cetnymi pi'ibuzenskymi vztahy (rozvetvene rodiny mely znacny vyznam pro vniti'ni organizaci k.); 3. byly schopny uspokojit v principu vsechny potfeby svych clenu, a to pi'evazne z vlastnich zdroju; 4. vystupovaly casto jako mocensky suverenni celky, a to jak vuci svym clenum, tak navenek; S. ze spolecneho zivota v jejich ramci plynula urcita pfibuznost -thodnotove orientace clenu. Vsechny uvedene znaky byly vyvojem moderni spolecnosti postupne zproblematizovany, takze dnesni komunitni studie analyzuji rezidmilni formy k. v rUznem stadiu rozpadu. Typ mocensky autonomni a vsestranne sobestacny je v pi'itomnosti zastoupen patme jiz jen v dilech antropologu zkoumajicich izolovane pospolitosti kultur -tpfirodnich narodu. Hist. nasledujici k. je hosp. a soc. sobestacna, avsak mocensky zavisla. Pati'i sem rUzne typy osidleni v obdobi po vzniku moderni statni moci, avsak pi'ed urbanizaci, ktera mnohostranne propojuje mesta s jejich zazemim. Na dalsim stupni lze hovofit 0 k., ktera neni po zadne strance sobestacna, avsak v jejimz ramci lze stale jeste uspokojit vsechny poti'eby jednotlivcu i celych domacnosti. Sem pati'i napi'. mestske Ci pi'edmestske lokality, jakje zname z vyzkumu. Vyvojovou i'adu uzaviraji k. podobne smyslejicich osob, v nichz pi'estava byt podminkou dokonce i lokaini baze. lsou sem i'azeny napi'. -tkomunity umeIecke, profesni, akademicke, -tkomunity vedecke, nab., resp. cirkevni apod. lako k. se oznacuji take spolecenstvi typu -tkomun. K. tedy pozbyva postupne mocenskou suverenitu, soc. univerzalnost a hosp. sobestacnost a nakonec i lokalni zaklad a schopnost byt prosti'edim, v nemz lze prozit cely Zivot. V jistem smyslu zakl. problemem cele teorie komunit je stanoveni toho, ve ktere ze 4 uvedenych fazi lze jeste dany soc. utvar povazovat za k. Nejednoznacne chapani k. neni ovsem zalditosti teprve am. a angl. empir. orien-

513

komunita vedecka

komunita mestska

tovanych sociologu. Jiz u Tonniese je k. chapana zaroven jako lokalni spolecenstvi i jako jisty typ mentalni a hodnotove spfiznenosti, pficemz na oba znaky je kladen stejny duraz. VIi vern procesu modemizace dochazi vsak k pferuseni drive obvykleho spojeni prostorove blizkosti a zajmove spriznenosti. Vzdalenost pfestava byt pfekazkou soc. styku, zatimco prostorova blizkost uz si navazovani soc. styku nevynucuje. Vyvoj --tmoderni spolecnosti se stava procesem pfebirani funkef tradienich k. nadkomunitnimi instancemi. V dusledku toho se drive sobestaene k. meni v zavisle lokality. Pfestaly existovat duvody, proc by hustota meziosobnich vztahu uvnitf lokality mela byt vyssi nez hustota meziosobnich vztahu mimo jeji hranice. Rozdil mezi tradieni k. a moderni lokalitou se zfetelne projevuje v postaveni jednotlivcu. --tStatus individua v tradicni k. byl vybudovan pouze a jedine v jejim ramci. Proti tomu status jednotlivcu v modemi lokalite respektuje zpravidla pozici, ktera byla ziskana vne k. Zatimco tradicni k. byla schopna sarna status svych clenu produkovat, v dnesni lokalite byva pouze uzivan, konzumovan. 0 tom, zda proces postupneho rozpadu tradicni k. je procesem nevratnym, se nerozhoduje na urovni lokalit. A: community F: communaute N: Kommunitiit, Gemeinschaft I: comunita Lit.: Bell. C. - Newby. H.: The Sociology of Community. London 1974; Konig. R.: The Community. London 1968; Scherer. 1.: Contemporary Community. Sociologicallllusion or Reality? London 1972.

Kel

k 0 m u nit arne s t s k a viz mesto, sociologie mesta komunita profesni viz komunita umetecka, komunita vedecka, profese komunita umelecka - v nejsirsim smyslu vice nebo mene organizovane seskupeni --tumeIci't na zaklade spolecnych --tzajmi't. K.u. je specif. --tkomunitou, ktera vetSinou plni 2 zak!. funkce: posfleni vylucne spo!. identity, pfip. spo!. statusu jednotlivych umeleu (v ramci stavajief soc. struktury nebo pokusem 0 jeji zmenu), a vytvareni spec. soc. atmosfery vhodne pro realizaci specif. Cinnosti a potfeb umeleu. K.u. Ize charakterizovat jako zajmovou komunitu, nabyvajici nekdy rysy komunity profesni. Byva chapana spiSe jako pfirozena skupina, i kdyz vetSi seskupeni mohou vznikat na generacni nebo profesnf bazi s minimem osobnich kontaktu (napf. ruzne mezinar. ume!. asociace). Vnitfni struktura roli, funkci a aktivit k.u. je velmi variabilni, stejne jako mira rigidity pravidel skup. zivota, podil prvku institucionalizace a organizace, jakoz i konkretni zpusoby ziskavani spo!. pozice, reprezentace navenek apod. Hist. je vznik k.u. vazan na emancipaci --tumeni od jinych cinnosti a na soc. proces indivi514

dualizace umelcu, ztraty jejich pfirozene zakotvenosti v soc. struktufe spolecnosti, ktera v nich vyvolala potfebu vzajemne podpory, sdruzovanf. V evrop. kult. prostfedf jsou zacMky tohoto procesu nalezany v renesanci, ale urcite rysy k.u. najdeme i ve stfedoveke a anticke spoleenosti. Nejstarsim typem k.u. jsou pracovni ume!. kolektivity zalozene na spoleenem vlastnictvf nebo pouzfvani nastroju a surovin a (nebo) na delbe prace. Takovy charakter meIy odedavna sochafske a malffske dilny, skupiny potulnych hercu i skupiny hudebniku. Struktura a fungovani techto skupin byly v podstate stejne jako jinych prac. skupin (s pfislusnymi hist. peripetiemi). Jiz z antiky jsou znama take volna profesni sdruzeni zprostfedkujici angazma hercum, zajistujici odbyt umeL vyrobku a soc. ochranu, pfip. urCita privilegia tvurcum, interpretum a femeslnikum (ve kterych my dnes vidime umelee), jejichz soc. pozice byvala vetsinou labilni. Typickymi organizacemi tohoto typu jsou stfedoveke --tcechy umeL femesel, resp. ruzna cechovni --tbratrstva; pozdeji tuto roli pfevzaly castecne akademie, velci --tmecenasi (shromazdujici pod svou patronaci skupiny umeleu), v novejsi dobe ruzne federace, syndikaty, svazy. Hist. vyvoj tohoto typu k.u. vede ke zvysovani poctu clenu a durazu na institucionalni, organizacni a komercni stranku; vydeluji se byrokraticke a manazerske funkce, slabnou osobni vazby i spolecna tvurci atmosfera. Zprostfedkovani a propagace odbytu umel. produkce je dnes slozitym spec. systemem, v nemz funguje fada ekon. a org. mechanismu a participuje v nem fada profesf. Velkou hist. roli sehraIy take umelecke skoly, vetsinou postavene na vyrazne umel. osobnosti, ktera kolem sebe soustfedila vetSi nebo mensi pocet "zaku" a urcovala umel. zamefeni (temata, styl, techniku). Puvodne slo 0 skuteene skoly, casto propojene s dilnou a se zminenymi patron atnfmi funkcemi. Zname jsou renesancnf akademie, soustfedene kolem velkych umel. osobnosti a velkych mecenasll, ktere provadely vyuku, zajisfovaly sve cleny existencne a mely pomerne vysoky soc. status jako umeL a myslenkova centra spolecnosti. Od 17. st. se zacaly oficialni, spolecnostf uznavane a podporovane vzdelavaef funkce oddelovat jak od vykonu profese, tak od roli neformalnich ume!. autorit. Akademie ztracely charakter pfirozenych komunit s tfm, jak rostl jejich spol. vliv, poskytovaly vsak vetSi existencni zaruky. Paraleine vsak vznikaly neformalnf umeL skoly, nazyvane (casto az dodatecne historiky umeni) podle umeL smeru nebo jeho zakladatele, vUdCf osobnosti. Plivodnf vztah "ucitel (mistr) - zak" z nich vsak prakticky mizi, i kdyz zachovavajf urcite rysy patriarchalnf struktury. V tzv. generacnich skolach, ktere tvofi vrstevnici, se nezfidka vyskytuji soupefici autoritativni osobnosti. U techto neformalnich k.u. je termin skola spiS

vyznamovym synonymem smeru, skupiny (piaU to i 0 tzV. narodnich ume!. skolach). Vyzn. hist. pfelom ve vytvareni k.u. nastal v obdobi --tromantismu, kdy zacaly v hojne mire vznikat neformalni umel. krouzky, skupiny, spolky a stale jeste i skoly, oznacovane casto jen podle mista schUzek, uzemni lokality, ume!. zamu, vzoru apod. (napi'. jezemi basnici, Mnichovsky basnicky krouzek, prerafaeliste, Heidelberska skola, Velky krouzek V. Huga apod.) Specifickou k.u. teto doby byla pafizska --tbohema, ktera postupne zahrnula nekolik krouzku, schazejicich se v urCitych by tech, ateiierech, kabaretech, kavarnach (prvni, tzV. maly krouzek paml k atelieru 1. Seigneura, druhy mel centrum v byte G. Nervala v ulici Du Doyenne, pod Ie niz byva nazyvan, atd.). V jistem smyslu vytvafela bohema i mistni komunity, protoze obyvala a navstevovala jen urCite ctvrti. Takove k.u. v uzsim slova smyslu, ktere se vyskytuji od zacatku 19. st. dodnes, vznikaji "na okraji spolecnosti", od ktere se demonstrativne distancuji, se kterou svymi vlastnimi prostfedky bojuji a po jejimz uznani zaroven touzi. Vetsinou zamerne vytvafeji urCite soc. napeti v dane spolecnosti, a to v rovinach moraInich a casto i soc.polit., resp. ideologickych. V techto rovinach se take vytvafeji silne soc. stmelujici motivace, ktere maji casto vetSi vahu nez esteticky program, i kdyz se obe polohy prolinaji. Cleny tech to skupin nebyli a nebyvaji pouze tvurci osobnosti, i kdyz silny zajem 0 umeni, silne oceneni tvurciho sebevyjadfeni a potfeba zaujeti postoje ke spolecnosti prostfednictvim umenijsou typicke pro vsechny cleny techto komunit. Aktivita techto skupin se orientuje zejm. na diskuse, ale i na spolecnou praci, spolecne publikacni akce a vetsinou na velmi zivy spol. iivot s rysy --thedonismu, s vyraznymi citovymi momenty a vedomym epateismem. Skupiny casto vytvafeji zasvecene a kriticke vnitfni auditorium, dulezite zejm. pro zacinajici umelee. Tzv. moderni umeni se vyvijelo pfevazne na bazi techto komunit, jejichz atmosferou, byf tfeba kratce, prosla vetsina znamych umel. osobnosti. Sve skupiny (vetSinou ne pfilis dlouheho trvani) mely skoro vsechny -ismy (realismus, impresionismus, symbolismus, expresionismus atd.). Veiky duraz na kolekt. aktivitu posledniho zmineneho typu kladla --tumelecka avantgarda 20. st. Na bazi --tfuturismu, --tdadaismu, --tsurrealismu, v Cechach --tpoetismu a soc. a proletafskeho umeni (viz --tDevetsil) se konstituovaly skupiny s pomerne rigidnimi pravidly skup. zivota, se silnou mirou vnitfni soc. kontroly, rozvinutym systemem sankci (vcetne --tostrakismu), s rysy -.sekty. Tyto avantgardni k.u. si vytvarely vlastni programy propojujici komponenty ideol. a esteticke, ktere prezentovaIy zejm. formou skup. manifestu. Dedictvi avantgardnich

k.u. v mnohem pfevzaly soucasne protestni sku piny mladeze (--tbeatnici, --thippies, --tpunk aj.), ktere ale nejsou Cistymi k.u., protoze u nich je duraz na umel. projev a program silne zatlacen do pozadi durazem na ideologii --tzivotniho stylu. Existuji ale i ciste umeL kolektivity, o nichz se dnes hovofi v souvislosti s parale\nim Ci alternativnim umenim. Male neformalni k.u. vyjimecne pferlistaji v umel. --tkomuny (pfipad nekterych mystizujicich skupin, symbolistu, sku pin hippies). Vedle vsech techto malych pfirozenych k.u. se vyvinuly zhruba ve stejne dobe volnejsi a formalnejsi umel. sku piny , zaclenene do stavajicich soc. struktur: rozne umeL --tspolky, sdruzeni, koncentrovane kolem casopisu, vystavnich sini apod. (v Cechach napf. lumirovci, majovci, Umeleckd beseda, spolek Mdnes, Sdruzeni moravskych spisovate!u, Druzina literdrni a umeleckd, Blok, Kveten apod.). Tyto skupiny ci organizace mivaji vetSinou urcitou sirsi jednotici ideu (napf. podporu modernimu umeni), prakticky program zajisfovani publikacnich moznosti pro sve cleny a casto i moznosti osvetove-zabavnich, relaxacnich (pfednasky, besedy, zajezdy, veCfrky apod.). Jejich cleny jsou aktivni umelci i pfiznivci umeni, takie tyto volne komunity zaroven zprostfedkovavaji kontakt mezi umelcern a --tpublikem. Jsou to k.u. na rozhrani profesnich, patronMnich a neformalnich pfatelskych seskupeni. A: artists' (artistic) community F: communaute artistique N: KiinstIergemeinschaft I: comunita artistica Lit.: viz -->avantgarda umelecka, -->romantismus, -->sociologie umeni.

Vod komunita urbanni viz mesto, venkov k 0 m u nit a v e dec k a - v sirsim smyslu spolecenstvi vedci't jednoho i vice vednich oboru propojene formalnimi i neformalnimi interakcnimi vazbami a obvykle sdilejici jedno zakl. vect. --tparadigma; v uiSim smyslu mala skupina vectcu pracujicich v prostorove blizkosti, bezprostfedne vzajemne interagujfcich a kooperujicich, se specif. internimi mechanismy komunikace a integrace, pfip. interdisciplinarni soc. sf{ vectcu pracujicich na temi tematu. Lze fici, ze k.v. spojuje specif. zpusobem rysy profesni komunity a zajmove komunity. S-gicke vyzkumy moderni k.v. zacaly ve 40. a 50. 1., kdy v --tsociologii vedy pfevaZovala funkcionalisticka perspektiva. Jednfm z prvnich problemu, kteremu se sociologove vedy venovali, byla identifikace soc. norem, ktere odlisuji k.v. od ostatnich soc. seskupeni. Podle R. K. Mertona je trvale rozsifovani ovefeneho ved. poznanf moine pouze v --tkomunite, v niz existuje vseob. konformita ke ctyfem funkcionalnim imperativum, coz jsou univerzalismus, kolektivismus, nezistnost a organizovany skepticismus (viz tez --tetika ve515

komunita vedecka

dy). Behem 50. 1. bylo Mertonovo schema siroce pfijato jako zaklad pro interpretaci vnitfnich soc. procesli vyvoje -tvedy a byla navrZenajeho rlizna doplnenL V 60. l. byla zkoumana distribuce odmen v k.v. jako soucast analyz normativni struktury vedy: vetsina sociologli tehdy akceptovala nazor, ze uznani kompetentnimi kolegy je zakl. odmenou v k.v. Ke studiu distribuce ved. uznani byly pouzivany bibJiograficke techniky (viz -tcitace bibliografickli) a tehdy vytvofeny Science Citation Index (E. Garfield). Z techto studii vyplynuly dva zjevne zavery: 1. odmeny jsou distribuovany soc. procesem smeny - hodnotna informace je dostupna k.v. smenou za profesionalni uznani (N. W. Storer, W. O. Hagstrom); 2. tento smenny proces utvari sebepodporujici elitni strukturu (S. Cole aJ. R. Cole, Zuckermanovd). Tematy empir. vyzkumli byly take vzorce chovani odlisujici od sebe urCite k.v., jako napf. -tkonsensus (spontanne vznikajici ci zameme udrzovana shoda v chovani clenli dane komunity ve shodnych situacich), -tsocialni stratifikace (rozvrstveni ved. pracovnikli podIe profesionalnich funkci v k.v., podle charakteru publikovanych vM. vysledkli apod.) a partikularismus (tendence k vyberove podpore soc. vztaM v k.v.). Tato temata zacala na pi'elomu 60. a 70. l.signalizovat revidovany pohled na podstatu -tsochilni kontroly ve vede. Zacalo se poukazovat na to, ze -toriginalita ve vede je odmenovanajen tehdy, zlisrnva-Ji v ramci existujiciho konsensu, ze ziskani uznani v k.v. a s tim spojene odmeny jsou podrnineny konformitou k predepsanym zplisoblim jednani a myslenL Sociologove zacali zdliraznovat, ze dlisledkern clenstvi v k.v. je akceptace intelektualnich standardli, ktere urcuji, jake druhy problemli a jaka reSeni jsou legitimni; pouze vyzkum, ktery obecne dba techto standardli, je odmenovan profesionalnim uznanim. V 70. 1. se v s-gii projevil vyrazny vliv tzv. nekumulativniho modelu ved. pokroku T. S. Kuhna, ktery postuloval nejen pluralitu hist. i soucasnych k.v., ale i jejich vMomou vzajemnou intelektualni i soc. oddelenost. Klicovy pojem Kuhnova pojeti je pi'imo definicne vazan na pojem k.v.: clenove k.v. jsou spojeni tim, ze sdileji spolecne paradigrna, coz jim umoznuje pomeme dokonalou vzajernnou komunikaci a pomeme jednotny profesionalni zplisob uvazovani, a naopak paradigma zacne soc. vyzn. fungovat teprve tehdy, jestlize je akceptovano v k.v. V s-gii vedy byly k.v. zkoumany a diskutovany na rUznych urovnich, od "narodnich" (tj. vedcli plisobicich v jedne zemi) az po male skupiny specialistli. V pracich vlidClch filozofli vMy (krome Kuhna je to K. R. Popper, S. Toulmin a I. Lakatos), jakoz i v i'ade hist. studii byla existence k.v. pi'ijata bez pochybnosti ci argumentli. Od poloviny 70.1. se vsak zajem sociologli vedy, zejm. tech, 516

konec cloveka

ktefi vystoupili s kritikou postulatu k.v. a pouzivani kvant. metod mereni komunikace ve vede (R. Collins, M. J. Mulkay, G. N. Gilbert, S. Woolgar, Whitley, Edge aj.), pfesouva k tzv. problemovym ci vyzk. sitim (problem networks, research networks). Problemove site zacaly byt pokladany za hlavni cinitele inovace a soc. kontroly ve vede (M. Mulkay, D. Craneovd). VYzk. vysledky se stavaji uznanym vedenim teprve pote, co jsou komunikovany a schvaleny kompetentnimi vedci, tj. v prve fade cleny maIych problemovych sitL To vyplyva z faktu, ze se kazda vedni disciplina mimoradne rozsifila a deli se na radu subdisciplin a ze se discipliny stavaji velkymi soc. jednotkami, ktere jsou navic jeste prostorove rozptYlene. Discipliny i specializace jsou dnes uz pi'ilis velke na to, aby vedclim poskytovaly orientaci k zamereni jejich vyzkumu. To umoznuji mnohem mensi site, Citajici cca 200 clenli a zabyvajici se zcela bJizkym okruhem problemli. Vznik siti ve vede mlize byt obvykle identifikovan jen zpetne, nebof ani sami ucastnici si po dlouhou dobu nejsou vedomi toho, ze se utvari nova sit Pojem vyzkummi sif byl zaveden pro oznaceni tech soc. jednotek ved. aktivity, ktere jsou rovnez mensi nez komunity, v nichz se ale soustreduji vedci z rliznych oborli a disciplin. Zatimco podle Kuhna tedy prosli vsichni vMci v dane komunite stejnou vychovou, do vyzk. siti se naopak soustreduji vMci z rliznych oboru a disciplin. Vyzk. site jsou amorfni soc. seskupeni, ktera jsou castecne diky migraci a castecne diky prekr9vajicimu se clenstvi ve stavu stale zmeny. V kteremkoliv case je k.v. jako celek i dilci specializace a obory uvniff ni slozeny z pocetnych siti na rliznem stupni formovani, rlistu a upadku (Craneovd). Zatimco tedy Kuhn pi'edpoklactal relativne stabilni clenstvi v k.v., vyzkumy ukazaly, ze ved. site jsou ve stavu stale zmeny. Nejvyzn. soucasnou altemativou k pojmu k.v. je koncept "transepistemic arenas", rozvinuty K. D. Knorrovou-Celinou, ktera argumentuje tim, ze oblasti Cinnosti, v nichZ probiha ved. zkoumani,jsou transepistemicke, tj. ze v principu zahrnuji vMce i ne-vedce (administratory ve vede, techniky, vladni Ufedniky, vydavatele atd.). Pojem k.v. se tedy (i kdyz je kritizovan) v s-gii vedy dale pouziva, ale zuzuji se pfedstavy 0 tom, co oznacuje. (Viz tez -tinvisible college.) A: scientific cQmmunity F: cQmmunaute scientifique N: wissenschaftliche KQmmuniHit I: cQmunita scientifica Lit.: Cole. J. R. - Cole. S.: Social Stratification in Science. Chicago 1973; Cole, S.: Scientific Reward Systems: A Comparative Analysis. In: Research in the Sociology of Knowledge, Science and Art. Greenwich, Conn. 1978; Crane, D.: Invisible College. Diffusion of Knowledge in Scientific Communities. Chicago and London 1972; Hagstrom, W. 0.: The Scientific Community. New York 1965; Jacobs, S.: Scientific Community: Formu-

lation and Critique of a Sociological Motif. The British Journal of Sociology, 1987; Knorr-Cetina. K.: Scientific Communities or Transepistemic Arenas of Research? A Critique of Quasi-Economic Models of Science. Social Studies of Science, 12, 1982, c. I; Kuhn. T.: Struktura vedeckych revolucif. Bratislava 1982; Mulkay. M. 1.: Sociology of the Scientific Research Community. In: Spiegl-Rosig. I. - de SoUa Price. D. eds.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London 1977; Mltlkay. M. 1. - Gilbert, G. N. - Woolgar, S.: Problem Areas and Research Networks in Science. Sociology, 9, 1975.

Mil kQmunita venkQvska viz venkQv kQmunita vesnicka viz dQmkaf, Gemeinschaft a Gesellchaft, chalupnik, PQdruh, rQlnictvQ, sedlak, SQciQlogie venkQva, usedlQst, vesnice k 0. m unit a z aj m 0. v a viz kQmunita umelecka, komunita vedecka, zajem kQncepce nelegitim nich mQznQsti viz socioIQgie deviantnihQ chovani

definovany primo empir. Vyjimkou nenf ani zcela nove a casto ryze umele pojmenovani takovychto konstruktli. Napc. na zaklade vysledkli faktorove analyzy urcite baterie testovych polozek mohou byt vlastnost ci jedinec oznaceny vypoctenou hodnotou faktoroveho sk6ru v dimenzi fekneme QI, anebo se extrahovany faktor pojmenuje zcela originalnim novotvarem. Ma-Ji ale novy pojem pfispet k rozvfjenf sirsfho referencnfho ramce a konceptualniho zakladu oboru, nemlize jit jenom 0 jeho konfirmativni nebo explorativni potencial. Musi prokazat heuristicky prfnos z perspektivy interpretace a ved. komunikace. A: cQnceptualization F: cQnceptualisatiQn N: KQnzeptualisierung I: cQncettualizzaziQne Lit.: Blalock, H. M. jr.: Conceptualization and Measurement in the Social Sciences. London 1982; Buridnek, J.: Ke kofenfim sporu 0 metodu empiricke sociologie. In: Studie z dejin sociologie a sociologicke teorie. Acta Univ. Carolinae, Ph. et His!. 1992, C. 2.

Bur

k 0. n c e p t viz kQnceptualizace, PQjem

kQnd iciQna lism us viz kauzalita

k 0. n c e p t u a liz ace - tvorba pojmli neboli kQnceptu odbome terminologie, ktera je v s-gii i jinych soc. vedach specif. tim, ze zaklad rady pojmli je v pl'irozenem jazyku a ze pojmy maji nekdy temer metaforicky charakter. Tato skutecnost pl'inasi radu metodol. problemli: najedne strane existuje nebezpeci redukce sloziteho obsahu, na druhe strane nebezpeci vagnosti pojmu. K. v teor. i empir. vyzkumu zasahuje problem nebo se pro lin a s problemem -tvalidizace. S-gie sice dospela ke sve ustalene odbome terminologii, nelze vsak prehlizet rozdily v chapani jednotlivych pojmli uvniti' rliznych teor. systemli, resp. -tsociQIQgickych paradigmat. Bezne jsou napr. specif. reinterpretace pojmli spolecenska struktura, spolecenska tfida nebo zavadeni pojmli, jejichz inspirace je cerpana v jinych nez s-gickych oblastech (viz napr. pojem akter). Jako k. byva oznacovana ta -tvyzkumna faze empir. vyzkumu, v niz se hledaji a definuji pojmy k uchopeni vychozi problemove situace. Tato k. predchazi -tQperaciQnalizaci. V -texplQrativnim vyzkumu se vsak postup obraci: vychodiskem je empir. studium jevli a pojem se stava vysledkem induktivniho zobecnenL Rada metodologli se snaZila nejakym zplisobem kompenzovat jednostrannost uvedenych cest. P. F. Lazars/eld bral za vychodisko vyzkumu intuitivnf pi'edstavu pojmu, jejfmz zdrojem mohla byt beletrie, individ. zivotnf zkusenost apod., H. G. Blumer zase uvazoval 0 principu "inspekce", tedy jakesi pmbezne empir. kontroly obsahu ved. pojmli. K. muze vest k pojmum klasifikacnim nebo typologickym (viz -tklasifikace, -ttypoIQgie). V soucasne metodologii stoupa vyznam tzv. odvozenych promennych, tj. tech, ktere nejsou

kQnec clQveka - tez smrt clQveka - pojem, s nfmz ve vedome navaznosti na urcite starsf fil. smery a osobnosti, zejrn. na F. Nietzscheho, pose! fro -tstrukturalismus a s nimz pracuje mj. filozofie -tPQstmQdernismu (J. F. Lyotard, G. Lipovetsky). Kritika v nem shledava dlikaz toho, ze "strukturalismus byl ideologif triumfujfciho technicismu", protoze vyrok 0 konci ci srnrti cloveka je mozny jen jako sebenegace subjektu (A. Gorz). M. P. Foucault formuloval vyrok 0 k.c. v souvislosti se svou analyzou dejin evrop. vedeni v knize Les mots et les choses. Podle neho se fil. pojeti -tClQveka, ktere je vlastni evrop. mentalite 19. a 20. st., vynoruje na konci epochy evrop. klasicismu, na prelomu 18. a 19. st., kdyz se hluboce menf charakter evrop. vedy. Tato zmena je nejnapadnejsf v polit. ekonomii, prirodovede a jazykovede. D. Ricardo ve sve ekonomii odhaluje cloveka jako zaklad ekon. procesu i jako jeho cil, polit. ekonomie podle neho prestava byt pouhym popisem bohatstvi, eventualne jeho vnejsich zdrojli, jako jsou suroviny, drahe kovy, smena. G. Cuvier meni pfirodovedu v bioI. nauku tim, ze od pouheho popisu organli pfechazi ke zkoumani jejich funkcf. Podobne jako Ricardo v ekonomii, odhaluje Cuvier v biologii pod povrchern popisovanych skutecnosti vyvoj, historii. V jazykovede F. Bopp zaklada skolu, ktera zkouma jazyk jako system forem, ktery rna urCitou historii. Proti klasicke vede, jez se soustredovala na klasifikaci jevli, se objevuje nova veda, ktera zkouma vyznam a funkci jevli nejen na zaklade systemu (klasifikace), nybrZ na zaklade historie (vyvoje) zkoumanychjevli. Take clovek se v teto souvislosti nejevi uz jen jako jeden z objektu sveta (byf mu bylo 517

konec ideologie

konflikt kulturni

pfizll Filozofie cloveka antropologie a kultury Filozofie kultury Fyzicka antropologie Paleoantropologie Etologie

> Biokulturologie

Socialnf, kulturni a lingvisticka antropologie > Sociokulturnf Etnografie antropologie Etnologie Orovei\ sociokulturnfch systemti

Kultury a subkultury

Sociologie

> Sociologie kultury

Socialn! a kulturnf ekologie

> Ekokulturologie

v case a prostoru

Archeologie Prehistorie Obecne dejiny

Oroven osobnosti jednotlivce

Kultura jako determinanta osobnosti cloveka

Socialn! psychologie Vyvojova psychologie Psychologie osobnosti Psychologicka antropologie Transkulturnf psychologie

> Dejiny kultury

> Psychologie kultury

Charakteristickym rysem takto koncipovane k. je jeji generalizacni funkce, nova synteza poznatku, kterych bylo studiem kultury na ruznych urovnich dosazeno. K. buduje multidimenzionalni explanacni model, ktery se opira o dilci teorie kultury, jednotne tematizovane vyzk. oblasti a sit komplementarnich kulturologickych pojmu a kategoriL Obecna k. se opira zejm. 0 -tfilozofickou antropolo555

kvocient inteligencni

kvalifikace

gii, ---'biokulturologii, 0 spojeni SOC. a kult. antropologie a 0 ---.sociologii kultury (nekten sociologove, napf. P. A. Sorokin, T. Parsons, meli tendenci chapat celou s-gii jako kulturologickou vedu zabyvajici se studiem sociokult. jevii). Nezastupitelne misto v k. zaujima dnes soc. a ---'kulturni ekologie a ekokulturologie, ktera se zabyva zejm. analyzou limitujiciho a stimulujiciho vlivu ekologickych, ekon., demogr. a technol. faktorii na vznik, fungovani a vyvoj konkretnich sociokult. systemii. Pro kulturologickou explanaci jsou diilezite take dejiny kultury a ---'psychologie kultury. Teor.-metodo!. moznosti k. v naznacene podoM experimentalne ovefuje v ces. zemich pocatkem 90. 1. v pedagogicke i vedeckovyzk. praxi katedra teorie kultury fil. fakulty Univerzity Karlovy pod vedenim M. Matiju. Od r. 1990 je zde pestovana k. jako novy studijni obor (za spoluucasti J. Polisenskiho, J. Petrtine, L. Holiho, P. Skalnika aj.). Paralelne s budovanim zakladii obecne k. se rozviji take aplikovana k., ktera se zabyva managementem kultury, animaci kultury volneho casu, tvorbou, distribuci a prezentaci kult. hodnot, ochranou kult. dedictvi, fungovanim kult. instituci, sifenim kultury prostfednictvim mas medii atd. A: culturology F: culturologie N: Kulturwissenschaft I: culturologia Lit.: Dole, G. E. - Carneiro, R. L. ed.: Essays in the Science of Culture. In Honor of Leslie A. White. New York 1960; Edgerton, R. B. - Langness, L. L.: Methods and Styles in the Study of Culture. San Francisco, 1974; Gamst, F. C. - Norbeck, E.: Ideas of Culture: Sources and Uses. New York, Holt, 1976; Geem, c.: The Interpretation of Cultures. New York 1973; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Kaplan, D.: Culture Theory. Englewood Cliffs, N. J. 1972; Kroeber, A. L. - Kluckhohn, c.: Culture. A Critical Review of Concepts and Definitions. Massachusetts 1952; Shweder, R. A. - Levine, R. A. eds.: Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion. New York 1984; Soukup, V. ed.: K aktu:llnim otazkam kulturologie. Praha 1991; Ten· Ilekes, J.: Anthropology Relativism and Method. Assen 1971; White, A. L.: The Science of Culture. New York 1949; White, A. L.: The Concept of CuI· tural Systems. New York 1975.

Sou k V a Ii fi k ace - (z lat. qualificatio, odvozeneho od qualis obvykle je chapana jako souhrn schopnosti, ktere miize jednotlivec, ale i cela spolecnost generovat pfedevsim prostfednictvim vzdelavacich aktivit k dosaieni urCiteho vYkonu. Kriterium k. se promita i do definic nekterych soc. skupin (napf. kvalifikovani a nekvalifikovani delnici). Ve vyzkumech byla prokazana zavislost mezi stupnem rozvoje technologii a zmenami ve vyznamu a v uzivani pojmu k. Velmi uzce to souvisi s f1uktuacni povahou pojmu ---'vzdeilivani. Ziskani vzdelani na urcite min. urovni tzv. zakladniho, vseobecneho vzdelani je prvnim pfedpokladem k nabyti k. Na nej vsak musi navazovat specializovane vzdelani i ziskani

=jaky; facio =delam, vykonavam) -

556

praktickych dovednosti. UrCity druh a stupen k. je pfedpokladem vykonavani vetsiny ---'profesi. Ale i tzv. nekvalifikovane prace vyiaduji jiste schopnosti a pfedpoklady (napf. schopnost vyuzit vlastni fyzickou sHu a hospodafit s ni, nacvik jednoduchych rutinnich ukonii apod.). Stirn, jak se v priibehu vyvoje spolecnosti meni uroven a take rozsah a obsah vzdelavacich a pracovnich aktivit, meni se i vyznam k. v jednotlivych odvetvich, povolanich apod. S narocnosti a komplikovanosti prace rostou naroky na k. Na druM strane v nekterych profesich a odvetvich v priimyslu a v zemedelstvi doslo k urCite degradaci, k jejich zafazeni mezi nekvalifikovane, protoze prac. ukony se zde zjednodusily, nabyly rutinniho charakteru. Zejm. nektera tradicni povolani vyrazne zmenila charakter narokii na pfipravu, co se tyce manualnich dovednosti, vzdelani, ---'nadani. V souvislosti se zmenou vyznamu a hodnoty profese se zvysila potfeba ochrany k. v podobe narokii na atestace a na respektovani etickeho k6du platneho v dane oblasti prace. PfehliZeni kriteria k. vede k deformacim v podobe nadkarier a podkarier, tj. pracovnich zafazeni bud nad uroyen, ci pod uroven realne k. Pomiickou pro spravne zafazeni je ---'kvalifikacni stupnice, vymezujici kvalifikacni pozadavky pro kazdy druh prace. Vyrazne ekon. zmeny, napf. pfechod k trznimu hospodafstvi, vedou ke zmenam techto pozadavkii i k individualizaci k., tj. k jejimu posuzovani bez ohledu na formalni osvedceni. To souvisi i s faktern, ze soucasti k. se mohou stat i schopnosti a dovednosti, ktere nebyly ziskany v ramci kvalifikacni pnpravy, ale kaidodenni zivotni zkusenosti, a take souhrn osobnich vlastnosti (fyzickych i psych.), ktere nabyvaji casto na vyznamu v realne pracovni situaci. K. v sirsim smyslu se nevaze jen na vykon profese, ale je to zpiisobilost dobfe, kvalitne (na profesionalni urovni) vykonavat urcitou cinnost. ,;Zvysovani kvalifikace" je v praxi bezneho zamestnani chapano jako nastroj pracovni ---.kariery. Ziskana (prokazana) k. ovlivnuje horizontaIni i vertikalni mobilitu pracovnika, spoluurcuje jeho soc. postaveni a spoluvytvili jeho ---'prestiz, a to i v pfipade, ze neni realne vyuzivana pro nepfiznive spo!. podminky nebo z osobnich diivodii. Nevyuziti k. se ale celkove chape jako osobni i jako spol. ztrata. Soulad mezi kvalifikacni strukturou a potfebami spolecnosti je podminkou a zaroven vysledkem optimalniho spol. rozvoje. A: qualification F: qualification N: Qualifikation I: qualificazione, qualifica Lit.: Bardk, L. a kol.: AktmUni problemy kvalifikace a vzdelani v csl. mi· rodnim hospodarstvi. Praha 1981; Blucha. J.: K valifikace jako sociologic· ka kategorie. Praha 1969.

CeV

k val ita z i V 0 t a - malo propracovany pojem s-gicke, futurologicke a soc. reformatorske provenience. Oznacuje kval. parametry lidskeho ---.zivota, ---'zpusobu zivota, ---.zi· votniho stylu, ---'zivotnich podminek spolecnosti. Je urcen pfedevsim protikladem k objemovym, makroagregatovym ekon. a se ziskem souvisejicim kriteriim vykonnosti a us· pesnosti spol. systemu. Na urovni zivotajednotlivce by va idea k.z. stavena proti tzv. konzumnimu zivotnimu stylu s jeho preferenci vlastnictvi spotfebnich pfedmetii, ktere sarno 0 sobe (pod Ie kritikii konzumenstvi) nemiize cloveka pine uspokojit a nahradit mu redukovani ci absenci uspokojovani jinych potfeb, zejm. duchovniho charakteru. V teto souvislosti k.z. pfedstavuje neco, co pfekracuje ciste materialni potfeby, ktere je mozne uspokojit prostfednictvlm zbozi, a vztahuje se k tzv. postmaterialnim hodnotam (viz ---'postmaterialismus). V navaznosti na nespokojenost s nekterymi rysy soucasnosti a na jejich kritiku byla pfedstava k.z., resp. dosazeni jeji zadouci podoby, situovana jednoznacne do budoucnosti (k.z. je pojem ve1mi casto vyuzivany v ramci soucasne ---.futurologie). Pojem k.z. je uzivan zhruba ve ctyfech distinktnich urcenich: 1. Je to odborny pojem vyjadfujici a operacionalizujici kval. stranky zivotnich procesii a kriteriajejich hodnoceni (neexistuje vsak obecneji pfijimane a soucasne dostatecne konkretni vymezeni k.z. - mezi pojetimi jednotlivych autorii jsou znacne rozdily). K.z. je posuzovana pfedevsim pod Ie indikatorii zivotniho prostfedi, ukazateIii zdravi a nemoci, urovne bydleni a rekreace, mezilidskych vztahii, volneho casu, soc. i technologickych charakteristik prace, moznosti podilet se na fizeni spolecnosti, podle osobni i kolekt. bezpecnosti, soc. jistot a obcanskych svobod. Stale vetSi vyznam maji indikatory odvozene z feseni ---'glob3lnich problemu, zejm. vyjadfujicich ekologicke stranky zivota. Nektera pojeti kladou diiraz na subjektivni hodnoceni (spokojenost jednotlivce se svym zivotem); v ramci tzv. hnuti sociaInich ukazatelu se vsak naopak projevuje snaha nalezat objektivnejsi kriteria. K.z. je studovana bud jako souhrn dilcich "kvalit" jednotlivych stranek a slozek zivota. nebo holisticky jako celek s vlastni strukturou a vyznamem. Mnohdy je zcela redukovana na zjisiovani urovni spokojenosti s danym stavem. 2. Je to programove polit. heslo, obracejici pozornost siroke vefejnosti na nove ukoly spolecnosti, pfesahujici materialni uroven a vojenskou sHu. Do politiky jej zavedli v 60. 1. am. prezidenti J. F. Kennedy a L. B. Johnson, posledni zejm. v programech The Great Society a The Beautiful America. Zde mj. slo 0 zmenu image USA: obraz "americkeho zpiisobu zivota" mel byt zprosten jiste nekulturnosti, tvrdeho, nelitostneho "boje 0 zivot", vseobecne nejistoty, urCiteho primitivismu, vykofisiovatelskych prvkii;

do popfedi se naopak mely dostat momenty spoluprace, pomoci rozvojovym zemim, ucty k mensinam i tzv. barevnym, vysoky ---'zivotni standard zbaveny manyr ---'zbohatliku, okazaIe spotfeby apod. V mezinar.polit. slovniku se pote objevily nove otazky: soutez v k.z., iniciativa v hledani zivotniho smyslu, pfitazlivost zivotnich zpiisobii. 3. Je ---'socialnim hnutim ("za kvalitu zivota") utvafejicim se zejrn. v ramci riiznych sirsich ekologickych, protikonzumeristickych, protirasovych hnuti, bojii za obcanska prava apod. 4. Jde 0 reklamni, casto zcela bezobsainy slogan objevujici pro spotfebitele nove oblasti konzumu (zejm. spojene s volnym casem, cestovanim, dovolenou, konicky, bydlenim a vnimanim umeni) a orientujici konzumenta (v protikladu s piivodnim zamerem) na oblast prestizni, demonstrativni spotfeby. Koncepce k.z., takjak ji v 50. 1. proponovali J. K. Galbraith aD. Riesman, obsahovala vyrazne prvky kriticnosti viiCi am. zpiisobu zivota. Postupne se stale vice a vice rozsifoval okruh problemii, ktere zahrnovala. Prostfednictvim k.z. je vytvafen novy obraz sveta a cloveka, kde vychodisko ze soucasneho neuspokojiveho stavu je spatfovano pfedevsim v hledani kvalitativne jine interpretace byti. Vyrazne patme je to zejm. v teoriich rozvijenych od konce 70. 1., v nichz se k.z. nespojujejizjen s motem "zit lepe", ale spiSe "zitjinak". A: quality of life F: qualite de la vie N: Lebensqualitat I: qualita della vita Lit.: Dufkovd, J.: Pojeti kvality zivota v soucasne nemarxisticke sociologil. SociologickY casopis, 22. 1986, c. 2; Eppler, E.: Masstabe fUr eine humane Leistungsgesellschaft. Lebensstandart oder LebensqualiUit. Stuttgart 1974; Friedrichs, G. ed.: Aufgabe Zukunft: Qualitiit des Lebens. Frankfurt a.M. 1972; Fromm, E.: (1976) Mit nebo byt? Praha 1992; Grosse, H. Pllschmalln, M.: "Qualitiit des Lebens". Ausweg oder Irreftihrung. Berlin 1974; Lebensqualitiit Konkrete Vorschlage zu einem abstrakten Begriff. Frankfurt a.M. 1975; Swoboda, H.: Die Qualitiit des Lebens. Stuttgart 1973.

Duf, Lin k van ti I viz charakteristiky kvantilove k v azi experimen t viz experiment kvazi potreba viz teorie pole k v a z i z Ii k 0 n viz zlikon kvocient inteligencni - (z lat. quot = kolik, resp. quotiens = kolikaty) - vyskytuje se v ---.testech inteligence, je bezne oznacovan IQ a vyjadfuje vztah mezi tzv. mentalnim vekem a vekem skutecnym podle vzorce mentalni vek x 100 skutecny vek Tento kvocient byl do psychologie zaveden W. Stern em r. 1922. K.i. je pojmem relativnim, jeho smysluplnost je

557

kvocienty demograficke

himaismus

zavisla na overeni spolehlivosti na prislusne populaci a na aplikaci na odpovidajfci vekove rozmezL Urcuje se nikoliv na zaklade vyplneni jednoho testu, ale na zaklade cele testove baterie. K.i. nelze zamenovat se skutecnou inteligenci, protoze vyjadfuje pouze pomeme cislo (viz -tintelekt a inteligence). Na zaklade dlouhodobeho pozorovani se dospelo k zavetiIm, ze k.i. je diagnosticky VYzn. pouze v souvislosti s dalSimi vysledky -ttestu osobnosti. A: intelligence quotient F: quotient intellectuel N: Intelligenzquotient I: quoziente di intelligenza Cer

kvocienty demograficke viz ukazatele demograficke

cich cinnosti. Deviace je funkci vnimani a hodnoceni urCitych forem chovani spolecenstvim, jehoz se chovani tyka, a funkci -tsocialni kontroly. Neni tedy prostym porusenim normy, ale zhodnocenim urciteho konkretniho chovani jako deviantniho, odchylneho, nenormalniho nebo asocialniho urCitou casti verejnosti. Neni objektivni charakteristikou urCitych forem chovani, ale vlastnosti, kterou jim prisuzuje verejnost. Aby jedinec byl pokladan za devianta, musi byt za devianta oznacen, deviace mu musi byt pripsana, pfisouzena. Tento oznacovaci, nalepkovaci, etiketizacni akt je pro s-gicke posuzovani urciteho chovani jako deviantniho podstatnejsi nez sarno poruseni normy. V ramci etiketizacni teorie Ize chovani typologizovat takto:

k v 0 t a viz vyber kvotni chovani

moznosti

k y b ern e t i k a viz sociologie kyberneticka kybernetika pravni viz pravo kybernetika socialni viz sociologie kyberneticka

I abe II i n g - (z angl. label == nalepka) - ustredni pojem tzv. etiketizacni teorie (labelling theory), coz je koncepce rozpracovana v ramci psychologie a -tsociologie deviantniho chovani. Jejimi zakladateli jsou H. P. Becker, K. T. Erikson a 1. 1. Kitsuse, kten kriticky reaguji na nektere jednostrannosti strukturalne funkcionalistickeho pojeti -tsocialni deviace a -tanomie. V etiketizacni teorii se rozlisuje poruseni soc. -tnormy, kteraje objektivnim faktem, a deviace, ktera je vysledkem interpretacnfch a hodnoti-

558

oznacene

doslo k poruseni normy

nedoslo k poruseni normy

oznacenejako deviantni

identifikovana deviace

neadekvatni oznaceni

neoznacene

skryta deviace

konformni chovani

Etiketizacni teorie umoznuje analyzovat vice forem chovani nez tradicni koncepce, zejm. skrytou deviaci a ty formy chovani, ktere objektivne nejsou deviantni, ale vefejnost je jako deviantni hodnoti. Podle A. J. Reisse krast jeste neznamena byt zlodej, nekrast jdte neznamena, ze jsme se vyhnuli nebezpeci, ze za zlodeje budeme pokladani. Etiketizacni teorie poukazuje pnmo i nepnmo na tfidni a skup. podminenost posuzovani konkretnich forem soc. chovani: nektere skupiny jsou a priori soc. pfedurceny k tomu, aby jejich chovani bylo etiketizovano pfisne, jine naopak k tomu, ze jejich chovani je posuzovano velmi tolerantne. Sam fenomen etiketizace byl s-gicky popsan jiz dfive napf. M. Ossowskou, ktera uvadi hist. odlisnou interpretaci fenomenu donasecstvi, nebyl vsak do vzniku etiketizacni teorie uchopen v konzistentni teorii. Proti etiketizacni teorii se nekdy namita, ze pfecenuje interpretativni element ph vzniku soc. deviace, ze nedostatecne vysvetluje mechanismy I. a ze nespecifikuje skupiny, ktere etiketizaci provadeji. Teorie I. vychazi z fenomenologicke s-gie, zejm. z -tetnometodologie, a v nekterych momentech navazuje na radikalni s-gii. Termin etiketizace jako ekvivalent ang!. I. navrhli slov. sociologove manzele KovdCikovi. Nekdy se I. pfeklada do cestiny jako -tstigmatizace. A: labelling F: Hiquetage N: Labelling I: labelling, etichettamento Lit.: Becker, H. P.: Outsiders: Studies in the Sociology of Deviance. New

York 1963; Erikson, K. T.: Notes on the Sociology of Deviance. Social Problems 9, 1962; Kitsll.,e, 1. I.: Societal Reaction to Deviant Behavior: Problems of Theory and Method. Social Problems, 9, 1962; Kovd6kovd, M. - KoVd6,k. P.: ,Niektore sucasne tendencie v nemarxistickych sociilnopatologlckych teonach. Sociol!5gia. 1979, C. 5.

Pet

laboretismus - (z lat.labor== prace; fec. ethos == mrav) - tez laborismus - reformisticka koncepce, ktera vznikla kolem r. 1926 v Ceskoslovensku pod silnym vlivem technokratismu, koncepci soc. managementu a teorii tridniho smiru. Hlavnim propagMorem I. byl V. Verunac, z vyzn. sociologu se k nemu hlasili J. MertZ a O. Machotka, jinak napr. pedagog a psycholog V. Ph11Oda. Pod I. zahmovalijeho privrzenci i fadu zahranicnich autoru a spojovali s nim i fllznorode reformy, napr. -tNew Deal a zkusenosti ze ~ocial. vystavby v SSSR. L. sam sebe interpretoval jako ldeove, v beznem slova smyslu nepolit. hnuti opirajfci se o zasady ved. organizace prace, 0 tech. mysleni a eticke pojeti prace, usilujici 0 kooperaci vsech domacich i zahranicnich soc. a hosp. vyzn. sil. Hlasil se k evolucni koncepci soc. zmeny, oznacujici sve stanovisko jako tech.-eticky progresivismus. Usiloval 0 propojeni reformistickeho socialismu s myslenkami ekon. neoliberalismu a solidarismu nejruznejsiho zamefenL L. vychazel z krize ekon. liberalismu a pozadoval aktivni ucast statu v fizeni soc. a ekon. rozvoje. Laboretiste byli stoupenci hosp. dirigismu. Pozadovali celostatni planovani, kontrolu provadeni planu, organizaci psychotech. zkousek a vyberu podle schopnosti a talentu, fizeni migrace obyv., ucelne planovani osidleni, posileni zdravotni a vychovne pece (rozvoj skolstvi) i reformu polit. zivota smefujici k zvyseni ulohy centralni moci, omezeni vlivu stranictvi a zvyrazneni funkci hlavy statu. L. byl ideovou koncepci sjednocujici roztrousene pokusy 0 prosazeni sociotechniky, psychotechniky, soc. planovani, ved. fizeni do Zivota spolecnosti. L. pfijala za svuj program intelektualska Akce demokraticke spoLuprdce, jejiz objektivni vliv nebyl pfiliS vyrazny, byt jednotIive momenty I. zahrnul E. Benes do ideol. programu "Hradu". A: Labouretisme F: laborisme N: Laboretismus I: Lit.: Belles, E.: 0 smyslu a vyznamu modemi techniky. Bmo 1937; Maclwtka, 0.: Laboretismus z hlediska sociologickeho. In: Parlament. Praha ' Vyskov 1930; Verulldc, V. ed.: Laboretismus. Praha 1934.

Lin

I abo r ism u s viz laboretismus laissez faire - tez "laissez nous faire", v rozSffene podobe "laissez faire et laissez passer" - zname heslo fr. -tfyziokratismu znamenajici pfiblizne "nechte vecem volny ptiIbeh". Odrazelo pfesvedceni, ze hosp. i soc. zivot je dan pfirozenym radem a lidske zasahy veci spiSe zhorsuji, nd

zlepsuji; je proto tfeba "mene, ale lepe vladnout". Heslo bylo zamereno proti -tabsolutismu a -tmerkantilismu, stalo se vsak obecnym vyrazem -tliberalismu ve Francii i mimo ni. Jeho obsah podal v r. 1736 markyz R. L. D'Argenson, ktery v knize Pensee sur La Reformation de L'etat pozadoval, aby kafdy pracoval podle sveho prava a obohacoval se vsemi dovolenymi zpusoby, coz je to nejvetsi dobro, ktere muze kazdy prokazat svemu bliznimu. Puvod hesla I.f. ani jeho autor nejsou pfesne znami. Krom markyze D'Argensona je uvaden jako autor J. C. V. de Gournay Ci obchodnik CoZbertovy doby Legendrave. Vzniklo vsak pry tez z pokhku nespokojenych demonstrujfcich obchodniku, kterym merkantilisticka politika znemoznovala svobodne podnikani. Termin se dnes pouziva: 1. pro oznaceni Iiberalni politiky minimalizujfcf zasahy statu a polit. korporacf do ekon. zivota; 2. pro oznaceni tzv. kapitalismu volne souteze; 3. pro fyziokratismus (skoly l.f.). A: laissez-faire F: laissez faire N: laissez faire I: laissez faire Lit.: viz --->fyziokratismus, --->merkantelismus.

Lin

I am a ism u s - ne zcela pfesny vyraz pouzivany v Evrope pro specif. formu tibetskeho -tbuddhismu, odvozeny od terminu lama, coz je osloveni mnicha (lama je doslova "ten, kdo je nejvyssi", "pfevtelenec"); Tibetane sami pouzivaji nazev Sangjakji-cho (Buddhovo nabozenstvi). Je to siroce rozvetveny nab. system, casto vzrusujici svou tajemnosti. Vedle Tibetu je rozsifen v ruznych odnozich a sektach i mezi Mongoly, Burjaty, Kalmyky, rna sve vyznavace i v Nepalu, Bhutanu aj. L. je v podstate sveraznou transformacf pozdniho mahajanskeho (sev.) buddhismu se slozkami -tmystiky a domorode viry zvane "ban" (banismus byl jiz od pfedhist. dob vyznanim vetsiny obyv. Tibetu a byl podobne jako jine pfir. kulty smesi samanismu a kouzelnictvf). Za vlastniho zakladatele I. je pokladan knez-j6gin Padma Sambhava, ktery byl do Tibetu povoIan z Indie a jehoz ukolem melo byt zazehnani zlych demonu. Uspech tohoto legendfuniho verozvesta byl (krome polit. podpory tibetskeho krale) podminen tim, ze dovedl pfizpusobit buddhisticke uceni domacim tradicim, zaclenit do neho i mistni bozstva, bonistickou demonologii, take ovsem tantrismus s jeho navody k dosahovani spasy tzv. rychlou (nebo sirokou) cestou, tj. prostfednictvim obfadnich ritualu, magickych zaklinacfch formuli apod. Tantrismus (odvozeny od slova tantra, coz je rozmnozovani) je puvodne tajne uceni 0 mystickem splynuti s bozstvem, s magickymi ritualy tykajfcimi se plodnosti. Pomerne rychlemu rozsifeni takto modifikovaneho buddhismu v Tibetu nezabranilo ani pozdejsi pronasledovani jeho stou-

559

laska

lartpou rlartism us

pencu (v 9. st.) panovniky pokousejicimi se 0 obnovu eisteho bonismu. Od 11. st. se uz reformovana podoba buddhismu sifila po cele zerni bez vetsich pfekazek, stabilizovala se vystavbou klasteru a systemizovala se ve specif. veroueny a kulticky utvar, znamy dnes pod nazvem l. Reformy l. v dalSich st. se t9kaly zejrn. feholniho zivota v klasterech. Postupem doby se l. rozruznil na fadu -tsekt a podsekt. Vyzn. reformator Congkhapa zaloZiI vIS. st. sektu "spravne fehole" Gelugpa. Brojil proti nab. upadku a svetske moci mnichu, jejich uvolnene kazni apod., upevnil organizaci, zpfisnil feholni zakony a usiloval 0 dodrzovani puvodniho ueeni (i easovou shodou to v mnohem pfipomina evrop. -treformaci). Vnejsim znakem feholniku se stala zluta barva jako symbol chudoby (odtud nazev sekty, ktery v pfekladu zni "zlute eepice"). Tato sekta je dodnes nejrozsifenejsi a od 17. st. de facto vladne v duchovnim i svetskem smyslu v Tibetu; jeji ueeni vyznava vetSina lamaistu i mimo Tibet. Z jejich fad vychazeji dalajlamove a pancenlamove, jejim stfediskem je znamy klaster P6tala ve Lhase. Tradice dalajlamovske posloupnosti byla zalozena na pfizpusobenem a institucionalizovanem buddhistickem uceni 0 pfevtelovani podle zakona karmy. Titulem dalajlama byl poprve oznacen Sonam Gjamccho v 16. st. jako duchovni vUdce, jehoz ctnost a ucenostjsou bezbfehe jako ocean (vyraz je z mongol. slova pro ocean, nedozime mofe). Soucasny (v pofadi 14.) dalajlama Tiindzin Gjamccho je nositelem Nobelovy ceny za mir z r. 1989. Je duchovnim i polito vUdcem Tibetu. K vrcholkum lamaisticke hierarchie patfi i pancenlama (pan::: zkratka sanskrtskeho pamdita, coz znamena puvodne ueenec). Reformatofi, zakladatele a vyznamni pfedstaveni klasteru se Udajne vetsinou nachazeji v lamaistickem panteonu. Je to pomeme slozite spoleeenstvi s mnozstvim bozstev, b6dhisattvu, svetcu, ktere je obrazem postupne revize buddhismu a jeho pfizpusobovani "slabemu eloveku". B6dhisattvove jsou kanonizovani svetci (arhati), ktefi dosahli osviceni, zfekli se ale vstoupit do nirvany (stat se buddhou) a venovali se pomoci lidem ke spase. Idea tech to spasitelu-b6dhisattvu je pro l. typicka, povysuje lamaistickou viru i mravnost na nezistnou pomoc lidem, lasku k bliznimu, soucit apod. K nejuctivanejsim b6dhisattvum pam legendami A val6 KiteSvara (jinak nazyvany Ciinriizig, zobrazovany s mnozstvim pazi a 11 tvafemi), symbolizujici prave tyto vlastnosti. L. uznava bozstva nizsiho fadu, tzv. ochranna (jidam), ochrance Buddhovy nauky (doksite), ochrance dharmy (dharmapalove), patrony (gonpy), nebeske viIy (dakini), pozemske ztelesneni bozstev (tulku), divotvorce, dobre a zle patrony, mistni, rodinne a osobni buzky, bozske pomocniky (I6kapaIy), demonicke bytosti ruzneho druhu

S-gicky je I. specif. -tlabellingem, ktery se dosud pouziva, a to pomeme volne, pro oznaeeni tech ume\. koncepci, jejichz smysl a cil hodnotiteli unika nebo mu pfipada malo dulefity, nesympatickY. Z I. byvaji napf. nafceny ruzne avantgardnf ume\. smery nesporne silne programove vybavene a soc. orientovane, jako je dadaismus, surrealismus. Ve spo\. vedach byva jako samoueelny oznaeovan napf. formalismus. A: art for art's sake, l'art pour l'art F: l'art pour l'art N: l'art pour l'art I: l'art pour l'art Vod

a funkci (demoni pUdy, vyvolavajici nemoci, ochranci krajiny) atd. V I. neexistuje zavazny system a doktrinalni klasifikace bozstev. Velky vyznam se pfieita ruznym amuletum a relikviafum, jako meditacni prostfedek se pouziva mandala, coz je vlastne nazome psychodrama, provadeji se magicke invokace (manter), uctivaji se ostatky svatych (suburgamy). I mimo Tibet vzbuzuje zajem Tibetskd kniha mrtvych, ktera vychazi z tantristicke tradice. Jeji skutecny nazev je Vysvobozeni v bardu skrze naslouchdni. PUvodne slo 0 navody k meditaci pro umirajiciho, z nichz se stal posvatny ritual. V knize je popsan proces umirani a pobyt -tduse v "bardni", tj. pfechodne flSi, v mezistavu (bardo::: mezi). Pfedstava 0 bardo v podstate vychazi z nauky o reinkarnaci: mezi smrti a pfevtelenim bytosti je duse schopna zakouset prapodstatu vseho deni; ukollamy, ktery septa text knihy mrtvemu do ucha, tkvi v tom, ze mu pomaha najit cestu k novemu zivotu. K pfedstavam 0 tajuplne lamaisticke nauce snad nejvice pfispiva pouzivani magickych formuli a zafikavadel (zname ,,6m, mani padme, hum!" je projevem magicke hrozby, zafikavani zlych demonu). A: Lamaism F: lama'isme N: Lamaismus I: lamaismo HoL

I ask a - spec. lidsky zpusob prozivani pozitivniho vztahu vysoke intenzity, zaciIeneho na nejaky konkretni ci abstraktni objekt. S-gie takto oznacuje vesmes vztah cloveka k ~Ioveku, nejeasteji mezi -tmuzem a -tzenou. Takto vniman vsak muze byt i vztah homosexualni (viz -thomosexualita) a obrazne se totez oznaceni uziva i pro vztahy k nefivym Ci abstraktnim objektum, k -tpenezum (viz G. Simmel), ke -tkrajine (viz H. LibroVli), k -tdomovu aj. Z hlediska -tsociobiologie je schopnost I. dulezitym prvkem zvyhodiiujicim druh Homo sapiens, nebot u neho vytvan bazi pro -taltruismus, jenz zvysuje nadeji skupiny na pfefiti. Fylogeneticky dosazena uroven schopnosti I. se v druhu pfedava geneticky jako jedno ze zakl. pravidel jeho biogramatiky. Prvnim podnetem k rozvinuti teto vlohy uz v ranem detstvije I. ditete k -tmatce. Dite se od matky uci I. a zvlcidnuti tohoto vztahu je jednim z prvnich pfedmetu jeho -tsocialnmo uceni. Rozsahlou serii pokusu na vyssich savcich, zejm. opicich, bylo prokazano, ze potfeba I. rna pro normalni ontogenezi cloveka subkult. zaklad. Deprivace od tohoto vztahu zanechava v dalSim vyvoji trvale nasledky a poskozuje jedince v schopnosti uspesne -tsocializace, zejm. pokud nedostatek matefske I. v ranem veku neni kompenzovan jinym silnym citovym poutem. Druhym nejvyzn. obdobim v ontogenezi I. je obdobi adolescence, kdy se clovek uei I. jako specif. lidske nadstavbe -tsexuality. A vsak S. Freud pfedpoklada jednotu sexuaJni touhy a I. (i I. k rodicum) uz od nejranejsiho veku (viz -tfreudismus). Rozlisujeme rozne druhy I. Tak napf. I. heterosexualni, ktera neni nadstavbou sexuality, odehrava se v oblasti dusevni, resp. citu, se nazyva "Iaskou platonickou". DalSi specif. druh I., tzv. laska matefska, byl dlouho chapan jako vrozena vloha kaMe zeny, soc. jen nepatrne modulovatelna. Moderni prace 0 -tdetstvi jako soc. determinovanemjevu (viz zejm. P. Aries) a nove dolozena variabilita vztahu k novorozencum a kojencum i v nedavne evrop. historii (napf. E. Badinterovd) ukazuje na velkou soc. plasticitu i tohoto nespome bioI. zakotveneho soc. vztahu. Podie E. Fromma matefska I. tim, ze se orientuje na 'CIite hned

I art p 0 uri art ism u s - (z fr.l' art pour I' art::: umeni pro umeni) - puvodne nazor, ze -tumeni je sarno sobe cilem, vyraz kultu tzv. eisteho umeni, oprosteneho od soc. funkci. Casem se ale princip I. pfenesl i do jinych oblasti a analogicky Ize proto vyjadfit samoucelnost dalSich intelektualnich cinnosti: hovofi se napf. 0 "vede pro vedu", "ueeni pro uceni "apod. Hist. je I. pnmou odezvou na proklamace angazovaneho umeni z fad pfedstavitelu saintsimonismu a fourierismu, exaltovanou obranou proti pozadavku slouzit bezvyhradne civilazaci a spolecnosti, proti dobove doktrine "uzitecneho umeni" (art utile), rozvinute ve Francii kolem r. 1830 pod vlivem soc. reformatoro. Termin I. se pfipisuje V. Hugovi (1829), estetickou koncepci I. vypracoval ale T. Gautier (1835), vUdei postava hnuti -tMlada Francie, ktery vyhlasillhostejnost umeni k moralee a politice a neduveru k soc. reformam. Chtel vsak, aby umenf vytvafelo krasu a pusobilo radost a aby vitezilo nad casem a smrti. V podstate tedy slo spiSe 0 nalezeni Ci obranu vlastniho, nezavisleho ueelu umeni pro zivot Iidi, o jeho vydeleni z jinnych Cinnosti, 0 autonomii, ktera je v jistem smyslu pozadavkem pozdniho -tromantismu (Ize ji ovsem chapat i jako jeho popreni), a nasledne slo i 0 vyssi hodnoceni -tumelcu. Z programu I. vychazeJi parnasiste, symboliste a predstavitele -tdekadence. V Cechach se k nemu hlasili basnfci kolem Moderni revue jeste koncern 19. st. a zacatkem 20. st. (vychazela v I. 1894 - 1925).

od jeho narozeni, tedy jeste drive nef dite ziska schopnost diferencovanejsiho projevu, dokaze odhlednout od hodnoceni: matka miluje dite, protoze je, at je jakekoli. Vytvafi tim prostor pro vybudovani zakladu k sebelasce. Naproti tomu je I. otcovska spjata s hodnocenim: otec miluje nebo odmita dite pod Ie toho, jake je, pozitivne podminuje jeho soc. uceni odmenami uznavaneho vykonu a tim pfispiva k soc. kultivaci jeho sebelasky. "Sourozenecka laska" neni s-gii systematicteji studovana. "Milenecka laska" ve spolecnostech, kde -tmanzelstvi pfedevsfm zajisfuje dedicky pfenos rodoveho majetku na legitimni potomstvo, je realizovana jako vztah na manzelstvi nezavisly, resp. vylucujici se s nfm. Zejm. vyber partnera pro manzelstvi byl a je prevazne povazovan za jev pfiliS vyzn., nez aby mohl byt zalozen na efemernich citech; 0 vyberu partnera tedy rozhoduje sirsi rodina anebo dohoda rodicu, nikoli rnilenecka I. Teprve kdyz v -tdedictvi prevazi podil -tkulturnmo kapitalu a -tsocialniho kapitalu, je soc. legitimizovan vzajemny vyber paru na zaklade I. milenecke. Ta se pak stava legitimni soucasti lasky manzelske. Pod Ie odhadu expertu vsak I. milenecka prirozene zanika asi po dvou letech (pres velky rozptyl okolo teto stfedni hodnoty) a musi byt, rna-Ii byt udrieno manzelstvi, vystridana jinym, mene exaltovanym a se sexualitou volneji spojenym vztahem. I sexualita totiz postupem let v kaidem pam slabne bez ohledu na to, zda a jak je saturovana. Nesaturovana sexualita je bazi romanticke lasky, jejimz hlavnim prvkern je nevyslysena touha. Jako soc. kodifikovany vztah se tato I. etablovala v obdobi -tromantismu, jez je shodou okolnosti casove shodne s obdobim, kdy se vzajemny vyber partneru pro manzelstvi zacina teprve Iegitimizovat a je tedy casto frustrovan. V modemich spoleenostech je mnohdy romanticka I. nahrazovana flirtem, jenz je demonstrovanou ambivalenci l. nabizene a odmitane: licitaci se pfi nem rafinovane zvysuje hodnota vztahu. Legitimaci l. jako normy pro vztah mezi manzeli provedlo kfesfanstvi v Nowim zdkone. Manzelska I. zde byla jen zvl. pripadem I. jako zakl. vztahu mezi lidrni. Byla to tedy l. znaene zduchovnela, se zdrzenlivym vztahem k telesnosti a sexu, vzhledem k nemuz si zachovavala znacnou autonomii. SdiIeni loze manzelskeho vsak patfilo k cirkvi kontrolovanym povinnostem, nezavislym na citech mezi manzeli. Existovaly ale altemativni instituce pro realizaci a sublimaci sexualni touhy mimo manzelstvi (viz -tprostituce), ktere potJaCila az pfisnost reformace. Zaroven byl odstartovan dlouhy proces sekularizace manzelske l. Nasledne zmeny Ize charakterizovat pohybem: 1. od pojimani manzelske I. jako trvaleho, dozivotniho zavazku k vztahu chapanemu jako opetovana volba; 2. od vztahu uplne vzajemne oddanosti k vztahu vzajemneho re561

560

I

I'

laska manzelska

spektu a osobnostni nezavislosti; 3. od obetovani se pro vztah k seberealizaci skrze vztah; 4. od pfisne libidualni zdrzenlivosti k spontanni libidualni seberealizaci. Kultivovana erotika, kterou dnes chapeme jako zakl. denotat I., si nasla cestu i do manzelstvL Ve spol. vedomi temef vsech prumyslove vyspelych spolecnosti naseho kult. okruhu je dnes jiz prakticky zavrsen pfechod od tradicniho chapani manzelske I. k jejimu pojimani jako sekulami, osobni integritou garantovane, permanentne opetovane volby, otevirajici nove pros tory pro seberealizaci a rozvoj autonomnich osobnosti obou manzelu, v neposledni fade skrze libidualni sebevyjadfenL Vzhledem k individ. pfitaZlive iluzi 0 jedinecnosti kaZde I. a obtizne empir. identifikaci teto iluze se s-gie dlouho vyhybala uzivani terminu I.: v tradici comtovskeho pozitivismu patfila I. k mimoved. skuteenostem. Ai G. Simmel tim, ze polozil zaklady k interpretativni mikrosociologii a zacal se venovat i analyze relativne nestandardizovanych soc. situaci, mohl do kruhu sve pozomosti zahrnout i jevy tak subtilni, jako je I., aniz by psychologizoval. V zasade ovsem chape I. spfSe jako kapacitu nezli jako vztah: bud' je psyche obdafeno laskou jako konecnou skutecnosti, anebo ji proste obdafeno neni; nemuzeme hied at za I. zadny druh extemiho anebo intemiho motivacniho faktoru, jenz by znamenal vice nez jeji nahodnou pficinu, a to je ten hlavni duvod, proc je zcela nesmyslne hledat nejakou legitimacni bazi pro lasku. Ac Simmel neni slepy k sexualnimu aspektu heterosexualni I., soudi, ze kratke spojeni mezi sexem a I. muze psychologie delat jen tehdy, pokud by "upadla do rukou feznickych tovarysu". Uznava, ze v realizaci je I. vZdy subjekt-objektovy vztah, jeho pojeti lasky jako kapacity mu vsak umoziiuje pfevest na spolecneho jmenovatele tak odlisne jevy oznacovane slovem I., jako je kfesianska I. k bliznimu a k Bohu i znicujici vaseii k osobe opacneho anebo i stejneho pohlavi. Simmeluv podnet ovsem dlouho nenasel pokracovatele. Z pfevladajici pozitivisticke perspektivy tu totiz nebylo cim se zabyvat. Ai vlna --+interpretativni sociologie 60. 1. vratila l. s-gii zpet jako legitimni pfedmet ved. zajmu. Mezi vyzn. mezniky na teto ceste Ize jmenovat zejm. dilo M. P. Foucaulta aN. Luhmanna. Foucault zavedl pojem I. v kontextu s komplementamimi pojmy moci, rozumu a sexu jako vyzn. prvek do analyz historicity struktur soc. diskursu, Luhmann uz v postmodemisticke analyze soc. kodifikace lidskych vztahu vyuziva podnety modemich informacnich teorii, strukturalismu a evolucnich teorii a venuje I. monografickou pozomost. A: love F: amour N: Liebe I: amore Lit.: Badinter. E.: L'amour en Plus: Histoire de l'amour maternelle, SV. 17.-18. Paris 1980; Foucault, M.: Histoire de la Sexualite. Paris 1984;

562

lecitelstvi pfirodni

Fromm. E.: Umeni milovat. Praha 1966; Luhmann. N.: Love as Passion: The Codification of Intimacy. Cambridge, Mass. 1986: Simmel. G.: (1923) Uber die Liebe (Fragment), In: Fragmellfe und Aufsatze aus dem Nachlass und Vertiffentlichungen der letzten Jahren. Hildesheim 1967: Simmel. G.: Die Koketerie; Das Relative and das Absolute im Geschlechterproblem. In: Philosophische Kultur: Gesammelte EssalS. Potsdam 1923

MOl I ask a man z e I s k a viz laska, manzelstvi, revoluce sexualni I aska matefska viz laska, matka I ask a rom ant i c k a viz laska, revoluce sexualni L e ben s r a urn viz determinismus geograficky, geopolitika, malthuzianstvi, nacismus L e ben s wei t - nem. term in pfekladany jako zivotni svet, svet Zivota, pfenesene tez pfirozeny svet - oznacuje skutecne i mozne horizonty zkusenosti lidskeho zivota. Je to jeden ze zakl. pojmu --+fenomenologie, jehoz koncepce vychazi z Husserlovy analyzy "fenomenu sveta", z faktu, ze lidsky zivot jiz pfedem, v kaZde sve forme pfedjima svet, k nemuz se vztahuje nereflektovane jako k necemu samozfejme danemu. Na druhe strane se take pi'edpoklada, ze svet, je-li pfedmetem vykladu, nemuze byt tematizovan jinak nez v korelaci se "subjektem". Jeste pi'ed E. Husserlem pojem L. pouzil G. Simmel (v nefenomenologickem smyslu). Uvaham 0 L. pfedchazelo obdobi, ve kterem svet pi'estaval byt mysJen jen v koncepcich kosmu a pfirody a stale vice se 0 nem uVaZovalo v rovine hist., jazykove a soc. existence --+cloveka (J. G. Herder, W. von Humboldt, W. Dilthey aj.). U nas se problematikou pfirozeneho sveta zabyval jiz v r. 1936 J. Patocka. Podle Husserla se L. jevi na prvni pohled jako svet prvotnich zajmu, snah a bezvyhradne pfijimanych zfejmosti, jako svet kazdodenniho zivota a zdraveho rozumu. Je podle neho sferou "znamou vsem", je "bezprostfedne evidentni". Je to okruh jistot lidskeho zivota povazovanych za bezpodminecne platne mimo veSkerou "potfebu vedeckeho zduvodneni". L. je zakladem "kazdeho objektivniho poznani". Je pfedem danym horizontem, pfedpokladem kazde skutecne i mozne praxe. --+VCda vytvari svet "idealnich objektu", ktere jsou jednoznacne urceny pro kaZdeho, je vysledkem abstrahovani a ideace veci, jevti a vztahti prapuvodniho zivotniho sveta. Od objektivne logicke evidence vede cesta zpatky k praptivodni evidenci, v nizje pfedved. svet naseho zivota pi'edem dan. Husserlovo pojeti L. byva oznacovano za transcendentaIne ontologicke, coz je vyjadfenim toho, ze zakl. (ontologicka) urceni jsoucna jsou podminena (transcendentalne) vyznamy, ktere lze nalezt v tzv. pi'edved. svete. Husserl tento proces analyzuje pfedevsim v Krizi evropsk.ych ved a vyklada jej na principu

--+ega, subjektivity, intencionalniho, nereflektovaneho zakladu pozdejsi ved. schematizace sveta. Husserlova tematizace L. se povazuje dnes za nedostatecnou. Vede se diskuse 0 tom, zda je to pouze plod pozdnich Husserlovych uvah, nebo zda byla koncepce L. imanentni soucasti j~ho dna od jeho pocMku, byf nebyla vykladana explicitne. V kazdem pfipade nevymezil pojem L. jednoznacne. Po 2. svet. valce se vyraz L. rozsifil v ruznych kontextech, nejen ve spo!. vedach, a pronikl nakonec i do bezne feci. Dnesni pokusy 0 systematizaci vykladu L. vychazeji take z dna M. Heideggera a A. Schutze, kde je zjisfovan vliv, ktery koncepce L. mela na vyvoj --+filozoficke antropologie (E. Rothacker, W. Schapp) nebo s-gie, pfedevsim sociologie --+kazdodennosti Ci --+etnometodologie. Zmena, ktera ovlivnila koncepce L., byla podminena Heideggerovou kritikou Husserla, jeho vytkou pfilisneho pfeceiiovani tradicniho pojeti subjektu a subjektivity. Heideggerovo pojeti L. je oznacovano za transcendentalne-antropol., i kdyz on sam uziva termin "Weltbegriff" ve vyznamu "Zivotniho sveta". Ze subjektu se stava konkretni lidske byti (Dasein), jehoz vztah ke svetu neni "bezzajmove vnimajicim poznanim". Pod vlivem Heideggerovym se vyrazneji projevilo odmitani ontologickeho pojmu sveta a prosadila se postupne hlediska antropologizujici (Schapp), ktera byla jeste doplnena 0 empir. pnstupy (Rothacker). Na --+fenomenologickou sociologii mel nejvetSi vliv A. Schutz, ktery zpracoval pozdni Husserlovy "reflexe" nad pojmem L. a ucinil je zakladem sveho pojeti "struktur zivotniho sveta kaZdodennosti". L. splyva u Schiitze se svetem vtibec. Vychodiskem soc. analyz se stava kazdodennost (world of everyday life, life world), ktera vymezuje veskery prostor zkusenosti jedince, tedy pi'edmetU, osob, udalosti, ktere jej kaZdodenne provazeji. Tento svet, ktery pi'edchazi objektivizujici ved. reflexi, je svetem lidske bezprostfednosti, fenomenalnim svetem citeni, snazeni, usilovani, fantazirovani, pi'ani a touzenf, pochybovani, tvrzeni, vzpominani na minule a pfedvidani budouciho. CHern fenomenologickeho usili je znovusjednoceni L. se svetem vedy a znovuvzkfiSeni lidske subjektivity. Tematika L. se zakl. zpusobem dotyka toho, co bylo oznacovano za apriomi v transcendentalni filozofii, z ceho Ize vse, co je mysleno i konano, odvodit. Otazka, jakje to, co se deje, mozne, je vztahovana k tomu, co pfedchazi, ale nikoliv libovolne ci v sirsim slova smyslu iracionalne, chaoticky. Je to struktura, ktera rna preexaktni podobu a jsou na ni postaveny exaktni vYklady. Jeji odkryti je pfedpokladem porozumeni soc. --+jednani i odliSnosti typu jednotlivych kultur. Teoretiky zabyvajici se L. nezajima ani tak jeho geneze ci obsahova slozka, jako spiSe formalni zalozeni, moznost odvodit jej z univerzalne lidskychopfedpo-

kladu jakehokoliv zamenitelneho obsahove rozmaniteho spektra moznosti, ktere maji spolecny zakiad. Odkryti L. je zaroven odhalenim roviny, ktera nemtize byt vylozena ani pouze z antropol. vlastnosti, ani ze specif. typu soc. souziti. Oba dva faktory se vzajemne pronikajf a z jejich neustaIeho napeti vyrusta narok na nove tematizace L. odpovidajici specif. podminkam intenzity vzajemneho pronikani soc. a individ. sfery. V tomto smyslu nektefi autofi pfekracuji ramec pokusti 0 fenomenologicky pfistup (tedy urcovani pods tat, vychodisek, obecne zavaznych urceni) k Ciste popisnemu urceni "apriornich struktur" zivotniho sveta jako zakiadu ved. teori! v tzv. "konstruktivisticke vedecke teorii" (P. P. W. Lorenzen). A: life-world F: univers de vie N: Lebenswelt I: Lit.: Brand, G.: Die Lebenswelt. Berlin 1971; Husserl, E.: Krize evropskych ved. Praha 1972; Kratochvfl, Z: Filosofie five pi'irody. Praha 1993; PatoCka. 1.: Pi'irozeny svetjako filosoficky problem. Praha 1992; Schiitz, A. - Luckmann. T.: Strukturen der Lebenswelt. Neuwied 1975; Welter, R.: Der Begriff der Lebenswelt. MUnchen 1986.

Much I eci telstvi p fi rod n i-v sirokem smyslu uzivani nekonvencnich pi'ir. prostredku k leceni --+nemoci osobami, z nichz jen nemnoM jsou aprobovanymi lekafi. Vetsinou jsou nazyvany leciteli a v urCitych spo!. prosti'edich jsou velmi populami a casto se tesi i znacne ucte. L.p. je nekdy oznacovano take jako paramedicina nebo alternativni medicina, coz souvisi stirn, ze v nekterych zemich maji IeCitele dobre postaveni, jsou oficiaIne uznavani, resp. jejich Cinnost je tolerovana (Nemecko, Anglie). Zakl. lecebnymi prosti'edky l.p. jsou pfedevsim ruzne pi'irodniny (byliny, mineralie, kovy), tzv. "Iidsky magnetismus" (F. A. Mesmer) Ci "od" (K. von Reichenbach) a ruzne postulovane metafyzicke sily, napi'. "prana" (indicka teozofie), "ch'ichin" (taoisticka zivotni sila s energetickymi proudy "jang" a "jin"), "orgon" (w. Reich) atd. Z lecebnych pi'irodnin byly popularizovany zejm. mandragora ajeji asijsky protejsek zensen, aloe a dalSi. L.p. jako bioterapie i v sirsim smyslu je dnes reprezentovano fadou specif. smeru, napf. ruznymi systemy lecebne masaze ("an-mo" - cinska metoda "mikromasaze", japonska "siacu" ci akupresura), fytoterapii, aromaterapif (aromaticke kvetiny), "cheiropraktikou", "magnetovou terapii", "izometrikou" (system treninku svaIu), "lecebnym magnetismem", "Iecenim duchern" Ci "duchovni gaivanoplastikou" (M. G. Bakerove "christian science", t.j. kfesfanska veda), "dianetikou", "paranormalni filipinskou chirurgii" a i'adou dalSich. Nektere formy I.p. souviseji s ruznymi metafyzickymi koncepcemi - krome taoistickeho principu "jin-jang" je to "kosmicka energie pyramid", "orgonova energie" atd. Nektere z nich jsou pravem oznacovany jako sarlatanstvi. Jine 563

lekarstvi socialni

LeF

se opiraji 0 mene prob!ematicke teorie "biorytmu", "sHy podvedomi" (autosugesce), makrobiotiku a dieteticke systemy vubec, akupunkturu (E. Asshauer, 1985) nebo 0 Jecebne metody, jako je homeopatie, balneologie, resp. hydroterapie, lecebml gymnastika atd. Nektere druhy l.p. se vazi na paranormalni diagnostiku prostrednictvim jasnozreni, tzv. "iris-diagnostiku" (podle ocni duhovky) aj. Hist. predchudcem I.p. byla zejm. spagyrie (zhotovovani elixirU a lecebnych "arkan" v --'alchymii), dale zmineny mesmerismus (leceni "lidskym magnetismem") a "lecba duchem". A: natural medicine F: traitement naturel N: Naturheilkunde, Naturmedizin I: medicina popolare Lit.: Rosendorf, A.: Neue Erkentnisse in der Naturheilbehandlung. Bietigheim 1981.

Nak

L e F - zkratka pro Levyj front iskusstva a v ces. verzi pro Levou frontu umeni, coz byly typicke levicove, prorevol. a prokom. zamerene --'umelecke komunity pusobici ve 20.1. 20. st., pestujici tzv. angazovane umeni. V SSSR vznikl LeF spontanne tesne po VRSR. Na pocMku jeho clenove predevsim kreslili agitacni plakMy, psali propagacni basne, navrhovali rekonstrukci prumyslovych objektu. Dmel. i personalne navazovali na predrevol. --'futurismus. Proto byl LeF zpoeatku kritizovan pro nedostatek "proletarske ideologie" (zejm. lidovym komisarem osvety A. V. Lunacarskym). Pozdeji (v r. 1922) se stal oficialni organizaei a reprezentantem SOY. umeni (af do r. 1929). Mezi jeho hlavni predstavitele patfili M. Majakovskij, B. Pasternak, S. Trefjakov a dalSi, sympatizovali s nim rezisen S. Ejzenstejn aD. Vetrov. Sovetsky LeF se orientoval na nove postupy, formy ume!. vyrazu, novy material, propagovalliteraturu faktu, reportaf, agitacni zaury, ale i umel. kritiku. Postupne vydaval 2 casopisy: LeF (1923-1925) a Novyj LeF (1927-1928). Po vzoru SOY. LeF vznikla organizace, resp. spolky LeF v Ceskoslovensku (nejdrive v Praze v r. 1929, zahy nato v Bratislave, Bme a v dalSich mestech). Programove prohlaseni otistene v casopisu ReD nazyvalo novou organizaci "ustrednou moderni tvorby" uzce spojenou s nejsirsim publikem, hovorilo 0 spolku revol., ale nepolit., bojujieim proti tradieim a prezitkum, a vyhlasilo program umel. i spol. akci. Zakladnu teto organizace tvonli vetSinou clenove rozpadajiciho se --.Devetsilu; prvnim predsedou byl K. Teige. K castecne zmene koncepce doslo uz koncem r. 1929, kdy se predsedou LeF stal S. K. Neumann, a zejm. v r. 1932 pod vedenim Z. NejedUho. Ackoli byl LeF vzdy formalne nezavisly na KSC, stal se v teto dobe uz nastrojem stranicke kult. politiky, nastrojem jejiho pusobeni na inteligenci a take zprostfedkovate1em kult. styku se SSSR. Mel nekolik pracovnich sekci: architektonickou, ekon., liter., lekarskou, skupinu film-fo-

564

to a take filozoficko-s-gickou. Od konce r. 1930 vychazel casopis Leva Jronta a pracovalo nakladatelstvi Knihovna LeFu, ktere vydalo radu fil., s-gickych, estetickych a jinych del (vcetne klasiku marx.-Ieninismu). A: Left Front of Artists F: front de gauche de l'art N: Linke Frontkunst Lit.: Leichmallll, M.: Bmenska Leva fronta 1929-1933. Brno 1971; Stat, L.: Z boju na Leve fronte. Praha 1964.

Vod

leg a lit a viz legitimita legis I a ti v a - (z lat. legislatis, od legislatus = zakonem stanoveny) - tvorba pravnich pfedpisu, predevsim --'zakonu, nebo primo zakonodarstvi, zakonodarna moc. Zakladem puvodniho pojeti I. je tradieni nauka 0 delbe moei, vytvorena v dobe, kdy se k moei dostavala burioazie. Ch. Montesquieu se ve svem spise 0 duchu zakonu pokusil 0 zduvodneni nezbytnosti deleni moei mezi ustupujici aristokracii a nastupujici burzoazii. Zarukou polito svobody a pravni jistoty burzoazie a zaroven prekazkou zneuziti moci mela byt delba moei na zakonodamou, vykonnou a soudni spolu s vyloucenim toho, aby "jedna a taZ yule ovladala vice moei". Pro tuto teorii delby moci jsou dUlezite dye zasady: 1. zasada nezavislosti moei, tedy jejich oddelenosti a samostatnosti; 2. zasada rovnovahy moei a vzajemnych brzd mezi nimi. Tyto zasady jsou v podstate v zap. stMech dodriovany dodnes a odpovida jim statni mechanismus skladajici se ze zakonodarneho organu, vykonnych (spravnich) organu a organu soudnich. V byvalych social. zemich se teorie 0 delbe statni moei neuznavala. Za I. se povazoval zpravidla postup pfi tvorbe pravnich norem a Cinnost zakonodarnych organu. A: legislation F: legislation N: Legislative, Gesetzgebung I: legislazione Lit.: Kucera, E. a ko!.: Obecna leorie statu a prava. Praha 1987; Noll, P.: Gesetzgebungs1ehre. Reinbeck 1973.

Much

legitimita - (z lat.legitimus =zakonity, pravni) - v sirokem smyslu obecne uznani prava na vykon --'moci ei uplatnovani --.autority. V uzsim smyslu zakonne zduvodneni, zalozeni vykonu vladnuti. L. je pfipisovana jedinci nebo skupine. Jako pojem tykajici se mocenskych vztahu ve spoleenosti se vyskytuje spiSe v polito a pravni oblasti. Navazuje na ni pojem legalita, coz je konformni zpusob jednani podle platnych --'zakonu. Legalni jednani by melD provazet I., ale neni tomu tak vzdy. Zavisi to prave na mocenskem uspofadani spol. vztahu. L. statni moci je v pods tate jeji opravnenost a je vyrazem skutecnosti ci pfesvedceni, ze ten, kdo vladne, tedy kdo vydava pravni akty a pfijima jina mocensky sankcionovana rozhodnuti,

vladne "po pravu", ze se nedostal k moei "uzurpaci", nybrZ na zaklade urCiteho "titulu". Ten nemusi byt nutne pravni, ale muze byt zalozen najine "nejvyssi legitimacni norme", napf. na vlade "na miste bozim" ci "z bozi milosti" nebo na "pfirozenem pravu". Od Francouzske revoluce, ktera pfijala Rousseauovu doktrinu --.spoleeenske smlouvy, je dnes ve vetSine zap. zemi povazovana za zaklad l. yule lidu. I v soudobych pravnich teoriich se vychazi z myslenky suverenity lidu a za legitimni se povazuje takova moc, ktera se zaklada na mandMu lidu, je od neho odvozena a trva s jeho souhlasem (viz tez --.demokracie, --'demokracie zapadni, --'demokracie a autoritarismus). Ze s-gickeho hlediska se obsirne otazkou I. zabyval M. Weber ve sve Herrschaftsoziologie (soeiologii panstvi). RozliSuje 3 "ciste" typy "legitimniho" --'panstvi z hlediska: 1. raeionalniho charakteru I. zalozeneho na vife v legalitu stanoveneho fadu a prava vykonavaneho temi, kteri jsou k tomu kompetentni; 2. tradieniho charakteru I. opirajiciho se 0 kazdodenni viru v posvMnost tradice; 3. charismatickeho zakladu I. spocivajici na posvatnosti, mimofadnem pusobeni Ci sHe osobnosti, ktera tento rad vytvorila (Kristus, M. Luther, Napoleon aj.) - viz --'panstvi charismaticke. Problem I. ozivila v zapadonem. s-gii diskuse k racionalnimu typu legitimniho panstvi, vedena mezi J. Habermasem, N. Luhmannem a J. F. Winckelmannem nad vykladem Weberovy klasifikace zakl. typu legitimniho panstvi. Podle 1. Habermase dochazi v modemi spo!ecnosti ke --'krizi I. vyvolane zmenami v polito systemu, ktera je soubeznym jevem ekon. krize, krize racionality a motivacni krize. Potreba I. ale neustale stoupa, coz podle Habermase vede k --'chaosu ve spoleenosti. N. Luhmann povazuje za dostacujiei, jestlize se I. opinl o legalitu, bere tedy v uvahu pruzny pravni system rychle reagujici na zmeny vyvolane soc. difereneiaci. Racionalita legaInich rozhodnuti resicich konkretni soc. problemy, krizove situace ekon., polit., ekologicke aj. supluje pIne potfebu I. v Habermasove smyslu. Marx. teorie statu pojem I. nepouziva, protoze ve spoleenosti, ktera je rozdelena na antagonisticke mdy, neni z hlediska veskereho obyv. statni moc nikdy "legitimni". A: legitimacy F: legitimite N: Legitimitat I: legittimita Lit.: Habermas. 1.: Legitimationsprob1eme in Spatkapitalismus. Frankfurt a.M. 1977; Luhmann, N.: Legitimation durch Verfahren. Neuwied 1969; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1972; Wincketmalln, J.: Legitimilat und Legalitat in Max Webers Herrschaftsozio1ogie. 1952.

Much

Ie k a r viz sociologie mediciny lekarstvi socialni - vedni, medicinsky a interdisciplinarni obor, ktery se zabyva problematikouo--'zdravi

populace a pece 0 zdravi ve spolecnosti. Pro I.s. je typicke, ze vzniklo a formovalo se pod tlakem konkretnich soc.-zdravotnich problemu, ktere nebyly resitelne tradicnimi biomedicinskymi nastroji a ktere svou vaznosti i nalehavosti reseni vyvolaly zajem odborne a obcanske verejnosti. Z obecne teor. hlediska dominuji v I.s. 3 otazky: Jake je zdravi lidi? Proc je takove? Co lze vykonat k jeho zlepseni? L.s. vyuziva rozsahlou informacni i metodickou zakladnu slouzici k popisu zdravotniho stavu obyv., venuje se studiu determinant zdravi lidi a populacnich skupin a klade si otazku, jaka soustava siroce pojimane pece o zdravi muze v danych polit., ekon. a soc. podminkach co nejucinneji pfispet ke zlepseni zdravi populace. L.s. je mozne charakterizovat 5 zakl. funkcemi. 1. Funkce poznavaci a metodicka spociva v tom, ze se I.s. zabyvajevy, ktere lze definovat, merit a srovnavat, vztahy, ktere lze kvantifikovat a vysvetlit, a hypotezami, ktere lze ovefit. Jde v podstate 0 moderni --'epidemiologii, chapanou jako studium udalosti majicich vztah ke zdravi, a 0 vyuziti vysledku tohoto studia ke zvladnuti zdravotnich problemu. Spolu s metodami epidemiologie vyuziva l.s. metodicky aparat biostatistiky, informatiky, demografie apod. 2. Funkce hodnotova a postojova je spojena s lekafskou --'etikou a je "kritickym zkoumanim moralnich aspektu rozhodovani v oblasti zdravotni pece". Vztah kognitivniho a hodnotoveho pnstupuje komplementami. 3. Funkce formativni a akcni spociva v pfiprave navrhU a v ovefovani nejruznejsich opatreni, jejichz smyslem je prispet k vytvareni, fungovani, kontrole i hodnoceni systemu zdravotni pece. Do teto oblasti patfi problematika fizeni --'zdravotnictvi, vcetne jednotlivych zdravotnickych zafizeni. Metodickou zakladnu zde tvori systemova analyza a vedy o nzeni, ekonomie (a jeji aplikace ve zdravotnictvi), pravo a zdravotnicka legislativa, soc. psychologie, politologie apod. 4. Funkce vychovna spociva v cHevedomem rozvoji --.vychovy. Jde zejm. 0 pregraduaIni vychovu na lekafskych fakultach, postgradualni vychovu vsech pracovniku ve zdravotnictvi i 0 vychovu orientovanou na sirokou obcanskou verejnost. S. Funkce aplikacni se nejvyrazneji projevuje ve verejnem zdravotnictvi jakozto soustave instituci, ktere ve sve praxi reaguji na zakl. soc.-zdravotni problemy a prispivaji kjejich zvladnutL L.s.je zde uplatnovano spolu s dalSimi spol. i pfirodovednymi obory. Pro vel'. zdravotnictvi je typicky rys institucionalni a org.-vykonny. Prvni snahy 0 soc. lekarsky pristup byly zaznamenany jiz ve staroveku. Populacne empir. linie l.s. rna svuj puvod v 17. st. v --'politicke aritmetice 1. Granta a W. Pettyho, ktefi nalehave radili sbirat a hodnotit udaje 0 zdravi a zdravotnich problemech populacnich celku. Za zakladatele

565

Leviathan

leninismus

soc. hygieny, v te dobe pojate jako zdravotni policie, se povazuje 1. P. Frank. Nazev "Medicine sociale" poprve (v r. 1848) uziIJ. R. Guerin. Pocatky ces.l.s. byly motivovany jednak nem. skolou soc. medieiny, jejimz uznavanym protagonistou byl Alfred Crotjahn, jednak tehdejsim vedomim polit. a obcanske odpovednosti za zdravi lidi v novem csl. state. Zakladateli ces. l.s. jako akademicke disciplfny byli Frantisek Prochazka, ktery jako prazsky docent interniho lekarstvi se ponejvfce venoval zdravotne-soc. a posudkove problematice rozvijejieiho se soc. a nemocenskeho pojiSteni, a Frantisek Hamza, zakladatel Ustavu socidlniho lekafstvi na lekarske fakulte Masarykovy univerzity v Brne, ktery se orientoval zejm. na humanni a organizacni aspekty pece 0 zdravL Teor. a metodo!. zakladna l.s. se rychle rozsifovala. Zacala se vyuzivat s-gie, fr. skola demografie i slibne se rozvijejfci anglosaski biostatistika a epidemiologie. Nejvyzn. pfedstavitelem takto orientovane dalSf generace soc. lekaru byl Hynek Pelc, ktery v r. 1937 vydal na svou dobu moderni ucebnici l.s. V povalecnem vyvoji l.s. v ces. zemfch degradovalo svou jednostrannou orientaei na pouhou organizaci zdravotnictvi ana povrchni obhajobu tehdejsich polit. zameru, i kdyz v nekterych oblastech zasluhou nekolika jednotlivcu neztratilo kontakt s vyvojem ve svete. Zacatkem 90. 1. odbornou zakladnu I.s. v ces. zemich pomaha vytvaret Spoleenost socidlnfho iekafstvf a ffzeni piCe 0 zdravi. Ve vychove se uplatnuje mimo ustavy l.s. najednotlivych fakuItach zejm. Skola vefejneho zdravotnictvi v Praze. A: social medicine F: traitement social N: Sozialmedizin I: medicina sociale Lit.: Gladkij, I.: Propedeutika socialniho lekarstvi, I, II. Olomouc 1991, 1992; Hamza, F.: Uvahy 0 sociaIni peci zdravotni. Praha 1921; HolCfk, J. - Zacek, A.: Socialni lekarstvi, I, II. Brno 1991, 1992; Pelc, H.: Socialni lekafstvL Praha 1937; Prochazka, P.: SociAlni lekafstvi. Praha 1925; Zacek, A.: MelOdy studia zdravi a nemoci v populaci. Praha 1984. Cas.: American Journal of Public Health, 1980; Ceskoslovenske zdravotnictvi, 1978-1988; Social Science and Medicine, 1981; Sbornik socialniho lekarstvi, 1992.

Cia, HIa len i n ism u s - spec if. interpretace -tmarxismu vypracovana V. l. Leninem, soucast oficialni statni doktriny zemi -trealllt!ho socialismu. Termin l. poprve pouzil pravdepodobne G. V. Plechanov jiz v r. 1918 pro oznaceni Leninova programu realizace ruS. revoluce, s nimz on sam nesouhlasil. V r. 1920 navrhl L. Suvorov v clanku dedikovanem Leninovym narozeninam pouzivat oznaceni I. pro Leninovo uceni, termin vsak byl Leninem odmitnut. Znovu se objevuje ve stati M. Babachana v r. 1923 v souvislosti s tzv. sporem 0 Plechanova, Proti Plechanovovi ajeho zakum, kteri byli oznacovani za tzV. abstraktni teoretiky, by10 staveno Leninovo dilo jako priklad promyslene a syste566

maticke prakticke aplikace marx. teorie. V Bucharinovi! formulaci Lenin rozpoznal praktickY smysl kaide teor. konstrukce a kazdeho teor. tvrzenL L. je v tomto obdobi chapan vyhradne jako teor. vyjadreni a zobecneni revo!. praxe, jako strategicka a takticka aplikace marxismu v podminkach ruS. revoluce. V r. 1924 prednesl J. V. Stalin prednasku 0 zdkladech leninismu, v niz navrhl vymezovat I. jako marxismus epochy imperialismu a proletarske revoluce. V r. 1926 tuto definici I. obhajuje v polemice se Zinovjevem a dalSfmi, zejm. odmita tehdy i pozdeji dosti bezne pojetf l. jako aplikace marxismu na nevyzraIe ruS. pomery nebo jako navrat k revol. tradici marxismu 40. 1. 19. st., ktera byla revidovana tzv. reformisty. Je zajimave, ze prave toto Stalinem odmitane pojetf l. sdilel u nas T. G. Masaryk, ktery v serii statf z r. 1920 presne postfehl, ze jadrem I. je koncepce -tdiktatury proletariatu a elitarske pojeti vedouei ulohy strany. Syn prominentniho kom. funkcionare A. Mikojana v r. 1987 tvrdil, ze existuji dukazy, ze Stalinova koncepce I. je dilem mladeho stranickeho teoretika Ksenofontova, ktery vsak byl jiz ve 20. 1. fyzicky zlikvidovan. Do diskusi 0 pods tate I. se zapojil take N. l. Bucharin, jehoz definice I. je se Stalinovou temer shodna: I. je pro Bucharina logicke a hist. dovrseni marxismu ve zmenenych hist. podminkach (vznik imperialismu, rozpad kapitalismu v souvislosti se svet. valkou, del. povstani a pocatek epochy vlady del. tfidy). Ve Stalinovi! pojeti, ktere bylo na radu let kanonizovano a prakticky nebylo nijak revidovano ani po odhaleni Stalinovych zlocinu na Xx. sjezdu KSSS (1956), jsou zdurazneny tyto specif. rysy I.: 1. rozliseni kratkodobych a dlouhodobych zajmu -tproletariatu, ktere umoznuje formulaci teze 0 avantgardni roli kom. strany, povolani osvecovat a vzdelavat, vest a organizovat proletarske masy, ktere samy nemohou dospet k revol. uvedomeni, ale pouze k tzv. tradeunionistickemu vedomi svych kratkodobych, zejrn. ekon. zajmu; 2. pozadavek formovani avantgardni, vylucne, disciplinovane strany spojene principem tzv. -tdemokratickeho centralismu; 3. duraz na moznost vzniku proletarske revoluce v nekolika malo zemfch nebo dokonce jen v jedne zemi; proti klasickemu marxismu se tedy tvrdi, ze kapitalismus se nezhroutf tam, kde je nejvyspelejsi prumysl a nejpocetnejsi del. trida, nejrozvinutejsi kultura a nejlepe fungujiei parlamentni demokracie, ale tam, kde je svet. imperialismus nejslabsi (teorie tzv. nejslabsiho clanku retezu); 4. vypracovani teorie diktatury proletariatu jako specif. statni formy, v niz se sjednocuje moc zakonodama a vYkonna. Krome toho se poukazuje na Leninovy ideje 0 narodnostni otazce, na jeho teorii -timperialismu, navrh reseni tzv. rolnicke otazky atd. Az do poeatku 30. 1. se 0 l. diskutovalo vyhradne jako 0 otazce

praktickopolit. a teoretickoideol., zasadne vsak nikoliv jako 0 otazce fil. ci s-gicke. Za legitimniho dedice a pokracovatele v rozvoji marx. teorie, zejrn. filozofie, byl totiz pokladan Plechanov, nikoliv Lenin. Az do r. 1930 nebyla ani Stalinova stat 0 I. pfflis citovana. Na konci r. 1930 vsak mladi marxiste, pracovnici institutu tzv. rude profesury M. B. Mitin a P. F. Iudin, v kontextu tehdy vedene fi!. diskuse mezi tzv. dialektiky reprezentovanymi A. M. Diborinem a mechanicisty navrhli uvazovat 0 tzv. leninske etape v dejinach filozofie. Od teto doby je jiz pojem I. vztahovan na vsechny 3 tzv. zakladni soucasti marxismu, tedy na polit. teorii, tzv. ved. socialismus ci -tvCdecky komunismus, na filozofii a dokonce i na ekon. teorii. Prostfednictvim tohoto ideol. manevru byla zrusena puvodni rada "klasiku": Marx - Engels - Plechanov - Lenin a nahrazena radou: K. Marx - F. Engels - Lenin - Stalin. Za nejvyzn. teoretika l. a nejvetsiho Leninova zaka byl prohlasen Stalin. eely vyvoj oficialniho marxismu v zemich social. typu az do 60. I. byl vyvojem leninske interpretace marxismu, ktera byla kanonizovana a institucionalizovana Stalinem a jeho epigony. Proto kazdy pokus 0 kritiku stalinskeho marxismu zacina nikoliv nahodou navratem k tzv. autentickemu Marxovi, jakoby oprostenemu od stalinskych deformaci, ale implicite i od leninskych vykladu a zejm. leninskych opomenutf, Doktrinalni -tmarxismus-Ieninismus nicmene lpel na definici I., kterou zavedl Stalin, takze ji nachazime jeste v tezich k 100. vyroci narozeni Lenina (1970). Nekoneene a nejapne diskuse se vedly 0 leninske etape ve filozofii, ekonomii a po lit. teorii, Lenin byl Prohlasen za absolutni a nedotknutelnou autoritu. Zap. badatele vsak vel ice brzy rozpoznali, ze l. je svym pojetfm strany nejCistsim elitarstvim a svym pojetim role a funkei diktatury proletariatu prokazatelnym -ttotalitarismem. Vsechny pokusy 0 polit. reformy zalozene na navratu k jakymsi cistym leninskym normam byly proto ideol. sebemystifikaci: zakl. teor. chyba je totiz zabudovana jiz v puvodni verzi I. Z Leninovych uvah, ktere mely jisty teor. pfesah, se soucasti marx. s-gie staly zejm. tyto partikularni koncepce: 1. idea stranickosti vedy, kategoricke odmitnuti -tobjektivity a objektivismu (podle Lenina je spolecenskovedni poznani tim pravdivejsi, eim presneji vyjadfuje zajmy del. tridy); 2. pokus 0 zcela dusledne nahrazeni pojmu spolecnost jako pfilis abstraktniho pojmem -tspolecenskoekonomicka formace; 3. definice spo!. -ttfidy navrzena v ryze ueelovem clanku Velkd iniciativa; 4. teorie role subjektivniho einitele v dejinach a zejrn. role strany jako -tavantgardy; 5. teorie statu, zejm. diktatury proletariatu jako prechodne formy -tstatu, ktera rna tvofit predpoklady odumirani statu; 6. teorie dvou kultur v~ spolec-

nosti, jejichz rozlisenf odpovida udajne zakl. tridni dichotomizaci kaide spolecnosti; 7. koncept ved. ideologie. L. je svou podstatou radikalni revizi klasickeho marxismu, je -trevizionismem par excellence. Protoze l. je radikalnim zasahem do puvodnf struktury marxismu, je mozne tvrdit, ze rozdil mezi 1. a -tstalinismem je mensi nez rozdil mezi 1. a klasickym marxismem. Pro I. je charakteristicka ideova nesnasenlivost ve vztahu k moznym oponentum a tendence k redukci kazdeho teor. problemu na problem ideol. a polit. L. je zavrsenim marx. vize, ze je mozne ved. zduvodnit jedinou moznou alternativu budoucnosti a ze je zadouci budovat novy spol. system na zaklade predem dane racionalni konstrukce. A: Leninism F: leninisme N: Leninismus I: leninismo Lit.: Bucharin, N. I.: Lenin kak marksis!. In: Izbrannyje proizvedenija. Moskva 1988; Kolakowski, L.: GI6wne nurty marksizmu, sv. 3, Warszawa 1989; Lenin, V. I.: Co dela!. Vybrane spisy, sV. \. Praha 1975; Lenin, V. I.: Stat a revoluce. Vybrane spisy, SV. 3. Praha 1976; Lenin, V. I.: Proletarska revoluce a renegat Kaut~ky. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1980; Marcllse, H.: Soviet Marxism. A Critical Analysis. New York 1958; Masaryk, T. G.: o bolSevictvi. Praha 1990; Stalin, J. V.: Otazky leninismu. Praha 1950.

Pet Ie s b ism u s viz homosexualita Levia than - myticka obluda ztelesnujici vse pohlcujiei ocean. V apokalypticke knize Iobovi! je to tez symbolizace namomi moci. Symbol pfevzal v r. 1651 T. Hobbes ve sve knize Leviathan, neboli 0 pods tate zfizeni a moci stdtu cirkevniho a obcanskeho k oznaceni vseobjimajici moei -tstatu. L. je apote6zou absolutistickeho statu, ktery ehrani poddane (ktefi jsou ve vztahu k nemu v zasade rovni) pfed privatnim fanatismem a svobodou ustici ve valku vsech proti vsem. V tomto smyslu je i spatny stat lepsi nez zadny stat. Je proto povinnosti obeanu podfizovat se statu potud, pokud je stat schopen je chranit; obeanum vsak vznika povinnost loajality vuei nastupnicke polit. mo~i. Zakl. atributem statu je -tmoc a z ni take vyplyvaji jeho vztahy k obeanum. Neexistuje soc. institut, ktery by se vymykal svrchovane moci statu. Soukrome vlastnictvi je statem trpene, ale kdykoliv zrusitelne, tisk, skolstvi a nabozenstvi podleha cenzure. Stat netrpi libovuli a sam je podrizen zakonum. Zaroven vytvari garance pravnich a obcanskych jistot. V tomto smyslu vyzveda Hobbes roli byrokracie a krale jako vykonavatelu statni moci aCini je odpovednymi za realizaci v zasade merkantilisticke politiky. Stat rna povinnosti vuei chudYm. T. Hobbes zada, aby chudi a slabi doW sveho prava stejne jako bohati a mocnf. KIfeovym pojmem Hobbesovy knihy je pojem -tradu, ktery je mozno vytvofit pouze moei, ktera svou svrchovanou vuIi vnutf ce1ku i proti snaham opozienfch skupin. Rad je pojat individualisticky jako smerovani k blahu jednotlivcu 567

levice

levirat

prostfednictvim pece 0 klid, pofadek a mir uvnitf zeme. Hobbesova price je vyzn. politologickym dilem. Byla napsana v obdobi angl. revoluce. Vzorem L. byla zfejme absolutisticka Francie. Mezi vladci usilujicimi 0 utuzeni absolutismu nalezla kniha take nejvetsi ohlas, byla vsak vseobecne komentovana, zejm. v ang!. literatufe. Zajem o koncepci L. vzrostl v prve polovine 20. st., kdy na ni navazovali konzervativni ideologove, pfedevsim fasismus a nacionalni socialismus. Temito silami byl L. pokladan za pfedchUdce totalitniho statu. Ide vsak 0 koncepci rozpornou, umoznujici interpretaci v intencich ---'pravniho statu. V Cechach byli L. a T. Hobbes dobfe znami: v r. 1909 pfelozilJ. Krdl stat 0 obcanu a podstatny vytah z Hobbesovy knihy udelal v r. 1941 J. Mertl, ktery v pfedmluve zvyraznil filiace vedouci od L. k nacionalne socia!. ideologii. A: Leviathan F: Leviathan N: Leviathan I: Leviatano Lit.: Hobbes, T.: (1651) Leviathan, neboli 0 podstate zffzeni a moci statu elrkevniho a obcanskeho. Praha 1941; Hobbes, T.: Zak1ady filosofie statu a spo1ecnosti. Praha 1909; Schmitt, c.: Der Leviathan in Staats1ehre des Thomas Hobbes. Hamburg 1938.

Lin

I e vic e viz levice - pravice I e vic e - p r a vic e - velmi casto uzivana typologie polit. orientaci a postojti a v nich se projevujicich ---'politickych kultur. Rozdeleni po lit. sil na levicove a pravicove se zrodilo 11. zafi 1789 ve Versailles ve fr. ustavodamem shromazdeni pfi diskusi 0 ustave. Stoupenci silne moci krale a kralovskeho prava vetovat ziikony zaujali sva mista napravo od pfedsedajiciho, stoupenci omezene vykonne moci a rozhodujici moci parlamentu, pfedstavujiciho suverenitu lidu, se posadili nalevo (J. Defrasne, 1973, J. Ch. Petitfils, 1973). Toto rozdeleni nabylo trvaleho symbolickeho vyznamu: postavilo proti sobe ty, ktefi kladli dtiraz na tradici, autoritu, soc. ptivod, chteli hajit spo!. fad a pofadek, ospravedli'iovali spo!. nerovnosti, dovolavali se nab. posveceni svetskeho fadu, a ty, ktefi tyto postoje odmitali. Kriteria rozdeleni na I.-p. nebyla nikdy pfesne stanovena, jejich obsah se menil v zavislosti na hist. podminkiich, byl kritizovan a odmitan (casteji pravici nez levici), a to z dtivodti polit. i poznavacich. Nektefi his torikove politiky zastavaji nazor, ze maloktery termin byl v prtibehu hist. vyvoje diskreditovan v te mITe, jako pojmy I.-p. Pouzivani techto terminti, zejm. v hovorovemjazyku a polit. praxi, vsak nezabranili, i kdyz v teor. analyzach neni jejich postaveni jednoznacne a existuji pfesneji explicitne vymezena analyticka pojmova rozlisenL Deleni I.-p. se vlastne vztahuje k polit. orientacim a skupinotvornym procestim v podminkach politickych konfliktu. Klade proto otazku typologie techto konfliktu. S. M. Lipset a S. Rokkan (1967), ktefi vychazeji z Par568

sonsova ctyffunkcniho paradigmatu, ale aplikuji jej na konfliktni aspekty spol. procesti, rozlisuji 4 typy zakl. opozicnich deleni (cleavages), ktera se vyskytuji v modemich spolecnostech: konflikt mezi centrem a periferii, statem a cirkvi, venkovem a prumyslem a mezi vlastniky a delnikyo Deleni I.-p. je vlastne produktem snahy shrnout fadu polit. rozdilu v jeden komplexni znak. lebo charakter se vsak meni se zmenou soc. systemu. V puvodnim vyznamu, v obdobi konfliktu mezi starym monarchickym systemem a novou modemejsi a demokratiCtejsi spolecnosti, hajila pravice monarchii, aristokracii a zajmy zamoznych vrstev, zastavala tradicni nab. nazory, byla konzervativni a nedtivefovala zmenam. Legitimovala spo!. rozdHy a kladla duraz na poslusnost a disciplinu. K levici patfili vsichni, kdoz stary rdim odmitali, bez ohledu na stav, ke kteremu pfinalezeli. V obdobi vyvoje modemi kap. spolecnosti meni diferenciace I.-p. svtij vyznam. Konzervativni sHy, spjate s dfivejsim starym rdimem ve spolecnosti, nepfestavaji existovat, uchovavaji si sve pozice v ekonomice i v soc. struktufe, ztistavaji vlivne zejm. na venkove, v zemedelstvi a v jinych tradicnich sektorech, zachovavaji si svou ideologii a dostava se jim ucinne podpory se strany cirkve; jsou casto nositeli pokusu 0 restauraci stareho rezimu. Do popfedi se vsak dostavaji nove soc. sily, podnikatelske vrstvy a nove vrstvy vzdelancti. Zakl. spol. konflikt se zdvojuje, pfenasi se jednak do vztahu mezi tradicnimi hosp. a soc. sektory a podnikatelskymi kruhy, jednak do vztahu mezi podnikateli a zamestnanci, zejm. delniky. Podnikatelske vrstvy a skupiny vzdelanych lidi se polit. a ideo!. situuji spiSe kolem stfedu, pfip. leveho nebo praveho stfeduo Pfislusnici techto vrstev jsou pokrokovi, orientuji se na zmenu, na hosp. a kult. vyvoj, jsou aktivistiCti a racionalistictL Levice pfedstavovana delnictvem a skupinami radikalnich intelektualu se pol it. orientuje bud na ochranu del. zajmti na zaklade odborafskych strategii, nebo na vytvofeni podminek potfebnych pro pfemenu spo!. fadu v socia!. fad. Diferenciaci I.-p. mtizeme chapat jako sled v podstate dichotomickych voleb, z nichz nektere jsou na danych rovinach konecne a nektere jsou vychodiskem dalSich postupnych voleb Ci dalSich diferenciaci, nejsou ucleneny linearne, ale situuji se do vicerozmemeho prostoru. V deleni na I.-p. vystupuji do popfedi tyto aspekty: a) pfedstavuje de facto oddeleni demokr. a nedemokr. orientace, tudiz levice demokr. od nedemokr. a pravice demokr. od nedemokr. (viz tez ---'demokracie zapadni, ---'demokracie a autoritarismus), b) jde 0 odlisne pfistupy k normativnimu fadu spolecnosti, ktery pravice i levice sice definuji v terminech ---.hodnot, pro pravici je vsak centralni vztah k ---'normam a institucionalnim soustavam, ktere tyto hodnoty ztelesnuji (tdni hospodafstvi, normy repre-

zentativni demokracie), levice se jednoznacne neidentifIkuje meni v tom smeru, ze smefuje k citlivejsimu posuzovani s existujicim institucionalnim systemem, je otevfena mys- lidskych aspektti v soc. procesu a poznani jejich vyznamu 1ence jeho pfemeny, zdokonaleni nebo nahrazeni, coz se pro samotne fungovani systemu. V techto souvislostech vyjadfuje tim, ze pravice je "konzervativnejsi" a levice Ize mluvit opravnene 0 procesech hist. uceni, jimiz levice "pokrokovejsi" (za urCitych okolnosti muze byt ovsem pra- i pravice prochazejL Krome toho Ize pozorovat vznik novice orientovana na zmenu vice nez levice, coz ukazuji vych ohnisek polit. diferenciace, ktere deleni I.-p. nepozmeny v postkom. spolecnostech a zcasti i reformy v sou- kryva (napf. ekologicke problemy). Protikladne pusobeni dobych zap. spolecnostech), c) rigoroznejsi uplatnovani lev ice a pravice v hist. procesu je v fade aspektu funkcni: pozadavku doddovani norem u stoupencti pravice se ty- zajistuje urCitou dynamickou rovnovahu tim, ze umoznuka nejen vef., ale take soukromeho zivota (napf. umeleho je, aby spolecnost jako celek brala v uvahu protikladne zfepferuseni tehotenstvi, trestu smrti, pfestupkti v oblasti se- tele, ktere je obtizne sledovat v Cinnostni strategii jednoxualniho chovani, hodnoceni ume!. tvorby z moralnich hle- ho typu; zvetSuje vyznam stfidani po lit. sil u moci, ktere disek, imigrace a pray imigrantti), d) za hlavni hodnotu se tak neomezuji jen na osobni zmeny; umozi'iuje testovat pravice byva povazovana ---'svoboda, u lev ice jde 0 ---'so- odlisne smery spol. vyvoje. Deleni I.-p. je konstitutivnim ciatni rovnost; tento soud ovsem plati ve vetsi mife pro aspektem politickeho pluralismu. V hist. procesu se vypravici nd pro levici, jejiz velka cast zpravidla odmitla skytuji rtizne dlouhe faze, v nichz stoji vyrazne v popfedi vybrat si mezi svobodou a rovnosti, e) zatimco levice pri- jedna ze sil, bud pravice, nebo levice, zatimco druha nevileguje ochranu zajmu zamestnancti, pravice haji spiSe odpovida pfevladajici polit. senzibilite. Napf. ve Francii zajmy jinych kategorii, zejm. podnikatelti a samostatne byla po fadu let od konce 2. svet. valky pravice komprocinnych pracovnikti, 1) pravice odmita rust ekon. transferu mitovana petainovskym rezimem natolik, ze bylo obtizne a silnou redistribuci pfijmti a poukazuje na dysfunkcni se k ni otevfene hlasit. V obdobne situaci se ocitli pfislusuCinky takovych zasahU, levice tyto zasahy neodmita, ne- nici demokr. levice v postkom. spolecnostech po zhroubo je pfimo pozaduje, poklada-li je za moraIne zdtivodne- ceni komunismu. Nic neopravnuje k zaveru, ze deleni na ne (nejvyraznejsi rozdily jsou proto zpravidla v oblasti soc. I.-p. silne ustupuje nebo mizL V obou proudech existuji politiky), g) pravice hodnoti pozitivne pfislusnostjedince stale "tvrda jadra" a existuji i ohniska protikladti a konk nar. celku, je zpravidla nacionalnejsi nez levice, ktera se fliktti, ktera v urcitych situacich ustupuji vicemene do pokloni k intemacionalismu (i kdyz soucasne dejiny znaji ta- zadi, ale neztraceji svou platnost a ozivuji se znovu, jakke kombinace krajniho ---'nacionalismu s krajne levico- mile to polit. konjunktura dovoluje nebo vyzaduje. Vztahy mezi I.-p. se meni, ale nejsou jeste vytvofeny podminky vymi postoji). Sebeidentifikace na skale I.-p. a vztahy mezi touto pro- pro pfekonani tohoto delenL mennou a jinymi promennymi byly pfedmetem rtiznych A: Left - Right F: gauche - droite N: Linke - Rechte empir. setfenL J. Stoetzel v r. 1983 zjistil, ze 4/5 dotaza- I: sinistra - destra nych z 9 zapadoevrop. spolecnosti je ochotno situovat se Lit.: Braud, P.: Socio1ogie politique. Paris 1992; Defrasne, J.: La gauche na skale I.-p. Empir. data potvrzuji, ze volba I.-p. je spja- en France, de 1789 a nos jours. Paris 1975; Petitfils, J. Ch.: La droite en France de 1789 anosjours. Paris 1973, 1976; Sirillelli, J. F. ed.: Histoire des ta s preferencemi svobody pfed rovnosti, ze 1evicove po- droites en France, I: Politique; II: Cultures; III: Sensibilites. Paris 1992; zice se spojuji s hodnocenim nezavislosti, s duchem ne- Stoetzel, J.: Les va1eurs du temps present: une enquete europeenne. Paris podfizenosti (fekli bychom s obranou jedince proti tlakum 1983. StZ institucionalnich soustav), s vetSi permisivitou a s internacionalismem, zatimco pravicove postoje jsou spojeny I e vir a t - (z lat. levir = svagr) - pfibuzenske pravidlo, s pfisnejsim uplatnovanim norem, s durazem na poslus- ktere pfikazuje muzi ozenit se s vdovou po svem zemfenost a s patriotismem. V deleni I.-p. existuji nektere aspek- lem bratrovi. L. je charakteristicky pro spolecnosti, kde ty, ktere maji dlouhodobou platnost, jine aspekty se stira- zakl. principem pfibuzenskych vztahti je ---'patrilineariji tim, ze sporne otazky najdou nakonec spolecna feseni, ta, tedy system, kde je soc. posloupnost clenti zajistovana ze se bud levice pfizptisobi pravici nebo naopak, anebo po muzske linii. Proto se vyskytuje pfedevsim v pasteoba proudy pfejdou na spolecnou platformu. V soucasnem veckych spolecnostech (Beduini, Nuerove, Fulbove atd.). obdobi se velkii cast modemi levice pfiblizuje pravici tim, Zidovsky zakon aplikuje pravidlo pouze na bezdetnou vdoze bere pfi posuzovani ekon. aspol. otazek ve vetsi mife vU. L. zvysuje patrilineami rodovou kontinuitu, chrani nev uvahu funkcni imperativy systemu, potfebu adaptace lidi delitelnost rodoveho majetku a zachovava soc. postaveni existujicim podminkiim, vlastnosti lidi zamefene na pra- vdovy a sirotkti. Tento typ pam mezi tzv. preferovane snatcovni usili a na vYkon. Naproti tomu modemi pravice se ky (viz ---'pribuzenstvi nepokrevni) a zda se byt svou soc. 569

liberalismus

lid

strukturou velice blizky ~polyandrii - siiatku jedne zeny s nekolika bra try . A: levirate F: levirat N: Levirat I: levirato Lit.: DUl'ire. M.: Organisation sociale des Peules. Paris 1970; Evans-Pritchard. E. E.: The Nuer. Oxford 1940.

Jus

liberalismus - (z lat. liber = svobodny, volny, nespoutany) - fil.-s-gicke, ekon. a polit. koncepce a hnuti prosazujici ~svobodu eloveka ve vsech oblastech jeho einnosti, zejm. v hosp. zivote, v politice, ve vede a umeni. Hist. obdobim krystalizace zakl. ideji I. bylo 18. a zejm. 19. st. Jejich zdroje vsak Ize sledovat u individualismu, v nazorech fyziokratu, v Lockeove teorii statu. L. vytvafi komplex ideji 0 hist. ~pokroku zalozenem na schopnosti jednotlivce usilovat 0 sebeureeni na zaklade rozumu, na hosp. zivote fizenem nikoliv statem, ale zakony ~trhu a soutezeni a na nezadatelnosti ~lidskych pray. Tyto znaky I. ukazuji rovnez na obory, ktere pfispely k jeho formulaci: filozofie, pravoveda, s-gie, veda 0 nar. hospodarstvi (nikoliv vsak teologie). L. je povazovan za prvni obsahlou ~ideologii v modemim slova smyslu. Jeho vyvoj rna svoji periodizaci: 1. obdobi, oznaeovane jako "revolueni", ktere konei v polo vine 19. st. a charakterizuje formovani liberalniho obrazu sveta mesfanske spoleenosti; 2. obdobi, spadajici do epochy od poloviny 19. st. do 90. I., pfedstavujici konflikt I. s ekon. zmenami (koncentrace kapitalu, vznik monopolu) a s promenami polit. sceny (vznik po lit. stran, pfedevsim typu soc. demokracie); 3. obdobi vrcholici vseobecnou hosp. krizi, ktere je rovnez krizi I. (statni intervence do hosp. zivota). DalSi vyvoj, charakterizovany nastupem fasismu, stalinismu, ale i projevy studene valky, vedl ke vzniku nazoru 0 konci I., 0 jeho neschopnosti byt vyznamnejsi polit. silou. Mnoho politologickych a s-gickych studii je venovano kritice I. Napf. pro T. G. Masaryka byl I. kritizovatelny pfedevsim z etickych hledisek, a to jako koncepce, ktera vede k urCite Ihostejnosti a asocialnosti. F. W. Coker kritizovall. pfedevsim pro "pfehnane" pfedstavy 0 lidske kapacite myslet spravedlive a inteligentne. Pfilisny optimismus a vira v pokrok znamena podle neho casto odklon od tvurei prace a tvofiveho mysleni. Tolerance muze degenerovat v Ihostejnost a neodpovednost. Pfedmetem kritiky se staly rovnez pfedstavy I. 0 moznostech svobody eloveka, vyhraneny ~individualismus nedoceiiujici jednotlivcovu potfebu participace v soc. skupinach. Kritici I. take upozori'iuji na nevyvazenost v chapani vztahu pray a povinnosti. L. je svym hist. vznikem hnutim ~burZoa­ zie. Propaguje vsak obecna prava na svobodu slova, pfesvedeeni, svobodu jednani, pohybu. Zustava pfitazlivym podporou lidskych pray a presvedeeni 0 nezavislosti elo570

veka na vsech formach moci, af jiz jde 0 stat ei organizovanou polit. stranu. Soueasne liberalni politicke strany, existujici casto pod ruznymi nazvy, jsou nositeli tohoto pfesvedeeni a povazuji tradieni organizovanou stranicko-tfidni politiku za mylnou. Soustfecfuji se na vyhledavani schopnych jednotlivcu a na podporu rozvoje talentu. Liberalove casto protestuji proti oznaeovani za ~hnuti nebo polit. stranu "stfedu" mezi "Ievou" a "pravou" polit. orientaci (viz -.Ievice-pravice). A: liberalism F: liberalisme N: Liberalismus I: liberalismo

w.: Freiheit, die wir meinen. Entscheidung fUr die liberale Demokratie. MUnchen 1982; Coker, F. W.: Some Present-day Crisis of liberalism. In: Political Thought since World War II. London 1964; Dahrendorf, R.: Fragmente lines neuen Liberalismus. Stuttgart 1987; Dahrendorf, R.: Lebenschancen. Auflaufe zur sozialen und politischen Theorie. Frankfurt 1979; Hobhouse, L. T.: Liberalism. Praha 1914; Schiller, T.: Liberalismus in Europe. Hannover 1978. Lit.: Becker,

Pee Ii be raIism us teologicky viz nabozenstvi lib i d 0 - (lat. termin znamenajici zadostivost, naruzivost; odvozeno od libet = libo, milo) - ustfedni koncept ~psy­ choanalyzy, jimz se vyjadfuje zakL pud (motiv chovani) eloveka, zamefeny na bezohledne dosahovani slasti. Je to vlastne "slast hledajici energie" chemickeho puvodu, jejiz zamefeni se postupne vyviji. U nemluvnete se koncentruje na einnost ust (tzv. oralni faze - z lat. os = usta); u batolete se soustfecfuje na fif (analni faze, z lat. anum = fif) jde 0 slast z vymesovacich funkci a z manipulaci na vlastnim tele. Teprve mezi 4.-5. r. veku ditete obsazuje I. genitalie, coz je tzv. falicka faze (z fec. fallos =pyj), kdy jde o slast z manipulace na vlastnich genitaliich. V teto fazi vznika tzv. Oidiptiv komplex (podle hrdiny S%klova dramatu), eroticky vztah ditete k rOOiei opaeneho pohlavi a zarlivecky vztah k rodiCi stejneho pohlavi. Tyto vztahy jsou pozdeji vytesneny a subjektivni feseni Oidipova komplexu vytvafi zaklady osobni ~moralky, resp. i pocity ~viny. Osobni moraika je zalozena na identifikaci ditete s rodiei. Zatimco v oralni fazi vyvoje I. se utvafi vztah zakl. duvery ei neduvery vuCi svetu (pod Ie uspokojeni kontaktu ditete s matkou), v analni fazi se formuje vztah k davani a brani, Cistote, peelivosti a sebeovladani. S. Freud si dusevni deni pfedstavoval energeticky, jako Ciste intrapsych. pfedavani ("obsazovani") konstantni miry psych. energie, jejimz zdrojem jsou pudy. Dynamika psych. energie je ovladana tfemi instancemi psychiky (osobnosti): 1. pudy, ktere jsou zdrojem a souviseji s instanci nazvanou ~id, fungujici podle principu slasti; 2. instanci zvanou ~ego, ktera funguje podle principu reality a fidi distribuci psych. energie tak, aby byla udrZovana rovnovaha mezi pudovy-

mi tendencemi a osobni intemalizovanou moralkou; 3. reprezentantem teto moralky, tzv. -'superegem, ktere je zdrojem imperativnich moralnich zabran a povinnosti. A: libido F: libido N: Libido I: libido Lit.: viz -+psychoana\Yza.

Nak lid - expresivne zabarveny termin, ktery se pouziva v riiznych souvislostech. 1. V etnologii, resp. v kult. a soc. antropologii se uziva ve smyslu ~populace a ve vazbe na ~etnikum. Hovofi se napf. 0 I. kmene Hopi (Hopi people) apod. Vetsinou tento termin oznaeuje velke kolektivity, charakterizovane spiSe rasove, kult., etnicky nez spec. soc. organizaci. Vyskytuje se tam, kde se pro evrop. populace pouziva pojem ~narod, narodnost, etnikum, eventuaine ~kmen nebo plemeno. Nejblize tomuto vymezeni je pojeti demogr.-statist., ktere I. chape nekdy jako synonymum ~obyvatelstva (napf. ve -'scitani lidu). 2. V evrop. etnografii oznaeuje termim I. puvodne vrstvy venkovskeho obyv., pozdeji tez obyv. mestskeho, ktere se vyvijely relativne nezavisle na institucich oficialni kultury (na vyssim vzdelani, vecte, umeni, teologii atd.) a uchovaly si tudiz rysy nar. sverazu, projevujicfuo se v OOivani, zpusobu bydleni, strave apod. Takto vymezeny I. se netykajen nejchudsich vrstev obyv. Za typicky lidove byIy mnohdy pokladany kult. projevy bohatsich vrstev (napl'. bohate kroje sedlaku i jejich zivotni sty I). 3. Na pfedesle vymezeni navazuje romanticka vize I., resp. narOOa (fr. nation, nem. Volk), ktera stavela najednote "krve a pUdy" (Blut und Boden), tedy pokrevenstvi a vazbe na ureity prostor - spoleene dobyty, uhajeny, osidleny a ztvameny do podoby kult. krajiny. V nem. ~romantis­ mu poeinaje J. G. Herderem a bratry Grimmovfmi (J. L. a W.) byll. idealizovan do podoby nevysychajiciho zdroje obrOOy tzv. vyssich vrstev naroda, jeho polit. i kult. ~eli­ ty. Podle teto pfedstavy se v I. uchovavaji nejlepsi, nejprogresivnejsi a zaroveii trvale, pro nar. identitu rozhodujici moralni, esteticke i stylotvome prvky a zaroveii zdrave instinkty (viz ~etnocentrismus). Tato pfedstava se rozvijela dvema proudy, z nichz prvni dospival k nar.-demokr. konsekvencim (1. J. Rousseau, tzv. burzoazni demokrate, koncepce lidove demokr. zfizeni atd.), druhy vztah mezi I. a narodem iracionalizoval: lidovost ztotoziioval s pudovost!, soc. charakteristiky zamenil za rasove znaky a vyvodil z toho vyrazne nedemokr. zavery. Tento druhy smer pfedstavuje zejm. ~fasismus, pro nejz slovo "lidovy" ("volksich") bylo synonymem pudove sily, nar. genia a nar. zajmu sjednocenych a vyjadfenych vudcem (viz -'princip vtidcovskY). "Volk" je jako organicka a metafyzicka jednota krve a pudy protikladem polit.Dnaroda,

~obcanske spolecnosti. Na romantickem pojeti l. je zalozen specif. liter. zanr, vychazejici z mistnich zvyku, nareei, tradic, znalosti ureite krajiny, konkretnich osob nevstupujicich do tzv. velke historie. Jde 0 povidky, romany, zanrove obnizky, pfip. poezii, liter. zpracovani mistnlch povesti, hist. udalosti vazanych na kraj, pruvodce krajem a lidovymi zvyky. Tato literatura plni normativni funkce, protoze vybira, uchovava a rozsifuje pozitivni hodnoty I. Plni take propagandistickou, mimo dany region orientovanou funkci a zaroveii funkci osvetovou jak v danem regionu, tak v Jidovych vrstvach vubec. Tento typ literatury najdeme ve vetsine kult. zemi a je vyuzivan ruznymi polit. proudy. Jeho typickymi pfedstavitely jsou dila B. Nemeove, J. S. Baara, P. Bilidnove a K. Klostermanna. 4. Stratifikaeni pojeti I. navazuje na antickou tradici, v niz fec. demos, lat. populus oznaeovalo vrstvu svobodnych ~obcanti, odlisujicich se na jedne strane od cizincu a otroku, na druhe strane od rodove slechty a nejbohatsich pfislusniku obce. Lat. vyraz plebs (ktery je dosud pejorativnim ~Iabellingem) oznaeuje prosty I., tzn. pfislusniky neSlechtickych rodin, nezamoznych vrstev rolniku a femeslniku, ktefi byli vyloueeni ze statni spravy. V aristokraticke tradici mysleni byl takto vymezeny I. synonymem pojmu chudina, chMra, ~Iuza. Nekdy byll. chapan ve srovnani s "pany" jako podfadna, pfip. menecenna rasova skupina. Dichotomie "panstvo - lid" byla casto odvozovana ze vztahu "vitez - porazenY" (viz ~stav urozenych, ~slechta). L. byl ovladanou vrstvou, ktera rna podle fr. legitimisty L. G. A. vikomta de Bonalda pravo "byt ovladana, tak jako dite rna pravo byt ziveno"./. A. Bltiha a A. Nice/oro definovali I. jako nejpoeetnejsi cast naroda, pfevazne fyzicky pracujici, bez vyssiho vzdelani, nedisponujici pravnimi a majetkovymi vysadami. Zpravidla rna I. nizky majetkovy, kult. a vzdelanostni status a vykazuje malou aktivitu v polit. i kult. oblasti. Je ovladan tradici, poverCivosti, emocionalitou, je sugestibilni, vykazuje priimernou az nizsi inteligeneni uroveii. Byva ztotoziiovan se stfednimi a nizsimi vrstvami spoleenosti. Za protiklad I. je povazovana elita, pfip. ~inteligence (napf. u Bldhy), ktera ovsem muze z I. vychazet a take hajit jeho zajmy, ale hraje ve vztahu k nemu vudei, usmeriiujici a kultivaeni roIi. V soueasne s-gii se ale v techto souvislostech pouziva pojem I. jen velmi zfidka. 5. V politologickem slova smyslu je I. souhrnem vsech obeanu daneho statu disponujicich polit. pravy. Je to tedy v pods tate synonymum pojmu obean. Proto se vyskytuji vyroky, jako "lid je zakladem veskere moci ve state", "instituce jsou odpovedne lidu" apod. Pojeti moci zalozene na I. je protikladem koncepce vazici moc na privilegovane

571

lidovlada

pana i Sife nez ---'stredni trida, i kdyz spiSe reprezentuje odlisny pfistup, pohled, ktery rna neodbomy puvod, stejne jako pojem l.b. sam. V hovorove cestine se l.b. nejvice bliZi urednik, ale pojmy se rovnez zcela nepfekryvaji. Behem vyvoje priiffi. spolecnosti se pracovni ulohy mnohostranne diferencovaly a rozdil mezi temi, kterym povaha prace dovolovala, aby se k ni oblekali formalne nebo vychazkove, a temi, ktefi se rnuseli chranit zvl. pracovnim ode vern tmave barvy proti pi'flisnemu zaspineni, se vyhranil jeste vice nez pfed industrializaci. Termin l.b. ale zahmuje vsechny aspekty nerovnosti v zarnestnani. L.b. se od rnodrych limecku odliSuji vyssirn prumernym vydelkern, lepsimi vyhlidkami na povyseni, vetSi existencni jistotou a vyssi prestizL Do ---'sociologie prace byly tyto terminy zavedeny pomerne nedavno. Pojmem I.b. se nejpodrobneji zabyval Ch. W. Mills, ktery mu zasvetiljednu ze svych znamych studii. Vyraz I.b. jiz natolik zdomacnel, ze se objevuje i v adjektivni forme: hovofi se 0 "bile limeckovanych" sidliStich, pracovnich pfilezitostech, ba dokonce zlocinech, jimiz se zpravidla mini drobne podvody na pracovistfch l.b., jako napf. zneuziti prostfedku urcenych pro vykon pracovni funkce k osobnimu ucelu (papiru a postovneho k soukrome korespondenci, rnezimestskych telefonnich Lit.: Bldha, A. I.: Problem lidu. Praha 1947; Cvekl, 1.: Lid a osobnost hovoru na ucet firmy atd.). Pro pfislusniky manmilnich v dejimlch. Praha 1961; Hook, S.: The Hero in History. London 1945; Mafdn, c.: Dav, lid, osobnost. Praha 1945. pracovnfch odvetvi orientovane na vzestupnou ---'socialni MaR mobilitu pfedstavuje kategorie l.b. hlavni model nebo pfinejmensim nejblizsi cil jejich vzestupneho snazenL Vylidovlada viz mobokracie hlidka na ziskani zamestnani jako l.b. motivuje podle s-giclidovychova viz osveta kych vyzkurnu pfedevsim studium deti z del. rodin na vysokych skolach. Prestiz sku piny povolani zahrnovanych li d 0 Zr 0 u t s tv i viz kanibalismus pod nazev l.b. vsak v posledni doM dost utrpela, a to ze lidstvi viz clovek dvou duvodu: 1. pokrok kybernetiky a informatiky nahralife history viz introspekce, metoda autobiografic- dil vysoke procento pracovniku v nejn1znejsich sluzbach ka, metoda biograficka, respondent, sociologie biogra- malym poctem zamestnancu, ktefi obsluhuji pocitace; zmizela tak fada kancelafskych mist, ale nevytvofily se nove ficka podobne pracovni pfilezitosti (ktere by si byl jinak, ph nelife story viz introspekce, metoda autobiograficka, zmenene technologii, vynutil obrovsky rozmach dopravy metoda biograficka, respondent, sociologie biografic- a bankovnictvi po 2. svet. valce) a mechanizace pracovka nich ukonu (rezervace, registrace, ucetnictvi) navic podlimecky bile - (pfeklad angl. white collar) - termin statne snizila nebo uplne vylouCila moznost vzestupu uvnitf pfevzaty z angloam, s-gickeho slovniku (spolu s pojrny teto kategorie (marx. inspirovany Harry Braverman ---.modre limecky a ---'ruzove limecky) a pouzivany vidi v tomto vyvoji dokonce pfiznaky ---.tfidnmo boje mek oznaceni siroke kategorie v stratifikacnim systemu pra- zi monopolnim kapitalem a pracujicirni, jehoz vysledkem covnich aspol. roli, ktera zahrnuje zarnestnance vykona- bude zproletarizovani, tj. zbaveni moci a vlivu tzv. stfedvajici dusevni praci nebo "praci ve vyssfch sluzbach". V te- ni manazerske vrstvy); 2. behem poslednich cyklickych to spolecenske skupine se jeste dale a podrobneji rozlisuje. krizi v zemich s trZnim hospodafstvim se ukazalo, ze l.b. V zasade se k l.b. fadi kafdy ekon. aktivni jedinec, ktery ne- navzdory zakofenenym pfedstavam nejsou 0 mnoho bezvykonava manualni praci. Kategorie l.b. je tedy sirsi nez pecnejsi vuCi riziku ---.nezamestnanosti nez jina povolani. rovnez malo urCita kategorie ---'inteligence a muze byt cha- Celkern vsak pocetni zastoupeni l.b. v pracovnim systemu

vrstvy obyv., v niz ---'Iegitimita vlady neni podlozena vuIi lidu (viz ---'demokracie). Polit.-pravni vymezeni l. je v nekterych polit. doktrinach upfesneno tim, ze je specifikovana uvnitf l. skupina, 0 kterou se dany polit. system opira, na kterou se orientuje at skutecne, nebo pouze v ramci statni ideologie. Napf. v systemech tzv. lidove demokr. zfizeni byli touto skupinou "pracujici". K. Marx polemizoval s abstraktnim chapanim l. jako polit. zakladu statu a zduraznoval, ze je tfeba vychazet namisto z kultu l. ze skutecneho I., ktery neni celistvou, ale tfidne rozruznenou kategorii, v niz jednotlivi polit. pfedstavitele nezastupuji zajrny l. jako takoveho, ale jeho jednotlivych tfid, vrstev, skupin. Sku piny zavisle pouze na sve praci tvofi lidove ---'masy. V puvodnich teor. konceptech social. spolecnosti najdeme vizi vselidoveho statu, jehoz zakladem je homogenni spolecnost, v niz neexistuje moznost obohacovani se na cizi ucet ani vnitfni tfidni nepfitel. V tzv. ---'realnem socialismu byl ovsern l. nadale diferencovan po kult. a majetkove linii, delbou prace, ucasti na polit. zivote atd. V marx. s-gii se ale pojem l. pfilis nepouzival, vyskytoval se pouze ve spojeni s etnografickymi vyzkumy zamefenymi na tzv. lidovou kulturu. A: people F: peuple N: Volk I: popolo

572

limecky ruzove

modernich spolecnosti nadale roste. Sektor ---'sluzeb, v nemz l.b. pfevladaji, je dnes ve vsech pokroCilych prumyslovych spolecnostech statist. nejduleZitejsim sektorem. Krome s-gie prace se bilymi limecky zabyvaji vyzkumy ---'socialni struktury a ---'socialni stratifikace. A: white collar workers (white collars) F: cols blancs N: white collar, weisser Kragen I: colletti bianchi Lit.: Bravennan, H.: Labor and Monopoly Capital - The Degradation of Work in the Twentieth Century. New York, London 1974; Mills, Ch. W: White Collar - The American Middle Classes. New York 1951; Whyte, W F.: Men at Work, Homewood, 11l. 1961.

Sud

Ii me c k y mod r e - (pfeklad angl. blue collar) - na rozdilod ---'bilych limecku a nekdy i ---'ruzovych limecku oznacuji velmi sirokou a mnohotvarnou skupinu lidi zamestnanych v priimyslu, jejichz hlavni spolecnou charakteristikou je manualni povaha prace (timto zpusobem se bezne vymezuji delnici). Uvnitf teto kategorie existuji velmi vyzn. rozdily co do namahavosti pracovnich ukolu, potfebne kvalifikace, systemu odmen a vedlejsich pozitku, vyhlidek na vzestup atd., coz se projevuje take ve velmi rozlicne prestizi jednotlivych pracovnich roll. Etymologicky pochazi nazev l.m. z hovorove anglictiny. Tento jeho puvod a uzivani v sirokych vrstvach spolecnosti zpusobuje, ze se nekdy povazuje za synonymum mlzvu ---'deInicka tfida nebo vice ideol. zabarveneho terminu ---'proletariat. Nazev l.m. vsak postihuje jen nektere aspekty del. tfidy a proletariatu, a to zejm. ty, ktere se va'li k urcitemu ---'zivotnimu stylu. Hovofi se totiz 0 bytovych ctvrtich, kde pfevladaji I.m., 0 m6de nebo vkusu, ktere jsou vlastni l.m., 0 charakteristickem zpusobu zabavy l.m., 0 jejich zvlastnich polit. nazorech a sympatiich atd. Nekdy se mluvi i 0 uzavfene "kultufe" (resp. ---'subkulture) l.m. Sveraz jejich zpusobu zivota si ve vyspelych prumyslovych zemich uvedomovali soc. kritikove a pozorovatele jeste dlouho pfedtim, nez se dnesni vyraz vzil. Na vrcholu industrializace v 2. polovine 19. st. ve Velke Britanii nektefi tvrdili, ze delnici v prumyslu a jejich rodiny pfedstavuji "druhy anglicky narod", odliSny od ostatniho obyv. v kazdern ohledu, ba i pokud jde 0 jazyk. Pesimisticke pfedpovedi 0 nesmifitelnosti dvou soc. svetu se nesplnily, z velke casti proto, ze v zivotnim stylu priimysIovych spolecnosti nastaia pozdeji, v udobi tzv. ---'masove spotreby, spiSe uniformizace zivotnich styIu, aiespoi'i vnejsich, ktera zasahia vsechny tfidy. Tato tendence se projevila nejzfete1neji v Americe, kde vedla nektere soc. vedce k zaveru, ze dochazi k "zburzoazneni delnicke tfidy", a tedy i k postupne likvidaci I.m. Vyvoj v Evrope a nakonec i v USA samych vsak ukazal, ze tento zaver bj'l pfinejmensim ukvapeny.

Veirni znacny vliv na zivotni styll.m. a jejich postaveni ve spolecnosti mela take pokracujici mechanizace vyroby, zejm. po 2. svet. vaice, ktera na nekterych mistech setfela rozdily mezi telesnou praci v jejirn puvodnim smysIu a mechanickou praci mimo vyrobni sektor, pri niz neni tfeba primo vynakladat fyzickou silu (napf. v rafineriich ropy). V techto pripadech ztratil termin l.m. svuj doslovny smysl, protoze prace jiz neni tak "spinava" a nevyzaduje pracovni oblek modre barvy. Soc. problematika I.m. byia nametem mnoha s-gickych studii a vyzkumu. Badatele si vsimali l.m. nejen jako socializacni matrice vytvarejici vlastni zivotni styl a hodnotovy system, ale take jako skupiny, kteraje vice ndjine skupiny v prurnyslove spolecnosti vystavena ucinkurn ---'odcizeni. Za hlavni pfiCinu teto nachylnosti k odziceni byva uvaden (napf. Robertem Blaunerem) nedostatek vlastni iniciativy, kterou trpi pracovni role charakteristicke pro skupinu I.m., pokud jde o vykon a zpusob prace (prace je repetitivni, delnik se musi pfizpusobit stroji a nikoli naopak atd.). Videno z tohoto hlediska, zuzuje se pojem l.m. na pracovni odvetvi, kde bez ohledu na namahavost nebo "spinavost" prace - zarnestnanec nema vliv na chod pracovniho procesu aje sam spiSe nastavkern stroje. Studium l.m. spada do oblasti vyzkumu ---'sochilni struktury a ---'socialni stratifikace i do ---.sociologie prace a ---'sociologie prumyslu. A: blue collar workers (blue collars) F: cols bleux N: blue collar, blauer Kragen I: colletti blu Lit.: Blauner, R.: Alienation and Freedom. Chicago 1964; Komarovsky, M.: Blue Collar Marriage. New York 1967; Shostak, A. B.: Blue Collar Life. New York 1969.

Sud

limecky ruzove - (pfeklad angl. pink collars) - porneme novy terrnin oznacujici nizsi a stfedni vrstvy ---'zen v nemanualnich sektorech zamestnani (zeny na vedoucich mistech ve vyrobe a sluzMch ani zeny ve svobodnych povolanich do teto skupiny nepatfi). Podobne jako ---.bile Iimecky a ---'modre Iimeeky byl i tento termin prevzat z hovoroveho jazyka (am. anglictiny), kde mel a dosud rna lehce zertovny pfizvuk. Ve srovnani s obema ostatnirni "Iimeckovymi" skupinamijde 0 podstatne u'lSi kategorii, vymezenou jak ---'charakterem prace, tak ---'pohlavim. Z hlediska ---'socialni stratifikace, mista techto pracujicich zen v soustave spo\. rozvrstveni, je to kategorie daleko vyhranenejsL Vypovida totiz 0 statusu a prestiZi pracovnich mist na spodni a stfedni rovine adrninistrativy, vyroby a sluzeb a zaroven 0 sexuaini stratifikaci na techto pracovnich mistech. L.r. pozivaji 0 neco vyssiho spol. uznani nez zeny v oborech vylozene manualnich a jsou ponekud mene ohrozeny nezarnestnanosti, avsak jejich prumeme platy se mnoho nelisi od mezd kvalifikovanych zen573

limit tolerancni

lobby

skych delnic ve vyrobe. Vyhlidky na vzestup jsou vetsi nez porno ve vyrobe, ale i takjsou dost omezeny. Logicky by mobilitni zebficek mel vest od l.r. alespoi\ na urovei\ stfednich administnltoru, ale zda se, ze sexualni bariery zde pfeZivaji. Z tohoto duvodu pam pojem l.r. v USA a zap. Evrope take do slovniku -+feminismu. Pfedstavuje tam jednu z ilustracf sexualni nerovnosti a -+sochilni diskriminace ve svete prace. Prvni soustavna prace na toto tern a Pink Collar Workers od Louise Kappove-Howeove vysla na konci 70. 1., uprostfed jedne z vln am. feminismu. Pfevazna cast textu teto knihy poukazuje na typicke pffpady diskriminace zen v pffslusnych povolanich. U mluvcich za zrovnopravneni pohlavi ve svete prace se casto setkavame se stiznostmi na nejasne (pod Ie kritiku zamerne nejasne) predstavy 0 pracovnich rolich zen, tedy 0 l.r. Ocekava se od nich nejen plneni ukolu primo spojenych s pracovni roli, nybrz i zastavani neformalnich funkcf tradicne prisuzovanych zenam: vytvafeni pfijemneho prostfedi, pusobeni zenskym puvabem na zakazniky zamestnavatele apod. Odtud pochazi i napUl skadliva, napUl sarkasticka pfezdivka jedne velmi pocetne skupiny l.r., osobnich sekretafek, "office wife" (manzelka v ufade). Jina kritika vytyka, ze l.r. jsou dalSfm pfipadem umyslne -+feminizace, tj. pozenstovani celych pracovnfch oborU za ucelem stIacovani platu a omezeni soc. vyhod, ktere by muzum na stejnych pracovnfch mistech musely byt pfiznany. Podle tohoto vykladu si zamestnavatele slibuji od zen vetsi poslusnost a manipulovatelnost nd od muzu. Zkusenost opravdu potvrzuje, ze l.r. jsou daleko mene odborove organizovany a jejich ochota hajit sve zajmy tfeba stavkou je 0 mnoho mensi nd u muM nebo u zen pffmo ve vyrobe. Pojem l.r. spada mezi oblasti -+sociologie prace a -+sociologie prumyslu, jakoz i do zkoumani -+socialni struktury. L.r. pfedstavuji i urcity stupen na skale -+prestize povolani. Ve feministicke s-gii definuje jednu skupinu zen jako znevyhodnenou -+menSinu (disadvantaged minority), opravnenou klast spec. reformni pozadavky. A: pink collar workers (pink collars) F: cols roses N: rosy collars, Rosa-Kragen I: colletti rosa Lit.: Kapp-Howe. L.: Pink Collar Workers - Inside the World of Women's Work. New York 1978.

Sud

Ii mit to I era n c n i viz deviace socialni LIN D A viz analyza rezidui dekompozicni, hod nota extremni lin g vis t i k a - (z fr. linguistique, to z lat. lingua = jazyk) - tez jazykovMa - veda 0 jazyce, resp. veda, pro niz je -+jazyk hlavnim pfedmetem badani. Jazykem se totiz 574

zabyvaji i jine vedni discipliny, napf. logika, filozofie, psychologie aj. Zajem vedcu 0 jazyk se objevuje ve velmi davnych dobach (napf. v Indii poloviny I. tisfcileti pf.Kr). K prudkemu rozvoji l. dochazi na pfelomu 18. a 19. st. Do konce 19. st. byly pfedmetem lingvistickeho vyzkumu hlavne otazky vyvoje jazyka. CHern hist.komparativni metody byla rekonstrukce puvodniho jazyka (prajazyka), ze ktereho se podle tehdy pfevladajiciho nazoru vyvinuly jednotlive jazyky. Pfedmetem studia tohoto typu byla pfedevsim (ale nejen) skupina indoevrop. jazyku. Od zacatku 20. st. se zajem l. stale vice soustfed'uje na soucasny stay jazyku, na problematiku vystavby jazykoveho systemu ve vsech jeho planech (zvukovem, mluvnickem, lexikalnim, syntaktickem) ana fungovani jazykoveho systemu. Za revol. zmenu v lingvistickem zkoumani se povaZuje nastup -+strukturalni lingvistiky ve 20. 1. 20. st. Z teto baze se odvinuly relativne samostatne lingvisticke subdiscipliny, pfedevsim -+fonetika a -+fonologie. Relativne se osamostatnila i -+semantika, -+semiotika a -+semiologie, ktere pferostly i ve studium -+neverbalni komunikace. L. zkouma take soc. podminenostjazykovychjevu, ulohu jazyka v mezilidske komunikaci, jeho vliv na utvareni osobnosti cloveka. v techto oblastech se vytvafeji hranicni obory, jako je -+psycholingvistika, -+sociolingvistika, etnolingvistika, matem. lingvistika, ale i -+jazykova pragmatika, -+jazykove planovani aj. Moderni l. inspirovala tzv. -+obecnou semantiku, -+lingvistickou antropologii a -+interpretativni sociologii. A: linguistics F: linguistique N: Linguistik I: linguistica Lit.: Greenberg, J. H.: New Invitation to Linguistics. New York 1977; Lyons. 1.: Language and Linguistics: An Introduction. Cambridge, Mass. 1981; Newmever. F. J.: Linguistics Theory in America. New York 1980; Robins, R. A Short History of Linguistics. Bloomington 1968; SampSOil, G.: School of Linguistics. Stanford., Cal. 1980.

H.:

Hur lingvistika deskripti vni viz planovanijazykove lingvistika preskriptivni viz planovanijazykove lin g vis t i k a s t r u k t u r a I n i - specif. pfistup ke studiu -+jazyka, resp. metodo!' smer v -+lingvistice, ktery vznikl na pocMku 20. st. a ze ktereho se vytvofil vyvojovy proud ovlivi\ujfci prakticky vsechny spol.vedni discipliny. Proti pozitivistickemu mladogramatickemu atomismu postuluje l.s. chapani a zkoumani jazyka jako systemu, tj. vnitrne strukturovaneho celku. Pozorovanim a popisem -+jazykovych jednotek se udajne zabyval jiz Rek Panin (300 J. pf.Kr.), ale zacMky l.s. se kladou do pocatku 20. st. a byvaji spojovany se jmeny Jeana Baudouina de Courtenay a Mikolaye Kruszewskeho, zejm. ovsem Ferdinan-

da de Saussura, ktery je povaZovan za zakladatele l.s. K zakl. metodol. vychodiskum l.s. patfi ontologicke odliseni jazyka (langue) jako abstraktniho a soc. dorozumivaciho k6du (tj. znakoveho systemu) a feci (parole) jako jednotlive, individ. realizace tohoto k6du v dorozumivacfm aktu. Ontologicke rozliseni jazyka a feci vedlo k vycleneni -+fonologie jako vedy 0 zvukovem planu jazyka a -+fonetiky jako nauky 0 zvukove strance lidske feci. L.s. take zduraznovala nutnost vymezit v jazykovednych vyzkumech presne aspekt synchronni a diachronni. Tim reagovala na pfevahu historismu (diachronie) v jazykovede 19. st. L.s. neni smerem jednolitym, z jejich premis vychaze10 nekolik skol. V mezivalecnem obdobi se vytvofila tzv. prazska lingvisticka skola, soustfedena kolem -+Prazskeho lingvistickeho krouzku, jejiz zasluhou byl zejm. rozvoj fonologie. V Evrope sehrala vyzn. ulohu take skola kodaiiska, jejimiz tvurci byli Viggo Br¢ndal a Louis T. Hjelmslev a ktera se zamefovala na logickou strukturu jazyka. Rozvijela tzv. glosematiku, formalizovanou analyzu textu, s cHern najit "glosem", invariantni funkcni jazykovou jednotku. Zatimco prazska skola uVaZovala i soc. souvislosti jazykovych projevu, kodanska skola ve svem klasickem obdobi naopak zduraznovala autonomii jazykoveho systemu. V USA se pod vlivem pracf Edwarda Sapira, ktery jazyk studoval jako "klic ke kultufe", a Leonarda Bloomfielda, ktery jej studoval v rovine chovani, vytvofil smer nazyvany "americka deskriptivni lingvistika" neboli distribucionalismus. Pfedmetem jeho badani byl vyskyt (distribuce) jazykovych jednotek v konkretnim textovem souboru. Duraz na zkoumani konkretnich textu vedl v Evrope ke vzniku stylistiky jako relativne samostatne jazykovedne discipliny. V jistem smyslu pokracovanim a v jistem smyslu reakcf na am. l.s. 20. a 30. 1. je -+generativni gramatika N. Chomsktfho z 50. I. Principy l.s. se rozvijeji v poslednfch desetiIetich v ramci -+semiotiky, resp. -+semantiky. Vychazi z nich -+lingvisticka antropologie a zasahuji do -+interpretativni sociologie a -+etnometodologie (viz tez -+sociologie jazyka). A: structural linguistics F: linguistique structurale N: strukturelle Linguistik I: linguistica strutturalista Lit.: Bloomfield. L.: Language. New York 1933; Harris. Z. S.: Methods in Structural Linguistics. Chicago 1951; Hjelmslev. L.: Jazyk. Praha 1971: Hjelmslev. L.: Prolegomena to a Theory of Language. Baltimore 1953; Sapir. E.: Language. New York 1921; SallsslIre. F. de: (1916) Kurs obecne lingvistiky. Praha 1989; viz tei -->gramatika generativni.

Hur list zaznamni viz arch zaznamovy listina obcanskych pray vizobcan lit era t u r a viz sociologie literatury

lit u r g i e viz bohosluzba 10 aj a lit a - (z fr. loyal = zakonny, to z lat. lex = zakon) - vernost Ci oddanost smerovana vuci konkretni osobe ci vuCi neosobni organizaci. L. je vzdy zalozena na -+autorite, a to bez ohledu na to, od eeho je autorita odvozovana. L. pfedpoklada dobrovolnost, tedy moznost volby ze strany toho, kdo ji prokazuje. Zaroven se vsak zpravidla poji s emotivnim rozmerem, ktery tuto volbu zuzuje. Posun l. od osoby panovnika na celou instituci vel'. -+moci jako takove sehral vyzn. ulohu pfi konstituovani starni moci. Prvek l. patH ke konstitutivnim slozkam vsech forem -+klientelismu. Pusobi take ve zobecnene podobe - vylucna I. vuCi vlastnimu narodu je soucastf umirneneho -+nacionalismu i vyhroceneho -+sovinismu. Jista mira l. tvoff soucast vsech typu soc. vazeb, ktere nejsou zalozeny na jednorazovych, Ciste ucelove kalkulovanych kontraktech. V tomto smyslu slouzi kategorie I. sociologum k vystizeni povahy vztahu pospolitostnfho typu v opozici ke vztahurn zalozenym na prostem egoisrnu zucastnenych. A: loyalty F: loyalisme, loyaute N: Loyalitiit I: lealismo Kel lob b y - (angJ. terrnin pro halu, pfedsin, vestibul- napf. v hotelich, divadlech apod.) - vyraz pouzivany pro mistnosti pfed vchodem do jednaci sine am. snernovny (House of Representatives) a senatu, ktere jsou pfistupne verejnosti a kde je mozno setkat se s poslanci a senMory, a ktery v politologii a pol it. s-gii a dfky sdelovacirn prostfedkum uz vseobecne (i v laicke mluve) nabyl dalSiho vyznamu: konotuje jednotlivce a skupiny (lobbisty), ktefi se snazi ovlivnit zakonodarstvi a vladni administraci zakona ve prospech sve zajmove sku piny a organizace. Lobbiste maji prostrednictvim svych styku s volenymi cleny Kongresu a s Ufedniky vladni administrativy pfesvMcovat cleny legislativnich organu a (nebo) administrace, aby rozhodovali s ohledem na potreby organizaci, ktere lobbiste reprezentuji (ropne firmy, bankefe, odborove organizace, Jekafe, ucitele apod.). V USA, kde rna l. svuj puvod, jsou v lobbisticke aktivite zapojeny tisice osob - nejen na federalni urovni, ale tez v jednotlivych starech. KaZda vetSi organizace a zajmova skupina rna sve (temef vzdy placene) lobbisty. Federalni zakon z r. 1946 (Federal Regulation of Lobbying Act) vyzaduje forrnalni registraci lobbistu, cHove prohlaseni organizace, kterou reprezentuji, jakoz i oznameni jejich vydaju a pffjmu. Timto uzakonenirn se vlastne l. stala forrnalni soucasti po lit. zivota, je castecne pod pravni kontrolou. Ma moznosti vykonavat vliv (napf. pomoci financnich daru od reprezentovanych organizaci a skupin ve volebnich kampanich atd.) daleko pfesahujici faktickou sHu skupin, ktere zastupuje. 575

logika

ludistika

Pojem I. v po lit. zivote zobecnil i mimo uzemi USA, i kdyz bez formalniho zakotveni. Aekoliv mnozi lobbiste pouzivaji pfijatelne prostfedky k prosazeni zajmu svych klientu (pokouseji se napf. pfesvedeovat 0 spravnosti toho Ci onoho zakona nebo 0 jeho negativnich dusledcich), mnozi jini pouzivaji nebo se pokouseji pouzivat metody nezakonne (podplaceni, dodavani zkreslenych ajednostrannych informaci apod.). Proto termin I. budi ve vefejnosti pfedevsim negativni pocity. Je to ale i proto, ze I. zastupuje uzke zajmy svych klientu zcela bez ohledu na celonar. zajmy. o nezakonnych a protizakonnych akcich lobbistu se v zap. demokraciich vefejnost dozvida diky sdelovacim prostfedkum. Legitimni podezfeni tykajici se jejich einnosti je pfedpokladem jejich kontroly. Do jake miry jsou zakonodarci nebo vladni einitele skuteene ve svem rozhodovani ovlivneni I., je v podstate nezjistitelne. Pluralita a ruznorodost zajmovych skupin a organizaci "vyzbrojenych" lobbisty vsak do jiste miry umoziiuje elenum legislativnfch organu i adrninistrativy vyslechnout nejprotichUdnejsi hlasy tykajfci se zakonodame Cinnosti nebo interpretace zakonu v praxi. Za neplacenou a neformalni lobbistickou Cinnost lze povazovat dopisy elenum parlamentu, petice, rozhovory se zainteresovanymi obeany a vubec vsechny metody, jirniz jednotlivec nebo jeho organizace maji moznost prosazovat sve -'mizory a -'zajmy. Dopisove akce jsou casto inscenovany zajmovymi organizacerni a skupinami a je skoro nemozne kontrolovat, kdo je autorem dopisu nebo alespoii jeho odesilatelem. A: lobby F: lobby N: Lobby I: lobby Lit.: Finer. S. E.: Anonymous Empire: A Study of the Lobby in Great Britain. London 1958; Key, V. O. Jr.: Politics, Parties and Pressure Groups. New York 1958; Millbrath, W.: The Washington Lobbyists. Chicago 1963.

Neh logika - (z fec.logos = slovo, fee) - ve vyvoji evrop. mysleni je tento termin uzivan v ruznych vyznamech a kontextech, ale z hlediska terminologicke tradice by se jim mel a rozumet pfedevsim analyza jazyka a mysleni (usuzovani, definovani, klasifikovani) s cHern podat takova pravidla, ktera by provadeni techto Cinnosti uCinila co nejefektivnejsi. L. (v soueasnem stadiu rozvoje nazyvana tez formaIni I., symbolickou I., modemi I.) je ved. disciplinou, ktera za sve zformovani vdeei Aristotelovi a ktera byla rozvijena az do 19. st. v podobe tzv. tradieni I. Potom vstoupila do noveho obdobi, ktere je charakteristicke sirokym vyuzivanim matem. aparatu, rozvijenim symbolicke techniky, budovanim axiomatickych systemu a v souvislosti stirn obrovskym rozsifenim oblasti aplikaci (v soueasnosti pfedevsim ve vypoeetni technice, informatice a umele inteligenci). V navaznosti na hist. tradici je I. nejintenzivneji zkoumana jako prostfedek ovefovani spravnosti -'du-

576

kazu, zejm. tzv. deduktivnich dukazu (viz -tdedukce). Za pfedmet formalni I. tak muze byt povazovana zejrn. teorie spravneho odvozovani a relace logickeho dusledku, na niz je toto odvozovani zalozeno. V teorii odvozovani formalni logika uvazuje dukazy pouze vzhledem kjejich forme, a tedy nezavisle na obsahu a pfedmetne pravdivosti tvrzeni, ze kterych se dukazy skladaji (odtud nazev formalni I.). V poslednich desetiletich se formalni I. vnitfne diferencovala na tzv. klasickou I. a neklasicke I., pro ktere je charakteristicke, ze popiraji nektery ze zakl. principu klasicke I. (extenzionalitu, dvouhodnotovost). Mezi neklasicke I. patfi napf. intuicionalisticka I., vicehodnotova I., modalni I., deonticka I., fuzzy I. atd. Tzv. -'Iogika dialekticka nepatfi ani ke klasicke, ani k neklasicke vetvi rozvijeni 10giky. A: logic F: logique N: Logik I: logica Lit.: Cechdk, V. - Berka, K. - Zapletal, I.: Co vite 0 modern! 10gice. Praha 1981; Berka, K.: Strucne dejiny 10giky. Praha 1994; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton 1956; Tarski, A.: Ovod do logiky a metodologie deduktivn!ch vM. Praha 1966; Whitehead, A. N. - R1Lue!l, B.: Principia Mathematica. Cambridge, Mass. 1910-1913.

Svo log i k a d i a I e k ti c k a - nejasne pojmenovani ureitYch fil.-metodol. zasad, ktere nema ve skuteenosti nic spoleeneho s -tlogikou jako takovou, ale v urCitem vyvojovem obdobi to byla vyzn. soueast marx. filozofie (zejm. sov.). Pojem byl zfejme poprve pouzit V. 1. Leninem r. 1915 ve stati Karel Marx, ale K. Marx ani F. Engels tento pojem nepouzivali. Vyznam, ktery mu Lenin daval, je patrny z jeho komentafu a poznamek k Hegelove Logice, publikovanych ve FilozoJickjch seSitech, kde se zmiiiuje 0 "jednote dialektiky, logiky a teorie poznani". Zakl. principy I.d. charakterizoval Lenin v r. 1921 ve stati Jest/! jednou 0 odborech takto: 1. vsestranne zachyceni pfedmetu v myslence; 2. pojimani pfedmetu v jeho vyvoji a samovyvoji; 3. zahrnuti vsech praktickych lidskych poznatku v uplne definici pfedmetu; 4. popfeni existence abstraktni pravdy (pravdaje vzdy konkretni). Z techto formulacije zfejme, ze jde 0 jakesi obecne fil.-metodol. zasady. V diskusich, ktere probihaly v SOY. filozofii ve 20. l., se pojem I.d. vyskyto val velmi sporadicky as nevyhranenym vyznamem uzival se pfevazne jako synonymum k pojmu -tdialektika. Koncem 20. I. se objevily pokusy charakterizovat I.d. jako "aplikaci dialektiky na proces vedeckeho poznani". V tomto smyslu byla I.d. v ruznych pokusech 0 systematizaci marx. filozofie povaZovana bud za soueast teorie poznani, nebo dialektiky, event. za spojovaci soueast obou. Od 30. !. Ize pfedevsim u soy. autoru identifikovat dva hlavni smery pokusu 0 rozvoj I.d.: prvni spoeival v obecne metodo!. uvahach s pouzitim (nekdy jen vnejskovym)

dial. terminologie, druhy v komentovani a uVadeni pfikladu k principum I.d. vyslovenym Leninem. V souvislosti s pouzivanim pojmu I.d. vznikl v SOY. a vychodoevrop. filozofii take problem vzajemneho vztahu formalni logiky a I.d. V tech to diskusfch zaeal pojem I.d. dostavat novy vyznam, kter)' pozdeji pfevladl-I.d. byla pojimana jako vyssi vyvojova faze Cijako "pfekonani" formalni logiky. A: dialectical logic F: logique dialectique N: dialektische Logik I: logica dialettica Lit.: Rozellfal, M. M.: Principy dialekticke logiky. Praha 1962; Wetter, C. A.: Dialectical Materalism. London 1958.

Cech logika 0 bj evo vani - (z ang!. logic of discovery)zpusob vytvareni, vzniku -'objevu novych, originalnich poznatku, noveho vedeni. V jistem smyslu opakem 1.0. je logika justifikace (logic of justification). Tento vztah je analogii protikladu -'kontextu zduvodneni a kontextu objevovani. Jiz anticky feenik M. Tullius Cicero rozlisoval dva druhy logiky: ars inveniendi, coz je vlastne 1.0., a ars iudicandi neboli logiku souzeni. Nachazel je v Aristotelovych dilech (prvni v Topikdch a druhou v Analytikdch). L.o. ve forme kombinatoriky se snazil jako prvni vypracovat R. Lullus koncem 13. st. a pozdeji v 17. st. G. W. Leibniz, zejm. v souvislosti s tzv. mathesis universalis. L.o. by va nekdy explifikovanajako induktivni logika nebo jako kreativni logika zabyvajici se zakonitostmi tvofiveho mysleni. V tomto smeru je 1.0. spjata s psycho!. otazkami -.kreativity a invence a s problematikou konstruovani v inzenyrskem mysleni. Nejpropracovanejsich vysledku dosahl G. P6lya ph formulaci pravidel plauzibilniho usuzovani, ktere odvodil z rozboru inveneni Cinnosti matematiku. A: logic of discovery F: logique de la decouverte N: Logik der Entdeckung I: logica delle scoperte Lit.: P61ya, C.: Mathematics and Plausible Reasoning. Princeton, N.J. 1954.

Ber logi ka vedy - vedni disciplina pouzivajici pojmy a aparat moderni -'Iogiky k analyze systemu ved. poznani. Zformovala se v prvni etvrtine 20. 1., rozpracoval ji -tneopozitivismus. Termin I. v. se pouziva take pro oznaeeni zakonitosti rozvoje -'vedy, pravidel a procedur ved. pozorovani a ueeni 0 psychol. a metodol. pfedpokladech ved. -tobjevu. (viz tez -'Iogika objevovani). Mezi zak1. okruhy probJemu soueasne I.v. patfi zkoumani logickych struktur ved. teorii, vytvafeni a zkoumani umelych (formalizovanych) -tjazyku vedy, ruznych typu deduktivnich a induktivnich usudku (viz -tdedukce) v pfir. a spo!. vedach, analyza formalnich struktur zaki. a odvozenych ved. -tpojmu a -tdefinic, zkoumani logicke struJetury pozo-

rovacich procedur a rozpracovavani logickych kriterii jejich heuristicke efektivnosti, zkoumani logicko-metodo!. obsahu procesu abstrakce, vysvetlovanf, pfedpovidani atd. A: logic of science F: logique de la science N: Wissenschaftslogik I: logica della scienza Lit.: Durbin, P. R.: Logic and Scientific Inquiry. Milwaukee 1968; Ruzavill, C. I.: Naucnaja teorija. Moskva 1978.

MaO log i s t i k a - (z fec. logos = slovo, fee) - oznaeeni moderni vyvojove etapy -tlogiky, zavedene poeatkem 20. st. L. Couturatem k odliseni tzv. matematicke nebo symboIicke logiky od logiky tradieni. Toto oznaeeni se nyni jako tech. termin nepouziva, rna spiSe negativni podtext. V antice se pod nazvem "logistike techne" rozumelo umeni pocHat. Ve vojenstvi se pod I. rozumi zasobovaci system armadnich utvaru. A: logistics F: logistique N: Logistik I: logistica Ber log it viz modely logitove log 0 a n a I y z a viz poststrukturalismus log 0 k r a c i e - (z fec. logos = fee; kratos = sila, vi ada) - ideova koncepce pomerne malo vlivneho konzervativniho polit. hnuti tzv. neoaristokratu. V jeho eele stal jeden ze zakladatelu Panevropy R. N. Coudenhove-Kalgeri spolu s K. Hilerem, soc. teoretikem navazujicim na PlatOna a F. Nietzscheho. Logokrate se hlasili k tzv. stavovskemu socialismu, odmitali marxismus, demokracii i liberaIismus. Uznavali vsak parlamentni system s tim, ze senat by mel byt nahrazen jakousi vyssi snemovnou slozenou z vynikajicich jednotlivcu, "dusevnich aristokratu", kteff by usmeriiovali a fidili polit. a duchovni vyvoj mas. Tento aristokraticky -tklub se mel dopliiovat a rozsifovat kooptaci novych elenu. Logokrate ostfe vystupovali proti myslence soc. rovnosti, akcentujice vzdelanostni, pracovni a duchovni hierarchii, kterou povazovali za pfirozenou. V pfedvaleenem Ceskoslovensku vzbuzovala I. zajem elenu Svazu stavovskeho sourucenstv{ prdce, charakteristickeho vypjatym nacionalismem a konzervatismem. A: logocracy F: logocratie N: Logokratie I: logocrazia Lin Iud i s t i k a - (z lat. ludus = hra, zabava; logos = slovo, fee, veda) - tez ludologie - systematicky vyzkum podstaty, vzniku, smyslu pravidel, funkcf a ulohy -'hry v individ. aspol. zivote eloveka a vyssich zvifat. Ludologove zkoumaji hru jako bioI. jev (viz -'etologie) a psycho!. jev a jeji misto v -.ontogenezi a -'socializaci jedince (zejm. v detske psychologii) i ve vytvafeni a vyvoji kultury. L. objasi'iuje pojem hry v protikladu a v souvislosti se svo-

577

lum penp ro letari a t Iync bodou, ucelnosti, krasou, praci, existenci, proZitkem, starosti aj. Ruzne teorie her analyzuji tento jev od nejstarsfch kultovnfch her a ritmilu az po nejmodernejsi hry, napl'. na pocltacfch. Vyskytuji se estetickt\ psycho\', s-gicke a kult.-fi\' teorie, zalozene zejm. na fenomenologickych pfistupech. A: Ludism F: ludistique N: Ludismus I: Lit.: viz -+hra.

Kam

lumpenproletariat - (z nem. Lumpen = hadr, car; lat. proletarius = obcan nemajfci pozemky) - doslova proletariat v hadrech, -'deklasovane vrstvy, nachazejici se na nejnizsi pricce zebftcku -'socialni stratifikace kap. spolecnosti. Do I. patfi zebnici, zlodeji, tuhici, prostitutky apod. L. je vysledkem sestupne -'socialni mobility casti -'maloburZoazie a casti -'proletariatu, spojene se -'socialni degradaci (viz tez -'pauperizace). Podle K. Marxe jde spiSe 0 reakcni vrstvu spolecnosti, jejiz pl'islusnfci ztratili -.tfidni vMomi, a ackoli byvaji nekdy strzeni proletarskou revoluci, jsou ochotni zaprodat se -'burZoazii, ktera l. casto zneuziva proti tl'idne uvectomelemu proletariatu (napl'. formou stavkokazectvi). L. je nachylny i k pl'ijimani extremnfch poloh -'rasismu a -'nacionalismu, k ucasti na pogromech. Jako tema patff do studia -'sochilni deviace, resp. -'socialni patologie. A: lumpenproletariat, underclass F: lumpenproletariat, sous-proletariat N: Lumpenproletariat I: lumpenproletariat San lustrace - (z lat. lustratio = ocista, oCisteni) - ptivodne nab. obfady "ocisty" od "poskvrneni", ktere vznikly v davnych dobach. Ten, kdo se provinil proti bozstvu, byl lustracni -'obeti oCisten. L. se vyskytuji ve vsech nabozenstvich, jejich formy jsou vsak rUzne. K oCiste se casto pouzivaji prostredky, ktere maji dezinfekcni uCinek, jako voda, ohei'i, kouf (napf. v hinduismu ocistna koupel v posvatne fece Ganze). Rozsifenym prostfedkem jsou i davive napoje a pousteni zilou (zejm. u pfir. narodti). V obdobi antiky byly l. provadeny v Rime. Ocista se konala zejm. pokud se clovek poskvrnil krveprolitim nebo tim, ze se dotkl mrtveho, byla vsak tez provadena na novorozenci hned po narozeni. L. formou krvave zvffeci obeti byla "hromadna", provadela se kazdych 5 letjako skup. -'obrad, a to v obdobi cenzu, tedy ph scitani lidu a soupisu majetku, aby mohly byt fadne vymefeny dane a nikdo se nemohl vyhnout vojenske sluzbe. V soucasne doM znamenaji l. spiSe nd ocisteni od viny jeji odhaleni a potvrzeni, event. potrestani vinika. V polistopadovem Ceskoslovensku se l. stala pravnlm aktem. Lustrovan neni kazdy, kdo pl'ekroCiI zavaznou moralni normu, ale jen ten, kdo zaujima vy578

znamnejsi obcanskou pozici, zodpovednou spo\. funkci, jejlz vykon podh~ha co nejsirsi soc. kontrole (vycet techto funkci je dan zakonem). L. je v tomto pfipade chapana spise jako oeista spolecnosti od nemoralnfch reprezentantu ei vUdcti a ochrana pi'ed nebezpecim moraine zavadneho jedmini. Ma postihnout v podstate zavaznejsi podoby tzv. rezimove kolaborace. Jeji prakticka realizace se vsak ukazala jako sporna. Doslo mj. k vyvolanl tzv. divokych lustraci a k zneuZlvani policejnfch archivu napl'. za ucelem -'skandalizace polit. protivniku. A: screening, background investigation, lustration F: lustration, epuration N: Lustrationen, Reinigung I: accertamenti, controlli MaR

I ute r s t v i - tez luteranstvi - smer -.protestantismu, ke kteremu se dnes hlasi v celem svete asi 80 mil. Iidi. Jeho zakladatelem je Martin Luther. V r. 1517 vystoupil s 95 tezemi proti odpustkum, na lipske disputaci; 0 2 roky pozdeji prohlasil, ze primat -.papeZe neni nutny ke spase a ze cfrkevni koncily nejsou neomylne, a okazale se pl'ihlasil k husitskym pl'edchtidctim. Vydal l'adu del oslovujfcich vel'ejnost, s pozadavky vtiCi statu i cirkvi. Pred mestskymi bran ami Wittenberka spalil odsuzujfci bulu papeze a papezske dekretaly. Byla na nej uvalena klatba. Prekladem bible (r. 1534) ziskal zasluhu 0 jednotny -'spisovny jazyk nem. naroda. Je povazovan za pfedstavitele "praveho kfidla" reformace. Polito byl znacne konzervativni. Konstantou jeho teologie je ospravedlneni pouhou -'virou a uplna zavislost eloveka na Bohu, rozluka teologie a fiJozofie, odontologizovani teologie. Zvestovani ajednani -'drkve neni podle neho neseno tradici, ale biblickou zvesti, soustfedenou kolem Jef.ise Krista. Uceni M. Luthera 0 dvou riSfch (Zwei Reiche Lehre), ktere souviselo s jeho rozlisenim zakona a evangelia, znamenalo vymaneni jednotIivych oblasti spo\. zivota z klerikalniho podruel, ale pozdeji vedlo i ke zdtirazi'iovani jejich svezakonnosti, coz naopak usnadiiovalo svetske vrchnostenske porucnictvi. L. je umfrnenejsi formou reformace nd -'kalvinismus, ktery na ne navaza\. SpoJecne ale vychazeji z -.bible jako jedineho zdroje a zakl. hlediska kl'estanske viry a zivota. Luterska teologie brzy zacala vytvaret (i za pomoci prvku aristotelismu a stoicismu) racionalni system usilujici o vyrovnani s renesancni filozofii. Ustfedni roli v l. hraje zminena teze, ze veskera Cinnost cloveka je poznamenana hfisnostf a zkazenostf lidske phrozenosti, ktera se da ospravedlnit pouze virou (sola fide), a ze spaseni eloveka je mozno dosahnout pouze BOZl milosti. L. pop ira zprostl'edkovanost vztahu "clovek - Buh" pomoci cirkve jako hierarchickeho arbitra, pfipousti ale zvestovani pomoci ka-

zani a obecenstvi. Odmita take vnejsi formy zasluhovosti (katol. system odpustku ajinych kultickych dobrych skutkti). Zdtiraznena hluboka osobni vira zaklada bezprostfedni vztah eloveka k Bohu a vyplyva z nl i vsechno skutecne dobre jednanl (zatfm mu vzdy neco chybl, co by mohlo byt pfidano). L. chtelo byt -'reformad cele ki'estanske cirkve, ale dostalo se do konfliktu s l'lmskym katolicismem ohledne obl'adnictvi, pojeti svatosti, postavenl knezl atd. Pro l. je typicka orientace na civilni zpusob zivota, kteni se promita do odmitanl -'reholnich radu, klasterniho zivota a -'celihlitu. Podobne jako kalvinismus take l. pl'ispelo k formovani individualismu a podpol'ilo rozvoj moderniho podnikani (viz tez -'etika protestantska). Po augsburskem nab. miru (r. 1555) se l. stalo statnim nabozenstvim, zv\. na severu Nemecka (v cele cirkve stal zemsky knize). Mimo Nemecko zapustilo l. koreny nejdl'ive ve Skandinavii, kde se stalo tez statnfm nabozenstvfm, ale zachovalo biskupske zfizeni. Vliv I. se sml i v ees. zernich, zejm. jako novoutrakvismus, dale v Polsku, Uhrach apod. Luterska ortodoxie pres systematicke vykony svych celnych osobnosti (L. Hutter, J. Gerhard) neunikla doktrinalni ztuhlosti. Tato -.teologie prosla relativne malym stepenim a necetnymi vnitrnimi spory. Urcujicf byly dva protikladne proudy: konzervativni a liberalni. Konzervatismus se drZel spo\. statu quo a v 50. I. 19. st. se mu podanlo podrobit si znacnou cast zemskych cfrkvi; liberalismus cerpal z ideji -'osvicenstvL Hlavnl teologickou osobnosti teto epochy je F. D. E. Schleiermacher, stavejfci viru na bezprostfednosti a niternem citu. Jeho teologie a filozofie se vyvijely v kritickem dialogu s nem. klasickou filozofii, zvl. s G. W. F. Hegelem. Jeji romanticky kontext zmizel po revoluci 1848-1849. Luterska teologie pl'ehlizela zneuzivani l. ve prospech tzv. Druhe fiSe a pozdeji Tfet! fiSe. Cest l. zachovala zvl. tzv. Vyzndvajici cirkev (Bekennende Kirche). Zhrouceni liberalni teologie pod vlivem 1. svet. valky podnitilo vznik novych smeru, reagujicich zvl. na tzv. dialektickou teologii Karla Bartha. V soucasnem I. je silny vliv teto skoly, dale teologie D. Bonhoefferovy, existencialnfch a hermeneutickYch vykladti bible, roste i vyznam podnetti z USA (P. Tillich, H. Cox) a z Lat. Ameriky (1. Bonino, G. Gutierrez, Alves). Organizaci luteranti v Nemecku byla nejprve Vseobecnd evangelicko-luterskd konference (od r. 1868). R. 1923 vznikl v Eisenachu Svetovy konvent luterdnu, r. 1947 v Lundu Svetovy luterdnskj svaz, ktery je volnym shromazdenlm luterskych cirkvi hlasicich se k augsburske konfesi, k Lutherovu katechismu (generalni tajemnik rna sldlo v'leneve). A: Lutheranism F: lutheranisme N: Luthertum I: luteranesimo

Lit.: Hennann, R.: Luthers Theo1ogie. 1967. MUller, R.: Streisand, Luthers Weg von der Reformation zur Restauration. 1964. Leonard, E.: Histoire genera1e du protestantisme, 3 sV. 1962; Ransdorj, M.: Z mys1enkoveho sveta reformace. Praha 1989; Stern, L. - Steinmetz, M.: 450 Jahre Reformation. 1967.

Ran, Such I u z a - (asi ze staronem, los = bezuzdny) - expresivni neodborny pojem vyskytujici se v hist. pramenech, ktery oznaeuje soc, -'vrstvu vydelujici se z chudiny, resp. z .....lidu agresivitou, amoralnostf, egoismem, nekulturnostf i animalnostf potfeb. V cestine jsou temer analogicky uzivany pojmy chatra, holota, chaska, sebranka aj, Jde 0 osoby nejnizsfho soc, statusu, s vyrazne negativistickym vztahem k soc. fMu a nedostatkem porozumeni pro celospol. zajmy. Tyto osoby vetSinou prosly procesem -'socialni degradace a byvaji povazovany za -'deklasovanou vrstvu. Pozivaji min. spo\' ucty a prestize. Dnes jsou to obvykle chuligani, narkomani, kriminalni zivly, pobudove, tzv, -.Iumpenproletariat. V pol it. publicistice je terrnin l. obvykle pejorativnlm -.labellingem, kterym se oznaeuji nejrtiznejsi spol. skupiny vcetne clenti militantnfch hnutf, ale i vlMnouc1 vrstvy (viz slovni spojeni "panska holota"), Pouzitf pojmu l. rna obvykle vyrazny diferenciacni pfidech a je projevem nadfazenosti rnIuvciho. S-gie zahrnuje zkoumani l. do ramce studia ~ociaJ.ni deviace, resp. -'socialni patologie. A: mob, rabble F: populace, racaille N: Pobel I: plebaglia Lin I y k ant r 0 pie - (z fr. lycanthrope = vlkodlak) - programove sebevycleiiovanl -'umeIcu ze spo\' struktury, interpretovane bud' jako destruktivnf p6za liter. .....satanismu, nebo jako vedomi hlubokeho rozporu mezi nfzkym soc, postavenim umelce a jeho pocitem moralni pfevahy nad "mesfakem". Program l. zformuloval eelny predstavitel prvni generace fr. -'bohemy P. Borel, k pojmu v jeho druhem uvedenem smyslu se vsak vratili i pfedstavitele -'umelecke avantgardy 20. st. (napr. T. Tzara). A: lycanthropy F: Iycanthropie N: Lykanthropie I: Iicantropia Lit.: viz -->bohcma.

Vod Iync viz day

579

mafie

machiavelismus nickeho klientelismu, hosp. i polit. -tkorupce. Novou kvalitu tyto m. ziskavaji, jakmile se propoji s narkomafiemi, s mezinar. zlocinem a s prodejem zbrani. Je vysoce pravdepodobne, i kdyz to Ize stezi prokazat, ze obchodni obrat organizaci tohoto typu ptesahuje vysi hosp. produktu mnoha mene rozvinutych zemi, cemuz zfejme odpovida i jejich celkovy vIiv. A: mafia F: mafia N: Mafie I: mafia Lit.: Pflilcke, R.: Beitrage zur Theorie von Patronage und Klientel. Hei1972.

de
berg

Kel

mafie - (z it. maffia) - organizace uspofadana na principu -tklientelismu, ktera v podminkach modemiho statu pfemenuje jistou cast vef. zdroju a pravomoci v pravomoci a zdroje soukrome. Organizovane pfitom porusuje monopol statu na pouzivani -tnasHi a na vykon -tprava. Spojuje prvky osobni vernosti a -tloajality s tuhou hierarchickou strukturou, pfitom dodduje zasady delby prace mezi slozkami fidicimi a vYkonnymi. Po ekon. strance respektuje principy tdni smeny a snazi se pfitom profitovat z umele vytvaI'eneho nedostatku - poskytuje za uplatu ochranu tern, ktere sarna zbavuje bezpeci, poskytuje drogy tern, u nichz na ne vyvolala navyk apod. Obecne se za mafiany oznacuji ti, ktenjsou schopni zajistit sve osobni bezpeCi a svuj hmotny zajem, aniz by pfitom respektovali vet. moc a platne zakony. V konkurenci s vef. -tautoritou vytvaI'eji stat ve state. K nejznamejsim pfipadum tohoto typu pam it. m., ktera se formovala od pfelomu 18. a 19. st. nejprve z hlidacu dobytka na jihoit. latifundiich Bourbonu, ktefi vstoupili do klientskych vztahti k najemcum ptidy zprosttedkovavajicim najem pUdy mestske slechty drobnym zajemcum. Postupne se m. urbanizuje a prorusta do vrstev prumyslnickych a banketskych, propojuje se s maklefi a ziskava vazby na lokalni politiku. Podobne praktiky, prortistajici navic celym byrokratickym aparatem, se rozvijeji do podoby mafianske "amigokrazie" take napf. ve Spanelsku (pfedevsim v Andalusii, nazyvane nekdy "spanelskou SicHii"). Jestlize sicilska m. se dokazala dobte adaptovat na podminky mestskeho zivota pfedevsim v USA, urCite prvky span. mafianstvi byly rozvinuty na latifundiich zerni Lat. Ameriky, kde se namnoze staly soucasti statniho systemu. Praktiky mafianstvi prorustaji polit. systemy ruznych typu, mivaji podobu nelegalnich kontraktti mezi polit. a hosp. kruhy ci podobu Ui'ednickeho a stra580

mag i e - (puvod terminu je nejasny, snad je jeho kofenem staroperske oznaceni osoby nadane nadpfirozenymi schopnostmi) - ponechame-Ii stranou, ze timto terminem je take oznacovan jevistni iluzionismus (varietni kouzelnictvi, eskamotaz) a lidove pak vetSinou poverecne carodejnictvi, vystupuje pojem ve ttech vyznamovych rovinach - kult. a soc. antropol., resp. etnologicke a s-gicke, filozofickeho a liter. romantismu a okultisticke. Klasikem pojeti m. v kult. antropologii je J. G. Frazer (viz Zlata ratolest z r. 1911-1915), ktery sve evolucionisticke pojeti zalozil na srovnavacim studiu ruznych poverecnych -tritualo, dolozenem bohatym materiaIem. Jeho vychodiskem je analyza magickeho mysleni, ktere chape jako vyvojove nejranejsi, primitivistickou fazi Iidskeho mysleni, resp. jako nespravnou aplikaci zak!. principu asociace pfedstav, principu podobnosti a vzajemneho doteku. Za spolecneho jmenovatele povaZoval "sympateticky vztah" (vnitfui soulad). Zakon podobnosti vedl podle neho ke vzniku homeopaticke m., zalozene na tom, ze podobne vytvari podobne a vysledek se rovna pficine. Zakon doteku vedl ke vzniku kontaktni m., podle ktere veci, ktere byly ve vzajemnem styku, na sebe pusobi (napf. cokoli se cini s pfedmetem, ktery byl ve styku s urCitou osobou, deje se take s touto osobou, cozje pI'ipad tzv. voltu, carodejnicke praktiky rozsifene ve vsech kulturach: probodne-li se stopa urCite osoby, pusobi se ji tim bolest apod.). Uplatnuje se zde princip "pars pro toto", tzn. cast zastupuje celek (volt-figurka byl impregnovan napt. vlasy osoby, na niz mel pusobit). Frazer dospel k zaveru, ze m. je falesnym systemem pfir. zakonitosti a klamnym navodem k jednani, ze je nepravou vectou stejne jako neplodnym umenim. Protoze podle nej -tnabozenstvi ptedstavuje vyssi uroven lidskeho mysleni, vznikla m. hist. pfed nabozenstvim a lisi se od nej tim, ze pfinucuje nebo omezuje nadpfirozene sily, kdeito nabozenstvi se je snazi ziskat na svou stranu (rozdH ritualu v m. a nab. kultu zaklfnani a modlitby). Frazer tvrdi, ze nabozenstvi vzniklo, kdyz se zacalo pochybovat 0 praktickych vysledcich m., ale nevysvetluje, proc

se m. vzdor temto pochybam udrzela, a to i ve vyspelych kulturach. Teto teorii bylo vytykano, ze nezahrnuje celou fenomenologii m., zejm. pak praxi samanismu (viz -tsaman). E. Durkheim (1912) poklada m. za individualistickou, nabozenstvi za kolektivisticke, oboji pak za dva p6ly tehoz jevu, -tviry. Existuji vsak take kolekt. magicke -tobrady (napt. lovecke nebo valecnicke tance pred zapocetim lovu nebo valecneho tazeni), predstavujici princip homeopaticke imitativni m. V jinych teoriich se uvadeji jina trideni m., napf. agresivni a prevencni (k druhemu patri zaZehnavani nemoci, noseni amuletti a talismanti apod.). Nekten funkcionalisticti autoh (napf. B. Malinowski v Magic, Science and Religion, 1926) soudi, ze magicky ritual vznika z uzkostne tenze, kterou umoznuje odreagovat, a ze nahrazuje praxi. Magicky obfad rna zajistit uspech, 0 jehoz dosazeni se pochybuje, ktery je nejisty. V mysli primitiva vznika ve stavu uzkosti tendence k expresi a casem je tato akce symbolizovana (viz napf. magicke rity Trobriandu, ktere maji zajistit uspech pfi lovu ryb). Teto teorii vsak odporuje napt. A. R. Radcliffe-Brown (1930 a jindy), ktery cely tento vyklad obraci: ritual naopak vytvafi uzkost, ktera zajiSfuje ucelne chovani (napf. rituaIy po narozeni ditete u Andamanu, ktere maji zajistit vetS! peci o novorozence, navozuji strach, aby narozeni probehlo bez komplikaci). C. Levi-Strauss (1962) nestavi m. a -tvedu do protikladu a nechape magicke mysleni jako zasadne insuficientni, resp. inferiorni, ale proste jako jiny druh mysleni, ktery je s ved. myslenim paralelni a osvectcuje se u -tpfirodnich narodu (napt. v klasifikaci bylin podle jejich lecebnych ucinku). W. E. Miihlmann (1969) soudi, ze by bylo chybne pfevadet veskere fenomeny m. jen na primitivni stupne kultury; magicke podle nej zustava obecnym lidskym potencialem. V -tromantismu je m. spojovana se silami -tnevedomi (c. G. Carus), je chapana jako vyraz dokonalosti a symbol absolutna (napf. u F. L. Novalise magicke pojeU poezie). Vznika tzv. magicky idealismus, na nejz navazujeA. Schopenhauer, uznavajici vedle kauzalnich souvislosti tez souvislosti magicke. Okultisticke pojeU m. (viz -tokultismus) vyjactfil jiz R. Bacon vyrokem, ze m. je prakticka metafyzika, interakce mezi transcendentalnem subjektu a transcendentnem reprezentovanym svetem tzv. astralniho svetla, ktere je prostfednikem, ale i pusobcem magicke akce. Ta rna formu invokativni (prosebnou), resp. evokativni (imperativni), a dynamizujic astralni svetIo tvotf v nem by tosti, jejichz prosttednictvim muze pak operater pusobit i v rovine fyzickeho sveta. Klasik evrop. m. H. C. Agrippa von Nettesheim (De occulta philosophia, 1531) se pokousi sjednotit filozofii m. s kfesfJlnstvim na

bazi neoplatonismu. M. je pestovana jako metafyzika pnrody i jako prakticka nauka 0 vyuziti skrytych sil pfirody, zejm. k uceltim lecebnym (G. della Porta: Magia naturalis, 1619) a ke komunikaci s transempir. bytostmi (magia innaturalis). Deli se na "cernou" (uziti prostredku m. ke zlym ucelum) a "bilou" Ueji uziti k ucelum dobrym). Ke vzkfiSeni stfedoveke m., zejm. ve spojeni s -thermetismem as -tkabalou, dochazi koncem 19. st. (Eliphas Levi: Dogma a ritual vysoke magie, 1856, ces. 1918). Obnovuje se alexandrinska theurgie, coz je vyssi forma m. (J. Kefer, 1938). V soucasnosti nechybeji ani teorie chapajici m. jako praxi s personifikovanymi silami nevedomi (/. Regardie, 1969) nebo jako praktickou metafyziku sexu, tzv. sexualni m. (satanistaA. Crowley, 1929) a nechybeji take pokusy 0 jeji experimentalni provefovani (fimska skupina Ur, londynska spolecnost The Golden Dawn, prazska Universalia). A: magic F: magie N: Magie I: magia Lit.: Bittner, K. G.: Magie Mutter aller Kultur. MUnchen, 1930; Cavendish. R.: Oejiny magie. Praha 1994; ElidS, 0.: Uvod do magie. Praha 1935; Kefer, J.: (1938) Synteticka magie. Praha 1993; Nakoneen:v, M.: (1993) Lexikon magie. Praha 1995.

Nak mac h i a vel ism u s - termin odvozeny od jmena vyzn. it. renesancniho teoretika spolecnosti a politiky N. Machiavelliho. Je pouzivan v fade vyznamu, z nichz prvni splyva s autentickymi nazory N. Machiavelliho na stat a politiku, druhy se ztotoznenim m. s amoraInosti a polit. bezzasadovosti, popt. (v psycho!. pojeti m.) s prostou vypocitavosli a schopnosti sjednavat a rusit koalice, tfeli pojeti jej charakterizuje jako pocatek ved. pfistupu k politice, jako smer, ktery politiku demaskuje, strhava z ni ideol. rousku, zbavuje ji mytu a derivaci a odhaluje jeji pravou podstatu, jiz je boj 0 moc, predevsim 0 moc statni. Sam Machiavelli svou spo!. teorii vedome budoval jako nastroj zmeny stavajici skutecnosti a navod k -tjednani. Byl ptesvedcen, ze ph sjednoceni Italie musi hlavni roli sehrat silny a rozhodny panovnik, ktery k tomuto cHi nebude vahat pouzit vsechny dostupne prostredky vcetne tech, jez jsou z moralniho hlediska hodnoceny jako povazlive nebo dokonce neunosne. Obraz takoveho panovnika podal a zakl. metody a techniky jeho vlady popsal v dHe The Principe (1513). Vladce podle Machiavelliho muze byt kruty, nemusi drzet slovo, muze neco jineho pfedstirat a neco jineho delat, nesmi se spolehat hlavne na sHu argumentu, ale na argument sHy, nema se pfiznavat k chybam, ale vzdy je svalovat na druhe, a to i na sve nejblizsl spolupracovniky apod. Prave na zaklade techto doporuceni bylo brzy po Machiavelliho smrti obvineno jeho dilo z amoralnosti a k tomuto hodnoceni se hlasila i fada politiku a myslitelti 581

majetek

v dalSich stoletich. UZ v polovine 16. st. byl Machiavelliho obraz symbolicky spalen na hranici, papez Pavel IV. a pote tridentsky koncil dali Machiavelliho dila na index, dokonce udalosti bartolomejske noci byly pfipisovany vlivu jeho nazoru, nektere Machiavelliho ideje ostfe odsuzoval prusky kral Fridrich II. apod. Pod vlivem techto kritik se postupne vytvafel termin m. jako oznaceni amoral nosti a pokrytectvi v politice i jako synonymum nazoru, ze pro dosazeni polit. cilu je mozne pouzit jakekoli prostfedkyo M. zacal znamenat odtdeni -'politiky a -.monilky jako dvou podstatne odlisnych oblasti spo!. skutecnosti, z nichz kazda se fidi jinymi pravidly, z cehoz v praxi vyplyva, ze neni smysluplne vztahovat na politiku moralni hodnotici kriteria. Vznika otazka, do jake miry je opravnene pfipisovat tyto nazory Machiavellimu, a tedy do jake miry je spravne odvozovat termin m. od jeho jmena. Je to vlastne paradoxni problem: zda Machiavelli byl vubec machiavelistou. Nelze totiz napf. tvrdit, ze by Machiavelli povaZoval nektere vyse zminene prvky za trvalou soucast spo!. a polit. zivota, ze by byl jejich zastancem a propagatorem. Machiavelli jako realisticky uvazujici autor pouze popisoval polit. zpusoby a metody, jez byly v jeho dobe v Italii i jinde bezne, a upozori'ioval, ze kazdy, kdo chce v politice dosahnout uspechu a pozitivnl zmeny, musi s touto, byi z moralniho hlediska neradostnou skutecnosti pocitat a musi se ji pri volbe vlastnich postupu pfizpusobitjinak je nutne v boji se svymi soupefi pfedem odsouzen k porazce. V uzsim a specifictejsim vyznamu zavedl termin m. do sociologie amer. autor J. Burnham v dile The Machiavellians. Defenders of Freedom (1943). V jeho pojeti strhava m. z politiky ideal. rousky, zbavuje ji mytu a derivaci a odhaluje jeji pravou podstatu, jiz je boj 0 moc, pfedevsim 0 moc statni. Toto pojeti vychazf z konfliktualistickeho modelu spolecnosti a pfedpoklada, ze mocenske konflikty jsou vyvolavany stfetavanim lidi, ktefi bojuji o uspokojeni svych potfeb, ze moc neslouzi zadnym vyssim cilum. Tato podstata politiky byla v dejinach drziteli moci zakryvana a Machiavelli byl podle Burnhama prvni, kdo tuto skutecnost odhali!. Na nej pak navazali dalSi autofi, ktere Burnham nazyva machiavelisty a mezi nez fadi V. Pareta, G. Moscu, R. Michelse a castecne G. E. Sorela. Vsechny spojuje demaskatorska role ve vztahu k politice a kritika drzitelu moci, ktefi podle Burnhama vzdy usilovali 0 uddeni mas v neznalosti prave podstaty politiky. PojeU politiky jako zcela autonomni oblasti spo!. zivota nezavisle na ekonomice a moraice mj. pfispelo k vytvoreni novych mytu 0 podstate politiky (viz napf. -'fa.sismus). A: Machiavellianism F: machiavelisme N: Machiavellismus I: machiavellismo 582

maloburZoazie Lit.: Gramsci. A.: Pozmimky 0 Machiavellim. politice a modernim statu. Praha 1970; Kuitura v zrcadle dejin filozofie. Praha 1982; Machiavelli, N.: Uvahy 0 vladnuti a 0 vojenstvl. Praha 1986.

Sed m aj e t e k viz vlastnictvi, vlastnik m akro b i oti ka viz eubiotika makroekonomie viz ekonomie m ak ro ekonom i e nova klasicka viz ekonomie neoklasicka, expektace, monetarism us makrosociologie a mikrosociologie - (makro z fec. makros = velky; mikro z fec. mikros = maly) - konvencni, obecne akceptovane vnitfni cleneni s-gie podle velikosti soc. utvaru, ktere jsou pfedmetem studia: mikrosociologie se zabyva sferou bezprostfedni -'socialni interakce, tedy -'malymi skupinami, -'socialnimi sitemi, -'interpersonalnimi vztahy a kaZdodennimi zivotnirni aktivitami, makrosociologie se zabyva velkymi soc. utvary, jako jsou -'narody, -.ti·idy, -.glohalni spolecnosti, -'vrstvy atd., a temto utvarum odpovidajicimi procesy a jevy (-'socialni stratifikaci a -'mobilitou, -.migraci, -'modernizaci, -'masovou spolecnosti, -'masovou kulturou atd.). I kdyz se krome -'socialni makrostruktury a mikrostruktury nekdy terminologicky vyclei'iuji take tzv. socialni mezostruktury, jimiz se rozumeji soc. utvary stfedni velikosti (organizace, podniky, ufady atd.), pojem "mezzosociologie" se nepouziva. Velmi obecne lze fici, ze klasicka s-gie 19. st. a prvni poloviny 20. st. byla v pfevladajici mire makrostrukturalne orientovana, vedome a programove se zabyvala pfedevsim tzV. velkymi soc. problemy, temata mikrostrukturaIni povahy byla spiSe na okraji badatelskeho zajmu. Mikrostrukturalni obrat je spojen se vznikem -'sociologie malych skupin (ktera se nekdy ne zcela pfesne ztotozi'iuje s mikros-gii), k nemuz doslo v 30. I. 20. st. Od te doby do konce 60. I. koexistovala teor. orientace makrostrukturalni, reprezentovana zejm. -'strukturalnim funkcionalismem a konfliktni a kritickou teorii, ale take tfeba makrostrukturalni teorii P. A. Sorokina, vedle mikrostrukturalni orientace pfedstavovane zejm. tzV. -.skupinovou dynamikou, -.sociometrii a mikrosociologii G. Gurvitche (termin mikrosociologie sam je francouzskeho puvodu), ale take rutinni empir. s-gii v podobe teor. neambici6znich mikros-gick,Ych vyzkumu neopozitivisticke inspirace. V soucasnosti se k makrostrukturalnim teoriim fadi vedle strukturniho funkcionalismu a neostrukturalismu (nekdy se mluvi 0 neoparsonsovstvi) take -'neoevolucionismus, strukturacni teorie A. Giddense, analyza svet. systemu l. M. Wallersteina a vubec vsechny odrudy -'neomarxismu, k mikrostrukturalni orientaci

-'symbolicky interakcionismus, -'etnometodologie, -'fenomenologicka sociologie, do jiste miry -.teorie socialni smeny a -.teorie socialnich siti. S. N. Eisenstadt a H. 1. Helle uvadeji jako velka soudoba temata makros-gie problem moci, hodnot, elit, tfidni struktury, soc. konfliktu a zmeny, jako zaki. temata mikros-gie teorii roli, kazdodennost, symbolickou interakci, konverzacni analyzu, teorii emoci a teorii ocekavani. Nektefi autofi, napf. G. Gurvitch, Amitai W. Etzioni, Edward A. Shils, Peter M. Blau aj., formulovali tezi, ze mikro- a makrostruktury jsou tak kva!. odlisne urovne soc. reality, ze je nutne chapat je jako nespojite, s "emergentnimi" vlastnostmi a najit proto vyraz i v jejich radikaInim oddeleni jako specif. subdisciplin s vlastnimi teoriemi, pojmoslovim a metodologii. Vychazeli z pfedpokladu, ze hlubsi poznani mikrostruktur neposkytuje dodatecne relevantni informace k pochopeni makrostrukturaIni urovne soc. jevu a ze to do jiste miry pIaU i naopak. S-gie se pak jevila jako veda vnitfne hluboce schizmaticky rozdelena na dYe velke subdiscipliny, mezi nimiz je obtizna, ale dokonce snad i malo funkcnf vzajemmi komunikace pro absolutni kval. odlisnost pfedmetu. Toto radikaIni stanovisko se v 70. !. postupne stira a kdysi zdanlive frapantni rozdH mezi obema orientacemi do znacne miry mizi. Hleda se dokonce cesta k jejich teor. integraci. PfeZivaji samozfejme nadale vzajemna obvineni - makrosociologu zejm. z neopravnenych reifikaci a hypostaze abstraktnich pojmu a mikrosociologu z nezpusobilosti vypovidat 0 velkych problemech doby, vetSinou se vsak hledaji cesty ke komplementamimu vYkladu. Respektuje se, ze mikroprocesy a mikrostruktury jsou makrostrukturalne ramcovany (nikoliv jednosmeme determinovany), ze pochopeni mnoha makrostrukturalnich procesu neni mozne bez respektovani perspektivy individui, jejich zivotnich drah, orientaci a aspiraci atd., a dochazi se k pochopeni, ze vets ina partikulamich soc. jevu rna aspekt mikro- i makros-gicky (napf. alkoholismus nebo prostituce jako problem interpersonalni komunikace, individ. selhani, interakcni site a socializacniho procesu na jedne strane a ekon., pravniho, polit., statist. etc. kontextu problemu na strane druhe). Makrosociologicka orientace je vazana na historii, ekonomii a polit. vedu, mikrostrukturalni studia se inspiruji a opiraji spise 0 soc. antropologii, psychologii a lingvistiku. Rozliseni m. a m. je pomocne, orientacni a sarno 0 sobe velkou vykladovou hodnotu nema. A: macrosociology and microsociology F: macrosociologie et microsociologie N: Mikro- und Makrosoziologie 1: macrosociologia e microsociologia Lit.: Giddens. A. - Turner. 1. eds.: Social Theory. Stanford 1987; Eisenstadt. S. N. - Helle. H. 1.: Perspectives on Sociological Theory. London

1985; Kemeny 1.: Perspectives on the Micro-Macro Discussion. Sociological Review. 24,1976.

Pet makrostruktura a mikrostruktura socialn i - vzajemne protikladne pojmy, nejcasteji pouzivane pro rozliseni analyz -'socialni struktury lisicich se velikosti analyzovanych ci strukturu urcujicich jednotek. Jsou-li analyzovany interakce, vzajemne vtahy mezi individui a malymi soc. skupinami, hovofi se 0 soc. mikrostruktufe. Jejimi prvky jsou tedy pfedevsim jednotlivci a vztahy mezi nimi. Zabyva-li se analyza vztahy mezi -'spolecenskymi skupinami nebo uskupenimi, napf. mezi polit. stranami, dobrovolnymi spolky, klikami aspol. tfidami, hovofi se 0 soc. makrostruktufe. Soc. makrostruktura se vztahuje k institucionalni struktufe ajejimi prvky jsou spise soc. systemy (skupiny jednotlivcu), zatimco mikrostruktura se vztahuje spiSe k soc.-psycho!. a interpersonalnim procesum. Lze se setkat i s pojmem socialni mezostruktura (z it. mezzo = polovicni), ktery pouzivaji autofi uvazujici vice rovin strukturace. Konkretni vymezeni se od autora k autorovi meni. Z vyznarnu slova je zfejme, ze vzdy jde 0 rovinu analyzy lezici uprostfed mezi m. am. s. Za mezostrukturu se obvykle poklactaji organizacni systemy typu prumysloveho podniku, velkych vojenskych jednotek, teritorialni jednotky typu okresu apod. Pokud se vsak pohybujeme napf. v rovine globalni analyzy ci teorie zabyvajici se vztahy mezi spo1ecnostmi, jako je napf. Wallernsteinova analyza svet. systemu, je vhodnejsi vyhradit pro tento typ uvah pojem makrostruktura a pro vztahy mezi skupinami, tfidami apod. vyuzit pojem mezostruktura. (Viz tez -'makrosociologie a mikrosociologie.) A: social macrostructure and microstructure F: macrostructure et microstructure sociale N: soziale Makro- und Mikrostruktur I: macrostruttura e microstruttura sociale San m a lob u r Z0 a z i e - (z fr. bourgeois = puvodne nazev pro obyv. maleho mesta, mestyse) - oznaceni pro pocetne vyraznou -'vrstvu uvnitf -'burZoazie, zahrnujici osoby Zijici bud' zcela, nebo z velke casti z vlastni prace a z prace rodinnych pi'islusniku, tzn. pfedevsim femeslniky, drobne rolniky, zivnostniky a osoby zijici z vynosu skrovneho zemedelskeho ci prumysloveho kapitalu. Pojem m. je nekdy rozsifovan i na drobne ufedniky a pfislusniky svobodnych povolanL Cast m. kombinuje vytezek z vlastniho podnikani s pfijmy ze zamestnani. Podle vzajemneho pomeru obou techto slozek zpusobu obzivy jsou tito jedinci klasifikovani bud' jako delnici, v ideal. kontextu jako -'proletariM (pfevlada-Ii v jejich obzive rozhodujicim 583

malthuzianstvi

management

zpusobem mzda, popf. soc. davky), nebo poloproletariat Gsou-Ii tyto zdroje pi'ijmu v relativni rovnovaze ci pi'evazuji-li pfijmy z vlastniho podnikani). VYzn. soucasti m. jsou tez pauperizovane skupiny pi'emenujici se v ~de­ klasovane vrstvy, ztracejici postupne svoji soc. oporu v prosti'edi burzoazie a nezakotvene dosud v zivotnim stylu i kultufe proletariatu. lsou to tzv. marginalni skupiny. Typickymi pi'islusniky techto vrstev m. jsou dluznici a najemnici, jejichz majetek je zatizen hypotekou, dale osoby zijici z renty, jejiz hodnota rychlou inflaci znacne poklesla. Mezi deklasovanou vrstvu m. pati'i zvl. bankrotari (viz ~bankrot) a pi'islusnici opovrhovanych profesi. Pojem m. pati'i pi'edevsim do marx. kategorialni vybavy. Marxismus u m. predpoklada zvl. typ spol. vMomi, odlisneho od vMomi bUrZoazie i proletariatu. lebo zakladem je dvojakost zapojeni do spo!. delby prace i soc. struktury: jakozto podnikatelu i bezprosti'ednich vyrobcu, jako vykofisiovatelu i vykofisiovanych. Marxovy uvahy o ~moznem vedomi teto vrstvy se staly zakladem marx. analyzy spol. vMomi. Oddeleni m. od velke burzoazie je obtizne, neboi hranice je plynula a zavisla na povaze vyroby. lina je v obchode ci sluzbach, jina v prumyslove ci i'emeslne vyrobe, jina v zemMelstvi; existuji rozdily i podle jednotlivych odvetvi a konkn!tnich specializaci. Velmi relativni vyznam rna napf. pocet zamestnavanych osob v remesle Ci zivnosti i mira zisku ci vynosu z podnikani (presto jde 0 ukazatele nejcasteji brane v uvahu). Tradicnim kriteriem pfislusnosti k m. je osobni ucast majitele podniku na organizaci vyroby ci podnikani, nizky stupen vniti'ni clenitosti org. vystavby jeho podniku i fakt, ze cast produkce je urcena pro vlastni spoti'ebu v domacnosti. Pfedpoklada se, ze i po rustu velkovyroby je v kap. spolecnosti m. stale vyraznou ~referencni skupinou ajeji zivotni styl je napodobovan casti del. ti'idy, zejm. tzv. ~delnic­ kou aristokracii. V byvalych social. zemich byla m. bud zrusena spolu s celou ti'idou bUrZoazie, nebo byla v pozmenene podobe inkorporovana do social. ekonomiky (v Polsku, NDR, Vietnamu). Zacatkem 90. I. dochazi v techto zemich k revitalizaci m. formou tzv. male privatizace. S-gicke analyzy vetsinou zduraznuji pi'ijmove a prestizni ukazatele a m. zai'azuji do ~stredni tfidy i nizsich vrstev spolecnosti, vyjimecne do vrstev vyssich. Kategorie m. je postavena na kriteriu ~vlastnictvi, a proto se nekryje s pojmy ~bile Iimecky a ~modre limecky, protoze ty jsou postaveny na charakteru prace a zpusobu zivota. A: petty bourgeoisie F: petite bourgeoisie N: Kleinbiirgertum I: piccola borghesia Lin

malthuzianstvi - demogr., ekon. a s-gicka teorie iniciovana T. R. Malthusem koncem 18. st. V duchu ~bio-

584

logismu vychiizi z pfedpokladu, ze ziikl. faktory spol. zivota jsou bioI. nutnostjist a pohlavni vasen, silnejsi nd schopnost lidi opatfovat si potravu. Z toho vyplyvajici zaostavani vyroby potravin za populacnim pi'irustkem chapal Malthus jako univerzalni ~zakon, jejz opi'el 0 cetne statist. a jine udaje z ruznych zemi a dob. Pusobeni tohoto zakona podle Malthuse znemoznuje podstatne zdokonaleni spolecnosti a vedlo by k absolutnimu ~prelidneni a hromadne smrti hladem, kdyby je nezmirnovaly pfekazky (checks) zvysujici ~umrtnost nebo snizujici ~porod­ nost. "Pozitivnimi" ("represivnimi", ale pfirozenymi) pi'ekazkami jsou nemoci, valky a ostatni pohromy. lako mnohem mensi zlo vsak Malthus doporucoval pi'ekazky "preventivni", tj. sexualni zdrzenlivost mimo manzelstvi a odklad uzavi'eni snatku do doby, kdy je mozne uzivit deti (moral restraint). Pi'izpusobovani porodnosti k omezenym zdrojum zivobyti pomoci antikoncepce nebo potraru nepi'ichazelo pro Malthuse v uvahu z nab. duvodu. Nepredpokladal ani nalezite zvyseni zemMelske vyroby, neboi pocital s klesajici urodnosti pUdy, a domnival se, ze kdyby k nemu prece jen doslo, vedlo by k populacnimu vzestupu, ktery by jeho pffnos pfesah!. Malthus tedy do jiste miry uznaval zavislost rustu obyv. na urovni prace a zivota v zemi. Tato teorie nemalo odpovidala situaci na pocatku ~pnimyslove revoluce v Anglii. Zapusobila na mnoho demografU, ekonomu, historiku, politiku a sociologu v i'ade zemi nejen tehdy, ale take v pozdejsich dobach (ovlivneni byli napr. H. Spencer, M. Weber, A. Weber, E. A. Ross, P. A. Sorokin). Vliv mela i na Ch. R. Darwina, tvurce bioI. teorie boje 0 zivot a pfirozeneho vyberu. V Nemecku byly dokonce prijaty zakony zvysujici nejnizsi pi'ipustny vek pro uzavreni manzelstvi. Tim, ze Malthus spati'oval pi'iCinu bidy v nadmeme plodnosti chudiny, zpusobovane jeji lehkomyslnosti, a jako stoupenec ~libera­ lismu odmital jeji soc. podporu statem, posiloval protide!. a protiodborai'ske nalady ve vel'. mineni a pfispel ke zhorseni chudinskeho zakonodarstvi v Britanii. Tak se m. stalo i pravicovou ~ideologii, ktera narazila na odpor u socialistu, hledajicich puvod chudoby v kap. ekonomice; Malthuse kritizoval napi'. K. Marx. Nektei'i antimalthuziani zduraznovali vojensky i kult. vyznam pocetne populace. Rovnez i'ada sociologu (kupi'. A. Coste, W. Sombart, F. Oppenheimer) podrobila m. kritice. Tuto teorii ostatne zpochybnoval sam spol. vyvoj. Obyv. prumyslove vyspeIych zemi se zdaleka nezvetsovalo geometrickou i'adou. Poklesla tam porodnost i umrtnost, vyznam mel a tez emigrace, diky tech. pokroku se zvysovala produktivita zemedelstvi i moznosti dovozu potravin a vzestup zivotniho standardu dokazoval, ze dodavky prostfedku k zivotu ros-

tou rychleji nez populace. Ziiroven se ukazovala mahl. uCinnost vyzev k "rnravni zdrzenlivosti". Proto jiz v 19. st. cetni soc. reforrnatofi, ktei'i se v ruznych zemich zorganizovali jako hnuti, chteli celit pfelidneni a bide spiSe regulaci porodnosti (birth control) na zaklade antikoncepce (i v manzelstvi) a pi'islusneho zakonodarstvi. Tomuto uceni a hnuti se na rozdil od "klasickeho" m. zacalo i'ikat neomalthuzianstvi. Od 20. I. 20. st. se vsak hnuti za regulaci porodnosti od neomalthuzianstvi stale vice oddelovalo zduraznovanim jinych duvodu pro antikoncepci. Marxiste zafazovali do neomalthuzianstvi (ktere nekdy zamenovali sm.) spiSe ty soudobe ideologie Ci jejich prvky, ktere meIy pfelidnenim, nebo naopak nedostatkem obyv. (coz bylo "malthuzianstvi naruby") vysvetlit nebo ospravedlnit nezamestnanost, kolonialismus, valky apod.; patfila k nim fasisticka koncepce zivotniho prostoru (Lebensraum), orientace na zvysovani umrtnosti aj. Pozdeji se ujalo chapani neomalthuzianstvi jako novejsi varianty m., ktera vice zduraznuje soc. faktory reprodukce obyv., ale v praxi nadale klade na prvni misto bioI. deterrninanty. Soucasna statni opati'eni k omezovani porodnosti a tim ke zmimovani rozporu mezi rychlym populacnim pl'frnstkem a nedostatecnymi potravinovymi zdroji v nekterych rozvojovych zemich (napr. v Cine) nejsou nutne projevem neomalthuzianstvi. (Viz tez ~politika populacni, ~exploze populacni.) A: Malthusianism F: malthusianisme N: Malthusianismus I: maltusianismo Lit.: Eversley, D. E. c.: Social Theories of Fertility and Malthusian Debate. Oxford 1959; Popov, A. 1.: Sovremennoje maftuzianstvo. Moskva 1960; Rubin, 1. I.: Teorija narodonaselenija (maftuzianskoje i bUrZuazno-antimaftuzianskoje napravlenija). Moskva 1972; Smith, K.: The Malthusian Controversy. London 1951.

Stu man age men t - (angl. slovo znamenajici ovladani, zachiizeni, vedeni) - pojem terminologicky odpovidajici zhruba ces. fizeni, lepe jeste podnikovemu fizeni, ale zatimco rizeni je primame chapano jako Cinnost, resp. soustava rozhodovacich ukonu, m. Ize obecne vymezit spiSe jako soubor pfistupu, nazoru, zkusenosti, doporuceni a metod, ktere vedouci pracovnici neboli ~manazefi uzivaji ke zvladnuti tzv. ~manazerskych funkel, smei'ujicich k dosazeni soustavy cilu organizace (pod Ie definice Workshop on Capitalist and Socialist Organizations neboli WCS, 1984). Pojem m. zahrnuje funkce a lidi, ktei'i je vykonavaji, zaroven je to ale odborna disciplina a obor studia. Definici m. je fada. Nektere kladou duraz na vedeni lidi: napf. podle American Management Association je m. vykonavani ukolu prostl'ednictvim prace jinych. line vymezuji m. specifikacijeho cinnosti: napf. podle K. H. Chunga

je m. proces planovani, organizovani, vedeni a kontroly organizacnich cinnosti zamerenych na dosazeni organizacnich cilu. Na rozmanitost pojeti m. a jeho obtizny vyklad upozornil P. F. Drucker. Podle nej je m. funkel, disciplinou, navodem, ktery je tfeba zvladnout, a manazei'i jsou profesionalove, ktefi jej realizuji. M. je am. pojem, ktery se nesnadno vystizne pi'eklada i do brit. anglictiny. Ale stale vice nabyva mezinar. vyznamu a dnes uz se uziva nejen v angl. mluvicich zemich. Soudoby svet. m.je uz produktern am. i japonskym a zapadoevropskYm. V ponekud odlisnem smyslu se zacal pouzivat i v zemich s tzv. socialistickou ekonomikou, jak bylo poukazano na jednani WCS pocatkem 80. let. V zemich s trZni ekonomikou se chape m. predevsim jako ucelene fizeni vsech podnikovych politik a aktivit (marketingovych, obchodnich, vM.tech., vyvojovych, personalnich, ekon. aj.). M. se odlisuje od uzsiho pojmu "control", coz je pfime fizeni techno!. procesu a produkce. L. A. Allen oznacuje manazerskou cinnost (management works) za administrativne-ffdici, ktera se jeste nemusi vyznacovat osobnim vedenim (personal leadership). Administrativni fizeni podle neho smefuje k decentralizaci na rozdil od osobniho vedeni, ktere je do znacne miry centralizovane. Pojem m. se ani v USA nehodi pro instituce, ktere nespadaji do sfery podnikani. Univerzity nebo vladni instituce ci nemocnice maji obvykle sve "administrators", v armade jsou "commanders", jine instituce maji "executives" apod. V podstatnych zmenach hierarchicke organizace a zpusobu i'izeni podnikatelske cinnosti spati'uje T. J. Peters pfedpoklad pi'diti firem v podminkach turbulentnich zmen 90. !. 20. st. Pojem m. v zemich s tini ekonomikou implicitne zahrnuje vyrazne cilovou orientaci zalozenou na vel ice samostatnem a aktivnim podnikatel sky zamei'enem chovani vedoucich pracovniku (manazern), jemuz odpovidaji pi'islusne aktivity (funkce) fizenych organizaci. V zemich s tzv. social. ekonomikou se m. vztahoval ci vztahuje k plneni zadane soustavy ukolu, pfevedenych do rozsahlych souboru planovacich, vyrobnich a zdrojovych ukazatelu, a k vice ci mene jednotnemu centralnimu fizeni hospodai'stvi statem. Toto pojeti m. omezuje kreativitu a seberealizaci vedoucich pracovniku v podnicich i proklamovanou ~pracovni iniciativu. Pfechod byvalych social. podniku k mechanismu otevi'ene ~trzni ekonoJV.iky je podminen zejm. akcentovanim podnikatelskeho chovani v intencich soudobeho zap. m. (Viz tez ~human management, ~management vedeck)'.) A: management F: management N: Management; Fiihrung I: management Lit.: Allen, L. A.: Management and Organization. New York 1958; Cam-

585

management motivad

manifest behavioristieky

ra, 1. J.: Vychova k vecteckemu fizenL Praha 1970; Drucker, P. F.: Management - Task. Resposibilities, Practies. New York 1973; Peters, T. J.: Thriving in Chaos. New York 1980; Sedldk, M.: Organizacia americkych firiem a manageri. Bratislava 1967; Voddcek, L. - Dvorak, V.: Management v USA. Praha 1990: Voddcek. L. - Voddckovd, 0.: Management na prahu 90. let. Praha 1991.

Pro m anagemen t m oti v ad viz psyehologie praee management socialni - pojem pouzivany v rozdilnych vyznamech: 1. jako zvl. duraz na manazerske vyuziti soc. aspektu organizace, napf. v ramci smeru --'human relations (ide 0 podobne redundantni oznaceni jako --.human management, nebot --'management se vzdy opira 0 uvedene aspekty); 2. jako administrativni Cinnosti specializovane zamefene na soc. situaci a zabezpeceni pracovniku a obcanu na urovni podniku i vel'. spravy; 3. jako nazev pro management --'socialnich hnuti, obvykle nezavislych na stavajicich soukromych, vefejnopravnich nebo statnich institucich; v tomto smyslu se m. s. vztahuje nejcasteji k organizovani neziskovych akei a zajisteni kontinualniho pusobeni prosoc. nadaci. A: social management F: management social N: Sozialmanagement I: management sociale Vld manage men t vedeeky - tez vedeeke fizeni - rozvijeni teor. pfedstav 0 --'managementu, ktere rna spiSe podobu tvorby dilcich koncepei, zasad, doporuceni. Casto jsou protichUdna, pochazeji z ruznych vect. disciplin, jsou vsak spojena snahou 0 vytvofeni pfedpokladu uspesneho praktickeho fidiciho chovani podnikatelu a --'manazeru. Uspesne chovani znamena zvyseni zisku, snizeni ztrat, zajisteni celkove prosperity, ale i dosazeni spokojenosti Iidi, soc. souladu, participace soc. skupin na danem podnikani. Za zakladatele m. v. je povaZovan F. W. Taylor. H. L. Gantt ozivil davnejsi tezi R. Owena z jeho zname Adresy dozorcum manufaktury, ze fidit znamena spiSe vest a uCit nei popohanet, a zdurazi'ioval potfebu i jine nei jen vylucne hmotne stimulace vykonu delniku. Odmit! take Taylorovu diferencialni mzdu a nahradil ji ukolovou mzdou s prernii. H. Emerson vstoupil do teorii m.v. zejm. knihou 012 principech managementu, v niz na pfedni misto posta vii potfebu spol. cile, sjednocujiciho metaidealu v organizaci, nezbytneho pro dosazeni pozitivni synergicke vyslednice sil, pusobicich v ni na ruznych mistech a urovnich. F. B. Gilbreth pracoval na aplikaci koncepce motivace. Ve spolupraci se svou zenou, psycholozkou, vsak vypracoval pfedevsim metodiku tzv. pohybovych studii lidske prace, opiraje se 0 vlastni objev zavislosti optimalniho zpusobu vykonavani te ktere konkretni prac~ na spravne kombinaci zakl. prvku - mikropohybu (nazval je 586

pfesmyckou sveho jmena "therbligy"). Gilbrethovi, vedeni snahou 0 komplexnost vyzkumu fizeni k vyssi vykonnosti, pfispeli k vytvofeni zakladu prumysloveho designu, --.psyehologie praee, --.ergonomie a tzv. human engeneering. Hnuti racionalizace fizeni a prace na zaklade am. m.v. ziskalo po l. svet. valce sirokou odezvu v Evrope. V byvalem Ceskoslovensku v tomto smeru rozvijela pozoruhodnou aktivitu Masarykova akademie prdce a Ceskoslovenslcy komitet pro vedecke fizenf. V. Verumic, znamy tez ve spojeni s --'Iaboretismem, byl generalnim sekretarem Mezindrodnfho komitetu pro vedecke fizenf (CIOS). DaISi csI. pfedstavitele m.v., jako S. Spacek, J. Fleischner, A. Basus, 1. Basta, se mj. snazili pfekonat z sirsich humannich a soc. hledisek mechanicko-manipulacni omezenost Taylorova pfistupu. Zvl. pozornost zasluhuje v souvislosti s m.v. a jeho aplikaci v csl. podminkach --'batismus. Vyzn. obohatil m.v. fr. podnikatel a inzenyr H. Fayol, ktery jiz vyclenil fidiei Cinnost jako samostatny p1'edmet teor. zkoumani; sve pfedstavy vylozil zejm. v dile L'administration generale et industrielle (1916), ktere vysl0 ces. pod nazvem Zdklady sprdvy vseobecne a sprdvy podniku (1931). Venoval vetSi pozomost 1'izeni "shora doW', po 1'idici vertikale, vypracoval sve pojeti struktury fizeni, odrazejici rostouci --'delbu praee a --'profesionalizaci vykonu spec. fidicich roli nebo funkci, zdurazi'ioval pojeti fizeni jako pusobeni na lidi, nikoli pfimo na pracovni prost1'edky a pfedmety, pozadoval zabezpeCit vyuku 1'idiei prace p1'ime1'ene na vsech stupnich skolske soustavy. VytyCiI pro pot1'ebu konstituovani obecne vecty 0 fizeni ci sprave (v rozlisovani techto pojmu nebyl nijak dusledny) 14 obecnych principu: 1. delba prace; 2. pravomoc Ci autorita; 3. disciplina Ci kazei'i; 4. jednota veleni ci pfikazovani; S. jednota vedeni; 6. podfizeni individ. nebo dilcich zajmu zajmu spolecnemu, pot1'ebam celku; 7. odmenovani; 8. centralizace stupnice hodnosti a skalarni linie pravomoci; 9. po1'adek; 10. slusnost; 11. rovnost; 12. stabilita zamestnancu ve funkeich; 13. iniciativa; 14. korporativni duch, jednota zamestnancu. Za hlavni povazoval umeni fidit, tedy pruzne uplati'iovat obecne principy v konkretnich podminkach, podle menici se situace, na zaklade nezbytnych osobnostnich kvalit vedoueiho (inteligence, znalosti, zkusenosti, mravnich hod not a dalSich specif. schopnosti). Rozclenil --'manazerske funkee, na coz pak navazal L. H. Gulick a daISi auto1'i vcetne M. Webera. Ten venoval znacnou pozornost otazkam --.autority a rozdeleni --.moci v organizaeich, typologii vedeni a zejm. moznostem optimalizace --.byrokracie jako formy, resp. stylu fizeni ci --'manazerskemu stylu. Stanovil charakteristiky "idealniho typu administrativni organizace": max. del-

ba prace, hierarchicka autorita a pravomoc, system racionalnich standardu, obecnych pravidel, pfesnych instrukei ajejich dodrzovani (disciplina), vylouceni osobnich uvah a emoci (nestrannost, neosobni pfistup), pevna pravidla sluzebni kariery pracovniku a vytvareni jejich loajality k organizaci, p1'csnost, stabilita, spolehlivost, efektivnost cinnosti organizace jako celku v souladu s jejimi racionalnimi cili. A: managerial theory, scientific management F: management scientifique N: wissesehaftIieher Management I: management scientifieo KuP man a z e r - (z angl. manager = spravce, vedouei, 1'editel) - profesionalni 1'idici pracovnik, ktery vykonava Cinnosti (--'manazerske funkee) zame1'ene na alokaci a realokaci Iidskych a materialovych zdroju, na jejich koordinaci v prostoru a case k dosazeni stanovenych podnikovych cllu. Na m. je postaven system --'managementu. Postaveni a poslani m. je typicke pro zeme s trini ekonomikou a vaze se vyrazne k podnikani (P. F. Drucker). M. je vel ice narocna --'profese, spec if. pracovni --'kariera. Zejm. velke firmy venuji znacnou pozomost vychove a vyberu lidi pro ni. M. p1'i vykonavani svych profesnich Cinnosti (funkci) p1'ejimaji ci vytvafeji urcity --'manazersky styl (styl fizeni). Jsou produktem endogennich podminek (pfevazne mentalnich vlastnosti a schopnosti) a exogennich podminek, mezi nez patfi povaha ukolu, mira sverene pravomoci, vztahy na pracovisti, spol. pomery aj. Vznikla fada typologii m. Podle stylu fizeni Ize vymezit 3 typy m. z hlediska "dispozice osobnosti": autoritativni, demokr. a liberalni. Podrobnejsi cleneni vychazi ze zamefeni pusobeni na podfizene: k dosahovani co nejvyssich pracovnich vykonu, k jejich satisfakci, k vytvofeni harmonickeho pracovniho celku. Pomoei maticove typologie R. R. Blakea a 1. S. Moutona Ize zkonstruovat typy m. ruzne oscilujiei mezi "vykonovym Cinitelem" a "Iidskym cinitelem": autokraticky, byrokraticky, kompromisni, kolegialni, kamaradsky, Ihostejny ke sve funkci, demokraticky a tymovy. Podle "spolecenske tendence" se vymezuji hist. vznikIe typy m. Ve 2. polovine 19. st. a zacatkem 20. st. byl ideaIem m. "self-made-man" bez formalniho vzdelani. Ten se transformoval v "tvrdeho sUa" 20. a 30. let. Tehdy se vychazelo z toho, ze clovek je liny a je nutno s nim tvrde zachazet, aby pracoval. Hosp. deprese techto let umozi'iovala pfisnost i nedodriovani fair play, ponevadz na ulici cekali jini pracovnici ochotni pfijmout jakoukoliv praci. S vypuknutim 2. svet. valky se zacalo pfemyslet 0 tom, ph jakych podminkach jsou pracovnici spokojeni, rostl vliv teorie --.human relations. Ve 40. I. nastupuje m. jako

"vudce lidi". Ale jiz koncem 40. I. se ukazalo, ze vsichni spokojeni pracovnici nejsou produktivni a ze pfijemna pracovni atmosfera nezajisti, aby se vyrobil a prodal dobry vyrobek. Hledalo se feseni k snizeni vyr. nakladu. Vyzadovalo to novy styl 1'izeni, nove muze a metody. Rozsifovala se oddeleni pfipravy prace, pfeorganizovavaly se pracovni Cinnosti a zavadel0 se elektronicke zpracovnani udaju. Sio 0 to, aby pracovnici dosahovali nejvetsiho vykonu a pfitom aby z podniku neodchazeli. "Vudce lidi" je koncem 50. I. a pocatkem 60. I. nahrazen m. soustfed'ujieim se na "provozni natlak". V prubehu 60. I. doslo ke snaham koordinovat vykony zamestnancu a zarovei'i podporovat jejich iniciativu. Dulezitou roli zacal hrat organizacni talent m. Zrodil se "project manager". Neni to specialista, ale opira se 0 specialisty, rna zajem 0 sve lidi a 0 uspech projektu, pouziva nejnovejsich teorii motivace a informace. V 70. I. tento typ dale krystalizuje. Projektovy m. vyuziva poradcu-odborniku na "modelovani" perspektivy firmy, hleda strategicke koncepce. 70. I. byla obdobim euforie z exaktizace managementu a obdobim mamutich strategickych utvaru. Tento trend pominul. Od zpracovani rozsahlych strategickych planu s vlivem na chovani firmy se pfeslo ke strategickemu fizeni jako atributu "top managementu" (vrcholoveho vedeni) firmy. "Manazer strateg" zapada do obdobi 80. let. Pro 90. I. je charakteristicky vZrUst naroku na "manazera budoucnosti". Pro evrop. region se razi pojem euromanaier. Tento novy typ m. rna univerzitni vzdelani, plynule hovo1'i nekolikajazyky, rna nejmene t1'iletou praxi v zahraniCi a je schopny obstat na novych trzich. K jeho charakteristickym vlastnostem patfi schopnost globaIniho mysleni v mezinar. dimenzich a schopnost pohybovat se a pracovat v mezinar. tymech. Manazer budoucnosti (euromanazer) bude pracovat v pruzne organizacni struktu1'e s vice sefy pro vice ukolu, bude rozhodovat o mene vecech nez dnes, bude pfijimat rozhodnuti na urovni, kde vznikne potfeba rozhodovat, bude spolehat na sebemotivace a sebefizeni svych podfizenych. Nebude "sefern", ale nejlepsim clenem tymu optimalizujiciho chovani firmy, tvurcim a pruznym myslitelem s vizi budoucnosti. Je to samozfejme spiSe idealizovana vize. A: manager F: manager N: Manager; Leiter I: manager Lit.: Blake, R. R. - Mouton, J. S.: Training for Decision-Making in Groups. Austin, Tex. 1958; Henzler, H.: Od strategickeho planovani ke strategickemu fizeni: pokus 0 urceni mista. In: Tvorba podnikatelske strategie pro 90. leta. Praha 1990; Prochdzka, V.: Management v trtnim hospodarstvi. Praha 1991; Will, H. 1.: Zeitschrift fUr Betriebswirtschaft. Modernifizeni podniku, 129. 1970; viz tet ->management.

Pro mandala viz arehetyp rna n i fes t be ha v io ris tic ky viz behaviorismus 587

manifestace

manifestace viz demonstrace man i c h e ism u s - nab. uceni povazovane za --.herezi, bJizke --'gnosticismu, ktere vytvofil ve 3. st. n.1. Persan Manl. Je aplikaci principu dualismu a zakladem fady --'mibozenskych hnuti a --'sekt. Synkreticky spojuje prvky orientalnich nabozenstvi, zvl. --.zoroastrismu a --.buddhismu, s --.kfesianstvim. Jeho zaklad tvofi persky dualismus boje dobra se zlem (svetla, tj. Boha a jeho fise, s tmou, tj. dablem ajeho fisi), ve kteremje dobru pfisuzovana duchovni (spiritualni) povaha, zatimco zlo rna povahu hmotnou (materialni). Odtud prameni manicheisticky pozadavek, aby clovek usilujici 0 dobro potlacoval svou telesnost, ktera mu v kontaktu s dobrem brani. Podle stupne --'askeze se stoupenci m. delili ve dYe skupiny: vyvolene (elekty), zijici mnisskym zivotem, a laiky Cili posluchace (auditory). M. se zahy rozsifil do fady oblasti starovekeho a rane stfedovekeho sveta - na zapade pronikl ai do Spanelska, na vychode do Stfedni Asie a Ciny. Temef vsude byl statem pronasledovan. Pfesto pfetrval hluboko do stfedoveku. Na heretickem okraji kfesfanskeho sveta byly manichejske myslenky adaptovany nejprve sektou paulikhinu (jmeno odkazuje k apostolu Pavlovi), ktera vyrostla v 7. st. v Syrii, Male Asii a Armenii. PUvodne se sice tomuto zafazeni branilajako nafceni, ovsem i Marki6n, na nehoz navazovala, byl dualisticky gnostik; vSechny tyto skupiny casem splynuly. Paulikiani bylijako bojovni zaskodnici na byzantskem pomezi po nekolika porazkach v 9. st. pfesidleni na uzemi Thrakie, aby tam stfezili hranice; zde napomohli v 10. st. ke vzniku sekty bogomilu, ktefi rovnez odmitali Stary zakon, neuznavali etablovanou cirkevni organizaci, hmotny svet pokladali za vytvor dabla, za vezeni lidske duse. Jejich "dokonali" neznali manzelstvi, pozivani masa a jinych jidel. Ostfe kritizovali cirkevni hierarchii a hlasali myslenky soc. spravedlnosti. V Bulharsku bylo hnuti bogomilu vlivnou mensinou. V Bosne dokonce ovladlo zemi, protoze bylo schopno nalezat kompromisy. S bogomilstvim jsou spjati i katafi, ktefi se rozsifili ve 12. st. na jihu Francie, severu Italie a Spanelska. Byli pfikrymi dualisty, hlasali, ze fiSe sverla a fiSe tmy stoji nesmifitelne proti sobe, prosazovali asketicky zivotni styl. I u nich by Ii "dokonaJi", tvofici zvl. staY dosahovany pfijetim "svatosti utechy", ktera byla vlastne pfipravou na smrt, urychlovanou nekterymi dobrovolnym vyhladovenim. Vytvofili jakousi tajnou cirkev, do niz "nedokonali" nebyvali zcela zasvecovani, takZe zili na zvlastnim pomezi katolicismu a katarskeho spolecenstvi. Jejich uceni, ktere odmitalo tento svet jako neco od ~akla­ du spatneho, je pozoruhodne i fil. Byly proti nim vedeny nemilosrdne --.kfizove vypravy a scholastiCti filozofove psa-

588

manyrismus

Ii proti temto "novym manichejcum" fil. a teologicke trak-

taty (viz Tomas Akvinskj). A: Manich(a)eism F: manicheisme N: Manichaismus I: manicheismo Lit.: Klima, 0.: Manis Zeit und Leben. Praha 1962; Loos. M.: Dualist Heresy in the Middle Ages. Praha 1974; Widengren. G.: Mani und der Manichaismus. Stuttgart 1961.

Pap, Ran

man ip ulace viz donuceni MAN 0 V A viz analyza rozptylu vicerozmerna man ufak tura - (z ang!. manufactory, v jehoz zaklade je lat. manufactoria, resp. manu facere = tovama Ci dOna, vyroba prum. zbozi, rukodilny vyrobek) - forma organizace vyroby a prace hist. pfedchazejici tovamimu systemu, zalozena na kooperaci vetsiho poctu namezdnich delniku, ruznych samostatnych oboru nebo oboru shodneho vyrobniho zamefeni. M. je typicka vysokym stupnem --.deIby prace a specializace. V manufaktumi dOne mohIy byt soustfedeny bud vsechny vyrobni operace, nebo jen operace finalni, pficemz zbyvajici byly vykonavany domacimi vyrobci a samostatnymi femeslniky pracujicimi pro m. (tzv. rozptylena manufaktura). V nekterych m. byIy od pocatku pouzivany primitivni --'stroje, obvykle na vodni Ci vetrny pohon, pfevladala vsak rucni vyroba. Dobove byla m. charakterizovanaA. Fergusonem (v Essay on the History of Civil Society z r. 1767) jako stroj, jehoz soucastkami jsou lide. Prvni m. ve vyse uvedenem slova smyslu vznikaly v 2. polovine 16. st. (uplne prvni vsak vznikla v r. 1341 v Boloni), v ces. zemich v 17. a 18. st., pfedevsim v textilnim prumyslu. M. je formou rane kap. vyroby, ktera ale dosud pfeziva v nekterych oblastech vyroby (napf. umeleckofemeslne) a v tzv. rozvojovych zemich. V hist. obdobi rozkvetu m. byl tento pojem pouzivan casto jako synonymum prumyslove vyroby ci tovami vyroby. Rada autoru (napf. M. Weber, W. Sombart) zpochybiiuje moznosti pfesne odlisit m. a tovamu, resp. pojmout je jako dYe na sebe navazujici faze prum. vyroby. M. Freudenberg a F. Redlich upozoriiuji podobne jako Sombart na to, ze rozdil mezi m. a tovamou se nemuze opfit 0 dobove terminologicke konvence ani 0 pfesny vyklad pojmu stroj. Navrhuji jak m., tak rane tovami vyrobu zahmout pod pojem "pratovama" (protofactory). Podobne H. D. Fong zahmuje m. pod pojem nezrale, nevyvinute tovamy (immaturate factory). Oba pfistupy odkazuji na vyznam procesu spjatych s urovni organizace vyroby, delbou odvetvi na kapitalove intenzivni a extenzivni, orientovana na zahranicni ci vnitfni trh. (Viz tez --'revoluce prumyslova.) A: manufacture F: manufacture N: Manufaktur I: manifattura

Lit.: Fischer, W. ed.: Wirtschaft - und Sozialgeschichtliche Probleme der frUhen Industrialisierung. Berlin 1968; Fong, H. D.: Triumf of the Factory System in England. Tientsin 1930.

Lin man y r ism u s - (z it. maniera = navyk) - v puvodnim smyslu v ramci kritiky umeni je to hodnotici pojem, oznacujici vytvamy a liter. styl hledajici dokonalost v opakovanem napodobovani vyzn. del a vyusfujici v navyk, ph nemz tvofivost, osobitost a nitemost zanikaji v zavazne vnejsi forme. Dejiny umeni jej chapou jako smer, ktery pfejima urcite znaky dfivejsich vytvoru a nechavaje ustmout v deformovane podobe, aby tak vyjadfil zivotni pocit --'odcizeni. M. je uvaden v protip61u ke klasickemu umeni jako soc. a psych. podrninene esteticke chovani vilci svetu, zprobleinatizovanemu svetonazorovou krizi. Prvotne se oznaceni vztahuje k obdobi pozdni renesance, v nemz dochazi ke kap. odosobneni trZnich vztahu, nove vznikajici instituce pusobi proti C10veku a pfirodovedny scientismus nachazi svou obdobu v byrokratizaci vefejne spravy (w. Shakespeare zmiiiuje zvuli uradu, N. Machiavelli odhaluje rozdvojenost kriterii polit. a soukromoobcanskeho jednani, K. Marx z techto procesu vyvozuje ztratu univerzalni podstaty cloveka v abstrakcich vzajemne odtrienych oblasti zivota, G. Simmel nasledujici tragedii kultury). V teto doM geocentricka pfedstava vesmiru je nahrazena heliocentrickou, christocentrismus antropocentrismem, univerzalni katolicismus reformaci a protireformaci. Obdobou hrdinova "zaniku bez viny", pfiznacneho pro soudobou tragedii, je "spasa bez zasluhy" v protestantskem uceni o --'predestinaci. Zhrouceni nab. zarucovane jednoty sveta vyvolava obraz jeho roztfistenosti a otevfenosti. 0 postizeni techto jevu usiluje nadale veskere tzv. modemi umeni. Rozklad renesancniho humanismu, zalozeneho na sebeuspokojive samozfejmosti vztahu ke svetu, nastoluje problem vykofenenosti a bezmocnosti cloveka. Obrannym mechanismem proti nim a zaroveii psych. poruchou se stava vyhroceny egocentrismus, pfip. --'narcismus nebo melancholie (T. Campanella napf. ztotoziiuje vedeni, sebeodcizeni a silenstvi). Zfejme prvni, kdo s pfemenou dila ve zbozi vyrazne pocitili dusledky odcizeni a reagovali na ne, byli -'umelci. M. v jejich tvorbe odpovida ztrate svetonazorovych jistot ve vede, nabozenstvi i politice. Klasicke zasady souladu obsahu a formy, vyvazenosti a ekonomie vyrazovych prostfedku, fadu a pravidelnosti, racionalismu a realismu zobrazeni skutecnosti jsou zde obdobne jako daiSi idealy rozruseny odkrytim klamnosti sveta. Manyristicka literatura vytvafi osamocene, skepsi propadajici postavy Dona Quijota, Dona Juana, Fausta, Hamleta. Na jedinci nezavisla platnost pfir. zakonu a polit. cilu dava vzniknout

myslence nezavislosti tvorby a odlisnosti svebytne oblasti umeni od vnimane skutecnosti. Umelec si poprve osobuje pravo na originalitu vyrazu, svobodnou volbu samotnych cilu tvorby a programove vytvareni noveho stylu. Objevuje se pojem --'genia, zijiciho v konfliktu s kult. zvyklostrni, hist. vedomi 0 specificnosti pfedchozich obdobi i vedni obor "dejiny umeni". Pfedpokladana vemost odrazu vnejsiho svetaje nahrazena novym pojetim skutecnosti. Umeni pfestava byt prostfedkem napodobeni pfirody, pfip. pouheho sebevyjadfeni. Pusobi nadale jako nastroj obrazotvomeho osamostatneni odcizeneho sveta, umoznujiciho subjektivne se vyrovnat se znepokojenim, ktere vyvolava. Deformace smyslove vnimatelne skutecnosti rna slouzit jeji transcendenci. Ostentativni odklon od normativnosti klasickeho umeni a rozklad jeho forem vede k popfeni smysluplnosti dosavadniho obsahu. Rozklad rozumu ve zjednodusujicim mysleni tehdejsi vedy a dosud pfetrvavajicim zpusobu spravy inspiruje umele vyhrocovani protikladu a zdanlive protismyslna spojeni, postihujici mnohoznacnost a rozpomost vztahu cloveka a sveta. K nejvyraznejsim estetickym rysum m. patfi ozivovani anorganicke pfirody nebo antropomorfizace organicke pfirody a naopak mechanisticke odlidsfovani lidskeho sveta, deformace postav, zneklidiiujici, zcizujici zpusob zobrazovani beznych jevu a realisticky popis pfedmetu klamu a sebeklamu -labyrintu, zrcadla, dvojnika, --'masky. K jeho hlavnim psych. zdrojum patfi kritika a vzpoura nebo strach a unikove tendence. Ve slovniku manyristickych umelcu se velmi casto objevuje heslo vznesene lehkosti tvorby (grazia), panoptikalni schvalnosti (capricciosita) a udesnosti ucinu (terribilita). Cim casteji se vsak pfedmetem manyristickeho zobrazovani stavaji vylucne jeho dfivejsi vytvory, tim vyrazneji se tento smer uzavira do sebe a jeho zastanci ztraceji vliv na vlastni styl. M. tak vyusfuje ve fetisisticky --'akademismus a je pfekonan novymi ume!. pl'istupy ke skutecnosti,jako napf. na konci renesance dynamizujicim ideal. nabojem baroka. Do dejin kultury pfinasi m. jako individ. projev a kolekt. sdileny styl, smer i --'umelecky sloh take expresivni, "surrealisticke" a abstraktni vyjadfeni urcite existencialni situace. lebo soucasny vyklad se neomezuje jen na zminene obdobi hist. konstituce (1520-1650), ale zahmuje tef vytvory umeni alexandrijskeho (350-150 pf.n.!.), fimskeho (r. 14-138), rane a pozdne stfedovekeho a modemiho (po r. 1880). Neni pouze subjektivne antiklasickym stylem, jak jej charakterizuji starsi dejiny umeni, nebo dusledkem tvurci neschopnosti, jak tvrdi jeste starsi kritiky umeni, ale vznika prave z napeti mezi snahou 0 dosaieni shody dila se zobrazovanou skutecnosti a prostym reprodukovanim znaku tohoto zobrazeni, mezi durazem na smyslovost a pfe-

589

manzelstvi

mapa mentalni

pjatym meditativnim spiritualismem a mezi zachovanim a rozldadem ustalenych zpusobu tvorby. Je vyrazem specif. psych. struktury i opakujicich se rysu "dobove atmosfery". Nejvyznamnejsi badatele v teto oblasti M. Dvohik (1936), E. R. Curtius (1948) a E. Panofsky (1981) chapou m. prave vzhledem k jeho opakovanemu vyskytu jako urCitou evrop. konstantu. A: mannerism F: manierisme N: Manierismus I: manierismo Lit.: Hauser, A.: Der Manierismus. Die Krise der Renaissance und der Ursprung der modernen Kunst. Mnichov 1964; Hocke, C. H.: Die Welt als Labyrinth. Manier und Manie in der europaischen Kunst. Hamburg 1957; Preiss, P.: Panorama manYrismu. Praha 1974.

Vld

manzelstvi - obvykle spol. uznany, legalizovany sexualni vztah mezi dvema nebo vice partnery opacneho pohlavi, 0 kterem se predpoklada, ze se drive Ci pozdeji stane zakladem -trodiny. M. muze mit variantni formy spojeni: 1. jednoho muze a jedne zeny (-tmonogamie); 2.jednoho muze a dvou nebo vice zen (-tpolygamie); 3. jedne zeny s nekolika muzi (-tpolyandrie). Jsou to v podstate 3 zald. kult. vzory m., ke kterym se vaze specif. usporadani -trodinnych vztahu i dalSich spo!. vztahu. Podle vyzkumu G. P. Murdocka zverejnenych po 2. svet. valce je nejrozsirenejsi formou m. polygamie, pak monogamie, ridce se vyskytuje polyandrie. Uvadeji se jeste jine typologie m.: podle vyberu partnera, podle vnitfniho usporadani vztahu v m. a podilu partneru na moci ve spolecnosti (viz -tpatriarcbat, -tmatriarchat, popr. tzv. egalitami manzelstv!), podle dedeni jmena, majetku apod. (viz -tpatrilinearita nebo -tmatrilinearita), podle toho, kde novy par zaklada domacnost (-tpatrilokalita a -tmatrilokalita nebo neolokalni m.). Vedle toho byly nalezeny jeste mimoradne typy m., jako napr. m. mezi zenami, ktere muze byt legalizaci lesbickeho vztahu, muze ale jit 0 zastupne prevzeti role muze a otce v rodine v pfipade nedostatku muzskych akteru, coz je reseni urCiteho soc. problemu, ktere voH nektere pfir. narody. Tzv. duchovni nebo posmrtne m. je soc. metaforou na realne m. Jde bud' 0 pomyslne spojeni s fiktivni bytosti nebo mrtvou osobou, nebo 0 partnersky vztah prosty sexuality, akcentujici dusevni spojeni, souhm. I takova m. jsou postavena na ureitem slibu, zavazku, chapanem jako oboustranny akt. Legalizace "normalniho" m. se provadi vetsinou -tsnatkern, ktery byva (ne nutne) spojen s urCitymi ritualy, jez jej pfedchazeji (namluvy, zasnoubeni) i ktere jej provazeji (svatba). Dodavaji m. spol. vaznost a zaroven naznacuji jeho budouci spo!. i ekon. postaveni. Manzele se.stavaji pftouznymi na nepokrevnim zaklade (viz -tpribuzenstvi nepokrevni) a kazdy z nich ziskava dalSi pribuzne, kteri 590

patfili puvodne k partnerovi. Naplni-Ii se spo!. smysl m. zalozenim rodiny, zustava m. jednim z jejich nosnych vztahu. Kvalita manzelskeho vztahu ovlivnuje i kvalitu vztahu k detem i deti navzajem a deri k rodieum. Na m. se Ize divat take jako na proces permanentniho vzajemneho pfizpusobovani partneru, ktefi se uei svym rolim, modifikuji je, prijimaji nove role (zejm. roli rodicu a pozdeji prarodicu). Musi se pfitom vyporadat s kazdodennimi stereotypnimi cinnostmi i s meznimi zivotnimi situacemi. M. je specif. intimni vztah, ktery se udduje tim, ze dospeje k vice ci mene trvale kohezi. V tom pfipade stmeluje rodinu, zaklada spokojenost ostatnich jejich clenu. Pokud se manzelska souddnost narusi, prip. dospeje do krizoveho stavu, nastava casto krize celeho rodinneho spolecenstvi a rozpada se nejen m., ale i rodina (viz -tkrize rodiny). Uzavrenim m. vetSinou vznika i zcela nova -tdomacnost, coz je ekon. jednotka, ktera vyzaduje spolecne hospodareni. Nekdy pferusta ve vydelecnou jednotku, kde je dulezita delba pracovnich roli manzelu. Ale i v bezne rodine je delba manzelskych roH nezbytna a vetSinou vsestranne zajisfuje koordinovany chod teto primami spol. skupiny, zahmujici pfedevsim peCi 0 deti (zodpovednost za ne), ale casto i peCi 0 stare a nemocne pfibuzne. Kult. hist. zakladem m. naseho typu je jednak fimske pravo rodinne a jednak pozdejsi kfesfanska manzelska doktrina, pfisne preferujici monogamicke manzelstvi a stfezici jeho nerozlucitelnost. V jejim ramci je m. povaZovano za svazek posvatny, stvrzovany Bohem. Nektefi sociologove (W. J. Goode aj.) poukazuji na to, ze vzory monogamickeho m., typicke pro Evropu i Ameriku, se sifily pozdeji s procesem industralizace a byly pfejimany i zcela jinak tradicne orientovanymi zememi, jako napr. Cinou. P. Laslett se domniva, ze nukleami monogamicka rodina, po fadu stoleti (do pocatku industrializace) hlavni forma evrop. rodiny, byla spiSe produktem soc. hodnot nez demogr. nebo jinych tlaku. S-gie studuje ale pfedevsim otazky vyberu, volby manzelskeho partnera a uspofadani vztahU mezi manzeli. Dnesni m. je poznamenano pfevahou individ. svobodne volby partnera, casto motivovane citovym vztahem, -tlaskou. Vliv rodicu na tuto volbu, jejich rozhodujici (doha jsou systematicky potlacovany, i kdyz existuji stejne jako dalSi soc. bariery a regulativy. Stale se projevuje tendence smerovat vyber k tomu, co je soc. podobne a blizke. Tomuto problemu se venovalo mnoho autoru, a to zejm. od r. 1953, kdy E. W. Burgess a H. J. Locke konstatovali nedostatek zajmu 0 tuto tematiku. Studovali ji pak zejrn. A. de Belmont Hollingshead (1950), M. Zelditch (1964), A. M. Katz a R. L. Hill (1958), A. C. Kerckhoff a K. E. Davis (1962), R. F. Winch (1958), M. B. Sussman (1953) a zmineny W. 1. Goode (1959) aj.

Zv!. oblasti je s-gicke zkoumani konsekvenci rodinneho prava predpisujiciho e1ementarni manzelska prava a povinnosti. Patfi k nim zejrn. vzajemny monopol nad sexualnim zivotem a legalita otcovstvi a matefstvi. Tradicne ziskava manzel pravo na domaci sluzby manzelky, ona naopak na manzelovy ekon. sluzby, pfip. na zajisteni vlastni obzivy. VetSinou ziskavaji spolecne pravo disponovat narustajicim majetkem, jsou povinni nest spolecne nasledky event. majetkovych ztrat, vytvofit majetkovou zakladnu pro sve deti. Ve vsech techto obI as tech vznikaji ruzne soc. tlaky, potfeba vyrovnat se s ruznymi soc. situacemi spojenymi se spo!. ocekavanim plneni manzelskych pray a povinnosti. Pozomost sociologu se koncentruje take na statusovou vymenu, ke ktere dochazi uzavfenim m., tzn. na m. Jako na zvl. typ socialni smeny. Nemusi jit 0 vykalkulovane veno, jehoz instituce je v moderni spolecnosti stale vice oslabovana, ale i 0 prevod -tprivilegii, 0 umozneni vstupu do urCite spol. sku piny otvirajici napf. obchodni moznosti, pfinasejici prestiz apod. To stale mohou byt hlavni nebo alespon pfidavne duvody k uzavirani m., zejm. vekove nerovnych. Pri vyrazne vekove nebo ekon. nerovnosti partneru se konsensu m. v zivotnim stylu rodin dosahuje na zaklade smeny jinych hodnot nez v m. vekove a soc. rovnem. V pfipade velke vekove nerovnosti m. casto neprochazi obdobim tzv. milenecke lasky, coz nevylucuje lasku manzelskou, ktera miva z jedne strany rysy detske ucty a z druhe strany f. Klade du592

raz na pouZiti hromadnych sdelovacich prosti'edkti, na peclivou konstrukci propagacniho sdeleni a na vyzkum. Nektel'i autol'i zahrnuji pod tento pojem i soustl'edeni se na celospol. dtisledky marketingovych strategii, rozhodnuti a Cinnosti (William Lazer). Koncepce "spolecenskeho marketingu" (societal marketing concept) je zatim posledni vyvojovou fazi podnikatelske filozofie a zastava stanovisko, ze ukolem organizace je urcovat potl'eby, pozadavky a zajmy cflovych trhti a poskytovat jejich zadouci uspokojovani ucinneji a efektivneji nez konkurenti, zptisobem, ktery zachovava nebo zvysuje blahobyt spotfebitele a spolecnosti (P. Kotler). Fazemi marketingoveho procesu fizeni jsou analyza marketingovych pfilezitosti, vyzkum a vyber ciIovych trhti, tvorba marketingove strategie a planovani marketingovych programti a organizace, provadeni a kontrola marketingovych cinnostf. Vychodiskem pro analyzu marketingovych pfileZitosti je marketingovy informacni system, ktery cerpa z l'ady vnitfnich i externich informacnich zdrojti. leho vyzn. soucastf je marketingovy vyzkum (viz ---,vyzkum trhu). Marketingova strategie pl'edstavuje dlouhodobou koncepci promysleneho a ucelneho rozmisteni podnikovych zdrojti k dosazeni vytycenych ekon. a marketingovych cflti na zvolenem cflovem trhu. Zakl. cflem je zpravidla ziskat (udrzet) ---'zakaznika. Z toho vyplyvaji dalSi cile: vytlacit konkurenci, zvysit zisk, uddet si svuj podiI na trhu apod. Strategii je nekolik typu a promitaji se do navrhu a vyvoje vyrobku ci sluzby, do vyberu cilovych trhti, zptisobu komunikace se zakaznikem, stanoveni ceny a volby distribucnich cest. Produkt, cena, propagace a distribuce tvori zakl. prvky tzv. marketingoveho mixu, ktery je nastrojem k realizaci zvolene strategie. Vhodnou kombinaci techto 4 prvku se snazi prodavajici dosahnout zvoleneho cile. M. pi'edstavuje spojeni koncepcni prace (tvorba strategif) ajeji prakticke realizace, ktera nachazi konkretni podobu v provadeni a kontrole marketingovych programu. A: marketing F: marketing N: Marketing I: marketing Lit.: Hannagan, T. 1.: Marketing pro neziskovy sektor. Praha 1996; Kotler, P.: Marketing Management (Analyza, pliinovani, vyuziti a kontrola). Praha 1993.

Kli mar t y ria viz hagiografie mar xis m u s - myslenkovy proud spojeny s polit. praxi, jehoz vychodiskem jsou nazory K. Marxe, zprvu fil., postupne pl'erustajici v komplexni interpretaci dejin jako "pfirodne historickeho procesu". Die vlastni Marxovy charakteristiky melo byt toto pojeti "naturalismem", dial. pl'ekonanim dosavadniho materialismu a idealismu ve smyslu syntezy jejich nejlepsich prvkii. V teorii poznani stavi Marx na odmitnuti naivniho realismu pojetim ---'praxe ja-

ko predmetu poznanf. Svet je poznatelny pouze v mii'e, do jake jej meni "lidska smyslova Cinnost", tj. prave praxe. Nepoznavame tedy svet sam, nybrz svou cinnost v nem a proces poznavani sveta nemuze byt nikdy uplny a dokonceny. Tim je soucasne l'eceno, ze lide tvol'i sami sve dejiny premenou okolniho sveta; praxe je zakladem formovani spolecnosti i jeji sebereflexe. lelikoz nejpodstatnejsi slozkou praxe je pro Marxe ---'prace, jsou dejiny v konecne instanci dejinami ---.spolecenskoekonomickYch formaci, ne vsak ve smyslu bezneho ---'ekonomickeho determinismu, nybd na zaklade zmen povahy vyrobnich sil, kterou musi ve sve praci clovek respektovat. Pl'i vypracovani sveho ---'svetoveho nazoro postupoval Marx synkretickym zptisobem, tj. dosavadni literaturu bral jako stavebni kameny sve vlastni koncepce, aniz ho zajimal puvodni smysl. Nelze tedy ani pl'i jeho odvolavkach na pi'edchozi vyvoj fil. ci ekon. teorie mluvit 0 "zdrojich a soucastech" m. liz za Marxova zivota byly jeho nazory i jeho stoupenci pl'ijimany pouze v redukovane podobe, coz Marxe vedlo ke znamemu prohlaseni ,ja pi'ece nejsem zadny marxista". Hlavni linie vyvoje m. pocina F. Engelsem, ktery nebyl zjednodusenym vydanim a popularizatorem Marxe, ale samostatnym tradicne social. myslitelem. RozdiIy jsou patme zejm. v Engelsovekoncepci "socializace" (rozumi se centraIniho fizeni ekonomiky spolecnostf jako celkem) jako skoku z "i'iSe nutnosti do l'iSe svobody", coz Marx vyslovne odmiral. Pokracovanim v tomto Engelsove ekon. redukcionismu byl jednak ---'revizionismus Engelsova sekretare E. Bernsteina ustief do vyslovneho odmirnuti Marxovych nazoru, jednak ortodoxie K. Kautskeho dokoncujief pi'emenu Marxova komplexniho nazoru v soustavu osamostatnelych fil., ekon. a polit. ---'doktrin. Z marx. ortodoxie vychazi linie dalSiho srepeni marx. nazorU. Nejvyraznejsimi pl'edstaviteli tohoto vyvoje jsou Rosa Luxemburgovti, V. I. Lenin (viz ---'leninismus), L D. Trockij (viz ---.trockismus), N. I. Bucharin a J. V. Stalin (viz ---'stalinismus), jehoz tezi 0 priorite politiky pi'ed ekonomikou se z m. stava utilitaristicky soubor poucek, casto protikladnych piivodnimu obsahu a meneny die polit. poti'eby. Stalinismus vystupuje pod nazvem ---'marxismus-leninismus die vlastni Stalinovy definice jako "spojeni ruske revolucnosti s americkou vecnosti". Ve sve liberalizovane podobe po Stalinove srnrti konci tato ideologie jako "sluzticka politiky" v naprostem rozkladu. Odstepenou vetvi bylo od 30. I. 20. st. vyuziti zejm. Leninovych nazoru v tehdejsich kolonialnich a polokolonialnich zemich. Mao-Ce-tung z nich vytvofil ve 30.-60. I. ucelenou ideologii prosazovani zajmii chudych vrstev v TIClL mefftku a chudych zemi v mezinar. mefftku. V maoistickc po-

dobe se marxismus-leninismus stal vlivnou ideologii uvnitl' tzv. ---'"tretlho sveta", sice jiz tez vzdalenou Marxovi i m., na rozdil od stalinismu vsak ucelenou a utilitaristickou az v pozdnich oficialnich podobach. Od dvacatych let 20. st. se v Evrope, pozdeji v USA vyvijel tzv. ---'neomarxismus, navazujici na dl'ive opomijene a nezname casti Marxov.Ych pracf. A: Marxism F: marxisme N: Marxismus I: marxismo Lit.: Marx, K -Engels, B.: Vybranespisy. Praha 1976--1978; Kolakowski, L.: Main Currents of Marxismus. Oxford 1978; Lejebvre, V.: The Sociology of Marx. London 1968; Lenin, V. I.: Vybrane spisy. Praha 1975-1981; Mao-Ce-tung: Vybrane spisy. Praha 1953-1957; Marx, K.: Ekonomicko-filozoficke rukopisy z r. 1844. Praha 1978; Marx, K.: Kapital, I.-III. Praha 1953-1968.

Vra

marxism us-lenin ism us - souhm poznatku, teorii, interpretacnich principii, dial. vzorcu a ideol. pi'esvedceni, vybrany z dfla Karla Marxe, Friedricha Engelse, VIadim ira Iljice Lenina a hierarchizovany a kodifikovany zhruba na pocMku 30. I. 20. st. J. V. Stalin em jakozto oficialni svetonazorova a polit. doktrina kom. stran a zaroyen jako fil.-teor. zakladna vsech spol. ved. Tato hierarchizace a kodifikace navazovala na pi'edchozi analogicky vykon LeninCtv, ktery neco obdobneho provedl s ucenim Marxovym a Engelsovym. Po odhaleni tzv. kuItu osobnosti byly sice z m.-l. vypusteny nejkfiklavejsi Stalinovy dopinky, celek vsak v zasade prezival az do rozpadu kom. polit. systemu zemi stfedni a vych. Evropy. Stalinova (vlastne uz Leninova) doktrinalizace fil.-teor. obsahu Marxova dfla, pl'edevsim jeho ideal. kritickych motivii, byla uz ph svych pocatefch odmftnuta i'adou pl'edstavitelu zapadoevrop. levicove inteligence a vedla ke vzniku tzv. zapadnlho marxismu, ktery byl k polit. doktrine m.-l. odmitave nevsimavy a k jeho intelektualnimu obsahu kriticky a zasadne altemativnL lako jeho pi'edchUdci byvaji uvadeni mlady Gyorgy S. Lukacs a Ernst Bloch a v oblasti politiky Rosa Luxemburgovti. lako hlavni pi'edstavitele byvaji jmenovani napT. Max Horkheimer, Herbert Marcuse, T. W. Adorno, K. Korsch a svymi pozdnimi pracemi take J. P. Sartre a dalSf (viz tez ---'neomarxismus). M.-l. nebyl jen plodem - jak to sam 0 sobe tvrdil- tfi velkych tradic zapadoevrop. mysleni, totiz nem. klasicke filozofie, angl. polit. ekonomie a fr. utopickeho socialismu, ale take plodem ruskych centralisticko-autokratickych po lit. technik, imperialnich ambici, totalisticko-doktrinalistickych zpusobu mysleni a protiburzoazniho nihilismu. M.-I. se zaklada na (z Marxova dfla ne zcela odvoditelne) teorii poznani ---'dialektickeho materialismu, jehoz nejspomejsim bodem byla tzv. ---.teorie odrazu, v zasade realisticke pl'esvedceni 0 neproblematicnosti, samozi'ejmosti a potenciaIne i uplnosti pi'echodu od nazoru k po593

masarykismus

marxismus zapadni

jmu, od zkusenosti k teorii. Uceni dial. materialismu 0 tzv. dial. zakonech pohybu a vyvoje hmoty bylo nadfazeno m.-1. teorii spolecnosti a dejin (ktera u Marxe puvodne dominovala), tj. tzv. --'historickemu materialismu, ktery v duchovnfch produktech spolecnosti a dejin, tzv. spo!. nadstavbe, videl pouze ideo!. znetvofeny obraz tzv. materialni zakladny, tvofene konkretni hist. podobou vztahu mezi vyrobnimi silami spolecnosti a vlastnickymi vztahy. Odtud se pak odvijela jak teorie polit. jednani, tzv. --'vedecky komunismus, tak kritika polit. ekonomie opfena 0 pfesvedcelli, ze ve spolecnostech soukromeho vlastnictvi tfida vlastniku vzdycky nutne (a vetSinou i brutalne) "vykofisfuje" tfidu "namezdnou" (viz --'vykofisfovani). Odstraneni soukromeho vlastnictvi vyrobnfch prostfedku se melo stat prostfedkem definitivlliho osvobozeni Iidstva v --'komunismu. A: Marxism-Leninism F: marxisme-leninisme N: Marxismus-Leninismus I: marxismo-leninismo Lit.: viz ->marxismus. ->Ieninismus.

Haf mar xis m u s zap a d n i viz marxismus-leninismus, marxologie mar x 0 log i e - oznaceni pouzivane v zap. zemfch pro okruh fil., s-gickych a ekon. studii venovanych dilu a zivotu Karla Marxe. Analyza Marxova dila zacala uz za jeho zivota. 1. M. Wallerstein delf vyvoj --'marxismu na vlastni zivot Marxuv (do r. 1883), marxismus stran (od 70.1. 19. st. do 50.1. 20. st.) a pluralitni marxismus. V druMm obdobi zpusobilo zvrat v m. vydani Ekonomicko-filosofickYch rukopisu (z r. 1844) v r. 1932. Od r. 1927 take vycMzelo souborne vydani spisu K. Marxe a F. Engelse (Marx-Engels Gesamtausgabe), obnovene v 80. 1. (100 svazku). Ekonomicko-filosoficke rukopisy ovlivnily odvrat levicove smysiejicich intelektualu od ,;scientismu" ortodoxniho marxismu K. Kautskiho. Gyorgy S. Luluics a Karl Korsch se snazili ukazat, ze marxismus je pfedevsim filozofie. V te doM se zacalo silne rozIiSovat mezi "mladym Marxem" a "zralym Marxem", mezi antropol. ladenym Marxem a scientisticky zamefenym Engelsem. Nove motivy do m. vnesl Antonio Gramsci, ktery nove koncipuje otazky moci, polit. struktury a zvl. statu a ktery ovlivnil v 60. a 70. I. zvl. N. Poulantzase, Andersona, Jessopa aj. Spolecnym motivem tzv. --.zapadnmo marxismu je striktni oddelovani leninskeho marxismu od myslenkoveho sveta samotneho Marxe. H. Marcuse slucuje Marxe s podnety Freudovymi, podobne Karen D. Horneyovti a Erich Fromm. Ernst Bloch ovlivnil m. svym vykladem Marxe v duchu ztotozneni emancipace a utopie (Das Prinzip Hoffnung, 1939-1947). V povaiecnem obdobi vznikly studie Tuckerovy, venovane marx. koncepci revoluce, take studie 594

Lefebvrovy a Cornuho. Velice bohataje nem. marxologicka literatura. Z psychoanalytickych vykladu Marxe jsou nejznamejsi prace Arnoida Kiinzliho. Znacna cast praci o Marxovi byla inspirovana kritikou, kterou mu v oblasti ekonomie adresovali L. von Wiese a F. A. von Hayek a ve sfefe filozofie K. R. Popper (viz Brda historismu a Otevfend spolecnost a jejf nepldtele) Podle techto autoru Marx neni zdrojem demokr. koncepcf pfemeny spolecnosti, protoze hledal holisticky a potencialne totalitni pfistup ke spolecnosti. V soucasne dobe se interpretace Marxova myslenkoveho sveta rozviji pfedevsim: 1. kolem problematiky --'racionality (viz teorie komunikativniho jednani Jiirgena Habermase, 1981, vyzkumy K. O. Apela, prace J. P. Arnasona a filozofU vzeslych z Lukdcsovy skoly - A. HeUerove, F. Fehera, H. Markuse aj.); 2. kolem problematiky statu a polit. moci (viz Andersona, E. Meiksins Woodovou, R. Jessopa, C. Offeho, J. M. Wallersteina). V katol. svete jsou vlivne spisy Calvezovy, Bigovy, Chambrovy, Hommesovy, Watterovy, J. M. Bochenskiho, ktere kriticky analyzuji kategorialni system marxismu. Nejlepsi evangelicke studie pochazeji z Komise pro marxismus pfi Evangelicke studijni spolecnosti (SRN) a mezi jejich au tory jsou Metzke, Thier a zvl. Iring Fetscher. V 60. 1. byly rozsifene existencialisticke interpretace Marxe (viz napf. H. Popitz), ale i interpretace fr. novohegelovcu (J. Hyppolite, J. Wahl, A. Kojeve). Za standardni praci ve Francii je pokladana kniha M. Rubela Karel Marx (pokus 0 intelektualni biografii z r. 1957). Ve skandinavske oblasti rna podobny vyznam studie L. R. Langsleta Mlady Marx a odcizeni v zdpadni diskusi (1963). L. Althusser (Pour Marx, 1965, Lire Ie Capital, 1965) dovozuje Marxuv programovy antihumanismus, pfehodnocuje jej z hlediska strukturalismu. Nejlepsim ces. marxologem byl L. Sochor, pfekladatel A. Gramsciho a autor cetnych praci z dejin marxismu. M. ziskala i institucionalni zakotveni: existuje Dum Karla Marxe v Treviru a Institut Marxe-Engelse-Lenina. M. se pestuje tez v Feltrinelliho ustavu v Italii a v Mezindrodnim ustavu pro socidlni dejiny (l/SG) v Amsterdamu. A: Marxology F: marxologie N: Marxologie I: marxologia Lit.: M. RallSdorf Nove cten! Marxe, d. I. Praha 1996.

Ran mas a - s-gicky vagni pojem pouzivany pro mnoZinu osob, ktere jsou v mal em nebo nejsou v zadnem pfimem kontaktu, ktere spolu min. interaguji a nemaji spolecne vedeni, jsou vsak vetsinou objektem cileneho ovlivnovani, indoktrinace a manipulace. Takto neutralne je pojem m. vymezovan vetsinou v kontextu analyzy --'kolektivnmo chovani. V dalSfch kontextech se ustalilo nekolik daISfch

pojetf m. 1. Aristokraticke, kriticke pojetf chape m. dusledne jako komplementarni pojem k pojmu --'elita. Toto pojetf Ize hist. vysledovat na pocatku 19. st., kdy bylo formulovano zakladateli konzervativnfch ideologii v sou vislosti s kritikou Francouzske revoluce (E. Burke, J. M. de Maistre aj.). Stoupencem tohoto pojeti byl iF. Nietzsche a s-gicky vyrazneji J. Ortega y Gasset, podle nehoz m. aspiruje na vedeni spolecnosti, ackoliv k tomu nema 'ladne kompetence, vytlacuje elitu rnfsto toho, aby ji nasledovala, a zaujima soc. i prostorove mista, na nez nepatff. Jeho spis silne ovlivnil ices. intelektualni klima (napf. F. X. Salda a Vticlav Cerny se k aristokratickemu pojeti m. v podstate hlasili). Jinym zdrojem kritickeho vztahu k m. je vedomi vnitfniho nebezpeci, jemuz je vystavena demokracie masoveho typu, jak na to upozornil jiz A. Ch. TocquevilIe. 2. Liberalne kriticke az levicove pojetf m. poukazuje na souvislost mezi vznikem moderni m. a takovymi fenomeny, jako je byrokratizace spoiecnosti, centralizace polit. moci, kontrola osobnosti atd. Pojem m. pouzila velmi pfimefene H. Arendtovti k analyze procesu vzniku ~to­ talitarismu, ktery spojuje s existenci spolecnosti, v ni'l existuje atomizovana m. Je slozena ze vzajemne odcizenych individui, ktera jsou nachylna akceptovat ideu Ci ideologii, jez jim absenci soc. identity bude kompenzovat. Toto pojetf m. je nekdy pouzito ke kritice nekterych negativnich jew modernich demokracii a tini ekonorlliky (D. Riesman, Ch. W. Mills, A. W. Etzioni aj.). 3. Psychoanalyticke pojeti formuloval S. Freud (viz --'dav) a na analyzu --.fasismu je aplikoval se zdarem W. Reich. 4. Politologicke pojetf spojuje koncept m. pfedevsim s analyzou "masovych hnuti", zvl. totalitniho typu. Pozoruhodnou analyzu teto souvislosti nabidli take spisovatele a publiciste, napf. Elias Canetti a Eric Hoffer. 5. Marx. pojeti v puvodni verzi spojuje vyznam m. s jeji rolf v ekon. produkci a odtud odvozuje jeji kIfcovy dejinny vyznam: protoze rozhodujici lidskou aktivitou je reprodukcni ekon. Cinnost, zejm. Cinnost pracovni, a protoze nositelem teto aktivity jsou prave m., je jejich objektivni hist. role rozhodujicf bez ohledu na to, jak rozvinute vedomi teto skutecnosti maji nebo nemaji. Pozdeji byla tato koncepce promenena v ideologii "role lidovych mas v dejinach", ktera pouze zakryvala autokraticky charakter kom. systemu s dominantni rolf uzke skupiny osob s neomezenymi pravomocemi. 6. S-gicka pojeti koncept m. jen volne spojuji se specif. teoriernf ci koncepcernf partikulamfch soc. jevu, zejm. masove komunikace a --'masove kultury. Pojem m. se vetsinou pouziva v adjektivni forme a neni ani explicite definovan. PHkladem muze byt pojeti E. A. Shilse, ktere formuloval v polemice s kritikou masove kultury. Jinak se daji pojetf m. systematizovat takto: a) m. jako iracional-

ni, neodpovedne seskupeni individui (G. Le Bon), b) m. jako objekt adorace a soucasne manipulace (fasisticka pojeti), c) m. jako konzervativni polit. sila manipulovana elitou pomoci totalitnich aparatu (E. Lederer, K. Mannheim), d) m. jako produkt alienace, suma odcizenych, atomizovanych jedincu, e) m. jako soc. utvar integrovany do systemu v podobe mlcici vetSiny, f) m. jako odromantizovany, demytizovany lid 19. st., g) m. jako hlavni nositel kazdodenni rutinni ekon. cinnosti, a proto garant soc. reprodukce a demiurg dejin a pokroku (marx. a vulgarne marx. pojetO. A: mass F: masse N: Masse I: massa Lit.: Arelldt, H.: The Origins of Totalitarianism. New York 1951; Calletti, E.: Masa a moe. Praha 1994; Hoffer, E.: The True Believers. Thoughts on the Nature of Mass Movements. New York 1951; Ortega y Gasset, J.: Vzpoura davti. Praha 1933; viz tez ->dav, ->chovani kolektivni.

Pet mas a r y k ism u s - pejorativni oznaceni pro fil., s-gickou a polit. koncepci T. G. Masaryka, pro teor. a praktickopolit. koncepce na Masaryka navazujfci a pro promasarykovske postoje a nalady csI. (zejm. ces.) vefejnosti. Pojem byl zaveden do obecnejsiho uzivani v r. 1953, kdy vedeni KSC ajeji ideologove (pfedevsim Vdclav KopeckY) zacaIi programovy a systematicky boj proti Masarykovi ajeho duchovnfmu a polit. odkazu. Pffmym impulsem k teto kampani byla publikace Dokumenty 0 protilidow! a protindrodni politice T. G. Masaryka (editovali Jan Pachta, Frantisek NeCdsek a Eva Raisovd), kde byl Masaryk poprve oznacen vyslovne za vedouciho exponenta velkokapitalistu a hlavu vykofisiovatelskych a fasistickych sil, dokonce za valecneho stvace, ktery nese pinou odpovednost za zloCiny pfedmnichovske republiky. 0 Masarykovi se zde mluvijako 0 farizejskem hlasateli poboznustkarskeho humanismu a 0 prototypu lzivosti a licomemosti upadkove burzoazie. Tato antimasarykovska komponenta kom. ideologie 50. I. sice vychazela z Gottwaldova oznaceni Masaryka za "kapitana ceskoslovenskeho imperialismu" a navazovala na pfedvalecnou kom. agitacni tezi "Ne Masaryk, ale Lenin", byla nicmene v rozporu se snahou formulovanou explicite v dobe vaIecne a v dobe boje 0 uchvaceni polit. moci - Masaryka si nejak pi'isvojit a KSC prezentovat jako dedice masarykovske tradice (viz napf. Gottwalduv projev k 10. vyroci umrt1 TGM Masaryk k dndku). V tomto smeru bylo zamereno usiIi Zdenka Nejedliho, ktery je autorem vubec nejlepsiho (ovsem nedokonceneho) zivotopisu T. G. Masaryka (T. C. Masaryk, sv. 1-4, 1930-1937). Nejedly se u pfflezitosti 100. vyroci narozeni T. G. Masaryka jeste naposledy pokusil "zachranit" aspon jakesi minimum, kdyz rozdelil Masarykovo zivotni dilo na etapu pokrokovou do Rijna 1917 a etapu reakcni, ktera 595

maska

materialismQs dialekticky

spocivala v nepochopeni vyznamu a smyslu bolSevicke revoluce. Bylo projevem mocenske sebejistoty KSC, kdyz zahajila antimasarykovskou kampan provazenou likvidaci vsech vnejsich pfipominekjeho osobnosti s jasnym vedomim, ze narazi na vnitrni odpor vetsiny obcanu. Po 20. sjezdu KSSS, tedy v souvislosti s celkovou liberalizaci, se objevuje prvni vecny pokus analyzovat Masaryka a m. v kontextu vyvoje fil. mysleni konce 19. st., a to z pera Radovana Richty (1958). Po nem nasleduji temer jiz deideologizovane prace, zvl. Theodora Syllaby T. G. Masaryk a revoluee v Rusku (1959), Lubomira Noveho Filosofie T. G. Masaryka (1962), Olgy Louzilove Masarykovafilosofie cloveka (1967) a Milana Maehovee Tomds G. Masaryk (1968). Je priznacne, ze okamzite po r. 1968, v prime souvislosti s normalizaci, se m. stava opet ideal. nepfitelem cislo jedna, a to dokonce i v s-gickych kontextech (A. Vanek), teor. exponenty jsou vsak autoh tretiho radu, napr. Miroslav Sole a ministr vnitra Jaromlr Obzina. Paralelne v samizdatu vychazeji nove masarykovske studie, napr. vyzn. studie Jana Patocky, je priprayen a samizdatove vydan sbornik k Masarykovu vyroci (1980). Rada "masarykian" vychazi v exilu, napf. prace Erazima Kohdka aj. Pfiznakem unavy pozdniho totalitarismu bylo to, ze se v druhe polovine 80.1. objevily, event. byly pI'ipusteny pokusy ,,rehabilitovat" Masaryka, tedy pfiznat mu jakesi hist. misto (1. Galandauer, O. Urban), paradoxne nezridka ovsem prave temi, kteri mu je puvodne odepfeli. Pojem m. dnes samozrejme zadny poznavaci vyznam nema. Masaryk totiz nevytvoril ani ideologii, ani smer, snad dokonce ani ne skolu ve smyslu -ismu. Mel radu nasledovniku a obdivnych kritikli, nikoliv vsak zakli v uzsim slova smyslu. A: Masarykism F: masarykisme N: Masarykismus I: masarykismo Lit.: Kosik, K.: 0 sociiilnich kofenech a filosoficke pods tate masarykismu. Filoso/ickj casopis, 1954, c. 3; Krizek. J.: T. G. Masaryk a nase diHnicka tfida. Praha 1955; Krizek. J.: T. G. Masaryk a ceska politika. Praha 1959; Masarykitv sbomik, sv. VII. Praha 1992 (samizdat 1980); Richta. R.: 0 podstate sociologicke a filosoficke soustavy masarykismu. In: Filosofie v dejiniich ceskeho niiroda. Praha 1958.

Pet

mas k a - v puvodnim smyslu vytvame zpracovany predmet nebo pouze nanesene barvy, ktere slouzi k zakryti obliceje za ucelem premeny nositele v jinou osobu ci bytost; prenesene je to kaMa zmena obliceje, ktera odlisuje nositele teto zmeny od jeho puvodniho vzezi'eni. Puvodni m. jsou nedHnou soucasti kultury mnoha -tpfirodnich mirodu a ve sve rezidualni podobe existuji i v lidove kultui'e industrialni spolecnosti (napi'. m. masopustni, v mikulasske tradici atd.). Souvisi se zplisoby zdobeni tela u prir. narodu, jeho malovanim hlinkou, tetovanim, skarifikaci,

596

deformaci oblicejovych casti, vyrazenim prednich zubU, obi'izkou a vyI'ezavanim klitorisu. Vsechny tyto ukony, kterymi se mode1uje lidske telo, souvisi s podchycenim sil, ktere zajisiuji dIe mysleni pi'ir. narodu zdamy chod pi'irody a spolecnosti a ktere se od mytologickych dob periodicky regeneruji pomoci -tobfadu. Soc. a nab. hodnota m. spociva v jeji uloze metamorf6zy - premeny, kterou proziva jeji nositel, aby se v prubehu obi'adu stal mytickou bytosti. M. rna tedy silu pfemenit sveho nositele v jinou bytost tim, ze zmenijeho vzhled. Aby tohoto ucinku mohly m. dosahnout, musi ve sve vytvame podobe zajistit spojeni dvou nezbytnych prvku: 1. kazda m. musi nejprve zaujmout svym vyrazem, svou mimikou (proto maji masky pfirodnich narodu az nasilne vzezi'enf); 2. kaMa m. musi znazornit svou podobnost s mytickou predstavou, kterou znazomuje; toto podobenstvi se mlize omezit na jeden ci dva prvky zakomponovane do masky, muze spocivat pouze v symbolice barev ci materialisticky odrazet vzhled takove by tosti, ale mlize byt kompletnim ideogramem, ktery pro nezasveceneho nema konkretni vyznam. Vyraz m. a jeji prvky symbolismu jsou nastrojem komunikace mezi -tmytem a soc. skupinou, jsou vytvamym -tjazykem, ktery tuto komunikaci nejen umoznuje, ale i generacne prenasi. Neni nahodou, ze u nekterych etnik se pravo nosit m. dedi a nektere m. nesmi opustit rod (napi'. nektere indianske kmeny ze sev. Tichomofi pfisuzuji drzitelum m. stesti a bohatstvi a tito drZitele sve m. pfed ostatnimi zarlive stfezf). Protoze jsou m. spojeny ve vsech svych funkcich s mytologickymi pfedstavami svych tvurcu a spolu s hudbou a tanci jsou nedHnou soucasti obfadu, pfip. spol. akci, jejichZ plivod je v takovych obfadech (napl'. maskami plesy ci divadelni predstavenf), lze soudit, ze patfi k nejstarsim vytvamym projevum lidstva. Dokazuji to paleoliticke rytiny a fresky z Evropy (jeskyne Trois Freres) a pfedevsim skalni umeni ze Sahary (Tassili, Fezzan atd.). Z morfologickeho hlediska existuje neuvefiteine mnozstvi tvaru, forem, barevneho zpracovani, pouzitych materialu a zpusobU fyzicke manipulace sm.: od pomalovanych obliceju pfes m. pfipevnene na tvai'i az po cela sousosi, jez se nosi pfed telem. Nektere m. predstavuji kompletni kostym, do ktereho se tanecnik nebo herec mytickeho dramatu pI'evlece, nekdy postaci k vyjadfeni pfemeny kousek kury, list, par provazku ci nekolik car hlinkou. U rnnoha etnickych skupin pi'erostlo zhotovovani m. ve svebytny ume!. styl, ktery se neposuzuje pouze funkcne, ale i esteticky. M. cernosskych narodu ze zap. Afriky, Indianu ze sev. Tichomofi a domorodcu z ostrovu Melanesie vyrazne sblizily nase esteticke pocity se svetem prir. narodu a ovlivnily vnimani a procesy tvorby cetnych evrop. vytvamiku.

Z hlediska funkce lze m. rozdelit do techto kategorii: a) pohi'ebni m. - jsou zname z archeologickych vykopavek z Egypta, Peru, Mexika, Sti'edomoi'i; nektere se kladly rnrtvym pi'imo na oblicej, nekdy se pi'ikladaly na mumifikovanou hlavu; s nejvetsi pravdepodobnosti byl tento zvyk spojen s virou v zmrtvychvstani, m. na obliceji chranila vzhled zesnuleho az do okamZiku jeho vzkfiSeni; b) obradni m. - noseni m. pfi obfadech je nejrozsifenejsi funkci, pficemz m. zde zi'idka zobrazuje cloveka, vetsina obi'adnich m. rna strukturu, znaky a vlastnosti, ktere ukazuji spiSe na nejaky pi'ir. druh nebo dokonce na zjeveni, ktere v realnem svete neexistuje; jejich hlavni hodnota spociva v tom, ze se pfi obfadu stavaji tim, co masky pfedstavuji; clovek za maskou skutecne ztraci svou identitu, aby tak dovolil na nekolik okamziku svemu pfedkovi, totemickemu zvii'eti ci mytickemu hrdinovi oW a ukazat svou tvai'; c) divadelni m. - tento typ m. znamy od dob antickeho divadla pi'edstavuje dekadentni variantu, protoze m. zde nema nic z toho, ceho chce dosahnout ten, kdo ji na sebe pfi obi'adu bere; herec se identifikuje pomoci m. s postavou deje a vsichni pi'itomni tuto iluzi pfijimaji, ale pouze tak hraje svou roli, aniz by ve skutecnosti vefil, ze se jinou bytosti stal. S timto vyznamem je spojeno i pi'enesene pouziv:ini pojmu m., pi'edstava, ze si lide pro urcite spol. situace nasazuji vhodne m. projevujici se usmevy, placem, grimasarni, ddenim tela, ale i zplisobem vyjadi'ov:ini a chovani vubec. M. je v tomto smyslu jakousi vnejsi, povrchni slupkou soc. -trole. Obrazne je nekdy svet pi'edstavovan jako komedie, karneval, v nemz si lide stale berou a snimaji nejake m. V duchu zminene dekadentni funkce m. to by va vysvetlovano jako vyraz -todcizeni (viz napi'. Peter L Berger, 1963), vzhledem k plivodnim funkcim m. u pm. narodu muze vsak i takova m. vyjadi'ovat plnou identifikaci s pfijatou spol. roll. A: mask F: masque N: Maske I: maschera Lit.: Bedollin. J. L: Les Masques. Paris 1967; Levi-Strallss. des Masques. Geneve 1975.

c.: La voie Jus

maskulinita viz muz m askul inizace viz feminizace mas m ed i a viz komunikace masova, komunikace socialni, pop-music mate rialism us dialek ti cky - (z lat. materia = latka, hmota; z i'ec. dialektike = rozebirat i'ec) - fil. smer, ktery stavi na organicke jednote material. pojeti sveta a -tdialektiky. Vychazi z materialni podstaty sveta a vedomi poklada za vlastnost vysoce organizovane hmoty, za funkci mozku. Pi'i analyze vedomi uplatnuje tzv. -tteorii od-

razu. Pohyb a vyvoj sveta vyklada na zaklade pusobeni vniti'nich rozpOrll. K. Marx a F. Engels chapali m.d. jako synonymum -thistorickeho materialismu; oba nazvy pro ne byly vyjadfenim nove kvality mater. svet. nazoru na rozdil od mechanickeho materialismu 18. st., pi'ip. jinych forem materialismu v dejin:ich filozofie. Novou kvalitou bylo radikalne hist., procesualni videni sveta a jeho struktur, historizace pojmovych urceni. Takto to jeste chapali G. V. Plechanov a V. I. Lenin. J. V. Stalin m.d. a hist. materialismus rozdelil, dal jim rozdilny obsah. M.d. mel byt ved. disciplinou 0 nejobecnejsich zakonech byti, poznani, mel byt zakladem uceleneho svet. nazoru, tzv. vedeckeho svetoveho nazoru, ucelenou kategorialni soustavou. Protoze mel spravne odrazet zakonitosti vyvoje byti a vedomi, mel byt nastrojem prakticke pi'emeny sveta na zaklade jeho spravneho poznani. M.d. mel shrnovat vsechny pozitivni vysledky vedy, spol. praxe a zvl. pak praxe del. hnuti. Zakladatele -tmarxismu staveli na kriticke analyze vyvoje filozofie, spol. a pi'ir. ved, zvl. ekonomie, na zhodnoceni vyvoje social., kom. del. hnuti. NejvetSi vyznam pro formovani m.d. mel a Hegelova dialektika, obsahujici ideu vyvoje a rozporu jako hybne sHy, a Feuerbachuv fil. materialismus, ktery byl korekci Hegelova neosobniho pochopeni pohybu svobody v dejinach. Dlilezitym rysem Marxova m.d. bylo rozsifeni materialisticke koncepce na celou oblast dejin: pfiroda a spolecnost byly postaveny do vzajernne souvislosti, vyvoj sveta pochopen jako pi'ir. hist. proces, jako jednotny (by! diferencovany) vyvoj ce1e hmotne skutecnosti. Klicovym pojmem pro zakladatele m.d. je -tpraxe. Jako pi'evratna praxe (umwalzende Praxis) je pojimanajako kriterium pravdivosti poznani. Vyzdvizenim cinne stranky, zasahovanim do sveta, se lisi m.d. od vsech pfedchozich forem materialismu, jimz byla vlastni nazirayost. M.d. uznava jednotu byti a mysleni; ji by mela odpovidat soustava zakonu a kategorii m.d. Mezi tyto kategorie pati'i napi'. kvalita a kvantita, forma a obsah, podstata a jev, nutnost a nahodilost atd. Mezi zakl. zakony m.d. pati'i zakon pi'echodu kvantitativnich zmen v kvalitativni, zakon rozporu a zakon negace negace. M.d. pi'edpoklada dvoji vazbu se spec. vedami: rna z nich vychazet a zpetne jim poskytovat obecnou metodu poznani. Podle nekterych marxistu mel m.d., resp. hist. materialismus, zcela zastupovat -tsociologii (nazory SOY. marxistu ve 30.-50. 1. sdilene v byvalem Ceskoslovensku oficialne v 50. 1. a zacatkern 60.1.), podle jinych pi'edstavoval obecnou s-gickou teorii (typicke pro 70. 1.). (Viz tez -tsociologie marxisticka.) A: dialectical materialism F: materialisme dialectique N: dialektischer Materialismus I: materialismo dialettico

597

matrika

materialismus historicky

Lit.: Gropp, R.: (1958) DiaJekticky materialismus. Praha 1960; Ladosl, J.: Materializm dialektyczny. Warszawa 1969; Podosetnik, V.: Cto takoje dialekticeskij i istoriceskij materializm. Moskva 1961; Ransdorf, M.: Nove cteni Marxe, d. I. Praha 1996; Rutkevii'. M.: Dialekticeskij materiaJizm. Moskva 1959; viz te;;. -+materialismus historickY.

Po jeho smrti rozvijeJi m.h. K. Kautsky, H. Cunow, F. Mehring, G. V. Plechanov, A. Labriola, M. Adler, K. Renner a B. Bauer jako hlavni teoretici II. internacionaly, spec if. zpusobem pakE. Bernstein (odmitl dialekti-

Ran

ku jako metodu spol.vedni prace). Mezi teoretiky 111. illternacionaly krome V. I. Lenina vynikli na tomto poli N. 1. Bucharin a L. D. Trockij, G. S. Lukacs, K. Korsch, K. A. Wittfogel, E. Bloch a zejm. A. Gramsci. Stalinovy spisy vrMily problematiku m.h. k pfekonanym hlediskum. Novy rozmach m.h. nastal az po Stalinove srnrti a po XX. sjezdu KSSS. Pokus 0 rekonstrukci s rezignaci na moznost komplexni racionality podnikl ve 20. st. Jiirgen Habermas. V byvalem SSSR rozpracovavala m.h. zejm. Kelleho skola a teor. zamerena historiografie (M. A. Barg, 1. P. Pavlov aj.). 0 vztahu -tmarxisticke sociologie k m.h. platl totez co 0 jejim vztahu k dialektickemu materialismu. A: historical materialism F: materialisme his tori que N: historischer Materialismus I: materialismo storico

materialismus historicky - pojeti hist. procesu vypracovane K. Marxem a F. Engelsem, podle nehoz ceIe tzv. svetove dejiny nejsou nic jineho nd "vytvareni cloveka lidskou praci". lakkoliv jsou pfir. podminky pfedpokladem a terenem hist. procesu, pro jeho pochopeni nejsou urcujici. Klicovy vyznam rna lidska schopnost pfetvafet vlastni aktivitou pm. pfedpoklady. Dejiny jsou pro -tmarxismus zakonitym procesem, coz ale podle marxistu nerusi prostor pro svobodnou cinnost lidL M.h. by va tez nazyvan -tekonomickym determinismem, resp. ekon. pojetim dejin. Podle m.h. clovek pfetvafi svou pfedmetnou cinnosti vnejsi prostfedi (pfir. i soc.) a tim meni i sebe sarna. -tPnice, cinnost puvodne zalozena na pfir. nutnosti, byla uz v nem. klasicke filozofii povazovana ze konstitutivni pro cloveka jako jedince i jako druh, protoze se v ni vzajemne pfevraci subjektivni a objektivni, materialni a idealnL Podle m.h. neni prace jen produkci bohatstvi (J. Locke, A. Smith, D. Ricardo aj.), ale produkci dejin. Gyorgy S. Lukacs se neuspesne pokusil v knize K ontologii spolecenskiho byti (1964-1971) najit v analyze pracovniho procesu pfimy klic k desifrovani spol. vztahU. Od doby Stalinovy dochazelo k ekonomickemu redukcionismu, k pfesvedceni, ze spolecnost lze integrovat pouhymi ekon. strukturami. M.h. podobne jako -tdialekticky materialismus (s kterym se prakticky pfekryva) byl pfizpusoben konceptu spol. racionality, ktery byl spojen s industrialnim kapitalismem, jehoz zpetnou vazbou byl de facto byrokraticky socialismus. By! charakterizovan manipulativnosti, instrumentalnosti, absenci hodnotove dynamiky, jak to klasicky vyjadfil Max Weber. Antisystemovy potencial socialismu a emancipacni potencial samospravnych struktur tak byly redukovany na minimum. Redukcionismus v pojeti spolecnosti aspol. racionality ustil ve "zbytkove pojeti" kultury a celeho hodnotoveho horizontu a projevoval se zvl. v uceni 0 zakladne a nadstavM. Dejinnou skutecnosti pro Marxe je -tspolecenskoekonomicka formace, kategorie konkretni totality. Mater. pojeti dejin je monisticke, jednotlive formy a prvky lze vysvetlit jen na zaklade jejich mista v konkretnim vyvijejicim se celku. Poprve se s m.h. setkavame v Marxove Nemecki ideologii (1855). Marx uzival metodu m.h. pfi vysvetleni teor. reprodukce dejinneho vyvoje -tkapitalismu (Kapital, I. dH, 1867), zprostfedkovane i dalSich spol. skutecnostL 598

Lit.: Bochetiski, I.: Europaische Philosophie derGegenwart. MUnchen 1951; Chrestomatija po dialekticeskomu i istoriceskomu materializmu. Moskva 1971; Politzer, G.: Principes elementaires de philosophie. Paris 1946; Zdklady marxisticke filosofie. Praha 1959; viz tei -+materialismus dialektickY·

Ran mat e ria lis m u sku I t urn i - strategie studia kultur kladouci duraz na roli materialnich podminek zivota, kterou do am. -tkulturni antropologie uvedl v prubehu 70. a 80, 1. 20, st. M. Harris a jeho pokracovatele (napr. A. Berger). Mezi zdroje m.k. pam vedle Darwinovy koncepce bioI. evoluce Marxuv -thistoricky materialismus, ktery je ale v Harrisove interpretaci zbaven dialektiky a teorie revoluce. V souladu s teor.-metodol. vychodisky -tneoevolucionismu (L. A. White) a -tkulturni ekologie (J. H. Steward), na ktere m.k. bezprostfedne navazuje, povaZuje Harris jednotlive -tkultury za adaptacni systemy, jejichz strukturu, funkci a vyvoj je mozne vysvetlit na zaklade jejich vztahu k okolnimu prostfedi. Harrisuv m.k. pfedstavuje ambici6zni pokus 0 vybudovani kauzaIni a mater. teorie kultury, Vychazi pfitom z pfedpokladu, ze zpusob vyroby a reprodukce materialniho zivota spolecnosti (ktery nazyva -tinfrastrukturou) ovlivnuje fungovani domaciho a vel', hospodarstvi (strukturu), ktere determinuje vMu, umeni, literaturu, ritualy, hry aj. (superstrukturu). Tento princip "kauzalni priority infrastruktury" podIe Harrise vyzaduje venovat ph studiu kultury pozornost roli materialnich podminek (pfir. prostfedi, technologie, ekonomiky) ph formovani -tzivotniho stylu. Harris se domniva, ze podobne technologie aplikovane v podobnem prostfedi inklinuji k vytvareni podobneho uspofadani vyroby a distribuce a ty opet vedou k vytvafeni podobnych

soc. seskupeni, ktera ospravedlnuji a koordinuji svoji Cinnost pomoci podobnych systemu hodnot a viry. Tento fakt implikuje pozadavek primamiho vyzkumu demogr., technol., ekon. a environmentalnich faktoru jako hybnych sil dejin spolecnosti. A: cultural materialism F: materialisme culturel N: Kulturmaterialismus I: materialismo culturale Lit.: Berger. A.: Structural and Electric Revision of Marxist Strategy. Current Anthropology, 17,1979, c. 2; Harris. M.: Cultural Materialism: The Struggle for a Science of Culture. New York 1979.

Sou mat k a - pro s-gii pfedevsim vyzn. role v -trodine a ce!em systemu -tpribuzenstvi, v -tsocializaci, resp. ve -tvychove ditete a ve spolecnosti vubec. Role m. je v ruznych kulturach ruzne hodnocena, respektovana, pfip. zvyhodnovana. V nekterych nab. kontextech pferusta v -tadoraci a specif. -tkult (viz napf. -tkult marianskY). Bezne souvisi spol. podminky realizace role m. s -tnatalitni politikou. S jeji pronatalitni tendenci narusta hodnota matefstvi, zejm. je-li realizovano vetsim poctem detl. S hodnotou matefstvi a m. roste i hodnota ditete a rodiny. Temito problemy se zabyva zejm. -tsociologie rodiny. Zaroven zkouma komplementaritu roli m. a -totce. Z hlediska soc. psychologie a etologie je m. reprezentantkou tzv. materskeho chovani, studovaneho u zvifat i u lidL Toto chovani rna zaklad v -tinstinktu (hormon prolaktin je vylucovan ve zvysene mife v obdobi laktace, existuje "instinktivni schema ditete", komplex klicovych podnetu danych charakteristickym vzezfenim ditete apod.) a projevuje se kladnymi citovymi reakcemi na dite, tendencemi zabyvat se jim, pecovat 0 nej, poskytovat mu ochranu. Vztah mezi m. a ditetem se prohlubuje pomymi fyzickymi kontakty s nim. liz u zvifat (krys, ruznych druhu opic atd.) je prokazan rozhodujici vliv materske lasky na vyvoj mladete (H. F. Harlow, 1958). Deti vyvijejici se bez kontaktu s m. (v kojeneckych a vychovnych ustavech) trpi citovou -tdeprivaci ajejim dusledkem, syndromem hostility, projevujicim se zvysenou agresivitou, emocni labilitou, hostilnimi postoji, opoZdenym vyvojem intelektu a zejm. feci. W. Toman (1960) proto poklada roli m. v zivote ditete za osudovou pfedevsim v te ruife, do jake je ci neni m. schopna poskytnout diteti dostatek projevu lasky a zajmu. Deti obojiho pohlavi ve veku 5-6 let se k m. utikaji v situacich ohrozeni a nejistoty a hledaji u ni ochranu. V soc. a vyvojove psychologii byly provedeny cetne vyzkumy, ktere se zabyvaly vztahem mezi vychovnymi postoji a technikami m. a znaky psych. vyvoje jejich detl; byly zde shied any vyzn. korelace, ktere poukazuji na rozhodujici vliv m. pro utvafeni ruznych specif. charakteristik deti, pfetrvavajicich casto do dospelosti (napf. tzv. "bazalni uzkost" u deti,

ktere matky casto ponechavaji 0 samote aj.). M. byvaji phsuzovany vfelejsi postoje k vlastnim detem nez byvaji phsuzovany otcum, ale vyzkumy, ktere provedl H. Platt a dalSi (1962), nezjistily zadne vyzn. rozdily v tomto smyslu. Identifikace s m. rna vliv zejm. na psych. vyvoj deer, u synu se obraz m. uplatnuje pozdeji ve vyberu erotickych partnerek (viz tez -tarchetyp). Vyzkumu postoju m. k vychove detl slouzi napr. dotaznik PcRQ (Parent-child Relations Questionnaire), sestaveny A. Roem aM. Siegelmanem v r. 1963. A: mother F: mere N: Mutter I: madre Lit.: viz -+otec.

Nak mat ria r c hat -(z lat. mater = matka; fec. arche6 = vladnu) - typ spol. organizace, ve ktere zena hraje rozhodujici ulohu. Puvodne vychazela teorie 0 existenci m. z evolucni pfedstavy 0 naslednosti jednotlivych typu spo!. organizace. M. byl tak chapan jako pfedchUdce -tpatriarchatu a pfedstavoval vyvojove stadium rane spolecnosti, kde existovala -tpromiskuita, jedinym rozeznatelnym pfibuzenskym vztahem byl vztah matky a ditete a celou spolecnost kontrolovala stafeSina. Pfedstavam m. napomahaly i nektere archeologicke nalezy z obdobi paleolitu, tzv. venuse, sosky zen s vyrazne modelovanymi druhotnymi sexualnimi znaky (napf. Vestonicka venuse ). Tato evolucni teorie, popisujici mechanismus pfechodu od promiskuity k -trodine, od nacelnice rodu ke stafesinovi, od m. k patriarchMu, je zachycena jak ve ved. literatufe (napr, L. H. Morgan, F. Engels, J. J. Bachoven apod.), tak v beletrii (v Cechach napf. V. Vancura). Pozdeji byl m. spojovan s kultem "matky zeme" v nekterych zemedel" skych spolecnostech, kde hraly zeny vyzn. ulohu ideol. (napf. "desiove kralovny" jihoafr. Lovedu), soc. (-tmatrilinearita, pfislusnost k matCine rodu, klanu), ekon. (napl'. vlastnictvi domu u arizonskych Pueblanu, dMicka prava po matefske linii u zemedelskych narodu v Africe). Avsak u zadne teto spolecnosti nebyl m. etnologicky prokazan, nikde zeny polit. nekontrolovaly spolecnost. Ve vetsine techto pfipadu se zamenuje pojeti m. s matrilinearitou. A: matriarchy F: matriarcat N: Matriarchat, Mutterrecht I: matriarcato Lit.: Engels, B.: PiIvod rodiny, soukromeho vlastnictvi a statu. Praha 1950; Kosven. M. 0.: Matriarchat. Praha 1952; Krige, J. D. - Krige, E. J.: The Lovedu of the Transvaal. Oxford 1970; Morgan, L. H.: Ancient Society. New York 1877.

Jus

mat r i k a - (z lat. matrimonium = manzelstvi) - kniha, do niz jsou systematicky zapisovany udaje 0 stejnorodych 599

mazdaznan

matrilinearita

uctalostech, kterym pfipisuje celli spolecnost nebo urCita komunita zvl. dulezitost. Zvl. maji vyznam knihy (nebo akta), ktere vedly a vedou nektere cirkve (zvl. kfesfanske, ale nejen ony) pro potfebu evidence cirkevnich svatosti (kfesfanske cirkve vedly evidenci kftu a svatostl manzelstvi kvuli pokrevnimu a duchovnimu pfibuzenstvi a evidovaly i svatost posledniho pomazanf). Tyto registracni knihy (puvodni nazev matrik, ktery se dosud uddel napf. ve Francii nebo Anglii, byl "registr") se postupne pod vlivem statni adrninistrativy, kterajejich existenci vyuzivala pro svou potfebu zjisfovani poctu obyvatel, zmenily v evidenci narozeni, snatku a umrtf. Nektere m. evidovaly chronologicky vsechny udalosti, tj. kfty, snatky a pohfby dohromady (tento zpusob byl napi'. Mzny ve Francii). Obvyklejsi vsak je zapisovani stejnorodych uctalostl do zvlastnich oddilu jedne knihy nebo do 3 samostatnych knih. Pokud jsou vsechny 3 oddily v 1 svazku, knihy se nazyvaji tripartitnf. I kdyz existovaly a existuji dalSf druhy m., evidujici napf. imatrikulace studentu vysokych skol nebo zamestnance vyrobnich podniku, do obecneho povedomi v nasem kult. prostfedi vstoupily cirkevni m. natolik, ze se pod pojmem m. rozumi vetSinou pouze ony. Jejich oficialni nazev je ovsemjiz po nekolik st. Kniha manzelstvi, Kniha narozeni a Kniha zemfelych (viz -'evidence obyvateIstva). I kdyz kfesfanska cirkev evidovala svatosti (pravdepodobne nejdi'ive kfty) jiz brzy po svem vzniku ve 4. st., nejstarsi dodnes zachovane m. pochazeji az ze 14. st. z romanskych zemf. Jejich obecne rozsifeni v katol. zemich upravil tridentsky koncil (1545-1563). Ve stejne doM nebo i dfive je zavadely i reformovane cirkve, od 18. st. i cirkev pravoslavna. V ces. zemich pochazeji nejstarsi zachovane m. z 1. poloviny 16. st. (Jachymov 1531, Homi Blatna 1541, Abertamy 1544, Kutna Hora 1583, vesmes z nekatol. prostfedi), na Slovensku z pocatku 17. sLz luterskych mest. V ces. zemich byly v 1. 1627-1781 vsechny m. pouze katol., teprve pak zacali knihy vest opet i evangelicti pastori. Od r. 1792 existuji m. pro augspurske a helvetske vyznani, od r. 1780 i pro Zidovske obce. Od r. 1868 jsou na nasem uzemi zavedeny i civilni m. (nejprve snatku, od r. 1870 i m. umrtni a rodne). Teprve v r. 1950 pfeslo vedeni m. slouzicich k evidenci -'pNrozene meny obyv. vyhradne na stat a byly jim povefeny vylucne civilni organy. V fade evrop. zemi pfevzal stat dohled nad m. podstatne di'ive: ve Francii v r. 1792, ve Velke Britanii r. 1836, v Nemecku r. 1875 atd. Obsah zapisu jednotlivych udalosti do m. se v minulosti menil. V nejstarsi doM byl zapis vetny a byl jen velmi strucny - informoval pouze 0 dane udalosti: casto neuvadel vice nez jmena snoubencu, skutecnost, ze v te a v te rodine (nebo v dome) se narodilo dite, ze tam a tam nekdo 600

zemfel. Pozdeji se zapisy rozsrrovaly, uvadela se ce1ajmena rodicu deti, rodicu snoubencu, jmena zemfelych, jejich soc. postaveni, zfidka vek, zapisy se zacaly zapisovat do pfedepsanych rubrik. Az v dobe, kdy zacaly byt m. vyuzivany pro potfeby demogr. statistiky (tj. v Cechach po r. 1784), se jejich obsah postupne upravoval tak, aby zapisy dusledne obsahovaly zakl. demogr. znaky, -'pohlavi a -'vek, a mimo to i'adu dalSich soc. charakteristik. Zapisy jsou vsak vzdy poplatne dobe vzniku, zejm. Udaje 0 pfiCinach smrti jsou az do konce 19. st. znacne obecne. Protoze prvotnim ucelem m. byla evidence obi'adu, az do 18. st. se zpravidla neuvadi datum narozeni nebo umrtf. V m. pfislusne famosti nemusely byt evidovany vsechny udaIosti, zalezelo i na famikovi, do ktereho kostela odnesl dite ke kftu, kde se nechal oddat. Povinnost uplne evidence vsech udalosti byla rozpracovana az v doM, kdy zacaly byt m. vyuzivany pro zjisfovani pohybu obyv. Tehdy se take vypracovala nafizeni zabranujici duplicite zapisu (napf. delegaci snatku). Dnes je text zapisu do m. stanoven zakonem, kterym se vydavaji blizsi pfedpisy k zakonu 0 m. Knihy pro jednotlive udalosti jsou vedeny dusledne oddelene a zvlasi pro kazdou obec. M. maji nezastupitelny obcanskopravni vyznam. Pokud se do nich zapisuje, zustavaji ulozeny na matricnich ufadech; po ukonceni zapisu, ale vetSinou nejdi'ive po 70 letech se m. pfedavaji do Stdtnich oblastnich archivu. M. byly a jsou vyuzivany pfedevsim pro rodopisna badani, dnes jsou pokladany take za vyzn. pramen -'historicke demografie a vyuzivaji se i pro poznani soc. vyvoje. Pro sociology jsou jednim z hist. pramenu vyuzitelnych napi'. pro zkoumani vyvoje soc. a profesni struktury obyv., struktury rodin apod. Zpracovavaji se metodou -'analyzy dokumentu, resp. se sekundame interpretuji vysledky demogr. excerpce matrik. A: register F: registres d'etat civil N: Register, Matrik I: anagrafe

veho rodu nebo klanu se hlasi ke spolecnemu pfedkovi z matefske strany a vsechny soc. hodnoty, ktere ve spolecnosti identifikuji jedince, se pfenaseji po matce. Matka vytvari stfed vsech pfibuzenskych vztahu platnych pro jeji deti. M. tedy znamena, ze kazda osobaje svou krvi spojena s ostatnimi cleny kolektivu pouze pfes svou matku a pouze tyto vztahy nabyvaji soc. hodnot. M. se vztahuje nejen na identifikaci jedince, ale zaroven i na dalSi soc., polit. a ekon. prava (tituly, Ufady, profese, majetek atd.). I kdyz matrilineami systemy pfedpokladaji, ze velka cast soc. a polit. zivota, stejne jako nab. aktivita, bude urcena vztahem vuci matce, nelze m. zamenovat s -tmatriarchatem. Ostatne ve vetSine matrilineamich systemu rozhodujici ulohu v soc. zivote braje muz - bratr matky, stryc z matciny strany, ktery pi'ebira obvykle autoritu otce (tzv. avunkulat). Snatek s dcerou stryce patfi v mnoha spolecnostech mezi preferovane snatky. Soc. ulohu stryce z matCiny strany popsal B. Malinowski na zaklade svych vyzkumu na Trobriandskych ostrovech, teor. ji rozpracoval C. Levi-Strauss, ktery oznaCiI stryce z matCiny strany za nejdulezitejsi prvek v zakladnim atomu rodiny tech spolecnosti, u kterych dochazi k substituci ulohy stryce a otce. Model S. Freuda, ktery pi'edpokladal, ze tuto roli v rodine muze brat pouze otec, nemuze v matrilineamich spolecnos tech fungovat. Etnologicky neni nikde prokazano, ze by m. byla vyvojove starsim spol. modelem nez -tpatriIinearita. Obecne lze pouze tvrdit, ze zemedelske spolecnosti jsou casteji matrilinearni nez spolecnosti pastevecke; u nejarchaictejsfch etnit lidstva, jakymi jsou praobyv. Australie, Afriky a Asie (Aboriginalove, Pygmejove, Ki'ovaci apod.), se m. vyskytuje stejne jako patrilinearita. A: matrilinear descent system, matrilineage, matrilinear succession F: structure (systeme) matrilineaire, matrilinearite N: Matrilinearitiit, matrilineale Zurechnung I: matrilinearita

Lit.: Fleury, M. - Henry, L.: Nouveau manuel de depouillement et d'exploitation de l'etat civil' ancien. Paris 1965; Henry, L.: Manuel de demographie historique. Geneve, Paris 1970; Maur, E.: 0 poeatcich a vyvoji cirkevnich matrik se zvlastnim zretelem k ceskym pomerum. Historickd demografie,2, 1969; Maur, E.: Vyvoj matricniho zapisu v Cechach. Historickd demografie, 6, 1972. Fia

Lit.: Malinowski, B.: Argonautes of the Western Pacific. London 1922; viz tez ->pi'ibuzenstvi pokrevni.

matrilinearita - (z lat. mater = matka; linea = cara, linie, pfibuzenska i'ada) - system -tpokrevniho pfibuzenstvi, ktery pi'edepisuje, ze zakl. genealogickym vztahem bude vztah po matefske linii. Znamena to, ze dUe bude vzdy spojeno se skupinou pffbuznych, ke ktere svym puvodem patfi jeho -tmatka. Spolecnosti, ktere vytvai'eji v matefske linii pokrevni skupiny, jako jsou -trod a -tklan, se nazyvaji matrilinearnf. Vsichni clenove tako-

Jus mat r i 10k a lit a - (z lat. mater = matka; localis = mistnO - pravidlo usidleni manzelu, ktere jim pfedepisuje zit v 10kaIni sku pine rodicu manzelky. Teor. existuje 7 moznosti usidleni novomanzelu, z nichz nejrozsifenejsi jsou m., -'patrilokalita a avunkulokalita. V pfipade m. rozhodujici osobou, ktera urcuje, kam se pfestehuji manzele po snatku, je matka. V pffpade avunkulatu je touto osobou bratr matky, stryc z matCiny strany, jehoz soc. uloha je vyzn. pfedevsim v systemu -'matrilinearity. U nekterych spolecnosti dochazi ke sti'idani usidleni: napf. v zap. Afri-

ce byva zvykem, ze se novomanzele usidli spolecne s rodinou zeny, ale po narozeni prvniho ditete se odstehuji k rodine muze. Pravidlo m. muze, ale nemusi platit zaroven s pravid1em matrilinearity. Usidleni u stryce z matCiny strany se obvykle aplikuje v pfipade snatku s jeho dcerou; tento snatek patfi mezi nejznamejsi pfipady tzv. preferencniho snatku. A: matrilocality F: matrilocalite N: Matrilocal I: matrilocalita Lit.: viz ->pfibuzenstvi pokrevni.

Jus

m a z d a z nan - (perske slovo znamenajici vedce, mistra hluboke, originalni myslenky) - synkreticke teozoficke uceni, odvolavajicf se na staroperske nabozenstvi -tzoroastrismus, alexandrijskou skolu, rane -tkresfanstvi, -'gnosticismus, frenologii, -'okultismus a joginska uceni. Uceni systematizoval am. lekaf D. Z. Hanish pfed 1. svet. valkou a v mezivalecnem obdobf. Pusobilo pfedevsim apelem na mravni zdokonaleni a i'adou navodu k zdravemu zpusobu zivota, hlasanim pohlavni zddenlivosti, abstinence, vegetarianismu, pacifismu a tolerance. Velky vyznam v m. mel kult Jelise Krista, ktery byl pokladan za arijce (nejspiSe Persana) a za vzor, esenci pozitivnich kvalit arijske rasy. M. vsak neobsahoval prvky rasove nenavisti a nadfazenosti. Zpusob zivota v m. byl prosycen fadou -'alimenbirnich zakazu, propagoval ruzna telesna a dechova cviceni i meditace. Podle m. bylo -.telo nastrojem ducha a cestou duchovniho sebezdokonaleni bylo mozno kompenzovat i tezke smyslove nedostatky a dosahnout extrasenzorickeho vnimani pods tat i jevu. Dusevni stay rodiM ovlivnoval kvality ditete jiz pfi jeho poceti. M. pfipisoval znacny vyznam zenam, ktere pokladal za nositelky duchovni, a tim i soc. zmeny. Byl vsak proti jejich emancipaci, kladl duraz na tradicni funkce zeny (zejm. na matefstvi) a rodiny. Manzelstvi chapal pi'edevsim jako duchovni spojeni. Nezadal vystoupem svych stoupencu z polit. stran ani cfrkevnich organizacf, pusobil vsak jako antiklerikalni -tsekta s vlastni, byi volnou organizacf a dogmatikou. Velky vyznam v m. meli laiCti vykladatele, ktefi casto pouzivali samorostle obraty a podobenstvijako dukaz sve duchovni nezavislosti. M. byl elitai'skou ideologii hlasajicf, ze v kaZdem cloveku sice sidli absolutno (tedy Buh), cilem m. vsakje sjednocovat pouze nejlepsi duchy. V Cechach existovaly dYe liter. a organizacni centra m.: praZske a posumavske (se sidlem v Klatovech). Polit. a ideo 1. vyznam m. byl maly, vetsiho rozsii'eni a vlivu dosahla pouze mazdaznanska kuchyne. (Viz tez -tteozofie.) A: Mazdaism F: mazdeisme N: Mazdaznan I: mazdeismo Lin 601

mccarthismus

m c car t his m u s - polit. praktiky am. senatora Ioea McCarthyho, charakteristicke obvinovanim, vetsinou nepodlozenym, jednotlivych osob i celych sku pin lidi z cinu nebezpecnych pro USA, sledovanim a vysetrovanim techto osob a take senzacechtivosti a sifenim atmosfery strachu v cele spolecnosti. Terminem m. je take nazyvano obdobi am. politiky v dobe, kdy ji ovladal McCarthy, tj. od (mora 1950 do prosince 1954. Pfesne datovani pocatku je dana projevem McCarthyho ve Wheelingu v Zap. Virginii, pri nemz obvinil 205 nejmenovanych pracovniku State Departementu, ze jsou cleny kom. strany. Bylo to ve vrcholnem obdobi tzv. studene valky, po vzniku fady vychodoevrop. kom. diktatur a Lidove Ciny, v dobe, kdy se rozjizdely stalinske -tpoliticke procesy, kdy SSSR vyzkousel atomovou bombu a byl zalozen Severoatlanticky pakt a Americane umirali v korejske valee. McCarthy vlastne navazal na drivejsi cinnost kongresoveho V.Vboru pro pot(rdn( neamericke Cinnosti, ktery vznikl jiz v r. 1938 s poslanim patrat po organizacich propagujicich totalitni ideologii. Tento vybor se puvodne zamel'il na hollywoodske filmafe. Ale v r. 1947 am. prezident Harry Truman narid iI, aby u vsech clenu kongresoveho vyboru byly prosetfeny osobni kontakty a minulost. 0 neco pozdeji byJi z neam. Cinnosti obvineni vedouci predstavitele am. kom. strany a odsouzeni k odneti svobody. M. byl vyvrcholenim teto aktivity. V jeho dobe se am. obcane bali expanzivnosti SSSR a snadno uvefili v sabotery ve vlade. RepublikanSti politici postup sveho senatora podporovali. Senat vytvoril peticlenny vysetrovaci vybor, ktery ale nemel dostatek dukazu pro usvedceni osob oznacenych McCarthym. Ten reagoval obvinenim general a George Marshalla (twrce tzv. Marshallova pldnu) z ucasti na kom. spiknuti ve prospech SSSR. I kdyz obvineni nebylo prokazano, Marshall odesel znechucen do duchodu. McCarthy jako predseda podvyboru pro vysetrovani a pozdeji podvyboru pro vnitfni bezpecnost dosahl postupne propusteni 9 500 uredniku ze statni spravy a rady dalSich pracovniku vcetne univerzitnich profesoru. Vznikla "spionomanie", atmosfera strachu, donaseni, vyrazovani "podvratnych autoru" z knihoven (vcetne napr. Thomase Manna, Sigmunda Freuda a Alberta Einsteina). Boj proti vlivu kom. totalitnich rezimu prerustal v hrozbu vlastni totality (napr. podle hodnoceni Waltera Lippmanna). Nakonec McCarthy predvolal pred svuj vybor byvaleho prezidenta Trumana a zacal vysetfovat dustojniky armady, coz se odehravalo pred ocima televiznich divaku. Ti ale v rozsahle ankete prevazne odsoudili pouzite vysetrovaci metody. Posleze se proti nim postavil i Senat USA a prezident Eisenhower, cimz skoncila era m. Jeji tvurce byl odvolan, narcen ze zneuzivani financnich prostredku k soukromym spekula602

mechanismus socialni cim a skonCiI jako alkoholik. M. je dnes povazovan za smutne obdobi am. polit. historie a zaroven za prototyp ohrozeni demokracie "zevnitr". Vznikl jako zneuziti obecnych obav 0 -tdemokracii, ale k jeji "ochrane" pouZiI neadekvatni prostfedky a tim zacal podryvatjeji zaklady. Zaroven je povazovan za urcitou hist. zkousku, ve ktere am. demokracie obstala. Uvadi se jako vzor nepfimereneho a nebezpecneho polit. chovani. A: McCarthyism F: maccartisme, maccarthysme N: McCarthyismus I: maccartismo Vod me c e n as - puvodne podporovatel, ochnince, patron umelcu, pozdeji i filozofU a vedcu. Je to specif. spol. role, jejiz potfebu vyvolalo labilni postaveni nositelu zminenych profesi ve spolecnosti, jejich materialni i soc. nezakotvenost, a jejiz realizaci umoznila zvysena mira citlivosti, pochopeni pro spol. yYznam umeni a vedy i pro jejich potencialni komercni efektivnost u nekterych pfislusniku bohatych, privilegovanych vrstev spolecnosti. Role patrona umeni se vytvan v dobe, kdy se umeni alespon castecne emancipuje od jinych cinnosti, -tumelci ztraceji sve existencni zakotveni v ramci stabilizovanych profesi a kdy zaroven existuje pfizniva spol. atmosfera pro rozvoj umenL Termin m. pochazi z antickeho Rima: Hordcius venoval jednu svou odu svemu patronu Maecenatovi, ktery jej financne zajist'oval a byl milovnikem umenL Jmeno tohoto patrona se zapsalo do vseobecneho povectomi ve vztahu ke specif. pripadu patronstvi nad umelci. Ve stfedoveke Evrope najdeme znarnky tohoto jevu (nikoli termin m.) jiz v 10.-13. st. v souvislosti s hnutim trubaduru a minesengru, jimz venovali materialni podporu, soc. ochranu (casto i dlouhodoby azyl) a uctu knizata a kralove. Pozdeji podporovali i toulave studenty-basniky (vaganty a goliardy) a toulave herce. Instituci se stalo mecenasstvi v renesancni Italii, kde se poji k silnemu vzrustu spol. prestize umelcu. Velkym m. byl Lorenzo Vznefeny Medicejsky, ktery byl nejen obdivovatelem a financnim podpurcem, ale i ve1kym znalcem umeni, dobrym odhadcem talentu a sikovnym organizatorem. I tyto vlastnosti, stejne jako urCite rysy paternalismu a snaha 0 kontrolu nad veSkerou produkci umelee charakterizovaly roli m. (ne vsak nezbytne). V alzbetinske renesancni Anglii se pozornosti m. tesili hlavne herci, kten nosili barvy a erbovni znaky svych slechtickych ochrancu. Po vzoru umel. mecenasstvi se tento postoj formoval i ve vztahu k filozofUm, astrologum a jinym vedcum (viz pripad J. J. Rousseaua, J. Dobrovskeho apod.). V nekterych pripadech nelze dobre odliSit roli m. a zamestnavatele (napr. u Rudolfa II., na jehoz dvore se vystfidaly stovky umeleu).

Mecenasstvi ale nelze chapat jako druh dobrocinnosti, soc. podpory, ktera se poskytuje neproduktivnim clenum spolecnosti z humanistickych a altruistickych duvodu. Mecenasstvi je v pods tate reciproky vztah mezi tvurcem a elitnim konzumentem, zalozeny na smene hodnot, ktery supluje absentujici zadouci vazby mezi umelcem a spolecnosti. Ve sve ciste forme je to jev pfechodny, ktery mizi stirn, jak narusta a zevseobecnuje funkce umeni jako zbozi a jak vznikaji sloZite komercni mechanismy a soc. instituce v oblasti umeni. Urcite prvky Ci modifikovane podoby m. ale pfdivaji. Mecenasstvi se dnes spojuje se -tsberatelstvim, s touhou po reprezentaci, po specif. druhu spo!. prestize. Po velkych sberatelich am. se nazyvaji nadace, ceny, galerie (viz napf. Fordova nadace, Pulitzerova cena, galerie Guggenheimove apod.). M. v soucasnosti tihnou ke -tsnobismu. V souvislosti s komercializaci umeni vznikl novy typ m., pfedstavovany bohatym obchodnikern s obrazy, nakladatelem, majitelem galerie apod., ktery dokaze "objevovat talenty" a existencne zajist'ovat neetablovane umelee nakupem jejich del (impresioniste meli sveho A. Vollarda, kubiste D. H. Kahnweilera, surrealiste P. Rosenberga). Postupem casu se tyto vztahy staly znacne slozitymi a rozporuplnymi a spo!. vyznam m. do znacne miry prebira -tmanazer orientovany na prodej umeL del. Zaroven se ale rozvijeji instituce "statnich patronatu", za jejichz zakladatele se povazuje J. B. Colbert, ktery vytusil yYznam umeni pro zahranicni obchod statu. Na teto bazi zacaly vznikat Akademie a podobne instituce, ktere zaroveii plnily a plni roli kontroly a selekce ume!. produkce i ume!. trhu. Dnes se statni patronaty projevuji dotacemi nejruznejsim kult. organizacim i pro jednotlive akce, zakladanim umel. skol, udilenim individ. stipendii a propagaci a reklamou umel. del a umelcu ve vel'. sdelovacich prostredcich. Primou roli m. pfebiraji nadace, sponzorovane statem i soukromymi firmami (viz tez -tsponzorstvi). Vakuum organickeho vcleneni umelee do spolecnosti se zaplnilo, i kdyz ne zcela optimalne. Stagnujici a casto zbyrokratizovana pravidla selekce umeL produkce vytvafeji pomerne ostry fez mezi oficialnim spolecnosti podporovanym umenim a tzv. altemativnim umenim, ktere v podstate hleda sve modemi m. I zivotaschopnost modemi vecty, zejm. oboru, ktere nemaji bezprostfedni ekon. efekt, je zavisla na modemi podobe m., na sponzorech, nadacich, grantovych agenturach apod. Tyto instituce provadeji selekci vyzk. projektu z hlediska odbomych kriterii i kriterii spol. uzitecnosti. A: Maecenas, patron, sponsor, backer F: mecene N: Mazen I: mecenate Lit.: Foster, A. W. - Blall, R. 1.: Art and Society. Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; Vollard, A.: Yzpominky obchodnika

s obrazy. Praha 1959; Zolberg, V. L.: Constructing a Sociology of Arts. New York 1990; viz tei. ->sociologie umeni,->umeni.

Vod me d i ci n a a It ern a t i v n i viz leCitelstvi pfirodni m ed ici na p reven ti v n i viz prevence meg a lop 0 lis viz aglomerace, konurbace meg a t r end y viz trendy sekularni mechanicismus - (z rec, mechane = stroj; lat. mechanicus = technicky, remeslny, take femeslnik, pracovnik) - smer v ramci -tnaturalismu vychazejici z pfedpokladu, ze spol. jevy jsou vysvetlitelne zakonitostmi pohybu hmoty a energie, odhalenymi mechanikou a nekterymi odvetvimi chemie, Jde 0 typicky -tredukcionismus, pfehlizejici specif, rysy spol. zivota, M. se stal obecnym zakladem -tmechanisticke skoly v s-gii. S obdobnymi pokusy o vyklad spo!. jevu se setkavame jiz ve staroveku u Leukippa, Demokrita, Lucretia, v novoveku napf. u T. Hobbese, G. Berkeleye, Duldity je vliv Newtonovy gravitacni teorie na nektere osvicence a teoretiky pfirozeneho prava, Podobne jako jine smery naturalismu byl m. veden snahou vytvofit ze s-gie stejne exaktni vectu, jakou jsou pHr. vedy. Dectictvi m. se do urcite miry odrazi v dnesnich tendencich ke sblizovani i znacne vzdalenych oblasti vedeni, k hledani univerzalnich principu a analogii, v pokusech vyuzlt v s-gii kybernetiku a obecnou teorii systemu. Predstavitele m. castecne pfispeli i k teorii soc, -tmereni a k rozvoji statistiky jako pomocne s-gicke discipliny, A: mechanicism F: mecanicisme N: Mechanizismus I: meccanicismo Lit.: viz ->naturalismus.

Sed mech anism us socialn i-v nespecif. smyslu ustalene, vice mene automaticke fungovani org. struktury ci systemu soc. charakteru (viz napf. mechanismus soc. kontrolni, vzdeJavaci, spravni atd,). Ve specif. smyslu je pojem m.s. uzivan v s-gicke teorii systemu. N. Luhmann pouzil kategorii m.s. k oznaceni takovych vykonu v -'socialnim systemu, ktere jej pfipravuji a posleze stabilizuji pro urCite funkce, Podle Luhmanna je m.s. jako komplex funkcionalne ekvivalentnfch vykonu regulovan problemy, ktere fesi, vyjadfuje opakovany ,Jetez ucinku", ktery je v systemu ocekavan a podle nehoz se vytvareji dalSi kauzaini souvislosti. Cinnosti m.s. mohou mit nepatrne pficiny a znacne dusledky. M.s. se v podminkach moderni spolecnosti neustale diferencuje. Nema pouze stabilizujfci funkci, ale podobu reflexivnich mechanism" orientujicich daEif vyvoj systemu. V teorii m.s. se prosazuje mys603

mensina nabozenska

mechanismus trzni

lenka prevzata z biologie: soc. systemy mohou vytvaret generativni mechanismy, jejichz pomoci se pak samy reprodukuji a evolucne promenL Lze je brat jako funkcionalni ekvivalenty genetickych k6dti v zivych organismech. Takovymi generativnimi mechanismy jsou predevsim mechanismy soc. diferenciace, prostredky symbolicke generalizace a integrativni instance. Dtilezite je, ze tyto mechanismy v zadnem pfipade nedeterminuji smer evoluce soc. systemti, ale oteviraji omezeny prostor, ve kteremjsou mozne struktury, procesy a stavy systemti myslitelne a uskutecnitelne. A: social mechanism F: mecanisme social N: Sozialmechanismus I: meccanismo socia Ie Lit.: Luhmann. N.: Soziale Systeme. Frankfurt aM. 1984; Merton. R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe, 111. 1951; Parsons. T.: The Social System. Glencoe. 111. 1951.

Much mechanismus trzni viz trh mechanismy 0 bra nne - koncept souvisejici s dynamismem osobnosti, jehoz zaklady polozil jiz S. Freud v r. 1893 svou teorii "obrany". V soucasne ---'psychologii osobnosti se "obranou" rozumi psych. odpor jedince proti ztrate vnitfni psych. rovnovahy ci integrace osobnosti. Protoze se tyto dusevni pochody koncentruji kolem "ja", jsou m.o. nazyvany take "ego-defenzivnimi" mechanismy. Rovnovaha, resp. integrace osobnosti je narusovana negativnimi zazitky neuspechu, selhani, viny, uzkosti atd. Smyslem m.o. je pak podle E. R. Hilgarda (1962) uddeni nebo zvyseni hodnoty sebe sarna, resp. unik pred uzkosti, ktera je chapana jako spolecny jmenovatel negativnich zazitkti, spojenych s ohrozenim hodnoty sebe sarna. Podle tehoz autora maji m.o. dYe hlavni formy: popreni (odmitnuti) a zakryti (zamaskovani) zazitku, resp. situad ohrozujidch vnitfni rovnovahu, integritu osobnosti jedinceo M.o. funguji jako automaticke, vice ci mene nevedome reakce na vyse uvedene situace spojene s ---.frustraci, devalvaci ---'ega. Fungovani rady m.o. bylo potvrzeno empir. vyzkumy zamerenymi na vliv frustrace, jakoz i klinickymi zkusenostmi, zejm. s psychoterapii neurotickych pacientti. Nektere z nich popsal jiz Freud (v 1. 1894, 1896). Jeho objev "psychicke obrany" je povaZovan zajeden z nejvetsich pnnosu ---'psychoanalyzy pro novodobou psychologii osobnosti i klinickou psychologii, i kdyz nektera Freudova pojeti vztahti mezi vytesnenim (potlacenim) a dalSimi "osudy pudti", ktera maji rovnez povahu "obrany", jsou sporn a a nebyla verifikovana (napr. jeho pojeti sublimace). H. 1. Grzegolowska-Klarkowska vypracovala v r. 1986 nasledujid index dosud identifikovanych m.o.: ---.vytesneni, obrana ve vnimani, anulovani, disociace, fan604

tazie, idealizace, identifikace, inkorporace, internalizace, introjekce, izolace, ---'kompenzace, konverze, odvraceni, ---.projekce, premisteni, racionalizace, zaminkova reakce (ang1. "reaction formation"), regrese, ---'sublimace, ---'substituce, symbolizace, nahrazovani a popiranL Teorii m.o. zalozenou na integraci psychologie uceni a kriticky pojate psychoanalyzy vypracovali J. Dollard aN. E. Miller (1950), zamerujice se predevsim na problem vytesnenL Oponujici teorii podali H. Kellner, N. M. Butters aM. Wiener (1964), ktefi za podstatu m.o. povazuji dosud ne pine poznany mechanismus percepcni obrany, ktery musi byt nevedomy, nebor psych. rovnovahu ohrozujid podnet si jedinec neuvedomuje. A: defense mechanisms, mechanisms of defence F: mecanisme de defense N: defensive Mechanismen, Abwehrmechanismen I: meccanismi di difesa Lit.: Eriksen. C. - Pierce. J.: Defense Mechanismus. In: Bogalla. E. - Lambert. W. eds.: Handbook of Personality Theory and Research. Chicago. 1968; Freud. A.: (1936) The Ego and the Mechanismus of defense. London 1948; Grzegolowska-Klarkowska. H. J.: Mechanismy obronne osobowosci. Warszawa 1986; Laughlin. H. P.: The Ego and its Defenses. New York 1970.

Nak

m ech anism y r efl exiv n i viz mechanismus socialni, reflexivita me c han i z ace viz automatizace m ej dan - (z arab. meydan = volne prostranstvi) - v soucasne doM oblibeny zpusob traveni ---'volneho casu v parte, spojeny s popijenim alkoholu, malym obcerstvenim, poslechem hudby, tancem, neformalni konverzaci a komunikad, casto v intimni atmosfere. Nazev je konkretne odvozen od istambulskeho zavodiste a cviCiste At Meydan, na nernZ v r. 1583 poradal turecky sultan okazale oslavy narozeni sveho prvorozeneho syna. Soucasne m. se poradaji v soukromi, obvykle v byte jednoho z poradatelti, na chate, v hotelovem pokoji Ci na podnikove ubytovne s vyloucenim neprizvanych. Nejsou vsak omezeny jen na uzky okruh nejblizsich pratel a znamych. Casto sleduji i cn rozsireni spektra soc. kontaktu 0 aktraktivni jedince. Maji charakter neformalni, casto hlucne oslavy, s oslabenim pnme ---'socialni kontroly ze strany verejnosti, rodicu apod. Ritual poradani m. patfi zejm. k zivotnimu slohu adolescentti, mladeze, ale i osob stredniho veku. Plni funkci uvedeni do ---'subkultury mladeze. Ucastni se ho zpravidla muzi i zeny spolecne, existuji vsak tez m. ciste panske ci damske. Intimni charakter m. usnadiiuje i eroticke, sexualni sblizeni ucastnikti. M. hraji nepominutelnou ulohu v etiologii ---'alkoholismu, narkomanie (viz ---'drogy), ---'promiskuity, v rozpadu partnerskych vztahu, mnohdy i trestne Cinnosti (znasilneni, kradefe, omezovani osobni svobody

apod.). Naprosta vetSina m. se vsak pohybuje v ramci spol. normy. (Viz tez ---'potlach.) A: party, rave-up, bash F: surboum, pot N: Feier; Fetel: festino, party

Lin mel ting pot - (angl. vyraz pro "tavid kotel") - pojem uzivany pro neomezene miseni ---.etnik a ---'ras na spolecnem uzemL Uspech zavisi na tom, zda se rtizne rasy a narody misi nejen ve styku hosp., ale take spo1. a uzaviranim smiSenych siiatkti. V teorii se nekdy pouzivaji lat. nazvy k oznaceni 3 stupiiti intenzity tohoto miseni: commercium (obchod), commensalitas (spolecne stravovani) a connubium (manzelstvi). Nazev m.p. se zacal pouzivat pro situaci v USA. Pnkladem intenzivniho m.p. je Brazilie. A: melting pot F: melting pot, creuset N: melting pot I: melting pot Lit.: Francis. E. K.: Inter-Ethnic Relations. Amsterdam 1976.

Kre men a mechanicka - tez mechanicky pohyb obyv.demogr. vyjadreni procesu spojenych s ---'prostorovou mobilitou, s ---'migracemi. Je to vedle ---'pfirozene meny druhy zpusob, jimz se meni mnozstvi i demogr. struktura populace v danem uzemi a s tim i jeji soc. charakteristiky, skladba jazykova, etnicka, nab., vzdelanostni a profesnL V ---.demograficke statistice a zejm. v Mznem jazyce se pro m.m. pouziva take termin stehovani. A: migratory movement F: changement mecanique N: Bevolkerungsbewegungen I: movimento meccanico Lit.: viz -->migrace.

Fia mena prirozena - pojem pouzivany v demografii pro vyjadreni procesu rozeni a vymirani lidskych populad, pro spojeni dvou zak1. slozek ---.demograficke reprodukce (podrobneji viz ---'porodnost, ---.umrtnost, ---'udalosti demograficke). M.p. souvisi pouze s pfirozenou obnovou populace, tj. pl'i vylouceni ---'migrace. V sirsim pohledu se nekdy do m.p. zahrnuje i ---'siiatecnost, ---'rozvodovost a ---'nemocnost, v nekterych zemich i uznani otcovstvi apod. A: balance of birth and death F: mouvement naturel de la population N: natiirlicher Wachstum, stabile Bevolkerung I: movimento naturale della popolazione Lit.: viz -->demografie.

Kal m ensin a - obecne jakakoliv skupina lidi definovana nejakym s-gicky vyzn. spolecnym znakem, ktera se pocetne

nemtize rovnat jine skupine, tvond v dane spolecnosti vetsinu. Nejcasteji se v tomto smyslu mluvi 0 m. v souvislosti s narodnostni (jazykovou), rasovou nebo nab. (cirkevni) a nekdy take polit. nebo soc. pnslusnosti obyv. te ktere zeme. Otazka m. se stava aktualni tim, ze je ji odpirano nejake pravo, jef uziva vetSina. Za nab. valek v Evrope v 16. a 17. st. se uplatiiovala zasada "cuius regio, eius religio" (ci zeme, toho take nabozenstvi). V dtisledku toho dochazelo jednak k nasilnym konverzim jinovercti, jednak k jejich vyhaneni ze zeme. Teprve osvicenstvi prosadilo myslenku tolerance a ochranu ---'nabozenskych mensin. V epose vyhroceneho ---'nacionalismu byly podobnemu jednani casto vystaveny mensiny narodnostni. V Evrope tomu tak bylo hlavne v 2. polovine 19. st. a l. polo vine 20. st. Vetsinou slo 0 potlacovani mensinoveho jazyka, pl'edevsim jeho vyloucenim ze skol a vel'. sdeIovacich prostfedku. V mensi mlfe dochazelo k vypuzovani celych nar. skupin. Tato praxe se podstatne rozsifila Mhem 2. svet. valky a bezprostl'edne po nL Postihla nejen m. narodnostni (ve stfedni a vych. Evrope), ale take m. nab. (pl'edevsim v dtisledku rozdeleni Indie podle nab. principu). Na sklonku 20. st. znovu oziva, a to zejm. v souvislosti s rozpadem Jugoslavie (tzv. etnicke CiSteni). V modemi demokr. spolecnosti je svobodny rozvoj narodnostnich (jazykovych), nab. a jinych m. pokladan za jedno ze zak1. ---'lidskych pray. Jak Spolecnost ndrodu, ustavena po l. svet. vaice (1919), tak Organizace spojenych ndrodu, ktera vzesla z 2. svet. valky a ktera v r. 1948 pfijala podrobnou Deklaraci prdv clove'Ka, vyhlasily ochranu m. zajeden ze svych diu. Respektovani kult. a po lit. pray narodnostnich a nab. m. je ukazatelem civilizacni vyspelosti jednotlivych spolecnosti a statti (viz tez ---'rasismus). Zvl. pl'ipad tvori m. zidovska, ktera podle okolnosti muze mit raz m. nab., narodnostni nebo rasove (viz ---'otazka zidovska). V prvni Ceskoslovenske republice se pl'i scltani lidu ---'Zide mohIi deklarovat bud jen jako m. nab., nebo take jako m. narodnostni (v prvnim pl'ipade se psali s malym, ve druhem pl'ipade s velkym Z). V prenesenem smyslu se hovoi'i i 0 pohlavnich a jinych m. (viz ---'otazka zenska, ---'homosexualita) . A: minority F: minorite N: Minderheit I: minoranza Lit.: Claude. I.: National Minorities, an International Problem. Cambridge 1955; Krejci, J. - VelfmskY. V.: Ethnic and Political Nations in Europe. London 1981; Macartney. C. A.: National States and National Minorities. Oxford 1934.

Kre men sIn a nab 0 zen s k a - seskupeni lidi spolecneho nab. vyznani, ktere rna ve srovnani se skupinou vetsinove nebo oficialni nab. ortodoxie (event. i sverske ideologie) charakter ---.mensiny. Ze s-gickeho hlediska jde take

605

mensina narodnostni

o -treferencni skupinu, s jejimiz hodnotami se jedinec identifikuje. M.n. neni pfesne kvantitativne vymezitelmi a nema obecne stanovitelne soc. a kult. parametry. V realnem soc. a polit. zivote se vsak s timto pojmem bezne operuje. Ruzne spolecnosti poskytuji m.n. ruzna prava a phsuzujijim ruzne postaveni (napf. vlastnictvi majetku, podil na organizaci veL zivota, zasahovani do skolstvi). Ideologie m.n. pfesahuje hranice nab. zivota, zasahuje do hodnotovych orientaei dane spolecnosti, do vztahu mezi lidmi, zivotniho stylu, at uz pomoei vef. sdelovaeich prostfedku nebo neoficiaIne. Pfislusnost k m.n. neznamena vzdy cestu k soc. izolaci nebo k deviantnimu chovani, jak je to nekdy chapano. M.n. se stavaji ve spolecnosti vyzn. i svym vnitfuim napeHm a konfrontaei s vetSimi ci tradicnimi nab. a ideol. smery. M.n. muze byt organizovana jako mala -tsekta, muze byt casH velke -tcirkve, nemusi ale mit zadnou organizaci. Uzemne muze byt lokalizovana nebo rozptylena, v ramci jednoho statu nebo v nadstatnim mefitku. Konkretni postaveni m.n. v te ktere spolecnosti je dana polit. systemem, soc. a kult. podminkami, tradici a take schopnostmi m.n. soc. se pfizpusobit. V historii hraly nektere, zejm. vznikajiei m.n., velkou roli: svadely ideol. boj s vetsinovym nabozenstvim, dynamizovaly vyvoj spolecnosti. Casto byly obvineny z -thereze, jejich pfislusnici ziskali nalepku -tkacire, byli pronasledovani, nekdy i vyhlazeni. Nekdy ale v hist. procesu pozbyly tyto m.n. mensinoveho charakteru (viz napf. historii -tprotestantismu). V soucasnych demokr. spolecnostech jsou m.n. tolerovany, ztraceji ovsem sve ostre soc. ohraniceni a svuj soc. a polit. diferencujiei vliv. Slucovani zajmu nab. smyslejicich lidi napf. v -tekumenismu vede i k stirani hranic mezi nab. vetsinami a mensinami. Ve vych. totalitnich rezimech prakticky vsechny tradicni nab. sku piny mely vlastne mensinovy charakter a staly v opozici proti statni ideologii. V jistem smyslu probiha v soucasne dobe opacny proces ve srovnani s historii: diky -tsekularizaci se z nab. vetSin stavaji m.n., vetSinou ovsem tolerovane. UrCitou roIi hraji v politice pfi formovani konfesnich strano VetS inova nabozenstvi jsou ovsem polit. a soc. vlivnejsi (v ces. zemich to stale plaH 0 fimskokatol. nabozenstvi). A: religious minority F: minorite religieuse N: Religionsminoritat, Religionsminderheit I: minoranza religiosa Hoi mensina narodnostni viz mensina, :lide mensin a p ohla vn i viz homosexualita men tali ta narodni viz charakter narodni men t i ci d a viz brain-washing

mereni meritokracie - (z lat. meritorius = duldity; fec. kratos = vlada) - ideologie, podle niz zavisi uspesnost kazdeho jednotlivce vyhradne ei alespon v prve fade na jeho osobnim vykonu danem pouze jeho schopnostmi. V dobe vzestupu -tburZoazie mel a tato -tideologie oslabit vrstvy opirajici sva privilegia pfedevsim 0 rodovou pfislusnost. Proti -tpfipsanemu statusu urozenych byla vyzdvizena hodnota statusu ziskaneho vlastnimi zasluhami a vlastnim vYkonem. V otevfene spoleenosti to nabylo podoby teze o neomezenych saneich, v tzV. realnem socialismu podoby hesla 0 odmenovani kazdeho podle jeho zasluh. V obou pfipadech se pfedpoklada, ze osobni vykon jednotlivce vede vice ci mene zprostfedkovane k prosperite a blahu spolecnosti. V praxi se vsak ukazalo, ze moznost podat urcitY osobni vykon nezavisi pouze a jedine na osobnich kvalitach jednotlivce. B. B. Bernstein, jeden ze zakladatelu sociolingvistiky, ukazal, nakolik je schopnost podat slovni projev urcite kvality (coz je nutny pfedpoklad uspesne kariery rostoueiho poctu profesnich cinnosti) zavisla na soc. pfislusnosti rodiny. Podobne R. Sennet zkoumal miru uspesnosti jednotlivcu ve vztahu ke kvalite jejich rodinneho zazemi (v Chicagu 60. I.). UrCite zobecneni podava P. F. Bourdieu ve sve teorii -tkulturniho kapitalu a -tsocialniho kapitalu. Uspesnost individ. vykonu je podle neho zavisla na uspesnosti pfedku a na kvalite rodinneho zazemi. V praxi realneho socialismu prosla zasada m. paradoxnim vyvojem. Pfi neexistenci trhu se kriterium zasluh pfeneslo zce\a do mimoekon. oblasti. Fakticky nejvyssi zasluhou se stala schopnost napojit se na site vlivnych klientel. Tato spec if. zasluha byla odmenovana vyhodnejsim postavenim pfi distribuci sluzeb a statku. V tomto pojeti ztratil princip m. jakoukoli souvislost s udrZovanim vitality ekon. oblasti a odtud yychazejiei dynamikou spol. vyvoje. V samotne koncepci m. je ukryt rozpor spocivajiei v pfedpokladu, ze uspech jednotlivcu vice ci mene bezprostfedne koresponduje s prosperitou cele spoleenosti. Uspech, dosazeny tfebas i vlastni zasluhou, muze pfivodit -texternalitu v podoM snizeni sanei ostatnich, nemluve o uspesich dosazenych na ukor zbytku spoleenosti. Krome toho soueasne sledovani vlastniho uspechu vetsim mnozstvim lidi muze navodit zvraceny efekt, ktery vice Ci mene znehodnoti vysledny uspech vsech zucastnenych. Mechanismus m. je pak potvrzenim koncepce nezamyslenych dusledku jednani, ktera pocita s moznym nesouladem mezi prosperitou jednotlivcu a prosperitou spoleenosti. A: meritocracy F: meritocratie N: Meritokratie; Leistungsgesellschaft I: meritocrazia Lit.: BoudOI1, R.: Effets pervers et ordre social. Paris 1977.

merismus viz holismus 606

Kef

mer k ant il ism u s - (z it. mercantile = obchodni; odvozeno od lat. mercatus =obchod, trh) - pojem zavedeny -tfyziokratismem a zpopularizovany A. Smith em (v knize An Inquiry into the Nature and Causes of the Wefth of Nations z r. 1776), ktery oznaeuje smer v soc. a ekon. mysleni akcentujiei vyznam statniho intervencionismu do hosp. sfery, populaeniho rustu, nadbytku levne pracovni sHy, nizkych mezd a rezervni armady nezamestnanych pro bohatstvi spolecnosti a polit. moc statu. Vlady ovlivnene m. podporovaly vesmes rozvoj obchodu, zvl. zahranieniho, a budovani manufaktur, casto (pfedevsim ve Francii) orientovanych na vyrobu luxusniho zbozL leho pfedstavitele 1. Child, B. de Mandeville, G. Malynes, T. Mun, Ch. Devenant a zejm. W. Petty jsou pokladani za prvni predstavite1e modemi, sekularizovane -tpoliticke ekonomie a jejich nazory jsou studovany jako reprezentativni projevy -tprotestantske etiky. lako ekon., obchodni a soc. politika se m. prosadil nejprve v Italii a Anglii. Ve Francii prosazoval radikaIni merkantilistickou politiku J. B. Colbert (proto je nazyvana tez colbertismem), v Rusku Petr I., v Nemecku Fridrich Ve/ikj. V Rakousku, a tedy v Cechach ina Slovensku, se m. zacal uplatnovat od pocatku 18. st. (viz -tkameralistika). Do podoby ucelene ekon. a soc. teorie se m. vyvinul pouze v Anglii. V jeho vyvoji jsou rozliSovany 2 faze: tzv. rany merkantilismus, oznacovany tez jako -tmonetarismus ci bulionismus, a vlastni merkantilismus, nazyvany K. Marxem tez obchodnim ci manufaktumim systemem. Za kriterium odliSujicim obe faze je pokladano zruseni zakazu vyvozu penez za hranice zeme a predevsim prechod od politiky regulace pohybu penez a zahranieniho obchodu k politice celkoveho rizeni hospodarstvi. V oblasti financni politiky se hranici mezi monetamim systemem a zralym m. stal prechod od sledovani penezni bilance k bilanci obchodni a k sledovani platebni bilance zeme. Hlavnim cHern monetamiho systemu bylo shromazdit v zemi co nejvice drahych kovu a penez a bran it jejich vyvozu ze zeme. Penize a drahe kovy mely predevsim funkci pokladu. Rane merkantilisticka politika blokovala dovoz luxusnich predmetu a vyvoz domaeich vyrobku podporovala pouze tehdy, kdyz prinasel zisk v drahych kovech. Zahranicni obchodnici byli nuceni utratit veSkery zisk v zemi. V druhe fazi merkantilisticke politiky byla za hlavni eil pokladana kontrola zahranicniho obchodu, podpora vyvozu pri snizovani vyrobnich nakladu. Zisky z aktivni platebni bilance nebyly tezaurovany, ale byly pouzity k rozmeni vyroby, byly jiz tedy chapany jako -tkapital. Charakteristickym rysem m. byla agresivni zahranicni politika, boj 0 trhy doprovazeny snahou hosp. oslabit potencialniho soupefe. Souviselo to s pfedstavou, ze zeme se

muze obohatit jen na ukor jine zeme, jeden obchodnik na ukor druheho. Politika byla z tehoz duvodu zamerena na podporu kolonialnich vYboju. leji soc. i ekon. slozka se zamefovala na stimulaci rustu obyv. a ucelne vyuziti veSkere pracovni sHy veetne tulaku, zebraku a kriminalnich zivlu. Merkantilniho puvodu je i pfedstava, ze nikoliv suroviny, ale -tpracovni sila a pracovni eas jsou nejvetsim bohatstvim statu, stejne jako pfedstava 0 -tsocialni poIitice, ktera udrzuje zivotni uroven pracujieich na urovni postacujici k zajisteni jejich zivotnich potfeb. Podle Mandevilla je tfeba delniky chranit pfed smrti hI adem, ale nemeli by dostat nic navic. Protoze nemaji zadnou jinou motivaci k praci nez sve vlastni potfeby, je moudre je uspokojit, ale bylo by silene zabezpecitje trvale. M. byl hosp, a soc. politikou absolutismu a proti nemu se obraceli pfedevsim ideologove volne souteze (viz -tlaissez faire). V s-gii a ekonomii vzrostl zajem 0 m. az v 2. polovine 19. st., kdy na nej upozomili zvl. predstavitele hist. skoly v ekonomii G. Schmoller a W. Cunningham. Ocenovali na m. predevsim ideu silneho statu aktivne ovlivnujicibo ekon. i soc. zivot spolecnosti. Kriticky postoj zaujimali nekten marx. badatele (napf. F. Mehring) k adrninistrativne byrokratickym metodam ovlivnovani ekon. zivota, typickym pro nem. absolutismus. (Viz tez -tneomerkantilismus.) A: mercantilism F: mercantilisme N: Merkantilismus I: mercantilismo Lit.: CUl1ningham, w.: Growth of English Industry and Commerce. Cambridge 1882; Heckscher, E. F.: Der Merkantilismus. lena 1932; Schmoller, G.: The Mercantile System. Berlin 1884.

Lin

mer e n i-v sirsim smyslu poznavaci akt Ci proces zalozeny na zjistovani vztahU mezi pfedmety, jevy prostfednictvim -tkomparace jejich vlastnosti a ciselne symboliky a vetsinou i na kvantifikaci techto vztahu. Pro uzsi pojeti m. je podstatny a nezbytny prave moment kvantifikace. Podle casto uvadene Campbellovy definice (What is Science, 1921) je m. pfirazovanim cisel predmetum ci jevum pod Ie urcitych pravideJ. Z matem. hlediska jde 0 pfirazovani prvku jedne mnoziny prvkum jine mnoziny za podminky izomorfismu zobrazenL Prvky mnoziny mohou byt i vlastnosti osob, skupin, charakteristiky soc. jew, vyvojove okamziky apod., vyjadrovane pomoci symbolu, coz jsou vetsinou cisla, cislice. I kdyz se hovori 0 m. postoju, pozic, hodnot, motivaei apod., jde vlastne 0 m. zastupujicich ~ukazatelu (indikatoru), vyjadfujfcfch jednotlive (podstatne, vyzn.) kvalitativni dimenze techto jevu, konstruovanych do podoby -tznaku, pfevadenych vetsinou v C1seIne -tveliciny. Pfi m. tedy dochazi ke srovnavani veliCin mezi sebou, pficemz min. cHern je stanoveni jejich shodnosti ci odliSnosti, slozitejsimi cili jsou vyjadi'eni velikos607

mesto

mesianismus

ti, rozsahu, objemu, intenzity apod. a ureeni poradi a pomemo Vsechny tyto slozitejsi cile predpokladaji ureeni jednotkoveho poetu, mnozstvi, tzn. stanoveni -tjednotky mereni, kterou se pomefuji vsechny srovmivane veliCiny. Min. cil, pouhe srovmivani, indikuje tzV. nomimilni mereni, pro ktere je charakteristicke pfirazovani numerickych symbolu vlastnostem, aniz maji vyznam skuteenych eisel, tzn. nemohou byt vzajemne seitany, serazeny apod., reprezentuji pouze ureitou kvalitu odlisnou od kvality jine v dane srovnavane mnozine. Podle nekterych autoru (kteo se phklaneji k uzsimu pojeti m.) nejde jeste 0 m., ale 0 pouhou kategorizaci. V s-gii je to ale nejbeznejsi pripad m. (napr. m. znaku "pohlavi" spoeiva v rozdeleni na muze, kterym se phradi cislo 1, a zeny, kterym se priradi cislo 2), ktery je vychodiskem statist. trideni souboru. M. vyssiho stupne (podle nekterych autoru teprve "skutecne" m.) je tzV. poi'adove mei'eni, jehoz cHern je sei'azeni merenych objekrn podle nejakeho kriteria. Poi'adove m. dospiva ke vztahum typu: vetsi-mensi, mladsi-starsi, blizsi-vzdalenejsi apod. Toto m. stejne jako analogicke "mei'eni intervalove" je postaveno na existenci skal (viz -tskalovam'). Za nejdokonalejsi formu m. je povaZovano "mei'eni pomerove", kdy je krome jednotky mei'eni stanovena tzV. nulova hodnota, empir. podlozena, jejiz existence umoznuje i slozitejsi smysluplne matem. operace s namei'enymi hodnotami. Hist. je prvnim a elementamim zpusobem m. tzV. mei'eni pome, jehoz cHern je bezprosti'edne namei'eny vysledek, napi'. vzdalenost vyjadi'ena v km, doba trvarn v min., ve dnech apod. Tzv. nahodila ci jednotliva, prosta forma m. spoeiva ve srovnavani se standardem, coz je konkretni objekt stejne kvality, jakou rna mei'eny objekt, reprezentujici pokud mozno jeho jednotkove rnnozstvi. Z teto formy se postupne vyvinula tzv. rozvinuta forma m., kdy je vuCi jednomu standardu promei'ovano vice objektti, a tato forma pi'esla v tzv. vseobecnou formu m., kdy se standardem promei'uje cela ti'ida objektti a ktera se nazyva tez etalonovym mei'enim (viz -tetalon mereni). M. bezne probiha v techto krocich: 1. vymezeni objektu m. ana nem mei'ene vlastnosti (znaku, veliciny); 2. stanoveni jednotky m. nebo etalonu m. (tj. veliciny, s niz je merena veliCina srovnavana); 3. zaktivizovani subjektu m. (vyzkumnika, pozorovatele), pop. ve spojeni s nastrojem a pomtickami m.; 4. vyber -tmetody, jejimz prosti'ednictvim rna byt m. provadeno (na zaklade pi'islusne teorie); 5. realizace vlastniho procesu m. Nektere z techto krokti byvaji v konkretnim pi'ipade vynechliny (napi'. pri automatizovanem m.), jine nabyvaji podstatne slozitejsi podoby. Vysledkem m. obecne je tedy pojmenovane cislo vyjadrujici svym pojmenovanim kvalitativni stranku, ktera na zaklade teorie spojuje merenou vlastnost se stejnoro608

dou jednotkou m. nebo etalonem m. a take s ostatnimi objekty, ktere mohou byt stejnym zptisobem mereny, a zaroven urcujici bud mnozstvi (velikost) nebo stupen kvality. Fil. zakladem m. je kategorie miry. Role -tteorie v m. spoeiva ve stanoveni mista merene veliCiny v systemu vlastnosti a vztahu zkoumanych spol. jevu a procesti, ve vytvoreni -tmodelu vazeb mezi dileimi objekty, vlastnostmi a vztahy, ktery umozni vysledky dilcich m. prevest na vysledna pojmenovana cisla. Role m. v teorii naopak spoeiva v tom, ze pomaha vysvetlit spol. jevy, zejm. procesy a mechanismy, ph nichz opakovane dochazi nejen ke kvantitativnim, ale i ke kvalitativnim zmenam. Samotne pouziti pojmu m., jeho vyznam a jeho moznosti ve spol. vedach, spec. v s-gii, jsou casto diskutovanym tematem. Byva zpochybilovana mehtelnost abstraktnich, vyznamove neurCite ohranicenych entit. Konstrukci znaku, resp. merene veliCiny by va vytykan redukcionismus, prenaseni pravidel m. z pili. ved, mechanicky postup, neadekvatnost apod. Zaroven ale byva "vedeckost" s-gie posuzovana podle miry kvantifikace a vyuziti m. Duraz na -tstatistickou proceduru, ktery rna sve hist. peripetie, je vlastne dtirazem na m., i kdyz i rada modemich soc. psychol. metod je postavena na m. (skalovani). Postoje k m. v s-gii se pohybuji mezi dvema extremnimi pl'istupy: mezi redukci poznatkti i smyslu empir. vyzkumu na bezprostfedni vysledky m., resp. na jejich matem. ztvameni, spojenou s potlacenim -tinterpretace, resp. jeji imaginativni slozky, a odmitanim jakehokoli m. (viz nap!'. -tsociologie fenomenologicka). Diskuse 0 adekvatnosti m. v s-gii evokuji spec. otazky chybovosti m., -tvaliditya -treliability. Otazkami m. se v ces. zemich ze s-gickeho hlediska zabyvali zejm. K. Berka a H. J efcibek. A: measurement F: mensuration, mesurage N: Messung I: misurazione Lit.: Berka, K.: Mereni, pojmy, teorie, problemy. Praha 1977; Blythe, B. 1. _ Tripodi, T.: Measurement in Direct Practise. London 1989; Pawson, R.: A Measure for Measures- a Manifesto for Empirical Sociology. London 1989.

lei' mesianismus - (z hebr. ha-masiah, aramejskeho mesiha, porecteneho na messias =pomazany) - souhmny nazev pro nab., polit. a soc. motivovanou -tviru v prichod spasitele ci osvobodite1e (mesiase), nebo ve zvl. spasite1ske poslani vice lidi (napr. celeho naroda). Terminem mesias byli titulovani starozakonni zidovsti kralove, pozdeji vlivem zidovskych prorokti bylo toto oznaceni vyhrazeno pouze oeekavanemu "kralovskemu" spasiteli. V -tkresfanstvi byl mesias ztotoznen s lef.isem Kristem am. s virou v jeho novy pfichod k poslednimu soudu zivych i mrt-

vych pfed stvofenim nove zeme a noveho nebe (viz -teschatologie), pfip. za ueelem dovrseni jeho vlady nad zemi (viz -tchiliasmus). M. se rozsifil zvl. v cele fade nab. -tsekt a za mesiase se vydavalo uz mnoho lidi. Tento soc. ukaz je do znacne miry projevem soc. nestability, podnecuje i -tsocialni hnuti. Je soucasti i nekterych nenab. ideologii - roli mesiase hraje -trasa, spol. -ttfida nebo skupina (viz tez -tnabozenstvi svetske). V sirsim smyslu jde o ocekavani zachrany, vysvobozeni, spasy od nekoho "vyvoleneho", komuje ulozeno "dejinne poslani". Psych. poti'eba nutka k hledani surogatti za nadeji oduvodnenou, proto m. vyvstava v historii periodicky a jeden nahrazuje druheho, pficemz jejich charakter mtize byt velmi rtizny. M. mtize pi'erust v individ. i masovy fanatismus, mtize byt taRe prosti'edkem soc. manipulace. A: messianism F: messianisme N: Messianismus I: messianismo Lit.: Dexinger, F.: Die Entureklung des jiidiseh-ehristliehen Messianismus. Bitel und Liturgie 47, 1974; Schmidt, W. H.: Alttestament lieher Glaube in deiner Gesehiehte. 1976; Wachter, L: liidisehes und ehristliches Messias-Verstziiduis. In: liidischer und ehristlicher Glaube. 1975.

Hoi me s i a s viz mesianismus me s t 0 - z hlediska analytickeho jedna z podob -tsidla, uzemniho spolecenstvi. M. je formou -tkomunity, jejiz clenove ziji spolecne tim zpusobem, ze sdHeji nejen ten neb onen dilci zajem, nybd vsechny zakl. podminky spolecneho zivota. Znakem takove mestske komunity (resp. urbanni komunity) je, ze v jejim ramci mohou byt uspokojovany zakl. lidske poti'eby a aktivity. V negativnim vymezeni m. neni zajmovym sdruzenim, asociaci nebo instituci, ktere sleduji pouze urcite specif. zajmy a dIe. M. v s-gickem smyslu neni ani pouhym subsystemem globalni spolecnosti, ktery rna plnit urCite specif. funkce, i kdyz jednotliva m. maji samozi'ejme v ramci celospol. delby prace nektere aktivity rozvinute vice a jine mene. Specializace m. umoznuje provest jejich typologii, ktera se nejcasteji opira 0 zafazeni podle tzV. dominantni aktivity, nekdy oznacovane take jako hosp. baze m. I kdyz m. nejsou pouhymi subsystemy globalnich spolecnosti, maji k nim dulezity vztah, ktery lze obecne popsat takto: spolecnost se realizuje v konkretnich komunitach, tedy i v m., v nichz se v rtiznych modifikacich jako by "opakuje". M. jsou tudiz jakymisi mikrokosmy -tspolecnosti. Lze u nich rozlisit 4 stranky: 1. hmotnou a morfologickou (budovy, site, obyv., hustotu, pohyby lidi, prostorove uspofadani objektti a lid!); 2. funkcni a institucionalni (aktivity hosp., polit., soc., pravidla, pravo, hosp. a jine organizace); 3. soc. a psych. (typy soc. vztahti, zptisob zivota); 4. semiotickou

(prostor a artefakty v nemjsou take soustavou znakti, ktere nesou informace, navody a pokyny a vyjadruji tak kult. obsahy a orientace daneho m. a spolecnosti). Analyzou techto 4 stranek m. se zabyvaji jednotlive slozky -tsociologie mesta, pop. sousedni vedni obory. Tak napi'. na mo[fologii m. se soustfeduje -tsocialni ekologie, -tdemografie, -tsocialni geografie, ekonomie mesta a rovnez -turbanismus jako soucast architektury. Funkeni a institucionalni stranku m. zkouma -tsociologie bydleni, s-gie mestske spravy, mestskych mocenskych struktur, komunalne orientovana politologie, teorie mestskeho a uzernniho planovani. V ramci soc.-psychol. a s-gickeho pristupu se zkoumaji takove otazky, jako je mestsky zptisob zivota, typy soc. vztaM, dtisledky zivota ve mestech ve sfefe individ. a skup. S tim souvisi -tetnografie velkeho mesta, kult.-antropol., psychiatricke a obecne lekafske studium m. a studium mestske -tsocialni patologie. Semioticka stranka m. je dosud nejmene rozvinutou slozkou s-gie m. VetSi pozomostje ji venovana v psychologii architektury a prosti'edi, v ekologicke psychologii a v informaene orientovane estetice. Nedostatkem mnoha definic m. je jednostranny dtiraz na jednu z uvedenych 4 stranek, nejcasteji na morfologicke a kvant. aspekty. Hmotne, funkcni, institucionalni, soc. interakcni a znakove stranky m. tvoo tesne propojene a vzajemne se ovlivnujici casti kazde komunity. Hmotny substrlit, artefakty m., hustota obyv. a jine slozky morfologie m. pusobi na institucionalni uspoi'adani m., na chovani jeho obyv., a naopak zmeny instituci, hodnot, forem interakce urcuji hmotne usporadani, prostorovou strukturu m. i jeho artefaktu. Tento druhy smer morfogenetickeho pusobeni, tj. od spolecnosti k hmotne struktui'e, lze povazovat za primami, i kdyz prokazatelne existuje i zpetny vliv hmotnych struktur na soc. a kult. sloZky kaZdeho uzemniho spolecenstvi. Povaha vsech techto vztahu se v zavislosti na hist. podminkach meni. Obdobne se v historii menil take modus vztahU mezi gloMlni spolecnosti a m. jako relativne nezavislymi elementy hosp., pravni a kult. i soc. struktury gloMlni spolecnosti. Za techto okolnosti je obtizne vyslovit obecnou definici m. Zda se, ze jeho nejduleZitejsimi znaky ztistavaji znaky morfologicke a soc.-psychol., pfip. kultumi. M. je tedy jednou z forem uzemniho spolecenstvi, ktere se vyznacuje pomeme velkou hustotou obyv. i budov a siti, je mistem rozvinute delby prace, jeZ se v zavislosti na fazi hosp. vyvoje projevuje koncentraci prumyslovych a pozdeji obsluznych, informacnich a fidicich Cinnosti, a take uzemim a mistem s vysokou mirou soc. komunikace, produkce, shromaZdovani, vymeny a pfedavani hmotnych i kult. statku a symbolu. Rostouci znalosti hist. se promenujicich hmotnych, 609

mesto zahradni

hosp., pnivnieh, polit., kult. i soc. interakcnieh podob fenomenu, ktery je oznacovan pojmem "mesto", vedly k pochybnostem, zda lze m. definovat bez ohledu na hist. epochu, zemi a kulturu. Autofi zabyvajici se m. se rozdelili na ty, ktefi zdtirazi'iuji trvale, by!' modifikujici se komponenty a formy, ana ty, ktefi zdtirazi'iuji historicitu mestskych sidel a nevidi moznost povaiovat soudobe Los Angeles a staroveke Atheny za totoznou s-gickou konfiguraci. Vyraznym reprezentantem prvni skupiny je Lewis Mumford, ktery v knize The City in History dospeI k zaveru, ze existuji 3 trvale institucionalni a morfologicke znaky m.: 1. mestske jadro, slouzici jako ceremonialni centrum, ktere casto tvofilo posvatne jadro pro pozdejsi zalozeni m. (napf. v Athenach); 2. trvale shluky budov umistenych pomeme blizko sebe, charakterizujici mnohe mestske struktury odvozene z neolitickych vesnic; 3. velka skupina hrnotnych struktur a instituci, odvozena z noveho mestskeho jadra, tj. z citadely. Z hradu nebo palace najedne strane a ze svatyne na strane druhe jsou odvozeny cetne prvky m., ktere v modifikovane podobe nachazime i v jeho dnesni podobe (napf. soudy, vezeni, administrativni budovy, kasama, knihovny, skoly, univerzity, nemocnice). Trh, dilna, skladiste a banka pochazely jak z vesnice, tak z citadely. Univerzalni model m. nabyval rtiznych forem, pohyboval se vsak mezi dvema polamimi podobami: prvni, ktera pfetrvavala v Evrope az do 17. st., oznacil Mumford pojmem "klasicky kontejner", druhou pojmem "magnet". Kontejner bylo vysoce kompaktni m. s hradbami, typicke pro vetSi cast Evropy, magnet byl vyrazem pro rozvolnenou mestskou strukturu, ktera je pfitahovana a driena dohromady silnym centrem, ale nema tak vysokou hustotu objektu i obyv. jako kontejner. Tato druha forma rna zacatky v Egypte, v egejskych mestech s akropoli, ve stfedoam. ceremoniaInich centrech. Obe tyto mestske formy slouzily tymi zakl. funkcim: shromaid'ovani, uskladi'iovani, vymene, pi'evadeni in formaci a dalSim operacim s hmotnymi a kult. statky a snadne interakci a komunikaci mezi lidmi. K autorum, ktefi naopak zdtirazi'iuji historicitu a relativitu obsahu i pojmu m., patfi napf. M. Weber (na pfipade evrop. stfedovekeho m.), G. Schmoller, P. M. Hohenberg a L. H. Lees (na stfedovekych, baroknieh, prumyslovych m.), R. A. Rappaport (studuje m. v rtiznych kulturach), G. Sjoberg (vsima si preindustrialniho a industriaIniho m.). Pnkladem ideaIniho typu stfedovekeho evrop. m. je soubor 5 znaku, ktere uvadi M. Weber: 1. hradby; 2. trh; 3. vlastni soud a alespoi'i z casti autonomni pravo; 4. stirn spojene formy sdruzovani; 5. alespon castecna nezavislost a autokefalie, tudiz take sprava skrze ufady, na jejichz zvoleni se ucastni mestane. M. v tomto pojeti je ovsem pomeme

610

metoda

oddelene od ostatni spoiecnosti, je to autonomni prvek uprostfed pfevladajici agrami feudalni spolecnosti. Vztah dnesnieh m. k celku spolecnosti je odlisny. Promenlivost vztahu m. ke globalni spolecnosti je ovsem dalSim argumen tern pro hist. pi'istup. Do doby -tprumyslove revoluce splyvaly pravni, hosp. a hmotne stranky m. Prumyslova revoluce je od sebe oddelila a navie --turbanizace spolecnosti zptisobila, ze (podle nekterych autorti, napf. R. E. Pahkl, P. Saunderse) nema ve vysoce urbanizovanych spolecnostech jiz smysl rozlisovat mezi m. a venkovern nebo m. a ostatni spolecnostL Tyto spolecnosti jsou jako celek mestske, i kdyz se nadale zachovavaji rozdily ve velikosti a ve funkcich m. a ostatnieh sidel. Ale vel ikost sidla jiz temer nevypovida 0 jeho mestskosti, jako tomu bylo v 19. st. M., ktera byla prostorove, pravne a zcasti i kult. a soc. oddelena od ostatni spolecnosti, jiz neexistuji a jsou nahrazovana novymi strukturami: metropolitnimi oblastmi, mestskymi regiony, mestskymi -taglomeracemi a -tkonurbacemi. Stara mestskajadra a centra se vylidnuji a obyv. i instituce se stehuji za fyzicke i pravni hranice m. Tyto promeny mest 20. st. nejlepe vysvetluji techno logie, kult. hodnoty a struktura moci. I kdyz nejnovejsi trendy ukazuji, ze --tvelkomesta a jejich centra, zejm. v Evrope, maji vetS! vitalitu, nez se predpokladalo, a ze lze pozorovat jakousi renesanci "vnitfnieh mest", neni pochyb 0 tom, ze vztah mezi prostorovou, funkcni, polit. a kult. decentralizaci a centralizaci, Cili take mezi rozptylem a koncentraci mestskych aktivit, bude trvalym problemem mestske politiky v priStieh desetiletich (viz tez -tmetropole). A: city F: ville N: Stadt I: ciWl

tivni, neboi nezkouma mravni principy, nybrz vyznamy a funkce jiz existujieieh slov, soudu a argumentaci pouzivanych s moralni intenci. Jeji prednosti je pouzivana jazykove analyticka metoda, nevyhodou absence vlastniho kriteria moralniho urceni (napli'i pojmu --tmonilka mus! prejimat odjinud). M. se vnitfue deli na kognitivismus (naturalismus a intuicionismus) a non-kognitivismus (logicismus a emotivismus). Nejvyzn. pfedstaviteli m. jsou R. M. Hare, P. H. Nowell-Smith, A. J. Ayer, G. E. Moore a dalSi. M. je pomeme intenzivne rozvijena v Polsku. A: metaethics F: meta-ethique N: Metaethik I: metaetica Lit.: Frallkella, K.: Ethics. Prentice-Hall Inc. 1963; Warnock, G. J.: Con· temporary Moral Philosophy. London 1966; Warnock, M.: Ethics since 1900. Oxford 1960.

HaH met a fy z i k a - (z lat. meta ta physica, to z rec. meta ta physika =po fyzice) - v dnesnim chapani zakl. fil. disciplina 0 poslednieh duvodech byti, 0 jeho bytostnem urceni a smyslu. V pojeti tomuto blizkem se pojem m. poprve objevuje v 5. st. po Kr. v novoplatonske filozofii: m. byla definovana jako "to, co je nad pfirodou" anebo "za pnrodou". Dnes se etymologie odvozuje od stfedovekeho pofadani Aristoteiovjch spisti: jako "meta ta physika" se oznacovaly ty Aristotelovy spisy, ktere nasledovaly po fyzice Uakozto vede 0 skutecnosti) a byly venovany tzv. prvni filozofii ci "sofii", tj. vede 0 "prvnieh principech a pfiCinach" skutecnosti. Slovo m. se dnes take pouziva ponekud hanlive pro oznaceni mimoved. pfedpokladti poznani, pro jeho spekulativnf zptisob anebo pro jeho unitaristicky-univerzalisticke ambice. 0 m. se beine hovofi jako 0 zakladu svet. nazoru (a roznost odpovedf na jeji otazky svetove nazory od sebe odliSuje). Existuji rovnez pokusy hist. prokazat, ze rozne kultury, ruzne epochy a pfedevsfm rozna paradigmata vedy jsou vzajemne odlisne svymi metafyzickymi zaklady, rtiznym pojetfm sveta, casu, byti atd. A: metaphysics F: metaphysique N: Metaphysik I: metafisica

vaci procedury s-gie, vystavbu s-gie jako vedy, pffp. problem moznosti budovani s-gie podle modelu pm. ved, tvorbu pojmoveho a terminologickeho aparatu, problem vztahu empir. a teor. slozky v s-gii, pojeti zkusenostf, otazku kumulativnosti s-gickeho poznani; 2. sociolingvisticka zkoumani, kde jde 0 jazyk s-gie a 0 jeho vztah k beznemu jazyku; 3. zkoumani eticka, kde jde 0 problem hodnot a hodnocenf v s-gii, normy ved. zkoumanf a normy soc. chovanf ve vede; 4. zkoumani psycho\" resp. psychologii s-gickeho poznani, zejm. vztah mezi poznanfm soc. skutecnosti na urovni bezneho vedomf a kazdodenni zkusenosti a na urovni systematicke empir. deskripce a teor. vykladu; 5. ekon. zkoumanf, pfi nichz jde 0 bezprostredni a zprostfedkovane ekon. efekty s-gickeho poznanf. V jistem smyslu do m. patn take zkoumani vyvoje s-gie, tedy -tdejiny sociologie. Samostatnou cast m. tvon -tsociologie sociologie, jejimz pfedmetem je spol. podminenost s-gickeho poznani, soc. funkce s-gie a jeji institucionalni a skupinova struktura a infrastruktura. Pi'edmet m. je tedy sirsi nez pfedmet sociologie sociologie, nekdy vsak dochazi k nepfesne synonymizaci obou pojmti. Ackoliv metas-gicka zkoumani jsou pro rozvoj s-gie mimofadne dtileiita a realne tvoff cast s-gicke produkce, nebyla m. zatim nikde institucionalizovana. (Viz tez -tsociologie vedeni, -tsociologie vCdy.) A: metasociology F: metasociologie N: Metasoziologie I: metasociologia Pet meta teo rie viz teorie

mesfanstvo viz remeslo

metajazyk vizmetavCda

met a v e d a - vM. disciplina, pfedmetem jejihoz zkoumanf je --tvCda. Nektere vedni obory vcetne s-gie maji rozvinuty vlastnf meta-discipliny (viz -tmetasociologie). Vyznam m.je pfedevsim metodologickY. Metavedni disciplfny se konstituovaly nejprve u deduktivnich vM (metalogika, metamatematika). Tvrzenf m. musi byt formulovana v odpovfdajfcfm jazyce, jehoz terminy se vztahujf k jazyku dane vedy; ten se v teto souvislosti nazyva objektovym jazykem, jazyk m. se nazyva metajazykem (viz tez -tjazyk vCdy). A: metascience F: metascience N: Metawissenschaft I: metascienza

meta b io 10 gie viz holismus

meta psycholo gie viz parapsychologie

Lit.: Carnap, L. R.: Problemy jazyka vedy. Praha 1968.

metaetika - (zfec. meta = pfes; ethos = mrav, zvyklost) - kriticka teorie -tetiky tykajici se jazykove formy moralnieh vypovedi, ktera se vyvfjf od pocatku 20. st. a vychazi z analyticke filozofie nebo z teorie jazyka pozdniho L. Wittgensteina, procez je oznacovana take jako analyticka nebo jazykove analyticka etika. Je to etika nenorma-

met a soc i 0 log i e - teor. zkoumanf, jehoz pfedmetem je sarna -tsociologie jako -tvCda. Je nutne odlisit pfedmetnou oblast s-gie, jfz je spolecnost Uako celek a jeji jednotlive segmenty), od teto poznavaci oblasti. Vnitfne se cleni na: 1. teor. zkoumani fil., pfedevsfm gnoseologickeho charakteru, v nichz jde 0 poznavaci hodnotu a pozna-

Lit.: Hamm, E.: EinfUhrung in die Siedlungssoziologie. MUnchen 1982; Hohellberg, P. M. - Lees, L. H.: The Making of Urban Europe 1000-1950. Cambridge, Mass 1985; Mumford, L.: The City in History. Londyn 1961; Musil, J.: Sociologie soudobeho mesta. Praha 1967; PaM, R. E.: Patterns of Urban Life. London 1970; Saullders, P.: Social Theory and the Urban Question. New York 1981; Sjdberg, G.: The Preindustrial City. London 1960.

Mus

mesto zahradni viz urbanismus

s

Lit.: Martells, H. - Schlliidelbach, H.: Philosophie. Hamburg 1985.

me fan viz bUrZoazie

Haj

MaO met 0 d a - (z lat. methodus, to z fec. methoda = cesta za necim) - v nejsirsfm smyslu zpusob, postup, pravidla jakehokoliv --tjedmini, pocinaje od dilcich aktti, operacf a konce celkovym pojetim Zivota a sveta. M. se vetSinou chape jako navod kjednani, ktery lze vyuzivat, napli'iovat 611

metoda biograficka

metoda analyticka

vedome, nebo podvedome, rutinne. V druhem pi'ipade jde vetsinou 0 navod vyzkouseny, zazity (na individ. nebo obecne urovni), 0 kterem se nepremysJi, ktery Ize vykollhistoriografie, ->metodo\ogie socio\ogicka, ->prameny historicke.

Lit.: -Lebart, L. - Morineau, A. - Warwick, K. M.: Multivariate Descriptive Statistical Analysis. New York 1984; Rao, C. R.: Lineami metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

metoda komparati vni viz metoda srovnavaci

Lin

metoda hlavnich komponen t - (z lat. componens =skladajici) - metoda -tmnohorozmerne statisticke analyzy ciselnych dat, poskytujici nezavisle lineami funkce promennych vstupniho vektoru, ktere ve svem souhmu reprezentuji veskerou informaci vstupniho souboru promennych, ale jejichz mala cast poskytuje vetsinu informace pro analyzu i dalSi zpracovani dat. Prvni hlavni komponenta shmuje maximum informace, ktere je mozno pojmout do jedne linearni funkce, a vysvetluje take maximum variability a korelovanost promennych. KaZda dalSi hlavni komponenta shmuje maximum informace, ktera nebyla dosud podchycena pi'edchozimi komponentami. Hlavni komponenty mohou mit take interpretaci latentnich promennych, ktere vytvareji data, jejich variabilitu a korelovanost. M.h.k. se pouziva pro: a) redukci sbirane informace (vynechanim promennych, ktere samostatnou relevantni informaci neobsahuji a ktere hlavnim komponentam nepi'ispivaji), b) redukci zaznamove informace s moznosti uspomeho vstupu do dalSich analyz (pi'echodem od plivodniho dlouheho vektoru promennych k malemu poetu syntetickych komponent), c) geometrickou reprezentaci vztahli promennych (koeficienty hlavnich komponent poskytuji soui'adnice bodli v prostoru), d) studium tech promennych, ktere plisobi max. polami diferenciaci v datovem souboru (vysoke hodnoty a znamenka koeficientli hlavni komponenty), e) studium existence latentnich promennych a povahy vzniku dat, f) graficke znazomeni jednotek souboru v geometrickem prostoru (pomoci hodnot hlavnich komponent), g) vyhlazeni dat odeetenim nahodne slozky (vynechanim komponent s malym podilem na diferenciaci dat v celku a s nejasnou strukturou koeficientli), h) vstup do vypoetli, kde pi'edpokladame nebo vyzadujeme nekorelovane vstupy a kde korelace

Reh

metoda incidencni - (z lat. incidens =dopadajici, stavajici) - metoda i'eseni incidentli neboli pi'ihod, jejimz autorem je P. J. W. PigoTs z Massachusetts Institute of Technology, ktery ji v r. 1950 zavedl do kursli personMniho i'izenL Je ureena pro vzdelavani vedoucich pracovnikli, pro rozvijeni jejich analytickych schopnosti a schopnosti logickeho mysleni potrebnych pro -trozhodovani. Vei vyhledavat informace ve slozitych situacich, klast vhodne otazky, rozpoznavat a formulovat problemy. Vei, jak se vyrovnat s incidentem, ktery je cvicne chapan jako bezna udalost osobniho Ci neosobniho charakteru. Skupine ucastniku (10-20 osob) je pi'edlozena problemova situace, kterou maji i'esit, a je stanoveno hledisko, ze ktereho maji k problemu pi'istupovat. Nezbytne doplnujici informace mohou ziskat kladenim vhodnych otazek zadavateli ulohy. Na zaklade shromazdenych informaci pak pi'ipad analyzuji, odhaluji pi'iciny vznikle situace, hledaji varianty i'eseni (nejdrive individ., pak ve skupinach) a pi'ijimaji rozhodnuti. A: incident method F: methode des incidents N: Inzidenzmethode I: metodo accidentale Lit.: Pigors, P. - Pigors. F.: Case Method in Human Relations. New York 1961; Sko[enipomoci incidencni metody. Modern(f/zeni, 7, 1971.

Prj

metoda inscenacni - (z lat. inscenace = uvedeni na jeviste, na scenu) - aktivizujici vzdelavaci metoda smerujici k podnecovani samostatne einnosti. Je postavena na reseni problemovych situaci, ktere se vztahuji k nejruznejsim tematlim. Vytvoi'i se scenka, ve ktere vybrani zaci vystupuji jako herci a podle svych pi'edstav se snaii i'esit danou situaci. Ostatni ueastnici vyuky jsou pozorovateli a hodnoti rozvijeni situace. Herci maji ramcove stanovene role,

metoda komponen tni viz projekce populacni metod a kfizo v ych in te rakci - metoda pouzivana v -tprognostice a spojujici prvky expertnich odhadli a strukturaIniho modelovani. Existuje nekolik variant m.k.i.; vsechny jsou zalozeny na analyze vzajemneho ovlivnovani (interakce) mnoziny jevu. Ulohou --+expertiije parove porovnat vsechny dvojice jevu vzhledem ke zvolenemu kriteriu. Za timto ueelem se sestavuji tzv. matice ki'izovych interakcL Radky a sloupce matice predstavuji pi'islusne jevy a do polieek matice se zapisuji ruzne expertni odhady, napi'. podminene pravdepodobnosti toho, ze jevy nastanou, smer a intenzita interakce mezi nimi anebo ruzne kvant. odhady charakterizujici zkoumane jevy. Podle pouzite varianty m.k.i. mohou byt vysledkem zpracovani: 1. zpi'esnene odhady pravdepodobnosti toho, ze nastanou jednotlive jevy; 2. zpi'esnene odhady podminenych pravdepodobnosti jevu, ktere nastanou; 3. odhad pravdepodobnosti dosahnuti hierarchicky vyssiho dIe za pi'edpokladu, ze se dosahnou cile nizsi; 4. odhad pravdepodobnosti vsech kombinaci jevu, ktere nastanou a nenastanou; 5. progn6za trendu v zavislosti na existenci rliznych pravdepodobnosti vyskytu jevu ovlivnujicich dane trendy; 6. progn6za trendli v zavislosti na jejich vzajernne interakci a na modelovych zasazich decizni sfery. Vysledky m.k.i. mohou predstavovat samostatny prognosticky vystup nebo mohou vstupovat jako podklady do -tscemiru budoucnosti. Prednosti m.k.i. je moznost posuzovat mnozinu jevli v jejich vzajemne interakci a vazbach (pouze vsak parovym srovnanim), nedostatky vseobecne vyplyvaji z vlastnosti subjektivnich odhadu. A: cross-impact analysis, cross-interaction method F: methode des interactions de la croix N: Methode der Kreuzinteraktionen I: cross-impact analysis

617

metoda kuponova

metoda statisticka

Lit.: Godet. M.: The Crisis of Forecasting and the Emergence of the "Prospective" Approach. London 1979; Helmer. 0.: Looking Forward. London 1983; Kane. J.: A Primer of New Cross-Impact Language - KSIM. In: LinstOlle. H. A. - Tllroff. M. eds.: The Delphi Method: Techniques and Applications. London 1975; Stover. G. J. - Gordon. T. J.: Cross-Impact Analysis. In: Fowles. 1. ed.: Handbook of Futures Research. London 1979.

Ben

metoda kuponova - jedna z metod pfevodu majetku statu na jine osoby. "Kup6nem" se pro tyto ucely rozumi cenny papir na jmeno, ktery opravi\uje ke koupi akcii urcenych k prodeji za kup6ny. Kup6n je nepfevoditelny a pniva s nim spojemi pfechazeji pouze na dedice. V byvalem Ceskoslovensku bylo zvoleni privatizace m.k. v r. 1991 zduvodi\ovano pfedevsim nedostatkem peneznich prostfedku na strane obyv., zrychlenim celkoveho procesu --tprivatizace i momentem --tsocialni spravedlnosti. Ze s-gickeho hlediska je m.k. specif. formou participace obcanu na ekon. cinnosti. A: voucher method F: methode des coupons N: Kuponprivatisierung 1: metodo con coupon Lit.: Zdkon

0

velke privatizaci z 26.2. 1991.

Kern met 0 d a k val ita t i v n i viz metoda autobiograficka, metodologie sociologicka, sociologie metod a k v an ti ta ti v n i viz metodologie sociologicka metoda p aroveho srovnani - je cbapana dvojim zpusobem. 1. Je to metoda sberu a analyzy preferencnich odpovedi jednotlivce, pfi kterych se srovnavaji vsechny dvojice objektu z urCiteho seznamu. Z n polozek je sestaveno n(n'})/2 dvojic, ktere se v nahodnem pofadi polozek v kaZde dvojici i dvojic pfedkladaji posuzovatelik preferencnimu posouzeni. Vysledky tvofi preferencni matici, resp. preferencni graf. Neuplny plan m.p.s. vznika, jsou-li nektere dvojice systematicky pfedem vynechany z dotazu. Cilem metody je: a) zjistit, zda hodnocene polozky tvofi z pohledu posuzovatele uspofadanou, jednorozmemou skalu, tj. zda hodnoceni je tranzitivni, b) odhadnout jejich relativni pozici na teto skale. Mirou vhodnosti skaly je koeficient konzistence zalozeny na poctu triad (trojic, u nichz je porusena tranzitivita). V pripade nekolika posuzovatelu je mozno formulovat ulohu komparace jejich vypovedi a stupnic. 2. Je to metoda hledani spolecne skaIy K polozek n respondentu, u nichz jsou znamy vysledky individ. parovych srovnani (viz bod 1.), a to za pfedpokladu jeji existence. Metoda je zalozena na Thurstonovl zakonu komparacniho posuzovani, ktery formuluje zaklady modelu a zavadi jeho parametry. Vychazi z odpovedni funkce za618

lozene na normalnim rozlozeni pravdepodobnosti; podle restrikci na parametry se rozlisuje 5 variant modelu. Paralelne byla navrzena tez logaritmicko-normalni, logisticka a anguhirni odpovedni funkce. Nevyhodou metody jsou vysoke naroky na sber informaci (pocet predkladanych dvojic je vysokY). Vyhodou je pfedevsim moznost kvantifikovat polozky, ktere je obtizne a nespolehlive hodnotit na ciselnych stupnicich, ale ktere je mozne vzajemne porovnavat. Metoda poskytuje test existence skaly, kterou pi'i pfimem kvantitativnim hodnoceni lze pouze predpokladat. Pouziva se pfi preferencnim hodnoceni abstraktnich entit, pri vyzkumu trhu, pri metode expertniho posuzovani a v pfedvyzkumnych etapach jako metodo!. kvantifikacni prostredek. RozSifeni m.p.s. lze provest: a) pouzitim soustavne kombinace individ. neuplnych planu ph sberu dat, b) pouzitim sirSi preferencni stupnice u dvojic polozek vcetne neutralni kategorie, c) analyzou neuplnych datovych souboru (chyhejici cast odpovedi). 3. Termin m.p.s. se vyskytuje tel. v --tanalyze rozptylu, kde po odmitnuti nulove hypotezy 0 rovnosti vsech prumeru posuzujeme pomoci --tsimultanniho testovani statistickych hypotez 0 rovnostech vsech dvojic pnimeru vyzn. rozdily, pofadi a homogenni podskupiny pnimeru. A: paired comparison method F: methode de la comparaison par paire N: Paarvergleichverfahren I: metodo dei confronti a coppie Lit.: Bock. R. D. - Jones, L. V.: The Measurement and Prediction of lndgement and Choice. San Francisco 1968; David, H. A.: The Method of Paired Comparisons. London 1963; Kendall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1962; Rehdkovd, B.: Metoda paroveho srovnani. In: Rehdk, J. ed.: SkaIovani a kvantifikace. Praha 1981; Scheffe, H.: The Analysis of Variance. New York 1959; Torgerson, W. S.: Theory and Methods of Scaling. New York 1958.

Reh

metoda poznavaci viz metoda metoda sinekticka - jedna z metod skup. tvorby ideji, navrhu feseni problemu. Na rozdil od --tbrainstormingu nehleda m.s. co nejvfce reseni, ale snazi se vytvofit jedno uplne nove, resp. originalni feseni. M.s. pouziva --tanalogii i metaforu, a to jak v etape analyzy problemu, tak i pri navrhovani moznych reseni. Clenove sinekticke skupiny i moderator jejiho vedeni musi byt zv!. vyskolenL Prednosti m.s. je eliminace neefektivnich reseni typickych pro brainstorming. Nevyhodou je vetS! casova narocnost a nemoznost efektivni aplikace bez vyskoleni, resp. bez dlouhodobych zkusenosti. A: sinectics, sinectic method F: methode sinectique N: sinektische Methode I: metodo sinetico Lit.: viz ---+metoda deIfska.

Ben

me to d a s r 0 v n a v a c i - tez metoda komparativni ci metoda komparacni - pojmy pouzivane pro vyzk. pfistup, system, proces i dilci postup postaveny na principu --tkomparace. V tech to vyznamech se m.s. vyskytuje v s-gii, historiografii, kult. a soc. antropologii, demografii a jazykovede. V souvislosti s pouzitim m.s. jako hlavni, zakl. --tmetody s- ..;ickeho empir. vyzkumu se nekdy hovofi o --tkomparativni procedure, --tkomparativnim vyzkumu, resp. --tkomparativni sociologii. Jako vyzk. postup m.s. obecne zahrnuje: a) specifikaci pfedmetu srovnavani, b) vymezeni srovnavanych vlastnosti (znakti a kontextualnich promennych), c) posouzeni --tkomparability, d) urceni konkretnich technik srovnavani, e) zptisob zhodnoceni ziskanych informaci a systematiku vystupu.M.s. muze byt pouzita bud' k --tdeskripci zkoumanych jevu, nebo ke --tgeneralizaci, --tklasifikaci, --ttypologii, k hledani kauzalnich a funkcnich souvislosti a naslednosti, popr. k --tpredikci a --tprognoze. Je chapana tez jako forma testovani hypoth M.s. pouziva hezne logicke operace a statist. postupy, z nichz nektere byly pfednostne vyvinuty pro behavioralni vedy. Pro praci se statist. komparativnimi postupy byva pouzivan pojem komparativni analyza, pro oznaceni druhu vystupu komparativni studie. V historii s-gie se vyskytuje nekolik typickych problemu, kjejichz reseni byva m.s. zacilena. 1. Jednim z hlavnichje overovani tzv. unarnich hypotez, ktere usti v otazku po kult. ci jinych univerzalifch, invariantach apod. Pomoci m.s. byly napf. overovany hypotezy, ze ve vsech znamych spolecnostech, resp. kulturach existuji instituce typu rodiny, vzdelavani apod. Forma i vysledky m.s. v tomto pripade zv!. silne zavisi na teor. formulovani problemu (je napr. zjevne, ze jakysi typ rodiny skutecne existuje ve vsech znamych spolecnostech, nemusi vsak jiz jit 0 rodinu parovou a jiz vubec ne 0 rodinu monogamni, dale vznikaji slozite vazby k pojmum rod a kmen apod.). Tato vyzk. uloha prakticky vzdy vyzaduje feseni obtiznych otazek --toperacionalizace. 2. M.s. mtize smerovat ke stanoveni diferencujicich znaku mezi rtiznymi soc. jevy, napr. mezi Cechy a Slovaky, delniky a zemedelci apod. Jde 0 nejheznejsi typ s-gicke komparace vyuzivajici dnes jiz velmi propracovany soubor statist. metod. Tento problem muze byt tel. preveden na testovani souboru unamich hypotez, i kdyz zatim dosahovane vysledky na tomto poli jsou spise skrovne a mivaji charakter baniilnich zjiSteni. Postup muze registrovat statist. podchytitelne rozdily, mtize vsak tez vychazet z odlisnosti vyznamu funkci soc. jevti apod. 3. Naplni m.s. mtize byt testovani shod a rozdilnosti, resp. fazovych posunti v casovem prubehu urCiteho soc. Ci kult. jevu (viz tel. --tmetoda geneticka). Na zjistovani tohoto

typu pravidelnosti je zalozena i vetsina komparativnich analyz v --thistoriografii (v Cechach viz napr. studie M. Hrocha) a take ve vyvojove psychologii. V s-gii se v techto souvislostech dnes hovori 0 "komparativni historicke analyze". Stanovenf casove posloupnosti a ureeni odchylek od prevladajiciho typu (etalonu) nejsou jednoduchou zaleZitosti a ve ily k vyvinuti spec. metodik (viz napr. stratigrafie, techniky mereni zpozdenf Ci zrychleni soc.-ekon. vyvoje ci technologicke zaostalosti). 4. M.s. muze byt pojatajako --tkontextualni analyza, tj. muze se orientovat na zjistovani rozdilu mezi jevy pi'ibliZne stejneho charakteru a vyvojoveho stupne, avsak nalezajicich se v systemovych kontextech rtizne urovne (napr. v rtiznych spo!. systemech, kult. okruzich apod.). Predmetem zajmu komparativisty zde nemusi byt jen kvant. rozdily, ale napr. i funkce jevu, stupei\ institucionalizace, charakter soc. zazemi apod. Tento pristup, hezne rozsireny v kult. a soc. antropologii, muze byt ovsem modifikovan i tak, ze za --tkontextualnf promennou jsou povazovany typy vyvojove dynamiky (napr. M. Hroch zvazoval dusledky predstihu ci zaostavani ekon. i polit. rozvoje pro prtiheh nar. obrozeni v rUznych evrop. zemich). 5. Casto m.s. smeruje bud' ke klasifikaci, nebo k typologizaci ve smyslu hledani --tidealnich typu. Komparaci zjistene rozdily mezi ureitymi soc. objekty jsou v tomto pripade prednostne pouzity pro sestaveni typologii objektll rUzneho rMu. V komparativni sociologii jde vetSinou 0 typologii zemi, spolecnosti, kultur, soc. charakteru Ci osobnosti, malokdy 0 typologii jedincu. 6. M.s. byva chapana take proste jako porovnani s etalonem, standardem, tedy jako soucast --tmereni. Postup vsak muze mit i samostatny meritorni vyznam, pokud jsme schopni na zaklade teor. analyzy definovat standard, ktery je progresivnim, tedy smer do budoucna urcujicim vzorem soc. organizace Ci jednani (viz napr. --tpilote nation). Aplikace m.s. ve vsech uvedenych, prip. dalSich smerech vyzaduje dobrou teor. i metodo!. pripravu. A: comparative method F: methode comparative, comparee N: vergleichende Methode I: metodo del confronto Lit.: Armer, M. - Grimshaw, A. eds: Comaparative Social Research. Methodological Problems and Strategies. New York 1973; Ragi/!, Ch. c.: Between Complexity and Generality: The Logic of Qualitative Comparison. Berkeley, Cal. 1988; Smelser, N.: Comparative Methods in the Social Sciences. Englewood Cliffs 1976; Vallier, I. ed.: Comparative Methods in Sociology. Berkeley, Cal. 1971; viz tez ---+sociologie komparativni, zkum komparativni.

-tvr-

Lin, Vod

metod a s ta tis ticka - metoda zkoumani soc. jevu, resp. modelovych udaju, bud' ziskanych empiricky (nekterou z --ttechnik sberu informacf), nebo simulovanych na zaklade urcitych predpokladu 0 jejich charakteru prostredky --tstatisticke analyzy dat. Soudoba m.s. je pod619

metodologie sociologicka

metoda typologicka

lozena vysledky a teoriemi matem. statistiky a zahrnuje nologicke s-gie a zastanci tzv. duchovedneho p[fstupu zejm.: 1. konstrukci popisnych charakteristik statist. sou- k spo!. realite vymezuji m.s. podfadne misto, popf. ji boru, jejich aplikaci a odhady statist. parametru souboru pokladaji za zcela nevhodnou pro postizeni kvality soc. dat (prumeru, procent a rozptylu, indexu apod.); 2. testovani jevu. rozdilu mezi jednotlivymi statist. soubory reprezentujici- A: statistical method F: methode statistique N: statismi relevantni spo\. entity (testy rozdilu, prumeru, rozpty- tische Methode I: metodo statistico lu, korelacni koeficienty apod.); 3. analyzu siti ~sta­ Lit.: viz -->metody sociologicke. tistickych zavislosti umoznujici formulovat hypotezy Lin o kauzalnich a funkcnich zavislostech mezi statist. soubory a zprostfedkovane tedy i soc. entitarni (~analyza drah, metoda typologicka viz metoda binarnich kontrastii, typ idealni, typologie ~regresni analyza, ~analyza rozptylu apod.); 4. taxonornicke operace (viz ~taxonomie, ~seskupovaci anamet 0 d a tv ii rei viz kreativita, metoda Iyza apod.); 5. vysetfovani slozitych dynamickych datovych systemu a casovych fad; 6. statist. simulace spo!. metoda vedecka - v nejsirsim smyslu kaMa ~me­ procesu a systemu. Podstatou m.s. je nahrazeni slozitych toda pouzivana ve ved.-vyzk. Cinnosti, v uzsim smyslu konkretnich soc. jevu mene slozitym ~statistickym mo- metoda splnujici urcite pozadavky kladene na vM. praci, delem opirajicim se 0 hromadne ziskane Udaje (~data). zejm. systematicnost a pfesnost. Klasifikaci a kritickym Soubor statist. dat, ktera musi byt ziskana prostfednictvim hodnocenim m.v. se zabyva metodologie vedy. JizAristovalidni a reliabilni procedury a jejicbZ definice musi splno- teles v Druhych Analytikdch rozliSoval mezi metodami vat poZadavky kladene na tzv. protokol:imi vety (viz ~ope­ teor. vM, zamefenych na nalezeni a zduvodneni ved. poracionalizace), je chapan jako analogon soc. reality a vy- znatku, a metodarni praktick)'ch vM, orientovanymi na cipovMi 0 jeho struktufe jsou chapany jako zprostfedkovane levMome jednani. S rozvojem modemi pfuodovMy se vyvypovMi 0 skutecnosti. Vyzkumnik vytvafi hypotezy vinul systematictejsi pfistup k m.v. (viz ~metodologie). o struktufe dat v statist. souboru, ovefuje je matem.-statist. Pozdeji se m.v. zabyvalo tzv. vedoslovi, pojimane jako operacerni a vysledky konfrontuje s teorii a jinymi zdroji soucast aplikovane ~Iogiky. Dnesni metodologie vMy je soc. zkusenosti. Vysledky statist. operaci maji casto cha- spiSe chapana jako samostatna disciplina nebo soucast rakter konstruktu, jehoz vztah ke skutecnosti neni zfejmy, ~filozofie vedy. S rozruznenim vMnich oboru byva m.v. je obtizne identifikovatelny, popi'. je jen velmi pfibliznou klasifikovana ruznym, navzajem se vsak pi'ekryvajicim zpusobem. Podle dosahu aplikability se rozlisuji tfi hieaproximaci realneho soc. objektu. Kvalita aplikace m.s. zavisi jednak na teor. vymezeni rarchicky uspoi'adane skupiny m.v.: 1. fi\', zahrnujici napi'. pfedmetu statist. modelovani, na dobre korespondenci teor. metodu dial. nebo fenomenologickou; 2. obecne vMni, zaa operacionalnich definic objektu, uplnosti souboru z hle- hmujici logicke metody, ktere jsou uplatnovany ve vsech diska teorie soc. objektu, a jednak na kvalite statist. dat, vMnich disciplinach (jako je definovani, klasifikace ci na jejich statist. ~reprezentativite, ~validite a ~relia­ usuzovani), a ty, ktere jsou aplikovany ve vice, zpravidla bilite. Statist. reprezentativita je obvykle pozadavkem vy- pi'ibuznych vMnich oborech (napf. v ramci pffr. nebo huzadovanym, ne vsak vMy zcela nutnym. Naproti tomu vec- manitnich oboru); 3. spec. vMni, ktere se pestuji na urovna spolehlivost dat a jejich korektnost je pozadavkem ni jednotlivych vMnich oboru. Rozdil mezi ~formalnimi vedami, tj. logikou a manezastupitelnym. Aplikace m.s. je stale pokladana za dulezity pi'edpoklad praktickeho vyuziti s-gie, ackoliv s je- tematikou, a ~realnymi vedami vede k rozliSeni skupijim uplatnenim v rozhodovani je spojeno nejedno uskali ny deduktivnich vM a skupiny induktivnich vM (viz ~de­ a i'ada casto podvMome aplikovanych interpretacnich pra- dukce). Prvni skupina, ktera by va nekdy ztotoznovana videl neni teor. podlozena. Jde napf. 0 pfedstavu, podle niz s logickymi metodami, zahrnuje zejm. metody pojmove vysoka mira cetnosti urciteho jevu odpovida i jeho spo\. a definitoricke vystavby deduktivnich ci hypoteticko-devyznamnosti, statist. indikovany vztah je prukaznym po- duktivnich systemu: ~klasifikaci, ~definici a ~expli­ tvrzenim funkcni ci kauzaIni zavislosti (viz ~neprava kaci v prvnim pfipade a ~axiomatizaci a ~formalizaci korelace), statist. prukazny rozdil mezi soubory je tez v druMm pi'ipade. Metodologie techto vM se pak zabyva vyzn. soc. rozdilem atd. V scientistne orientovane s-gii je metalogickymi vlastnosti techto systemu (bezespomosti, aplikace m.s. preferovana, popi'. je m.s. pokladana za uplnosti, rozhodnutelnosti apod.), jejich semantikou (otazzak!. metodu a na ni postavena ~statisticka procedura kami interpretace apod.). Druha skupina m.v., ztotozza zak!. vyzk. proceduru. Naopak ruzne formy fenome- novana s metodami empir. ved, by va nekdy clenena na 620

empir.-vyzk. metody, zahrnujici metody pozorovani, mefeni a experimentovani, a metody konceptuaIne-teor. povahy, kam se fadi indukce a ~analogie, ~verifikace, ~falzifikace a konfirmace, ~explanace a ~predikce, tvorba ~hypotez a ~teorii. Na rozvoji, uziti i hodnoceni m.v. se podileji vMni obory ruznym zpusobem. Abstraktneji zalozene obory jsou metodol. produktivnejsi nd konkretnejsi obory. Pfi pfenosu metod z jedne oblasti do jine je tfeba vzdy pfihliZet ke specificnosti dane oblasti a v zavislosti na konkretnich podminkach modifikovat metody. To plati zejm. pro pi'enos formaInich metod (napf. axiomatizace) nebo metateor. pozadavku formalnich ved (napf. ~exaktnosti) do ruznych empir. oboru. Nesrnime take zapomenout na hist. i ontologickou podminenost metodol. vyiralosti jednotlivych empir. oboru, ktera je v pfir. vedach vyssi nez ve vedach 0 cloveku a spolecnosti. Jako pfiklad lze uvest problematiku operacionalnich definic a ~operacionalismu vubec ve fyzice na strane jedne a v s-gii na strane druM. A: scientific method F: methode scientifique N: wissenschaftIiche Methode I: metodo scientifico Lit.: Blalock. H. M. - Blalock. A. B. eds.: Methodology in Social Research. New York 1968; Suppes. P.: Studies in the Methodology and Foundations of Science. Dordrecht 1969.

Ber

metoda vetveneho dotazniku viz analyza vetvenych interakcnich struktur metodismus viz etika protestantska, evangelikalismllS

me to dolo g i e - obecne nauka 0 ~metodach, resp. teorie metod jakehokoliv jednani, zahmujici jejich kriticke hodnoceni. VetSinou se ale uvazuje 0 metodologii vedy, ktera se zabyva ~vedeckymi metodami. Vyvijela se ve 2 zak!. smerech: 1. ve spec. vMach, jejichz svebytnost je dana pfesnym urcenim pfedmetu a metody (i kdyz mezi metodami jednotlivych vM jsou pruniky a analogie); soucasti spec. m. je i specif. ~heuristika, zamefena na koncipovani novych metod; 2. v obecne vMni a fi!. oblasti, kde se srovnavaji metody jednotlivych vM a vytvareji se systernizujici pI'ehJedy, kde se dedukuji obecne platne principy a pravidla; v tomto pffpade se hovofi 0 obecne metodologii. S poCatky obecne m. se muzeme setkat jiZ u antickych myslitelu, napf. Platona a Demokrita, ale i u sofistii. Systematicke metodol. uvahy nachazime u Aristotela. Jeho soubor praci Organon je vlastne z:imeme, podIe pfisnych pravidel budovanou m., v niz mimofadne postaveni zaujirna ~Iogika. Velka pozomost byla venovana logicke m., pfedevsim rozvoji metod deduktivnich a usuzovani v obdobi scholastiky. V novoveku soustfeduje po-

zomost na m. jak R. Descartes (viz jeho Rozprava 0 mefode') a pi'edstavitele racionalisticke orientace, tak F. Bacon (ve svem Novum Organum), stojici u zrodu modemiho empirismu. Vyrazne (dosud ne pIne zhodnocene) pi'ispeli k rozvoji obecne m. ~encyklopediste, kterym neslo jen o podani uce1eneho pfehledu poznatku, nybrZ i 0 pfistupy kjejich ziskavani a zacleneni do uce1eneho systemu. V 19. st. dochazi k rozvoji m. jednak s rozvojem experimentalnich ved (pfir., jako je fyzika, i spol., jako je psychologie), jednak s rozvojem matematiky a matem. logiky (v l. polovine st. vznikla napf. neeuklidovska geometrie, v 2. polo vine teorie rnnozin). V oblasti filozofie jsou metodo\. uvahy ovlivneny Hegelovou ~dialektikou najedne strane a angl. empir linii, pfedstavovanou napi'. J. S. Millem, na druhe strane. Windelbandovo a Rickertovo deIeni na ~vedy ideograficke a nomoteticke ma rovnez metodo\. vyznam. Ve 20. st. vyvoj obecne m. ovlivnily koncepce B. Russella, L. Wittgensteina aj., pfedevsim ale R. Carnapa, M. Schlicka, H. Reichenbacha (viz -.neopozitivismus) a K. R. Poppera. Metodo!. charakter maji i koncepce -'intuitivismu, ~sociologickeho konstruktivismu, -'operacionalismu. Rada metodo!. koncepci uzce souvisi s -'filozofii vedy, metodologii vedy a ~metavedou. Lze se setkat s nazory, ze obecna m. je jejich soucasti (viz napi'. T. S. Kuhn ajeho teorie ved. revoluci, P. K. Feyerabend a jeho -'metodologicky anarchismus, 1. Lakatos, ale i starkenberska skola a jeji koncepce -.finalizace vedy). V souvislosti s vyvojem vedy a jeji m. se hovofi o intemalizaci, zduraznujici vnitfni faktory, a extemalizaci, kladouci duraz pi'edevsim na vnejsi cinitele. W. Krajoski rozlisil v r. 1978 tyto zakl. metodo!. pffstupy: indukcionismus, hypotetismus, pluralisticky hypotetismus, idealizujici byrokratismus a pluralisticky idealizujici hypotetismus. Dulezitym stimulacnim momentem rozvoje m. je vyuzivani metod a postupu, ktere vyvinula jedna veda ci skupina vM, v jinych disciplinach. A: methodology F: methodologie N: Methodologie I: metodologia

v.: Metodol6gie vied. Bratislava 1962; Kuhn. T. S.: The Esentia1 Tension. Chicago 1977; Kuhn. T. S.: Struktura vedeckych revolucii. Bratislava 1981; Naegel. E.: Structure of Science. London 1971; Popper. K. R.: Logic of Scientific Discovery. London 1965; Vicenik. 1.: Spory 0 charakter metodol6gie vied. Bratislava 1988.

Lit.: Filkom.

Cech me to do 10 gie psych 0 h is to ricka viz psychohistorie metodolo gie

0

becna viz metodologie

metodologie sociologicka - naukao ~metodach s-gickeho zkoumani, ktera se zabyvajejich systematizaci, 621

metodologie vedy

verifikaci, standardizaci, pfehodnocovanim a rozvijenim novych variant i zcela novych postupu a tez pfejimanim a modifikaci metod z jinych, pfibuznych vednich oboru. Nekdy je m.s. zjednodusene chapana jako souhm vsech s-gii pouzivanych metod a technik v oblasti empirie, pfip. i v teor. praci. Podle P. F. LazarsJelda poskytuje m.s. varianty moznych vyzk. cest, shmuje vseobecne pouZitelne postupy a navrhuje zpusoby vyuziti metodo!. postupu v teorii i praxi, nemuze vsak pfedepisovat vhodne teorie a na druM strane se nezabyva ani ryze tech. problemy. V soucasne dobe se metodologove shoduji vetsinou v tom, ze pro m.s. je nejduleZitejsi "kriticky postoj", ktery se tyka fady obecnych metodo!. principu. Jde napf. 0 ideal ---'objektivity: metody samy 0 soM objektivitu zarucit nemohou, zalezi najejich vyberu, zpusobu aplikace ana vyuziti vysledku, k jejichz ziskani slouzi. Existuji ovsem moznosti metodo!. zasahii i do teto oblasti, napf. formou ---'validizace (zejm. validizace konstruktove), nejriiznejsimi kontrolnimi procedurami, aplikaci ---'kontextualni analYzy. Specif. nastrojem m.s. je tzv. metodologicky vyzkum, resp. ---'verifikacni vyzkum. Empir. overuji, srovnavaji podobne metody, hledaji optimalni varianty i nove postupy. Otazka adekvatnosti metod danemu problemu je casto teor. fesitelna, v praxi se ale voli metody dostupne, jednoduche, levne a take obvykle, bezne, pfip. modemi. Za diilezite byva povazovano vhodne vzajemne vyvazeni tzv. kvalitativnich a kvantitativnich postupii. Diiraz na kvantitativni metody, resp. ---'statistickou proceduru je spojen s vytkami obsahove redukce, pfevaha kvalitativnich metod budi pochybnosti 0 pfesnosti zaverii a vyvolava kritiku intervenci subjektivnich usudkii. Obecne se kriticka metodo!. aktivita vztahuje take k pfilisne koncentraci na jeden bod daneho problemu, resp. na jednostranne pfistupy, i kdyz volba vyzk. optiky neni v z~sade metodo!' zalezitosti. Na druhe strane byva kritizovano zobeci'iovani marginalnich pi'ipadii a take nebezpeCi vykladovych tautologii. Rozpracovani ---'vykladoveho schematu je dulezitou pomiickou, je vsak spojeno s nebezpecim schematizace, s podcei'iovanim ---'heuristiky. Pfedstava m.s. jako souboru idealizovanych ---'modehl je kritizovana pro tendenci vzdalovani se realite, osamostatiiovani m.s. do podoby specif. ---'hry. Nekdy je m.s. chapana jako ---'jazyk vMy, tvofeny ---'paradigmaty, ---'pojmy (koncepty) a ---.teoriemi, pfip. jako korespondence mezi timto jazykem a realitou. Diskutovanou otazkou je, zda se m.s. vztahuje k popisu vnejsich projevu (chovani), nebo take k pochopeni soc. reality. Jde 0 stanoveni zkoumanych dimenzi vyzk. pfedmetu, ktere se fidi i metodo!. moznostmi, nejen teor. intencemi. Vysledky m.s. byvaji pokladany za "slabe", jestlize se 622

metody parametricke srovnavaji s vysledky pfir. ved, resp. jestlize se na ne kladou stejna ocekavani. S tim souvisi i skutecnost, ze m.s. vychazi z kompilace fady metod, ktere nebyly puvodne urceny pro zkoumani spo!. jevii. Nejde jen 0 zminenou otazku adekvatnosti, ale 0 pojetf ---'merenf, presnosti, chyb. Rozvoj m.s. podleha m6dnim vlnam: pfiklon k zobeci'iujicim a historizujicim pfistupiim vystfidala m6da typologii, z antropologie odvozenych srovnavani maIych pfirozenych skupin, pak duvera v psycho!. metody, boom sociometrie, behavioralne zamereneho pozorovani, matem.-statist. metod a nakonec fenomenologicky postup. Kazda tato vlna pfinasi nejen nove nebo inovovane stare metody, ale i urCita pojeti m.s. Kriticke pfistupy se vetsinou vyskytuji na casovych rozhranich mezi nastupy vyraznejsich metodo!. proudii. (Viz tez ---'sociologie, ---'paradigma sociologicke, ---'struktura sociologie paradigmaticka.) A: methodology of sociology, sociological methodology F: methodologie sociologique N: soziologische Methodologie I: metodologia della sociologia Lit.: Berger, P. L. - Kellller, H.: Sociology Reinterpreted. An Essay on Method and Vocation. New York 1981; Clogg, C. ed.: Sociological Methodology. Cambridge, Mass. 1990; Gibsoll, Q.: (1960) The Logic of Social Enquiry. London, New York 1966; Giddells, A.: (1976) New Rules of Sociological Method. Cambridge 1993; LYllch, M.: Scientific Practice and Ordinary Action. Ethnomethodology and Social Studies of Science. Cambridge 1993; Mertoll, R. K.: Elements de tMorie et de methode sociologique. Paris 1965; Petrusek, M.: Teorie a metoda v modern! sociologii. Praha 1993; Zetterberg, H. L.: On Theory and Verification in Sociology. London 1965; viz tei ->metody sociologicke.

Vod metodologie vedy viz filozofie vMy, metoda vedecka, metodologie, metody sociologicke, poznatek metody expertni - spec. vyzk. ---'metody vetSinou pomocneho, dopli'iujiciho razu, jejichz spolecnym rysem je vyuziti ---.expertil k posouzeni zavaznych teor. nebo metodo!' otazek. Tyto metody se pouzivaji zejm. ph vyzkumech organizace a ozeni a v ---'prognostice, lze je vsak pouzit i pfi hledani optimalni varianty vyzk. strategie Ci sociotech. doporuceni. Nekdy se zahrnuji pod heuristicke metody (viz ---'heuristika) nebo techniky tvofiveho mysleni (plati to zejm. 0 ---'brainstormingu). V souvislosti s uplatnenim m.e. se hovon tez 0 expertnim setreni. M.e. mohou vyuzivat tvurCi potencial jednotlivcu i skupiny expertu, a to na bazi individ. ci skup. ---'interview, ---'ankety nebo ---.expertizy. Vyber expertu nemusi byt omezen jen na specialisty; nekdy je dulezitejsi rozvinuta schopnost tvohveho mysleni nez znalosti v urcitem uzkem odbomem kruhu. Specif. m.e. je tzv. ---'delfska metoda. M.e. mohou byt zalozeny jak na principu pozitivniho rozvijeni nametu, tak na jeho programove kritice (tzv. metoda d'ablo-

va advokata). Pragmaticky je zamefena technika -'scenMil budoucnosti, technika kriticke cesty, ---'metoda sinekticka a dalSi. Expertum mohou byt poskytnuty pfedbezne informace (zak!. udaje, trendy nebo teor. modely resen!), anebo jim muze byt naopak ponechan zcela volny prostor pro uplatneni ---.kreativity. M.e. mohou byt ruzne kombinovany a obmei'iovany. Expertni setreni nebo diskuse Ize opakovat ph zapojeni stejnych nebo riiznych osob, s fixovanym nebo obmei'iovanym nametem; vysledky Ize vyhodnocovat priibezne. A: expert methods F: methodes d'expertise N: Expertenmethoden I: metodi peri tali Bur metody heu risticke viz heuristika me to dy mate mati cko - s ta ti s ticke - postupy ---'statisticke analyzy dat, jejichz cHern je urceni nahodne a nenahodne slozky ve ---'statistickych modelech, odhad neznamych parametru, testovani modelii, statist. explikace a predikce. Jsou vyvozeny jako zpusob aplikace statist. modelu a jejich dusledku (tj. statist. odrazu realne situace a vyuziti datove informace za neurcitosti). V praxi analyzy dat se deli podle ruznych pragmatickych hledisek. Lze vydelit metody ---'analyzy statisticke rady, ---'analyzy dvourozmerne statisticke rady, ---'mnohorozmerne statisticke analyzy, analyzy ciselnych a kategorizovanych dat, ---.metody parametricke a ---'metody neparametricke, metody robustni a metody ---'rychIe analyzy dat, metody statist. odhadu, testovani ---.hypotez, metody komparacni, asociacni, vztahove, exploracni a konfirmacni, analyzy casovych fad, vyberu (vyberova uspofadani), metody podle riiznych skupin uloh, metody ---'faktorove analyzy, ---.seskupovaci analyzy, kontroly jakosti a spolehlivosti, metody teorie front, metody analyzy preZiti, analyzy kontingencnich tabulek atd. M.m. jsou zavisle na vychozim modelu a jejich spravna aplikace i validni vysledky jsou podmineny spravnou volbou modelu adekvatne realnym datum. A: methods of mathematical statistics, mathematical-statistical methods F: methodes mathematico-statistiques N: mathematisch-statistische Methoden I: metodi matematico-statistici Reh metody nep a rametricke - patri k ---.matematicko-statistickym metodam, ktere vychazeji z velmi sirokych (slabych) predpokladu 0 chovani promennych (vetsinou z predpokladu spojiteho rozlozeni nahodnych velicin), aniz je tfida statist. vychozich rozlozeni jakkoliv parametricky charakterizovana (viz ---'metody parametricke). M.n. jsou vetSinou zalozeny na poradi hodnot promennych

(nikoliv na vlastnich ciselnych hodnomch) nebo na funkcich pofadi. Znamymi testy hypotez jsou napr. Wilcoxonuv-Mannuv- Whitneyuv test jako obdoba Studentova t-testu, Kruskalova- Wallisova a Friedmannova analyza rozptylu, znamenkovy a medianovy test, McNemaruv a Cochranuv test atd. Neparametricke korelacni koeficienty, Spearmallliv a Kendalluv, mefi sHu vzajemne monot6nni souvislosti dvou promennych. Mnohorozmerne m.n. resi ulohy obdobne tern, ktere fesi klasicka ---'mnohorozmerna statisticka analYza. Na pofadi jsou zalozeny take m.n. bodoveho a intervaloveho odhadu. Metody jsou rozsifeny pro simultanni testovani hypotez. A: non parametric methods, distribution-force methods F: methodes non parametriques N: nieht parametrische Methoden I: tecniehe non-parametriche Lit.: Hollallder, M. - Wolfe, D. A.: Nonparametric Statistical Methods. New York 1973; Kelldall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1970; Miller, R. G Jr.: Simultaneous Statistical Inference. New York 1966; Puri, M. L. - Sell, P. K.: Nonparametric Methods in Multivariate Analysis. New York 1971.

Reh metody parametricke - (z fec para = vedle; metron = mira) - patn k ---.matematicko-statistiekym metodam, ktere jsou odvozeny z pfedpokladu, ze pro analyzovana data plati urcite modely rozlozeni (pravdepodobnostnich zakonu) v jejich explicitnim tvaru, modely vztahti mezi promennymi, pfip. vztahu mezi castmi souboru, resp. ruznymi soubory. Odvozene metody vychazeji z nektereho matem.-statist. principu (max. verohodnosti, nejmensich ctvercu, nevychyleneho odhadu s nejmensim rozptylem, robustnosti apod.). Poskytuji podklady pro ---'statistiekou inferenci 0 datovych souborech a pro ulohy spliiujici vstupni distribucni, resp. vztahove predpoklady. Vetsina klasickych statist. metod je odvozena za pfedpokladu normality rozlozeni, linearity vztahu a aditivity pusobeni studovanych vlivu; pro kategorizovana data a cetnosti je vetsina metod odvozena za pfedpokladu multinomickeho, binomickeho nebo Poissonova rozlozeni. K nejznamejsim a nejbeznejsim analytickym prostredkum patfi: Studentuv t-test, Fisheruv-Snedecoruv F-test, Pearsonuv ---'chi-kvadrat, test dobre shody, modely ---'analyzy rozptylu, klasicke metody ---'mnohorozmerne statistieke analYzy. Pouziva se take fada specif. parametrickych postupu: modely pfeziti, kontrola statist. jakosti a spolehlivosti, geneticke a bioI. modely, epidemiologicke metody. Pro s-gii jsou aplikacne zvlast zajimave ---.logaritmicko-linearni modely v mnohorozmemych kontingencnich tabulkach, zobecneny lineami model, ---'analyza kovariancnich struktur. A: parametric methods F: methodes parametriques N: parametrische Methoden I: tecniche parametriche

623

metody psychometricke

mezaliance

Lit.: Rao, C. R.: Linearn! metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

Reh

metod y psycho m etricke viz psychometrika met 0 d y rob u s t n i viz inference statisticka metody sociologicke - pod tento pojem Ize zahmout bud vsechny vyzkumne metody pouzivane v teor. i empir. s-gii, nebo metody typicke pro sociologii vzhledem k pfedmetu jejfho zkoumanf nebo k jejfmu hist. vyvoji. M.s. je kategorie nepfesne ohranicena, poznamenana velkou vyznamovou sm pojmu -tmetoda, vyzkum i -tsociologie. Pod m.s. Ize zahrnout obecne gnoseologicke pnstupy, jednotlive zpusoby teor. i empir. zkoumanf, postupy, navody zfskavanf i zpracovani s-gickych poznatkU, typizovane, modelove operace nejruznejsfho druhu. Pojem se pouziva v ruznych rovinach obecnosti, pro dflCf i komplexni postupy, pro ramcove pnstupy i pro podrobne navody. Hovofi se napf. 0 metode strukturalne funkcionalni ci fenomenologicke i 0 metode kladeni otevfenych otazek, 0 metode statist. i 0 metode carkovani apod. V nekterych kontextech, resp. slovnich spojenich se pouziti terminu metoda hist. ustalilo, jinde se vyskytuje paralelne s terminem vyzk. technika nebo procedura, analyza, pnp. model. Zvyklosti a specifikace pouzivani pojmu m.s. Ize shrnout a utfidit nasledujicim zpusobem. 1. Singular, tvar "metoda sociologicka" se versinou pouziva k vyjadfeni pfistupu k soc. realite charakteristickemu pro s-gii jako takovou. Existence vlastni metody mela znacnou dulezitost zejm. pro specifikaci, vydeleni s-gie jako samostatne, svebytne discipliny. Durkheimova PravidLa socioLogicke metody (Les regLes de La methode socioLogique, 1895) de facto definuji sociologii. E. Durkheim

odmfta metafyzicke pffstupy, vyzvedava induktivni logiku a -tempirii, narokuje princip -tkauzality, -tobjektivity, explikaci spol. jevu pomocf jinych spol. jevu jako spec. typ -tkomparace, posuzovani soc. jevu jako -tfaktu vecne povahy a koncentraci pozornosti na odliseni jevu soc. zdravych od soc. chorobnych. To vse chape jako metodol. principy, jejichz propojeni vede ke specif. s-gicke metode, kterou je definovana s-gie. 2. V historii s-gie byla obcas vyzvedanajedna obecna poznavaci metodajako pro s-gii typicka, charakteristicka, nejvhodnejsf. Takova metoda se postupem casu vyvinula pfes fadu konkretnich aplikaci ve specif. s-gicky vyzk. system a nabyla charakteru -tvyzkumne procedury, casto i typu vyzkumu, resp. zameteni cele s-gie. Versinou je spojena s vyzn. jmeny a nekdy i s-gickymi skolami. Takto byly stfidave preferovany a postupne rozvinuty dnes obecne tradovane m.s.: -tmetoda historicka, -tmetoda srovnavaci, -tmetoda typo624

logicka, -tmetoda statisticka, -tmetoda biograficka. Existovaly vsak i dalSi pokusy 0 universalni m.s., napf. J. S. Mill vyzvedal metodu induktivni (System of logic, 1843), G. Simmel formalni logiku, J. L. Moreno vypracoval metodu sociometrickou atd. 3. Do konstituovani uvedenych obecnych s-gickych metod, do vyvoje jejich uplatneni a pozice v s-gii zasahovaly teor. konflikty mezi kontraverznimi pnstupy k poznani: mezi empirismem a racionalismem, pfistupem induktivnim a deduktivnim, nomotetickym a idiografickym, kvalitativnim a kvantitativnim, mezi durazem na generalizaci a konceptualizaci, na synchronicitu a diachronicitu, dialektiku a analogii, resp. analogii a kauzalitu apod. I tyto pfistupy, resp. metody a jejich prumety do s-gie jsou nekdy povazovany za m.s., i kdyz vzhledem k s-gii nehraly tak vyzn. konstitutivni roIi jako metody uvedene v bode 2. (marx. s-gie byla ovsem chapana jako aplikace dial. mater. metody na explikaci soc. sveta). 4. Jako dilci m.s., objevujici se prakticky v kaZdem vyzkumu, jsou cMpany aplikace obecne ve vede vyuzivanych logicko-metodol. principu ci postupu, jako je tvorba -thypotez, -tkonceptualizace, -tdeskripce, -tklasifikace, -texplikace, -toperacionalizace, -tinterpretace, -tanalyza a synteza, -tverifikace, -tvalidizace, v podobnem smyslu i -tkomparace, -tgeneralizace apod. 5. Jako m.s. jsou casto oznacovany logicko-tech. rozpracovane postupy vyzk. operacf, a to paralelne s oznacenim technika, analyza ci model. V:iZi se ke sberu informaci (viz -ttechniky sberu inormaci), resp. mefeni, skalovani statist. vyberu a zpracovani dat. 6. V s-gii zdomacnely i nektere specif. metody pfibuznych spol. ved, zejm. -tmetody psychologicke, ale pouzfvajf se v urcitych varian tach i metody -tprognostiky, -tdemografie aj. Rada metodol. ucebnic se tyka "metod a technik" spol. ved vubec, empir. m.s. jsou ale nejcasteji propojeny s metodami -tsocialni psychologie. I kdyz pojem metoda byva chapan v kontrapozici k pojmu -tteorie, odliSuji se m.s. empir. vyzkumu a teor. vyzkumu. Prvni inklinuji k tech. ztvarneni, druhe jsou spiSe typy myslenkovych operacf. Zkoumanim a rozvijenim m.s. se zabyva -tsociologicka metodologie, obecnejsimi metodami, ktere s-gie pouziva, metodologie vedy (viz -tmetoda vedecka). A: sociological methods F: methodes sociologiques N: soziologische Methoden I: metodi sociologici Lit.: Bickman, L. - Rog, D. eds.: Applied Social Research Methods. London 1991; Blumer, H.: Symbolic Interactionism: Perspective and Method. New Jerssey 1969; Boudon, R.: Les methodes en sociologie. Paris 1969; Brewer, J. - Hunter, A.: Multimethod Research. A Synthesis of Styles. London 1990; Denzin, N. K. ed.: Sociological Methods. London 1970; Duverger, M.: Methodes des Sciences Sociales. Paris 1964; Goode, J. W, Hatt, P. K.. Methods in Social Research. New York, Toronto, London, To-

kyo 1952; LazarsJeld, P. - Rosenberg, M. eds.: The Language of Social Research. New York 1965; Miller, D. c.: Handbook of Research Design and Social Measurement. London 1991; Nowak, S.: Metodologie sociologickych vyzkumiI. Praha 1975; Pinto, R. - Grawitz, M.: Methodes des Sciences Sociales. Paris 1967; Sczepmiski, 1.: (1961) Sociol6gia. Vyvin problematiky a met6d. Bratislava 1967; Selltiz, C. - JallOda, M. - Deutsch, M. - Cook, S. w,: Research Methods in Social Relations. 1965; Strauss, A.: Qualitative Analysis for Social Scientists. Cambridge 1987; viz tez ->metodologie sociologickli, ->techniky sberu informaci.

Vod

metody sociometricke - soubor vyzk. technik, z nicm vetsinu navrhl J. L. Moreno v ramci sve -tsociometrie ajejichz cilemje popsat a podle puvodniho Morenova zameru zcasti take menit interpersonalni strukturu male soc. skupiny. V zasade jde 0 zpusoby kvant. vyjadfeni vztaM vzajemne pfitazlivosti Ci odpuzovani, obecne preference Ci sociopreference uvnitf skupiny. Tyto vztahy jsou zjisiovany vyhradne na z:iklade informaci ziskanych od clenu skupiny, v cemzje vseob. shledavano z:ikl. omezeni m.s., ktere nemohou poskytnout uplny objektivni popis interpersonalnich vztaM ve skupine. Omezuji se nadto na vztahy preference a opomijejf vztahy pozorovatelne interakce, komunikacni system, instrumentalni vUdcovstvi atd. Nejpodstatnejsi m.s. je sociometricky test, jehoz vysledky se vyjadfuji v sociometricke matici a v -tsociogramu. Testje zalozen na tom, ze individua maji podle urCiteho pi'edem stanoveneho kriteria vybrat jine osoby pro vykon nejake spolecne aktivity. Krome sociometrickeho testu se ve vyctu m.s. uvadi test seznameni, test vzajemneho pusobeni, test roli, test spontannosti, zive noviny, technika sebehodnoceni, technika PSI, skala Syracuse a plebiscit naklonnosti. Podstatnou slozkou sociometrickych postupu jsou techniky dramaticke, zejm. sociodrarna a -tpsychodrama, ktere se rozsahle pouzivaji nejen v s-gii, ale pfedevsim v psychiatrii a v soc.-psychol. vycviku, dokonce pfi studiu historie a pfiprave diplomatu. A: sociometric methods F: methodes sociometriques N: soziometrische Methoden I: metodi sociometrici

V kolonialnim obdobi se terminem m. oznacovala zeme, ktera ovladala kolonii. V soucasne dobe se zdiiraznuje, ze m. je centralni casti metropolitniho spolecenstvi, metropolitni oblasti, metropolitnmo regionu. PUvodni hist. vyznam pojmu m. se tedy zmenil. Metropolitni spolecenstvi pod Ie soudobeho pojeti je rozsahla uzemni jednotka, ktera je tvofena m. a -tsidly v jejim blizsfm i vzdalenejsim okoli. Z hlediska funkcniho je metropolitni spolecenstvi komplexem ekon., poIit., soc. a take kult. vztahu, ktere spojuji jednotliva sidla a m. a vytvafeji tak jednotku s dominujicim centrem a castmi, ktere na nem zavisi. I kdyz je rozvoj metropolitnfch spolecenstvi charakteristicky pro prlimyslove rozvinute zeme, vyskytuji se tato spolecenstvi uz ve vsech cas tech sveta. A: metropolis F: metropole N: Metropole, Hauptstadt I: metropoli Lit.: Duncan, O. D. a kol.: Metropolis and Region. Baltimore 1960; McKenzie, R. D.: The Metropolitan Community. New York 1933.

Mus

met r 0 pol i z ace - vyssi faze procesu -turbanizace projevujici se rostoucim sousti'edovanim obyv. jednotlivych zemi do metropolitnich oblasti (metropolitnich regionu), jejichZ jadrem jsou velka nebo stfedne velka mesta, -tmetropole. Metropolitni oblasti Ci regiony se nekdy v statist. literatufe oznacuji take jako metropolitni uzemi. Obvykle se rozlisuji dva zpusoby mefeni stupne m.: podilu obyv. sousti'edeneho v metropolitnich regionech se 100 tis. a vice obyv. nebo s 1 mil. a vice obyv. (casteji se aplikuje podil obyv. v metropolitnich regionech s vice nei 1 mil. obyv.). Vymezovani metropolitnich regionu ci uzemi neni v jednotlivych zemich jednotne; pfesto lze z existujicich udaju odvodit, ze nejvyssiho stupne m. dosahly v soucasne dobe Sev. Amerika, Australie a Jiz. Amerika. A: metropolization F: metropolisation N: Metropolisierung I: metropolizzazione Lit: viz ->metropole.

Mus

Lit.: viz ->sociometrie.

Pet

metody statisticke mnohorozmerne viz analyza statisticka mnohorozmerna met 0 d Y v Yz k u m n e viz metoda analyticka, metody sociologicke, procedura vyzkumna metropole - (z fee. metropolis = hlavni, matefske mesto; to z meter = matka, polis = mesto) - v s-gickem pojeti velke -tmesto ovladajicf obce ve svem okoli. Ve staroveku, zejm. ve starovekem Recku, se termin m. pouzival pro oznaceni "matefskeho mesta", se kterym byla hosp., poIit. a kult. spojena jina mesta, casto geogr. znacne vzdalena.

mezaliance - (z fr. mesalliance, slozeno z mes, to z lat. minus = mene, alliance = svazek) - uzavfenf tzv. nerovnorodeho (morganatickeho) snatku, ktere puvodne znamenalo poruseni pravidel platnych pro uzavirani -tsnatku pi'islusniku evrop. -tslechty. Tato pravidla omezovala okruh vyberu partnera v podstate na rody stejneho nebo blizkeho postaveni, coz bylo motivovano snahou udrzet nebo ziskat snatkem jista uzemi, majetek, polit. moc a fadu -tprivilegii a zaroven snahou stabilizovat striktne vymezene hranice mezi -tstavy i mezi hierarchicky uspofadanymi spol. vrstvami uvnitf -tstavu urozenYch. Tyto motivy ovsem platily v evrop. kultufe pfed nekolika sta625

migrace

mezera kulturni

letimi. S objevenim tzv. novodobych industrialnich spoleenosti bylo stale obtiznejsi dosahnout snatky uvnitf slechtickych rodu naznaeenych vyhod a pfislusnici techto rodu stale vice pocifovali tato pravidla jako omezovani individ. svobody. I v tomto tradienim prostfedi se prosazovalo ph vyberu partnera (romanticke) kriterium -tlasky, i kdyz m. byla aje stale chapanajako poruseni ureitne normy a byva provazena -tskandalem. Nejznamejsim morganatickym snatkem v novodobe historii je pfipad naslednika rakousko-uherskeho trunu Frantiska Ferdinanda aces. hrabenky tofte Chotkove, jejiz slechticky rodokmen nebyl pro naslednika trunu postaeujicim. Frantisek Ferdinand mel moznosti vyberu partnerky ohraniceny asi 30 nem. a 15 rak. knizecimi rody, mezi nez rod Chotkit nepatfil. Ferdinand si vynutil cisarsky souhlas ke snatku s podminkou, ze se vzda pro manzelku i sve potomky pray, poet, titulu, erbU i dalSich vyhod panovnickeho rodu. Z hlediska s-gickeho znamena sankcionovani m. ochranu instituce -tdedictvi a -tpfipsaneho statusu, prip. i ziskanych soc. pozic a konzervaci dane soc. struktury zpusobem pfipominajicim kastovni system (viz -tkasta). I u jinych soc. sku pin v modemi dobe a ve spolecnosti, ktera znacne rozvolnila pravidla pro uzavirani snatku, Ize najit negativni hodnoceni soc. nerovnych -tmanzelstvi a snahu zabranit jim, pripominajici m. a postoje k nL Stale z ekon. i prestiznich duvodu by va vyber partnera vMome omezen na urCite soc. prostredi, vrstvu, skupinu a poruseni tohoto pravidla muze prinest ztratu spol. pozice a jistych vyhod toho, kdo si podle vlastni skupiny nevhodne vybral, a nekdy vede aZ k ostrakizaci jeho nezadouciho partnera, pnp. obou manzelu. A: mesalliance F: mesalliance N: Mesalliance I: mesalHance Fis mezera kulturni - zaosmvani mene adaptivnich slozek dane -tkultury v dusledku -tkulturni zmeny, pfi ktere se ruzne casti urciteho kult. systemu meni ruznou rychlosti. Koncepci m.k. rozpracoval W. F. Ogburn v ramci sve teorie soc. a kult. zmeny. Vysel pritom z pfedpokladu, ze kultura pfedstavuje adaptivni system, ktery zahruuje 3 zakl. slozky: 1. materialni kulturu, tj. tech.-vyrobni system, ktery v procesu kult. zmeny vystupuje jako nezavisla promenna; 2. nematerialni adaptivni kulturu, ktera je pfimo determinovana promenami materialni kultury a vystupuje v procesu kult. zmeny jako zavisla promenna; 3. nematerWni neadaptivni kulturu, ktera na promenach materiaIni kultury zavisi pouze zprostredkovane. Tyto konstitutivni oblasti kultury by za idealnich okolnosti mely byt ve stavu rovnovahy. V realne fungujicich spolecnostech je vsak stay rovnovahy neustale narusovan akumulaci a difUzi -tkul626

turnich prvku, pfedevsim tech. vynalezu a -tobjeviJ., ktere podle Ogburna pfedstavuji nejdulditejsi faktory soc. a kult. zmeny. Dochazi tim k trans formaci jednotlivych oblasti kultury, pficemz jednotlive jeji subsystemy se meni ruznou rychlosti, nektere slozky neadaptivni nematerialni kultury se opozcfuji a vznika m.k. Ieji rozsah je zavisly na povaze menicich se slozek kultury. Obnoveni souladu mezi jednotlivymi subsystemy kultury muze trvat i fadu let. Ogburnova koncepce vyrazne ovlivnila s-gicke a antropol. vyzkumy dynamiky kultury a kult. zmeny. A: cultural lag F: lacune cuIturelle N: Kulturverspiitung, cuIturallag I: lacuna culturale Lit.: Ogburn, W. F.: Social Change with Respect to Culture and Original Nature. New York 1922; Ogburn, W. F. -Nimkoff, M. F.: Sociology. Boston 1964.

Sou me zos tru k tu r a so ci al ni viz makrosociologie a mikrosociologie, makrostruktura a mikrostruktura socialni Mid die tow n - krycf jmeno pro male mesto Muncie 040 tis. obyv. ve state Indiana v USA, ktere podrobili Robert S. Lynd a Helen M. Lyndovti kult. antropol. analyze. Publikace Middletown s podtitulem Studie 0 soudobe arnericke kultufe, ktera vysla r. 1929, byla prvni systematickou praci, jez v duchu pnstupu vyvinutych v kult. antropologii formovala zasady sociologie obce. -tObec byla v praci Lyndovych chapana jako celek tvofeny interagujicimi institucemi a organizacemi, zakl. aktivitami obyv. a obyvateli samotnymi. R. S. Lynd a H. M. Lyndovd se vratili do M. v 30. I. a provedli novou analyzu, ktera je znama pod jmenem Middletown in Transition a ktera vysla r. 1937. Podtitul tohoto druheho svazku zduraznuje zmenenou optiku autoru: Studie 0 kulturnich konfliktech. CHern prvniho svazku z r. 1929 bylo, receno slovy autoru, prezentovat dynamickou a funkcionalni studii 0 soucasnem zivote ve vybrane am. komunite ve svetle trendu meniciho se chovani v uplynulych 35 !etech. Druhy svazek byl napsan po otfesech hosp. krize 30. I. a do znacne miry reflektuje zmeny a konflikty, ktere pfinesla pfedevsim hosp. deprese. Podle pfedmluvy Clarka Wisslera, ktera uvadela 1. svazek, manzele Lyndovi zacali soustavne pouzivat ve vyzkumu soudobe am. komunity metodu soc. antropologie, dosud aplikovanou pfevazne pfi vyzkumu tzv. jednodussich spolecnostL Snad ani netusili, ze tim zahajili dlouhou fadu monografii 0 strukturach a procesech probihajicich a fungujicich v ruznych mestech, interpretovanych jako sociokult. celek. Polozili tim zaklady sociologie obce, jejiz principy byly vytvofeny v obdobi od r. 1930 do r. 1960. Prvni svazek Middletownu, opirajici se 0 statist. data

a 0 terenni prace v I. 1924-1925, obsahuje 6 hlavnich kapitol, ktere se zabyvaji praci (doslova vydelavanim si na Zivobyti), vytvafenim domova, vychovou mladych, vyuzivanim volneho casu, provozovanim nab. ukonu, ueasti na aktivitach obce. V prvni kapitole je poukazano na dominantni roli -tprace v zivote M., na to, kdo vydelava a "proc lide tak tvrde pracuji". Kapitola 0 -tdomove obsahuje popis domu a bytu, rozbor rodin, zpusobu vychovy deti a vsima si take provozu domacnostL neti kapitolaje 0 -tvychove a informuje 0 strukture skolaku, 0 tom, co se uci a kdo je uei a je uzavfena popisem soc. Zi vota skol. Obdobne jsou uspofadany kapitoly 0 volnem case, nabozenstvi a soc. aktivitach v obci. Lyndovi srovnavali soustavne informace z r. 1890 a 1924, aby poznali hlavni vyvojove trendy v zivote mesta. Uplatnili pfitom 5 metod: zucastnene pozorovani mistniho zivota; zkoumani dokumentu; sber statist. udaju; interview; dotaznikove setrenL Vsechny informace slouzily jednak popisu dane sfery zivota, jednak tomu, aby se stala zfejmou vzajemna propojenost jednotlivych oblasti zivota mesta. Druhy svazek Middletownu rna podobnou strukturu, ale je doplnen 0 nektere nove kapitoly, ktere se tykaji problemu, jez se staly aktuaInimi v 30. I.: hosp. deprese a jejich soc. dusledku, role tisku ve meste, rostouci moci obchodni a prumyslove tfidy a mechanismu uplatnovani moci v obci. Na tomto svazkuje pozoruhodny prave posun smerem k hlubsi analyze -tmoci, ktera je zkoumana pomoci rozboru toho, jak "rodina X" ovlada M. Druhy svazek venuje proti prvnimu take podstatne vetsi pozomost tfidni strukture mesta a jejim dusledkum. Iadrem analyzy M. v 30. I. je zkoumani dusledku rychle soc. zmeny, ktera transformovala instituce, individ. chovani a zvyky a mistni kulturu, a to predevsim v dusledku zmen v globalni spolecnosti. Deset let historie M., ve kterych se vystfidala prosperita a deprese, zanechalo na kulture mesta znacne stopy a vyvolalo u Lyndov:ych zajem 0 radikalni soc. a polit. reformu. Druhy svazekjiz neni nezaujatym pozorovanimjako prvnL Ma velmi zretelne polito konotace. Prace manzelu Lyndovych nezustala osamocena. V 30. I. se zacaly v USA realizovat dalSi -tkomunitni studie, z nichz nejvetsi vyznam mel a kolekt. prace Yankee City, vedena W. L Warnerem. Komunitni studie se zacaly provadet i v Evrope, zejm. ve Velke Britanii a v Nemecku. Kritika techto studii poukazovala na dye nebezpeci: na chapani obce jako uzavfeneho systemu a na ahistoricnost vetsiny tech to studif. Ie zapotfebi zduraznit, ze oba svazky Middletownu se temto nedostatkum vyhnuly. Kladly duraz na soc. zmenu a vyvoj a poukazovaly na to, jak se kult. vzorce a zivotni formy maleho mesta meni do znacne miry diky vnejsim vlivum.

A: Middletown F: Middletown N: Middletown I: Middletown Lit.: Bell, C. - Newby, H.: Community Studies. London 1971; Hahn, A. Schubell, H. A. - Siewel1, H. 1.: Gemeindesoziologie. Stuttgart 1979; Konig, R.: Grundformen der Gesellschaft: Die Gemeinde. Hamburg 1958; Lynd, R. S. - Lynd, H. M.: Middletown. New York 1929; LV/ld, R. S. - Lvnd, H. M.: Middletown in Transition. New York 1937; Wa~er, W. L. et·al.: Yankee City. New Haven, London 1963.

Mus

mig r ace - (z lat. migratio = pfestehovanf) - tez stehovani - prostorove pfemisfovani osob pfes libovolne hranice (zpravidla administrativni), spojene se zmenou mista bydliste na dobu kratSf ci delSi, pfip. natrvalo. Iako synonymum m. se pouziva pojem stehovanL Pojem m. nemusi byt pouZit jen pro mobilitu lidi, biologie a zoologie se zabyvaji m. rostlin a zvifat. Vzhledem k vyznamu m. byla rozpracovana fada ukazatelu, jimiz ji lze sledovat, pfip. mefit jeji intenzitu. Data 0 m. vsak nebyvaji bezne dostupna a zpravidla ani uplna. Ceskoslovensko patfilo k malu zemi, ktere mely pomeme dobrou statistiku stehovani, takZe je mozno studovat -temigraci a imigraci, coz jsou pojmy vyjadfujici smer migraeniho pohybu z hlediska konkretni zeme. K zaki. udajum patn poCty stehujicich se. Tzv. objem m. (nebo hruba m.) je uhrn pfistehovalych (hruM imigrace) a vystehovalych (hruM emigrace) z urcite uzemni jednotky za urCite obdobi, zpravidla za kalendafni rok. V CR jej lze pocitat za cely stat, za jednotlive kraje, okresy, obce. Neni totozny s poetem migrantu, nebof nektefi z nich se mohli stehovat za rok vickrat. "Cista migrace" je rozdil mezi poctem pfistehovalych a vystehovalych a oznacuje se take jako migracni pnrilstek nebo "migracni saldo". Spolecne s pfirozenym pfirustkemje zaki. udajem pro -tbilanci obyvatelstva s!edovaneho uzemf. Iako "Cista imigrace" se oznacuje kladne migracni saldo, "Cista emigrace" je zapome migracni saldo. Index hruhe emigrace je pocet vystehovani na pocet pfistehovani, pfi vypoctu indexu ciste imigrace, ktery charakterizuje podil imigrace, jez je z hrube imigrace ve sledovanem uzemi zachovan, se porovnava cista a hruba imigrace, tj. migracni saldo se vztahuje k poctu pfistehovalych. Obdobne se postupuje pfi vypoctu indexu migracniho saldajako pomeru migracniho salda a celkoveho objemu m. (R. Bacchi nazval tento index "indexem atraktivity"). Celkovy pocet phstehovani za urcite obdobi na 1 000 obyv. stfedniho stavu se oznacuje jako hruM mira imigrace; obdobne se konstruuje hruba mira emigrace. Pfi sledovani intenzity vnitrni m. (v ramci jednoho uzemi mezi jfldnotlivymi jednotkami) se celkovy pocet vystehovalych a pfistehovalych vzajemne rovna a ukazatel, ktery dava do pomeru celkovy pocet prestehovalych a pocet obyv., se oznacuje jako "hruba mira migrace". Nekdy se poCfta pouze hruba mira

627

mikrocensus

milosrdenstvi

migracniho salda, col, je migracni pi'irustek na 1 000 obyv. sti'edniho stavu (udaj obvykle zvei'eji'iovany za cely stat). Ce1kove pocty migrantu se stejnym mistem odchodu a stejnym mistem pi'ichodu vytvai'eji migracni proudy, ktere ovlivi'iuji strukturu osidlenL Jejich hodnoceni je zpravidla zalozeno na parcialnich hrubych mirach m., jef se poCitaji jako pomer pi'istehovalych (nebo vystehovalych) k poctu obyvatel mista pi'istehovani (nebo vystehovani). Lze vyjadht i intenzitu vztahu mezi mistem emigrace a imigrace a rozdHnost atraktivity jednotlivych mist (indexy migracni preference). Obvykle se pouziva metoda, kterou navrhl R. Bacchi a ktera charakterizuje, zda sledovany migracni proud je vetS! nebo mensi nez proud ocekavany podle velikosti obou mist bez ohledu na jejich vzdalenost. Ph analyze m. se znacny duraz klade i na zjisiovani demogr. charakteristik rnigrantu (jejich pohlavi, veku, rodinneho stavu, ekon. aktivity, narodnosti). Zjisiuji se jak skladba migrantu podle uvedenych charakteristik, tak i miry m. (podle veku, rod. stavu, ekon. aktivity apod.). Podle poctu zenatych muzu a vdanych zen Ize odhadovat stehovani rodin a domacnostL Je-Ii k dispozici ti'ideni migrantu podle veku, lze poufit i emigracni tabulky a vypocitat pravdepodobnost emigrace z dane populace (viz --+tabulky Zivota); pi'i vypoetu se obvykle abstrahuje od umrtnosti. S-gie venuje pozomost hlavne motivum m. a dopadum m. na lokalni soc. a profesni strukturu, na pozadavky bydleni, pracovnich pi'ilezitosti, vzdelavacich zai'izeni, zdravotnickych sluzeb. Spolu se soc. a kult. antropologii studuje tel, vliv m. na zivotni styl, uchovavani ci narusovani tradic a obyceju, intervenci pribuzenskych svazku do m. apod. Zabyva se take moznostmi a ucinnosti regulace m. a jejim vztahem k soc. politice, populacni a natalitni politice. S-gie politiky zkouma mj. vazbu vetSich migracnich pohybU ci tendenci ve vztahu k polit. zrizeni, situaci narodnostnich a rasovych mensin, vzniku natlakovych skupin apod. A: migration F: migration N: Migration, Wanderung I: migrazione Lit.: PavUk, Z. - Rychtaf(kovd, J. - 511brtovd, A.: Zaklady demografie. Praha 1986; Srb, V. - Kucera, M. - Ruzicka, L.: Demografie. Praha 1971; viz

tez -+demografie, -+mobilita prostorov3.

Fia

mikrocensus - (Z reC. mikros =maly; z lat. census = odhad jmeni, poCitanO - reprezentativni vyberove statist. setfeni domacnosti, slouzici k periodickemu zjiSiovani demogr. a soc.-ekon. Udaju. Termin oznacoval puvodne "mala" --+sCibini Iidu, zjisiujici omezeny okruh udaju vyberovym zpusobem. Program m. se postupne rozsifoval a dnes krome ciste demogr. udaju zahmuje i Udaje 0 Zivotni urovni a soc.-ekon. strukture obyv. M. slouzi v dobe mezi scit:Rimsky klub.

Dv]

modelovani kauzalni - v s-gii (pfedevsim anglosaske) spec if. pfipad odhalovani kauzainich vztahu mezi promennymi velicinami s vyuzitim spec. metod na zaklade empir. (statist.) udaju (viz ---'analyza kauzalni). TeziStem m.k. je konstrukce kauzainich modelu zkoumanych problemu (objekti'I) a spec. operace s temito modely. Kauzalni model se pouziva: I. k odhaleni struktury a charakteru kauzalnich vztahu v pfesne vymezenem systemu promennych velicin; 2. ke kvant. hodnoceni intenzity kauzalnich vztahu mezi prvky systemu; 3. k testovani stupne pfimefenosti modelu, resp. kauzalni hypotezy, empir. udaju. M.k. je dnes soustavou rozvinutych a diferencovanych

642

analytickych postupu, ktere vznikly zdokonalovanim metod odhalovani kauzainich vztahu na zaklade empir. udaju, zejm. zobecnenim problematiky zdanlivych korelaci, rozvinutim metod korelacni a regresni analyzy a aplikaci nekterych ekonometrickych metod. V s-gickem vyzkumu slouzi m.k. ph feseni rozmanitych problemu (mefeni latentnich promennych, hodnoceni chyb ph mefeni v panelovych vyzkumech apod.), ale empir. ovefovani tzv. kauzainich hypotez muze byt pfimo smyslem vyzkumu. V tomto pfipade se zacina formulaci urcite kauzaini hypotezy, resp. soustavy altemativnich hypotez. Kazda kauzalni hypoteza musi byt zduvodnena teor. poznatky nebo podepfena empir. udaji. Explicitne se zduvodnuje existence kauzainich vztahi'I mezi konkretnimi slozkarni modelu, stanovi se jejich typ, pfime a nepfime vzajemne pusobeni a uplnost modelovaneho systemu. KaZda kauzalni hypoteza se zobrazuje do kauzalniho schematu, ktere je meziclankem mezi teor. modelem a soustaYOU matem. rovnic, plni heuristickou funkci a zaroven je i prostfedkem ovefovani uplnosti a konzistentnosti modelu. Kauzalni hypoteza se transformuje do systemu struktumich rovnic, ktery je soustavou lineamich rovnic znamych z ---'regresni analYzy. Pro kaMou promennou veliCinu, ktera v kauzaini struktufe vystupuje jako ucinek, se sestavi rovnice obsahujici jeji pfedpokladane pficiny, parametry vyjadfujici intenzitu kauzalniho vztahu a implicitni Cinitel vyjadfujici determinaci mimo model, chyby pfi mefeni apod. Soustavy promennych veliCin mohou tvoht rekurzivni, nerekurzivni ci blokove-rekurzivni systemy. Zatimco v rekurzivnich systemech jsou vyzadovany lineami, jednosmeme a aditivni kauzalni vztahy, v nerekurzivnich systemech mohou byt vztahy mezi endogennimi promennymi i obousmeme, v blokove-rekurzivnich systemech musi byt vztahy mezi bloky promennych jednosmeme. Pfed empir. testovanim kauzalni hypotezy je nezbytne ovei'it identifikovatelnost modelovych rovnic. Vstupni udaje modelu tvofi empir. zjistene souvislosti mezi promennymi veliCinami modelu, nejcasteji matice jednoduchych korelacnich koeficientu. Modelove rovnice slouzi k hodnoceni struktumich parametru. V rekurzivnich systemech jsou struktumi parametry identifikovany a hodnoceny v zavislosti na zvolene metode: v Simonove-Blalockove metode jako regresni koeficienty, v path analyze jako jednoduche ci slozene path koeficienty a v analyze zavislosti jako koeficienty zavislosti. Modelove rovnice se sestavuji pod Ie zv1. pravide1. V nerekurzivnich systemech jsou struktumi parametry identifikovany jako regresni k?eficienty a hodnoceny ekonometrickymi metodami (metoda dvojstupnovych nejmensich ctvercu, metoda nepfimych ctvercu, metoda instrumentalnich promennych apod.).

Testovani phmefenosti kauzalniho modelu empir. udaji se opira 0 tzv. predikcni rovnice (na zaklade parcialnich korelacnich koeficientu), porovnavani teor. regenerovanych korelacnich koeficientu (tj. koeficientu vytvofenych pomoci hodnocenych struktumich parametru) s empir. zjistenymi korelacnimi koeficienty ci testovanim tzv. nulovych parametru (v nerekurzivnich systemech). Cely cyklus se uzavira interpretaci modelu, kde se uplatiiuje zasada, ze ph rozhodovani 0 pfijeti kauzalniho modelu (overeni kauzalni hypotezy) maji pfed statist. kriterii pfednost teor. kriteria. Tvorba a ovefovani kauzalniho modelu je narocnym, dlouhodobym procesem, zpravidla vyzaduje absolvovat nekolik cyklu kauzaini analYzy. Cely proces vyrazne zefektivnuje vyuziti poCitacu. A: causal modelling F: modelage causal N: Kausalmodelierung I: modellistica causale Lit.: Blalock, H. M. ed.: Causal Models in the Social Science. Chicago, New York 1971; Blalock, H. M. a kol.: Quantitative Sociology. International Perspective on Mathematical and Statistical Modeling. New York, San Francisco, London 1975; Boudoll, R.: La crise de la sociologie. Paris, Geneve 1971; DUllcall, O. D.: Introduction to Structural Equation Models. New York 1975; Schenk, 1.: Metodologicke problemy modelovania v sociologickom bactani. Bratislava 1981.

Sche

mod e ly Ii n ea rn i z 0 becne n e viz modely logitove m odely logaritmicko-linea rni - zpusoby anaIyzy ---.kontingencnich tabulek zalozene na soucinovem vyjadfeni vlivu jednotlivych kategorii a jejich kombinaci na ocekavane hodnoty cetnosti v polich tabulky. Po logaritmovani vztahu pfejde model v aditivni lineami vztahy: In (ocekavana cetnost v pol i) = u + soucet pfispevku zvolenych kategorii a zvolenych kombinaci kategorii; cleny souCtu jsou voleny tak, aby vyjadfovaly asociacni vztahy konkretniho zkoumaneho modelu (situaci muzeme charakterizovat take jako schema ---'anaiyzy rozptyiu pro logaritmy cetnosti v tabulce). Zakl. je tzv. saturovany nebo uplny model, v nemz rovnice modelu u kazdeho pole obsahuje pfispevky vsech kategorii, jejichz kfizenim (prnnikem) pole vznika, a zaroven pfispevky vsech kombinaci techto kategorii; reprodukuje cetnost zcela pfesne. Vliv kombinace k kategorii se nazyva zpravidla interakci k-teho fadu (vliv samotne kategorie = interakce 1. fadu, vliv nezavisly na kategoriich (u) = interakce nuiteho fadu). Vynechanim nektere interakce z modelu je vysloven pfedpoklad, ze jeji vznik je nahodny. Napf. model nezavislosti v dvourozmeme tabu1ce (In(mjk) = n + aj + b k) fika, ze ocekavana cetnost m v poli (i, j) vznika pi'ispevkern i-te fadkove aj-te sloupcove kategorie separovane; interakcni vliv Cjk v modelu chybi a tudiz tyto cleny

jsou nahodne (v saturovanem modelu je zahmut). Tedy: mji = U exp (a) exp (b k ) = UAjBde klasicke vyjadfeni nezavislosti. M.I.-1. se zadavaji urcenim vsech interakci, ktere maji podle pfedpokladu nenahodny charakter a odpovidaji vecne vyzkumnym pfedstavam 0 vzniku cetnosti a 0 asociacnim schematu vyzk. hypotezy. Hierarchicke modely splnuji podminku, ze ke kazde interakci k-teho fadu v modelu existuji vsechny kombinace vlivu (k -1)niho fadu obsazenych ve vyssi interakci (tato vlastnost je hierarchicky splnena az po interakci 1. fadu a z duvodu vypocetnich hraje zvlasi duleZitou roli). V m.l.-l. krome zakl. souCtoveho vyjadfeni jsou k dispozicijeste dalSi modelove prostfedky podstatne rozsifujici analyticke a interpretacni moznosti: a) vahy poli - kladne konstanty w pfifazene polim, ktere v rovnici zamenuji In(m) na In(m/w); b) kovariaty - ciselne promenne phfazene polim kontingencni tabulky (typicky: prnmer nejake ciselne promenne, indikace dodatecne urcene vlastnosti poli nebo jejiho stupne, vnejsi znama vlastnost pole); v rovnici vystupuji jako regresory vztazene k reziduim po odecteni vlivu kategorii (jednotlive i v kombinacich); c) blokovani poIi - vylucuje z analyzy zvolena pole (typicky: diagonal a u ctvercove tabulky, dolni nebo homi trojuhelnik poli, pole s vysokymi a vecne oduvodnenymi nebo naopak zfetelne chybnyrni rezidui); d) kontrasty -lineami vztahy (funkce) vyjadfujici komparaci vlivu kategorii (typicky: vztah k jedne referencni kategorii, sousedni kategorie ordinalniho znaku, skupiny kategorii mezi sebou); e) podminenost - vynechani kategorii, vyber podsouboru a opakovani analyzy na podsouborech. Vztahy modelu lze zadat take pfimo matici vztahove struktury (matici modelu), ktera indikuje existenci a pusobeni modelovych faktoni (kategorii, kombinaci kategorii kovariat, kontrastu) na cetnosti v polich tabulky. Koeficienty, ktere vyjadfuji intenzitu vlivu techto faktoru na cetnosti, se nazyvaji parametry modelu. Postup analyzy: formulace modelu; testovani platnosti modelu; odhady parametru za pfedpokladu platnosti modelu; reziduaini analyza. Ve tfide hierarchickYch rnodelu je mozno po stu po vat automaticky postupnym vyskrtavanim interakcnich clenu od nejvyssich hierarchicky tak dlouho, aZ ve statist.platnem modelu vede vypusteni kazde dalSi interakce jiz k zamitnuti shody modelu a dat; cHern je ziskat model s co nejnizsimi interakcemi a co nejuspomejsi. Typy uloh: 1. testovani dobre shody cetnosti s pfedpokladem; 2. vyjadfeni asociacnich a zavislostnich schemat hierarchickeho a nehierarchickeho typu pro nominalni, ordinaini a kardinalni znaky v uplnych i neuplnych tabulkach; 3. komparace souborn vzhledern k asociacnim schematum; 4. komparace kategorii, skupin kategorii a kombinaci kategorii vzhledem k jejich vlivu; 5. spec. mod ely

643

modely logitove

modlitba

pro popis vztahu mezi kategoriemi a geneze vzniku cetnosti. Omezeni na tvorbu a realizaci modelu jsou matem.-statist. razu: a) metoda vychazi z asymptoticke teorie, ktera vyzaduje vetSi pocet pozorovani (pod Ie velikosti tabulky), b) metodaje citliva na nulova nebo maio obsazena pole, obzv!' je-li jich vetSi poeet, c) metoda vyzaduje dodrzeni Ufcirych pravidel (ortogonalita vliviI, dimenzionalita). Odhady parametriI se provadeji bud' pi'imo algebraicky (u tzv. multiplikacnich modelu), nebo interakcnimi postupy. Shoda dat a modelove pfedstavy se testuji kteroukoliv statistikou dobre shody (nejcasteji metodou max. verohodnosti a klasickym Pearsonovjm testem chi-kvadrM). A: log-linear models F: modeIes logarithmiques lineaires N: logarithmisch-lineare Modelle I: modelli logaritmi. co·lineari

w.: Discrete Multivariate Analysis: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1975; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol. I, 2. New York 1979; Upton, G. J. G.: The Analysis of Cross-tabulated Data. Wiley. Chichester 1978. Lit.: Bishop, J. M. M. - Fienberg, S. E. - Holland, P.

Reh

modely logitove - prosti'edek .... mnohorozmerne statisticke analyzy kategorizovanych dat pro vysvetleni variability dichotornicke nebo polytornicke cetnosti (vicenasobne m.l.) v zavislosti na jedne nebo nekolika nezavislych (vysvetlujicich) promennych. Role m.l. v analyze dat je obdobna roli modelu .... analyzy rozptylu, .... regresni analyzy a ....analyzy kovariancnich struktur, u nichz je zavisla promenna ciselneho typu. Cetnosti zavisle promenne se u m.l. transformuji na tzv. logity (p =In (pl( 1 - p))). V modelu jsou tyto hodnoty vyjadfeny jako pi'ispevky jednotlivych kategorii interakcnich kombinaci kategorii, ciselnych hodnot i kombinaci kategorii a ciselnych hodnot. Klasickym m.l. je sledovani rustu pravdepodobnosti vyskytu jevu v zavislos(i na zesilovani ciselne vyjadi'eneho, experimentem regulovaneho faktoru. Modely obdobne logitovym lze sestavit i pro jine funkce cetnosti, napi'. probitove modely pouzivaji inverzni distribucni funkci standardniho normalni rozlozeni, modely dvojiteho logaritmu pouzivaji funkci In (-In(p)), lineami modely netransformuji pravdepodobnost vubec. Cela tfida techto postupu se nazyva zobecnene linearni modely a funkce transformujici cetnost se nazyvaji spojovaci funkce - po provedeni transformace se stava modellineamim. M.I. lze chapat take jako spec. pi'ipad ....Iogaritmicko·linearnich modelu; vyuzivaji jejich modelovych prostl'edku. A: logit models F: modCIes logit N: logit Modelle I: 10git models

w.: Discrete Multivariate Analysis: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1975; Cox, D. R.: The Analysis of Binary Data. London 1970; McCullagh, P. - Neider, J. A.: Lit.: Bishop, J. M. M. - Fienberg, S. E. - Holland, P.

644

Generalised Linear Models. London 1983; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol. I.: Introductory Topics, vol. II.: New Developments. New York 1978, 1979; Plackett, R. L.: The Analysis of Categorical Data. London 1974; Rehak, 1. - Rehdkovd, B.: Logitove modely: analyza vlivu exogennich faktoru u kategorizovanych dat. Sociologick:v casopis, 1991.

Reh

modely sidelne.geograficke viz teorie central· nich mist modernismus - (z lat. modemus = nedavny, novy)pojem charakterizujici racionalisticko-scientistickou orientaci svet. kultury a civilizace a zaroven chapany jako protiki ad .... tradicionalismu. Pojem m. je mnohoznacny, nekdy ale by va definovan pl'ilis jednostranne a technokraticky. Za "modemi" byva povazovano to, co je "nove" vect. objevy, nove umel. pi'istupy, revol. zmeny. Je pravda, ze myslenky m. se projevily nejsilneji ve vecte a v umeni. Staly se zakladem spol. diagnozy a novych kult. teorii. Optimisticke vize m. v sobe maji mnoho utopickeho a jejich radikalismus by va casto vyrazem pi'eceneni moznosti, ktere se cloveku modemi doby skutecne nabizeji. M. s optimistickymi vyhledy do budoucnosti se opiral 0 duveru v evolucionisticke teorie .... pokroku. Tyto teorie byly znakem epochy, ktera se podle nekterych filozofU (napi'. M. P. Foucaulta) a sociologu (napf. J. Baudrillarda) jiz pi'ezila. Dnes je proti m. kladen .... postmodernismus jako soucasnosti pfimerenejsi kult. vzorec, charakterizovany spiSe pesimismem a obavarni z budoucnosti, otl'esenim viry ve vsemocnost vecty a lidskeho rozumu. A: modernism F: modernisme N: Modernismus I: mo· dernismo Lit.: Habermas, J.: Die Neue Uniiberschtlichkeit. Frankfurt a.M. 1985; Habermas, J.: Diskurs der Modeme. Frankfurt a.M. 1985; Tourain, A.: Critique de la modernite. Paris 1992; Vattimo, G.: La fine della Modernita. Milano 1985.

Much mod ern i z ace - soubor zasahU do stavajiciho systemu (vyroby, technologie, sluzeb, vybaveni objektu apod.) provadenych s cHern dosahnout soudobych parametriI. Jde tedy 0 urcity typ .... inovace vazany na soudoba kriteria vyspelosti, dokonalosti, max. ucinnosti ci optimality. Ve vyrobe je m. spojena s usilim 0 max. intenzifikaci a efektivnost a dnes se vyznacuje komplexnim pi'istupem Ude o uspory praco.vnich sil, snizeni vyr. nakladu, zrychleni navratnosti vlozenych prostl'edku atd.). M. bytoveho fondu a soc. infrastruktury (obcanske vybavenosti) se tyka nejen prostorovych dispozic, vzhledu a provoznich parametru, ale i odstraneni tech. a moralniho opoti'ebeni, pi'izpusobeni zmenam soc., ekon. a tech. funkci (m. v rozptylu zahmuje jednotlive domy Ci skupiny domu, soustl'edena m. domy na sebe navazujici, plosna m. byty, obcan-

skou tech. vybavenost v cele mestske ctvrti). Proces m. je doprovazen pozitivnirni i negativnirni soc. dusledky. Primlsi zlepseni zivotniho standardu, vetsi vyber zbozi, vetSi pohodli, ale nekdy i nezamestnanost Uestlize je modemi vyrobni zafizeni produktivnejsi) a soc. degradaci nekterych existujicich soc. soustav, ktere jako "zastarale" ztraceji na hodnote, a spo!. skupin, ktere nejsou napi'. schopny poridit si drazsi modemizovane byty, sluzby apod. Pojem m. se pouziva i pro hodnoceni zpusobu mysleni, pfistupu ke skutecnosti, ke zkoumani jevu i pro hodnoceni vyspelosti ruznych spolecnosti a kultur a vztahu mezi nimi. Modemizovane spolecnosti byly chapany jako zdroj mocenskeho vlivu a tradicni spolecnosti jako pi'edmet mocenskeho vlivu. V poslednich desetiletich se vsak vyznam pojmu m. meni ve vsech kontextech sveho uplatneni. Rozsifuje svuj vyznam na systematickou transformaci, optimalizaci a regulaci soc. vztahu a inovaci, na vyvoj tech. i'izeni, na organizaci, vzdelavani, propagaci apod. Soucasne ale vice implikuje meze vectecky zalozene a technicky realizovane optimalizace a vyznam kult. forem solidarity a sebeorganizace. V novejsim pojeti pi'edstavuje m. soubeh racionalizace a kultivace. A: modernization F: modernisation N: Modernisierung I: modernizzazione Kou mod lit b a - v nejsirsim smyslu kazda pomyslna .... komunikace s vyssi by tosti, ktera je chapana jako oboustranny akt rozmluvy, setkani, i kdyz jde vlastne vzdy o jednostranne vzyvani, verbaIni i pouze pocitove. V mystizujicim smyslu je m. "pozdvizenim mysli k Bohu" (podIe sv. lana Damasskeho), dusevni spojeni s nim, jeden ze zpusobU pi'ekroceni telesnosti, pi'ibliZeni se .... nadpfi· rozenu. Ruzne druhy m. patl'i k zakl. .... ritualum vsech nab .....kultu, pi'icemz jejich chapani se pohybuje od viry v magickou sHu slova a gesta po personalni vztah k transcendentnimu zakladu byti. Existuji m. prosebne, dekovne, oslavne, zaslibne (ktere jsou slibem oddanosti a sluzby Bohu), m. jako .... pokani a rez jako ....zpoved'. Tato kategorizace odrazi za prve fakt, ze urCite potfeby a touhy pi'ekracujici ramec lidskych moznosti se svei'uji vectome do pravomoci vyssich sil, pi'icemz se jejich naplneni ocekavajako ....dar, 0 ktery je ti'eba prosit a za ktery je ti'eba dekovat, za druhe pi'edpoklad, ze vyssi bytosti si lze pi'iznive naklonit max. duverou, .... adoraci i sliby, ktere hraji ulohu .... obeti. V kfesfanske verouce je m. prosebna obvykle povafovana za nejnizsi kategorii, dukazem vyssi duchovni vyspelosti jsou m. dekovne, za dokonale jsou povazovany m. vyjadi'ujici pouze lasku k Bohu a touhu po jeho blizkosti. Modlit se muze kdokoliv a kdykoliv, nekdy se ale pi'edpoklada, ze nektere m. maji vetSi ucinnost -

napi'. hromadne m. pi'i .... bohosluzMch nebo m. knezi, svarych, lidi pocestnych a bohabojnych (ackoli evangelium zduraznuje prave pokomou modlitbu hi'isnika). Jmenovite v katolicismu se od "vyvolenych" ocekavaji i m. orodujici, pi'imluvne za lidi propadle .... hfichu (viz tez .... kult marianskY)· Nadpi'irozeno, k nemuz se m. vztahuje, muze byt konkretizovano pi'imo .... bohem nebo jeho prosti'ednikem, svatym. Objekt m. by va nekdy symbolizovan obrazem, sochou nebo nejakym kultovnim pi'edmetem (napi'. kfizem). Nektera nabozenstvi, napi'. islam, judaismus, vsak zakazuji jakekoliv zobrazovani Boha. Typickymi gesty, kterymi je m. provazena, je pokleknuti, sepeti rukou, svesena hlava a jine znamky pokory a vniti'niho pohrouzeni, ale i rozpfazene ruce, hlava zvracena k nebi. V nekterych ki'esfanskych cirkvich se modlici znamena ki'izem. Vsechna tato gesta maji pomahat navodit komunikaci s objektem m. Existuji ustalene, pi'edepsane m., ktere jsou casto versovane a zpivane, ale modlit se lze i vlastnirni slovy a zpusoby. Za m. je pokladana i kafda prace konana s myslenkou na Boha a konani dobrych skutku. Misto m. rovnez neni pi'edepsano. Modlit se lze v soukromi, v ....chra· mech, na mistech .... pouti, v pi'irode. Behem dlouheho vyvoje kfesfanske civilizace se m. stala beznou soucasti zivota. Urcite ukony, akce, dulezita rozhodnuti se zahajovaly m. (zacatek dne a kazdeho jidla, ukladani ke spanku, zacatek vyucovani, vei'. slavnosti, bojoveho utoku apod.), cimz se demonstrovala permanentni potl'eba Bozi ochrany. Do jiste miry to vedlo k tomu, ze se z m. vytracel charakter posvatneho ukonu, stavala se .... zvykem, konvenci a nekdy i .... poverou (zalozenou na pocitu, ze bez vyi'knuti urcite m. v pravy cas na pravem miste postihne cloveka smula). Proto napi'. karol. cirkev zduraznuje nutnost zamestnavat se behem m. vnitl'ne Bohem, zapojit do m. rozum i viI1i, neprovadet ji jako mechanickou cinnost. Z psychol. hlediska vystupuje m. nejcasteji jako obranny, vyrovnavaci dusevni mechanismus (zejm. v situaci ....strachu, bezmoci a beznadeje, vnitl'niho zmatku, nerozhodnosti, krize), pi'ip. mechanismus katarze. Muze byt ovsem evokacnim rituaIem extatickeho stavu nebo fil. meditaci. Napi'. modlitba rUzence (opakovani pi'edepsane krMke modlitby, ph kterem slouzi jako pomucka siiUra navlecenych koralku), ktera se vyskytuje nejen v kfesfanstvi, ale take napi'. v buddhismu, podporuje meditaci tim, ze neustale opakovani tychz slov pomaha koncentraci mysli na objekt m. Slovo "amen", zakoncujici ki'esfanske m., je hebrejskeho puvodu a znamena pi'iblizne "stan se". Je to zaverecne magicke zpeceteni m. S-gicky zajimave jsou vnejsi ritualni formy aspol. okolnosti modleni, zejm. hromadneho, soc. ucel a uCinky pi'ipisovane m. (viz tez ....obfad) i obsah tradicnich m., kte-

645

modus vedomi

monokauzalismus

ry je soucasti kult. tradice, vyrazem kult. kontinuity a demonstraci -tkolektivniho nevedomi. Na nektere m. lze pohlizetjako na liter. dilo, na basen. Stare kancionaly jako sbomiky m. a nab. pisni (cozjsou zpivane m.), bohate zdobene miniaturami, jsou vzacnymi umel. pamatkami. A: prayer F: priere N: Gebet I: preghiera Lit.: viz -'sociologie nabozenstvi.

Vad, VaO

modus vedomi viz mizor svetovy m 6 k s a viz bnihmanismus, buddhismus monarchie - (z fec. monarches =samovlada, to z monos = sam, archo = vladnu) - jedna ze zak1. forem legitimniho polito i'adu, reprezentovana monarchou (vhidcem, kralem, cisai'em apod.) jako zivoucim ztelesnenim svrchovanosti. Pojem byl znam v Evrope uz od dob antickych, zavedl jej Aristoteles. Vladci v m. se nevyznacovali jen velkym -tbohatstvim a -tautoritou, ale i zvlastnim, vylucnym vztahem k posvatnym vecem, ktery je svazoval se spo1. -tradem, stavel je do jeho cela podle zakl. principu sveta (viz tel. -tposvatne a profanni, -tadorace). Znalost posvatnych veci byla obvykle ezotericka a nalez.ela jen specif. spol. vrstve (vetsinou knezstvu), s niz byli vi adci ve zvl. spojeni, protoze zosobnovali vztahy spol. i'adu k meznim principum. Mocenske vztahy v hist. m. byly vytvareny jeste vztahem vladce k podi'izenym mocnai'um, col. mohli byt osobne oddani sluzebnici nebo malo nezavisle autority. Tato vazba byla spjata s koncepcemi pray a povinnosti. Velmi vyzn. byla ideol. dimenze, zejm. myslenka, ale i realna vymezeni dobrovolnych vztahu mezi panem a poddanym. Byla ustfednim zakonnym pojetim v zapadoevrop. feudalismu. Smysl pro smluvni zaklad autority byl tak silny, ze pozdejsi absolutistiCti vladcove, ktel'i zavrhovali tyto smluvni teorie a pozadovali neomezene vladnuti, byli neustale napadani aristokraty hajicimi vlastni prava. Nedostatek podobneho pozadavku vzajemnosti v rus. spol. vztazich je nekdy povaZovan za duvod odlisnosti pojmu "dvorjanstvo" od pojmu -tslechta. Jak v posvatnem, tak v mocenskem aspektu vladnuti byla kriticka dilemata, ktera bylo nesnadne trvale pfekonavat a ktera tim vytvafela potencialni zdroje dynamiky v pol it. usporadani. Monarchove byli vedeni k tomu, aby se snazili uspokojit nebo kontrolovat nositele ezotemiho uceni (prostfednictvim hmotnych zaruk, pfimefenym dohledem nad umluvami a zivotni karierou, vytvafenim pi'ilez.itosti ke vzdelavani nebo podporou vysad). Jestlize vsak byl dohled pnlis silny, nedostatek autonomie vyvolenych oslaboval jejich podporu u vladce. Rovnez tak mohli monarchove posilovat svoji moc nad svymi zastupci potlacenim nebo posilenim

646

jejich samostatnosti - to druhe hlavne za ucelem ziskani prostredku a zdolani extemich nebezpeci (napf. spravcum v pohranicnich oblastech byla poskytnuta znacna samostatnost v dohledu nad danemi a vojenskym zajistenim, coz ale take znamenalo moznost nezavisle akce nebo dokonce vzpoury). Protoze uCinnost vice ci mene centralniho fizeni se znacne promenovala podle ekon. a techno podminek i podle valecnych uspechu a smysl posvatne povahy kralovani se Iisil podle nab. kultury, polit. zivot jednotIivych m. se vzajemne znacne odlisoval a behem polit. historie dane m. mohlo dojit k vyzn. zmene. Napf. v zap. Evrope bylo na vladce pohlizeno jako na lidi jednajici podle boziho zakona, pficemz v jedne ze stredovekych verzi mel kral moc (potestas), zatimco pravomoc (auctoritas) byla domenou -tcirkve, ktera vysvecovala krale. Naopak v Byzanci pfevladlo vychodoki'esfanske chapani krale jako zastupce Boha na zemi (col. nakonec pfeslo i do Ruska) s naslednou monarchickou pfevahou nad cirkvi (cesaropapismus). Zap. pojeti vedlo k rozlicnym pohledum na to, jak a jestli vubec rna byt vymezeni pro krale zacleneno do lidskych instituci. V nekterych asijskych tradicich je vladce viden jako prime ztelesneni bozstva, panovnikuv dvur i kralovske mesto jsou chapany jako mikrokosmos, ve kterem jsou pfetvafeny principy fadu. Muzeme polozit do kontrastu napf. blizkost fr. renesancnich vladcu k jejich poddanym s odloucenosti nespatfeneho cisafe v Japonsku. Svrchovanost kralu (podle zakona bozich zastupcu, ne ale bohu) mohli usmernovat jejich poddani (duchovni meli dokonce pravo je kritizovat), ale mohli ji byt take zasaZeni (kralovsky dotyk vylecil tuberku16zu). Az do r. 1945, dokud Hirohito nevysilal sve prohlaseni 0 porazce, jap. vefejnost nikdy neslysela hlas cisafe. Ve vsech svych variantach byla m. prostoupena smyslem pro -trad. Mohla harmonizovat tradici a zmenu: vladce byl zaroven jednotliva osoba i symbol spolecenstvi. Vladce jako osoba umiral, ale role vladce byla nesmrtelna. Obfady obklopujici m. spojovaly kralovstvi s jeho -ttradicemi, i kdyz jednotlivi monarchove mohli ve skutecnosti zavadet zmeny techto obfadu. Nektefi sociologove tvrdi, ze tento smysl pro trvani je obtizne nahradit a poukazuji na fakt, ze mnohe z nejsvetStejsich demokr. vlad 20. st. neodvrhly svoji monarchickou minulost, zachovaly symbol a vladce vylouCily z kazdodenni spravy statnich zalezitosti (zacatkem 90. 1. 20. st. existuje na svete 44 m. ze 190 nezavislych statu, z toho v Evrope se nachazi 11 m., vesmes tzv. konstitucnich, pfipadne obnoveni m. pfichazi v uvahu v 5 zemich). A: monarchy F: monarchie N: Monarchie I: monarchia Lit.: Bendix, R.: Kings or People. Power and the Mandate to Rule. Berkeley 1978; Bloch, M.: Les Rois Thaumaturges. Etudes sur Ie caractere sur-

naturel attribue a la puissance royale particulierement en France et en Angleterre. Paris 1983; Weber, M.: Economy and Society. New York 1968; Geem, c.: Negara. The Theatre State in Nineteenth Century Bali. Princeton 1980; Wilentz, S. ed.: Rites of Power: Symbolism, Ritual and Politics Since the Middle Ages. Philadelphia 1985; Pipes, R.: Russia Under the Old Regime. New York 1974; Sili/s, E. - Young, M.: The Meaning of the Coronation. In: Shils, E. ed.: Center and Periphery. Essays in Macrosociology. Chicago 1975.

MaJ m 0 ne ta ri s m us - (z lat. moneta = mince) - jeden ze soudobych smeru neoklasicke makroekonomie, ktery obhajuje nazor, ze penezni soustava je zakl. mechanismem zajistujicim automaticky v dlouhodobem vyhledu upravy koupeschopne poptavky. M. vystupuje jako soupef a nositel kriticke vlny proti neokeynesismu, ktery povazuje tdni ekonomiku za vnitfne nestabilni system a pozaduje jeji stabilizaci prostfednictvim vladni hosp. politiky. Zastanci m. vyuzivaji kvant. teorii -tpenez proti standardnimu keynesovskemu makroekon. modelu tvorby -tnarodnlho duchodu. Obhajuji tezi, ze existuje uzka pncinna zavislost mezi kolisanim penezni masy a cenami, a prosazuji ciste penezni koncepci pfiCin inflacniho procesu a monetami teorii cyklu. Hlavni pficiny krizovych jevu nezamestnanosti, inflace a jinych disproporci jsou v pojeti m. spojovany s chaotickym kolisanim penezni masy, ktere je vyvolano manipulacemi statu stimulujiciho uhrnnou poptavku. M. je spjat zvl. s teor. koncepci chicagske ekon. skoly, oznacovane tel. jako chicagsky libertarianismus, v jejimz cele je M. Friedman. Pro zastance m. jsou penize nejen zakladem teor. analyzy, ale take ekon. progn6zovani a hlavnim nastrojem statu (kdezto v keynesovskych modelech je v popfedi dynamika investic, spotfebnich vydaju, uspor a hlavni duraz se klade na stimulujici funkci fiskaIni politiky statu). Doktrina m. prosla ve svem vyvoji nekolika etapami. Friedmanova interpretace kvant. teorie penez se lisi od tradicnich teorii svymi pfedpoklady, analytickym aparatem a formou vYkladu. Snaha rehabilitovat kvant. teorii penez, vyuzit ji ke zvl. interpretaci fungovani kap. ekonomiky se odrazi i v rustu zajmu 0 neowalrasovske modely vseobecne trzni rovnovahy. Koncepce m. vyrazne ovIivnily pojeti -thospodarske politiky a prakticka opatfeni vladnich organu zvl. v USA, Velke Britanii, SRN, Japonsku a Chile. A: monetarism F: monetarisme N: Monetarismus I: monetarismo Lit.: Friedman, M.: Essays in Positive Economics. Chicago 1953; Samuelson, P. A. - Nordilaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Sojka, M. ed.: Dejiny ekonomickych teoriL Praha 1991; Vlcek, J. ed.: Vykladovy lexikon pojmu trzni ekonomiky. Praha 1992.

Cik

m on ism us teo reticky viz pluralismus teoreticky

m 0 n 0 gam i e - (z fec. monos = jediny; gamos = snatek) - pfibuzenske pravidlo, ktere obecne umoznuje -tsnatek pouze mezi dvema partnery, obvykle mezijednim muzem a jednou zenou. Tato forma snatku pfedstavuje jistou opozici proti -tpolygamii, pfibuzenskemu pravidlu, ktere povoluje manzelstvi vice nez. dvou osob najednou. M. je jako pravidlo predepsana v relativne malem poctu spolecnosti, ale vetsinou se praktikuje i tam, kde je jinak povolena polygamie. Pravidlo m. vychazi z pfirozene tendence lidi umoznit kazdemu jedinci uzavtit snatek. Je-Ii rovnovaha v poctu jedincu opacneho pohlavi porusena, snazi se spolecnost tuto disproporci fesit jinym zpusobem. Protoze snatek pfedstavuje vzdy pfedevsim soc. a ekon. vztah, druhotne teprve vztah sexualni, muze se tato nerovnovaha reSit: 1. snatkem mezi partnery tehoz pohlavi (u nekterych afr. etnik dochazi k ritualnim snatkum mezi zenami, otci deti jsou potom jejich milenci, u Indianu se casto takto zaclenuji do rodinneho zivota homosexualove); 2. snatkem mezi vice nez dvema partnery. V kaidem pfipade je z hlediska struktury pfibuzenskych vztahu, jak ukazal C. Livi-Strauss, takove feseni mozne povazovat za nahradni, pouzivane vetsinou pro marginalni pfipad. V zadnem ptipade nelze manzelstvi vice nez dvou osob povazovat za vyvojove starsi formu, neboi etnologicky material 0 zivote spolecnosti, jez se prakticky nezmenily za fadu tisicileU, jako jsou Busmeni (Kfovaci) a Pygmejove z Afriky, Aboriginalove z Australie, Negriti z Filipin, VMove z Cejlonu atd., svedci 0 tom, ze jsou zcela monogamni. Evrop. spoleenost zachovava pravidlo m. po celou hist. dobu. Spol. bylo toto pravidlo casto kompenzovano existenci -tkonkubinatu; soc. uloha milenek spo1. vyse postavenych jedincu spocivala ve zdurazneni spol. postavenijejich ochraneu, ale nemela prakticky zadny vliv na zakl. matrimonialni pravidla spolecnosti. Demokratizace soc. pomeru zpusobila, ze instituce mirnomanzelsk)'ch vztahu v modemi prom. spolecnosti natolik zobecnila, ze do znacne miry ohrozuje stabilitu a existenci monogamnich manzelstvi. A: monogamy F: monogamie N: Monogamie I: monogamia Lit.: Smith, J. R. - Smith, L. G. eds.: Beyond Monogamy. Recent Studies of Sexual Alternatives in Marriage. Baltimore, London 1974; viz tez -'pfibuzenstvi nepokrevni.

Jus mon ogr afie viz case study m 0 n 0 k a u z a Ii s m u s - tendence vysvetlovat spolecnost i jeji vyvoj jednou pfiCinou, col. je mj. pfistup nekterych s-gick)'ch smero. Lisi se mezi sebou tim, v jake oblasti spol. zivota tuto pficinu hledaji. Muze ji byt napf. ved. poznani, nabozenstvi, moralka, pravo, zvyky, vel'. mineni

647

monokracie

moralka

apod. Smery --'naturalismu vidi tuto pneinu napf. v geogr. prostfedi, rase, hustote obyv., boji 0 zivot, bioI. vlastnostech lidi, instinktech apod. Nektere soueasne s-gicke smery ztotoznuji onu pfieinu s technikou a technologii (viz --'determinismus technologickY). A: mono causalism F: monocausalisme N: Monokausalismus I: monocausalismo Sed monokracie viz autokracie m 0 n 0 I a t r i e viz judaismus, polyteismus mono log viz dialog monopol - (z fro monopole, to z fec. monos = jediny, poleo = prodavam) - trZni struktura, v niz je ureite zbozi (nebo sluzba) nabizeno jedinym vyrobcem. Monopolista rna vysadni postaveni, je bez --'konkurence a libovolne stanovi mnozstvi nabizeneho zbozi (sluzeb) a --'cenu. Dusledkem existence monopolnich cen dochazi k selhani --.trhu. Protoze zakl. vlastnosti dokonale fungujiciho trhu je efektivni alokace zdroju, deformuje m. tuto alokaci a zpusobuje ekon. neefektivnost. Z obav pfed zneuzitim monopolniho postaveni firem vznikla protimonopolni politika statu, ktery muze jednak zakazovat ureite druhy hosp. chovani, jednak potlacovat nektere hosp. struktury. Existuji 3 pneiny vzniku m.: 1. pravni ochrana ureitych vyrobnich technologii pomoci patentu; 2. vyroba novych specif. vyrobku ei poskytovani novych sluzeb (doeasny m.); 3. zasah statu (ktery urCita odvetvi, na jejichz uchovani, pfip. prosperite rna zajem, chrani pfed konkurenci). M. byly typicke pro planovana hospodarstvi byvalych social. statu a souviseji take s tzv. --'ekonomii nedostatku. A: monopoly F: monopole N: Monopol I: monopolio BaN

monoteism us - (z fec. monos =jediny; theos =buh)forma --.nabozenstvi vyznacujici se virou v existenci jedineho (transcendentniho) --'Boha a zaroven popiranim jinych bohu, resp. bohu jinych nabozenstvi (viz tez --'pohanstvi). Podle evolucnich teorii m. vyrostl na pUde --'polyteismu a henoteismu a llzce souvisi s integrativnimi polit. procesy, s formovanim spolecnosti, narodu, statu. Je povazovan za vyvojove nejvyssi formu nabozenstvi. Pfiznacny je pro --'judaismus, --'kresfanstvi a --'islam. Ani jedno z techto nabozenstvi vsak nenaplnuje jeho duslednou teor. pfedstavu. A: monotheism F: monotheisme N: Monotheismus I: monoteismo Pap

moralka - (z lat. moralis, od mos, mores = mrav, mravy) - soubor --'hodnot, --'norem a --'vzoru chovani pre-

648

tendujicich na regulaci vztahU mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem aspol. skupinou i mezi spo!. skupinami navzajem, ktere ape1uji na elovekajakozto cloveka, nebo jej tak hodnoti, a jejichz respektovani je vynucovano --'sankcemi vef. mineni, resp. podleha neformaini --'socialni kontrole, i kdyz zavazna cast moralniho kodexu se transformuje v fade kultur zaroven v pravni kodex. M. byva take charakterizovana jako schopnost rozlisovat dobro a zlo a v techto intencich jednat, resp. jako princip teto dichotomizace a jeho transformace do oblasti hodnot, norem, vzoru, postoju, jednani. V teto souvislosti se uvazuje take o moralnim radu. M. rna vnitfni vazbu k emancipacnim a humanizaenim snaham lidskych dejin, z nichz prameni tzv. mravni cile a idealy. Pojem m. se vetSinou uziva v ces. jazykovem prostfedi jako synonymum pojmu --'mravnost, i kdyz termin mravnost se vyskytuje spiS ve starsi literatufe a miva vyraznejsi hodnotici a vychovny podtext. Nekdy se v bezne feCi pouzivajako synonymum m. take slovo --'etika, coz je nepfesne, protoze etika je veda 0 m., je to fil. obor zvany tez moralni filozofii. Pro m. je charakteristicke siroke obsahove rozpeti, dane na jedne strane jejim vyrustanim z "nizsich" forem normativni spo!. regulace, z --'mravu, a na druhe strane vztahem k pravnim normam. I pojem mravy byva ovsem chapan jako synonymum m., zejm. v antropol. a s-gickem vyzk. kontextu, kde je zaroveii kladen duraz na variabilitu m. nebo jejich podob, forem, spojenych s ruznymi kulturami, spolecnostmi, skupinami (viz --'relativismus kulturni). Co se tyee rozdilu proti --'pnlvu, vetSinou se uvadi, ze --'moralni normy jsou pfevazne nepsane a jejich interpretace a zpusob dodrzovani je spiSe veci vnitfniho vztahu individua k norme. Zakladem moralnich soudu je relativni autonomie individ. vule, umoziiujici jednat na zaklade norem, ale soucasne kriticky a s ohledem na konkretni situaci, zodpovidat se pfedevsim vlastnimu --'svedomi. Prave tim se m. odlisuje od mravu, u nichz pfevaZuje vnejsi charakter norem i regulace chovani. Pokud se ovsem moralni normy stanou kodifikovanymi, psanymi (moralnimi kodexy), jejich dodrZovani je take mnohem vice sledovano a sankcionovano komunitou, na niz se dany kodex vztahuje. Pfestoze kodexy jsou formou pfechodu od moralnich norem k pravnim, vzilo se nazyvat je "etikou", resp. profesionalni etikou. Pojmove pfesnejsi je ovsem oznacovat pojmem etika obor, ktery se danymi normarni zabyva (napf. lekafska etika je obor zabyvajici se etickymi problemy lekafstvi a moralnim kodexem lekafe). Ke studiu m. patfi take pokusy 0 odliseni jejich podob, forem, vedouci ke klasifikacim, typologizacim. Jednou z nejznamejsich je Gurvitchova klasifikace, ktera rozliSuje 8 druhu m.: 1. tradicni m. zalozenou na --'zvycich, --.tradi-

ci; 2. finalistickou m. vychazejici z --.utilitarismu, vztahujici se k "pozemskym statkum" jako k cili a zamefenou na prostfedky nezbytne k dosazeni tohoto cile; 3. m. ctnosti ci dokonalosti postavenou na individ. nebo kolekt. idealech, jako je statecnost, vernost, skromnost apod.; 4. m. aposteriorniho hodnoceni, pfijeti ci odmitnuti jiz vykonanych skutku; 5. m. imperativni Ci normativni, odvijejici se od pfedpisu a zalozenou na vedomi povinnosti; 6. m. symbolickych a ideainich pfedstav odvozenou od vyjimeenych pfikladu nebo systemu (napf. od proroku, mueedniku, magie, j6gy); 7. m. aspiraci podlozenou nejvetSimi tuzbami lidi v pfislusnych hist. obdobich; 8. demiurgickou m. postavenou na tvurci schopnosti, na samostatnem feseni nezvyklych situaci. G. Gurvitch dale uVaZuje 0 takovych kontroverznich projevech, formach m., jako je m. my sticka a racionaini, intuitivni a reflexivni, rigoristicka a pfirozenych daru, smefujici k expanzi nebo k redukci skutku, siroce pusobici a ta, ktera svou pusobnost jiz ztratila, m. ko!ekt. a individ. V modemi spolecnosti, ktera rozrusila regulativni vliv tradicnich mravu, se stala zvlasi nalehavou otazka moralni motivace, moralni odpovednosti a zavaznosti moralnich norem vubec a vyzkum m. dnes vice nez kdy jindy vychazi z psychologie. Posledni dYe desetileti poznamenal zejm. objev stadii moralnlho vyvoje jedince zapoeaty J. Piagetem a rozvinuty zejm. L. Kohlbergem, umoznujici kvalitativne rozliSovat ruzne typy moralnich postoju. Souvisi to se zjistenim, ze ne kazdy jedinec dospeje k nejvyssimu stupni moralniho vyvoje. Potvrzena se zda byt take teze o nemenne posloupnosti stadii. Kohlberg rozlisuje 3 vyvojove urovne m. - pfedkonvencni, konvencni a postkonvencni, a uvnitf kazde z nich dva stupne. Pozomost budi zejm. pfechod od pateho stupne k sestemu, jehoz realnou existenci fada autoru popira. Paty stupeii je podle Kohlberga zalozenim m. na --.spolecenske smlouve, na postoji legalistickem a utilitaristickem, na pfesvedceni 0 relativni hodnote osobniho nazoru a vyznamu obecnych pravidel dorozumeni. Sest'j stupen pfedstavuje uznani vlastniho svedomi jako nejvyssi instance rozhodovani, akceptaci samostatne zvolenych etickych zasad a snahu 0 jejich univerzainost. Zakladem zafazeni jednotlivcu do ureiteho stupne je analyza jejich moralnich soudu (empir. se ukazalo, ze asi polovinu soudu jednotlivce Ize zafadit do jednoho ze stupiiU). VelkY ohlas vyvolala kritika Kohlberga jeho zackou C. Gilliganovou, ktera proti muzskemu "hledisku spravedlnosti" klade zenske "hledisko pece" (In a Different Voice, 1982). Moraini soudy jsou take pfedmetem --'axiologie. Jsou hodnotovymi soudy v tom smyslu, ze jejich kriteriem jsou kategorie dobra a zla, vyjadfovane casto pojmy jako sprav-

ny, nespravny, uzitecny, skodlivy apod. Pro axiologicky pfistup k moralnim problemum je vyzn. skuteenost, ze v hodnotovych pojmech se prolinaji nebo spojuji motiv, mravni smysleni s vysledkem, uspechem ei uzitecnosti mravniho jednani. Jinak je m. vyzn. pfedmetem zkoumani nejen filozofie, etiky a pravni vedy, ale take psychologie, pedagogiky, s-gie, soc. a kult. antropologie. Psychologie se zabyva zejm. vlastnim procesem internalizace morainich hodnot a norem, jejich vlivem na utvareni osobnosti, na individ. postoje a jednani, jejich emocionalnimi atributy apod. Pedagogika navazuje na zminene poznatky o moralnim vyvoji a je zamerena na metody a prakticke prostfedky systematickeho vstepovani spo!. akceptovane hierarchicke struktury moralnich hodnot zejm. detem a mladym lidem ve veku --'socializace. S-gii a antropologii zajima sirsi, nadindivid. platnost moralnich zasad, soc. puvod a mechanismy pusobeni moralnich norem, jejich svazanost se spo!. skupinami, vrstvami, kulturami ajejich ruznymi institucemi, podminky jejich internalizace a zpusoby soc. kontroly, vazba na soc. role, postaveni, vliv na fungovani skupin a celych spolecnosti (podrobne viz --'sociologie moralky) .. Pro s-gii je m. typickym --'spolecenskym jevem s rysy sloziteho, dumyslneho rnnohodimenzionalniho systemu s bohatou historii. Proto pam od sameho zacatku s-gie k jejim dominantnim tematum, zaroveii vsak k tematum metodol. tezko uchopitelnym, rozbihajicim se do rnnoha interpretacnich rovin a zasahujicim do mnoha pfibuznych spo!ecenskovednich oblasti. Rada autoru zkourna na pomezi ruznych vednich oboru podminenost existence, fungovani a zmen moralnich systemu a jejich jednotlivych komponentjinymi systerny, zejm. geogr., bioI., demogr., psych., ekon. a polit., resp. vzajernne podrniiiovani, prolinani techto systemu. Je to vyrazem skuteenosti, ze m. patfi k zakl. kult. fenomenum, spojenym se vsemi spo!. formami lidske existence. o vlivech pfir. klimatu na m. uvazuji jiz Ch. L. Montesquieu a H. Taine, na zacatku 20. st. napf. M. Mausse (ve sve studii 0 Eskymacich) a v polovine 20. st. se k tomu vraci E. Huntington, ktery s!eduje zaroveii vliv migrace na m. a zabyva se specif. m. nomadu. Rozdily mezi "mestskou" a "vesnickou" m. studuje napf. pomoci srovnavani rodin a jejich stylu zivota L. Wirth (1938), R. Redfield se zabyva tim, jak urbanizace destruuje prvky puvodni m. a jak v mestskem prostfedi vznikaji prvky nove. Monografickou praci 0 m. rnesianu napsala Maria Ossowska (1956). Vliv typu i konkretniho mista pobytu je ovsem spojen s demogr. a ekon. podminkami. Z demogr. se za dulezite povaZuji velikost komunity a hustota zalidneni. Podle B. Malinowskeho jsou mensi skupiny zalozeny na "symetrii vzajemnych sluzeb", R. Linton dovozuje, ze eim 649

motivace

morfologie socialni

mensi skupina, tim jsou jeji monUni pravidla zavaznejsi. Souvislost s porodnosti a umrtnosti uvazuje D. Riesman (1950) - podle neho tradicni spolecnosti s vysokou porodnosti a umrtnosti jsou moraine stabilizovane, se snizujici se porodnosti (pn stejne ekon. produkci) sili orientace na sebezachovu na ukor jinych. Rada autorU zejm. soc.-psycho!. orientace se zabyva vazbou moralnich pravidel, jejich vahy a zpusobu prosazovani na vek. Ch. Biihlerova uVaZuje o zlomu v obdobi dospivani a podobne jako jini auton upozomuje na to, ze rozhrani mezi vlivem bio!. veku a pusobenim dane kuItury jsou nejasna. J. Piaget rozlisuje dvoji vliv na m. deti: vrstevnickych skupin (v teto souvislosti hovofi 0 "moralce dobra") a starsich lidi (ide 0 "moralku povinnosti"). 0 vhodnem veku pro vstepovani m. povinnosti, zavazku, poslusnosti Ci discipliny uVaZuji i daISi vcetne E. Durkheima. Evidentni je rozdiI v moralnich narodch kJadenych na muze a zeny, ktery je ovsem rovnez silne podminen kult. zvyklostmi. V nasi kuIture je v poslednich dvou stoletich jednim z hlavnich duvodu feministickych snah 0 zenskou emancipaci. Rada autoru se zabyva vii vern ekon. faktoru na moralni jednani. 0 vlivu industrializace v tomto smeru psal jiz W. E. Lecky (History of European Morals, 1869), podle nehoz industrializace vychovava 2 typy: cloveka prace a spekulanta. K temto typum Lecky vaze prislusne moralni vlastnosti. Bylo uvazovano take 0 vlivu tech. vynalezu a novych moznosti komunikace na utvareni m. Castym tematem v souvislosti s ekon. chovanim i soc. problemy jsou moralni atributy --'bidy, mezi nez by va razen alkoholismus, sklon k fyzickemu nasili v rodine, ke kriminalite, rezignace na mobilitni aspirace a fatalismus, ale i vetSi vaha rodinne solidarity apod. (viz napr. O. Lewis: Cultury of Poverty, 1959). Spojeni ekon. podminek zivota a m. se casto chape jako oboustranne pusobici (viz napr. Weberovu analyzu vlivu puritanske m. na vznik kapitalismu). Vlivern polit. zrizeni na m. se zabyval jiz Aristoteles ve sve Politice, kde napr. popsal v tomto duchu efekt pusobeni tyrana na obcana. Montesquieu spojoval sve 3 typy polit. systemu (monarchii, aristokratickou republiku, demokr. republiku) s moralnimi vlastnostmi, 0 ktere se opira vlada. Studovanym faktem je, ze v dobach pol it. teroru se lide moraine polarizuji, ze pol it. represe vyvolava konflikt mezi hrdosti a poslusnosti, ze lide hledaji zpusoby moralniho vyrovnani se se situaci, ospravedlneni konformismu atd. Ale i v demokr. polit. podminkach rna chovani polit. elit obecne pusobici moralni efekty; po teto linii se vytvareji --'vzory chovani a --'labellingy, na moralnim zaklade vznikaji --'afery a --.skandaly. I zak!. hist. zakotvena pravidla demokr. souziti se opiraji 0 radu moralnich zasad. Pochopitelne s-gie polit. m. je uzce svazana s politologii. 650

Hist. nejsilnejsi je vliv ruznych nab. systemu na utvareni a daISi vyvoj moralnich systemu. --'Nabozenstvi a m. jsou neoddelitelne. Nekteri auton hledi na nabozenstvi jako na trest moralnich zasad, bohove se jim jevi jako soudci ci --'arbitri. Podle Durkheima a daISich maji moralni normy mysticko-imperativni charakter, ktery je dan prave jejich svazanosti s nabozenstvim. D. Bidney (1953) nazyva nabozenstvi "moralistnimi kuIturami". Pravda je, ze zidovske a kl'estanske nabozenstvi stavi na --'dekalogujako na zjevenem, obecne a navzdy platnem moralnim kodexu. Pfitom i sekularizovane podoby moralnich imperativu nasi civilizacni linie jsou de facto modifikaci, resp. interpretaci tohoto kodexu. Permanentne pfizpusobovane moralni normy menicim se zivotnim podminkam pusobi ovsam i zpetne na podobu cirkevnich pravidel, zejm. zmekcuji ruzne zakazy a nab. sankce. S-gicky relevantni je mj. analyza nab. kategorii, ktere jsou prumetem mechanismu moralni kontroly a sebereflexe (viz --'hfich, --'zpovM, --'pokani), i analyza moralnich principu, jako je laska k bliznimu, --'milosrdenstvi, rovnost pred Bohem, pfikaz chudoby apod., ktere se promitaji do takovych kategorii jako --'altruismus, --'solidarita, --'socialni spravedlnost apod. Za zminku stoji i vzajemne pusobeni m. a --'umeni. Prostrednictvim nab. temat i ve spojeni s magickymi ritualy vyjadrovalo umeni v pods tate vzdy jiste moralni citeni a pusobilo timto smerem na recipientao Tzv. moderni, resp. avantgardni umeni demonstrativnim zpusobem rozbiji nektere moralni vzorce, napada pokryteckou m. apod. V analyze techto rysu umeni se prekryva s-gie moralky se s-gii umeni. Ve vztahu k celkove "moralni atmosfere" spolecnosti stavi s-gie moralky 2 konkurencni hypotezy: ze umeni se rozviji lepe jako sublimace v podminkach tvrdych restrikci a ze naopak k jeho vyvoji je tfeba svobody. A: morality F: morale N: Moral I: morale Lit.: Bunge. M.: Treatise on Basic Philosophy. vol. 8. Etthics. The Good and the Right. Dordrecht 1989; Casey. J.: Morality and Moral Reasoning. London 1971; Gert. B.: The Moral Rules. A New Rational Foundation for Morality. New York 1973; Gilligan. c.: In a Different Voice. Cambridge. Mass. 1982; Habermas. 1.: Moralbewusstsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt a.M. 1983; Kohlberg. L.: The Philosophy of Moral Development. San Francisco 1981; Kurtines. W. M. - Gewirtz. J. L. eds.: Morality. Moral Behavior and Moral Development. New York 1984; Nagel. T.: The Possibility of Altruism. Oxford 1970; Fiaget. J.: The Moral Judgment of the Child. New York 1932; Rawls. J.: A Theory of Justice. Cambridge. MA 1971; Rest. J. R.: Moral Development: Advances in Research and Theory. New York 1986; Wassestrom. R. A.: Today's Moral Problems. New York 1979; viz tez -+etika, -+sociologie monllky.

HaH, Vod m 0 rfologie socialni - (z rec. morfe =tvar) - termin zavedeny do s-gie E. Durkheimem v r. 1895 na zaklade analogie s prir. vectami jako nazev pro subdisciplinu za-

byvajici se zkoumanim tvaru a stavby spolecnosti, tedy jejich materialnich forem. Stejne jako v biologii vedle fyziologie, zkoumajici zivotni funkce organismu, existuje anatomie ci morfologie, ktera studuje tvar a stavbu rostlinnych a zivocisnych tel, jakoz i podminky, na nichz tyto vlastnosti zalezi, rna se i s-gie clenit do obdobnych dvou slozek. Predmetem zkoumani m.s. je tzv. spolecensky zaklad, z nehoz vsechny jevy spo!. zivota vyrustaji a ktery je pro s-gicke poznani nejpristupnejsi, protoze rna smyslove vnimatelne materialni formy. Cela -tspolecnost spociva na urcitem prostorovem spojeni lidi a veci. Spo!. zaklad ale nevysvetIuje cely spo!. zivot. Neco jineho je totiz stavba spolecnosti a neco jineho zpusob jejiho fungovani. Jsou to dye rozdilne skutecnosti, pri jejichz poznani je nutne aplikovat dYe rozdiIne procedury. Spo!. zaklad jako predmet zkoumani m.s. musi byt podle Durkheima vymezen predevsim ve sve vnejsi forme. Tu tvori zejm. velikost uzemi, na nemz spolecnost zije, to, jakymi spolecnostmi je obklopena, poloha spolecnosti, tj. jeji periferni nebo centralni pozice na danem kontinente, a tvar jejich hranic. Krome toho do spo!. zakladu patl'i obsah teto vnejsi formy, tj. celkova masa obyv., kterou je treba studovat z hlediskajeji pocetnosti a hustoty. Dale uvnitf spolecnosti existuji druhotna seskupeni, jez rovnez maji hmotny zaklad. Jsou to vesnice, mesta, oblasti a provincie rUzneho vyznamu. Na nich je treba zkoumat, jak velka jsou jimi obyvana mista, jaka je jejich vybavenost komunikacemi, jake jsou jejich hranice apod. Konecne kaZda skupina jako celek nebo jeji slozka vyuzivaji obyvane uzemi nebo jeho cast ke svym cilUm. Narody se obklopuji opevnenymi hranicemi, buduji pro svou ochranu pevnosti a staveji komunikace. Rozmisteni ulic a namesti, architektura domu a budov jsou jine ve velkomeste, v malem meste a na vesnici. Lide rnnoha zpusoby spo!. zaklad modifikuji a takto vznikle rozdily maji podle Durkheima velky s-gicky vyznam s ohledem na sve priciny i na uCinky, jake mohou vyvolat. Morfologicke systemy jsou zak!. podminkou funkcionalnich ci fyziologickych spo!. jevu. Jsou vsak ve spolecnosti mene pocetne neijevy fyziologicke, a to proto, ze zivotni projevy jsou ruznorodejSi a slozitejsi nez morfologicke systemy. Durkheim nepovazoval cely spo!. zivot za determinovany morfologickymi jevy. Jadrem spo!. zivota jsou podle neho kolektivni predstavy (viz -tvedomi kolektivni). V pozdejsi doM Durkheimuv zajem 0 m.s. slab!. Tento pojem prevzali a rozvijeli jeho pokracovatele, zejm. M. Halbwachs aM. Mauss. DalSi autori, L Febvre a G. Gurvitch, jej pouzivali pro tu cast s-gie, ktera se zabyva strukturalnimi strankami spolecnosti. V jiste modifikaci se pojem m.s. vyskytuje rovnez v -tsocialni geografii, --'demografii, --'ekologii a sociografii.

A: social morphology F: morphologie sociale N: soziale Morphologie I: morfologia sociale Lit.: DlIrkheim. E.: (1895) Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Slacki. 1.: Historia mysli socjologicznej. vol.l. Warszawa 1981.

Sed mot i v viz motivace, postoj mot i v ace - (z lat. motus = pohyb, hnuti, nepokoj) psych. stav vyvolavajici --'cinnost, --'chovani ci -tjednani a zamefujici je urcitym smerem. Nemotivovane, reaktivni nebo reflexivni -tnavykove chovani se od motivovaneho lisi tim, ze postrada rysy vYberovosti. Na rozdil od behavioristicke teorie "pod net - reakce" povazuje teorie motivace zmineny psych. stav za intervenujici promennou mezi podnety z vnejsiho i vnitrniho prostfedi organismu a vyslednym jednanim. Na rozdil od teorie --'instinktu, zduraznujici vrozene a dedicne mechanismy zprostredkovani mezi pudy a incentivami, vychazi teorie m. z procesu celozivotniho --.uceni, v jehoz prubehu jedinec zpracovava nejruznejsi podnety a pretvari je v pohnutky, motivy vlastni cinnosti. M. je ustavujici slozkou --'osobnosti. V soucasne dobe prevladajici pojeti m. jako specif. lidskeho znaku chovani je v souladu s obecne psycho!' vykladem dusevniho zivota a osobnosti jako prizmatu, v nemz se individualne, se soc. neopakovatelnosti lomi vnejsi vIivy a promenuji ve vnitfni pl'iCiny jednani. V puvodnim smyslu se pojem m. vztahuje pouze k lidskemu jedinci. Vyklad zvrreciho chovani pomoci m. je nanejvys sporny. Oznaceni "skupinova motivace" je nutno chapat metaforicky. Clenove skupiny mohou nicmene sdilet stejne motivy a jejich interakce muze vest k utvareni obdobnych individ. m. Podobne jako mnoM daISi zak!. psycho!. pojmy je i m. hypotetickou konstrukci mechanismu, ktere jsou vyvozeny z pozorovatelnych zmen v chovani, prip. ze subjektivnich vypovecti 0 nich, a toto chovani naopak umoznuji kauzalne vysvetlit, prip. uCinit srozumitelnym jinym jedincum. Kritikove teorie m. ji proto povazuji za nadbytecnou. M. se muze projevovat jako: 1. konkretni pohnutka nebo bezprostredni pficina urCiteho jednani; 2. prubezna aktivace jednani; 3. smerova determinace jednani; 4. smysluplna strukturajednani; S. duvod pro rozhodnuti k urCitemu jednani v situaci volby. Pojem m. se muze vztahovat bud k souhrnu aktualizovanych a chovani okamZite usmernujicich pohnutek, nebo k souhrnu vsech pohnutek vzniklych v prubehu zivota jedince, latentne pretrvavajicich a v pfislusne podnetove situaci schopnych znovuoziveni. V druhem vyznamu se prekryva s pojmem motivacni struktura, oznacujicim relativne ustalenou organizaci pohnutek, kterou si jedinec osvojil v procesu uceni. V uzsim smyslu

651

motivace inovacni

jsou ustavujicim prvkem teto struktury jednotlive motivy, v sirsim smyslu tato struktura zahrnuje tez -tpotfeby, -tpostoje, individ. -thodnoty a -tzajmy, pi'ip. -torientace hodnotove nebo zajmove. Oznaceni m., motiv a motivacni struktura jsou v literatui'e pouzivana nejednoznacne a casto alternativne. Zadne z autorskych vymezeni vztahii mezi prvky motivacni struktury v sirsim smyslu neni obecne pfijato. Pro dalSi rozpracovani teorie m. by mohla byt podnetna napi'. pojeti postoje jako zobecneneho a ustaleneho sekundamiho motivu (T. M. Newcomb, 1950), pojeti zajmu jako poti'eby, ktera prosla stadiem motivace (D. A. Kiknadze, 1968), nebo rozliseni normativnich a motivacnich hodnot (J. Vlticil, 1977). Nedorozumeni nejcasteji vyvolava nedostatecne rozliseni vyznamu m. jako stavu nebo spontanniho procesu a jako procesu zamerne ovlivnovaneho. Okamzita m. i trvala motivacni struktura jsou vysledkem pi'edchozi priihezne m. chapane jako aktivni tvorba pohnutek jednani, jako motivovanL Proces m. ve smyslu soc. -tovliviiovani vsech prvkii motivacni struktury je neodluCitelnou soucasti -tsocialni interakce. Zejm. v i'idici praxi ale dochazi casto k opomijeni skutecnosti, ze objekt takoveho ovlivnovani jiz vetSinou neni pi'islovecna "tabula rasa" a ze vysledny efekt nevyplyva jen z okamziteho motivovani, resp. stimulace jako ustaveni urcitych vnejsich podminek jednanL Stejne podnety mohou byt rozdilne a casto i protichiidne psych. zpracovany jedinci s riiznou stavajici m. ci motivacni strukturou. Soc. zadouci normativni sjednoceni uplatnovanych -todmen a trestii je v rozporu s poznatky o funkcich osobnosti a m. Rovnez tak neni v praxi dostateCne chapano, ze ovlivnovani probiha neustale, tedy i v casovych usecich, kdy si to ucastnici interakce neuvedomuji a kdy vysledek jejich nezamerneho vlivu miize byt protikladny jejich vychozim zameriim. Zv!. pfipadem takoveho vlivu je -tneverbalni komunikace. V souvislosti s nezadoucimi diisledky lze hovoi'it 0 soc. destimulaci a psych. demotivovanL Motivy jsou v psycho!. teorii mj. pojimany jako zprostfedkujici clanek mezi prvotne nespecif. sklonem zmenit situaci neuspokojeni nejake poti'eby a urcitou, vice Ci mene uvedomovanou pi'edstavou 0 postupu, zpiisobu, smeru nebo cHi cinnosti potfebne pro uspokojeni takove potfeby. Lze rozlisovat motivy primami a sekundami, vychazejici z tzv. bio!. nebo sociokult. poti'eb, motivy apetencni a averzivni, instrumentalni a konzumacni, relativne autonomni a zavisle na vyskytu jinych motivii. Energetizujici a regulujici funkce motivu, poskytujici osobnosti konkretni zamei'enost, se vetsinou projevuje v celych trsech soucasne piisobicich a mnohdy vzajemne se vylucujicich motivii. Motivacni konflikt je povaZovan za bezprostfedni zdroj neur6z. 652

muz Metodo!. je casto nemozne urCit v kazdodennim zivote dominantni, pro vysledne jedmlni rozhodujici motiv. Kazde takove urceni je navic pouze abstrakci z kontinua Cinnosti. Zakl. vyzkum m. se proto soustfedil na vybrane problemy. V souvislosti s teorii instrumentalniho uceni byla rozpracovana "koncepce sekundami motivace", v nizje podnetova charakteristika vychozi situace jednani dale posilovana podnetovou charakteristikou uspechu v jednani (c. L. Hull, 1923). Mezi touto teorii a pojmem sekundarni motiv neni ale pfima navaznost. V souvislosti s teorii vnimani byla dale rozpracovana koncepce, podle niz subjektivni obraz prostfedi jedince ziskava riizne akcenty v zavislosti na jeho stavajici m. (G. Murphy, 1947). NejvetSi vyzk. pozornosti se dlouhodobe tesi tzv. vykonova motivace Ci "motivace ke zvysovani vlastniho vykonu" (D. C. McClelland, 1955, 1961). V s-giije v souvislosti s teorii -tsocialni deviace rozpracovana koncepce soc. podminenych slovnikii realnych nebo v psych. smyslu dodatecne racionalizovanych motivii, urcujicich interpretaci chovani (Ch. W. Mills, 1963), a koncepce motivovaneho vyberu z repertoaru moznych Cinnosti, vychazejici z pfedvidaneho hodnoceni ostatnimi i ze sebehodnoceni jedince (H. L. Zetterberg, 1966). V prakticke aplikacije silne rozmen tzv. motivacni vyzkum, zv!. v metodo!. ohranicitelnych oblastech marketingu, reklamy a propagandy, pedagogiky a personalniho i'izenL A: motivation F: motivation N: Motivierung I: motivazione Lit.: Homola, M.: Motivace lidskeho chovan!. Praha 1972; Madsen, K. B.: Teorie motivace. Praha 1972; Nakonefny, M.: Motivace pracovniho jednani a jeji fizen!. Praha 1992; Parde!, T.: Motivacia ludskej cinnosti a spnivania. Bratislava 1977.

Vld motivace inovacni viz inovace mot i v ace v y k 0 nova viz motivace, spolecnost vykonova, teorie vykonove motivace Moynihanova zprava - s-gicka -texpertiza vypracovanaD. P. Moynihanem v r. 1964 pro administrativu prezidenta L. B. Johnsona a venovana vyzkumu cernosskych rodin zijicich v -tghettech. Hlavni tezi zpravy je tvrzeni, ze centralnim problemem cernosske mensiny v USA je hluboka krize cemosske rodiny; zakl. prostfedkem upravy spo!. postaveni cernochii v Americe a snizeni rasoveho napeti proto nemiize byt nic jineho nez stabilizace cernosskych rodin. Pi'edstavitele -tradikalni sociologie zprave vytykali, ze navrhy, ktere vlacte doporucuje, vychazeji z konzervativniho pi'edpokladu, ze jedinym polit. subjektem je mocenska elita, ktera funguje v ramci existujici struktury moci a ktera pod Ie vlastni viile rozhoduje

o tom, jak a komu rozdelit prosti'edky, jimiz vladni administrativa disponuje. RadikaIove navrhovali, aby toto rozhodovani bylo naopak svei'eno tern castem populace, jichz se dany problem pfimo dotyka a ktere take nejlepe sve vlastni problemy znajL M.z. spolu s tzv. -tCamelot projektem byla hodnocena jako nejvyraznejsi projev technokratickeho chapani spo!. funkci s-gie. Kritikove zpravy sice spravne postihli teor. a ideo!. omezeni M.z., soucasne vsak nedocenili hodnotu shromazdeneho empir. materialu. Moynihan sam se v r. 1969 stal poradcem prezidenta R. Nixona. Radikalni sociologove posleze sami pfistoupili k samostatnemu studiu cemosske otazky a rasoveho problemu viibec a ucinili z toho jedno ze svych klicovych temat. A: Moynihan Report F: rapport de Moynihan N: Moynihan Bericht I: rapporto di Moynihan Lit.: Moynihan, D. P.: The Negro Family: A Case for National Action. In: Rainwater, L. - Yancey. W. eds.: The Moynihan Report and the Politics of Controversy. Cambridge. Mass. 1968; Mucha. J.: Socjologia jako krytyka spoleczna. Warszawa 1986.

Pet

m r a v nos t - (z lat. mos, mores = mravy) - pojem, ktery rna stejny etymologicky zaklad jako -tmoralka a je take pouzivan jako jeji spiSe starsi synonymum. Pokusy 0 podstatne semanticke rozliSeni obou pojmii navazuji pfedevsim na moralni filozofii G. W. F. Hegela. leho rozliSovani moralky a m. je fiI. vyzn. doplnenim a rozvinutim novovekeho principu moralniho stanoviska autonomie viiIe, ktere vyzdvihlo pravo subjektu na "moralni svobodu", jehoz klasickou formulaci pi'edstavuje -tkategoricky imperativ 1. Kania. Hegel rozsii'uje zaklad tohoto prava 0 to, co mela autonomni vii Ie podle Kanta potlacit: 0 pfirozene smyslove zvlastnosti, pohnutky, zajmy a vasne, zaroven stirn vsak zdiiraznuje privatnost, parcialnost a formalnost moralniho stanoviska, ktere nemiize byt zakladem zadne materialni nauky 0 povinnostech. M. miize byt podle Hegela naopak pouze veci cele spolecnosti, zejm. pak tzv. -tprakticke filozofie, ktera rna za ukol nachazet a formulovat rozumnost, pravnost a m. velkych zivotnich uspofadani (manzelstvi a rodina, stav, spolecenske instituce, stat, ustava) tim, ze bude kriticky odlisovat substanciaIni a pravdive od falesneho a nahodneho. Teprve za techto pl'edpokladii miize byt zachovano "moralni stanovisko" vychazejici z plnosti zivota individua a individuum bude zaroven "naIezet" mravni skutecnosti, zit pfimel'ene mraviim sve zeme, naroda i doby. V tomto pojeti tedy neni ostry pl'edel mezi m. a -tmravy, z nichz m. vzesla, a zaroyen jsou formulovany podminky odliSujici modemi m. od pouhych mravii. Hegelovo pojeti m. mj. sblizuje novovekou moralni filozofii s klasickou -tetikou aristotelovskeho razeni.

A: ethical life, morals, morality F: morale N: Sittlichkeit I: moralita, buon costume Lit_: viz -tetika, -tmorlilka.

HaH m r a v y - v dane skupine, komunite, spolecnosti rozsifene a ustalene -tvzory chovani, postavene na obecne phjimanych -tnormach. Pojem m. se pouziva casto ve stejnych souvislostech i k oznaceni tehoz jako pojmy -tzvyk, resp. zvyklost a -tobycej a rna spiSe liter. neZ ved. relevanci. 0 pi'esnejsi vymezeni ve vazbe na vyse zminovane terminy se pokusil W. G. Sumner v r. 1906. Podle neho se m. vytvareji ze zvykii a obycejii (folkways), jsou ale postaveny nejen na obecne pi'ijimanych, stabilizovanych cinnostech, ale i na abstraktnich moralnich principech, jsou soc. zavaznejsi, podlehaji silnejsi -tsocialni kontrole. Maji take vetsi vyznam pro udrzeni spo!. i'actu. I kdyz je toto vymezeni dnes povazovano za ponekud umele a ne pfiliS empir. vyuzitelne, byvaji m. chapany jako komplexnejsi, byi mene urcite vzory chovani, ktere se vytvai'eji a meni relativne pomalu, jsou soucasti -ttradice a v jistem smyslu pl'edstupnem -tmravnosti. Pojem m. obsahuje na rozdil od zvyku ci obyceje jiz jiste hodnotici kriterium vyskytuje se i ve spojeni s pi'idavnymi jmeny "dobry" a "spatn)"', zachovava si vsak relativizujici vazbu na konkretni kult. kontext. M. svym zpiisobem doplnuji -tpnivo, jsou neformalne sankciovanymi pi'edpisy chovanL Nekdy se slovo m. pouziva i jako synonymum -tmoralky, casteji se ale vyskytuje ve spojeni "mistni mravy", cimz se mini urcita lokalni specifika zahmujici jak mistni obyceje, tak osobitou interpretaci obecnych moralnich norem, modifikaci sii'eji platnych vzorii chovani. Nekdy se pojem m. vztahuje pi'edevsim k rovine -tspolecenskych konvend, resp. -tvkusu. Termin "dobove mravy" zasahuje vyznamove do kategorie -tzivotnlho stylu, postihuje vsak vetsinou jeho vybrane stranky (sexualni chovani, zpiisob oblekani, vel'. ceremonialy apod.). A: mores F: moeurs N: Sitten I: costumi Lit.: viz --+morruka, --+zvyk.

Vod muslimove viz islam m u z - v s-gii je stejne jako -tzena chapan jako ti'idici demogr. znak (viz -tpohlavi), take ale jako vyzn. soc. -trole ve spolecnosti, ktera vychazi ze specif. znakii -tosobnosti i z hist. a kult. zakotveneho -timaga. V diferencialni psychologii se uvazuje 0 psych. zvlastnostech dospelych muzii ve srovnani s zenami. J. P. Guilford provedl v r. 1959 faktorovou analyzu osobnosti a dospel k identifikaci specif. muzskych vlastnosti, tzv. maskulinity (z lat. 653

mysterium

mystika

masculus = muzskY). Pokud jsou tyto znaky ve vyrazne mife u jedince pfitomny, je oznacovan jako maskulinni osobnost. Krome toho byly zjisteny charakteristicky muzske zajmy u am. dospele populace, zejm. zajmy tykajici se povolani a tech. zajmy. Nejvice se muzi od zen odlisuji v oblasti emocionality: jsou mene expresivni a mene vzrusivL Z pfip. pfitomnosti vysoke hodnoty feminity u muzu ale ne1ze soudit najejich -thomosexuaIitu. Ve vyvojove a soc. psychologii je problematika m. tematizovana jako proces identifikace s roli sveho pohlavi, ktery probiha jiz v detstvi, vrcholi v obdobi dospivani a adolescence, kdy se uplatnuje hlavne zpusob vychovy a identifikace chlapce s -totcem, a je dotvafen prvnimi erotickymi zkusenostmi (J. Obuchowska, A. Jaczewski, 1982). Velke rozdily v psychice a v soc. rolich muzu a zen, ktere zjistili kult. antropologove (M. Meadova, 1935, a daISi), jsou vysvetlovany vlivy kult. podminek zivota, nikoli genetickymi Ciniteli, i kdyz se vedle spol. determinant psych. diferenciace muzu a zen uplatfiuji v jiste mife tez determinanty bioI. (H. Dannhauer, 1977). Tyto otazky nejsou dosud pIne vyjasneny. Napf. dulezite diferencovane pohlavni stereotypy se vytvafeji jiz ve veku tfi let a projevuji se prohlubujicimi se rozdily v detskych hrach (typicke hry chI apecku a devcatek), coz M. Moers (1941) vysvetluje bioI. pohlavnimi rozdHy, zatimco W. Hansen (1955) zduraznuje spiSe vlivy vychovy a soc. vztahU. Kult. prototyp role a postaveni m. ve spolecnosti se Udajne vyvijel z jeho puvodni lllohy loyce, bojovnika a ochrance. Tim vznikl i zaklad -tdelby prace mezi pohlavimi a podle nekterych, dnes jiz malo zastavanych, teorii -tpatriarchat. Nektere feministicke teorie naopak ozivily ideu -tmatriarch:itu, kde m. udajne vystupoval v roli podfadne a byl podfizen zene. Pozice m. se z casti transponuje do jeho mista v systemu -tpriliuzenstvi, ale u nekterych pfir. narodu jsou m. z velke casti sve role zastupitelni zenami. Soc. ztvarneni m. jako role je ale vesmes velmi vyrazne a odpovida obecne potfebe soc. dichotomizace, ktera do spolecnosti vnasi zarodky -tr:ldu a promita se i do nab. -tmytologie. Archetypicky obraz m. je pojednan v Jungovi -tanalyticke psychologii. A: man F: homme N: Mann I: uomo Lit.: Dannhauer, H.: (1973) Gesch1echt und Person1ichkeit. Berlin 1977.

Nak, Vod my s t e r i u m - (lat. mysterium = tajemstvi, coz je pfimo pfevzato z fec. mysterion) - ve vych. kfesfanstvi termin pro svatost, jinak spec. termin uzivany v pluralni podobe pro oznaceni tajnych -tkultu se zasvecovacimi -tobrady, zvl. v antice. Ackoli jsou vetsinou znama jen m. provozovana ve starem Egypte (Osiridova a Isidina), starem 654

Recku (dionyska, Bakchova, eleuzinska), v Male Asii a starem Rime (Mithrova), jsou rozsifena ve vsech kulturach. Velka m. byJa pfistupnajen vyvolenym, tzv. mystum (epoptum), a jejich smysJem bylo prostfednictvim pfimeho zazitku umoznit pfistup k posvatnemu, tj. nazfit pod statu urCitych bozstvi a tajemstvi, zejm. zivota, smrti a vzkfiSenL Zasveceni (iniciace) tu znamenalo dosazeni urciteho stupne duchovni zralosti. Ne vsechny -tiniciacni obrady maji ovsem mysterijni charakter (nema jej napf. zasvecovani chlapcu do muzskych roli u pfir. narodu). Smyslem m. v tomto pfipade rna byt komunikace nonverbalnimi prostfedky transcendentnich obsahu jakozto nesdelitelnych slovy . Proto shledavame obdoby systemu fil. transcendentalismu u orfiku, pythagorejcu, neoplatoniku aj. M. v sirsim smyslu je take dulezitou religionistickou kategorii: podle R. OUa existuje m. tremendum (desive tajemstvi) am. fascinans (pfitazlive tajemstvi), coz je zakl. dvoji charakteristika pusobeni tzv. numinosa, tj. tajemne nadpozemske moci jako ustfedni kategorie nabozenstvi, na cloveka. I tato definice navazuje jiz na starsi uzus. Za "mysterium magnum" pokladal napf. Paracelsus vse, co je ve svete tajemne, za "mysterium tremendum" bylo pokladano tajemstvi zivota, smrti a vzkfiSeni, ktere je obsahem vsech klasickych orientalnich i zap. m., ktera jsou bohata na symboliku -tsmrti a znovuzrozenL V m. pfir. narodu casto vystupujici les, prales, dzungle, cozjsou symboly zasvetL F. C. Endres (1938) poklada za spolecny znak vsech m. pocit cloveka, ze svet, vesmir nejsou ve sve objektivni podstate pfistupne lidskemu intelektu, ze bozske se da prozit jen v -tsymbolech. Zjednodusene jsou nektera m. chapana jen jako oslavy plodnosti (napf. Osiridova, eleuzinska s bohyni Demeter a jeji dcerou Kore'); W. F. Otto (1934) vsak tvrdi, zeje to "epifania", tj. bozske zjeveni svet. fadu, jeho transcedentni podstaty. Ve stfedoveku se pojmem m. oznacovaly "mysterijni hry" (puvodne ovsem spiSe ministerijni, sluzebne), pokladane za pfedchMce opery. Vrcholily v pasijich, hrach 0 zivote a smrti Krista a svatych (R. Hoesch, 1979). Nekdy byvaji pokladany za reziduum starovekych m., ale pasije ci vubec klicove udfilosti z Kristova pozemskeho i oslavneho zivotajsou nazyvany m. v starobylem liturgickem uzu cirkve, ktery vychazi pfimo z Noveho zdkona, kde se mluvi o zjeveni "tajemstvi skryteho od veku a narodu" v Bozi milosti v Kristu - taUe jde spiSe 0 sveraznou analogii ve spolecnem kult. prostfedi, ktera uziva spolecne kategorie, ale nabizi zvlastni fesenL Fenomenologii m. podal zejm. M. Eliade (1957), jejich podrobny ved., resp. s-gicky vyklad vsak dosud chybL A: mystery F: mystere N: Mysterium, Geheimnis I: mistero

Lit.: Eliade, M.: Mythes, reves et mysteres. Paris 1957; Wahlbald, H.: Mys· terienweisheit. Mlinchen 1972.

Nak my s t i k a - (z fec. myein = zavirat oci, pfenesene uzavfit se vnejsimu svetu a vstoupit do vJastniho nitra) - v lidovern pojeti "tajemne", komunikace s -tnadpfirozenem (v tomto smysluje m. totez co -tmagie), ale s akcentem pasivity, ved. byva chapana jako vychodisko nebo zaklad -tnabozenstvi, v uzsim smyslu jako jeho spec if. i extremni forma. Svet. nab. soustavy maji sve mysticke systemy: -tkresfanstvi pfedevsim stfedovekou m., -tislam rna sufismus, -thinduismus a -tbrahmanismus nektere systemy j6gy (bhakti-j6ga, j6ga "hadi sHy", tantra a daiSi), sve mysticke smery mel i -tjudaismus a dalSi rozvinuta nabozenstvi. M. vetSinou netvofi zvlastni -tsekty, ale pfedstavuje tradici umoznujici nadnormalni nab. prozitek v ramci dane vlry, i kdyz ten pochopitelne muze vest k hereticke odchylce: spekulativni m. smefuje fil. zejm. k monismu (stirani hranic mezi ja a ne-ja, casem a vecnosti, v duchu tvrzeni, ze "nic neni uvnitf ani vne, nebof co je v nitru, je i mimo me"). Fenomenologicky vystupuje m. pfedevsim v podobe extatickych nab. zazitku, ktere jsou mystiky sdelovany feci plnou temnych -tsymbolu a chapany jako pfime nazirani bozstvi nebo pfime spojeni s -tbohem (unio mystica). V tomto smyslu se vyjadfuje nejvetSi katol. mystik sv. Jan od Kfif.e, ktery hovofi 0 "vystupu duse k Bohu". Mysticka zkusenost je tak vydavana za zvl. druh poznani, v nemz nejde jen 0 vytdeni, v nemz se uplatnuje i cviceni v koncentraci, kazni duse, ktera se pohfizuje do niterneho zakouseni milosti a speje k bezprostfednimu dotyku s Bohem. Hugo de St. Victor deli mysticke poznani na tfi stupne: cogitatio (rozvazovani), meditatio (pohrouzeni) a contemplatio (nazirani). Pfesto se za psych. podstatu m. povazuje vystupnovani nab. afektu projevujici se stavy extaze s charakteristickymi vyrazovymi znaky zuzeneho vedomL Patologove spojuji tyto stavy casto s hysterii ci jinymi fenomeny psych. alterace a psychoanaJytikove hledaji jejich puvod v -tsublimaci potlaceneho sexu. Kfesfansti, zejm. katol. teologove se pokusili neutraJizovat tento poukaz k pfizemnim zdrojum mysticke zkusenosti oddelovanim "pravych" mystickych stavu od "nepravych" a jsou v oznacovani pravych mystiku velmi zdrzenlivL Rozsahly pokus 0 katol. psychologii m. podnikl napf. A. Mager (Mystik als seelische Wirklichkeit: Eine Psychologie der Mystik, 1945), ktery vychazi z tezi metafyzicke psychologie Tomase Akvinskiho a z rozliseni dvou zpusobu byti -tduse - prvni, anima, je vazano na -tteIo a druhe, spiritus, je od tela oddeleno. Ve stavu, kdy je duse vazana na telo, ji smysly zahaluji duchovni svet, a pro-

to pfedpokladem mystickeho zazitku je oprosteni od smyslovosti, staY, ktery sv. Jan od Kfif.e nazyva "temnou noci smyslu" (clovek v nemjako v temne noci poznava bezmocnost svych smyslu). Dominikan S. M. Braito (1942) to interpretuje jako "ocisteni duse ohnem temne noci smyslu". Podminku uzavfeni se smyslovym dojmum (koncentrace na vnitfni bozstvi) vyzaduje vetsina systemu m., nektere vsak, ktere katolicismus oznacuje jako m. "demonickou", zduraznuji naopak vystupnovani smyslovych zazitku, napf. sexualnich (v indickem tantrismu). V tzv. Asklepiovi! zasveceni jisteho starofec. -tmysteria se hovofi o paradoxnim stavu: "nevi, ale vse poznava". Ve vrcholnem okamziku mystickeho zazitku, v extazi, je telesne vubec vylouceno (nejen vnejsi dojmy, ale i telove pocity). V tomto stavu se mohou ukazat i fenomeny -tstigmatizace a jine telesne zmeny, ktere opet poukazuji na vztah ke konverzni hysterii, coz pfipousti iMager. Katol. teologove poukazuji na nepravou m. protestantskou, panteistickou, plotinskou, demonickou aj., zduraznujice soucasne vliv Bozi milosti, ktery vylucuje deviaci mystickeho zazitku. Podle nich prava m. je "darem Ducha svateho OInilostnene dusi". Pravost teto milosti dokazuji ucinky mystickeho zliZitku v dusi, pfedevsim tim, ze se stane zce1a pokomou. Mysticky zazitek samje akcentovan mj. intenzivni -Iaskou a je proto mystiky casto vyjadfovan erotickymi slovnimi symboly. Mezi nejvyznamnejsi kfesfanske mystiky se pocitaji: Bernhard z Clairvaux, Hildegarda z Bingen, Bonaventura, M. Eckharl,i. van Ruysbroeck,H. Seuse,J. Tauler, Tomas Kempenskj, J. Bohme, J. Scheffler (zv. Angelus Silesius), M. de Molinos, Ignac z Loyoly, Juan de la Cruz (Jan od Kfif.e), "ucitelka" m. karmelitanka Terezie z Avily a fr. my sticka M. Bouvier de la Motte de Guyon. Rada techto mystiku je vsak katol. teologii odmitana (Eckhart, Bjjhme). Zajem 0 m. ve 20. st. dal vznik fade skol tzv. prakticke mystiky, z nichz nejznamejsi byla skola nem. zednare J. B. Kerninga, na niz navazoval prazsky "prakticky mystik" K. Weinfurter. Take v poslednich desetiletich rozsifeny zajem 0 tzv. "rozsifene vedomi" vedl k vIne zajmu o praktickou m., ktera vsak byla zamenovana s tzv. psychedelickou zkusenosti navozovanou pomoci rUznych drog (zejm. LSD) a spojovana s indickou -tteozofii. Spisovatel A. L. Huxley pestoval po 2. svet. valce tzv. experimentalni m. pomoci meskalinu, jehoz uzitim vsak dosahoval pfedevsim velkeho zvyrazneni barevneho vnimani a opticke deformace vnimanych objektu. Soudil, ze vetsine tech, kdo pozivaji meskalin, to pfinasi jen "nebeskou cast schizofrenie", coz oznacuje sam spiSe za -tvizionarsty! V soucasne dobe se pfedevsim na Zapade pohybuje fada "vUdcu" ruznych mystickych skol a -tsekt, zaruce655

mytus

mysleni

nych guruu, konaji se navstevy indickych asramu, obnovuji se stare pohanske kulty, pestuje se tzv. transcendentalni meditace, trva zajem 0 --tzen-buddhismus a objevuji se i jine pnznaky poti'eby uniku ze sveta, kde se clovek cHi byt odcizen sve lidske pods tate a zveci'iovan, do sveta iluzi. Konzurnni spolecnost trpi dusevnim hladem, citovou nenasycenosti. Rada adeptu m. konci na oddelenieh psychiatrickych klinik nebo se stava beznadejnymi spo!. outsidery. A: mysticism F: mysticisme N: Mystik I: mistica Lit.: Kemmerich. M.: Das Weltbild des Mystikers. Leipzig. Wien, New York 1926; OveCka, J.: Ovod do mystiky. Praha 1948; Otto. R.: Das Heilige. MUnchen 1963; Underhill. E.: Mysticism. London 1949.

Nak

my s len i viz psychologie analyticka, vnimani m ys leni jed nor 0 zm e rn e viz elovek jednorozmerny mysleni krea ti vni viz kreativita my s len i mag i eke viz esoterismus, hermetismus, magie, ritual my s len i soc i a I n i viz dejiny socialniho mysleni mySieni tvu rei viz heuristika mysleni vizualni viz imaginace mytem viz mytus my t 0 log i e -(z rec. mythos == slovo; logos == rec, nauka) _ 1. soubor --tmytu urciteho naroda, kultury Ci etnicke skupiny (tradicni jsou staroveke soubory - egyptske, rec., fimske, indicke, ale take z predkfesianske Evropy - germanske, keltske, slovanske); 2. vedni disciplina, ktera se zabyva rozborem, vykladem a srovnavanim --tmYtu. M; byva chapana jako soucast soc. a kult. antropologie, protoze pojirna tvorbu a uchovavani mytu jako vyzn. soc. a kult. oblast lidske cinnosti, ale myty a m. v prvnim smyslu jsou i predmetem zajmu s-gie, spec. --tsociologie nabozenstvi, historie, religionistiky a psychologie (spec. --tpsychoanaIYzy). M. jako disciplina Ci subdisciplina studuje povahu mytu, jejieh funkce a jejich misto v soc. zivote lidi. Vlastne jiz od antickych dob provadi interpretativni vyzkumy, ktere vsak prinaseji rnnoho nesnazi: mytieke pfibehy totiz umozi'iuji uzasne mnozstvi variantnich vysvetleni, protoze v nieh dochazi k rnnoha deformacim skutecnosti, k zamenam mista a casu, hlavni pfibehy jsou neustale provazeny vedlejsimi, ktere odvadeji hlavni dej jinam, jejich charakter je casto anekdoticky a svedci 0 tom, ze mytus slouzil nejen ke sledovani hrdinnych pribehu, ale zarovei'i k pobaveni. Ve vykladu mytu existuje tedy velky chaos. 656

K prvnim interpretacim doslo v Recku v 5. st. pr.n.1. Euhemeros (4. st. pr.n.l.) videl v my tech deformovane a poetizovane pribehy skutecnych udalosti a jeho systematicky a skepticky pristup prevzalo pozdeji kfesianstvi jako zaklad kritiky --tpohanstvi. Fil. tradice vychazela z Platona, pro ktereho byly myty zdrojem polopravd a poloIzi a ktery navrhoval cenzurovat je, aby nekazily mladef. Protoze mytus byl prostrednikem mezi --tposvatnym a profannim, byl pIny temnych vyznamu vyhrazenych pouze zasvecenym, vide I nap£. pater Kircher v genezi starych mytu dilo dabla. Unik od mytu k --tnabozenstvi je patrny v mnoha interpretacich. Vetsinou jde bud' 0 ved. a hist. zduvodneni korenu nabozenstvi, anebo je mytus povazovan za projev archaickeho nab. vedomi. C. G. Jung, J. G. Frazer, M. Eliade aj. se pokouseli 0 rozbory mytu ve vsech kulturach, aby z nich odvodili obecne zavery a budovali modely spoleene pro cele lidstvo (viz Jungovy --tarchetypy). Vyraznym pokrokem ve studiu mytu bylo zapojeni lingvistiky, ktera umoznila analyzovat myticka vypraveni na zaklade jazykove pfibuznosti. G. Dumezil poukazal pfi jazykovem srovnani indoevrop. mytu na spolecne koreny polito a soc. struktury vsech narodu od Indie po Atlantik. Systematicke studium mytU se rozvinulo v 18. st. Na racionalistieke prvky kritiky starych mytologii navazalo predevsim --tosvicenstvi, ktere myty chapalo jako iracionalni, libovolny vykladovy nastroj. --tRomantismus (Ch. G. Heyne, J. G. Herder, F. Schlegel, G. F. Creuzer) dospel k predstave, ze na usvitu lids tva existovalo dejinne nutne obdobi "aetas mythiea", jehoz vedeni obsahovalo puvodni moudrost lidstva a bylo predobrazem dnesniho nabozenstvi, umeni, moralky i vedy. Ve 2. polovine 19. st. vznikl vyvojove srovnavaci model vykladu mytU (viz --tevolucionismus), postaveny na hledani pfirozenych (bioI., psych.) faktoru mytickeho svet. nazoru. V te doM se zacaly rozvijet take antropol. vyzkumy mytu (E. B. Tylor, Frazer aj.). Pocatkem 20. st. vznikla rada dalSich orientaci studia mytu: z pozic --tsociologismu se jimi zabyval zejm. E. Durkheim, psycho!. pojeti rozvinul W. Wundt, v ramci symbolismuje studoval E. Cassirer a ve stylu funkcionalismu modeloval vyklad mytu B. Malinowski, ktery je chape jako funkcni naplneni praktickych potreb pfir. lidi. Zdurazi'ioval take souvislost myticke pi'edstavy a praktickeho --tkultu. Vznikla dokonce tzv. mytologicko-ritualisticka skola, do niz patfili napr. S. H. Hooke aA. W. Watts. Nejvyzn. je ale pi'inos --tstrukturalismu ke studiu mytu a m., po 2. svet. valce spec. C. Levi-Strausse. Ve svem rozsahlem rozboru am. mytu vyzdvihl skutecnost, ze tvorba mytu je soucasti specif. druhu mysleni --tpfirodnich narodu. Tento autor jednoho z nejrozsahlejsich del veno-

vanych m. dokazuje, jak myty na zaklade systemu jazykovych a logickych transformaci promei'iuji logicke struktury zalozene na vjemovych a citovych kvalitach az do struktury vztahu ve spolecnosti. Celym svym dilem se snazi dokazat, ze myticke mysleni je stejne tak logicky strukturovane jako ved. mysleni a ze rozdil mezi nimi je pouze v tom, ze myticke mysleni se projevuje v obrazech, zatimco ved. mysleni v pojmech. Co je rozdeluje, nezavisi na mentalnim vybaveni lidi dane kultury, ale na hist. nahodilostech, ktere nekde vice, nekde mene vedly k prechodu od nevedome logiky mytickeho mysleni k vectome log ice, ktera je prvni formou ved. mysleni a objevuje se poprve ve starovekem Recku. V povalecnem obdobi se zkoumani mytu rozsifilo 0 problem jejich vlivu na vytvai'ehi moderni spolecnosti. M. Horkheimer a T. W. Adorno pi'i hledani duvodu nacistickeho navratu k barbarstvi oznacuji tzv. osvieenskou racionalitu za mytus moderni spolecnosti, neboi v jejim ramci se sarna myslenka stava nepodminenou. Uplnou --tdemytologizaci moderni kultury prezentuji pozitiviste (napi'. E. Topitsch). VetSina autoru se ale bud pfiklani k nazoru, ze mytus a mytologie jsou zakladem zivotne nutnych hodnot kazde spolecnosti a obsahuji i racionalni prvky (L. Kolakowski, G. Brand, M. Hochgesang aj.), nebo myty poklada za neracionalni soucast dnesni kultury (1. Derrida, K. Hubner aj.). A: mythology F: mythologie N: Mythologie I: mitologia Lit.: Frazer, J. G.: (1907-1915) Zlata ratolest. Praha 1977; HorkiJeimer, M. - Adorno, T. W.: Dialektik der AufkHirung. Frankfurt a.M. 1969; Horstmann, A.: Mythos. In: Historisches Worterbuch der Philosophie, sv. 6. Basel, Stuttgart 1984; Levi-Strauss, c.: Mysleni pfirodnich nllrodu. Praha 1971; Levi-Strauss, c.: Mythologiques, I.-IV. Paris 1964-1971; Middletown, J. ed.: Myth and Cosmos. Austin 1967; New Larousse Encyclopedy of Mythology. London 1959; Tokarev, S. A.: Mify narodov mira, t. 1-2. Moskva 1987-1988; Vries, J. de: Forschungsgeschichte der Mythologie. Freiburg, MUnchen 1961.

Jus, Win, Pap mytus - (z i'ec. mythos == slovo) - zvlastni slovesny utvar, vetSinou pnoeh odpovidajici skutecnosti, ktery skryva vyzn. symbolickou hodnotu. Pi'enesene se za "mytiekf' oznacuje kazdy jev, instituce nebo pi'edmet, ktery je ojedinely nebo nepravdepodobny (viz napi'. vyrok "v diktature se spravedlnost jevi jako mytus"). Symbolieka hodnota m. obvykle nezaujatemu posluchaCi Ci ctenai'i nie nerika. Soc. hodnota m. spocivala v tom, ze se v nem spojoval spo!. souhlas s vypravenym dejem a osobni prozitek a oboje pociiovali vypravec i posluchac. M. nema nikdy autora, ale pouze vypravece, coz neznamena, ze pi'ibeh nikdo nevymyslel, ale aby se stal m., musel ztratit jakykoliv odkaz na autora. M. vypraveny z generace na generaci se stava poselstvim. Skryty --tsymbol a poselstvi mu dodava nadpfirozeny charakter. M. je obvykle pi'iMhem legendarnieh

postav, ktere rekapituluji a shromazduji ve svych cinech celou lidskou zkusenost. M. nejsou hist., odehravaji se mimo cas, resp. v davnych, casove neurcitych dobach (ve stylu "byl jednou jeden ... "). M. je tak svym charakterem zcela anachronni. Lze jej povazovat za zv!. typ soc. interakce, ktera rna strukturu projevujici se sekvencnim poi'adim udalosti, ktere pod Ie J. Goodenougha obsahuji prvky soc. identity, podle E. R. Leache znaky, mezi nimiz vznikaji sledovatelne vztahy. M. rozviji temata geogr., kosmologicka, soc. a tech.-ekon. Ie spojen s empir. fakty, ale ta se mohou projevovat velmi odliSne od skutecnosti. M. muze klast obecne a zak!. otazky, ktere vyplyvaji ze vzajemneho pusobeni pfirody a kultury - napi'. "Ie smrt konecna?", "Ie pravidlo incestu nezbytne?", "Iak pocalo lidstvo?". Podle C. Levi-Strausse neni m. nikdy zcela vycerpan, neboi se objevuji neustaIe jeho nove varianty: bud' roste, nebo je mrtvy. Leach vsak tvrdi, ze ma-li byt z m. pochopeno jeho pravdive poselstvi, musi byt znamy vsechny jeho varianty. R. Graves ukazuje na m. z antickeho Recka, ze tato variantnost neni typieka pouze pro dodnes zive m. --tpfirodnich narodu, ale plati i v pi'ipade davno mrtvych, klasiekych --tmytologii. C. Levi-Strauss zdurazi'iuje, ze m. tim, ze je vypraven, je soucasti lidske i'eci, a proto je svou strukturou a chovanim blizky --tjazyku. Na rozdil od jazyka, jehoz struktura je dana fonetickymi znaky, jimz jsou pi'ifazeny urcite semanticke hodnoty, jsou ale m. tvoreny souborem spec. znaku - mytemu, ktere jsou komplexnejsi povahy nez znaky lingvisticke, takZe vyjimaji m. z ciste informace. M. pi'edstavuji soc. modely, ktere funguji v opozici - mnohdy totiz zobrazuji opak reality. Toto pojeti pi'ipomina --thry, kde jsou proti soM dye strany ana zacatku neni jiste, kdo bude vitezem. M. je totiz vypnlveni pine zapasu, explicitnieh opozie, ktere musi byt vyi'eseny, a i kdyz vypravec i posluchaCi znaji vysledek, pi'esto nejistota, jak to skonci, v pribehu zustava. M. a hry jsou i nositeli formalnieh vztahU k soc. skupinam, pro ktere jsou informativni, smyslupine. Dodnes jsou (podobne jako pohadky nebo v podoM pohadek) mediem, kterym se pi'edkladaji detem modely spolecnosti. Iako Ciste psycho!. fenomen interpretuje m. ve sve --tVolkerpsychologii W. Wundt (1900 a jindy), F. W. J. Schelling (1809), J. J. Bacho/en (1861), E. V. A. Dacque (1931), E. Cassirer (1923 a jindy). Bacho/en jej povaZuje za "zvniti'nene zjeveni metafyziekeho" a spojuje jej s "matei'sky", tj. iracionalne komponovanou lidskou psychikou pradavnych dob. Wundt poukazujici na pnouznost m. a poezie vyklada jej pojmem "transcendentalni apercepce", jiz rozumi "Ciste puvodni vedomi". Cassirer v souvislosti se svou "filozofii mytu", resp. symbolickych forem, srovnava empir. ved. svetonazor s mytickym: 657

mzda nabozenstvi m. je mu produktem zvlastni jednoty citu a mysleni a stavi se proto proti pokusum vysvetlovat jej jako alegoricke vyjadi'ovani. B. Malinowski popira symbolickou povahu m., kdezto K. Kerenyi a C. G. Jung ji naopak zdfuaznuji m. je jim projekci -tarehetypu. L. Frobenius nazyval principy tvoi'eni m. monad ami "vnitfuiho tlaku" vyjadfit urCite, duchovne zformovane zazitky. Psychoanalytikove O. Rank a H. Sachs (1913) spati'ovali v m. analogii se sny: sen v individ. am. ve fylogenetickem smyslu reprezentuji "kus zanikleho detskeho zivota"; m. obsahuji projekce "zapovezenych uspokojeni". Pro E. Neumanna (1949) jsou m. projekci probouzejiciho se vedomi. V psychol. analyze m. dospel nejdale M. Eliade (1950 a jindy), ktery navazuje na archetypicke zaklady a odmita redukci m. na psychol. ci s-gicky pi'istup. M. rna podle neho ahist. vniti'ni strukturu, je to "vecna soucasnost"; symboly nikdy neztraceji svou psychol. aktualnost, je jen ti'eba "strhnout jejich nove masky". Eliade tvrdi, ze kaZda lidska bytost v sobe nosi znacnou cast prehist. lidstvi a to cloveku umoznuje, aby v obrazech a symbolech sestupoval do oblasti "rajskeho stadia pracloveka"; proto i clovek soucasnosti stale proziva velke myticke motivy, avsak jiz v jinych formach, vetsinou "zdegenerovanych" (napi'. m. -thrdinu proziva ve filmovych westernech apod.). M. prezentuji urCite duchovni, sakralni vyznamy, ktere nejsou fakty hist., nybrZ nadcasovyrni a jsou podstatne pro lidskou existenci jako hist. situace. Podle R. Cailloise (1938, 1950) jsou zdrojem m. afektogenni pi'ir. jevy (boui'e, zatmeni slunce, faze mesiee atd.) a konfliktogenni dramaticke situace. Obsah m. je jakousi kvazihalucinaci takove situace. Spolecnym jmenovatelem psychol. interpretaci m. je poukaz k archaickemu prozivani sveta, resp. magickemu mysleni (viz -tmagie) a pokus analyzovatjeho poznavaci hodnotu. S-gie se m. zabyva zejm. v souvislosti se studiem -tnabozenstvi, se kterym spojuje pojem klasickeho m. (viz tez -tposvatne a profanni, -tnabozenstvi neviditelne aj.). Zajimaji m. ve funkci -tsvetoveho nazoru, resp. ve funkci prakticko-orientacni a soc.- integracni. -tSociologie umeni studuje m. jako zpusob ume!. vyjadi'eni i obsah umel. dila se silnym, byt nekdy skrytym soc. nabojem (navazuje pi'itom na antropo!. i psycho!. poznatky). Specif. oblasti s-gickeho studia je proces -tdemytologizaee, ale i tvorba a meni tzv. modernich mytu. Nejde jen 0 modifikaci (resp. degeneraci) starych hrdinnych eposu v modernim -tromantismu, ale 0 analogicke mytotvorne mechanismy fungujiei v oblasti vedy, politiky, ekologie, vytvai'ejici se v atmosfei'e novodobych hnuti i kolem nich, kolem vyzn. udalosti, osobnosti. Modemi m. se nevztahuji jen k necemu neskutecnemu, jsou stejne jako stare m. do-

taZenim reality do polohy idealu podpoi'eneho alespon castecnou realizaci. Kazdy m. musi mit rysy verohodnosti a zaroven musi byt symbolem. V teto podoM stimuluje soc. jednani, zejm. skupinove, spoluvytvili vzory chovani, v extremnejsieh podobach listi do -tkultu (viz tez -tnabozenstvi svetske). A: myth F: my the N: Mythos I: mito Lit.: Eliade, M.: Images et symboles. Paris 1952; Eliade, M.: Aspects du my the. Paris 1963; Eliade, M.: (1969) Mytus 0 vecnem mivratu. Praha 1993; lung, C. G. - Kerenyi, K.: Einflihrung in das Wesen Der Mytho1ogie. Amsterdam, Leipzig 1941; Schmidbauer, w.: Mythos und Psycho1ogie. MUnchen 1970; viz tez --+mytologie.

Jus, Nak

m z d a - penezni vyjadi'eni hodnoty -tpraeovni sHy, jeji -teena. Pokud je urceni vyse m. zalozeno na poctu odpracovanych hodin, hovoi'i se 0 casove m., pokud je zalozeno na produktivite prace, jde 0 likolovou m., ktera muze byt stanovena na zaklade vykonu jednotlivce nebo urCite organizacni jednotky. Druhy zpusob je povazovan za vyhodny, protoze motivuje ke zvysovani vykonu a zlepsovani kvality prace. Ukolovou m. lze ovsem pouzit pouze tam, kde lze zjistit vykon kaZdeho jednotlivce, popi'. pracovniho kolektivu. Casova m. je tradicne vyplacena v pmmyslu s pasovou vyrobou, illednikum a obsluhujicimu personalu. Jeji pi'ednosti je snadny vypocet. Casova i likolova m. mohou byt doplneny dalSimi kompenzacemi, napr. poskytovanim volneho casu, pi'iplatku za mimorndne vykony, podilu na zisku apod. Uroven m. v jednotlivych profesieh vychazi z pozadavku na pi'edchozi vzctelani a odbornou pi'ipravu, delku pi'edchozi praxe, odpovednost, fyzickou zdatnost pracovniku apod. Pro jednotlive profese jsou sestavovany mzdove stupnice. Za pi'edpokladu dokonale -tkonkurenee se na -ttrhu prace utvai'i rovnovazna m. stejnym zpusobemjako rovnovaha cenjakychkoliv jinych statku a sluzeb. V nekterych ekonornikach existuje zakonna liprava "minimalni mzdy", kteraje v takovem pi'ipade vychodiskem pro konstrukci cele tarifni soustavy. V modernieh prum. spolecnostech je m. vysledkem nejen pouze ekon., ale i soc. faktom: 1. konstitutivniho sociopolit. konfliktu mezi zamestnanci a zamestnavateli (rust realne m., zkraceni prac. doby, -thumanizace praee); 2. rozvoje -tsocialniho statu a jeho vlivu na "Lohnnebenkosten"; 3. strukturalniho principu komunikativni trzni verejnosti (napi'. ochrany Zivotniho prostredi). M. byva vysledkem soc. institucionalizovaneho vyjednavani, ktere usmernuje mzdovy vyvoj. V jistem smyslu cenu pracovni sily ve spolecnosti urcuje polit. lispech. Ze s-gickeho hlediskaje vyse m. vyzn., i kdyz ne jedinym ukazatelem -tstatusu a ovlivnuje tez soc. -tprestiz. Karierovy vzestup je casto motivovan a take identifikovan zvysujici se m. Pi'i zkou-

mani soc. struktury spolecnosti je dulezitym voditkem -tmzdova diferenciaee. A: wage, salary F: salaire N: Lohn I: salario, retribuzione

muto vymezeni se jako obecny znak vaze obi'adne uctivani (-tkult) a mzne formy pusobeni na nadpfuozenou mocnost, aby napomahala pi'i zajisteni zivotnieh poti'eb a tuzeb vcetne poti'eby hodnotove orientace ve svete. Zaroven Lit.: Baumoi, W. l, - Blinder, A. 5.: Economics-Principles and Policy. New je n. vyjadi'enim vzajemne sounalezitosti lidi i jejich veYork 1988. domi nedostatecnosti (zejm. casove omezenosti lidskeho Kern zivota). Pfi studiu n. se lze zamei'it bud' spiSe na subjekt, na to, ze n.je vyrazem individ. a soc. poti'eb, nebo hlavne na pi'edmet, pi'ip. vytvor nab. viry (I. A. Bldha). 1. Pi'istup z hlediska subjektu si vsima toho, ze n. se tyka vsech psych. a cinnostnich stranek lidske osobnosti (rozumu, chteni, citu, jednani, postoju apod.), ale ze k primarnim znakum n. patfi -temoee a ze v nab. postojieh pi'evaZuje slozka hodnotici nad informacne poznavaci. Vei'ici se pta, jaky je pomer nadpfirozene sHy k cloveku, jak tato sila ovlivnuje tento svet, a hleda zpusob, jak ziskat jeji zajem, lasku, ochranu. CHi, ze touto "komunikaci" muze pi'esahnout sarna sebe, pi'ekroCit meze pozemske reality. Ruzna n. vyvinula spec. praktiky umoznujici navazat, upevnit a vyuzit styk s nadpi'irozenou silou. Ten muze byt navazan i bez stanovenych -tritualu (napi'. individ. ci skup. meditaci, pomoci amuletu, magickych zaklinadel, ve chvilieh mysticke extaze apod.). Nicmene k primamim znakum n. patfi i role medipsychoanaIYza.

Nak

narkomanie viz drogy n a rod - osobite a uvMomele kult. a polit. spolecenstvi, na jehoz utvareni maji nejvetsi vliv spolecne dejiny a spo-

lecne uzemi. Jednotlive n. se vymezuji 3 hledisky (dimenzemi), kult., po lit. a psychol. Jde tedy 0 trojrozmemy pojem (v nemcine Kultumation, Staatsnation a Bewusstseinsnation). 1. Kult. jsou jednotlive n. nejcasteji identifikovany spolecnym -tspisovnym jazykem (tak je tomu zejm. v Evrope a ve vetsi casti Asie), v mnoha pfipadech vsak take spolecnym nabozenstvym (zejm. na Blizkem vychode) nebo spolecnou dejinnou zkusenosti (zejm. v Americe a castecne i v Africe). 2. Polit. existence n. je dana bud' vlastnim statem, nebo federativnim ci autonomnim statusem v ramci vicenar. statu. 3. Psychol. rozmer n. spociva v subjektivnim vedomi jednotlivcu 0 jejieh pfislusnosti k dan emu n.; toto kriterium je rozhodujici. Intenzita nar. uvedomeni miize byt riizna, a to jak s ohledem na jednotlivce, tak obecne v riiznych hist. obdobich ci v riiznych oblastech zeme. Silne nar. uvedomeni, dolozene odpovidajicim chovanim, se zpravidla nazyva vlastenectvim. o -tnacionalismu lze mluvit tehdy, jestlize intenzita nar. uvedomeni je natolik vyhranena, ze se stretava se zajmy, popr. viibec existenci jinych, zpravidla sousednich n. Pi'i utvareni jednotlivych n. piisobily: intenzita stykii, -tnapodoba, ale casto take -tdonuceni. Pokud donucovani pfedchazelo narodne-polit. uvMomeni postizenych, bylo z velke casti uspesne (napr. poanglicteni Walesanii, pofrancouzsteni Bretoncii), kdyz k nemu vsak dochazelo za polit. angazovanosti (mobilizace) postizeneho n., vzbudi10 zpravidla protitlak (K. W. Deutsch). Pi'i formovani modemich n. lze rozliSit 2 standardni typy: evropsky a amerieky (viz tabulka). V Evrope existence kult. povahy n. zpravidla pi'edchazela jeho utvareni po_ lit. V Americe tomu bylo naopak. Zatimco v Evrope Innote n., opirajici svou existenci 0 kult. a psychol. dimenzi, tezce zapasily 0 sve polit. sebeurceni (vlastni -tstat ci autonomii), v Americe, a to zejm. Lat. Americe, vznikly staty bez vlastni kult. identity. V modemich evrop. dejinach bylo stezejni otazkou vytvai'eni nar. statu, v Americe jde 0 vytvareni n. (nationbuilding) casto z riiznorodeho etniekeho (narodnostniho) materialu. Podobne je tomu i v Afriee, jenze zde staty nevytvofili evrop. pfistehovalci, ale vice mene poevropstela vrstva Africanii, ktera se snazi rozdflne kmeny (etnicke skupiny) sjednotit v ramci statu, jehoz hraniee jsou dany byvalymi kolonialnimi velmocemi bez ohledu na narodnostni (etniekou) strukturu. Vanglictine, ktera je podkladem mezinar. nomenklatury, se slovem n. oznacuje kazdy suverenni stat. Narodnost vetsinou znamena statni pfislusnost (angl. i fr. pojeti). V byvalem Ceskoslovensku stejne jako v SSSR se zacalo pouzivat slovo narodnost pro oznaceni nar. -tmensin (Cesi a Slovaci byIi n., Mad'afi v Ceskoslovensku byli narodnosti), statist. zjistovana deklarace narodnosti ale oznacovala jak pfi-

slusnost k jednomu z narodii tvoficich stat, tak pi'ihlaseni k narodnostni mensine (viz tez -tpfislusnost etnicka). Pro narodnostni problemy v ces. smyslu se v anglictine i ve francouzstine zpravidla pouziva vyrazu "etnicke", nekdy tez jazykove problemy (viz -tetnikum). V am. anglictine se vyrazem "the ethnics" oznacuji Americane, u nichz je vyrazny jiny puvod nez anglosasky (W. L Warner). FORMOV ANI NARODO

evropsky typ vetsinovy

americky typ

mensinovy pnibeh

I

I

KMENY

•

altemativa A

I

\

KMENY cizi okupace a primami imigrace

dynasticke staty nad pnbuznymi kmeny

B

kolonie

nad odlisnymi kmeny

domorodci vypuzeni nebo vyhubeni

domorodci podmaneni a casteene mlseni

osvobozeni od materske zeme a nove rozhraniceni narodni staty s narodnostnimi mensinami bez autonomie

mnohonarodni st{tty (nse)

teritorialni staty osidlene jen pi'istehovalci

etnicky stratifikovane

sekundami imigrace narodni staty pnpadne s autonomnimi oblastmi mensin

mnohonarodni federace

teritorialni staty s dodatecnou etnickou diferenciaci a misenim

A: nation F: nation, peuple N: Yolk, Nation I: nazione Lit.: Cobban. A.: The Nation State and National Self-Determination. London, Glasgow 1969; Deutsch. K. W.: Nationalism and Its Alternatives. New York 1969; Francis. E. K.: Interethnic Relations. Amsterdam 1976; Heraud. G.: L'Europe des ethnies. Paris 1974; Krejci. J. - Velfms!cY. v.: Ethnic and Political Nations in Europe. LondYn. New York 1981; Seton-Watson. H.: Nations and States. London 1977.

Kre n a rod nos t viz etnikum, narod, pfislusnost etnicka n aro dopis viz etnografie n arodo vect vi viz fasismus cesky 669

narody prirodni

nauka cirkve socialni

n a rod y p r i rod n i - oznaceni pro spolecnosti, ktere sviij vztah k -tpflrode jako svemu pfuozenemu Zivotnimu prostfedi promitaji do veskere sve spo!. aktivity, a to jak v oblasti ekon., tak i soc., kult. a polit. Termin n.p. odpovida nem. nazvu Naturvoelker a do ces. jazyka jej uvedl J. Capek. V dnesni doM tyto narody mizi postupne ze sveta a rezidualne se uchovavaji pouze na nekolika nejzazsich mistech nasi planety (Amazon ie, Filipiny, Nova Guinea, nektere oblasti Afriky a Australie). Podle C. Levi-Strausse je charakterizuje nejduvemejsi obeznamenost s danym bio!. prostfedim, vasniva pozomost, ktera se mu venuje, a pfesne znalosti vztahujici se na toto prostfedL Jejich duchovni svetje natolik pozoruhodny, ze se stal velkym zdrojem inspirace pro modemi evrop. umenL (Viz tez -tspolecnost preliterarni.) A: natural nations F: nations de la nature N: Naturvolker I: popoli di natura Lit.: Capek, J.: Umeni pl'irodnich narodil. Praha 1938; Levi-Strauss, Mysleni pl'irodnich narodil. Praha 1970.

c.:

Jus

narozeni viz porod n are c i viz dialekt, dialektologie, interference jazykova, jazyk spisovny n a sill - specif. cinnost, chovani, ktere jsou nastrojem vynuceneho splneni pfani, rozkazii nebo zakonu vyjadfenych nebo vyhlasenych jedinci, reprezentanty zajmovych skupin nebo vladou na jinych jedincich, skupinach ci spolecnosti proti jejich viili, resp. pres jejich odpor. I kdyz je n. casto ucinnym prostredkem k dosazeni cile, hodnoti se v ramci tradicni evrop. humanitni kultury v zasade zaporne. Je to chovani, ktere piisobi lidem skodu. Vyskytuje se vetSinou v konfliktni situaci. Je typickym znakem -tvalky. Miize byt pouzito armadou (v zajmu statu, ktery brani sve vnejsi zajmy), policii (v zajmu vnitfniho pofadku a zakonnosti), -tnatlakovymi skupinami (odbory, organizacemi zamestnavatelii, gangy apod.) a take -tdavem ve stavu rozruseni (od polit. protestu pfes projevy -trasismu po -tchuliganstvi, kdy je projevem n. niceni a rabovani). 0 n. se opira -tterorismus (pumove utoky, vrazdy nebo unosy polit. pfedstavitelu). Obrana pfed n. pomoci n. je pfedmetern fi!. sporii (viz -tnenasiH). Georges Sorel byl jednim z prvnich soc. myslitelu, kteff se postavili na obranu n., zv!. pouziteho pro ucely polit. nebo tridniho boje. Sorel a pozdeji G. W. F. Hegel a K. Marx ocenovali akty nasiIi spachane v ramci -trevolty proti tehdejsim spo!. autoritam jako hrdinstvi. Sorel souhlasil napf. s nasilim v priibehu stavek (pracovni spory chapal jako tfidni boj, ne jako ekon. spor mezi zamestnanci a zamestnavateli). BolSevici pouzivali n. pro sve cile, stejne jako to del ali naciste a fa-

670

siste (napr. NSDAP byla organizovana na principu n. a SA, ktera tuto metodu reprezentovala, byla nahrazena SS pote, co Hitlerova frakce pevne drzela moc v rukou a slo 0 kontrolu prostredkii a pouziti n.). Nasilne chovani neni ale vazano jen na polit. motivovane akce, revolty nebo nepokoje. Je dokumentovano n. uvnitr rodin jako prostredek reseni konfliktii nebo pouha ventilace frustraci. Postihuje obvykle nejslabsi cleny rodin, zeny a deti. Biti zen a zneuzivani deti neni specif. jen pro urCite soc. vrstvy, rna obecnejsf pficiny. Nektere kultury vykazuji vetsi toleranci k n. viici nekterym malym skupinam, resp. davaji prednost udrZeni soudrZnosti rodiny za cenu vynucene poslusnosti viici hlave rodiny, vetsinou otci. Velkou roli braje a vzdycky bralo n. v -tkriminalite. Jedinci i riizne organizace, napr. podobne -tmafii (obchodnici s drogami, paseraci, hazardni hraci a prostitutky), uzivaji n., aby vynutili zaplaceni penez, neinformovani policie apod. Tolerance k takovemu n. je pi'ipisovana napf. am. kultufe (modemi am. industrializovane spolecnosti), a to nejen proto, ze prezentuje n. v masmediich, ale i proto, ze toleruje vlastnictvi zbranL N. poulicnich davii nebo nespokojenych skupin obyv. je ovsemjev univerzalnL Mirumilovne a pfatelske prostredi se muze rychle zmenit na prostredi, kde je nasilny zloCin castym jevem. Populacni exploze, nedostatek zakl. potreb, natesnani spousty lidi v malem prostoru, to vse se zda pi'ispivat k nariistu n. na celem svete. Krome frustracne-agresivniho vysvetleni, ktere se hodi spiSe pro individ. situace, nebo sociobiol. vysvetleni -tagrese jako geneticky naprogramovane existuji riiznajina vysvetleni narustu n., napf. "environmenffilni" a "societalni", ktere ovsem pouzivaji pfilis diftizni, nemenne faktory, jako je soc. stratifikace, rasova integrace apod. Tato vysvetleni neusti v pfedstavy, jak zabranit n. A: violence F: violence N: Gewalt I: violenza Lit.: Archer, D.: Violence and Crime in Cross National Perspective. New Haven 1984; Lasswell, H. D. - Lerner, D.: Studies in Coercive Ideological Movements. Cambridge 1965; Levinson, D.: Family Violence. Cross-Cultural Perspective. Newbury Park, Cal. 1989.

KuD

nastroj vyzkumny - tez vyzkumny instrumentv s-gii tech. ci metodicka pomucka pouzivana v ramci -ttechnik sberu informacl. Zakl. vyzk. nastroji jsou dotaznlk (viz -tsetreni dotaznlkove) a -tzaznamovy arch pro interview, resp. pro prime pozorovani, pro obsahovou analyzu dokumentu apod. Tyto nastroje slouzi bezprostredne sberu empir. materialu. Nekdy se mezi n.v. fadi i pomiicky zabezpecujici formalizaci a zpracovani ziskanych udajii, tj. -tk6dove kHce, pokyny pro k6dovani, k6dovaci archy, plany trideni, predpisy pro transformaci promennych apod., a take tech. nastroje pocitacoveho zpra-

covani, tj. programove vybaveni pro statist. analyzu, metodiky provadeni vypoctii, vyberove plany, u kv6tniho vyberu rozpis kv6t atd. Navrh n.v. byva soucasti -'vyzkumneho projektu i dokumentace s-gickeho vyzkumu. A: research instrument F: instrument de recherche N: Forschungsinstrument I: strumento di ricerca

FoV nasyceni psychicke viz saturace nat u r a Ii s m u s - (z lat. natura = pfiroda, povaha, rod, rad) - siroky a vnitme diferencovany myslenkovy proud, ktery se rozvinul zejm. ve 2. polovine 19. st. a vychazel z predpokladu, ze existuje fundamentalni jednota sveta i zakonii, ktere jej ovladaji, a ze metody zkoumani vsech soc.jevu mohou a maji byt totozne s metodami prir. ved. Protoze -tspolecnost povaioval za soucast -tpflrody, zakony objevene pfir. vedami aplikoval na spol. zivot. N. byl teor. a metodo!. zakladem I'ady s-gickych smeru a skol: -tsocialniho darwinismu, -tgeograficke skoly, -tevolucionismu, -tfyzikalismu, -tmechanicismu, -torganicismu, -tskoly demograficke a -tskoly rasove antropologicke. Jeho umimenou a modifikovanou podobou je -tpozitivisticky naturalismus. Vsechny smery n. v s-gii vychazely z nazoru, ze vyvoj spolecnosti je urcovan jednim faktorem, pfip. souhmem nekolika faktoru prir. povahy. Protoze se snazi pfevest slozitejsi fakta a zakonitosti na jednodussi, je n. vytykan -tredukcionismus. Zpravidla byl ovsem veden usilim zkoumat spo!. realitu exaktneji a zvedectit s-gii. V souvislosti s objevy uCinenymi v poslednich desetiletich v genetice, -tekologii a -tetologii se vynofily v nove podoM otazky vztahu pfirodniho a spolecenskeho, tedy v jistem smyslu i n. Konstituovala se -tsociobiologie jako synteza bioI. a spo!. ved, obnovily se nektere snahy navazujici na organicismus. A: naturalism F: naturalisme N: Naturalismus I: naturalismo Lit.: Barnes, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pl'itomnosti. Praha 1936; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, d. I, II. Warszawa 1981.

Sed

na turalism us poziti visticky - jeden ze zak!. ry_ sU -tpozitivisticke sociologie 19. st. projevujici se v nazoru, ze s-gii je treba metodo!. i teor. budovat podle vzoru pfir. ved. N.p. mel tyto hlavni zdroje: 1. rychly a dynamicky rozvoj pfir. ved vedouci k fade vyzn. prakticky vyuzitelnych objevu, doprovazeny vyraznym zkvalitnovanim jejich metodologie, ve srovnani s nimz byla situace spo!. ved neuspokojiva; 2. teor. pfedpoklad, ze svet -tpflrody a svet -tspolecnosti tvori jednotu ovlManou tymiz objektivnimi a nemennymi zakony, ze spo!. vyvoj je po-

kracovanim bioI. evoluce; 3. presvedceni, ze existuje zakl. metodol. jednota vsech ved, ze zpusoby ziskavani hodnotnych poznatku i teor. reflexe mohou byt zasadne stejne ve vsech sferach zkusenosti. K val. rozdfly mezi jednotlivymi vedami (napf. mezi rozvinutejsi biologii a zaostavajici s-gii) jsou z hlediska n.p. projevem jineho hist. stadia jejich vyvoje a lze predpokladat postupne odstranovani techto rozdilu nebo dokonce redukci vsech odvetvi vedy na vedu jedinou, univerzalni. Mnozi zastanci pozitivismu se domnivali, ze touto jedinou vedou ve vlastnim slova smyslu se stane fyzika, protoze ze vsech empir. disciplin nejdokonaleji propracovala zpusoby popisu a protoze svymi vysvetlenimi obsahla vlastnosti ajevy,jezjsou v pfirode nejrozsifenejsi a bez nichz zadne jine nemohou existovat a probihat (viz -tfyzikalismus). N.p. se v s-gii projevoval ve dvou podobach: umimene, reprezentovane hlavne A. Comtem a E. Durkheimem, a v podobe krajni, reprezentovane H. Spencerem, celym s-gickym -tnaturalismem a V. Paretem. Umimena podoba vychazi z uvedenych zdroju n.p. a hlasa, ze s-gii je tfeba budovat pod Ie vzoru dokonalych prir. ved, aby dosahovala stejne pfesnych, spolehlivych a prakticky aplikovatelnych poznatkii, ze vsak kaida oblast jevu rna i sve specif. vlastnosti, a proto kazda veda rna sve vlastni, charakteristicke hledisko a pristup, sve vlastni metody odpovidajici povaze zkoumanych jevu. Krajni podoba n.p. vyvozovala z pfedpokladu, ze svet prirody a spolecnosti tvofi jednotu, nazor, ze s-gie rna byt nejen budovana podle vzoru pfir. ved, ale rna byt pfimo jednim z odvetvi techto ved. Podle toho, pod jakou slozku prir. ved byla s-gie podfazovana, byla problernatika sp0!. zivota redukovana na problernatiku biol.-evolucionistickou, rnechanistickou, fyzikalistickou apod. (Viz tez -tmechanicismus, -t evolucionismus.) A: positivistic naturalism F: naturalisme positiviste N: positivistischer Naturalismus I: naturalismo positivistico Lit.: viz ->naturalismus, ->sociologie pozitivisticka.

Sed

n auk a cir k ve socialn i - oznaceni souboru zakl. veroucnych principu a poucek -tcirkve vztahujfcfch se k spol. existenci cloveka a lidskemu chovani, zejm. k tzv. -tsocialnim problemum. Jadrern katol. n.c.s. je soc. doktdna vyjadfena v oficiainich dokumentech flmskokatolicke cirkve, coz jsou koncilni usneseni, vyroky ucitelskeho ufadu, vynosy papezu a obzvlaste -tpapeZske encykliky. Soucasti n.c.s. jsou tez vnitrocirkevni interpretace teto doktriny, k nimz patfi jak ortodoxni, tak i ruzne nonkonformni vYklady. N.c.s. disponuje teologickou, fil., s-gickou a etickou kategorialni vybavou a opira se 0 veroucnou ar-

671

nazor svetovy

nazor

gumentaci zakotvenou v -tdogmatu. Podle oficifllnich nahledu je toto ueeni tak stare jako samotne -tkfesfanstvi. Do referencniho ramce n.c.s. spadaji otazky tykajici se spo!. role jedince (osoby), rodiny, soc. skupin, narodu apod. Velkou pozornost venuje n.c.s. problematice vlastnictvi, vyroby a rozdelovani, polit.-mocenskym zalezitostem a otazkam mezinar. vztahu. Stale vice se zabyva tzv. -tglobalnimi problemy soueasnosti (Pavel VI.: Populorum progressio 1967; Jan Pavel II.: Solicitudo rei socialis, 1988). Jako "svornik" kato!' soc. nauky a zaroveii klie k cele -totazce socialni je chapana lidska -tprace (Jan Pavel /I.: Laborem exercens). Zrod novodobe n.c.s., jimz konei "pfeddoktrinalni" obdobi, je nerozluene spjat s encyklikou papete Lva XIII., Rerum novarum (1891). Soc. otazka byla v tomto okruznim poselstvi pojata a prezentovana v podstate jako otazka delnicka. V rozvoji n.c.s. Ize metodicky vydelit zhruba 3 zakl. faze: prvni je spjata s pontifikatem Lva XIII. a dozniva za Pia XII., druha zahrnuje obdobi pontifikatu Jana XXIII. a Pavia VI. a tfeti faze je profilovana osobnosti Jana Pavia /I. Proces neustaleho pnzpusobovani n.c.s. nerusi zaklady tradieniho katol. uceni 0 spolecnosti, ale je pro nej pfiznacny pfechod od puvodni identifikace s podstatou kapitalismu, doplnene kritikou nekterych negativnich stranek jeho soc. politiky s uplatnenim kfesianske etiky a reformnich opatfeni (papezove Lev XIII. az Pius XII.), k pozici tzv. tfeti sHy a moralniho -tarbitra, zejm. ve veci extremu kap. liberalismu a marx. kolektivismu (pastyfska konstituce Gaudium et spes schvaIena II. vatikanskym snemem v r. 1965). V aktualizovane podobe pfiblizila n.c.s. jubilejni encyklika (Centesimus annus) z r. 1991. Co se tyce forem soc. zfizeni, papez Jan Pavel /I. v ni konstatuje, ze cirkev nepfedklada zadne vlastni modely. Konkretni a uspesne modely lze nalezt pouze v ramci te ktere historicke situace, usilim vsech odpovMnych osob, ktere celi konkretnim problemum ve vsech jejich tesne propojenych spol., hosp., polit. a kult. aspektech. Tomuto usili nabizi cirkev jako nezbytnou duchovni orientaci sve socialni uceni, ktere uznava kladny vyznam trhu a podniku, zaroveii vsak poukazuje na to, ze oba tyto faktory museji byt nezbytne zamefeny na obecne dobro. Vlastnictvi vyrobnich prostfedku v prnmyslu i v zemMelstvi je opravnene, slouzi-li praci pfinasejici uzitek. Naproti tomu je neopravnene, neni-li zhodnocovano nebo brani-li v praci ostatnich s cHern dosahnout zisku, ktery neplyne z celkoveho zvysovani objemu prace a spo!. bohatstvi, nybd z jeho potlacovani, z nepfipustneho vykofisiovani, ze spekulaci a z rozbijeni solidarity ve svete prace. Takove vlastnictvi nema zadne opravneni aje zneuzivanim Boha a eloveka. N.c.s. je pro pfislusnfky cirkevni komunity zavazne plat672

nym orientacnim voditkem ve spletitosti spo!. zivota a zaroveii prostfedkem usmeriiovani jejich chovani v duchu kfesianskych mravnich zasad, k nimz pam idea nedotknute1nosti soukromeho vlastnictvi a jeho soc. poslani, solidarismus a milosrdenstvi, paternalismus a subsidiarita, prvenstvi osoby pfed vecmi, prace pfed kapimlem apod. V papezskych encyklikach se soc. tematikou jsou rozlisovany dYe hermeneuticke vrstvy: konstantni, zakotvena ve "zjeveni", a promenliva, poplatna "znamenim doby". K dulezitym ideovym zdrojum cirkevni doktriny pam stfedoveka myslenkova tradice spjam se jmenem TOnulse Akvinskiho. Byla modifikovana hlavne na zaklade prace jezuity A. Taparelliho, biskupa W. E. von Kettelera, koncepce tzv. Freiburske unie, uvah kardinalaD. J. Merciera, koncepce personalismu J. Maritaina a E. Mouniera, teologie "pozemskych skutecnosti", s-gickych pojednani dominikana M.D. Chenuho 0 problemu lidske prace, prof. L. J. Lebreta 0 problemu rozvoje a pokroku apod. V soucasne dobe se v n.c.s. stfetavaji zajmy tzv. lidove cirkve a oficialni cirkve, coz nekdy pfernsta v konfliktni situace. Soc. doktrina cirkve je vychodiskem programu konfesnich stran, nekterych mladeznickych, zenskych a jinych sdruzeni, odborn. Je propagovana i v masove sdelovacich prostfedcich, v ramci knezske a laicke pastorace a v rozvetvenem systemu cirkevniho skolstvL Kjejimu Sifenijsou tez organizovany tzv. socialni rydny (ve Francii, lralii, Belgii aj.). N.c.s. byla ideovou oporou ruznych opozicnich Ci "alternativnich" skupin a organizaci v zemich byvaleho social. bloku. A: social doctrine of the church F: doctrine sociale de I'Eglise catholique N: kirchliche Soziallehre I: dottrina sociale della chiesa Lit.: Baum. W. W. - Martins. J. S.: Nauka spoleczna Kosci6la nagillcym wezwaniem chwili. Kongregacja Wychowania Katolickiego. Siowo Powszechne, 1989, C. 234, 239; Bystriclcy, F.: Zak1ady katolickej sociii1nej nauky. Rim 1970; Hoffner, 1.: Hospodai'sky fad a hospodarska etika. Praha 1996; Karola, 1.: Katolicismus a soucasny svet. Praha 1982; Kerber, W. _ Ertl, H. _ Hainz, M.: Pfehled katolicke socialni nauky. Praha 1996; Klose, A. - Manti, W. - Zsijkovits, V.: Katholisches Soziallexikon. Innsbruck, Wien, Mlinchen 1980; Myslek, W.: SpoIeczno-polityczna doktryna kosci6la papiezy Jana XXIII. i Pawla VI. Warszawa 1981; Ockenfels. W.: Katolickasocialni nauka. Praha 1994; Socialni encykliky (1891-1991). Praha 1996; Spieker. M.: Katolicka socialni nauka a socia1ni lIini hospodiifstvL Praha 1996.

Kar

n a z 0 r - vyjadfeni vztahu, postoje, stanoviska k urCitemu jevu, obvykle verbalizovane. Je to pojem velmi blizky pojmu -tmineni. Casto jsou oba pojmy pouzivany jako synonyma, obvykle se vsak termin n. pouziva spiSe ve vztahu kjednotlivostem, resp. k mene komplexnimjevum. N. se stejne jako mineni opiraji 0 racionalni i 0 emocionalni slozky, jsou slozite objektivne i subjektivne podmineny a vyjadfuji alespoii potencialne odlisna, diskusni sta-

noviska. Z hlediska soc.-psycho!. koresponduje pojem n. s pojmem -tpostoj, resp. s jeho verbalnim vyjadfenim. A: view, opinion F: avis, opinion N: Meinung, Ansicht I: opinione, parere Lit.: viz -->mineni, -->mineni verejne.

Tom nazor svetovy - system pfedstav 0 svete a 0 roli -t cloveka v nem, ktery slouzi k zi votni orientaci jedince, podmiiiuje jeho zak!. postoje a chovanL V pods tate je to souhrn internalizovanych ideji a -thodnot postaveny na poznatcich (informacich), zkusenostech i osobnostnim psych. a take soc. zazemL N.s. se vyskytuje v individualizovane i zobecnene podobe. Prvni je casto modifikaci druheho, pfevzetim casti nab., fil. systemu. Termin n.s. (Weltanschauung) pouZil I. Kant v Kritik der Urteilskraft spojenim vyrazu "svet" a "nazor" v jednom vyznamovem tvaru: naziram sveta znamena v kantovskem pojeti poznani, na jehoz konecnem vysledku a podobe se podiJi subjekt jako aktivni spolutvurce jednotlivych vyznamu; clovek se v celku vnimatelneho sveta orientuje podle toho, jaky mu pficfta smysl. Na Kanta navazuji pfedstavitele nem. klasicke filozofie J. G. Fichte, F. W. J. Schelling, G. W. F. Hegel aj., pro ktere zustava subjekt urcujicim cinitelem utvafeni n.s. jako pohledu na skutecnost. Od poloviny 19. st. se objevuji snahy vymezit n.s. jako termin nefil. povahy, vylucujici racionaIni spekulaci, opirajici se 0 bezprostfedni vnimani a chapani sveta. N.s. byl chapan take jako synonymum vedy 0 kosmu (A. von Humboldt), nebo jako identifikace s urcitou dilci spolecenskovedni disciplinou - estetikou, etikou, pravni vedou (E. F. Trahndorf, L. Knap, Ch. K. J. Bunsen aj.). Pro dalSi vyvoj pojeti n.s. je charakteristicke stale tesnejsi pfimykani k iracionalismu nebo k -tideologii. Pfedstavy 0 n.s. jako vyrazu vnitfuiho postoje cloveka ke svetu rozviji zejm. W. Dilthey, ktery pojima n.s. jako celkovy obraz sveta videny z hlediska konkretniho lidskeho zivota (v zapadoevrop. kultufe rozeznava tfi typy n. s.: materialismus, mysticky panvitalismus a idealismus). Tyto pfedstavy se ale odrazeji i ve stanovisku G. Simmela, F. Nietzscheho, pozdeji M. Schelera, K. Mannheima aj. E. Husserl se pokousi pfeklenout trvajici rozpor filozofie a vedy pomoci -tintuice, M. Weber ponechava pozadavkern "nehodnotici vMy" svetonazorova hlediska mimo ramec ved. racionalniho poznanL K. Marx uziva termin n.s. ve svych ranych pracich vicemene pod vlivem nem. klasicke filozofie. Rozlisuje u neho zdani a podstatu, oddeluje svet. a nar. nazor, pfipousti zavislost n.s. na subjektivnim mineni, osobnim pfesvedceni, akcentuje vsak zejm. zavislost na spo!. postaveni cloveka. V zemich, jejichz po-

lit. system byl postaven na marxismu, byla tato doktrina oktrojovanajako bezchybny "vedeck)'" n.s. Pfitom byl tento pojem spojovan s delenim filozofie na mater. a ideal. a vydeloval se nab. n.s. jako takovy. V soudobych pojetich n.s. nabyva svet sirsich dimenzL Hodnotove normativni strankaje oznacovana zajadro n.s., cimZje zvyraznena motivacne regulacni funkce n.s. v zivote cloveka, jeho spo!. ucinek. Toto vymezeni n.s. shrnuje v sobe hlediska fil., ideo!., polit., mravnL Mnohodimenzionalnost pojmu n.s. znesnadiiuje jeho -toperacionalizaci a konstruovani typu. Am. s-gie se od 70. !. zabyva problematikou n.s. v souvislosti s teorii kulturni zmeny, krize vedomi a modernity. Z baze -tkulturniho relativismu vychazi pfedpoklad plurality n.s. Jejich analyza se provadi nejcasteji v ramci -tfenomenologicke sociologie. N.s. jsou chapany jako symbolicke konfigurace a system zobrazujici realitu a zpusoby chovani vuci nL S tim je spojovano spo!. postaveni cloveka v sirsim slova srnyslu. Otazky n.s. se dotykaji take problematiky smyslu zivota a zivotnich cilu. V podobnem vyznamujako n.s. jsou pouzivany vyrazy vyznamovy system (system of meaning), interpretace reality nebo modus vedomL R. N. Bellah rozlisuje 2 svetonazorove interpretace reality: biblicke nabozenstvi a utilitarni individualismus. R. Wuthnow vycleiiuje 4 svetonazorove vyznamove systemy: teisticky, individualisticky, soc.-vedni a mystickY. Uvedeni auton chapou n.s. jako nezavislou promennou zivota am. spolecnosti, jako objektivne existujici system vyznamu, symbolu a hodnot, ktere ovliviiuji chovani cloveka. V prnbehu sveho zivota se clovek muze "pfesouvat" mezi jednotlivymi svetonazorovymi skupinami. N. Smart oznacuje pojmem n.s. jak sekulami, tak tradicne nab. systemy ver a cinnosti. N.s. je v jeho pojeti synkreticky system tvoreny srnesici motivu, ktery rna 6 hlavnich dimenzi: doktrinalni, mytickou (narativni), etickou, ritualni, zkusenostni (citovou) a soc. (institucionalni). Razi pojem svetonazorov3 analyza, ktery slouzi k popisu systemu ver a praktick}'ch orientaci lidi v Zivote z interdisciplinamiho pohledu, rna zachycovat dynamickou stranku n.s. tim, ze postihuje vzajemne kombinace (napf. nabozenstvi a nacionalismu) a vzajemnou interakci n.s. s dalSimi soc. silami a s jinymi n.s. Svetonazorova analyza usti v tzv. globalni etiku, v niz se respektuje fakt, ze zadny n.s. nevytvan vnejsi zaruky sve spravnosti. A: view of the world F: conception du monde N: Weltanschaung I: concezione del mondo Lit.: Glock, Ch. - Bellah, R. N.: The New Religious Consciousness. Berkley 1976; Hodovslcy. I.: Svetovy nazor v ideologicke konfrontaci. Praha 1981; Smart. N.: Religion and the Western Mind. New York 1987; Wuthnow, R.: The Consciousness Reformation. Berkeley 1976; Zych, A.: Swiatopogilld wsp6lczesnej mlodziezy akademickiej. Warszawa 1983.

Meeh, Such 673

nemoc

nazor svHovy vedecky

nazor svHovy vedecky viz materialism us dialekticky n e cessi sm us - (z lat. necessitas = nevyhnutelnost, nutnost, nezbytnost) - dobove tez nezbytnictvi - termin, ktery razil K. Honz{k v r. 1946 pro specif. -tzpusob zivota a -tzivotni sloh zalozeny na rozurnne spotfebe, organizovanem (phlnovanem) vztahu mezi vyrobou a spotfebou, na kultivaci vyroby, tvorbe "nutnych" veci a uZitnych hodnot a zuslechtovani zakl. zivotnich potfeb. CHern n. mela byt vyroba volneho casu pro vsechny, osvobozeni od jha prestiznich a dysfunkcnich potfeb, tvorba prostfedi v intencich krasy, stimulace lidskych kontaktu a "skutecnych" potreb. N. byl pojiman tez jako spontanni i vedome v zivot vyvolane konzumentaristicke hnuti i spec if. politika vuci spotfebiteli, napomahajici mu odlisit rozumne zivotni navyky od skodlivych, veci nezbytne od veci vedlejsich a zbytecnych, pohIizet na lidske potfeby hist. a vyvojove. Honzik predpokladal, ze vznikne veda 0 zivotnim slohu a zivotnim prostredi, ktera napomuze spolecnosti i konzumentovi v kterernkoliv okamziku stanovit poradi nezbytnosti, jimz by se vyroba veci i tvorba prostredi mely ridit. Slo 0 normativni koncept spotreby, dobove povazovany za pfispevek k social. zpusobu zivota. Koncept byl vyrazne ovlivnen idejerni pfedvalecne ces. architektonicke avantgardy a zejm. nazory B. Brouka - predevsim jeho freudistickym traktovanim zakl. lidskych potreb (viz tez -tavantgarda umelecka, -tzpusob zivota konzumni), odporem vuCi reprezentacnim formam spotreby at jiz individ., ci realizovanym statem a korporacemi. Termin n. se pfilis nevzil a v 60. 1. jiz nebyl uzivan. A: necessism F: Dt!cessisme N: Necessismus I: necessitismo

byt systematicky (odpoved' "ne" najakoukoli vyzvu). U dospelych je n. casto psychopatologickym symptomem, vyskytuje se u nekterych psych6z, oligofrenii, ale i u psychopatickych a anomalnich osobnosti, ktere principiaIne nesouhlasi s nikym a nicirn. V ureitem soc. kontextu se jako n. jevi nebo je oznacovan spol. autoritami i zduvodneny a smysluplny odpor, ktery rna eticky pozitivni hodnotu, ale stavi se proti obecne pfijatym nebo mocensky prosazovanym nazorum, pravidlumjednani. V extrernnich polit. rezimech je nekdy toto jednani klasifikovano jako soc.-patologicke, coz vede k zneuzivani psychiatrie. Bezne ale plati, ze vyrazne projevy n., resp. projevy, ktere soc. okoIi vnima jako n., vedou ke snizeni obliby, az k soc. izolaci takto se projevujiciho jedince. Nekdy je ovsem obtizne odliSit n. od spol. -tkritiky. Ve spo!. kontextu se objevuje i protip6l n. spocivajici v zasadnim pfitakavani, souhlasu, coz muze byt dusledek ztraty sebeidentifikace nebo permanentnich obav ze soc. okoli. Muze to ale byt i preexponovana taktika "libiveho" soc. jednani nebo projev silneho -toportunismu. Tento postoj je prijiman lepe nef n., nevzbuzuje vsak spo!. uctu, respekt. N. jako rys skup. chovani je soucasti -tkontrakultur a by va systematickym a cHovym zamefenim -tprotestnich hnutL A: negativism F: negativisme N: Negativismus I: negativismo Nov, Cap

negentropie viz entropie neg ram 0 t nos t viz analfabetismus, gramotnost nekromancie viz spiritismus

n e m 0 c - tez choroba - objektivne zjistitelna porucha -tzdravi. Muze existovat, i kdyz clovek nepocituje zadne priznaky (napr. velmi casto u pretlakove n., ktera pro Lit.: Brouk, B.: Lide a veci. Praha 1947; Honzik, K.: Necessismus, myslenka rozumne spotfeby. Praha 1946. Lin sve nebezpecne nasledky musi byt aktivne vyhledavana). N., kterou clovek vnima, se vetSinou oznacuje jako onened 0 Ii d n e n i viz hustota zalidneni mocneni. Porucha zdravi, ktera vznikla zpravidla jednoneg a t i vis m u s - (z lat. negativus = odmitajici) - od- razovym nebo kratkodobe pusobicim poskozenim orgamitavy -tpostoj obsahujici vzdor nebo odpor vuCi pros- nismu, se nazyva uraz. Telesne nebo dusevni defekty be, pozadavku ci pfikazu drubeho, vetSinou z racionaIni- obvykle trvaleho razu jsou povazovany za vady, a to bud vrozene, nebo ziskane jako nasledek n. nebo urazu. N. byho, resp. logickeho hlediska neoduvodneny. Muze mit formu pasivni (nereagovani, "neslyseni"), nebo aktivni va tez definovana jako porucha -tadaptace cloveka, jako (verbalni zavrhovani, popirani i zlostne reakce, agresivni selhani nebo nedostatecnost adaptivnich mechanismu ph reakci na podnety z jeho prostfedi. Hranice mezi zdravim vypady), coz souvisi spiSe s typem osobnosti. V lidske -tontogenezi jsou uvadena dye vyvojova obdobi, pro nez a n. neni vzdy snadno stanovitelna. Napr. v inkubacnim jsou negativisticke projevy typicke: od 2,6 do 3,6 roku obdobi infekcnich n. jde z hlediska patofyziologie jiz 0 choveku a puberta. Obe tato obdobi jsou spojena s vydelova- robny staY, ackoli klinicke projevy nejsou zatim prukaznim -tja, rozvojem sebevedomi, yule, individuality. Zejm. ne. Velky vyznam se pfiklada imunologicke schopnosti v prvnim detskem obdobi muze mit n. velmi bouflivy cloveka a jejimu posilovani. Vznik n. je vysvetlovan jako prubeh (nezvladatelne zachvaty vzteku a agrese) a muze porucha -thomeostaze, rovnovahy organismu, zpusobe674

na urcitou pficinou (monokauzalita) nebo fadou pficin (multikauzalita). Pficiny (geneticke) mohou pochazet z poskozeneho a nevyhovujiciho vnitfniho nebo vnejsiho prostfedi, nejcasteji ze vztahu mezi nimi. Etiologie n. je souborem poznatku 0 pficinach n. Patogeneze n. je racionalni vyklad vnitfniho mechanismu, ktery vede od zdravi k n. Casto se hovori 0 etiopatogenezi n. jako 0 kombinaci bioI. procesu patogeneze a vlivu cinitelu zevniho prostfedi. Podle A. 'lcicka (1974) muzeme prubeh n. rozdelit na tato obdobi: 1. prepatogeneze; 2. casna patogeneze (latentni faze n., asymptomaticka eili subklinicka faze); 3. rozvinuta patogeneze (nekdy prodromalni stadium s nespecif. pfiznaky, jako je unavnost apod.); 4. ukonceni patologickeho procesu (s vylecenim celkovym nebo s vylecenim s trvalymi nasledky ci pfechodem do chronicke formy nebo smrti). Pro vznik n. je rozhodujici staY a pusobeni ill skupin cinitelu (etiologicka triada): a) puvodce nemoci (specif. agens), ktery vyvolava n. nejen svou pfitomnosti, ale i chybenim (napr. avitamin6za), b) cloveka s jeho demogr. charakteristikami (pohlavi, vek, etnicka skupina, rasa), fyziologick)'rni stavy (namaha, stres, zpusob vyzivy, tehotenstvi, puberta, smmuti), imunologickou zkusenosti, genetickymi predispozicemi, postoji a chovanim, resp. mirou zdraveho zpusobu zivota, c) zevniho prostredi, ktere zahrnuje aspekty bioI., pfir. a soc., z nichz nejvetSi vyznam pro vznik n. maji prace ajeji podminky, vztahy mezi lidmi, zivotni prostfedi a soc.-ekon., kult. a psycho\' podminky, v negativni poloze zejm. soc. determinovany -tstres. Z hlediska pravdepodobnosti vzniku n. jsou definovany rizikove znaky Ci faktory a rizikove osoby, tj. vlastnosti Ci okolnosti zivota cloveka, ktere zvysuji pravdepodobnost vzniku n. nebo zhorsuji prubeh jiz existujici n. Rizikove faktory se nachazeji jak v zevnim, tak ve vnitfnim prostredi. V zevnim prostfedijsou to zejm. prach, kour, zareni, hI uk, toxicke latky, konfliktni soc. vztahy, spatne ekon. podminky, tizive spol. pomery, soc. utlak apod. Ve vnitfnim prostfedi to jsou nedostateene imunologicke vlastnosti, geneticke poruchy, zvysene hladiny latek v krvi, zvyseny krevni tlak, kriticka obdobi zivota, skodlive zivotni navyky, zejrn. nedostatecna Ci nadbytecna vyziva, koureni, nedostatek pohybu aj. Ve vyspelych zemich se podafilo potlacit klasicka infekcni onemocneni, jako je tuberkul6za, nestovice, detska obma aj., ale zvysil se pocet chronickych onemocneni v dusledku tzv. civilizacnich faktoru a rizik, mezi nez byvaji razeny zvl. ekologicky narusene zivotni prostredi, deformujici vliv povahy prace a pracovnich podminek, nezdravy zivotni zpusob provazeny nedostatkem pohybu ve zdravem prostfedi, nadmemou nebo nespra-

vnou vyzivou, chronickym pusobenim neuropsych. zateze a skodlivymi navyky - kourenim, alkoholismem a toxikomanii. lednotlive skodliviny zpusobujici n. oznaeujeme pojmem noxa. V dusledku jejich pusobeni prevladaji v techto zemich n. chronicke, obehove a kardiovaskulArni, n. dychacich cest, diabetes, nadorova onemocneni, alergie, poruchy imunitniho systemu aj. Samotna lecbajiz nestaci zabranit jejich rozsifeni, proto se pfistupuje k siroke celospol. pojate -tprevenci, zahrnujici krome zdravotnick)'ch opatfeni, jako je dispenzarizace nemocnych a ohrozenych osob, take zasahy spolecnosti a statu vedouci k ozdraveni zivotniho prostfedi a ovlivneni -tzpusobu zivota obyv. Vznik n. znamena pro cloveka zmenu soc. situace v zamestnani, v rodine i na verejnosti. Nemocny clovek vstupuje do role pacienta (T. Parsons, 1974), kterou Ize vymezit: a) legalnim uznanim tohoto stavu ajeho pozadavku i osvobozenim od dosavadnich povinnosti, jehoz rozsah stanovi lekaf, b) povinnosti obracet se na zdravotnicke zafizeni a lekafe, fidit se jejich pokyny a spolupracovat pri leceni. Spol. vyznam n. je dan: castosti a delkou jejich trvani, vekem postizenych osob, ovlivnitelnosti vzniku a prubehu n., zavaznosti jejich pruvodnich jevu nebo nasledku, jako je ztrata pracovni schopnosti, ohrozeni okoli a pfiStich generaci, umrti. Nauka 0 tfideni n. ajejich souvis los tech se nazyva nozologie. Pod pojmem nozologicka jednotka rozumime n. v uzsim smyslu jako urcitou skupinu pfiznaku, pricemz soubor spolu se vyskytujicich pfiznaku je oznacovan jako syndrom. Mezinar. statist. klasifikace n. uvad! podle sve 10. revize (u nas platne od I. I. 1994) 19 illd n.: I. nektere infekcni a parazimmi nemoci; II. novotvary; III. nemoci krve, krvetvomych organu a nektere poruchy tykajici se mechanismu imunity; IV. nemoci endokrinni, vyzivy a premeny latek; V. poruchy dusevni a poruchy chovani; VI. nemoci nervove soustavy; VII. nemoci oka a ocnich adnex; VIII. nemoci ucha a bradavkoveho vybezku; IX. nemoci obehove soustavy; X. nemoci dychaci soustavy; XI. nemoci travici soustavy; XII. nemoci kuze a podkozniho vaziva; XIII. nemoci svalove a kostemi soustavy a pojivove tkane; XIV. nemoci mocove a pohlavni soustavy; XV. tehotenstvi, porod a sestinedeli; XVI. nektere stavy vznikle v perinatalnim obdobi; XVII. vrozene vady, deformace a chromozomaIni abnormality; XVIII. pfiznaky, znaky a abnormalni klinicke a laboratorni nalezy nezarazene jinde; XIX. poranen!, otravy a nektere jine nasledky vnejsich pfiCin. A: disease, illness, sickness, disorder F: maladie N: Krankheit I: malattia Lit.: Badura, B. ed.: Soziale UnterstUtzung und chronische Krankheit. Frankfurt a.M. 1981; Balint, M.: The Doctor, his Patient and IIlnes. 1957;

675

nemoc dusevni

neoevol ucioni sm us

Fisher, S. - Todd, A: Social Organization of Doctor-Patient Communication. Washington 1983; Freidson, E. ed.: The Hospital in Modern Society. New York 1963; Gerhardt, u.: Patientenkarrieren. Frankfurt a.M. 1986; Kalimo, R. E. - Batawi, M. A. - Cooper, C. L.: Psychosocial Factors at Work and their Relations to Health. Geneva 1987; Kapr, 1. - Muller, Kniha 0 nemoci. Praha 1986; Kirchgiissler, K.: Diagnose und Deutung. Giessen 1986; Pjlanz, M.: Soziokulturelle, epidemiologische und okologische Aspekte der Krankheit In: Der Kranke in der modernen Gesellschaft. Koln, Berlin 1969; Rohde, 1.: Soziologie des Krankenhauses. Stuttgart 1962; Strauss, A. - Glaser, B.: Chronic Illness and the Quality of Life, St. Louis 1975; Zdcek, A: Metody studia zdravi a nemoci v populaci. Praha 1974. Cas.: Casopis lekaru ceskych, 1984; Ceskoslovenskt! zdravotnictvi, 1986; Praktickj lekaf, 1967; Social Science and Medicine, 1984.

c.:

Gla, Pur

n e m 0 c d use v n i viz psychiatrie, psychiatrie socialni nemocnice viz sociologie mediciny, zdravotnictvi n em 0 c nos t - vyskyt a pusobeni -tnemoci v populaci. Je to charakterlstika demogr., kauzaIne propojemi s -t6mrtnosti, -tnadeji doziti a -tdlouhovekosti, a zaroven charakteristika kvality populace, soc. situace a soc. vyvoje. Snizovani n. populace bylo vzdy povazovano za zmimku -tpokroku, jeji zvysovani za zmimku spo!. upadku. N. oslabuje -tlidsky potencial a je vyraznym ukazatelem -tvarovnych progn6z. Statistika zkouma jednotlive nemoci jako hromadny jev a sleduje jejich rozSfi'eni v populaci. Je vsak obtizne defmovat sledovanou jednotku, tj. jednotlivou nemoc, protoze pi'esna hranice mezi -tzdravim a nemoci neexistuje. Bezne se eviduje porucha zdravi ci uraz vyzadujici leceni, ale statist. nelze napi'. podchytit poruchy ve well-being apod. Zvlasf se eviduje pocet onemocneni a pocet nemocnych osob, nebof jedna osoba mlize onemocnet v prlibehu sledovaneho obdobi vicekrat. Ukazatelem intenzity onemocneni je mira incidence neboli mira onemocneni, kdy pocet onemocneni je vztazen ke stfednimu stavu obyv. Poeitaji se tez miry incidence na urcitou nemoc. U akutnich infekcnich chorob se tento ukazatel oznacuje jako mira napadeni. Rozsii'eni n. v populaci vystihuje ukazatel prevalence (tez ukazatel n.), coz je pomer nemocnych osob (vsech nebo pouze na urcitou nemoc) k cele populaci. Podle zplisobu ukonceni nemoci rozliSujeme miru uzdraveni a miru letality neboli srnrtnosti, pomer zemi'elych na urCitou nemoc ku stfednimu stavu populace, coz vystihuje zavaznost dane nemoci v populaci. Zavaznost dane nemoci z hlediska uzdraveni udava mira fatality neboli mira srnrtelnosti, kdy pocet zemi'elych na urcitou nemoc je vztaZen ke stfednimu stavu populace nemocnych danou nemoci. Studium n. je komplementami studiu zdravi, resp. zdravotniho stavu ci situace. Sleduje se pi'i nem i prlimema delka nemoci, prtimemy pocet prostonanych dnli, zastoupeni pracovne neschopnych z celkoveho poctu pojiStenych osob, pocet pi'iznanych invalidnich duchodu apod. Program Svetow! zdravotnicke

676

organizace s nazvem Zdravi pro vsechny do roku 2000 podnitil i usili odbomiku 0 stanoveni objektivnich ukazatelu zdravotniho stavu. Pi'i statist. studiu nemoci, urazu a pi'iCin smrti se poukazuje na nedostatek informaci 0 n., na nejednotnostijeji evidence i na podcenovani pi'esnosti pi'i zapisu diagnozy, ktere mohou znacne ovlivnit kvalitu zpracovavanych statist. vysledku. N. a zdravotni stav, resp. situace populace, souvisi i s problematikou -tzivotniho prostredi a pracovniho prosti'edi, s fyzickou zdatnosti obyv., vyplyvajici z urcitych zivotnich navyku, s vyzivou a pristupem lidi k orazkam vlastniho zdravi. Podle Svetove zdravotnicke organizace se tyto vlivy podileji na celkove urovni n. zhruba 80 %, uroven prace a vybavenost zdravotnictvi 20 %. Zdravi an. obyvatelstva nejen zavisi na jednotlivych soc. a ekon. podminkach dane spolecnosti, ale take vyrazne tyto podminky ovlivnuji Ci pi'imo vytvareji. Pokusy 0 sestrojeni souhmneho indexu zdravi, resp. n., jsou zatim bezuspesne, nebof je velmi obtizne stanovit vahu jednotlivych slozek zdravotniho stavu. A: illness incidence, sickness rate F: morbidite N: Morbiditat, Erkrankungsziffer I: morbilita Lit.: Hansluwka, H. E.: Measuring the Health Status of a Population. Population Bulletin of the United Nations, 23124,1987; Strauss, A - Glaser, B.: Chronic Illness and the Quality of Life. St. Louis 1975; viz tez ->dernografie, ->nernoc.

Kal n e n as iii - 1. princip polit. boje, podle nehoz je nutne se zi'ici jakehokoliv fyzickeho -tnasili vuci protivnikovi, protoze jedinymi opravnenymi prosti'edky jsou pi'esvectcovani, diskuse, interakce s partnerem s cHern rozsii'it sferu kooperace, pfip. pi'esvMcit ho 0 chybe a pi'ivest ho kjeji naprave, krajnim prosti'edkem je vypovezeni ochoty respektovat pravni normy, tedy -tobeanska neposluSnost; 2. specif. polit. postup pouzity v Indii Narodn{m kongresem pod vedenim M. K. Gtindht110 v boji za nezavislost Indie a zalozeny na principech ahinsy a satjagrahy. Ahinsa je dulezity princip nekterych indickych nabozenstvi, ktery znamena zdrlovani se nasilnych Cinu a soucasne pozitivni princip -tlasky ke kazdemu tvoru a zavazek neublizit mu ani slovem, ani cinem. Ahinsa ale nesrni byt lhostejnosti ke zlu, anijeho trpnym pi'ijimanim. Satjagraha, coz etymologicky v gudzaratstine znamena pevne drleni pravdy, podle formulace Gandhiho triurnfpravdy silou duse a lasky, je aplikaci ahinsy na sferu polit. boje. Slovo sarno - na zaklade souteze, kterou vypsal v r. 1907 M. Gandh{ v dobe sveho pusobeni v jizni Africe - vytvoi'il jisty Magual Gandhi. Stoupenec satjagrahy musi podstoupit proces sebeoCisteni a sebezdokonaleni, satjagrahina proto charakterizuje 6stota, pohlavni zdrlenlivost, dokonce v krajnim pripade i celibat v ramci manzelskeho zivota

(brahmancaIje, coz podstoupil sam GandhI), chudoba a 1::1Ska k pravde, pod Ie Gandhiho duse osvobozena od strachu pred krali, kastami, lidmi, divokou zvefi a smrti. V ramci satjagrahy lze rozlisit proud krajni, absolutisticky, a proud umirueny, reprezentovany napi'. D. Nehniem, ktery pojimal princip n. vyrazne instrumentalneji nez Gandhi. Princip n. je znam tez z dila L. N. Tolsteho, ktery Gandhfho obdivova!. V teto souvislosti se nekdy pi'ipomina take Petr Chelcickj. V prakticke politice se princip n. obvykle uplatnuje v postupnych etapach - pi'ipravne akce, kursy dobrovolniku, komunikace s oponentem, mas ova shromazdeni atd. Aplikace principu n. je znama take z pusobeni Martina L Kinga v USA. Byly uCineny i pokusy 0 tzv. revo!. interpretaci principu n. (M.Lerner v USA), ktere pokladaji aplikaci n. za pi'ipravu ke skutecne -trevoluci, jez zapocne ve chvili, kdy panujici ti'ida pouzije sarna nasili. Tato interpretace rna inspirace v -ttrockismu. Princip n. v puvodni gandhiovske podobe rna pros pet i protivnikovi, protoze smyslem jeho pouziti neni protivnika znicit, ale pi'ivest k nahledu vlastniho omylu a k ochote jej napravit: neni dulezite zvltezit, ale pi'esvectCit. Nesmi byt nikdy ztotoznen se zbabelosti a nesmi byt vyrazem slabosti: kde neni volby mezi zbabelosti a nasilim, pi'ipousti sam Gandhi nasili. Princip n. se zacina pouzivat v nekterych -tekologickych hnutich, kde nekdy vyusfuje v akce obcansk6 nepos lusnosti. Podle nekterych s-gickych teorli by se princip n. mel stat soucasti kazdodenniho moralniho vectomi, cimz by mohlo byt dosazeno humanizace soudobych spolecnosti, jez charakterizuje brutalita, agresivita a intolerance. A: nonviolence F: non-violence N: GewaItlosigkeit I: nonviolenza

c.:

Lit: Fusero, Gandhi. Bratislava 1990; Gdndhi, M. K.: M~j experiment s pravdou. Bratislava 1988; Nehru, D.: Objeveni Indie. Praha 1957; Lazari-Pawlowska, I.: Etyka GfuJdhiego. Warszawa 1965; Lapierre, D. - Collins, L.: 0 pulnoci pfijde svoboda. Praha 1983.

Pet neoa bso lu tism us viz absolutismus neo beha viorismus viz behaviorismus neoevolucionismus - (zi'ec. neos == novy; lat. evolvere == rozvinout) - smer zkoumajici kult. evoluci jako rozhodujici proces pi'emen -tspolecnosti a -tkuItury. N. se rozvinul v 60. !. 20. st. Byl do znacne miry reakci na jednostrannost difuzionistickeho, funkcionalistickeho a etnopsycho!. vykladu sociokult. vyvoje. VYzn. impulsem, ktery pi'ispel k rozvoji n., byl rozpad kolonialni soustavy po 2. svet. valce, ktery podnitil zajem antropologu o hluMi analyzu mechanismu vyvojovych promen a empir. vyzkum smeru, rychlosti a akcelerace kult. pokroku

v rozvojovych zernich. N. odmirn apriomi pi'istup ke studiu vyvojovych zakonitosti, ale opira se 0 empir. data z terennich vyzkumu. Predstavitele n. vyuzivaji -thistoricke metody a -tsrovnavaci metody ke studiu cinitelu, ktere rozhodujicim zpusobem determinuji kult. vyvoj, aby pak rekonstruovali smery, etapy a zmeny,jimiz prochazi cele lidstvo i jednotlive kultury. Usiluji 0 jednotu geneticke, strukturalni a funkcionaIni explanace za pomoci poznatkli evolucni biologie, kybemetiky a ekologie. Charakteristickym rysem koncepci n. je studium kult. systemu z hlediska jejich interakce s vnejsim prosti'edim, pohled na cloveka jako na soucast -tekosystemu. Snaha 0 prekonani jednofaktoroveho vykladu kult. evoluce vyustila v systemovou interpretaci kultury zalozenou na analyze prosti'edkli, jimiz se clovek adaptuje na pi'rr. a kult. prostfedi. Pro ranou fazi n. je charakteristicke rozdeleni na stoupence univerzalni evoluce pohlizejici na vyvoj lidstva jako na celek, ktery se podle obecne platnych pravidel progresivne vyviji jednim smerem, a na stoupence multilinearni evoluce, ktefi studuji dejiny kultury jako radu kult. systemu paralelne se vyvijejicich v nekolika smerech. Zaklady teorie univerzalnf evoluce rozpracovali L A. White a G. V. Childe. White povaZuje za zakl. determinantu kult. evoluce technologii, chapanou jako sumu vMomosti, znalosti a prosti'edku, umoznujici lidstvu pi'etvaret pnrodu. Podle neho technologie rozhodujicim zpusobem ovlivnuje vsechny ostatni oblasti kultury pi'edevsim diky roli, jakou hraje v procesu transformace energie a jejiho vyuzivanf clovekem. V opozici k teto koncepci vystoupil v poIovine 50. 1. J. H. Steward se svou teorli multilineami evaluce. Podle neho neni univerzaInf evoluce schopna vysvetlit kult. divergenci a lokaIni adaptaci, proto navrhuje rozpracovani systemu metod spiSe empir. nef deduktivniho charakteru, ktery by umoznil provest hist. vyzkum podobnosti a specif. rysu paralelne se vyvijejicich kultur. 0 pi'ekonanf rozporu mezi zastanci univerzalnf a multilineami evoluce se v 60. !. pokusili predstavitele nove nastupujici generace n. M. D. Sahlins, E. R. Service, T. D. Harding, D. Kaplan. Jejich snahy vyustily ve zformulovani teorie specif. a obecne evoluce jako dvou vzajemne komplementamich hledisek. Pi'edmetem zajmu obecne evolucni klasifikace je strukturaIni konvergence, zatimco specif. evolucnf hledisko se sousti'ed'uje na studium lineamich divergenci. Tato diferenciace pi'istupu umoznila realizovat na zaklade teor. vychodisek konkretni evoluce exaktnejsi vyzkumy mikroevolucnich procesu vyuzivajicich kUlt.-ekologickou interpretaci. Soubezne s mikroevolucionistickymi vyzkumy se rozvijela makroevolucionisticka orientace n., jejimz typickym reprezentantem je -tkulturni materialismus M. Harrise.

677

neomarxismus

neofasismus

A: neo-evolutionism F: llI!o-evolutionnisme N: Neoevolutionismus I: neoevoluzionismo Lit.: Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Sahling, M. D.: Evolution and Culture. Ann Arbor 1960; Service, E. R.: Cultural Evolutionism: Theory in Practise. New York 1971; Steward, 1. H.: Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution. Urbana 1955; White, L. A.: The Evolution of Culture: The Development of Civilization to the Fall of Rome. New York 1959.

Sou

neofasismus - polit. ---.hnuti pO 2. svet. viHce navazujici otevfene nebo skryte na ideologii, program a polit. strategii it. ---'fasismu nebo nem. ---'nacismu. Je soueasti pravicove extremistickeho polit. spektra. Puvodne bylo takto oznaeeno it. hnuti Movimento Sociale ItalianolDestra Nationale, ktere zorganizovali stoupenci tradieni fasisticke ideologie v r. 1946. Po porazce fasistickych zemi Nemecka a Italie se zdalo, ze epocha fasismu skoneila, ale brzy se zaealy tvofit skupiny s obdobnym ideol. programemo Protoze vsak pusobeni fasismu nebylo zapomenuto a ve vetSine evrop. zemi bylo otevfene pokraeovani fasisticke politiky zakazano zakonem, musely skupiny hlasici se k tomuto hnuti provest ureite zmeny ve svem programu. Navic se proti 20. a 30. I. zmenila polito a ekon. situace. Pro lepsi odliseni od puvodniho fasismu se proto v s-gii pouziva oznaceni n. Navaznost na fasistickou ideologii, symboliku a formy boje se v neofasistickych hnutich projevuje jednak zduraziiovanim tradicnich norem, jednak v tezich, ktere se pokouseji 0 revizi negativniho obrazu fasistickeho pusobeni (tzv. osvetimska lez - viz ---'holocaust). Neofasisticka hnuti propaguji extremne autoritativni mocenskou strukturu, ---.korporatismus ve vystavbe statu a etnicky Cistou, hierarchicky organizovanou spolecnost. Obraceji se, casto s pouzitim ---.nasili, proti cizincum, azyIan tum, domacim mensinam, levicove orientovanym skupinam i vsem autonomnim hnutim. Ve vetSine zemi nepfesahly fasisticke skupiny po dlouhou dobu uroveii marginalnich ---'sekt, pouze v Italii (Movimento Sociale Italiano), SRN (DVU, Sozialistische Reichspartei), Americe, Anglii a Francii ziskaly, i kdyz pouze prechodne, urCity vyznam. V polo vine 70. I. v dusledku krizovych jew v modernich spolecnostech stoupa teroristicka a propagandisticka aktivita fasistickych skupin. Volby v 80. I. zaznamenaly zretelny vzestup popularity pravicove extremnich stran vcetne stran neofasistickYch. Vzrostl take pocet stran, ktere sice nejsou primo neofasisticke, ale pfevzaly nektere prvky z jejich ideologie, pfedevsim extremni xenofobii. K temto stranam patfi napf. Front National ve Francii nebo republikani v SRN. PfiCinou jejich uspechu je vzestup pocitu ohrozeni a tendence casti volicstva, ktere dosud tradicne volilo umimene pra-

vicove strany, podporovat radikalni feseni nastale krize. Ve fasisticke ideologii a fasistickych skupinach nelze videt pouhe zbytky tradicniho fasismu. Jejich moznosti, resp. uspech v dneSni spolecnosti podporuje mnoho imanentnlch procesu, jako je rostouci nespokojenost s polit. systemem a stranami s nim spojenymi, rostouci nezamestnanost, rasismus a xenofobie v dusledku rostouciho podilu cizincu v jednotlivych zemich apod. Strach z cizincu je nezridka vyvolavan zameme i etablovanymi stranami, ktere se timto zpusobem snazi ziskat ve volbach hlasy konzervativnich volicu. Neofasisticke pfedstavy se casto objevuji v subkultufe mnoha adolescentnich sku pin, jako jsou wikings, ---'skinheadi apod. A: neo-fascism F: neo-fascisme N: Neofaschismus I: neofascismo Lit.: Faller, K. - Siebold, H.: Neofaschismus. Frankfurt a.M. 1986; Opitz, R.: Faschismus und Neofaschismus. 2 d. Kaln 1988.

Bay

neofem inism us viz feminismus n e 0 fi Ii e - (z fec. neos = novy; fil6 = miluji) - vysoce pozitivni hodnoceni inovaci v ruznych oblastech spol. zivota. Podle Jean Lenske a Gerharda Lenskiho je am. spolecnost 20. st. prototypem neofilni spolecnosti, protoze se v ni vysoce, az nekriticky pozitivne hodnoti ---.kreativita a ---.inovace v umeni, vede, technologii, zabavnim prumyslu a v posledni dobe dokonce i v technice a technologii. Nektefi autofi, napr. Charles S. Green, poukazuji na to, ze tento predpoklad neni ani pro am. spolecnost dostatecne spolehlive empir. dolozen. Opakem n. je neofobie, strach z inovaci a odpor az nenavist ke vsemu novemu. A: neophilia F: neophilie N: Neophilie I: neofilia Lit.: Lenski, 1. - Lenski, G.: Human Societies. New York 1982.

Pet n eo fo b ie viz neofilie neokeynesism us viz monetarismus neokonzerva tism us viz konzervatismus neo korpora tism us viz korporatismus neolingvistika - (zfec. neos =novy; lat.lingua =jazyk) - odvetvi ---'lingvistiky, ktere se koncentruje na poznani ulohy ---'jazyka pfi vytvareni kult. svebyt';losti nar. spolecenstvi. Vzniklo na zacatku 20. st. v Italii a v Nemecku, hlavnim pfedstavitelemje K. Vossler. N. spojuje vyvoj jazyka s vyvojem ---'civilizace. Zakl. ideou je, ze v historii jazyka se odrazi veskery duchovni Zivot ---'naroda. Z neolingvistickych tradic vychazi napr. rak. teoretik stylistiky L. Spitzer pfi zkoumani soc. pfiein vyznamovych posunu ve slovni zasobe.

A: neo-Iinguistics F: neo-Iinguistique N: Neolinguistik I: neolinguistica Buch n e 0 m a I t h u z ian s t v i viz malthuzianstvi, politika natalitni n e 0 mar xis m us - souhmne oznaeeni pro s-gicko-fi!. a ekon. koncepce, zejm. zapadoevrop. a am., ktere se snazi na zaklade novych interpretaci K. Marxe nebo na zaklade navratu k tzv. autentickemu ---.marxismu analyzovat nove jevy kap. spolecnosti, fi!. fundovane kritizovat praxi tzv. ---'reaIneho socialismu a formulovat projekty polit. Cinnosti altemativni jak vuci strategii a taktice kom. hnuti, tak vuCi etablovanym po lit. hnutim, smerum a stranam kap. spolecnosti. Oznaceni n. pravdepodobne poprve pouzil Franz Mehring v r. 1901 v recenzi knihy Davida Koigena, ktery se pokusil vratit do marxismu ideje mladohegelovskeho hnuti. Jako synonymicky termin pro n. se pouziva oznaceni "zapadni marxismus" (L. Goldmann, G. Marramao), "zapadoevropsk,Y marxismus" (A. Schmidt), "kriticky marxismus" (F. Cerrutti), "pozdni marxismus" (F. Bockelmann), antiautoritarsky nebo neklasicky marxismus. Po padu kom. systemu se neomarxiste sami oznacuji za myslitele marx. inspirovane, nektefi se vsak k oznaceni n. nehlasi vubec. Souhmna charakteristika n. neni prakticky mozna, protoze n. je hist. i tematicky, ba dokonce regionalne silne vnitfne diferencovan. Karl KUhne navrhuje, aby za neomarxisty byli oznacovani vsichni autofi, kteri se ve 20. st. hlasili Ci hhisi k marxismu a soucasne byli a jsou ze strany stoupencu dfive oficialniho, dnes doktrinarskeho marxismu-leninismu pokladani za revizionisty, odpadliky, kryptomarxisty nebo "pfevlecene marxisty". Termin pfevleceny marxista pro oznaceni neomarxistu pouzil poprve V. 1. Lenin v r. 1913 proto, ze se domnival, ze vseobecne nadseni pro marxismus a jeho "svetova akceptace" si takovou kamuflaz vynucuje. Termin n. se vsak prave naopak zacal obecne pouzivat proto, aby se vyjadfila distance od ---'marxismu-Ieninismu, jehoz neZivotnost byla od druM poloviny 20. I. stale viditelnejsi. Obecne Ize rici, ze za n. lze pokladat vsechny verze marxismu vznikle ve 20. st. (nektefi analytici n. rikaji dokonce po r. 1945) krome marxismu-Ieninismu v jeho leninske, stalinske a poststalinske verzi. Je pomeme obvykle hist. clenit vyvoj n. do 4 etap. 1. Obdobi klasickeho, raneho n. je reprezentovano zejm. dilem G. S. Lukacse (Geschichte und Klassenbewusstsein, 1923), ktere sehra10 v rozvoji n. rozhodujici roli. Lukdcs, ktery pozdeji n. fakticky opustil, v tomto dile ukazuje vyznam dialektiky jako jadra marxismu, hledisko totality jako odlisujici znak

marxismu od partikularismu burzoazniho vedomi a klade zaklady sve teorie zvecneni. Tomuto obdobi pfedchazely pokusy 0 spojeni marxismu s jinymi fil. systemy, zejm. s novokantovstvim a pozitivismem. K prvni generaci n. nepochybne patti K. Korsch (Marxismus und Philosophie. 1923), ktery vyvoj po Marxovi poklada za scientizaci marxismu, soucasne vsak problematizuje celou existenci burzoazni spo!. vedy; byva s ni vsak spojovan take A. Gramsci. 2. K obdobi n., kdy dominuje tzv. ---'frankfurtska skola, zejm. ve sve am. vyvojove fazi, jsou tazeni zejm. H. Marcuse a E. Fromm. 3. V dalSim obdobi se formuje a pus obi tzV. ---."nova levice" (Ch. W. Mills, 1. L. Horowitz, ale i polit. radikalove, jako jsou F. Fanon, R. Debray, R. Dutschke, aj.) a vznika n. v nekterych zemich tzv. realneho socialismu (v 60.1.), zejm. v jugoslavske skupine sdruzene kolem casopisu Praxis; v Ceskoslovenskujej reprezentuje 1. Svitak, L. Sochor, K. Kos{k, J. Strinka, kriitky cas E. Urbanek aj., v Macfarsku tzv. budapesiska skola (A. Hellerovti, F. Feher, D. Markus, M. Vajda, A. Hegedus), v Polsku A. Schaff a po jistou dobu L Kolakowski. V teze dobe se konstituuje n. ve Francii v podobe existencialistickeho n. (J. P. Sarlre) a strukturalistickeho n. L. Althussera a jeho stoupencu (E. Balibar, D. Lecourt aj.); po jistou dobu k n. pati'il i M. Merleau-Ponty. Rak. n. je reprezentovan zejm. E. Fischerem a F. Markem. It. n., ktery navazuje na tradici Gramsciho, pfedstavuje zejm. G. della Volpe aj. Od 70. !. je obvykle k n. radit take nektere vyzn. ekonomy, napr. P. M. Sweezyho, S. Hooka, P. A. Barana, M. Dobba, A. Emmanuela, E. Mandela ~., ktefi ovsem patfi k ruznym generacnim vrstvam. 4. Filozofie a s-gie tzv. marx. inspirace se transformovala tesne pi'ed a padem realneho socialismu a po nem (N. Poulantzas, A. Gorz,1. M. Wallerstein, Hellerovd a Feher po emigraci z Macfarska, J. Amason a skupina kolem casopisu Thesis Eleven). Tato skupina neomarxistU vyzn. vstupuje take do diskusi 0 ---'postmodernismu (B. Smart, D. Harvey, C. Castoriadis aj.). Z vecneho hlediska se n. jako teor. koncepce vnitfne cleni na dye velke skupiny: 1. Prvni se obvykle oznacuje jako dia!.-humanisticka aje pro ni pfiznacna inspirace zejm. ve 30.1. nove objevenymi a publikovanymi pracemi raneho Marxe (Ekonomicko-filosoficke rukopisy, 1844, a Rukopisy Grundrisse), duraz na humanisticky moment v klasickem marxismu, prace s takovymi pojmy, jako je ---'odcizeni a ---.emancipace. Blizko k teto orientaci mel i W. Benjamin a potom cela frankfurtska skola a tzv. freudomarxismus pi'edstavovany W. Reichem, ktery se dokonce pokusil 0 ustaveni sexualne-ekon. s-gie. Fr. existencialisticky n. je dobre reprezentovan zejm. pracemi J. P. Sartra (Critique de la raison dialectique, 1960 aM. M er679

678

neopoziti vism us

neomerkan tilismus

leau-Pontyho Humanisme et terror, 1947, aLes aventures de la dialectique, 1955, angl. 1973). Na pocatku 60. 1. vyzn. ovlivnil nejen fr., ale i vychodoevrop. marxismus an. R. Garaudy, a to nejprve kritikou filozofie --tstalinismu v Perspectives de l'homme (1959) a pote zejm. praci Le grand tournant du socialisme (1969), ktera systematicky reaguje pfedevsim na procesy vedeckotech. revoluce a navrhuje altemativni modely socialismu vuci SOY. socialismu. K n. tohoto typu patH take tzv. fenomenologicky n. (E. Pacci, P. Picone), ktery se pokusil 0 syntezu fenomenologickeho pojmoveho aparatu s marxismem, pfedevsim pfi analyze --tkaidodennosti. Podobny pokus uCinii ve Francii s jinymi fil. akcenty H. Lefebvre (Critique de la vie quotidienne, I-Ill), jehoz pokus 0 modemizaci marx. estetiky silne ovlivnil vychodoevrop. intelektualy v 60. 1. Podobny zajem projevuje i L. Goldmann systematickou strukturalne-marx. analyzou literatury (Pour une sociologie du roman, 1964). W. Eucken fika, ze vlastne cely n. je charakterizovan enormnim zajmem 0 tzv. nadstavbove fenomeny, jako je filozofie, umeni a daISi tzv. ideol. formy. Mnozi neomarxiste, Lukdcsem pocinaje, meli inspirace s-gicko- ci fil.-esteticke (E. Balibar, G. della Volpe, P. Macherey, Ch. Glucksmann, dokonce i L. Althusser, T. F. Eagleton, v byvalem SSSR M. F. Bachtin a J. Lotman, je-li ovsem mozne je k n. fadit). Osobite misto v dejinach n. zaujima "velky soliter" E. Bloch se svou filozofil --tnadeje. 2. Druhou skupinu pfedstavuje tzv. scientisticky n. Jestlize dial.-humanistickY n. vytyka klasickemu marxismu, ze je malo humanisticky a priIis scientisticky, pak tato orientace naopak zduraziiuje, ze je malo ved. Jejim nejvyznamnejsim predstavitelem je nesporne L. Althusser se svym "teoretickym antihumanismem", "antihistorismem" a "antiempiricismem" (Lire Capital I-II, 1965; Pour Marx, 1966). G. della Volpe se v tomto ideovem ramci pokusil fil. revidovat metodologii marxismu tim, ze odmitl pouzitelnost abstrakci a obecnych kategorii k analyze soc. fenomenu a navrhl "specifickou logiku specifickeho pfedmetu". Tzv. analyticky n. vznikl v 70. 1. v USA a v Anglii (G. A. Cohen, J. Roemer). Urcita cast n. se zabyva analyzou procesu probihajicich v tfetim svete a problemy tzv. svet. systemu (I. Wallerstein). K n. lze fadit take nektere feministicky orientovane autorky a autory a zejm. analytiky tfidni struktury (T. B. Bottomore, N. Poulantzas, J. Roemer, E. O. Wright). Vyzn. slozkou n. je s-gicka, kulturologicka a politologicka analyza soudobeho kapitalismu. Vcelku nezpochybnitelnym pHspevkem n. k s-gicke teorii je rozpracovam nekterych aspektu teorie --ttfid, --telit, --tkulturnlho kapibilu, role --tinteligence v moderni spolecnosti a analy680

za demogr. procesu (tzv. radikalni a humanni demografove, napf. R. J. Johnston, D. Harvey, R. L. Morill aj.), zejm. pak souvisejicich s --turbanizaci (znama kniha M. Castellse La question urbaine, 1972). Podobne jako n. kritizoval soucasne kapitalismus i realny socialismus, byl sam kritizovan jednak liberalnimi a konzervativnimi sociology a filozofy (napf. F. A. von Hayekem, R. Aronem, R. A. Nisbetem, cechoam. filozofem Rio Preisnerem, oficialnfmi marxisty, zejm. SOY. (/. Narskim, B. N. Bessonovem aj.) a zap. stoupenci "ortodoxniho" marxismu-leninismu (R. Steigerwaldem, L. Sevem), ktefi n. interpretoyaH jako zradu marxismu, jako polit. oportunismus, avanturismus atd. Fakt, ze i po empir. dukazu nerealizovatelnosti marx. utopie, kterym byl rozpad realneho socialismu jako spol.ekon. systemu, nadale existuje silna a vlivna skupina marx. inspirovanych myslitelu, lze vysvetlit pfedevsim tim, ze reaguji na realne problemy soudobe kap. spolecnosti a hledaji k ni alternativu bud gloMlni (utop.), nebo partikularni (castecne realistickou). Velmi nepfijemnym rysem urCite casti n. byl aje jeho polit. radikalismus a extremismus, ktery vsak n. jako celek necharakterizuje. vyznamove rozmazanosti a neurcitosti pojmu n. svedci ito, ze k nemu nekdy byvaji fazeni myslitele a autofi tak odlisni, jako H. Arendtova, N. Birnbaum (spoluzakladatel The New Left Review), A. V. Gouldner, T. B. Bottomore, J. Habermas, nebo dokonce G. Orwell. A: neo-Marxism F: neo-marxisme N: Neomarxismus I: neomarxismo

°

Lit.: Baranski. Z. - Short. L. eds.: Developing Contemporary Marxism. London 1985; Cohen. G,A.: Karl Marx's Theory of History: A Defence. New York 1976; Euchner. X. Y.: Position en des modernen Marxismus. Neomarxismus. Stuttgart 1972; Garaudy. R.: Marxismus XX. stoleti. Pra· ha 1968; Garaudy. R.: Perspektivy cloveka. Praha 1964; Goldmann. L.: Humanitni vedy a filosofie. Praha 1967; Kolakowski. L.: G16wne nurty marksizmu. sv. III. Warszawa 1989; Kosik. K.: Dialektika konkretniho. Praha 1965; Nary. L.: Vyvoj marxistickeho sociologickeho mysleni po Rljnove revoluci. Vybor textiI. Praha 1989; PetroviC. G.: Filosofie a marxismus. Praha 1968; Rainko. S.: Marxismus ajeho kritici. Praha 1979; Sartre. 1. P.: Marxismus a existencialismus. Praha 1966; Schaff, A.: Marxizmus . a fudske individuum. Bratislava 1966.

Pet

neomerkantilismus - (z fec. neos = novy; fro mercantile = obchodnik) - typ --thospod:irske politiky zalozene na statni podpofe vyvozu do zahranici, snaze prosadit se na trhu vyspelych kap. zemi a ziskat financni prostfedky ve zlate Ci v menach nepodlehajicfch pfilis inflaci, dale na podpofe prumyslovych odvetvi schopnych zahranicni souteze, omezovani dovozu a usilf 0 stabilizaci mezd. Tuto politiku prosazuje fada rozvojovych zemi a byla typicka pro byvale social. zeme. Dlouhodobe, obvykle vynucene uplatiiovani teto politiky vede: 1. k nerovnovaham na vnitfnim trhu (k nedostatku kvalitniho zbozi - alespoii v ne-

kterych komoditach, ke kumulaci uspor, skrytym i zjevnym inflacnim tendencim apod.); 2. k postupnemu vytvafeni dvojiho trhu - jednoho zalozeneho na domaci mene, druheho podlozeneho konvertibilni menou; tento druhy trh fungoval obvykle na bazi nelegaIni, casto ale i na bazi legalni ci pololegalni (bylo tomu tak napf. v Pol sku ci Jugoslavii, Madarsku). Pojem n. je potiZivan spiSe hovorove a vychazi z povrchnfch podobnosti principu n. s klasickym --tmerkantilismem. A: neo-mercantilism F: neo-mercantilisme N: Neomerkantilismus I: neomercantilismo Lin neoolympismus viz olympismus ne_opietism us viz pietismus n e 0 p 0 zit i vis m u s - tez novopozitivismus, logicky pozitivismus nebo logicky empirismus - vyzn. fil. smer 1. poloviny 20. st. Spojuje dye myslenkove tradice: --tempirismus starsiho pozitivismu A. Comta, machismu a empiriokriticismu s vysledky modemi logiky a studia zakladu matematiky. V pocMecnim manifestu -tVidenskeho kruhu z r. 1929, ktery se stal org. platformou neopozitivistickeho sdruzeni, se vyslovne uVadeji jako pfedchUdci D. Hume, E. Mach, H. V. Helmholz, H. Poincare, P. Duhem, A. Einstein a J. S. Mill. Mezi neopozitivisty Videnskeho kruhu patfili: R. Carnap, H. Feigl, P. Frank, K. Godel, H. Hahn, B. V. Juhos, F. Kaufmann, V. Kraft, K. Menger, O. Neurath, F. Waismann. Diskusi Videnskeho kruhu se ucastnili mnozi dalSi, mezi nimi zvl. L. Wittgenstein a K. R. Popper a iniciator cinnosti tohoto sdruzeni M. Schlick. Pod vlivem B. Russella, zvl. jeho 10gickeho atomismu a neutralniho monismu, se pfedstavitele n. snazili zastavat ve filozofii dusledne antimetafyzicke stanovisko. R. Carnap programove proklamoval pfekonani metafyziky logickou analyzou jazyka (1931). Podle neho nejsou pro filozofii rozhodujici ani gnoseologicke a tim mene ontologicke otazky, ale otazky metodologicke. Filozofie se redukuje na analyzu vet a pojmu empir. ved. Vety metafyziky, ktere nelze empir. ovefovat, maji povahu pseudo vet. Pfedmetem zkoumani ve filozofii se stava --tjazyk, zpocMku chapany jen ryze syntakticky, pozdeji pod vlivemA. Tarskiho i semanticky. Hlavnim metodol. instrumentemje metoda analyzy, ktera rna zajistit eliminaci bezprostfedne neverifikovanych pfedpokladu a napomahat odstranit pseudoproblemy ve filozofii. Vyraznym rysem neopozitivistickeho zpusobu filozofovani byla snaha vytyCit ostre hranice mezi vedou a metafyzikou, observacnim a teor. jazykem, empir. a teor. pojmy, analytickymi a syntetickymi vetami, formalnimi a realnymi vedami, smysluprazdnymi a smysluplnymi vyroky apod.

Zakl. soucastmi fil. programu n., na nemz se zvlasi podileli logik R. Carnap a sociolog O. Neurath, jsou teorie smyslu, protokolami vety, fyzikalismus ajednotna veda. Smysl empir. vet je dan jejich --tverifikaci Ci jejich verifikovatelnostf. Bezprostfedni verifikovatelnost narazila vsak na vazne prekazky a musela byt pozdeji "liberalizovana" principem konfirmace. Zkusenostni postup verifikace byl ostatne i v rozporu s intersubjektivni povahou -tjazyka vedy, ktery neopozitiviste pine uznavali. Proto byla take zavedena koncepce tzv. protokolamfch vet typu "Otto Neurath zaznamenava, ze v 3.15 odpoledne byl v pokoji stul, ktery Otto vnimal", 0 nichz se pfedpokladalo, ze jsou vyjadfeny v observacnim jazyku a jsou proto pHstupne verifikaci. Pro tyto vety vsak neexistuje zadne objektivni kriterium, podle nehoz by se dalo rozhodnout, ze jsou pravdive: smyslova data jedince to zaruCit nemohou. Ostatne ani protokolami vety nejsou ciste observacnimi vetami; aby byly syntakticky korektni, musi obsahovat alespoii jeden logicky, tedy neempir. vyraz. vetach logiky a matematiky, ktere tvoff rozsah tzv. formalnich ved, neopozitiviste soudili, ze to jsou tautologie. Ve snaze 0 --tobjektivitu a intersubjektivnost, jejiz vzor spatfovali ve fyzice, vytyciIi program --tfyzikalismu, ktery by eliminoval subjektivni prvky ve vede a filozofii a pfeklenul propast mezi pfir. aspol. vectami. Fyzikalizace empir. ved spocivala pfedevsim v redukovatelnosti jazyka mimofyzikalnich disciplfn na jazyk fyziky, ktery se mel stat univerzalnim jazykem vedy vubec. Tim melo byt take dosazeno sjednoceni vedy na zaklade jednotneho jazyka. Fyzikalismus a jednotnou vedu propagoval zvl. 0. Neurath, ktery se v fade praci (zejm. v Empirische Soziologie, 1931, a Foundations of the Social Sciences, 1944) zamefil na konstituci "fyzikalisticke sociologie", na propagaci soc. --tbehaviorismu po zkoumani spol. struktur a jejich funkci a na max. vyuzitf kvant. popisu chovani jedincu a soc. skupin. Vyhranene formulovane koncepce neopozitivistU, zvl. jejich antimetafyzicke stanovisko, byly ostfe kritizovany. Protoze pro tyto myslitele se stala veda a nikoli teologie vzorem filozofovani, sami nikdy nevahali odvrhnout nebo alespoii modifikovat sve puvodni jednostranne formulovane teze. to se zaslouzil zvl. Carnap, ktery po svem pffchodu do USA i nadale pokracoval v duchu Videnskeho kruhu. Striktni dichotomii observacnich a teor. pojmu vsak doplnil zavedenim tzv. dispozicnich pojmu, ktere maji umoznit i pfechod mezi observacnim a teor. jazykem. Prave tak nahradil princip verifikovatelnosti zasadou potvrdite1nosti. Nemene vyzn. bylo ito, ze pfekonal sve uzce syntakticke pojeU logiky systematickym rozpracovanim logicke semantiky. Ale svuj boj proti tradicni metafyzice nikdy neopustil. Neopozitiviste ve svem tech. propracova-

°

°

681

nepotismus

neopsychoanalyza

nem pojeti filozofie, kterou zamysleli zkoumat ciste ved. prostfedky pod Ie vzoru fyziky, se zamefili jenom na problematiku tzv. kontextu justifikace - na zduvodneni a na ospravedlneni dosaieneho vedeni ana struktumi a metodol. oUizky vystavby ved. teorii. Zaujali takto vyrazne intemaIisticke a ahistoricke stanovisko, ignorovali problematiku tzv. kontextu objevov{mi, otazky rUstu ved. poznani a spo\. dimenze vedy. A prave v tomto smeru byly jejich puvodni pfistupy modifikovany a doplneny predstaviteli postpozitivismu, ktefi navazali na jejich scientistickou orientaci, odmitli vsak jejich kritiku metafyziky ci ontologicke fundamentace jazyka vedy. A: neo-positivism F: Dt!o-positivisme N: Neopositivismus I: neopositivismo Lit.: Kraft, V.: Der Wiener Kreis, der Ursprung des Neopositivismus. Wien 1950; Tondl, L.: Novopositivismus. In: Tondl, L. a kol.: Soucasmi zapadnt filosofie. Praha 1958.

Ber

neopsychoanalyza - (z rec. neos = novy) - obsahove nejednotny smer, ktery se vyvinul z kriticke revize .... psychoanalyzy odmitnutim jejiho .... biologismu, ktery v podstate nahradil .... sociologismem. Lapidame charakterizovala tyto "nove cesty v psychoanalyze" K. D. Horneyova v r. 1939 jako "psychoanalyzu bez libida". Byly ovsem odrnitnuty nebo podstatne revidovany i dalsi ustredni koncepty kiasicke psychoanalyzy, zejm. ty, ktere se vztahovaly ke vzniku neur6z (col. je ustredni tema klasicke psychoanalYzy). D. Wyss (1966) pokiada za podstatne znaky n.: odmitnuti teorie .... libida, pripsani nejvetsiho vyznamu vlivum prostredi, opusteni struktumich pi'edstav Freudova uceni 0 .... obrannych mechanismech, pi'isuzovani podstatne mensiho vyznamu .... nevedomi, silne omezeni role ....sexuality v lidskem chovani aj. Mezi pi'edstaviteie n. pocita tento autor take A. Adlera, ktery zduraznuje, ze rozhodujicim Cinitelem dusevniho zivota cloveka jsou .... socialni zkusenosti ziskane v ramci urCite kultury, resp. subkultury. Mezi prvnimi schizmatiky, ktefi odpadli od Freudovjch teorii, byli krome Adlera a C. G. Junga zejm. O. Rank a T. Reik. Ale n. je reprezentovana hlavne jmeny K. Horneyovd, E. Fromm, H. S. Sullivan a H. Schultz-Hencke. Vznikala na zacatku 30. 1. 20. st. jako nejednotne hnuti. Zatimco Fromm a castecne i Horneyovd spojovali n. s ....filozofickou antropologii a s ni souvisejici kritikou kap. spolecnosti, Sullivan a Schultz-Hencke se venovali psychiatricke praxi. Spolecnym vychodiskem Sullivana a Horneyove byl soc.-psycho\' koncipovany pojem uzkosti. Sullivan, ktery je pokladan za zakladatele interpersonaInich teorii osobnosti, poklada uzkost za hlavni faktor naruseneho psych. vyvoje, zejm. za blokMu ve vyvoji ....ja (selt), v nernZ se podstatne uplamuje 682

potreba jistoty. Uzkost spojena s vnitfnim napetim a vznikajici z konfliktu v interpersonaInich vztazich narusuje tel. uspokojovani zakl. zivotnich potreb jedince. Genezi uzkosti spojuje Sullivan zejm. s trestanim ditete rodici, col. dite prozivajako "odneti" lasky a tedy jako nejistotu, a to omezuje rozvoj jeho "realneho ja". Hornevovd rozsifila aspekty vlivu uzkosti na typologii pfislusniku kap. spolecnosti: uzkost vznikajici z pocitu odcizeni vlastnimu ja vede k jakesi sebefrustraci a tim k neurotizaci cloveka. Deformovana kuitura, resp. spoiecnost, vede k potrebe neprave, "neuroticke lasky", neuroticke snahy po prestiZi a neuroticke soutezivosti. Horneyovd shledala rozdily mezi am. a evrop. neurotiky a vyvodila z toho, ze neur6zy jsou produktem specif. kult. podminek zivota. Detska bazalni uzkost vznika z pocitu slabosti, bezmocnosti vuCi vnejsimu svetu a muze v dospelosti komplikovat mezilidske vztahy, ktere maji tfi dimenze: sblizovaci (pohyb "k druhemu"), utocnou (pohyb "proti druhemu") a unikovou (pohyb "od druheho" ). Mnoho lidi soucasne doby rna "neurotickou potfebu lasky", ktera je nutkava a uzkostne vystupnovana, col. vytvari tendenci neustaIe ji proverovat. Tim je ale druhy clovek, predmet teto "Iasky", zotrocovan, nemuze tuto roli pfijmout a vznikaji riizne komplikace. Fromm, inspirovan K. Marxem, se pokusil v jeste vetSi siri hledat souvislosti mezi psychologii aspol. postavenim cloveka. Podle neho je rozhodujici situace cloveka v soc. dimenzi, nikoli intrapsych. dynamika pramenici ze stfetavani pudu a osobni moralky, jak soudil Freud. Vychodiskem jsou rozpory v existenci cloveka, ktere jsou urcovany i protikladem jeho bio!. a spo!. slozky, a zpusob jejich reseni, jakoz i specif. lidske potfeby vyrustajici z podminek existence: potreba transcendence, zakoreneni, pocitu totoznosti, orientace a cti. Zakl. situaci soucasneho cloveka je osamelost, kterou muze prekonat jen "produktivni laskou", chapanou v podstate jako kfesianskou "charitas". Neuspokojeni zak!. potreb existence vede k .... narcismu, destruktivismu, stadnimu konformismu, regresivnimu incestu (pripoutani k matce) a iracionalismu. Zivot cloveka se stava nevyhnutelnou aitemativou mezi navratem k animaIni existenci a tvofiYOU lidskou existenci (Escape from freedom, 1941; The sane society, 1955). Dusledkem ....odcizeni cloveka v kapitalismu js~u podle Fromma rozne deformovane orientace (receptivni s pranim byt pfijiman, milovan atd., vykofisiovatelska, kfeckovska a trZni). Odcizeni muze vsak clovek prekonat jen "produktivni orientaci", predevsim na kfesianskou lasku. Fromm se nakonec stal hlasatelem "naoozenstvi humanity" (V. Tardy, 1971) a cela n. "teoreticky nikam nevedla" (M. G. Jarosevskij, 1974). Kladla vsak duraz na spo!., ekon. a soc. podminky utvareni lidske psychiky.

A: neo-psychoanalysis F: neo-psychanalyse N: Neopsychoanalyse I: neopsicoanalisi Lit.: Brown, 1. A. C: Freud and the Post-Freudians. London 1963; Fromm, E.: Clovek a psychoanalYza. Praha 1967; Horney, K. D.: New Ways in Psychoanalysis. New York 1939; Munroe, R.: Schools of Psychoanalytic Thought. New York 1955.

Nak

n e 0 s t ali n ism u s viz stalinismus

sledujici nalehave spol. cile, Vyber metody n.o. je veden taktickymi, nikoliv principialnimi duvody, Ve srovnani s .... terorismem, jehoz moderni formy vznikaji zhruba v teze dobe jako n.o., vystupuji do popfedi spiSe kladne stranky hnut! n.o., predevsim odpor k bezkoncepcnimu nasili typickemu pro terorismus, A: civil disobedience F: desobeissance civique N: ziviler Ungehorsam I: disubbidienza civile

neostru k tu ral i sm us viz poststrukturalismus

Lit.: Rawls, J.: Civil Disobedience. New York 1966; Bedau, H. A. ed.: Ci-

n e 0 ten i e viz puerilismus

vil Disobedience. New York 1969; Zinn, H.: Disobedience and Democracy. New York 1968.

n e p 0 s Ius nos t 0 b can s k a - forma moraine zduvodiiovaneho protestu proti stavajicim zakonum a spo!. porMku, ktera je zalozena na nenasilnych masovych demo'nstracich a protestnich akcich. Byva tel. chapanajako spec, ....socialni hnuti, usilujici 0 zmenu polit. kultury spolecnosti a implementujici do ni prvky takovych forem reseni soc, konfliktti, ktere vylucuji, Ci minimalizuji krvave nasilnosti, ozbrojeny boj ci tvrdy postih protivnika, N.o. nema ohrozovat zakl. funkce ustavniho radu. Akce n.o. jsou vzdy predem oznameny a policie s nimi poCita, nicmene jsou zalozeny na nedodrfovani, popr. ostentativnim porusovani zakona Ci jineho predpisu. Vznikaji take naHzeni, ktera maji hnuti n.o. zabranit. Odpor obvykle trva i tehdy, jestlize jednani, proti nemuz je n.o. zamerena, je prohlaseno za odpovidajici ustave. Metody n.o. byly ponejprv pouzity pred 1. svet. valkou a v mezivalecnem obdobi v masovem vel'. odporu proti kolonialni nadvlade Velke Britanie v Indii a v nynejsi Jihoafricke republice a jsou spojeny s jmenem M. K. Gtindhi'ho, Jeho filozofie odporu byla vyrazne poznamenana orientalni mystikou i principy brit. polit. zivota (viz tel. .... nenasiIi), V zap. zemich hnuti n.o. kulminovalo v 60, I. v protestech proti va1ce ve Vietnamu (paleni povolavacich rozkazu, demonstrativni zneucteni vojenskych vyznamenani za hrdinske ciny v teto valce, masove demons trace vsede pred ruznymi vel'. budo varni) a v protirasovych hnutich vedenych zvl. cemosskymi nab. vudci a reformatory (M. L. King aj,). K metodam n.o. sahaji dnes casto i pfislusnici radikalnich ekologickych a mirovych hnuti. Metod n.o. pouzivala i opozicni a disidentska hnuti v social. zemich, S-gicke analyzy jsou dosud nepfilis rozsahle a vetSi pozomost n.o. venuji spise historici a politologove. Nektefi autofi (J. Rawls aj.), spatruji v n.o. hnuti v zasade akceptujici instituty pravniho statu a protestujici proti dilcim nespravedlnostem a necitlivym interpretacim prava v pevne vire, ze jejich nazory a pnstupy budou pochopeny a posleze legitimovany jako opravnene; prekracovani zakonne normy metod ami n.o. pak pozbude smyslu. Jini autofi (napr. H Zinn) vsak tyto ciny definuji obecne jako zameme prekracovani zakona,

Much nepotismus - (z it. nepos = vnuk, synovec) - zpusob uplatiiovani, upeviiovani a rozsirovani vlivu vyzn, jedince na spo!. struktury prostrednictvim prosazovani vlastnich pribuznych a oblibencu do lukrativnich aspol. vlivnych pozic a roll. Je to tedy spec. typ personalni politiky, jejimz smyslemje: 1. premena spol., zvl. pak polit. vlivu, ekon. vyhod a .... privilegii v "rodinne bohatstvi" (cirnZ se zhodnocuje specif. zpusobem vyznam .... rodiny a .... pfibuzenstvi); 2. snazsi kontrola polit, soc. a ekon, procesu prostrednictvim pribuzenskeho klanu a oblibencu; 3. vetst moznosti upevnovani moci a podrizeni novych oblasti vlivu s touto oporou; 4. rozlozeni moci a vlivu na sirsi okruh jednotlivcu spojenych rodinnymi, pfibuzenskymi Ci jinymi pouty (moc a vliv jednotlivce se tak stabilizuje a existuje vetSinou nadeje na udrfeni vlivnych pozic v ramci rodin i po jeho smrti nebo spo!. upadku); 5. zpruzneni systemu fizeni, neboi neformaIni vztahy mezi pfibuznymi apod. mohou preklenout obtize realizace vztahu "nadrizeny-podrizeny". Princip n. muze byt uplatnovan na urovni statu, lokality, podniku Ci jine instituce a je jednim z mechanismu, jimiz se puvodne demokr. a otevrene instituce stavaji institucemi oligarchickymi (viz ....oligarchie). Ve spolecnostech praktikujicich n. je fakt phbuznosti s vlivnou osobou vyzn, faktorem utvarejicim soc ..... status jednotlivce i rodiny; vztahy mezi pfibuznymi vlivnych osob jsou pak dulezitou rovinou ....socialnich sit.. N. byl pojmenovan podle ustaiene praxe renesancnich papezu vyuzivajicich sveho uradu k protezovani svych pribuznych, nemanzelskYch deti i prate!. Navazuje vsak na praxi sahajici az k antickym statum, orientalnim despociim a rane stfedovekym mocenskym praktikam. Je dnes rozsiren zejm. v rozvojovych zemich, Ukazuje se vsak, ze zadna spolecnost neni vuci n. zcela imunnL V nekterych dilcich spo!. strukturach, napf, typu .... mafie, je n. jednim ze zakl. mechanismu uplatnovani moci a vlivu i vystavby organizace. TrvaIy rozpor mezi principy n. a principem vykonu byva preklenut radou postupu, zejm. siiatkem ci adopci. Temito metod ami se integruji schopni lide stojici mimo pfibu683

nevedomi kolektivni

nepozornost obcanskli tivit .....socialniho statu, ale take v dusledku odliSneho hist. vyvoje je obraz n.s. v jednotlivych vyspeIych zemich znacne odlisny, i kdyz nerovnosti v distribuci prijmu jsou vsude nizsi nef nerovnosti patrimonii. Zavaznym soc. problemem je skutecnost, ze nerovnosti majetkove , ktere jsou n e p 0 z 0 r nos t 0 b can s k a viz teorie socialni inter- zjevne a mohou byt regulovany napr. formou danoveho akce pi'erozdelovani, generuji celou radu nerovnosti skrytejsich, nep fizen socialni viz opora socialni avsak nemene zavaznych. Tento problem tematizuje napr. P. F. Bourdieu ve sve koncepci ..... kulturniho kapitalu n e r 0 v nos t soc i a I n i - princip uspoflidpoddanstvi.

Hoi

New De a I - ees. novy udel (ei nove rozdani karet) pojem, ktery se vetSinou nepreklada a ktery poprve pouzil Franklin Delano Rooseveh po sve nominaci na funkci prezidenta USA za Demokratickou stranu ve slovech: zavazuji vas a zavazuji i sebe pi'ipravit pro americky lid novy udel; at jsme vsichni, ktel'i jsme zde pi'itomni, proroky noveho fadu, statnicke kompetence a odvahy. N.D. pak zaeal byt pouzivan jako oznaeeni reformniho programu

Rooseveltovy vlady (1934-1939). Cilem N.D. bylo pfekonat hosp. krizi zejm. prostl'ednictvim statnich zasahu do ekonomiky. Prvni faze N.D. (prvnich sto dni) zapoeala hned po nastupu Roosevelta do funkce 4. bl'ezna 1933. Byla zahajena vyhlasenim tzv. bankovnich prazdnin a rekonstrukei ceJeho bankovniho systemu (posileni ulohy federaInich rezervnich bank, jmenovani vladnich zmocnencu do nejduleZitejsich finanenich korporaci atd.). Byl zakazan vyvoz zlata, stl'ibra i am. meny. DalSi opatl'eni se tykala snizeni statnich vydaju v oblasti mezd statnich zamestnancu a duchodu. Zaroven byly vyeleneny obrovske finaneni prostfedky na boj s -'nezamestnanosti, at jiz prostl'ednictvim organizace pracovnich taboru mladych lidi pro vel'. prace Ci poskytovanim finanenich eastek na feseni nezamestnanosti v jednot!ivych statech Unie. Klieovymi zakony prvnich sta dni se staly Agricultural Adjustment Act neboli AAA (zakon 0 regulaci zemedelstvi) a National Industrial Recovery Act - NIRA (zakon 0 narodni obnove prumyslu). V zemedelstvi vlada poskytovala zvl. premie za snizeni osevnich ploch a stavu skotu, vykupovala pl'ebytky apod. V prumyslove politice podnHila jednani 0 l'eseni problemu mezi vladou a velkymi podnikyo Byly vypracovavany tzv. kodexy eestne konkurence, ktere pro vsechna dulezita odvetvi stanovovaly produkeni kvoty, ceny, rozdeleni trhu. Vetsinou take obsahovaly dohody 0 min. mzdach, zakazu detske pracovni sHy i max. pracovni doby. Zamestnanci ziskali pravo na kolekt. odpor. Poslednim vyzn. poCinem prvni faze N.D. bylo vytvol'eni statniho monopolu v Moli l'eky Tenessee (Tenessee Valley Authority - TVA), zamel'eneho pl'edevsim na energetiku (pl'ehrady, vodni elektrarny). Rada Rooseveltovych opatl'eni narazila na odpor. Nejzavaznejsi bylo prohlaseni Nejvyssiho soudu 0 neustavnosti jak NIRA, tak AAA. Rooseveltuv pokus l'esit celou situaci reorganizacf soudnictvi (zejrn. slo 0 to, aby prezident mohl jmenovat nove ustavni soudce misto elenu, ktei'f dosahli 70 let a zustavali ve funkci) neprosel (problem se nakonec vyl'esil postupnym dobrovolnym odchodem soudcli z funkcl). V r. 1935 vyhlasil Roosevelt druhy N.D. daISich sto dni zamel'enych pl'edevsim na soc. zakonodarstvi a podporu zamestnanosti. Vznikl Wagneruv zdkon, ktery umoznoval svobodne sdruzovani v odborech, pravo na kolekt. smlouvy a kolekt. odpor, a Zdkon 0 socidlni pea. Politika N.D. se setkavala s masovou podp'orou obyv. zejm. v prvnim volebnim obdobi F. D. Roosevelta. Vetsina historiku se shoduje v tom, ze N.D. obnovil nadeji Amerieanu v nejkritietejsi situaci jejich dejin, posflil viru v am. demokracii a zabranil soc. vybuchu. Kritikove z fad neoliberalu se zamel'uji pl'edevsim na neunosne zasahy statu do podnik