Grumman F-14A Tomcat

Jeden ze strojů druhé dodávky pro Iránské císařské letectvo. Zbarvení horních a bočních ploch sestávalo z nepravidelných polí zelené (FS 34079), zemité hnědé (FS 30140) a pískové FS 20400. Spodní plochy byly nastříkány šedou (FS 36622).

miniprofil č. 3

F-14A, VF-41 Black Aces opatřený nátěrem šedé Glos- t> sy Light Gull Grey (FS 16440) na všech plochách. Stroje této jednotky sestřelily 19. srpna dva libyjské Su-22. F-14A nazývaný Black Bunny (vol. znak Vandy One) od t> VX-4 Evaluators mající domov na základně Point Mug. Pozor! Většina strojů jeví po velice krátké době značné známky olétání.

Grumman F-14A Tomcat

F-14A, VF-31 Tomcatters operující z paluby USS Forrestal. Horní a boční plochy jsou Light Gull Grey (FS 16440), spodní pak bílé Glossy Insignia White (FS 17875).

Jeden ze strojů VF-2 Bounty Hunters v době služby na USS Enterprise. Zde ovšem na pozemní základně. (Foto: via V. Šimeček)

F-14B (F-14A+), VF-74 Bodevilers, USS Saratoga. V tomto zbarvení sestávajícím ze tři šedých, horní plochy (FS 35237), boční (FS 36320) a spodní (FS 36375) se účastnily války proti Iráku.

Letouny americké firmy Grumman, tradičního dodavatele námořních bojových letounů, v současné době tvoří podstatnou část bojové síly palubních křídel (Carrier Air Wing, CVW) amerického válečného námořnictva (US Navy). Typ A-6 Intruder zajišťuje část útočných akcí, od něho odvozené EA-6 Prowler plní úkoly radioelektronického boje (REB), výkonnou avionikou přecpané E-2 Hawkeye jsou určeny pro včasnou výstrahu a řízení a jejich nákladní protějšky C-2 Greyhound pak slouží k přepravě nákladů a osob. Prvními stroji, které by se dostaly do kontaktu s protivníkem v případě napadení námořního svazu vedeného některou z letadlových lodí, pak jsou stroje Grumman F-14 Tomcat, které byly primárně vyvinuty pro protivzdušnou obranu a vybojování vzdušné nadvlády v zájmovém prostoru námořního svazu. Jedním z faktorů, které měly zásadní vliv na koncepci nového letounu, bylo zavedení protilodních řízených střel velkého doletu do výzbroje sovětského vojenského letectva a námořního letectva v 50. letech. Jedním z pokusů, jak čelit této hrozbě, byl návrh bojového letounu Douglas F-6D Missileer z konce 50. let. Nakonec zrušený podzvukový Missileer měl v podstatě před-

stavovat létající raketovou baterii s protiletadlovými řízenými střelami (PLŘS) Bendix Eagle o doletu přes 240 km. Další výrazný krok v otázce zabezpečení PVO námořních svazů znamenal vývoj letounu Grumman F-111 B. F-111B měl vzniknout jako námořní stíhací varianta pozemního stíhacího-bombardovacího F-111, který pro USAF vyvíjela firma General Dynamics v rámci programu TFX. První F-111B se do vzduchu dostal 18. 5. 1965, ovšem díky různým technickým potížím zpočátku provázejícím F-111, nárůstu ceny a obavám z nekontrolovatelného nárůstu hmotnosti byl jeho vývoj v květnu 1968 zrušen. Krátce nato, 21. června 1968, US Navy vyzvalo pět leteckých firem k nabídce nového letounu nyní označovaného VFX (NAVY FIGHTER EXPERIMENTAL). Po dalších výběrových krocích se v prosinci 1968 finalisty staly firmy McDonnell Douglas a Grumman. 3. února 1969 US Navy a Grumman podepsaly kontrakt na vývoj, stavbu a letové zkoušky 12 strojů F-14A (tovární označení Grumman 303E). l když vítězství Grummanu nebylo až do poslední chvíle jisté, firma byla od počátku favoritem soutěže. V její prospěch hovořily dlouholeté

•

zkušenosti s námořními letouny a účast na vývoji F-111B. Navíc již v říjnu 1967 navrhovala konstrukci nového letounu zachovávajícího všechny rysy zbraňového komplexu F-111B, ale majícím menší hmotnost, větší víceúčelovost, vyšší obratnost a poměr tahu ke hmotnosti, umožňující i jeho nasazení pro vybojování vzdušné nadvlády. Grumman u svého nového letounu použil mnoho podobných rysů s F-111B - měnitelnou geometrii křídla, dvoumotorovou koncepci, dvoučlennou posádku a zbraňový komplex Hughes AWG-9 s výkonným radiolokátorem a PLŘS velkého doletu Phoenix. První prototyp F-14A (Bureau Number, BuNo. 157980) byl zalétnut 21. prosince 1970 na továrním letišti v Calvertonu (stát New York) piloty Bobem Smythem na předním sedadle a Williamem Millerem na zadním. K maximálnímu zkrácení intervalu mezi podepsáním kontraktu a prvním vzletem letounu přispělo i to, že Grumman zahájil stavbu prvního prototypu již koncem roku 1968, tedy ještě před svým definitivním vítězstvím. Stroj s číslem 157980 ovšem nelétal dlouho. Při druhém zkušebF-14 A od VF-154 'Black Knights'.

ním letu, 30. prosince 1970, který byl zaměřen na zkoušky stability při malých rychlostech došlo k poruše hydraulického systému. Po neúspěšném pokusu o přistání pomocí nouzového systému řízení, se piloti Smyth a Miller úspěšně katapultovali. Druhý prototyp se do vzduchu poprvé dostal 24. května 1971 a od té doby letové zkoušky pokračovaly poměrně rychle a hladce. Jen do konce roku 1971 se do zkoušek zapojilo celkem 8 letounů. Mezi zjištěné problémy patřily oscilace směrových kormidel, třepetání spoilerů a oscilace proudění ve vstupech vzduchu k motorům. Nicméně do června 1972 byly úspěšně zakončeny zkoušky na palubě letadlové lodi USS Forrestal (CV-59) a letoun byl připraven k operačnímu nasazení. Část zkoušek se také odehrávala v Naval Missile Center (středisko zkoušek výzbroje) v Point Mugu, Kalifornie a Naval Air Test Center (námořní středisko letových zkoušek) v Patuxent River, Maryland. V průběhu zkoušek byly ztraceny ještě dva stroje, 30. června 1972 se v prototypu č. 10 zabil pilot Miller a v témže měsíci při zkouš-

F 14A od VF-84 ve starším provedení kamuflážního schématu kách separace podvěsů v Point Mugu PLRS Sparrow poškodila příď šestého prototypu. To vedlo k jeho požáru a zničení. Tentokrát se posádka úspěšně katapultovala. Popis verzí letounu F-14

F-14A Původní verze letounu s motory TF-30. Od prototypů a předsériových strojů se lišily pouzdrem čidla pod přídí a tvarem zadní části trupu nazývané „bobří ocas". Ten byl F-14A VF-84 'Jolly Rogers' s novější kamufláží.

krátce po zahájení výroby změněn a měl tři podoby: původní provedení, přechodné provedení (letoun č. 86 a zpětně všechny předchozí) a sériové provedení (od letounu č. 87). Při provádění této změny byl také upraven tvar brzdících štítů a poziční světlo se z ocasu přemístilo na vrchol levé svislé ocasní plochy. Stroje pozdějších sérií (od Bloku 95) se odlišují krátkou Pitotovou trubicí na přídi a pouzdro s čidlem bylo doplněno o systém TCS. Letouny dodané do Iránu se zvnějšku odlišují chybějícím krytem hubice pro tankování za letu. Další rozdíly jsou v systému řízení

F-14A od VX-4 přezdívaný Black Bunny. F-14B s motory F 401-PW-400. palby a systémech pro radioelektronický boj. K US Navy byl F-14A dodáván v letech 1972 až 1987, kdy výroba této verze skončila. První Tomcaty dostala VF-124 na základně Miramar, Saň Diego ve státě Kalifornie.

F-14B Modifikace F-14A s motory Pratt & Whitney F401-PW-400. Sedmý prototyp F-14A upravený na F-14B vzlétl poprvé 12. září 1973. Do sériové výroby se tato varianta nedostala. F-14C

Plánovaná verze F-14B (s motory F401PW-400) se zdokonalenou avionikou a výzbrojí. Pro škrty v rozpočtu se nakonec nerealizovala. F-14A(Plus)/F-14B V červenci 1984 byl zahájen vývoj zdokonalené verze F-14A s motory General Electric F110-GE-400. Pro vývojový program bylo použito pět letounů (včetně prototypu F-14BBuNo. 157986). Nová verze poprvé vzlétla 29. září 1986. Ve výrobě následovaly po F-14A, první sériový F-14A(Plus) vzlétl 14. listopadu 1987 (BuNo 162910) a poslední byl dodán v květnu 1990 (BuNo 163411). Jeden z prototypů

F-14 A v íránské kamufláži na stojánce Grummanova závodu.

byl upraven na plný standard F-14D. První letouny této verze obdržela 11. dubna 1988 letka VF-101 na NÁS Oceana (Naval Air Station - letecká základny US Navy) ve Virginii. Od 1. května 1990 byla tato modifikace přeznačena na F-14B.

F-14D Zdokonalená verze se stejnými motory jako F-14A(Plus) s radiolokátorem AN/APG-71, sedadly NAČEŠ a dalšími změnami v oblasti avioniky a výzbroje (schopnost nosit

řízené střely AIM-54C Phoenix a AIM-120 AMRAAM). V květnu 1990 byl prototyp BuNo 161767 dodán ke zkouškám k letce VX-4. První sériový letoun (BuNo 163412) měl roll-out 23. března 1990 a poslední stroj (BuNo 164604) byl dodán 20. července 1992. V říjnu 1990 se prvním uživatelem stala VF-124 a první bojové letky vyzbrojené tímto typem byly VF-11 a VF-31. Grumman dále nabízí upravenou verzi F-14D s rozšířenými možnostmi útoků na pozemní cíle nazývanou Quickstrike a další návrhy na rozsáhlejší úpravy F-14 reagující

F-14A z jednotky VF-33 se účastnily náletu na Libyi v dubnu 1986.

F-14A (Plus) z VF-101 'Grim Reapers', na požadavky US Navy, které se týkají budoucích stíhacích a útočných letounů. Tyto návrhy jsou známy pod označením Super Tomcat-21, Attack Super Tomcat-21 aASF-14.

Operační nasazení USA - US Navy Prvními bojovými jednotkami vyzbrojenými letouny F-14 se staly v září 1974 VF-1 'Wolfpack' a VF-2 'Bounty Hunters' na letadlové lodi USS Enterprise. U těchto dvou jednotek také proběhl bojový křest při operaci Frequent Wind v dubnu 1975 při krytí americké flotily během evakuace Saigonu. První skutečné střetnutí s nepřítelem se ale odehrálo až o šest let později - 19. srpna 1981, když dva F-14 z letky VF-41 'Black Aces' sestřelily dva libyjské Su-22 v zálivu Velká Syrta poté, co byly napadeny (letoun

AJ-102 - pilot CDR Hank Kleeman, Radar Interception Officer (RIO) LT David Venlet a AJ-107 s posádkou LT Larry „Music" Musczynki s LT JG Jimem „Amos" Andersenem). V listopadu a prosinci 1983 se letky VF-11 'Red Rippers' a VF-31 Tomcatters' účastnily bojových operací v Libanonu z paluby USS John F. Kennedy. VF-31 při těchto akcích ztratila dva Tomcaty při nebojových nehodách. Posádky čtyř F-14 patřící k VF-74 'Bedevilers' na USS Saratoga se podílely na zadržení teroristů, kteří 7. října 1985 unesli italskou výletní loď Achille Lauro. Během roku 1985 si Tomcaty VF-51 'Screaming Eagles' zahrály jednu z hlavních rolí při natáčení filmu Top Gun. V roce 1986 se vztahy mezi USA a Libyí vyhrotily natolik, že došlo k otevřenému konfliktu. V březnu to byla operace Prairie Fire a 15. dubna nálet na vojenské cíle v okolí Tripolisu a Benghází (operace El Do-

Tento F-14A (BuNo 159610) byl jedním z letounů, které se podílely na sestřelení libyjských MiGů-23. rado Canyon). Těchto akcí se účastnily letky VF-33 'Starfighters', VF-74 'Bedevilers', VF-102 'Diamondbacks' a VF-103 'Sluggers'. Zatím poslední z incidentů ve Středomoří se odehrál 4. ledna 1989, když dva F-14 z VF-32 'Swordsmen' byly napadeny nad mezinárodními vodami dvěma libyjskými MiGy-23 ze základny AI Bumbaw u Tobruku. Stroje AC-202 a AC-207 prováděly hlídkování pro svaz v čele s USS John F. Kennedy a oba MiGy sestřelily. Operace Desert Shield a Desert Storm se pochopitelně účastnily také americké letadlové lodě a na jejich palubách F-14 (přehled lodí a jednotek uveden v tabulce).

Dne 21. ledna 1991 byl řízenou střelou země-vzduch sestřelen F-14B BuNo 161430 (AA-212) z VF-103 'Sluggers'. Pilot LT Devon Jones byl zachráněn a operátor LT Lawrence Randolph „Rat" Slade byl zajat. Jediného sestřelu F-14 v zálivu dosáhla posádka LT Donald S. Bruče a CDR Ron D. McEIraft 6. února 1991 s letounem F-14A BuNo 162603 (NE-103) z VF-1 'Wolfpack', která sestřelila vrtulník Mi-8. Bylo to 32. vítězství dosažené v tomto konfliktu. Posádka Tomcatu z VF-32 'Swordsmen' náležící k palubnímu křídlu CVW-17 na USS John F. Kennedy byla 4. března 1991 při plnění průzkumného úkolu pravděpo-

VF-1 byla první bojová jednotka vyzbrojená letouny F-14A.

Různá provedení čidla pod přídí. Při stavbě modelu je nejlépe řídit se podle fotografie konkrétního stroje.

' í 1

F-14A NH 100 od VF-114 'Aardwarks . dobně poslední posádkou USN nad Bagdádem v této válce. Irán - Nirou Hayai Shan Ahan Shahahiye Irán V roce 1974 uzavřel íránský šáh Mohamed Réza Páhlaví s firmou Grumman smlouvu na dodání třiceti F-14A a v roce 1975 objednal dalších padesát. Dodávky započaly v roce 1976 a byly ukončeny do července 1978. Stroje první dodávky obdržely čísla 3-863 až 3-893 a druhé dodávky 3-6001 až 3-6051. Celkem Írán dostal 79 letounů a 270 řízených střel AIM-54 Phoenix.

Z letounů byly ustanoveny čtyři letky na základnách v Chatami a v Šírázu. Od roku 1976 do února 1979 byly ztraceny tři F-14 při různých nehodách. Po pádu šáha 16. ledna 1979 byla zastavena technická pomoc a dodávky náhradních dílů, takže v září 1980, kdy vypukla íránsko-irácká válka, mělo íránské letectvo bojeschopných sedm až deset Tomcatů. Od roku 1986 už nebyly žádné AIM-54 Phoenix k dispozici, a tak se ve výzbroji používaly pouze AIM-7 Sparrow a AIM-9 Sidewinder. Během války zaznamenaly F-14 tři sestřely, ale nejméně tři letouny byly v bojích zniče-

Martin Baker GRU7A Přední podvozek (pohled zezadu)

Zadní cockpit F-14A

Přední podvozek (pohled zepředu)

Palubní žebřík Sériové provedení „bobřího ocasu". Uložení přistávacího háku a výpustný otvor paliva.

ny. Další Tomcat údajně ubyl z inventáře po úletu iránského pilota do SSSR. Technický popis F-14A Křídlo: Středoplošník s měnitelnou geometrií v rozsahu 20° až 68° (hangárovací poloha 75°). Poloha křídla se nastavuje automaticky v závislosti na režimu letu, ale je možné ji ovládat i manuálně. Malé plošky pro zvýšení vztlaku se automaticky vysouvají z náběžné hrany pevné části křídla při rychlostech větších než M=1. Trup: Celokovový samonosné poloskořepinové konstrukce. V přední části trupu je kabina posádky, radiolokátor, bloky palubní elektroniky a kanón. Ve střední části jsou

palivové nádrže a v zadní mezi svislými ocasnímu plochami jsou brzdící štíty. Ocasní plochy: Zdvojené svislé ocasní plochy a plovoucí vodorovné ocasní plochy. Přistávací zařízení: Tříkolový zatahovací podvozek. Přední noha s dvojicí kol a zařízením pro uchycení na katapultu se zatahuje do trupu. Podvozkové nohy hlavního podvozku do šachet na bocích sacích kanálů. Přední i hlavní podvozek se zasouvá směrem dopředu. Na zadní části trupu je zespodu přistávací hák. Pohonná jednotka: První letouny měly motory Pratt & Whitney TF30-P-412A o tahu 93 kN s přídavným spalováním. F-14A dodávané od roku 1984 měli motory TF30-P-414A se stejným tahem. Celková zásoba paliva činí 9029 litrů

Pohled do nasávacího otvoru levého motoru

Avionika: Srdcem celého systému je palubní zbraňový systém Hughes AN/AWG-9, který je schopen detekovat cíle do vzdálenosti 120 až 315 km (v závislosti na velikosti cíle). Umožňuje sledovat 24 cílů a nezávisle vést útok proti šesti z nich, které mohou být v různých výškách a vzdálenostech. Další zařízení zahrnují: systém identifikace, radiové a radionavigační systémy a další vybavení. Pro radioelektronický boj slouží radiolokační výstražný přijímač spolu s výmetnicemi klamných cílů a vestavěným rušícím systémem. Záchranný systém: Vystřelovací sedadla Martin Baker GRU7A, která umožňují zá-

Zevnitř Hlavní podvozkové kolo Zvenčí

Levá hlavní podvozková noha (zepředu) Umístění kanónu 20mm M61A1 se zásobníkem

10

chranu posádky v nulové výšce při nulové rychlosti. Výzbroj a výstroj: Pevnou výzbroj tvoří kanón General Electric M61A-1 Vulcan ráže 20 mm se zásobou 675 nábojů. Podvěsnou výzbroj tvoří čtyři PLŘS AIM-7 Sparrow částečně zapuštěné na spodní části trupu nebo čtyři AIM-54 Phoenix na speciálních závěsnících připevněných na spodní část trupu. Na závěsník pod pevnou částí křídla lze podvésit dvě PLŘS AIM-9 Sidewinder, nebo jednu AIM-9 Sidewinder spolu s AIM-7 Sparrow nebo AIM-54 Phoenix. Standardní kombinaci výzbroje tvoří AIM-7 a AIM-9 na podkřídlových závěsnících, čtyři

^ Brzdící štíty v otevřené poloze.

Otevřená Výtoková tryska Zavřená

AIM-54 pod trupem, případně přídavné nádrže pod sacími kanály. Používají se přídavné nádrže o objemu 1023 litrů bez stabilizačních plošek nebo 1010 litrů s ploškami, které se používají pouze u F-14A a v současné době se vyřazují. Možné jsou i další kombinace výzbroje až do celkové hmotnosti 6 577 kg. V letech 1980 až 1981 bylo 49 F-14A adaptováno pro nošení průzkumného kontejneru TARPS (Tactical Air Reconnaissance Pod System) na podtrupovém závěsníku. Ten

obvykle nosí tři letouny druhé letky daného leteckého křídla na letadlové lodi. Tomcaty s kontejnerem TARPS nosí často také kon167 a zachovávají si schopnost nést ostatní

Jednotky vyzbrojené letouny F-14 (stav v roce 1992)

výzbroj. Od května 1991 byly všechny F-14A upraBojové jednotky

veny pro plné využití neřízené pumové výzbroje. Prvními jednotkami s takto upravenými Tomcaty se staly v říjnu 1992 VF-14 a VF-32 na palubě USS J. F. Kennedy.

Su-22 Killers: (zleva) LT. Dave Venlet, CDR. Hank Kleemann, LT. Larry Muczynski a LT. Jim Anderson.

12

Kleemannův letoun F-14A s číslem AJ-101.

tejner pro radioelektronický boj AN/ALQ-

Palubní křídlo

Kód. písm.

Mateřská základna

Verze letounu

Letadlová loď

Volací znak

VF-1

'Wolfpack'

CVW-2

NE

Miramar

USS Ranger

CV-61

F-14A

Wichita

VF-2

'Bounty Hunters'

CVW-2

NE

Miramar

USS Ranger

CV-61

F-14A

Bullet

VF-11

'RedRippers'

CVW-14

NK

Miramar

USS Caři Vinson

CVN-70

F-14D

Ripper

VF-14

Top Hatters'

CVW-3

AČ

Miramar

USS John F. Kennedy

CV-67

F-14D

Camelot

VF-21

'Freelancers'

CVW-5

I\IF

Atsugi

USS Independence

CV-62

F-14A

VF-24

'Fighting Renegades'

CVW-9

NG

Miramar

USS Nimitz

CVN-68 F-14A

VF-31

Tomcatters'

CVW-14

NK

Miramar

USS Caři Vinson

CVN-70 F-14D

Bandwagon

VF-32

'Swordsmen'

CVW-3

AČ

Oceana

USS John F. Kennedy

CV-67

F-14A

Gypsy

VF-33

'Startighters'

CVW-1

AB

Oceana

USS America

CV-66

F-14A

Tarbox

VF-41

'Black Aces'

CVW-8

AJ

Oceana

USS Theodore Roosevelt

CVN-71

F-14A

Fast Eagle

VF-51

'Screaming Eagles'

CVW-1 5

NL

Miramar

USS Kitty Hawk

CV-63

F-14A

Eagles

VF-74

'Bedevilers'

CVW-1 7

AA

Oceana

USS Saratoga

CV-60

F-14B

Devil

VF-84

'Jolly Rogers'

Victory

Nickel

CVW-8

AJ

Oceana

USS Theodore Roosevelt

CVN-71

F-14A

VF-1 02 'Diamondbacks'

CVW-1

AB

Oceana

USS America

CV-66

F-14A

Diamondbacks

VF-1 03 'Sluggers'

CVW-1 7

AA

Oceana

USS Saratoga

CV-60

F-14B

Clubleaf

VF-1 11 'Sundowners'

CVW-1 5

NL

Miramar

USS Kitty Hawk

CV-63

F-14A

Sundowners

VF-1 14 'Aardvarks'

CVW-1 1

NH

Miramar

USS Abraham Lincoln

CVN-72

F-14A

Aardvark

VF-1 42 'Ghostriders'

CVW-7

AG

Oceana

USS Dwight D. Eisenhower CVN-69

F-14B

Dakota

VF-143 'Pukin Dogs'

CVW-7

AG

Oceana

USS Dwight D. Eisenhower CVN-69

F-14B

Taproom

VF-1 54 'Black Knights'

CVW-5

NF

Atsugi

USS Independence

F-14A

Black Knight

VF-21 1 'Flying Checkmates'

CVW-9

NG

Miramar

USS Nimitz

CVN-68 F-14A

Checkmate

VF-21 3

CVW-1 1

NH

Miramar

USS Abraham Lincoln

CVN-72

Black Lion

'Black Lions'

CV-62

F-14A

13

Záložní a výcvikové jednotky

Mateřská základna

Kódová písmena

Verze letounu

Volací znak

Poznámka

VF-101

'Grim Reapers'

AD

Oceana

F-14A/B

Gunfighter

D

VF-124

'Gunfighters'

NJ

Miramar

F-14A/D

Gunslinger

2)

VF-201

'Hunters'

AF

Dallas

F-14A

Hunter

3)

VF-202

'Superheats'

AF

Dallas

F-14A

VF-301

'Devil's Disciples'

ND

Miramar

F-14A

Devil

4)

VF-302

'Stallions'

ND

Miramar

F-14A

Stallion

4)

'Evaluators'

XF

Point Mugu

F-14A/B/D

Vandy

NAWC/AD

Patuxent River

F-14A/D

6)

NAWC/WD

Point Mugu

F-14A

7)

NFWS

Miramar

F-14A

8)

VX-4

1 ) Výcviková letka na východním pobřeží Pacifiku pro výcvik pilotů, operátorů a technického personálu pro F-14. 2) Výcviková letka na západním pobřeží Pacifiku pro výcvik pilotů a operátorů pro F-14. 3) Záložní letky náležící k záložnímu křídlu Reservě Air Wing 20. 4) Záložní letky náležící k záložnímu křídlu Reservě Air Wing 30.

3)

5) VX-4 působí jako součást NAWC/AD. 6) Naval Air Warfare Center Aircraft Division - prověřuje vhodnost testovaných letadel a palubních systémů pro operační využití, 7) Naval Air Warfare Center Weapons Division - testuje a vyvíjí nové řízené střely a poskytuje rozsáhlé zabezpečení při jejich zavádění do výzbroje. 8) Navy Fighters Weapons School - populárně zvaná Top Gun provádí výcvik v taktice vzdušného boje.

Jednotky účastnící se operací Desert Shield a Desert Storm Letadlová loď CV-60

USS Saratoga

Palubn křídlo

Letka

CVW-17

'AA'

CVW-2

'NE'

VF-74 VF-103

CV-61

USS Ranger

VF-1 VF-2

CV-62

USS Independence

CVW-14

'NK'

VF-21

VF-1 54 CV-66

USS America

CVW-1

1

'AB

VF-33

VF-1 02 CV-67

'AČ'

USS John F. Kennedy

CVW-3

USS Dwight D. Eisenhower

CVW-7

'AG'

USS Theodore Roosewelt

CVW-8

AJ

VF-1 4 VF-32

CVN-69

VF-1 42 VF-1 43

CVN-71

5)

VF-41 VF-84

USS Independence a USS Dwight D. Eisenhower odpluly z oblasti před zahájením operace Desert Storm

Použitá literatura: ADCOCK, A.: F-14 in Action. Squadron/Signal Publication, Carro/lton, Texas, 1990. DONALD, D. - LAKE J.: US Navy & Marině Corps Air Power Directory. Aerospace Publishing Ltd., London, 1992. DRENDEL, L: F-14 Tomcat in Action. Squadron/Signal Publication, Inc., Warren, Michigan, 1977. DRENDEL, L: Modem Military Aircraft: Tomcat. Squadron/Signal Publication, Inc., Carrollton, Texas, 1990. FERENC, A.: Przeglad Konstrukcji Lotniczych Nr 18: F-14. Altair, Warszawa, 1994. HOLMES, T.: F-14 Tomcat. Osprey Publishing Ltd., London, 1990.

TAYLOR, J. W.: Jane's All tne Worlďs Aircraft 1988-89. Jane's Information Group Ltd., Coulsdon, Surrey, 1989. KINZEY, B.: F-14A and B Tomcat In detail and scate. Aero Publishers, Inc., Fallbrook, California, 1982. MAKOWSKI, T.: Grumman F-14 Tomcat. Aero Technika Lotnicza, 12/1992, 1/1992. MILLER, J.: Grumman F-14A/B. Aerofax, Inc., Arlington, Texas, 1984. MORSE, S.: GulfAir War Debrief. Aerospace Publishing Ltd., London, 1991. NĚMEČEK, V.: Vojenská letadla 5. NV, Praha, 1982. PEETERS, W.: Grumman F-14A/B Tomcat. Verlinden Pub/ications, Lier, 1993. STEVENSON, J.P.: Grumman F-14 „Tomcat". Aero Publishers, Inc., Fallbrook, California, 1975.

Hlavní technická data F-14A (motory TF30-P414A) Vnější rozměry: Rozpětí: při max. šípovitosti při min. šípovitosti v hangárovací poloze Celková délka Celková výška Rozpětí VOP Vzdálenost mezi vrcholy ŠOP Rozchod podvozku Rozvor podvozku Hmotnosti: Prázdného letounu Maximální vzletová

Výkony:

Max. vodorovná rychlost ve výšce u hladiny moře Max. stoupavost u hladiny moře Praktický dostup Maximální dolet

..11,65 m ,.19,54 m ..10,15 m ..19,10 m ....4,88 m ....9,97 m ....3,25 m ....5,00 m ....7,02 m .18191 kg

,.33 724 kg

2 485 km/h 1 468 km/h .přes 150 m/s 15240 m

....3 220 km

15

Z naší řady Miniprofilů Vám nabízíme:

jyá®» mifiiprofil Č. i •

č. 1 č. 2 č. 3 č. 4

Kawanishi IM1K Hex Gearge

Focke Wulf Fw189 Kawanishi N1K Rex/George Grumman F-14A Tomcat Commonwealth Boomerang

Ještě před nanesením čísla na přídi je zachycen tento F-14A od VF-84 Jolly Roger z letadlové lodi USS Nimitz.

Odkrytovaný F-14A od VF-124 Gunfighters, NÁS Miramar. (Foto: via V. Šimeček).

minipíofíi fi. 1 *

mi Žádejte u svých obchodníků nebo objednávejte na adrese redakce:

Commonwealth Boomerang

Focke Wulf FwI89

HaPM, spol. s r. o. Jerevanská 3 100 00 Praha 10

Nabízí modely F-14 Tomcat pro začínající i pokročilé modeláře MATTANELLI Kat. č.

firma

Objednávky pro kluby a jednotlivce: Zásilková služba HORYP, Pantová 1757,155 00 Praha 5 Velkoobchod: MPK, U Prioru, 161 00 Praha 6, tel. 02/310 36 35, tel./fax 02/310 36 36 typ

něřítkc

Kat. č.

typ

měřítko

04770 Revell

F-14 Tomcat

1 32

05013 Airfix

F-14A Tomcat

1/72

40406 Matchbox

F-14A Tomcat

1/72

04353 Revell

F-14Plus Tomcat

1 -7

04004 Revell

F-14A Tomcat

1/144

04712 Revell

F-14A Tomcat

04348 Revell

F-14A Tomcat

• ~2

15803

F-14A Tomcat

• 22 1 48

04540 Revell

F-14A Tomcat

' 48

15832 Monogram

F-14A Tomcat HiTech 1/48

80335 Heller

F-14A Tomcat

1 ~2

04528 Revell

F-14D Super Tomcat 1/48

První soukromá modelářská firma v Čechách a na Slovensku

Bl !K Koněvova 223 130 00 Praha 3

kat. č.

42 156 182

839 837 871 4559 4573

firma Bílek Italeri Italeri Italeri Italeri Italeri Dragon Dragon

měi

1/72 1/72 1/72 1/48 1/48 1/144 1/144 1/144

firma

Monogram

typ F14A F14A F14APIus F14A Super F14APIus F14A F14D F14A

cca cena (94/95) 185,250,250,460,460,100,110,110,-

Vydává: HaPM, spol. s r. o., Jerevanská 3, 100 00 Praha 10 Text M. Khol a M. Mamula, technické kresby Jan Martinec, sazba a grafická úprava Jams - Michal Skurovec

měřítko

1/72

F-14A Tomcat Stavebnice umožňuje vyber z kamufláži US NAVY a letectva Islámské republiky Iránu

Tento model dodává firma Bílek Hobby Kits, Koněvova 223, 130 00 Praha 3.